Achille, zdravím,

Dnes se k nám pod hradby přišouralo cosi, co vzdáleně připomínalo tvého posla. A ejhle – byl to on! Patroklovi se totiž opravdu podařilo vpašovat mu do brašny ty medové koláčky a ten tvůj Myrmidon cestou narazil na mlsný, ale bohůmžel bodavý hmyz. Chudák, teď se chladí, protože vypadá jako ten hrbolatý, slámou vycpaný panák, do kterého ve volných chvílích střílím. Koláčky byly rozhňácané úplně na maděru, jak kolem sebe mlátil. On Paris med stejně nemůže. Jednou se po něm, zajíček můj, hrozně osypal, a pak řval v chrámu Afrodity tak, že málem pukaly posvátné zdi. Otec ho chtěl samozřejmě hned využít, jako poplašnou sirénu při hlášení cizích vojsk, ale zasáhl jsem já i Afrodita. Já ho namazal mastí a otce jsem zamkl do sklepa, Afrodita Paridovi věnovala vskutku božský dar – nechuť k medu.

Obrázek od Patrokla se Paridovi náramně líbil. Paris mu za to posílá pastelky a prý má malovat další. Ten výtvor si pověsil nad svůj psací stolík a pořád se mu hihňá. Snaží se vygumovat to, co jsi tam přemaloval. Aspoň se baví a je klid.

Zdá se, že Patrokles pěkně vyvádí. Chtěl bych vidět na vlastní oči reakce toho málem-homofoba Meneláa, když toho tvého zvědavého studentíka našel ve vlastním pelechu. A to už ani nezmiňuju Agamemnona. Koncert pod okny ve čtyři ráno ti vůbec nezávidím. Nebylo by lepší mu názorně předvést, co má v takovém případě v klidu a TICHU dělat, než ho nechat řvát na samotný Olympus a pak mít přes den tiky víček? Tohle mi udělat Paris (já si potrpím na pořádné vyspání!), asi bych ho – i když s největším odporem – pověsil na zeď jako zlaté rouno. Paris v noci naštěstí neječí (zatím…huahahaha!), jen si tak ve spánku vrní a taky celkem hezky hřeje. Ale ta jeho posedlost mýma nohama…

Ani neuvěříš ten trapas na včerejší hostině. Hned na začátku zmizel, ještě než se začali podávat šneci jako předkrm, a nikde ho nebylo. Bohůmžel jsem tomu nevěnoval pozornost, probíral jsem si v duchu možnosti tvé bojové hry. Otec už vůbec nestíhal mít oči všude (stejně bez brýlí pr.. ehm, nic nevidí); nestíhá si ani počítat knedlíky na talíři, což teprve mít přehled o svých dalších čtyřiceti osmi synech. Oni tedy většinu času tráví rozprsklí po celé Malé Asii, ale i tak, když se všichni sejdeme…

Nicméně; měl jsem pronést přípitek Odysseovu velvyslanci, ale najednou se mi „cosi“ ovinulo kolem nohy a já se nemohl postavit. Paris navíc objevil takové ty srandovní pohyby; tak jsem jen seděl a s vyvalenýma očima sledoval, jak mi rytmicky šplíchá víno z plné číše, kterou jsem svíral, na rukáv. Všichni se mezitím samozřejmě postavili a zřejmě se i dobře bavili, čekajíce na můj přípitek. Já dřepěl na židli jako typický představitel naší bláznivé famílie a zmohl jsem se jen na trapné „ha ha…“ do ticha.

Mám toho plné zuby (přesněji řečeno sandály…) a musím s tím něco udělat. Půjdu na to jako ty. Od zítřka začne tvrdý dril – když může Patrokles, svede to Paris taky. Ale ostrý předmět - jako meč - mu do ruky radši ještě nedám. To nechám na dobu, kdy zvládne příbory. Bude běhat (při jeho krásném ksichtíčku a božském těle je to nutnost) a naučím ho i střílet. Časem. Ještě nevím, jestli ho mám pustit k akci „Trójská brána otevřená“, co jsi vymyslel. Snad jen jako barda, on si zpívá pořád. Včera mi zpíval v kuchyni, když jsem nám mazal krajíce chleba k večeři. Nevšiml jsem si, že se u toho houpe na dveřích od kredence. Po obrovské ráně se ozvalo jen zakviknutí a pak už jsem musel brášku vyhrabat z hromady kastrólů.

No nic. Budu se těšit na vaši návštěvu, i na Odyssea. Jsem zvědavý, jestli nám taky vyřeže nějakého koníka. Se vsadím, že Patrokles toho svého houpacího už úplně rozvrzal, co?

Lízátko už neposílám, já ho, přísahám na Apolóna, do toho svitku nezabalil. Na druhou stranu, když je Patrokles s tím jazykem tak šikovný, nemusíš si ztěžovat. A jestli máš lechtivá kolena, tak si je opepři, on se jim příště vyhne.

Měj se,

Hektor

PS: Hradby už jsou vysoké tak, že ještě chvíli, a budeme konkurovat pyramidám. Musím stavebníky vyhnat, třeba násilím, můžou třeba postavit hezkou hospůdku. Nebo bazén. Nebo něco.