1/1993 Sb.
ÚSTAVA
ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 16. prosince 1992
Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:
PREAMBULE
My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české
i státnosti československé,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v
duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi
svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,
jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským
právům a na zásadách občanské společnosti,
jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a
kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme
tuto Ústavu České republiky
HLAVA PRVNÍ
Základní ustanovení
Čl.1
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní
stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
Čl.2
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji
prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc
přímo.
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v
případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo
nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Čl.3
Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina
základních práv a svobod.
Čl.4
Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
Čl.5
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku
a volné soutěži politických stran respektujících základní
demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k
prosazování svých zájmů.
Čl.6
Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené
svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.
Čl.7
Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu
přírodního bohatství.
Čl.8
Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.
Čl.9
(1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními
zákony.
(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního
státu je nepřípustná.
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo
ohrožení základů demokratického státu.
Čl.10
Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských
právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána,
jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem.
Čl.11
Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní
hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.
Čl.12
(1) Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky
stanoví zákon.
(2) Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního
občanství.
Čl.13
Hlavním městem České republiky je Praha.
Čl.14
(1) Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní
znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky,
státní pečeť a státní hymna.
(2) Státní symboly a jejich používání upraví zákon.
HLAVA DRUHÁ
Moc zákonodárná
Čl.15
(1) Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.
(2) Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou
sněmovnou a Senátem.
Čl.16
(1) Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na
dobu čtyř let.
(2) Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti
let. Každé dva roky se volí třetina senátorů.
Čl.17
(1) Volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající
třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho
uplynutí.
(2) Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby
do šedesáti dnů po jejím rozpuštění.
Čl.18
(1) Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním
na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle
zásad poměrného zastoupení.
(2) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě
všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad
většinového systému.
(3) Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl
věku 18 let.
Čl.19
(1) Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České
republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let.
(2) Do Senátu může být zvolen každý občan České republiky,
který má právo volit a dosáhl věku 40 let.
(3) Mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením.
Čl.20
Další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a
rozsah soudního přezkumu stanoví zákon.
Čl.21
Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.
Čl.22
(1) S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon
úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které
stanoví zákon.
(2) Dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta
republiky, nebo dnem, kdy se ujal funkce soudce nebo jiné funkce
neslučitelné s funkcí poslance nebo senátora, zaniká jeho mandát
poslance nebo senátora.
Čl.23
(1) Poslanec složí slib na první schůzi Poslanecké sněmovny,
které se zúčastní.
(2) Senátor složí slib na první schůzi Senátu, které se
zúčastní.
(3) Slib poslance a senátora zní: "Slibuji věrnost České
republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony.
Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho
lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".
Čl.24
Poslanec nebo senátor se může svého mandátu vzdát prohlášením
učiněným osobně na schůzi komory, jejímž je členem. Brání-li mu v
tom závažné okolnosti, učiní tak způsobem stanoveným zákonem.
Čl.25
Mandát poslance nebo senátora zaniká
a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,
b) uplynutím volebního období,
c) vzdáním se mandátu,
d) ztrátou volitelnosti,
e) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,
f) vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.
Čl.26
Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu
se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.
Čl.27
(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v
Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.
(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo
v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat.
Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory,
jejímž je členem.
(3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen
disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon
nestanoví jinak.
(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu
komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní
stíhání navždy vyloučeno.
(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden
při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný
orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž
je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od
zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán
povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora
rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.
Čl.28
Poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o
skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého
mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem.
Čl.29
(1) Poslanecká sněmovna volí a odvolává předsedu a
místopředsedy Poslanecké sněmovny.
(2) Senát volí a odvolává předsedu a místopředsedy Senátu.
Čl.30
(1) Pro vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká
sněmovna zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně pětina
poslanců.
(2) Řízení před komisí upraví zákon.
Čl.31
(1) Komory zřizují jako své orgány výbory a komise.
(2) Činnost výborů a komisí upraví zákon.
Čl.32
Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být
předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani
členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.
Čl.33
(1) Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší
Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu
a vyžadovaly by jinak přijetí zákona.
(2) Senátu však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve
věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu,
volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10.
(3) Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda.
(4) Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu,
prezident republiky a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako
zákony.
(5) Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou
sněmovnou na její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká
sněmovna, pozbývá další platnosti.
Čl.34
(1) Zasedání komor jsou stálá. Zasedání Poslanecké sněmovny
svolává prezident republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději
třicátý den po dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Poslanecká
sněmovna třicátý den po dni voleb.
(2) Zasedání komory může být usnesením přerušeno. Celková
doba, po kterou může být zasedání přerušeno, nesmí překročit
sto dvacet dnů v roce.
(3) V době přerušení zasedání může předseda Poslanecké
sněmovny nebo Senátu svolat komoru ke schůzi před stanoveným
termínem. Učiní tak vždy, požádá-li jej o to prezident republiky,
vláda nebo nejméně pětina členů komory.
(4) Zasedání Poslanecké sněmovny končí uplynutím jejího
volebního období nebo jejím rozpuštěním.
Čl.35
(1) Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky,
jestliže
a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě,
jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh
předsedy Poslanecké sněmovny,
b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním
návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku
důvěry,
c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší,
než je přípustné,
d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá
se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv
byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.
(2) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před
skončením jejího volebního období.
Čl.36
Schůze komor jsou veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen
za podmínek stanovených zákonem.
Čl.37
(1) Společnou schůzi komor svolává předseda Poslanecké
sněmovny.
(2) Pro jednání společné schůze komor platí jednací řád
Poslanecké sněmovny.
Čl.38
(1) Člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich
výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Člen vlády je povinen osobně se dostavit do schůze
Poslanecké sněmovny na základě jejího usnesení. To platí i o
schůzi výboru, komise nebo vyšetřovací komise, kde však se člen
vlády může dát zastupovat svým náměstkem nebo jiným členem vlády,
není-li výslovně požadována jeho osobní účast.
Čl.39
(1) Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň
jedné třetiny svých členů.
(2) K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční
většiny přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava
jinak.
(3) K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k
přijetí usnesení o souhlasu s pobytem cizích vojsk na území České
republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a
nadpoloviční většiny všech senátorů.
(4) K přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní
smlouvy podle čl. 10 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech
poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.
Čl.40
K přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a
styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek a zákona o jednacím
řádu Senátu je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a
Senátem.
Čl.41
(1) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně.
(2) Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců,
Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného
celku.
Čl.42
(1) Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního
závěrečného účtu podává vláda.
(2) Tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o
nich jen Poslanecká sněmovna.
Čl.43
(1) Parlament může rozhodnout o vyhlášení válečného stavu,
je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní
smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
(2) Vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky lze jen
se souhlasem obou komor.
Čl.44
(1) Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů.
(2) Nevyjádří-li se vláda do třiceti dnů od doby, kdy jí byl
návrh zákona doručen, platí, že se vyjádřila kladně.
(3) Vláda je oprávněna žádat, aby Poslanecká sněmovna
skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho
předložení, pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry.
Čl.45
Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila
souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného
odkladu.
Čl.46
(1) Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti
dnů od jeho postoupení.
(2) Senát svým usnesením návrh zákona schválí nebo zamítne
nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy anebo
vyjádří vůli nezabývat se jím.
(3) Jestliže se Senát nevyjádří ve lhůtě podle odstavce 1,
platí, že je návrh zákona přijat.
Čl.47
(1) Jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm
Poslanecká sněmovna znovu. Návrh zákona je přijat, jestliže je
schválen nadpoloviční většinou všech poslanců.
(2) Jestliže Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s
pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna ve znění
schváleném Senátem. Jejím usnesením je návrh zákona přijat.
(3) Jestliže Poslanecká sněmovna neschválí návrh zákona ve
znění schváleném Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění,
ve kterém byl postoupen Senátu. Návrh zákona je přijat, jestliže
je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců.
(4) Pozměňovací návrhy nejsou při projednávání zamítnutého
nebo vráceného návrhu zákona v Poslanecké sněmovně přípustné.
Čl.48
Jestliže Senát vyjádří vůli nezabývat se návrhem zákona, je
tímto usnesením návrh zákona přijat.
Čl.49
(1) Mezinárodní smlouvy, vyžadující souhlas Parlamentu,
schvaluje Parlament obdobně jako návrhy zákonů.
(2) Souhlas Parlamentu vyžadují smlouvy o lidských právech a
základních svobodách, politické smlouvy a hospodářské smlouvy
všeobecné povahy, jakož i smlouvy, k jejichž provedení je třeba
zákona.
Čl.50
(1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s
výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne,
kdy mu byl postoupen.
(2) O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu.
Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna
setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců,
zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.
Čl.51
Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny,
prezident republiky a předseda vlády.
Čl.52
K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Způsob
vyhlášení stanoví zákon. Totéž platí o mezinárodních smlouvách
schválených Parlamentem.
Čl.53
(1) Každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její
členy ve věcech jejich působnosti.
(2) Interpelovaní členové vlády odpovědí na interpelaci do
třiceti dnů ode dne jejího podání.
HLAVA TŘETÍ
Moc výkonná
Prezident republiky
Čl.54
(1) Prezident republiky je hlavou státu.
(2) Prezidenta republiky volí Parlament na společné schůzi
obou komor.
(3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.
Čl.55
Prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební
období prezidenta republiky trvá pět let a začíná dnem složení
slibu.
Čl.56
Volba se koná v posledních třiceti dnech volebního období
úřadujícího prezidenta republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta
republiky, koná se volba do třiceti dnů.
Čl.57
(1) Prezidentem republiky může být zvolen občan, který je
volitelný do Senátu.
(2) Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.
Čl.58
(1) Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně deset poslanců
nebo deset senátorů.
(2) Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který získal
nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu
hlasů všech senátorů.
(3) Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů
všech poslanců a všech senátorů, koná se do čtrnácti dnů druhé
kolo volby.
(4) Do druhého kola postupuje kandidát, který získal nejvyšší
počet hlasů v Poslanecké sněmovně, a kandidát, který získal
nejvyšší počet hlasů v Senátu.
(5) Je-li více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet
hlasů v Poslanecké sněmovně, nebo více kandidátů, kteří získali
stejný nejvyšší počet hlasů v Senátu, sečtou se hlasy odevzdané
pro ně v obou komorách. Do druhého kola postupuje kandidát, který
takto získal nejvyšší počet hlasů.
(6) Zvolen je kandidát, který získal nadpoloviční většinu
hlasů přítomných poslanců i nadpoloviční většinu hlasů přítomných
senátorů.
(7) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve druhém kole,
koná se do čtrnácti dnů třetí kolo volby, v němž je zvolen ten z
kandidátů druhého kola, který získal nadpoloviční většinu hlasů
přítomných poslanců a senátorů.
(8) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole,
konají se nové volby.
Čl.59
(1) Prezident republiky složí slib do rukou předsedy
Poslanecké sněmovny na společné schůzi obou komor.
(2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České
republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony.
Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho
lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".
Čl.60
Odmítne-li prezident republiky složit slib nebo složí-li slib
s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen.
Čl.61
Prezident republiky se může vzdát svého úřadu do rukou
předsedy Poslanecké sněmovny.
Čl.62
Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá
jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal,
vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové
vlády,
e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se
trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm
nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení,
h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona
ústavního,
i) podepisuje zákony,
j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního
úřadu,
(k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky.
Čl.63
(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání
mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím
souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
g) jmenuje a povyšuje generály,
h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu
jiný orgán,
i) jmenuje soudce,
j) má právo udělovat amnestii.
(2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci,
které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak
zákon.
(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle
odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy
vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje
spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády,
odpovídá vláda.
Čl.64
(1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou
komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo,
kdykoliv o to požádá.
(2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády,
vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou
nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.
Čl.65
(1) Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani
stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.
(2) Prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to
před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být
ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.
(3) Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu
funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno.
Čl.66
Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident
republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li
prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a
usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon
funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), h), i), j),
čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny
přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce
prezidenta republiky výkon funkcí prezidenta republiky podle
čl. 62 písm. a), b), c), d), e), k); uvolní-li se úřad prezidenta
republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší
výkon těchto funkcí předsedovi Senátu.
Vláda
Čl.67
(1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.
(2) Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a
ministrů.
Čl.68
(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.
(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho
návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením
ministerstev nebo jiných úřadů.
(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před
Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně
důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto
jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje
prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké
sněmovny.
(5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a
odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je
řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
Čl.69
(1) Člen vlády skládá slib do rukou prezidenta republiky.
(2) Slib člena vlády zní: "Slibuji věrnost České republice.
Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v
život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě
a nezneužiji svého postavení.".
Čl.70
Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje
výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl.71
Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení
důvěry.
Čl.72
(1) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.
(2) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká
sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K
přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech
poslanců.
Čl.73
(1) Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta
republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou
prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.
(2) Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla
její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila
nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené
Poslanecké sněmovny.
(3) Podá-li vláda demisi podle odstavce 2, prezident
republiky demisi přijme.
Čl.74
Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne
předseda vlády.
Čl.75
Prezident republiky odvolá vládu, která nepodala demisi,
ačkoliv ji byla povinna podat.
Čl.76
(1) Vláda rozhoduje ve sboru.
(2) K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční
většiny všech jejích členů.
Čl.77
(1) Předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její
schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které
jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony.
(2) Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády nebo jiný
pověřený člen vlády.
Čl.78
K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat
nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen
vlády.
Čl.79
(1) Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich
působnost stanovit pouze zákonem.
(2) Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a
jiných správních úřadech upravuje zákon.
(3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní
samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní
předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
Čl.80
(1) Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v
trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon.
(2) Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví
zákon.
HLAVA ČTVRTÁ
Moc soudní
Čl.81
Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.
Čl.82
(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich
nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
(2) Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k
jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti
stanoví zákon.
(3) Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta
republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné
správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon
soudcovské funkce neslučitelný.
Ústavní soud
Čl.83
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.
Čl.84
(1) Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni
na dobu deseti let.
(2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se
souhlasem Senátu.
(3) Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný
občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické
vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.
Čl.85
(1) Složením slibu do rukou prezidenta republiky se soudce
Ústavního soudu ujímá své funkce.
(2) Slib soudce Ústavního soudu zní: "Slibuji na svou čest a
svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka
a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého
nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.".
(3) Odmítne-li soudce složit slib nebo složí-li slib s
výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován.
Čl.86
(1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu
Senátu. Odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání navždy
vyloučeno.
(2) Soudce Ústavního soudu lze zadržet jen, byl-li dopaden
při spáchání trestného činu, anebo bezprostředně poté. Příslušný
orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li
předseda Senátu do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání
zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své
první následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti trestního
stíhání s konečnou platností.
(3) Soudce Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o
skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své
funkce, a to i poté, kdy přestal být soudcem Ústavního soudu.
Čl.87
(1) Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li
v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle
čl. 10,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých
ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo
mezinárodní smlouvou podle čl. 10,
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti
nezákonnému zásahu státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému
zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních
práv a svobod,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby
poslance nebo senátora,
f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti
výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25,
g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle
čl. 65 odst. 2,
h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké
sněmovny a Senátu podle čl. 66,
i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního
soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze
provést jinak,
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné
rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě
s ústavními nebo jinými zákony,
k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní
samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
(2) Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje
Nejvyšší správní soud
a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých
ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem,
b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní
samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
Čl.88
(1) Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat
návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním
soudem.
(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni
pouze ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 a
zákonem podle odstavce 1.
Čl.89
(1) Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo
vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho
vykonatelnosti nerozhodl jinak.
(2) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro
všechny orgány i osoby.
Soudy
Čl.90
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným
způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a
trestu za trestné činy.
Čl.91
(1) Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní
soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Zákon může stanovit jejich
jiné označení.
(2) Působnost a organizaci soudů stanoví zákon.
Čl.92
Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech
patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž
rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud.
Čl.93
(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez
časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu.
(2) Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má
vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup
stanoví zákon.
Čl.94
(1) Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a
jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako
samosoudci.
(2) Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem
se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané.
Čl.95
(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem; je oprávněn
posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem.
(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení
věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc
Ústavnímu soudu.
Čl.96
(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.
(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví
zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.
HLAVA PÁTÁ
Nejvyšší kontrolní úřad
Čl.97
(1) Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává
kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního
rozpočtu.
(2) Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu
jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.
(3) Postavení, působnost, organizační strukturu a další
podrobnosti stanoví zákon.
HLAVA ŠESTÁ
Česká národní banka
Čl.98
(1) Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním
cílem její činnosti je péče o stabilitu měny; do její činnosti lze
zasahovat pouze na základě zákona.
(2) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.
HLAVA SEDMÁ
Územní samospráva
Čl.99
Česká republika se člení na obce, které jsou základními
územními samosprávnými celky. Vyššími územními samosprávnými celky
jsou země nebo kraje.
Čl.100
(1) Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími
občanů, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou
správními obvody.
(2) Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného
celku.
(3) Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze
jen ústavním zákonem.
Čl.101
(1) Obec je samostatně spravována zastupitelstvem.
(2) Vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován
zastupitelstvem.
(3) Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními
korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle
vlastního rozpočtu.
(4) Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných
celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem
stanoveným zákonem.
Čl.102
(1) Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na
základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.
(2) Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví,
za jakých podmínek se vyhlásí nové volby zastupitelstva před
uplynutím jeho funkčního období.
Čl.103
O názvu vyššího územního samosprávného celku rozhoduje jeho
zastupitelstvo.
Čl.104
(1) Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem.
(2) Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud
nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního
samosprávného celku.
(3) Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat
obecně závazné vyhlášky.
Čl.105
Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy,
stanoví-li to zákon.
HLAVA OSMÁ
Přechodná a závěrečná
ustanovení
Čl.106
(1) Dnem účinnosti této Ústavy se Česká národní rada stává
Poslaneckou sněmovnou, jejíž volební období skončí dnem
6. června 1996.
(2) Do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce
Senátu Prozatímní Senát. Prozatímní Senát se ustaví způsobem,
který stanoví ústavní zákon. Do nabytí účinnosti tohoto zákona
vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna.
(3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit, dokud vykonává
funkci Senátu podle odstavce 2.
(4) Do přijetí zákonů o jednacím řádu komor se postupuje v
jednotlivých komorách podle jednacího řádu České národní rady.
Čl.107
(1) Zákon o volbách do Senátu stanoví, jakým způsobem se při
prvních volbách do Senátu určí třetina senátorů, jejichž volební
období bude dvouleté, a třetina senátorů, jejichž volební období
bude čtyřleté.
(2) Zasedání Senátu svolá prezident republiky tak, aby bylo
zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb; neučiní-li tak,
sejde se Senát třicátý den po dni voleb.
Čl.108
Vláda České republiky jmenovaná po volbách v roce 1992 a
vykonávající svou funkci ke dni účinnosti Ústavy se považuje za
vládu jmenovanou podle této Ústavy.
Čl.109
Do doby zřízení státního zastupitelství vykonává jeho funkce
prokuratura České republiky.
Čl.110
Do 31. prosince 1993 tvoří soustavu soudů též vojenské
soudy.
Čl.111
Soudci všech soudů České republiky vykonávající funkci soudce
ke dni nabytí účinnosti této Ústavy se považují za soudce
jmenované podle Ústavy České republiky.
Čl.112
(1) Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava,
Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle
této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé
republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické
republiky a České národní rady upravující státní hranice České
republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po
6. červnu 1992.
(2) Zrušují se dosavadní Ústava, ústavní zákon o
československé federaci, ústavní zákony, které je měnily a
doplňovaly, a ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb., o
státních symbolech České republiky.
(3) Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke
dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona.
Čl.113
Tato Ústava nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
