|
Kůže vzniká v embryonální fázi jako nejčasnější a nejcitlivější orgán. Lidské embryo vyvíjí svůj hmat před všemi ostatními smysly. Ve stáří osmi týdnů, při délce pouhých 2,5 cm, vyvolá u embrya pohlazení v oblasti hlavičky mírné uhnutí. Nejdůležitější úlohou kůže je její bariérová funkce. Kůže chrání tělo před ztrátou vody a zabraňuje vnikání škodlivých mikroorganismů. Tyto důležité úlohy zajišťuje v podstatě vnější vrstva buněk kůže se svými speciálními tuky a zrohovatělými buňkami. Pokožka se považuje za semipermeabilní (polopropustnou). Určité látky mohou přes bariéru kůže tělo opouštět, jiné vnikají zvenku do kůže. Experimentální výzkumy ukázaly, že normální flóra zabraňuje růstu škodlivých mikrobů. Nukleázy (enzymy, které štěpí DNA) z kožních zárodků chrání i proti virům. Používání výrobků se silně antimikrobiálními vlastnostmi narušuje normální kožní flóru stejně jako látky neodpovídající normální, kyselé hodnotě pH kůže. Bez ochranného filmu, který je na pokožce, bychom nebyli schopni odolat vlhkosti. Film totiž brání pronikání vody a dalších látek dovnitř těla. V kůži se také tvoří vitamín D, který vzniká z provitaminů za přítomnosti slunečního záření.
Při výskytu lupů se zárodečná flóra kůže dostala z rovnováhy. Zárodečná flóra je důležitý faktor pro zdraví pokožky. Skládá se z mikroorganismů, jako jsou bakterie a kvasinky, které žijí na pokožce a dokonalým řídícím systémem jsou udržovány v rovnováze. V případě predispozice k tvorbě lupů se počet kvasinek "Pityrosporum ovale" a jejích druhových zástupců procentuálně zvýší a vede k zesílenému dělení buněk. Tak dochází k tvorbě lupů. Laboratorní testy prokázaly, že jedna účinná látka proti lupům nedokáže ve stejné míře zredukovat různé druhové zástupce Pityrosporum ovale. Pro maximální potlačení všech původců lupů je nutná kombinace účinných látek proti lupům s širokospektrým účinkem. V zimě je pokožka výrazně citlivější než v létě, neboť v důsledku nižší vlhkosti vzduchu se snižuje i obsah vlhkosti ve zrohovatělé vrstvě a dochází ke zvýšenému vysychání pokožky. Suchá pokožka je obzvlášť ohrožena. Má sklon reagovat citlivě, neboť bariéra zrohovatělé vrstvy je schopna plnit svou funkci pouze tehdy, pokud je dostatečně zásobována vlhkostí.
Dbejte na to, abyste používali vhodné čisticí výrobky, které pokožku dále nevysušují a nedráždí. Alkalická mýdla jsou nevhodná, protože posunutím hodnoty pH kůže narušují fyziologické podmínky a vedou tak ke snížení bariérové funkce kůže. Z aktivních substancí jsou k dispozici alkalická mýdla, syndety, emulze nebo čisticí oleje. K čistění obličeje se nejlépe hodí čistící emulze, která obsahuje mírné tensidy, vysoký podíl tuků a má faktory udržování vlhkosti. Přísady pro dodávání mastnoty jsou při čistění obličeje nevhodné, protože zabraňují optimálnímu výsledku čistění např. při odstraňování make-upu. Doporučit je možno rovněž absorpční ( nečistotu vážící) čisticí prostředky s obsahem ovesné mouky a hydrolipidovýchch olejů. Ke sprchování se doporučují mírné tensidy s přídavkem lipidů a sprchové oleje, které čistí zvlášť jemně. Tento efekt podpoří jen velmi šetrné otření kůže ručníkem. Lidé se suchou kůží by se měli sprchovat dvakrát až třikrát týdně, aby kůže nebyla příliš odmašťována. Důležité přitom je, aby se nevolila příliš vysoká teplota vody a aby se po očistění použil mastný a mastnotu dodávající ošetřující krém nebo ošetřující mléko.
Svoji kůži si lidé natírali už v pravěku. Především tukem se chránili proti větru, slunečnímu záření, ale i hmyzu. Primitivní člověk si obličej i tělo líčil barevnými hlinkami nebo šťávami z rostlin. Ornamenty na kůži ho jednak měly chránit před duchy, vyjadřovaly ale rovněž jeho společenské postavení a příslušnost ke kmeni. Velkou pozornost tělesné hygieně a kosmetice věnovali Egypťané. Ti se myli několikrát denně, vždy ráno a večer, a také před každým jídlem. K mytí patřilo očišťování olejem, pískem a sodou. Mýdlo tak jak existuje dnes Egypťané neznali. Tamní krasavice používaly také pleťové masky. Ty byly zhotovené z medu, který byl v Egyptě jako zkrášlovací přípravek velmi populární. Žádná kniha o Egyptě se neobejde bez informace, že se královna Kleopatra koupala v oslím mléce. Na cestách ji prý za tímto účelem doprovázelo celé stádo oslic. Velkými milovníky lázní a koupelí byli Řekové. Po lázni následovala masáž různými oleji, například z mandlí, datlí, ořechů, sezamu, myrhy, růže, kosatců, narcisů, granátových jablíček nebo šafránu. Masti se připravovaly z loje, vosku, terpetýnu, vepřového i husího sádla. Ve středověku už koupání tak oblíbené nebylo, nicméně různé balzámy, parfémy a vonné oleje byly u šlechty velmi populární. Urození lidé nosili u pasu takzvaná voňadla, tedy lahvičky s vůní dováženou většinou z Arábie. Jejich úkolem bylo zakrýt zápach, který se kolem nich při nedostatečné hygieně mohl šířit.
|
