Kůže a zdraví

Kůže je důležitým orgánem našeho těla: je ochrannou bariérou proti pronikání mikroorganismů a proti ztrátám tekutin - vysychání, současně je však propustná natolik, aby odpařováním tekutin (pocením) a prokrvením mohla regulovat tělesnou teplotu. Je dále orgánem senzorickým, jímž vnímáme dotyky, pocity tepla, chladu a bolesti.

Nejdůležitější úlohou kůže je její bariérová funkce. Kůže chrání tělo před ztrátou vody a zabraňuje vnikání škodlivých mikroorganismů. Tyto důležité úlohy zajišťuje v podstatě vnější vrstva buněk kůže se svými speciálními tuky a zrohovatělými buňkami. Pokožka se považuje za semipermeabilní (polopropustnou). Určité látky mohou přes bariéru kůže tělo opouštět, jiné vnikají zvenku do kůže.

Experimentální výzkumy ukázaly, že normální flóra zabraňuje růstu škodlivých mikrobů. Nukleázy (enzymy, které štěpí DNA) z kožních zárodků chrání i proti virům. Používání výrobků se silně antimikrobiálními vlastnostmi narušuje normální kožní flóru stejně jako látky neodpovídající normální, kyselé hodnotě pH kůže.

Základní informace o kůži

Kůže tvořena třemi hlavními vrstvami - pokožkou, škárou a podkožním vazivem. Každá z těchto částí má svoji nezastupitelnou funkci a jen když všechny tři dobře fungují, může být naše kůže přirozeně krásná.

Podkoží (subcutis) - ochranný polštář a zásobárna. Škára (dermis/korium) - síť vláken zajišťující tvar a pevnost. Pokožka (epidermis) - ochranný val vůči vlivům okolí.

Střední vrstvu kůže tvoří škára (korium), která je tvořena různými typy vazivových vláken spojených tmelovou substancí. Tato vrstva rozhoduje o pružnosti, mechanické odolnosti a pevnosti kůže. Její vlastnosti mají vliv na vznik vrásek, které jsou projevem stárnutí kůže. Její součástí jsou cévy, nervová zakončení, díky kterým jsme schopni vnímat pocity, jako je teplo, chlad a bolest, ve škáře jsou zanořeny potní a mazové žlázy, nehty a vlasy.

Jak vznikají lupy?

Zdravá pokožka se průběžně obnovuje sama. Během cca 30 dní se přitom z kožních buněk, které se nově vytvořily v pokožce, stanou buňky zrohovatělé vrstvy a jako velmi malé, pouhým okem neviditelné buněčné balíčky na povrchu pokožky odloupnou.

Je nutno rozlišovat mezi lupy s klinickým stavem podobným lupům v případě velmi citlivé pokožky. Kvůli nízké vlhkosti vzduchu, dochází například v zimních měsících ke snížení obsahu vlhkosti ve zrohovatělé vrstvě a tím ke zvýšenému vysychání pokožky a k citlivým reakcím, pocitu pnutí a svědění. Jemné lupy v důsledku suché, citlivé pokožky poznáte podle velmi suché, citlivé popkožky ze které se uvolňují velmi jemné lupy a to pouze dočasně.

Péče o kůži. Historie.

O svoji kůži pečovali lidé prakticky od Adama. Některé jejich recepty na krásu bychom bez obav mohli vyzkoušet i dnes, jiné nejsou právě nejlákavější. Tak či onak, malá procházka historií krásy bude jistě poučná i zábavná.

Svoji kůži si lidé natírali už v pravěku. Především tukem se chránili proti větru, slunečnímu záření, ale i hmyzu. Primitivní člověk si obličej i tělo líčil barevnými hlinkami nebo šťávami z rostlin. Ornamenty na kůži ho jednak měly chránit před duchy, vyjadřovaly ale rovněž jeho společenské postavení a příslušnost ke kmeni.

Ve středověku už koupání tak oblíbené nebylo, nicméně různé balzámy, parfémy a vonné oleje byly u šlechty velmi populární. Urození lidé nosili u pasu takzvaná voňadla, tedy lahvičky s vůní dováženou většinou z Arábie. Jejich úkolem bylo zakrýt zápach, který se kolem nich při nedostatečné hygieně mohl šířit.

V baroku se o všeobecnou hygienu mnoho nedbalo. Proto také tady bylo na denním pořádku používání voňavek, vonných bylin, koření, květů a pižmových kuliček. V období rokoka se péče o tělo propadla hluboko dolů. Francouzská královna Marie Antoinetta vyčítala dokonce jednomu svému šlechtici, že si čistí zuby a koupe se. Časté mytí se totiž považovalo za známku kožní choroby.

Pravidelné ošetřování kůže

U starších lidí by bylo možné zabránit až dvěma třetinám změn na kůži jejím důsledným ošetřováním. Čím je kůže starší tím vyšší klade nároky na čistění a ošetřování. Starší kůže může jen velmi pomalu obnovit hydrolipidový film, odstraněný čistěním.

Kůže atopiků má pouze nedostatečnou bariérovou funkci, protože struktura zrohovatělé vrstvy je změněna porušenou tvorbou lipidů a ochranný hydrolipidní film se nemůže tvořit v dostatečné míře. Proto je potřeba důsledné ošetřování kůže pomocí mastných přípravků udržujících vlhkost. K tomu by měl být naplánován v průběhu dne pevný časový harmonogram. Pravidelným ošetřováním a kontinuální péčí o kůži je možno zabránit recidivám a také snížit množství používaných krémů s glukokortikoidy. Účelné je používání vhodných přípravků ráno i večer, v případě potřeby ještě častější, nejméně po každém čistění.

Močovina je důležitou přísadou pro zlepšení suchého stavu kůže a osvědčila se obzvláště u šupiny tvořící sebostatické kůže. Patří mezi přírodní faktory udržování vlhkosti ("natural moisturizing factors") kůže a zvyšuje při lokálním používání obsah vody ve zrohovatělé vrstvě. Močovina může při akutních, zánětlivých změnách vyvolávat krátkodobé pálení.

V posledních letech získal na významu při léčbě atopického ekzému pupalkový olej. Tato cenná substance obsahuje mimo jiné vysoký podíl vícenásobně nenasycených mastných kyselin jako je kyselina linolová, kyselina gama-linolenová. Při nanášení se tyto kyseliny váží přímo do lipidů zrohovatělé vrstvy a prokazatelně způsobují redukci ztrát vody z atopické kůže.

Rejuvenation for feeling good