94/1963 Sb.
ZÁKON
ze dne 4. prosince 1963
o rodině
Změna: 132/1982 Sb.
Změna: 234/1992 Sb.
Změna: 72/1995 Sb.
Změna: 91/1998 Sb.
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se
usneslo na tomto
zákoně o rodině
nadpis vypuštěn
Čl.I
zrušen
Čl.II
zrušen
Čl.III
zrušen
Čl.IV
zrušen
Čl.V
zrušen
Čl.VI
zrušen
Čl.VII
zrušen
ČÁST PRVNÍ
Manželství
HLAVA PRVNÍ
Vznik manželství
§ 1
(1) Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené
zákonem stanoveným způsobem.
(2) Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná
výchova dětí.
§ 2
Muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství (dále jen
"snoubenci"), mají předem poznat navzájem své charakterové
vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit manželství,
které splní svůj účel.
§ 3
(1) Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným
prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství
učiněným před obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě
úřadem, který plní jeho funkci (dále jen "matriční úřad") nebo
před orgánem církve nebo náboženské společnosti, oprávněné k tomu
zvláštním předpisem.
(2) Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem
v přítomnosti dvou svědků.
§ 4
Občanský sňatek
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před
starostou (primátorem) nebo pověřeným členem obecního (městského)
zastupitelstva matričního úřadu, v jehož obvodu má jeden z nich
trvalý pobyt, a to za přítomnosti matrikáře.
(2) Příslušný matriční úřad může povolit uzavření manželství
před jiným matričním úřadem nebo na kterémkoli vhodném místě.
(3) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství
uzavřít před kterýmkoli obecním úřadem na kterémkoli místě.
Církevní sňatek
§ 4a
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před
příslušným orgánem církve, a to před osobou pověřenou oprávněnou
církví nebo náboženskou společností.1)
(2) Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve
nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské
úkony.
(3) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství
uzavřít na kterémkoli místě.
------------------------------------------------------------------
1) Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení
církví a náboženských společností.
§ 4b
(1) Podmínky uzavření manželství stanovené tímto zákonem
platí i pro církevní sňatek.
(2) Církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci
předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním
úřadem, od jehož vydání neuplynuly více než tři měsíce, o tom, že
splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství.
(3) Orgán církve, před kterým došlo k uzavření manželství, je
povinen bezodkladně doručit protokol o uzavření manželství
s uvedením skutečností podle zvláštních předpisů2) příslušnému
matričnímu úřadu, v jehož obvodě bylo manželství uzavřeno.3)
------------------------------------------------------------------
2) § 11 zákona č. 268/1949 Sb., o matrikách.
3) § 4 odst. 1 zákona č. 268/1949 Sb.
§ 4c
Manželství uzavřená občany České a Slovenské Federativní
Republiky v období od 1. ledna 1950 do nabytí účinnosti tohoto
zákona církevní formou v zahraničí podle práva platného v místě
uzavření manželství, jsou platná podle československého práva.
§ 5
Občan České republiky může v cizině uzavřít manželství též
před zastupitelským úřadem České republiky oprávněným k tomu
zvláštním předpisem.3a)
------------------------------------------------------------------
3a) Čl. 5 písm. f) vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 32/1969
Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.
§ 6
(1) Snoubenci jsou povinni předložit stanovené doklady,3b)
jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující
uzavření manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že
zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího
bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství.
(2) Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že
jeho dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
(3) Matriční úřad může předložení stanovených dokladů
prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou
překážkou.
------------------------------------------------------------------
3b) Vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 22/1977 Sb.,
kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách, ve
znění pozdějších předpisů.
§ 7
(1) Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství, přímo
ohrožen, není třeba předložit doklady jinak k uzavření manželství
potřebné. I v takovém případě však snoubenci musí prohlásit, že
jim nejsou známy okolnosti, které by uzavření manželství
vylučovaly.
(2) V cizině může přijmout prohlášení snoubenců v případě
uvedeném v odstavci 1 i kapitán lodi plující pod vlajkou České
republiky, kapitán letadla registrovaného v České republice
a velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí.
§ 8
(1) Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství před
matričním úřadem nebo oprávněným orgánem církve souhlasně
prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením
společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení nebo zda
spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém
místě uvádět příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení
složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno
a uváděno jen jedno z nich.
(2) Ponechají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z
jejich příjmení bude příjmením společných dětí.
§ 9
(1) Z důležitých důvodů může okresní úřad povolit, aby
prohlášení jednoho ze snoubenců, že vstupuje do manželství, učinil
jeho zástupce. Plná moc musí být písemná a podpis na ní musí být
úředně ověřen. Druhý snoubenec, se kterým má být manželství
uzavřeno, musí být v ní přesně označen, jinak manželství
nevznikne.
(2) Odvolání plné moci je účinné, jen pokud se o něm druhý
snoubenec dozví předtím, než učiní prohlášení, že vstupuje do
manželství.
§ 10
(1) Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné
náboženské obřady právní následky.
(2) Byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít
občanský sňatek.
HLAVA DRUHÁ
Neplatnost a neexistence manželství
§ 11
(1) Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo
vdanou ženou; neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.
(2) K výroku o neplatnosti nedojde a takové manželství se
stane platným, jakmile dřívější manželství zaniklo, nebo bylo
prohlášeno za neplatné.
§ 12
Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi
sourozenci; totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud
osvojení trvá. Neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.
§ 13
(1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže
je to v souladu se společenským účelem manželství, může soud z
důležitých důvodů povolit uzavření manželství nezletilému staršímu
než šestnáct let. Bez tohoto povolení je manželství neplatné a
soud vysloví neplatnost i bez návrhu.
(2) K výroku o neplatnosti manželství však nedojde a takové
manželství se stane platným, jestliže manžel, který byl v době
uzavření manželství nezletilý, již dovršil osmnáctý rok, nebo
jestliže manželka otěhotněla.
§ 14
(1) Manželství nemůže uzavřít osoba zbavená způsobilosti
k právním úkonům.
(2) Osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,
může uzavřít manželství jen s povolením soudu.
(3) Manželství nemůže uzavřít osoba stižená duševní poruchou,
která by měla za následek omezení nebo zbavení způsobilosti
k právním úkonům. Soud však může osobě, která je stižena duševní
poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním
úkonům, uzavření manželství povolit, je-li zdravotní stav osoby
slučitelný s účelem manželství.
(4) Uzavře-li manželství osoba zbavená způsobilosti k právním
úkonům nebo osoba, která trpí duševní poruchou, která by měla za
následek zbavení způsobilosti k právním úkonům, vysloví soud
neplatnost manželství i bez návrhu.
(5) Uzavře-li manželství osoba, jejíž způsobilost k právním
úkonům je omezena, nebo osoba stižená duševní poruchou, která by
měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, bez
povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto manželství na návrh
kteréhokoli z manželů. Neplatnost manželství soud nevysloví,
jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelný s účelem
manželství.
§ 15
(1) Jestliže manželství zaniklo, nelze je prohlásit za
neplatné.
(2) Bylo-li manželství uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou
ženou nebo mezi předky a potomky a mezi sourozenci, vysloví se
neplatnost i po jeho zániku. Totéž platí o manželství uzavřeném
mezi osobami, které jsou v příbuzenském poměru na základě
osvojení.
§ 15a
(1) Manželství je neplatné, jestliže prohlášení o uzavření
manželství bylo učiněno v důsledku bezprávné výhrůžky anebo omylu
týkajícího se totožnosti jednoho ze snoubenců nebo povahy právního
úkonu uzavření manželství. Soud vysloví neplatnost takového
manželství na návrh kteréhokoli z manželů.
(2) Právo manžela uplatnit neplatnost manželství podle
odstavce 1 zanikne uplynutím jednoho roku ode dne, kdy se
o rozhodné skutečnosti dozvěděl.
§ 16
(1) Bylo-li řízení o prohlášení manželství za neplatné na
návrh některého z manželů již zahájeno, lze neplatnost manželství
vyslovit i po smrti druhého manžela.
(2) Po smrti manžela, který podal návrh na prohlášení
manželství za neplatné, lze vyslovit neplatnost manželství také
tehdy, požádají-li o to do jednoho roku po jeho smrti jeho
potomci.
§ 17
(1) Manželství prohlášené za neplatné se považuje za
neuzavřené.
(2) O právech a povinnostech manželů ke společnému dítěti
a o jejich majetkových poměrech po prohlášení manželství za
neplatné, platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech
rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových
poměrech.
§ 17a
(1) Manželství nevznikne, jestliže muž nebo žena byli
k prohlášení o uzavření manželství donuceni fyzickým násilím.
(2) Manželství nevznikne, jestliže bylo uzavřeno nezletilým
mladším šestnácti let.
(3) Manželství nevznikne, jestliže nebyly dodrženy podmínky
uvedené v § 4, § 4a odst. 1, § 4b odst. 2 a § 9.
HLAVA TŘETÍ
Vztahy mezi manžely
§ 18
Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné
povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně
respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti
a vytvářet zdravé rodinné prostředí.
§ 19
(1) O uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manželé
pečovat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.
(2) Poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady
společné domácnosti může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní
péčí o společnou domácnost a děti.
(3) Neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady
společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci
soud.
§ 20
O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně.
Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho
z nich soud.
§ 21
(1) Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho
běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění,
pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.
(2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných
záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže jiné osobě
bylo známo, že druhý manžel tyto účinky proti ní výslovně
vyloučil.
HLAVA ČTVRTÁ
Zánik manželství smrtí, prohlášením
manžela za mrtvého
§ 22
(1) Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho manžela
za mrtvého. Byl-li manžel prohlášen za mrtvého, manželství zaniká
dnem, kdy rozhodnutí o tom nabude právní moci.
(2) Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se
zaniklé manželství, jestliže mezitím manžel toho, kdo byl
prohlášen za mrtvého, uzavřel manželství nové.
HLAVA PÁTÁ
Rozvod
§ 23
zrušen
§ 24
(1) Soud může manželství na návrh některého z manželů
rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno,
že nelze očekávat obnovení manželského soužití; bere přitom
v úvahu příčiny rozvratu manželství.
(2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství
rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným
zvláštními důvody.
§ 24a
(1) Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé
spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý
manžel připojí, má se za to, že podmínky uvedené v ustanovení
§ 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu
a manželství rozvede, jsou-li předloženy
a) písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující
pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových
vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou
vyživovací povinnost, a
b) pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů
nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.
(2) Ustanovení § 24 odst. 2 platí obdobně.
§ 24b
(1) Návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na
rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně
nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma,
soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch
zachování manželství.
(2) Jestliže však manželé spolu nežijí po dobu delší než tři
roky, soud manželství rozvede, jsou-li splněny podmínky § 24.
§ 25
Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci
rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu,
které vydá soud v řízení podle § 176 občanského soudního řádu.
§ 26
(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů
nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti
po dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do
výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li
o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě
střídavé výchovy obou rodičů, je- -li to v zájmu dítěte
a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.
(3) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může
být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje
schválení soudu.
(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud
sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména
vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní
poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči
obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo
druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou
informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci
a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče,
stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče
dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám
dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému
zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.
(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče
o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.
§ 27
(1) Dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení
soudu.
(2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to
zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Bránění oprávněnému
rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, je
považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném
prostředí.
(3) Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte
s rodičem omezí nebo jej i zakáže.
(4) Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud
upravit styk dítěte s prarodiči a sourozenci.
§ 28
Změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí
nebo dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv
a povinností.
§ 29
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do
jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit
matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě
že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení
dřívějšího.
ČÁST DRUHÁ
Vztahy mezi rodiči a dětmi
HLAVA PRVNÍ
Rodičovská zodpovědnost
§ 30
zrušen
§ 31
(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností
a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho
zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
b) při zastupování nezletilého dítěte,
c) při správě jeho jmění.
(2) Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou
rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání
a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají
právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla
dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho
tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.
(3) Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje
vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se
týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se
vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných
záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se
o takových záležitostech rozhoduje.
(4) Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je
povinno podle svých schopností jim pomáhat. Je dále povinno
přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má vlastní
příjem, popřípadě majetek, kterého lze použít pro společné potřeby
rodiny.
nadpis vypuštěn
§ 32
(1) Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče.
(2) Rodiče mají být svým osobním životem a chováním příkladem
svým dětem.
§ 33
Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem
dítěte, za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti.
§ 34
(1) Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.
(2) Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá
způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská
zodpovědnost druhému rodiči. Totéž platí, je-li jeden z rodičů
rodičovské zodpovědnosti zbaven a nebo je-li výkon jeho rodičovské
zodpovědnosti pozastaven.
(3) Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu
k péči o dítě i nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku
šestnácti let, má-li potřebné předpoklady pro výkon práv
a povinností z rodičovské zodpovědnosti vyplývajících.
§ 35
Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat.
§ 36
Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není
plně způsobilé.5)
------------------------------------------------------------------
5) § 8 a 9 občanského zákoníku.
§ 37
(1) Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní
úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi
rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů.
(2) Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud
dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém
právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví
orgán sociálně právní ochrany dětí.
§ 37a
(1) Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného
hospodáře.
(2) Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní
výživu a teprve potom přiměřeně i pro potřebu rodiny. Majetková
podstata může být dotčena jen v případě, že by vznikl nezaviněně
ze strany osob výživou povinných hrubý nepoměr mezi poměry
nezletilého dítěte a osob výživou povinných.
(3) Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče
jmění, které spravovali. Jsou povinni podat vyúčtování ze správy
jmění tehdy, když o to dítě požádá do jednoho roku po skončení
správy. Práva dítěte z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného
obohacení zůstávají nedotčena.
§ 37b
(1) V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte
mohly být ohroženy, ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění
opatrovníka. Opatrovníkem může být ustanovena fyzická osoba, která
má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, svým způsobem
života zaručuje řádný výkon této funkce v zájmu dítěte
a s ustanovením opatrovníkem souhlasí.
(2) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba,
ustanoví soud opatrovníkem zpravidla orgán sociálně právní ochrany
dětí.
(3) Soud vymezí rozsah jmění, které bude opatrovník s péčí
řádného hospodáře spravovat. Zároveň určí, jakým způsobem má být,
popřípadě nesmí být s jednotlivými částmi nakládáno. Zejména
stanoví způsob výkonu vlastnických a jiných věcných práv a práv
z duševního vlastnictví, způsob výkonu práv k cenným papírům
a práv závazkových.
(4) Opatrovník nesmí při správě jmění činit úkony, které jsou
spojeny s nepřiměřeným rizikem.
(5) Opatrovník podléhá dohledu soudu. Soud podle okolností
konkrétního případu podmíní platnost právního úkonu opatrovníka
svým souhlasem a určí povinnost pravidelného podávání zpráv
o správě jmění dítěte.
(6) Opatrovník je povinen nejpozději do dvou měsíců po
skončení své funkce předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění
dítěte.
(7) Opatrovník má právo na úhradu nutných výdajů spojených se
správou jmění a na přiměřenou odměnu z výnosu majetku dítěte. Výši
odměny stanoví soud.
(8) Opatrovník odpovídá za porušení povinností uvedených
v odstavcích 3 a 4 podle obecných předpisů o náhradě škody.
§ 38
(1) Děti mají společné příjmení rodičů nebo jednoho z nich,
určené dohodou při uzavření manželství.
(2) Jde-li o dítě, jehož příjmení nebylo takto určeno a jehož
rodiče mají příjmení různá, dohodnou se rodiče o příjmení dítěte
a oznámí to matričnímu úřadu.
(3) Nedohodnou-li se rodiče o jménu nebo příjmení dítěte,
anebo není-li žádný z rodičů znám, určí jméno nebo příjmení soud.
§ 39
(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte,
bude mít dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti.
(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám,
mohou manželé před matričním úřadem souhlasně prohlásit, že
příjmení určené pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě.
§ 40
Příjmení dítěte se nemůže podle předchozích ustanovení
změnit, jakmile dítě nabude zletilosti.
HLAVA DRUHÁ
Sociálně právní ochrana dětí
§ 41
(1) Sociálně právní ochranou dětí se rozumí ochrana práva
dítěte na zdravý vývoj, řádnou výchovu a ochrana oprávněných zájmů
dítěte; za oprávněný zájem dítěte se považuje i ochrana jeho jmění
(§ 37a a 37b). Sociálně právní ochranou dětí se rozumí též
předcházení vzniku ohrožení dítěte nebo narušení jeho zdravého
vývoje a působení k obnovení narušených funkcí rodiny. Cílem
sociálně právní ochrany je blaho dítěte. Sociálně právní ochranu
dětí zajišťují příslušné orgány6) a obce7) tím, že zejména
zjišťují případy ohroženého nebo narušeného vývoje nebo výchovy
dětí a jsou povinny činit opatření k odstranění jejich příčin
a důsledků, zejména opatření směřující k ochraně dětí před
tělesným nebo duševním násilím a zanedbáváním.
(2) Jestliže rodičům brání překážky ve výkonu rodičovské
zodpovědnosti vůči dítěti, popřípadě je-li dítě ohroženo, je každý
z nich oprávněn dovolat se pomoci orgánů sociálně právní ochrany
dětí, jiných státních orgánů, škol, školských, zdravotnických či
poradenských zařízení a orgánů obce. To platí přiměřeně i pro jiné
osoby odpovědné za výchovu dítěte. Dovolat se pomoci těchto orgánů
a zařízení je oprávněno i samo dítě.
------------------------------------------------------------------
6) § 19 zákona ČNR č. 114/1978 Sb., o působnosti orgánů České
republiky v sociálním zabezpečení, ve znění nálezu Ústavního
soudu České republiky č. 72/1995 Sb.
7) § 15 zákona ČNR č. 114/1978 Sb., ve znění zákona č. 118/1995
Sb.
§ 42
(1) Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí
jejich rodiče. Na takové chování dětí nebo na vážné porušení práv
a povinností rodičů může v zájmu dítěte kdokoli upozornit orgán
sociálně právní ochrany dětí, soud nebo jiný oprávněný orgán.
(2) Tato oznámení jsou důvěrná, a pokud jde o oznámení
fyzické osoby, nesmí orgán, který toto oznámení přijal, sdělit
zdroj svých informací, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(3) Opatření, kterými se omezuje rodičovská zodpovědnost,
může učinit jen soud.
§ 43
(1) Orgán sociálně právní ochrany dětí v součinnosti
s rodiči, školou a jinými fyzickými a právnickými osobami
zajišťuje ve svém obvodu příznivé podmínky pro výchovu, vzdělání
a všestranný vývoj nezletilých dětí a chrání jejich zájmy.
(2) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může orgán
sociálně právní ochrany dětí učinit tato opatření:
a) napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby,
kteří narušují jeho řádnou výchovu;
b) stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti
školy, občanských sdružení v místě bydliště nebo na
pracovišti;
c) uloží nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na
jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého
vzhledem k jeho osobě nevhodných.
(3) Tato opatření může učinit i soud; učiní-li je orgán
sociálně právní ochrany dětí, nepotřebují schválení soudu. Měnit
nebo rušit taková opatření může jen orgán, který je učinil.
§ 44
(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti
závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud
pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti.
(2) Nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající
z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud
jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom vždy konkrétně vymezí
rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.
(3) Zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její
výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské
zodpovědnosti zbaví.
(4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému
dítěti či ke spáchání trestného činu své dítě mladší patnácti let
použil, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel,
návodce či pomocník k trestnému činu spáchanému jeho dítětem, soud
vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení
rodičovské zodpovědnosti.
(5) Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti rozhodnutím soudu
podle předchozích odstavců nezaniká.
§ 45
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do
výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba
poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí.
Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému
dítěte.
(2) Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů.
Zemře-li jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela.
Po rozvodu manželů rozhodne soud o výchově dítěte; do rozhodnutí
soudu společná výchova trvá.
(3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze
se souhlasem druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže
druhý z manželů pozbyl způsobilosti k právním úkonům nebo je-li
opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.
(4) Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické
osoby než rodiče vymezí soud rozsah jejich práv a povinností
k dítěti.
§ 46
(1) Soud může svěřit dítě do pěstounské péče; podmínky
stanoví zvláštní předpis.
(2) Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně
narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže
z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte
zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu. Jestliže je to
v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu
i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých
důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po
dosažení zletilosti.
(3) Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat,
zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, která má
přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní
výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou
péči, soud ústavní výchovu zruší.
§ 47
Orgán sociálně právní ochrany dětí a soud soustavně sledují
provádění výchovných opatření jimi učiněných a hodnotí jejich
účinnost.
§ 48
(1) Je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte,
pro ochranu jeho práv nebo právem chráněných zájmů, jsou
pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí nebo osoby, které
byly pověřeny ochranou zájmů dítěte, oprávněni navštívit dítě
v prostředí, kde žije, především v bytě, zjistit v jeho bydlišti,
škole nebo na pracovišti, zda je o něj náležitě pečováno,
a vyšetřit výchovné poměry.
(2) Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost
samo schopno vyjádřit svobodně svůj názor a poznatky, je třeba na
jeho názor a poznatky vzít zřetel při dalších opatřeních.
§ 49
Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při výkonu
rodičovské zodpovědnosti, rozhodne soud.
§ 50
(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu
a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud
i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak
má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Ustanovení § 26 až 28 platí tu obdobně.
HLAVA TŘETÍ
Určení rodičovství
§ 50a
Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.
§ 51
(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do
uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení
za neplatné, považuje se za otce manžel matky.
(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za
otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím
třístého dne potom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo
prohlášeno za neplatné.
(3) Při počítání času, který je rozhodující pro určení
otcovství, má se za to, že manželství toho, jenž byl prohlášen za
mrtvého, zaniklo dnem, který byl v rozhodnutí o prohlášení za
mrtvého určen jako den smrti.
§ 52
(1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo
určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním
úřadem nebo soudem.
(2) Prohlášení nezletilého rodiče o otcovství musí být
učiněno vždy před soudem.
(3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní
poruchu posoudit význam svého jednání, nebo je-li opatření jejího
prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
§ 53
Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti
ještě nenarozenému, je-li již počato.
§ 54
(1) Nedošlo-li k určení otcovství podle předchozích
ustanovení, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je
otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud.
(2) Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil
v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát
a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti
nevylučují.
§ 55
Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh na určení
otcovství proti opatrovníku, kterého soud ustanovil.
§ 56
(1) Jestliže navrhovatel v průběhu řízení zemře, může
v řízení pokračovat druhý, k návrhu oprávněný. Do šesti měsíců po
smrti dítěte mohou podat návrh na určení otcovství též potomci
navrhovatele, prokáží-li právní zájem na tomto určení.
(2) Zemře-li v průběhu řízení muž, proti kterému návrh na
určení otcovství směřuje, pokračuje soud v řízení proti
opatrovníkovi, kterého ustanoví soud.
(3) Zemře-li v průběhu řízení muž, který o sobě tvrdil, že je
otcem, a nepokračuje-li v řízení dítě nebo matka, soud řízení
zastaví.
§ 57
(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se
jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem.
(2) Jestliže manžel pozbyl způsobilosti k právním úkonům
a tato nezpůsobilost vznikla před uplynutím popěrné lhůty, může
otcovství popřít jeho opatrovník, a to do šesti měsíců ode dne,
kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho narození již
dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení.
§ 58
(1) Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od
uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo
nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy,
je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte.
Narodí-li se dítě do 300 dnů po rozvodu manželství a jiný muž
o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat
za vyloučené též na základě souhlasného prohlášení matky, manžela
a tohoto muže. Toto prohlášení musí být učiněno v řízení o popření
otcovství.
(2) Otcovství k dítěti narozenému v době mezi stoosmdesátým
dnem a třístým dnem od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem
manžela matky nelze popřít. Otcovství však lze popřít, jestliže by
se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak.
(3) Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření
manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za
otce, popře-li u soudu své otcovství. To však neplatí, jestliže
manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž neprošlo do
narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo
jestliže při uzavření manželství věděl, že je těhotná.
§ 59
(1) Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce,
jsou-li oba naživu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému.
Není-li naživu ani dítě ani matka, toto právo manžel nemá.
(2) Také matka může do šesti měsíců od narození dítěte
popřít, že otcem dítěte je její manžel. Ustanovení o popěrném
právu manžela platí tu obdobně.
§ 60
Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem
dítěte znovu provdané matky, počíná šestiměsíční lhůta k popření
otcovství pro dřívějšího manžela dnem, kdy se dověděl o tomto
pravomocném rozhodnutí.
§ 61
(1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením
rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by
mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy
bylo otcovství takto určeno; tato lhůta neskončí před uplynutím
šesti měsíců od narození dítěte.
(2) Také matka dítěte může ve stejné lhůtě popřít, že je
otcem dítěte muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným
prohlášením rodičů.
(3) Ustanovení § 57 odst. 2 a § 59 odst. 1 platí tu obdobně.
§ 62
(1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jednomu
z rodičů, může nejvyšší státní zástupce, vyžaduje-li to zájem
dítěte, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce
a dítěti.
(2) Není-li některý z nich naživu, může nejvyšší státní
zástupce podat návrh na popření otcovství proti ostatním z nich;
není-li naživu nikdo z nich, může podat návrh proti opatrovníkovi,
kterého soud pro tuto věc ustanovil.
§ 62a
Nejvyšší státní zástupce může, a to před uplynutím lhůty
stanovené pro popření otcovství, podat návrh na popření otcovství
muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů,
ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve zřejmém zájmu
dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská
práva.
HLAVA ČTVRTÁ
Osvojení
§ 63
(1) Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový
poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými
osvojitele poměr příbuzenský. Osvojitelé mají rodičovskou
zodpovědnost při výchově dětí (§ 31 až 37b).
(2) O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele.
§ 64
(1) Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které
zaručují způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu
dítěte i společnosti.
(2) Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost
k právním úkonům.
§ 65
(1) Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový
rozdíl.
(2) Osvojit lze nezletilého a to jen je-li mu osvojení ku
prospěchu.
§ 66
(1) Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé.
(2) Je-li osvojitel manželem, může osvojit jen se souhlasem
druhého manžela; tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý manžel
pozbyl způsobilost k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto
souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.
§ 67
(1) K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce
osvojovaného dítěte. Je-li toto dítě schopno posoudit dosah
osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen
účel osvojení.
(2) K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý.
§ 68
(1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho
rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže
a) po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový
zájem o dítě, zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali,
neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti
a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své
rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče
o dítě, nebo
b) po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili
o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila
závažná překážka.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i v případě, že rodič
je nezletilý.
(3) O splnění podmínek uvedených v odstavci 1 rozhoduje ke
dni podání návrhu orgánem sociálně právní ochrany dětí jako
opatrovníkem dítěte, popřípadě rodičem dítěte soud.
§ 68a
Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného
dítěte, není dále třeba, jestliže rodiče dají souhlas k osvojení
předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Souhlas předem musí být
dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem nebo před
příslušným orgánem sociálně právní ochrany dětí. Souhlas může být
dán rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Odvolat
souhlas lze toliko do doby, než je dítě umístěno na základě
rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů.
§ 68b
V případech uvedených v § 68 odst. 1 a § 68a je třeba
k osvojení souhlasu opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti
ustanoven v řízení o osvojení.
§ 69
(1) Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě nejméně
po dobu tří měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho
náklad.
(2) O svěření dítěte, které je v ústavu z rozhodnutí soudu
nebo z vůle rodičů, do péče budoucích osvojitelů rozhodne orgán
sociálně právní ochrany dětí; ustanovení § 67 až 68b platí
obdobně.
(3) Rozhodne-li se pěstoun osvojit dítě svěřené mu do
pěstounské péče, nevyžaduje se, aby před rozhodnutím soudu
o osvojení bylo dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči pěstouna na
jeho náklad, pokud pěstounská péče trvala alespoň po tuto dobu.
(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně v případech, kdy se
rozhodne osvojit dítě svěřené mu do výchovy jiná fyzická osoba než
rodič podle § 45, a v případech, kdy se rozhodne osvojit dítě
poručník, který o ně osobně pečuje.
§ 69a
Před rozhodnutím poučí soud osvojitele o účelu, obsahu
i důsledcích osvojení.
§ 70
Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření
a dalších potřebných vyšetření zdravotní stav osvojitelů, jejich
osobnostní dispozice a motivaci k osvojení a posoudit, zda se
nepříčí účelům osvojení a s výsledky svého šetření seznámit
osvojitele i zákonného zástupce osvojence. Je povinen zjistit
zdravotní stav osvojence a s výsledky svého zjištění seznámit
osvojitele i zákonného zástupce osvojence.
§ 70a
Dítě nemůže být osvojeno, dokud rozhodnutí soudu v řízení
o určení otcovství zahájeném na návrh muže, který o sobě tvrdí, že
je otcem osvojovaného dítěte, nenabude právní moci.
§ 71
Osvojenec bude mít příjmení osvojitele. Společný osvojenec
manželů bude mít příjmení určené pro ostatní jejich děti; to platí
i v případě, že osvojitelem je manžel matky osvojence.
§ 72
(1) Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi
osvojencem a původní rodinou. Zanikají také práva a povinnosti
opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl stanoven, aby za
rodiče tato práva a povinnosti vykonával.
(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence,
nedotýká se osvojení vztahů mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho
příbuznými.
§ 73
(1) Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může soud zrušit
jen z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele.
(2) Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva
a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Osvojenec bude mít
opět své dřívější příjmení.
Osvojení nezrušitelné
§ 74
(1) Osvojení může být provedeno také tak, že soud na návrh
osvojitele rozhodne, aby osvojitel byl zapsán v matrice místo
rodiče osvojence.
(2) Takto mohou osvojit dítě pouze manželé, nebo jeden
z manželů, který žije s některým z rodičů dítěte v manželství
a nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte.
Výjimečně může takto osvojit i osamělá osoba, jestliže jsou jinak
předpoklady, že toto osvojení bude plnit svoje společenské
poslání. V takovém případě soud též rozhodne, aby byl z matriky
vypuštěn zápis o druhém rodiči dítěte.
(3) Toto osvojení nelze zrušit.
§ 75
Osvojit lze jen nezletilého staršího jednoho roku.
§ 76
osvojenec může být opětovně osvojen jen v případě, že je
osvojován manželem osvojitele nebo osvojitel zemřel a nebo
dřívější osvojení bylo zrušeno.
§ 77
Rozhodnutí o tom, že osvojitel bude zapsán v matrice místo
rodiče osvojence, může soud učinit také dodatečně, dokud osvojenec
nedosáhl zletilosti, a to i v případech osvojení provedeného podle
dřívějších předpisů. Nebyl-li v řízení o osvojení osvojenec
slyšen, není k tomuto rozhodnutí zapotřebí jeho souhlasu.
HLAVA PÁTÁ
Poručenství a opatrovnictví
Poručenství
§ 78
Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské
zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl
pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném
rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého
vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.
§ 79
(1) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud
poručníkem především toho, koho doporučili rodiče. Nebyl-li nikdo
takto doporučen, ustanoví soud poručníkem někoho z příbuzných
a nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou
fyzickou osobu.
(2) Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni
i manželé.
(3) Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba,
ustanoví soud poručníkem orgán sociálně právní ochrany dětí.
(4) Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se
ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony
v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně právní ochrany
dětí.
§ 80
(1) Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce
a podléhá jeho pravidelnému dozoru. Zejména je povinen podávat
soudu zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho jmění. Soud
však může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné
vyúčtování, nepřesahují-li výnosy jmění pravděpodobné náklady na
výchovu a výživu poručence.
(2) Je-li správa jmění poručence spojena se značnou námahou,
může soud poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto jmění
přiměřenou odměnu ročně a nebo při skončení správy.
(3) Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení
svého poručenství předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění
poručence. Této povinnosti může soud poručníka zprostit.
(4) Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající
se dítěte vyžaduje schválení soudem.
(5) Ustanovení § 37b zde platí obdobně.
§ 81
Na vztahy poručníka (poručníků) a dítěte se přiměřeně
vztahují ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí. Funkce
poručníka nezakládá vyživovací povinnost k dítěti.
§ 82
(1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho návrh.
(2) Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce
poručníka nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti.
(3) V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do
funkce poručníků, soud vždy posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby
tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení manželé. V opačném
případě jednoho z nich poručenství zprostí.
Opatrovnictví
§ 83
(1) Vedle případu střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte
nebo mezi dětmi týchž rodičů navzájem (§ 37 odst. 1), ohrožení
majetkových zájmů dítěte (§ 37b), omezení rodičovské zodpovědnosti
(§ 44 odst. 2) a řízení o osvojení (§ 68b) ustanoví soud
opatrovníka též v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných
důvodů třeba.
(2) V takových případech lze ustanovit opatrovníkem i orgán
sociálně právní ochrany dětí.
§ 84
Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezí soud z hlediska
účelu, pro který byl opatrovník ustanoven, aby ochrana zájmů
nezletilého byla plně zajištěna.
ČÁST TŘETÍ
Výživné
HLAVA PRVNÍ
Vzájemná vyživovací povinnost
rodičů a dětí
§ 85
(1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby,
pokud děti nejsou samy schopny se uživit.
(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých
schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet
se na životní úrovni svých rodičů.
(3) Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží
se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje.
Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou
domácnost.
§ 85a
(1) Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti
podléhající dani z příjmů,8) je povinen soudu prokázat své příjmy,
předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů
a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro
rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních
předpisů. Nesplní-li rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho
průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního
minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních
potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu.9)
(2) Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče
připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu
úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání.
------------------------------------------------------------------
8) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
pozdějších předpisů.
9) § 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 463/1991 Sb., o životním
minimu.
§ 86
(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud
rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu
o výši výživného (§ 50).
(2) Soud postupuje stejným způsobem, žijí-li rodiče spolu,
avšak jeden z nich neplní dobrovolně své povinnosti k nezletilému
dítěti.
(3) Výživné zletilých dětí upraví soud jen na návrh.
§ 87
(1) Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny
zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují.
(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem,
jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových
poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních
dětí.
HLAVA DRUHÁ
Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými
§ 88
(1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát,
přechází tato povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají
vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní
bližší.
(3) Stanoví-li soud výživné pro nezletilé dítě, platí
ustanovení § 85a obdobně.
§ 89
Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni,
plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký
odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů
k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních.
§ 90
Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně
potřebují.
HLAVA TŘETÍ
Vyživovací povinnost mezi manžely
§ 91
(1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na
návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči
o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak,
aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.
(3) Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti
dětí.
HLAVA ČTVRTÁ
Výživné rozvedeného manžela
§ 92
(1) Rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může
žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu
podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.
Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého
z nich.
(2) Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči
rodičům.
§ 93
(1) Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením
manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel
a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho
bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací
povinnost mezi manžely podle § 91 odst. 2.
(2) Výživné podle odstavce 1 lze přiznat nejdéle na dobu tří
let od rozvodu.
§ 94
(1) Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel
uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře.
(2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové
částky na základě písemné smlouvy.
HLAVA PÁTÁ
Příspěvek na výživu a úhradu
některých nákladů neprovdané matce
§ 95
(1) Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je
povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou
let jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím
a slehnutím.
(2) K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění
výživy dítěte po dobu, po níž by zaměstnankyni podle zvláštního
předpisu náležela mateřská dovolená,10) může soud na návrh těhotné
ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou
částku poskytl předem.
(3) Právo žádat úhradu nákladů podle odstavce 1 se promlčí ve
třech letech ode dne slehnutí.
------------------------------------------------------------------
10) § 157 odst. 1 a § 158 zákoníku práce.
HLAVA ŠESTÁ
Společná ustanovení
§ 96
(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným
potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem
a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností
a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal
bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné
činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje
nepřiměřená majetková rizika.
(2) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu
s dobrými mravy.
§ 97
(1) Výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se
částkách, s výjimkou případů podle § 94 odst. 2 a § 97 odst. 2,
které jsou splatné vždy na měsíc dopředu.
(2) U výživného pro dítě může soud v případech hodných
zvláštního zřetele rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku
pro výživné splatné v budoucnosti. Učiní přitom příslušná opatření
zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících
stanovenému výživnému.
(3) Proti pohledávkám na výživné je započtení vzájemných
pohledávek přípustné jen dohodou. Proti pohledávkám na výživné,
které je poskytováno nezletilým dětem, není však takové započtení
přípustné.
§ 98
(1) Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen
ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro nezletilé děti
i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.
(2) Právo na jednotlivá opětující se plnění výživného, jakož
i ostatní práva na peněžitá plnění vyplývající z tohoto zákona se
však promlčují.
§ 99
(1) Změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody
a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Dojde-li
k zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu,
spotřebované výživné se nevrací.
(2) Nejde-li o výživné pro nezletilé děti, může dojít ke
změně nebo k zrušení pouze na návrh.
§ 100
zrušen
§ 101
(1) Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací
povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění. To
platí i tehdy, jestliže příspěvek na výživu v zájmu oprávněného
poskytne orgán stanovený zvláštním předpisem.11)
(2) Promlčení tohoto nároku se řídí ustanovením § 101
občanského zákoníku.
------------------------------------------------------------------
11) § 5 zákona ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve
znění pozdějších předpisů.
§ 102
Jestliže orgán stanovený zvláštním předpisem 11) poskytl
příspěvek na výživu a výživné bylo určeno soudním rozhodnutím,
přechází na něj nárok toho, jenž je z rozhodnutí oprávněn, a to až
do výše poskytnutého příspěvku.
------------------------------------------------------------------
11) § 5 zákona ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve
znění pozdějších předpisů.
§ 103
Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné
výchovy, upraví také rozsah vyživovací povinnosti rodičů, pokud
jeho potřeby nejsou kryty ošetřovným.
ČÁST ČTVRTÁ
Závěrečná ustanovení
§ 104
Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy,
nestanoví-li tento zákon něco jiného.
§ 105
(1) Úprava společného jmění manželů a společného nájmu je
stanovena v § 143 až 151 a § 703 až 709 občanského zákoníku.
(2) Pro účely ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku se
děti svěřené do výchovy jiné fyzické osoby (§ 45) a děti, o které
osobně pečuje jejich poručník (§ 78), považují za děti vlastní.
§ 106
Dohody a soudní rozhodnutí, kterými byla stanovena před
účinností tohoto zákona vyživovací povinnost rozvedených manželů
vůči sobě navzájem, mohou být na návrh jednoho z manželů soudem
změněny nebo zrušeny, jsou-li v rozporu s tímto zákonem.
§ 107
Osvojení provedená podle dosavadních předpisů, s výjimkou
osvojení se zápisem osvojitele místo rodiče do matriky, se
považují za osvojení podle ustanovení § 63 až 73 tohoto zákona.
§ 108
Zrušují se:
1. zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném,
2. zákon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých
občanských věcech právních,
3. zákon č. 59/1952 Sb., o uzavírání manželství s cizinci,
4. zákon č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže,
5. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č.
61/1955 Sb., o změně předpisů o rozvodu,
6. zákon č. 15/1958 Sb., o změně předpisů o osvojení,
7. nařízení ministerstva spravedlnosti č. 70/1952Sb., kterým se
provádí zákon o sociálně právní ochraně mládeže,
8. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění
č.58/1955 Sb., o dětských příspěvcích a ochranné výchově,
9. vládní nařízení č. 73/1956 Sb., kterým se přenáší působnost
úřadoven ochrany mládeže na výkonné orgány národních výborů.
§ 109
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.
