Po nátlaku ze strany ufologů, nařídil ke konci roku 1993 tehdejší ředitel CIA (Central Intelligence Agency - Ústřední zpravodajská služba USA) R. James Woolsey přezkoumání všech záznamů nacházejících se v archivech CIA z hlediska UFO. Výsledkem byla 28 stránková studie, kterou sepsal historik CIA Gerald K. Haines a která byla uvolněna pro veřejnost v létě 1997. Zde poprvé CIA přiznává, že se o UFO zajímala a dokonce iniciovala jejich utajování, přestože do té doby tyto spekulace úředně odmítala. Studii v původním znění naleznete přímo na serveru CIA - http://www.odci.gov/csi/studies/97unclass/ufo.html. Její téměř kompletní českou verzi, vyjma 93 poznámek pod čarou, které obvykle odkazují na jednotlivé knihy či zdroje uvedených informací, vám předkládám zde. Jména některých organizací byla ponechána v původním znění.



Úloha CIA ve vyšetřování UFO, 1947-90

Neuvěřitelných 95 procent všech Američanů alespoň slyšelo nebo četlo něco o neidentifikovaných létajících objektech (UFO) a 57 procent jich věří, že jsou skutečné. Bývalí američtí prezidenti Carter a Reagan tvrdili, že UFO viděli. Soukromé organizace zabývající se tímto jevem, lze nalézt po celém území Spojených států. Mnoho z těchto skupin je přesvědčeno, že americká vláda a obzvláště CIA jsou zapojeny do masivního spiknutí a ututlávání této otázky. Myšlenka, že CIA utajovala svůj zájem ve výzkumu UFO, byla hlavním tématem diskuzí v tomto směru od té doby, co se objevila koncem 40. let.

Koncem roku 1993, po nátlaku ze strany UFOlogů po uvolnění dalších informací CIA ve věci UFO, nařídil její ředitel R. James Woolsey další přezkoumání všech agenturních spisů z hlediska UFO. S užitím záznamů CIA sestavených na základě tohoto přezkoumání, se tato studie snaží ukázat zájem a zapletení CIA do věci UFO od konce 40. let až do roku 1990. Chronologicky nám ukazuje pokusy agentury o objasnění tajemství UFO, její programy, které měly dopad na pozorování UFO a také její pokusy o zatajení svého zájmu o UFO. Z tohoto zkoumání vyplývá, že ačkoli byl na počátku padesátých let zájem agentury o tento jev značný, poté to již pro CIA platilo jen omezeně a o jev se zajímala pouze okrajově.

Situace

Za vzniku Studené války v roce 1947, konfrontací mezi Spojenými státy a Sovětským svazem se také objevila první vlna pozorování UFO. První zpráva o „létajícím talíři” nad Spojenými státy přišla 24. června 1947, kdy Kenneth Arnold, soukromý pilot a vážený obchodník, hledající spadlé letadlo, pozoroval devět objektů tvaru disku blízko Mt. Rainier ve státě Washington, letících odhadovanou rychlostí přes 1000 mph. Arnoldova zpráva byla následována záplavou dalších pozorování, včetně zpráv od vojenských a civilních pilotů a letových dispečerů nad celými Spojenými státy. V roce 1948, generál vojenského letectva Nathan Twining, velitel Technického zabezpečení letectva [Air Technical Service Command], zřídil Projekt ZNAK [SIGN] (původně nazvaný Projekt TALÍŘ) ke sběru, srovnání, vyhodnocení a distribuci všech informací souvisejícími s pozorováními uvnitř vlády za předpokladu, že UFO mohou být skutečná a týkat se národní bezpečnosti.

Tajná služba technické divize [Technical Intelligence Division] Oddílu materiálního zabezpečení letectva [Air Material Command](AMC) ve Wright Fieldu (později základna vojenského letectva Wright-Patterson) v Daytonu v Ohiu, převzala řízení projektu ZNAK a zahájila na něm práci 23. ledna 1948. Ačkoli první obavy byly, že by tyto objekty mohly být Sovětské tajné zbraně, vojenské letectvo brzy usoudilo, že UFO jsou skutečné, ale lehce vysvětlitelné a ne mimořádné. Ve zprávě vojenského letectva se říká, že téměř všechna pozorování mají původ v jedné z těchto tří příčin: masová hysterie a halucinace, vtip nebo chybná interpretace známých předmětů. Nicméně zpráva doporučila pokračování vojenské zpravodajské kontroly nad vyšetřením všech pozorování a nevyloučila možnost mimozemského jevu.

Spolu se vzrůstem pozorování ke konci 40 let, pokračovalo vojenské letectvo ve sběru a vyhodnocování dat týkajících se UFO pod novým projektem nazvaným ZÁŠŤ [GRUDGE], který se pokusil zmírnit veřejné zneklidnění nad jevem UFO skrze veřejnou kampaň zaměřenou na přesvědčení veřejnosti, že UFO nejsou tvořeny ničím neobvyklým nebo mimořádným. Pozorování UFO byla vysvětlována balóny, známými druhy letadel, planetami, meteory, optickými iluzemi, slunečním zrcadlením nebo prostě „velkými kroupami”. ZÁŠŤ oficiálně nenašel žádný důkaz, že by pozorování UFO byla pozorováním pokročilých cizích zbraní konstruovaných nebo vyvíjených a usoudila, že neohrožují bezpečnost Spojených států. Vojenské letectvo doporučilo, aby práce na projektu byla snížena, jelikož by jejich oficiální zájem o UFO mohl povzbudit i zájem obyvatelstva o tento jev, což by tak mohlo přispět k atmosféře „válečné hysterie”. 27. prosince 1949 vojenské letectvo oznámilo ukončení projektu.

Se zvyšováním napětí Studené války, Korejské války a s pokračováním pozorování UFO, ředitel tajné služby vzdušných sil Spojených států, [USAF] major generál Charles P. Cabell nařídil zřídit nový projekt zabývající se UFO v roce 1952. Projekt MODRÁ KNIHA [BLUE BOOK] se stal hlavním programem vojenského letectva ve vyšetřování jevu UFO v 50. a 60. letech. Úloha identifikování a vysvětlování UFO opět spadala pod Oddíl materiálního zabezpečení letectva na základně Wright-Patterson. S hrstkou lidí se Technická zpravodajská služba vojenského letectva [Air Technical Intelligence Center] (ATIC) pokoušela přesvědčit veřejnost, že UFO nejsou mimořádná. Projekty ZNAK, ZÁŠŤ a MODRÁ KNIHA udaly oficiální postoj vlády Spojených států ve věci UFO na dalších 30 let.

Počátky zájmu CIA, 1947-52

CIA si brzy povšimla práce vojenského letectva, informovaného o vzrůstajícím počtu pozorování a zvyšující se možnosti, že UFO mohou být potenciální hrozbou bezpečnosti. [] Lidé z agentury přijali závěry vojenského letectva týkající se zpráv o UFO, ačkoliv usoudili, že je zde „vzdálená možnost, že by se mohlo jednat o meziplanetární letadla a je proto nutné vyšetřit každé pozorování.”

Masivní nárůst pozorování nad Spojenými státy v roce 1952, obzvláště v červenci, znepokojilo Trumanovu vládu. 19. a 20. července se na radarových stínítkách ve Washingtonském národním letišti a na Andrewsově vojenské základně objevily podivné body [blips]. 27. července se blipy opakovaly. Vojenské letectvo vyslalo stíhačku, aby místo prohledala, ovšem nic nenalezla. Incident nicméně způsobil mnoho novinových zpráv po celé zemi. Bílý dům chtěl vědět co se stalo a proto vojenské letectvo rychle nabídlo vysvětlení, že radarové blipy mohly být výsledkem „teplotní inverze”. Pozdější vyšetřování CIA potvrdilo, že podobné radarové blipy byly už před tím vcelku běžné a že byly způsobeny teplotní inverzí.


UFO nad Bílým domem (není součástí dokumentu)

Přestože sledovala zprávy o UFO již nejméně 3 roky, reagovala CIA na nový výskyt pozorování sestavením speciální studijní skupiny v rámci Kanceláře pro vědecké zpravodajské úkoly [Office of Scientific Intelligence] (OSI) a Kanceláře pro současné vědecké úkoly [Office of Current Intelligence] (OCI) k přezkoumání situace. Edward Tauss, vedoucí Divize zbraní a výzbroje [Weapons and Equipment Division] OSI, oznámil skupině, že většina pozorování UFO může být jednoduše vysvětlena. Nicméně doporučil, aby agentura pokračovala ve sledování problému ve spolupráci s ATIC. Také naléhavě doporučil, aby CIA zatajila svůj zájem před médii a veřejností „z pohledu jejich pravděpodobně znepokojujících tendencí”, jelikož by projevený zájem mohli lidé přijmout jako potvrzení existence UFO.

Po přijmutí zprávy uložil zástupce ředitele tajné služby [DDI] Robert Amory ml. odpovědnost za vyšetřování UFO A. Ray Gordonovi, důstojníku Divize fyziky a elektroniky [Physics and Electronics Division] OSI. Každá část této divize přispívala do vyšetřování a Gordon úzce spolupracoval s ATIC. Amory se byl informovat u skupiny zaměřené na národní bezpečnost implikovanou jevem UFO v rámci zájmu ředitele CIA Waltera Beddella Smithe. Smith chtěl vědět, zda bylo vyšetřování létajících talířů vojenského letectva dostatečně objektivní a kolik peněz a lidských sil může být potřebných ke zjištění příčiny malého procenta létajících talířů, jež nebyly uspokojivě vysvětleny. Smith věřil, že zde byla možnost 1 ku 10 000, že jev představuje ohrožení bezpečnosti země, „ale ani tato možnost není nezanedbatelná.” Podle Smithe, to byla odpovědnost CIA vyplývající ze zákona, aby zaměřil zájem tajné služby na vyřešení tohoto problému. Smith také chtěl vědět, zdali by jev UFO nemohl být ve spojení s americkým psychologickým válečnictvím.

Pod vedením Gordona se studijní skupina CIA setkala s představiteli vojenského letectva na základně Wright-Patterson, aby přezkoumala jejich údaje a závěry. Vojenské letectvo tvrdilo, že 90 procent hlášených pozorování bylo jednoduše vysvětleno. Zbývajících 10 procent, pak bylo popsáno jako „řada neuvěřitelných zpráv od věrohodných pozorovatelů.” Vojenské letectvo odmítlo spekulace, že pozorování mají co dočinění s vyvíjenými americkými nebo sovětskými tajnými zbraněmi anebo s „Marťany”, jelikož neexistoval žádný důkaz podporující tyto domněnky. Instruktoři vojenského letectva se snažili tyto zprávy o UFO vysvětlit jako chybné výklady přírodních jevů. Vojenské letectvo a lidé ze CIA se shodli, že kdyby se dostala na veřejnost zpráva o zájmu CIA, pak by to mohlo problém více zvážnit. Toto skrývání zájmů CIA, později silně přispělo k obvinění této agentury ze spiknutí a ututlávání.

Studijní skupina CIA také hledala v Sovětském tisku zprávy o UFO, ale žádné nenašla a proto skupina usoudila, že příčina absence těchto zpráv bude výsledkem záměrů úřadů Sovětské politiky. Skupina také nenašla možnost užití UFO Sovětským svazem jako psychologického válečného nástroje. Dále se skupina obávala, že by americký varovný vzdušný systém mohl být záměrně přetížen pozorováními UFO a Sověti by pak mohli získat moment překvapení v jakémkoli nukleárním útoku.

V době napjaté situace Studené války a zvětšujících se Sovětských schopností, brala studijní skupina CIA vážně národní bezpečnost vzhledem k situaci létajících talířů. Skupina věřila, že by Sověti mohli použít zpráv o UFO k vyvolání masové hysterie a paniky ve Spojených státech. Skupina také věřila, že Sověti mohou využít pozorování UFO k přetížení amerického varovného vzdušného systému tak, že by nemohl rozeznat skutečné cíle od přízraku UFO. H. Marshall Chadwell, zástupce ředitele OSI, dodal, že přisuzoval problému takový význam „že by se jím měla zabývat Národní bezpečnostní rada [National Security Council] [].”

Chadwell seznámil ředitele CIA Smithe s tématem UFO v prosinci 1952. Nabádal k jednání, jelikož byl přesvědčen, že se „děje něco, čemu musíme věnovat okamžitou pozornost” a že „pozorování nevysvětlitelných objektů ve velkých výškách a letících vysokou rychlostí v okolí hlavních amerických obranných zařízení jsou takové povahy, že je nelze přisoudit přírodnímu jevu nebo známým typům letadel.” Ten navrhl a předložil memorandum ředitele CIA určené Národní bezpečnostní radě (NSC), v němž vyzývá zřízení vyšetřování UFO jako prioritní projekt v rámci zpravodajského a obranného výzkumu a vývojové sekce. Chadwell také přesvědčil Smithe ke zřízení externího výzkumného projektu se špičkovými vědci ke studiu UFO. Po této informaci Smith nařídil zástupci tajné služby Amorymu, aby připravil příkaz pro Národní bezpečnostní radu (NSCID) [National Security Council Intelligence Directive], kvůli potřebě pokračovat ve vyšetřování UFO v koordinaci s vojenským letectvem.

Robertsonův panel, 1952-53

4. prosince 1952, Dozorčí rada tajné služby [Intelligence Advisory Committee] (IAC) vzala na vědomí zprávy o UFO. Amory, jako zástupce ředitele, prezentoval žádost ředitele CIA Smithe tomuto výboru, jelikož to neformálně vypovídá ve věci UFO. Chadwell poté krátce posoudil situaci a také probíhající program ATIC týkající se UFO. Výbor souhlasil s tím, že by ředitel CIA měl „získati služeb vybraných vědců, k posouzení dostupných důkazů ve světle přiměřeném vědeckým teoriím" a vytvořit návrh příkazu zpravodajské služby Národní bezpečnostní rady (NSCID) ohledně této věci. Major generál John A. Samford, ředitel Tajné služby vojenského letectva nabídl plnou spolupráci.

Chadwell ve stejné době zjišťoval britské zájmy v této oblasti. Dozvěděl se, že Britové také byli aktivní ve studii jevu UFO. Vynikající britský vědec R. V. Jones vedl stálý výbor vytvořený v červnu roku 1951 ve věci létajících talířů. Závěry Jonese a jeho výboru ve věci UFO byly podobné těm, ke kterým dospěli i lidé z agentury: pozorovanými objekty nebyly nepřátelská letadla, nýbrž nesprávně popsané přirozené úkazy. Britové však poznamenali, že během nedávné letecké přehlídky, pozorovali piloti RAF a starší vojenští důstojníci „perfektní létající talíř.” Tisk reagoval v tom smyslu, že Jones měl málo času na pokus o napravení veřejného mínění ve věci UFO. Veřejnost byla přesvědčena, že jsou reálná.

Chadwell a H. P. Robertson, významný fyzik z Kalifornského ústavu technologií [California Institute of Technology], dali v lednu roku 1953 dohromady skupinu význačných civilních vědců ke studii UFO. Ta zahrnovala Robertsona jako vedoucího; Samuela A. Goudsmita, nukleárního fyzika z Brookhavenských národních laboratoří; Luise Alvareze, fyzika zabývajícího se vysokými energiemi; Thorntona Page, zástupce ředitele Operačního výzkumného úřadu Johnse Hopkinse [Johns Hopkins Operations Research Office] a zároveň experta na radary a elektroniku; a Lloyda Berknera, ředitele Brookhavenských národních laboratoří a specialistu v geofyzikální sféře výzkumu.

Úkolem této skupiny {tohoto panelu} bylo přezkoumání dostupných důkazů týkajících se UFO a zvážení možného nebezpečí tohoto jevu vzhledem k národní bezpečnosti. Panel se setkal od 14. do 17. ledna roku 1953. Zde si jeho představitelé znovu prohlédli záznamy vojenského letectva, týkající se všech případů UFO a po strávení 12 hodin studováním tohoto jevu se vyslovili s tím, že rozumná vysvětlení lze nalézt pro většinu, jestliže ne pro všechna pozorování. Například po přezkoumání filmu natočeného 2. července 1952 během pozorování UFO poblíž Tremontonu v Utahu a jednoho dalšího pocházejícího z 15. srpna 1950 z blízkosti Great Falls v Montaně panel prohlásil, že UFO z Tremontonova filmu bylo způsobeno odrazem slunečních paprsků od moře a že obrázky z Great Falls byly způsobeny odražením slunečního světla od povrchu dvou vojenských stíhaček.

Panel se jednomyslně shodl na tom, že nenalezl žádný důkaz o přímém ohrožení národní bezpečnosti vzhledem k pozorování UFO. Stejně tak panel nenalezl žádný důkaz o tom, že by pozorované předměty mohly být mimozemské. Dále shledal, že by pokračující záplava zpráv o UFO mohla ohrozit „dobrou funkci” vlády a přetížení komunikačních kanálů irelevantními zprávami a způsobit tak „hysterické chování mas.” Panel se také obával, že potenciální nepřátelé čekající na útok proti Spojeným státům by mohli využít jevu UFO a také jej využít k rozvrácení obranyschopnosti vzdušných sil Spojených států.

Po shledání těchto problémů panel doporučil, aby Národní bezpečnostní rada odhalila podstatu zpráv o UFO a aby zvolila politiku, která by uklidnila veřejnost a přesvědčila ji o nedostatečných důkazech ve věci UFO. Panel navrhl použití hromadných sdělovacích prostředků, inzertních kampaní, obchodních klubů, škol a dokonce Disneyovy společnosti, aby dostala zprávy pod pokličku. Panel také doporučil, aby soukromé UFO organizace jako například Civilní vyšetřovatelé létajících talířů [Civilian Flying Saucer Investigators] z Los Angeles a Výzkumná organizace pro vzdušné jevy [Aerial Phenomena Research Organization] z Wisconsinu byli monitorovány z hlediska možných podvratných aktivit.

Závěry Robertsonova panelu byly pozoruhodně podobné dřívějším závěrům projektů vzdušných sil jako ZNAK či ZÁŠŤ a také závěrům studijní skupiny OSI CIA. Všechny tyto skupiny shledaly, že zprávy o UFO nepředstavují žádnou přímou hrozbu pro státní bezpečnost a také žádný důkaz o návštěvách mimozemšťanů.

Po závěrech učiněných Robertsonovým panelem, přerušila agentura práci na návrhu Příkazu zpravodajské služby Národní bezpečnostní rady (NSCID) ve věci UFO. Vědecký poradní panel [Scientific Advisory Panel] o UFO (tj. Robertsonův panel) předložil svou zprávu IAC (Dozorčí rada tajné služby), ministru obrany, řediteli Správy federální civilní obrany [Federal Civil Defense Administration] a řediteli Národní bezpečnostní rady. Lidé ze CIA již dále příliš nebrali na zřetel věci týkající se UFO, ačkoli pokračovali v monitorování všech pozorování UFO v zájmu národní bezpečnosti. Philip Strong a Fred Durant z OSI také krátce informovali Ministerstvo státního rozpočtu [National Estimates] o svých zjištěních. Lidé ze CIA chtěli, aby zájem agentury o létající talíře byl pozorně omezen, kvůli čemuž byla i zpráva Robertsonova panelu utajena a také byla zakázána jakákoliv zmínka o patronátu CIA nad tímto panelem. Zvolený postup byl později příčinou závažných problémů agentury v souvislosti s její spolehlivostí.

50. léta: Upadající zájem CIA o UFO

Po zprávě Robertsonova panelu upadl zájem lidí z agentury o UFO do pozadí. V květnu 1953 Chadwell převedl hlavní zodpovědnost za sledování jevu UFO Divizi fyziky a elektroniky OSI, zatímco Divize aplikované vědy [Applied Science Division] pokračovala v poskytování nezbytné podpory při vyšetřování UFO. Todos M. Odarenko, šéf Divize fyziky a elektroniky, nechtěl na sebe vzít tuto úlohu, jelikož by vyžadovala příliš mnoho času jak psychického tak i administrativního. Vzhledem ke zjištění Robertsonova panelu navrhoval „přerušení činnosti” na tomto projektu a chtěl věnovat pouze část času jednoho svého pracovníka v kartotéce k udržení referenčního souboru činností vojenského letectva a jiných agentur ve věci UFO. Stejně jako Odarenko, ani válečné námořnictvo ani armáda neprojevili mnoho zájmu o UFO.

Odarenko, který nevěřil zprávám o UFO se snažil nalézt cestu, jak by mohl své divizi ulehčit zodpovědnost za sledování zpráv o UFO. V roce 1955 například doporučoval, aby byl celý projekt ukončen, jelikož se již neobjevila žádná nová informace týkající se UFO. Kromě toho také argumentoval tím, že jeho divizi byl vážně snížen rozpočet a nemohl již nikde více ušetřit. Chadwell a jiní agenturní úředníci byli však nadále znepokojeni zprávami o UFO. Speciální zájem vyvolaly zprávy ze zámoří o pozorování UFO a tvrzení, že Němečtí inženýři vycházející ze Sovětských údajů, vyvíjeli „létající talíř” jako zbraň pro budoucí války.

Pro většinu amerických politiků a vojenských představitelů se v polovině padesátých let stal Sovětský svaz nebezpečným protivníkem. Sovětský pokrok v nukleárních zbraních a řízených střel byl obzvláště znepokojivý. V létě roku 1949 SSSR odpálil atomovou bombu. V srpnu roku 1953, pouze devět měsíců po zkoušce vodíkové pumy ve Spojených státech, Sověti jednu takovou odpálili. Na jaře roku 1953, přísně tajná studie společnosti RAND také poukázala na zranitelnost základen SAC vůči náhlému útoku ze strany Sovětských dalekonosných bombardérů. Pokračoval růst zájmu o nebezpečí představované útokem Sovětů na Spojené státy a pozorování UFO pouze přidali na neklidu amerických politiků.

Rostoucí počet zpráv o UFO přelétávajících nad východní Evropou a Afghánistánem také vyvolal zájem u Sovětského svazu, který činil rychlý pokrok v této oblasti. Lidé ze CIA věděli, že Britové a Kanaďané již dělali pokusy s „létajícími talíři.” Projekt Y byl Kanadsko-Britsko-Americkou vývojovou operací sestavenou za účelem vyrobit nekonvenční letadlo podobné létajícímu talíři a lidé z agentury se obávali, že Sověti zkoušeli podobná zařízení.

Zájem o létající talíře mírně vzrostl poté, co americký senátor Richard Russell a jeho přátelé pozorovali létající talíř během cesty vlakem v SSSR v říjnu 1955. Po dlouhé schůzce s Russellem a lidmi kolem něj, však CIA vše uzavřela s tím, že Russellovo pozorování nepodporuje teorii o tom, že by Sověti vyvinuli objekt podobný létajícímu talíři nebo nějaké jiné nekonvenční letadlo. Herbert Scoville ml., zástupce ředitele OSI napsal, že pozorovanými předměty bylo pravděpodobně normální tryskové letadlo během prudkého stoupání.

Wilton E. Lexow, šéf Divize aplikovaných věd CIA byl také skeptický. Zajímal se o to, proč by Sověti měli pokračovat ve vývoji letadel obvyklého typu, kdyby měli „létající talíř.” Scoville se byl také informovat u Lexowa, jež byl schopen ohodnotit a vyměřit možnosti nekonvenčního letadla a jenž také spravoval ústřední kartotéku OSI ve věci UFO.

U-2 a OXCART CIA v roli UFO

V listopadu 1954 se CIA pustila do světa vymožených technologií s jejich projektem U-2. Při spolupráci se Zdokonalující vývojovou [Advanced Development] sekcí firmy Lockheed v Burbanku v Kalifornii, známou jako Skunk Works a s Kelly Johnsonem, vynikajícím leteckým inženýrem, agentura od srpna roku 1955 zkoušela vysoko výškové experimentální letadlo - U-2. To mohl létat v 60000 stopách; v polovině padesátých let však nejvíce obchodních dopravních letadel létalo mezi 10000 a 20000 stopami. Důsledkem toho bylo, že jakmile začaly testovací lety U-2, obchodní piloti a letetoví dispečeři začali hlásit velký nárůst pozorování UFO.

První U-2 byli stříbrné (později byli barveny černě) a odrážely tak paprsky slunce, zvláště při východu a západu slunce. Pro pozorovatele ze země se často jevili jako ohnivé objekty. Vyšetřovatelé projektu vojenského letectva MODRÁ KNIHA, informovaní o letech tajných U-2 se pokoušeli nalézt jiná rozumná vysvětlení pro tato pozorování ve spojení s přirozenými úkazy jako například krystalkami ledu či teplotní inverzí. Díky ověřování informací s agenturním štábem projektu U-2 ve Washingtonu, tak vyšetřovatelé projektu MODRÁ KNIHA byli schopni přisuzovat mnoho pozorování letů UFO U-2. Dávali si však pozor, aby pravou příčinu pozorování neodhalili veřejnosti.

V souladu s pozdějšími odhady lidí ze CIA, kteří pracovali na projektech U-2 a OXCART (SR-71 nebo Blackbird) byla více jak polovina všech zpráv o UFO od konce padesátých a v šedesátých letech vysvětlena průzkumnými lety (zejména U-2) nad Spojenými státy. Kvůli tomu muselo vojenské letectvo úmyslně uvádět nepravdivé informace a nepravdivě vypovídat veřejnosti za účelem utišit jí před strachem a současně ochránit projekt mimořádně citlivého charakteru v rámci národní bezpečnosti. Zatímco toto jednání bylo alespoň z části oprávněné, tento klam velmi přidal k pozdějším spikleneckým a ututlávácím teoriím v sedmdesátých letech. Procento UFO, které vojenské letectvo považovalo za nevysvětlené kleslo z 5.9 procent v roce 1955 na 4 procenta v roce 1956.

Ve stejné době byl vytvářen tlak na uvolnění zprávy Robertsonova panelu o UFO. V roce 1956 Edward Ruppelt, někdejší šéf projektu vojenského letectva MODRÁ KNIHA veřejně odhalil existenci panelu. V té době měl nejlépe prodávanou knihu UFOlog Donald Keyhoe, major Námořního armádního sboru ve výslužbě, který byl zastáncem uvolnění všech vládních informací majících vztah s UFO. Civilní skupiny UFO jako Národní vyšetřovací výbor pro vzdušné jevy (NICAP) [National Investigations Committee on Aerial Phenomena] a Organizace zkoumající vzdušné jevy (APRO) [Aerial Phenomena Research Organization] se okamžitě zasadily o vydání zprávy Robertsonova panelu. Vojenské letectvo se pod tímto nátlakem obrátilo na CIA pro svolení o zpřístupnění a uvolnění zprávy. Navzdory tomuto tlaku však Philip Strong, zástupce ředitele OSI, odmítl zprávu zpřístupnit a odmítl odhalit patronát CIA nad panelem. Jako náhradu agentura připravila přijatelnější verzi zprávy, ze které vyškrtala všechny vztahy k CIA a vyhnula se i zmínce o psychologickém válečnictví ve spojení UFO.

Požadavky po uvolnění více vládních informací o UFO však neustaly. 8. března 1958 Keyhoe během interview s Mikem Wallacem ze CBS žádal CIA, aby přiznala své zapojení do věci UFO a také její patronát nad Robertsonovým panelem. Tímto Keyhoe a dr. Leon Davidson, chemický inženýr a UFOlog, zaslali řadu dopisů adresovaných agentuře. Oba žádali vydání úplné zprávy Robertsonova panelu a potvrzení zapojení CIA do věci UFO. Davidson byl přesvědčen, že agentura a ne vojenské letectvo, měla hlavní zodpovědnost za monitorování UFO a že „americká vláda je zodpovědná za pozorování létajících talířů během posledních deseti let.” A byla to pravda, jelikož kvůli neodhaleným letům U-2 a OXCART byl Davidson blíže pravdě než-li tušil. CIA se přesto pevně držela své politiky a neodhalila svou roli v souvislosti s vyšetřováním UFO a také odmítla zpřístupnit úplnou zprávu Robertsonova panelu.

Během schůze představitelů vojenského letectva se hovořilo o tom, jak v budoucnosti nakládat s vyšetřovateli jakými jsou Keyhoe či Davidson a lidé z agentury zde potvrdili svůj úmysl nezveřejnit úplnou zprávu a současně se obávali, že Keyhoeovi to řekl ředitel admirál Roscoe Hillenkoetter, který sloužil na úřadu guvernérů NICAP. Diskutovali o tom, zda by generální ředitel CIA Lawrence R. Houston měl Hillenkoetterovi ukázat zprávu jako možnou cestu k uklidnění situace. Důstojník CIA Frank Chapin také naznačil, že Davidson mohl mít ještě další motiv „z nichž žádný nemusel být v tom nejlepším zájmu této země” a navrhoval zasvěcení FBI do vyšetřování. Ačkoliv je ze záznamu nejasné, zda-li někdy FBI zřídil vyšetřování Davidsona nebo Keyhoe, nebo zda Houston kdy viděl Hillenkoettera ve věci Robertsonovi zprávy, Hillenkoetter rezignoval z NICAP v roce 1962.

Agentura byla také zapletena s Davidsonem a Keyhoem do dvou značně proslulých případů UFO v padesátých letech, které pomohly přispět k rostoucí nedůvěře veřejnosti v CIA co se týče UFO. Jeden byl zaměřen na zprávu, podle které byl signál z létajícího talíře zachycen na magnetofonovou pásku; a druhý na hlášení fotografií létajícího talíře. Incident s „rádiovým kódem” začal nevinně v roce 1955, kdy dvojice postarších sester z Chicaga, Mildred a Marie Maierová, oznámila v Journal of Space Flight svůj zážitek s UFO, včetně záznamu rádiového programu ve kterém byl neidentifikovaný kód slyšet. Spolu se sestrami jež nahrály program byli i jiní radioamatéři přesvědčeni, že slyšeli „poselství z vesmíru.” OSI se začala o tuto věc zajímat u Pobočky vědeckého kontaktu [Scientific Contact Branch], jelikož chtěla získat kopii záznamu.

Vyšší důstojníci z Kontaktní divize (CD) [Contact Division], jedním z nichž byl Dewelt Walker, navázali kontakt se sestrami Maierovými, které „vzbudily zájem vlády” a domluvili si s nimi schůzku. {??? Při pokusu zajistit magnetofonový záznam, důstojníci agentury oznámili, že narazili na scénu z Arsenic and Old Lace. „Jediná věc, které byl nedostatek bylo bezinkové víno,” zatelegrafoval Walker do ústředí.} [In trying to secure the tape recording, the Agency officers reported that they had stumbled upon a scene from Arsenic and Old Lace. "The only thing lacking was the elderberry wine," Walker cabled Headquarters. After reviewing the sisters' scrapbook of clippings from their days on the stage, ...] ... důstojníci zajistili kopii záznamu. OSI analyzovala pásku a shledala, že se nejednalo o nic víc než morseův kód z americké rádiové stanice.

Věci si nikdo nevšímal, dokud UFOlog Leon Davidson nehovořil se sestrami Maierovými v roce 1957. Sestry si pamatovaly, že hovořily s panem Walkerem, který jim řekl, že je z Vojenského letectva Spojených států. Davidson potom napsal panu Walkerovi, ve víře, že je důstojníkem americké tajné služby vojenského letectva ze základny Wright-Patterson a zajímal se o to, zda byla páska analyzována v ATIC. Dewelt Walker odpověděl Davidsonovi v tom smyslu, že páska byla dopravena pro vyhodnocení ovšem s tím, že žádné informace týkající se výsledků nejsou dostupné. To Davidsona neuspokojilo a s podezřením, že Walker je ve skutečnosti důstojníkem CIA poté napsal řediteli této agentury Allenu Dullesovi s žádostí, aby mu sdělil, co zakódovaná zpráva obsahuje a také kdo je ve skutečnosti pan Walker. Agentura chtěla udržet Walkerovu identitu jako zaměstnance CIA v tajnosti, a odpověděla mu, že pásku analyzovala jiná vládní agentura a že se Davidsonovi dostane později odpovědi od vojenského letectva. 5. srpna napsalo vojenské letectvo Davidsonovi, že Walker „byl a je důstojníkem vojenského letectva” a že páska „byla analyzována jinou vládní organizací.” Dopis vojenského letectva potvrdil, že záznam obsahoval pouze známý Morseův kód, který pocházel ze známé rádiové stánice registrované ve Spojených státech.

Davidson napsal Dullesovi znovu. Tentokrát chtěl znát jméno člověka z agentury, který analyzoval Morseův kód. CIA a vojenské letectvo bylo nyní bezradné. Agentura již předtím zapřela, že by mělo skutečně dojít k analýze pásky. Vojenské letectvo již také popřelo analýzu pásky a tvrdilo, že Walker je důstojníkem vojenského letectva. Důstojníci CIA kontaktovali pod záminkou Davidsona v Chicagu a slíbili mu, že pokud to bude možné, tak dostane dešifrovaný kód i jméno člověka který jej odvysílal.

Při dalším pokusu o upokojení Davidsona důstojník CIA znovu pod záminkou a v převlečení s uniformou vojenského letectva na sobě, kontaktoval Davidsona v New Yorku. Důstojník CIA mu vysvětlil, že agentura není do tohoto případu zapletena a že lidé z vojenského letectva neodhalili, kdo to dělal. Zatímco se zdálo, že přijal tento argument, přesto Davidson usiloval o odhalení obsahu zprávy i jejího zdroje. Důstojník souhlasil s tím, že se podívá co by s tím mohl udělat. Po kontaktu s ústředím zatelefonoval důstojník CIA Davidsonovi, aby mu sdělil, že udělal pečlivý průzkum v jejich věci a zjistil, že signál byl známého amerického původu a že páska a poznámky byly již zničeny, aby v kartotéce zbyl prostor i na jiné zprávy.

Znechucen nad tím co shledal, řekl Davidson důstojníkovi CIA, že „on a jeho agentura, ať už to byla jakákoliv, jednali jako v případě Jimmy Hoffa a Teamster Union v ničení záznamů, které je mohly usvědčit.” Nyní již měla Kontaktní divize [Contact Division] čisté ruce, jelikož se již více nepokoušela Davidsona kontaktovat, což oznámila ve své zprávě řediteli CIA a ATIC. Tento menší, spíše podivný případ chybně vedený jak CIA, tak i vojenským letectvem se změnil v pěknou aférku, která velmi přispěla na rostoucím tajemstvím obklopujícím UFO a na roli CIA při vyšetřování tohoto jevu.

Další menší případ, o několik měsíců později, přidal na rostoucích otázkách kolem skutečné role agentury ve věci létajících talířů. Utajováním zájmů si CIA opět ublížila. V roce 1958 major Keyhoe tvrdil, že agentura byla úmyslně vyslýchat očitého svědka UFO, aby se jeho svědectví nedostalo na veřejnost.

Tento incident začal v listopadu 1957, žádostí z OSI, aby CD získal od Ralpha C. Mayhera, fotografa pro KYW-TV z Clevelandu v Ohiu, jisté fotografie neidentifikovaného létajícího předmětu, které pořídil v roce 1952. Harry Real, důstojník CD, kontaktoval Mayhera a získal kopie těchto fotografií pro analýzu. 12. prosince 1957 John Hazen, další důstojník CD, vrátil pět fotografií údajného UFO Mayherovi bez komentáře. Mayher se ptal Hazena na vyhodnocení agentury těchto snímků s vysvětlením, že se pokusí zorganizovat televizní program k seznámení veřejnosti s jevem UFO. V této show chtěl uvést, že americká tajná služba zhlédla jeho fotografie a zajímala se o ně. Ačkoli Hazen Mayherovi doporučil, aby je nezveřejnil Hazen uvedl, že Mayher byl americký občan a proto mohl dělat to, co sám uznal za vhodné.

Keyhoe později kontaktoval Mayhera, který mu řekl svůj příběh se CIA a fotografiemi. Keyhoe se poté písemně obrátil na agenturu, aby mu potvrdila Hazenovo zaměstnání, ve snaze odhalit roli CIA ve vyšetřováních UFO. Agentura mu sdělila, že se člověk z CD normálně představil a předvedl i pověřovací listy identifikující jeho náležitost agentuře. Vojenský pobočník ředitele CIA John S. Earman pouze poslal Keyhoevi dopis obsahující to, že jelikož UFO byly prvotního zájmu na Ministerstvu vzdušných sil, agentura měla odkázat jeho dopis vojenskému letectvu pro vhodnou odpověď. Jako odpověď k případu s Davidsonem agentura odpověděla Keyhoeovi pouze tu skutečnost, že byla hluboce zapletena do pozorování UFO. Tlak po uvolnění informací CIA ve věci UFO stále rostl.

Ačkoli zájem CIA o případy UFO upadal, ta pokračovala v monitorování pozorování UFO. Úředníci agentury pociťovali potřebu být informováni ve věci UFO, jelikož ředitel CIA musel být velice ostražitý vůči senzačním zprávám a případům týkajících se UFO.

60. léta: Stále se zmenšující zájem CIA a vzrůstající spory

Na počátku šedesátých let Keyhoe, Davidson a další UFOlogové pokračovali ve svém tlaku na agenturu po uvolnění informací o UFO. Davidson nyní tvrdil, že CIA „byla zodpovědná za tvorbu velkého rozruchu okolo létajících talířů jako nástroje pro studenou válku psychologického válečnictví od roku 1951.” Síla hlasů volajících na Kongres a po uvolnění všech materiálů souvisejícími s UFO se téměř nezměnila.

V roce 1964 následovala diskuze na vysoké úrovni v Bílém domě o tom, co by se dělalo, kdyby ve vesmíru byla objevena mimozemská inteligence či pokud by vypukly nové zprávy a pozorování UFO. OSI, která reagovala na požadavek ředitele CIA Johna McCona chtěla po CD, aby získal různé nedávné události a zprávy okolo pozorování UFO od NICAP. Důstojníci CIA se setkali s úřadujícím ředitelem organizace Richardem H. Hallem mezi jejíž zakladatele patřil i Keyhoe, přestože v ní nebyl již delší dobu aktivní. Hall předvedl důstojníkům ukázky z databáze NICAP většiny nedávných pozorování.

Po té, co si důstojníci OSI prohlédli materiál, Donald F. Chamberlain, zástupce ředitele OSI, ujistil McCona, že se moc věcí od počátku padesátých let nezměnilo. Stále zde nebyl žádný důkaz, že by UFO představovala ohrožení bezpečnosti Spojených států, nebo že by byly „cizího původu.” Chamberlain sdělil McConovi, že OSI stále monitoruje zprávy o UFO, včetně oficiálního vyšetřování vojenského letectva, Projektu MODRÁ KNIHA.

Zatímco CIA prováděla toto nejposlednější vnitřní přezkoumání jevu UFO, tlak veřejnosti nutil vojenské letectvo zřídit speciální výbor k přezkoumání údajů MODRÉ KNIHY. Předsedou se stal Dr. Brian O'Brien, člen Vědecké dozorčí rady vojenského letectva, který také zahrnoval Carla Sagana, slavného astronoma z Cornellovi univerzity. Jeho zpráva nenabídla nic nového. Deklaroval, že UFO nepředstavují ohrožení národní bezpečnosti a dále také zjistil, že „žádný případ UFO nepředstavuje technologické nebo vědecké vymoženosti mimo rámec pozemských možností.” Výbor doporučil, aby UFO byly intenzivně studované čelní univerzitou působící jako koordinační centrum pro projekt, který by konečně vyřešil to, co UFO představují.

Výbor ozbrojené služby [The House Armed Services Committee] se nechal slyšet, že také ve věci UFO v roce 1966 shledal podobné výsledky. Tajemník vojenského letectva Harold Brown ujistil výbor, že nejvíce pozorování bylo lehce vysvětlitelných a že není žádný důkaz o tom, že by se jednalo o „cizince z vnějšího vesmíru”, kteří by navštěvovali Zemi. Sdělil členům výboru, že vojenské letectvo by si mělo udržet otevřenou mysl a pokračovat ve zkoumání všech zpráv o UFO.

Po zprávě O'Brienova výboru a po vyslyšení Výboru ozbrojené služby [The House Armed Services Committee] ve věci UFO a po odhaleních dr. Robertsona uvedla televizní stanice CBS ve svém programu zprávu, že CIA byla opravdu zapletena do sledování zpráv o UFO, vojenské letectvo se v červenci roku 1966 znovu obrátilo na agenturu a žádala jí, aby zpřístupnila všechny tajné materiály týkající se zprávy Robertsonova panelu z roku 1953 a úplnou Durantovu zprávu obsahující úvahy a zjištění o Robertsonově panelu. Agentura toto však znovu odmítla. Karl H. Weber, zástupce ředitel OSI, napsal vojenskému letectvu, že „My jsme nejvíce znepokojeni informacemi, které byli zveřejněny a že již nebude podporovat další informace o tom, že panel byl podporovaný CIA.” Weber dodal, že rozumná verze již byla dostupná veřejnosti. Weberova odpověď byla spíše krátkodobá a chybně koncipovaná. To také pouze přitáhlo více pozornosti na 13 roků starou zprávu Robertsonova panelu a roli CIA ve vyšetřování UFO. Vědecký redaktor The Saturday Review přitáhl celostátní pozornost na roli CIA ve vyšetřování UFO, když vydal článek kritizující „rozumnou verzi” zprávy Robertsonova panelu z roku 1953 a požádal o vydání celého dokumentu.

Lidem ze CIA neznámí, jakýsi dr. James E. McDonald, významný atmosférický fyzik z Arizonské univerzity, již viděl Durantovu zprávu o Robertsonově panelu na základně Wright-Patterson 6. června 1966. Když se McDonald vrátil na tuto základnu 30. června, aby si zprávu zkopíroval, vojenské letectvo mu ji odmítlo znovu ukázat s odůvodněním, že se jedná o tajný dokument CIA. McDonald jako znalý ve věci UFO, poté veřejně odhalil, že CIA stála za politikou vojenského letectva utajováním a zamlžováním. Žádal o vydání úplné zprávy Robertsonova panelu a také Durantonovi zprávy.

Pod nátlakem ze strany veřejnosti a na doporučení vlastního člena z O'Brienova výboru [O'Brien Committee], vojenské letectvo v srpnu 1966 oznámilo, že utvořilo smlouvu s přední univerzitou, která měla podniknout intenzivní program ve vyšetřování pozorování UFO. Nový program byl navržen z toho důvodu, jelikož předtím vláda Spojených států skrývala to, co věděla o UFO. Coloradská univerzita přijala 7. října 325 tisíc dolarů od vojenského letectva za smlouvu o 18 měsíčním studiu létajících talířů. Dr. Edward U. Condon, fyzik z Colorada a bývalý ředitel Národního normalizačního úřadu [National Bureau of Standards] přijal vedení programu. Sám o sobě řekl, že chce nalézt „racionální” ["agnostic"] vysvětlení jevu UFO a dodal, že má otevřenou mysl v této otázce a za jednu z možností pokládal i to, že jev je mimozemského původu, přestože to bylo „nepravděpodobné, ale ne nemožné.” Brig. generál Edward Giller, z Vojenského letectva Spojených států [USAF] a dr. Thomas Ratchford z Kanceláře výzkumu a vývoje vojenského letectva [Air Force Research and Development Office] se stali koordinátory projektu ze strany vojenského letectva.

V únoru roku 1967 Giller kontaktoval Artura C. Lundahla, ředitele Střediska národní fotografické interpretace (NPIC) [National Photographic Interpretation Center] CIA a navrhl mu neformální spolupráci, během které by mohla NPIC poskytnout Condonovu výboru technickou radu či službu při zkoumání fotografií údajných UFO. Lundahl a zástupce ředitele CIA R. John Smith souhlasili s dohodou jako s „chráněnou” cestou [a way of "preserving a window"] v novém úsilí. Chtěli, aby se CIA a NPIC příliš nezapojovali a aby pro výbor nedělali žádné závěry písemně. Práce vykonaná NPIC pro výbor nebyla formálně přiznána.

Ratchford dále žádal, aby Condon a jeho výbor navštívili NPIC a pohovořili si s nimi o technických aspektech problému a podívali se na speciální vybavení NPIC, které mělo k dispozici pro fotoanalýzu. Condon a čtyři členové jeho výboru navštívili 20. února 1967 NPIC. Lundahl skupině zdůraznil, že NPIC jakkoliv výboru s prací pomůže, ale tato spolupráce nesmí být identifikována jako CIA. Práce provedená NPIC byla skutečně odborná. Po přijmutí těchto direktiv vyslechla skupina sérii informací nedostupnou od nikoho jiného než od CIA, která ke své analýze použila některých fotografií UFO pořízených Ratchfordem. Condon a jeho výbor byli zaujmutí.

Condon a jeho skupina se znovu setkali v květnu roku 1967 u NPIC a chtěli od nich slyšet analýzu fotografií UFO získaných v Zanesvillu v Ohiu. Analýza odhalila podstatu tohoto pozorování. Výbor byl znovu zaujat odborně provedenou prací a Condon poznamenal, že je to poprvé, kdy by vědecká analýza mohla řádně zkoumat jev UFO. Skupina také diskutovala o plánech výboru a o tom, jak přistoupit k požadavku amerických občanů po vydání dalších fotografií a vydání návodu k tomu, jak dobře pořizovat fotografie UFO. Lidé ze CIA souhlasili s tím, aby Condonův výbor uvolnil, pouze s malými úpravami, úplnou Durantovu zprávu. V dubnu 1969 Condon a jeho výbor uvolnili svoji zprávu o UFO. Zpráva nepřišla téměř s ničím novým, co by se za posledních 25 letech o tomto jevu nevědělo a s tím, že dalších rozsáhlých studií ve věci UFO již není třeba. Také doporučovala, aby speciální část vojenského letectva pracujícího na Projektu MODRÁ KNIHA, již dále nepokračovala. Toto uvedl sám Condonův výbor bez jakéhokoliv přispění ze strany CIA. Speciální panel ustanovený Národní akademií věd [National Academy of Sciences] přezkoumal Condonovu zprávu a shodně s jejím závěrem uvedl, že „vyšetřováním UFO již nadále nebude přidělovaná vyšší priorita, jelikož je zaručena daty posledních dvaceti let.” Tímto bylo uzavřeno její přezkoumání a veřejně ohlásila, že „na základně součastných znalostí, je mimozemská hypotéza návštěv inteligentních bytostí tím nejnepravděpodobnějším vysvětlením jevu UFO.” Spolu s doporučením Condonova výboru a Národní akademie věd (National Academy of Sciences) ministr vzdušných sil Robert C. Seamans ml. 17. prosince roku 1969 oznámil ukončení projektu MODRÁ KNIHA.

70. a 80. léta: UFO odmítají upadnout v zapomnění

Condonova zpráva nepřesvědčila mnoho UFOlogů, kteří ji považovali spíše za zamlžení aktivit CIA ve výzkumu UFO. Další pozorování na počátku sedmdesátých let přidali na víře, že CIA nějak byla zapletena do obrovského spiknutí. 7. června 1975 William Spaulding, ředitel malé skupiny UFO, Pozemní pozorovatelé objektů (GSW) [Ground Saucer Watch] napsal CIA žádost o zaslání kopie zprávy Robertsonova panelu a o všechny záznamy náležící k UFO. Spaulding byl přesvědčen, že agentura odepřela většinu záznamů týkajících se UFO. Lidé z agentury poskytli Spauldingovi spolu s kopií zprávy Robertsonova panelu i Durantovu zprávu.

14. července 1975 se Spaulding znovu obrátil na agenturu s dotazem na autentičnost zpráv, které získal a ve kterých se prohlašuje, že CIA zamlžovala svojí činnost v souvislosti s UFO. Gene Wilson, Koordinátor informací a důvěry [Information and Privacy Coordinator] CIA odpověděl ve snaze přesvědčit Spauldinga, že „Nikdy před vytvořením Robertsonova panelu a ani po něm se CIA nezabývala studiem jevu UFO.” Zpráva Robertsonova panelu byla podle Wilsona „jediným agenturním zájmem a zapojením do věci UFO.” Wilson také dodal, že neexistují žádné další dokumenty ve vlastnictví CIA související s UFO. Wilson byl však chybně informován.

V září 1977 Spaulding a GSW, kteří nebyli přesvědčeni o správnosti Wilsonovi odpovědi, požadovali na základě Zákona o svobodě informací (FOIA) [Freedom of Information Act] na agentuře vydání všech jejích dokumentů ve věci UFO náležících do jejího vlastnictví. Následovala záplava podobných požadavků v rámci tohoto zákona na agenturu o uvolnění informací ve věci UFO a lidé ze CIA souhlasili s tím, že se provede „rozumné prohledání” složek CIA po materiálech souvisejících s UFO. Navzdory nechuti celé agentury její lidé vedeni Launie Ziebellem z Kanceláře generální rady [Office of General Counsel] prováděli systematické pátrání po záznamech týkajících se UFO. Vytrvale, náročně a dokonce pod tlakem času Ziebell a jeho skupina prohledala skrz na skrz všechny záznamy agentury. Dokonce vytáhli starý spis o UFO zpod psacího stolu sekretářky. Bylo nalezeno 355 dokumentů o přibližném součtu 900 stránek. 14. prosince 1978 agentura uvolnila téměř 57 dokumentů čítajících asi 100 stránek pro GSW. Bylo odepřeno 57 dokumentů v rámci národní bezpečnosti a k ochraně zdrojů a metod.

Ačkoli uvolněné dokumenty vyrobeny [ ... no smoking gun ... ] a odhalily pouze nízký zájem agentury o jev UFO po zprávě Robertsonova panelu z roku 1953, tisk představil uvolnění senzačním způsobem. New York Times například tvrdili, že uvolnění dokumentů potvrdilo intenzívní zájem vlády o jev UFO a že agentura byla tajně zapletena do dozoru nad věcmi kolem UFO. GSW se poté domáhali vydání odepřených dokumentů, tvrdící, že si agentura klíčové informace ponechala. Bylo to jako při vraždě Johna F. Kennedyho. Bez ohledu nato, kolik materiálů agentura uvolnila a bez ohledu jak hloupé a prozaické informace byly šířeny, lidé stále věřili v agenturní ututlávání a spiknutí.

Ředitel CIA Stansfield Turner byl tak rozčilený, že když četl článek v New York Times, tak se ptal služebně starších důstojníků „jsme v UFO?” Po přezkoumání záznamů Don Wortman, zástupce ředitele pro státní správu oznámil Turnerovi, že neexistovalo „žádné uspořádané úsilí agentury dělat výzkum ve spojení s jevem UFO a ani neexistoval žádný zájem ke shromažďovaní zpráv o UFO v době po padesátých létech.” Wortman ujistil Turnera, že v záznamech agentury se držely pouze „sporadické ukázky korespondence související s UFO,” včetně rozličných druhů zpráv o pozorováních UFO. Neexistoval však žádný aktivní program agentury zaměřený na sběr informací o UFO a materiál uvolněný pro GSW byl pouze málo pozměněn. Takto ujištěn dostal Turner výtisk Generální rady pro souhrnný posudek nové žádosti GSW. V květnu 1980 soud vynesl rozsudek, podle kterého agentura vedla úplné a přiměřeně poctivé hledání.

Během sedmdesátých a osmdesátých let agentura pokračovala v jejím nízkém zájmu o pozorování UFO. Zatímco většina vědců nyní pustila z mysli létající talíře jako podivnou součást padesátých a šedesátých let, někteří z agentury a ze Špionážního společenství [Intelligence Community] posunuly svůj zájem na studium parapsychologie a psychických úkazů spojených s pozorováními UFO. Lidé ze CIA také pohlíželi na problém UFO s tím, co by jim mohl říci o pokroku Sovětů v raketové technice a o jejich kontrašpionážní činnosti. Agenturní analytici z Divize živé vědy [Life Science Division] OSI a OSWR oficiálně věnovali část svého času na sledování záležitostí souvisejících s UFO. Ty zahrnovaly kontrašpionážní zájmy v tom, že Sověti a KGB mohli užívat amerických občanů a UFO organizací k získaní informací o citlivých amerických programech vývoje zbraní (jako letadla Stealth) či zranitelné americké vzdušné obrané sítě, kam by mohli cizí střely proniknout od objektů chovajících se jako UFO, a důkaz že sovětská, dosti vyvinutá technologie, je ve spojení s pozorováními UFO.

CIA také udržovala Špionážní společenství [Intelligence Community] v koordinaci s jinými agenturami s ohledem na jejich výzkumy v parapsychologii, psychologických úkazech a experimenty s „mimosmyslovým vnímáním”. Konečně vzato agentura získala konzervativní vědce, aby se podívali na tyto vědecky neobvyklé věci. Neexistoval žádný formální či oficiální projekt zaměřený na výzkum UFO v osmdesátých letech v rámci agentury a úředníci agentury úmyslně drželi minimální počet složek s UFO proto, aby se vyhnuli tvorbě záznamů, které by mohli uvést v omyl veřejnost pokud by byly uvolněny. (90)

V osmdesátých letech se objevily nové pochybnosti o tom, že agentura stále odepírá dokumenty týkající se Roswellského incidentu z roku 1947, kdy létající talíř pravděpodobně havaroval v Novém Mexiku a na povrch vyplavaly dokumenty, které údajně odhalovaly existenci přísně tajné operace americké výzkumné a vývojové tajné služby odpovědné pouze prezidentu ve věci UFO koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let. UFOlogové dlouho diskutovali o tom, co se stalo s létajícím talířem havarovaným v Novém Mexiku v roce 1947, zda-li vláda nabyla pouze trosek havarovaného talíře či dokonce zda nezískala také těla čtyř nebo pěti mimozemšťanů. Vláda nikdy neprozradila okolnosti okolo projektu a odmítla prozradit výsledky jejího vyšetřování a výzkumu. V září roku 1994 americké vojenské letectvo vydalo novou zprávu o Roswellském incidentu a to v tom smyslu, že trosky nalezené v Novém Mexiku v roce 1947 pravděpodobně pocházely z jedné přísně tajné operace s balóny, Projektu MOGUL, navrženému k monitorování atmosféry pro zajištění důkazů o Sovětských nukleárních testech.

Přibližně v roce 1984 série dokumentů jednoho UFOloga ukázala, že prezident Truman vytvořil v roce 1947 přísně tajnou organizaci nazvanou Majestic-12 k zajištění a opravení vraku UFO z Roswellu a k zajištění dalších případně havarovaných UFO, potřebných pro vědecké studium a zkoumání mimozemských těl nalezených na místech takovýchto havárií. Většina, pokud ne všechny z těchto dokumentů se ukázaly býti padělky. Spor stále trvá. (93)

Stejně jako spiklenecké teorie o vraždě JFK ani jev UFO pravděpodobně jenom tak nezmizí, bez ohledu na to, co agentura dělá nebo říká. Víra, že nejsme ve vesmíru sami je příliš závislá na citech a proto vláda bude raději přístupná tradičním vědeckým studiím racionálních vysvětlení a důkazů.

Poznámky

(90) () Existuje Středisko psychických výzkumů [Psychic Center] vedené DIA a stejně tak i NSA studuje parapsychologii, která se zajímá o vyšetřování takových psychických jevů jako jasnovidnost, mimosmyslové vnímání či telepatie. CIA je také členem Incident Response Team, který by se měl dostavit na místo přistání UFO, pokud by k takovémuto došlo. Tento tým nebyl nikdy nasazen. ()

(93) () Dr. Larry Bland, redaktor z The George C. Marshall Papers odhalil, že jeden z tzv. dokumentů Majestic-12 se ukázal být naprostým podvodem. Dokument byl naprosto stejného obsahu jako dopis od Marshalla kandidátu na prezidenta Thomase Deweyho s ohledem na zprávu „Magic” zachycenou v roce 1944. Data a jména byla změněna a „Magic” bylo pozměněno na „Majic.” Nebyl to ovšem originál nýbrž fotokopie. Originály dokumentů MJ-12 se na veřejnosti nikdy neobjevily. Telefonní konverzace mezi autorem a Blandem se odehrála 29. srpna roku 1994.

Tolik ze zprávy CIA ...

Vaše názory, komentáře a poznámky očekávám zde
ufostory@seznam.cz

U. F. O. menu