Při míře zaujetí a při poctivém a solidním přístupu vystavujících bychom předpokládali sebevědomé konstatování v názvu výstavy, ale na konci narazíme na otazník:
INDIÁNI V NÁS?'I'a otázka nevyjadřuje bezradnost, zpochybnění či rozplizlost, je spíš výrazem oné poctivosti a úcty, výrazem nenucení se do odpovědi za každou cenu, do odpovědi zjednodušující či jednoznačné.
Cítím v otázce i nadhled, svobodu a radost bez potřeby doslovnosti - to je rozeznatelné i v pojetí a atmosféře celé výstavy i textech vystavujících: "Je příliš náročné, ne-li nemožné, ,vysvětlit' co všechno vede k tomu,
aby se někdo začal zabývat zrovna kulturou severoamerických Indiánů. Nás spojila náhoda a společný zájem. Rozhodnutí uspořádat výstavu v nás uzrálo především proto, abychom ukázali,
že nejsme spolek podivínů, co utíkají před všední realitou do romantické minulosti, ale tak jako ostatní lidé v jiných koníčcích, i my ve svém nalézáme uvolnění a seberealizaci.
Tak jako rybáři přináší radost dobrý úlovek, pro nás je takovým "úlovkem" zadostiučinění z vlastnoruční práce a šikovnosti. Krásný výrobek, který je navíc užitečný, potěší dvakrát tolik.
Šikovnost a zručnost nejsou ale ty vlastnosti, které by z nás dělaly "Indiány". Tím, co nás odlišuje od výrobců indiánských suvenýrů, kterým nepochybně také přináší uspokojení z podařené práce, je vztah k našim výrobkům.
Snažíme se k nim chovat tak jako Indiáni - s příslušnou etikou."
A co spiritualita Indiánů, mystika?
Dnes širokým korytem nabídky plynou nejrůznější exotická náboženství, hnutí, školy, sekty. Mnohý "duchovní kutil" rozšiřuje nabídku nejroztodivnějšími slepenci.
Knihkupectví omamují a ohlušují pestrostí až kolotočovou. Zde je opět sympatický přístup u vystavujících.
Jak vyplývá i z předchozího textu, jejich činnost má zdravý grunt - práce rukou, úcta k práci a předmětům (to slovo předmět je tu jaksi nepatřičné),
život ve společenství přátel v přírodě, nenásilná a nekřečovitá skromnost a redukce potřeby "výdobytků" techniky. A co ta mystika?:
"Náš spolek není nijak organizován, avšak právě svoboda jednotlivce je tím, co máme společného s Indiány.
Častokrát si ti, kteří o Euroindiánech nic nevědí, myslí, že od Indiánů nekriticky přejímají vše - materiální kulturou počínaje a náboženstvím konče.
Opak je pravdou. Otázky náboženství a ideového přesvědčení si musí každý v sobě uspořádat sám, bez ohledu na etnický původ."
To podstatné a neuchopitelné, totiž atmosféra táboření, společných chvil v přírodě, zážitků a vzpomínek, samozřejmě na výstavě není "ve vitrínách",
ale vnímavého návštěvníka jistě osloví z toho, co je za věcmi a co je živé a inspirující. Jiří Stránský
