První den v táboře byl v phodě. Jenom jsme se rozkoukávali a nic jsme nedělali. Druhej den už si nás zavolal Manuel ( můj budoucí šéf pro celý léto ) a šli jsme s ním pracovat, konkrétně jsme většinou přenášeli věci jako lavečky, stoly, skříně apod. Tohle a spoustu jinech prací jsme dělali celej první týden. Na konci tohoto týdne, přijeli američtí counselloři a všichni dohromady jsme měli školení co budeme dělat a co nesmíme dělat, např. že nesmíme na dětičky křičet, mluvit neslušně a ani se jich nějak dotýkat, s vyjímkou toho, že se nějaký zraní a musí se odnést nebo se když se vede za ruku.
Taky nám bylo řečeno, že v podstatě nemají nic proti tomu, když se mají kluk s holkou rádi, ale nesměj to dávat moc najevo, natož se nějak držet za ruce nebo se líbat!!! Dětičky by to totiž mohli vidět a dostali by z toho potom psotník nebo co. V Americe je totiž snad úplně nemožný tohle vidět venku, tím myslím na ulici nebo podobně. Ale hlavně když je toho plná televize, to nikomu nevadí. V pondělí přijeli děcka a to nádherný ticho co panovalo o výkendu v táboře bylo pryč. Zkuste si představit, když naráz pětset děcek začne ječet, hulkákat a vydávat další skřeky, co je to za randál. Časem jsem si ale zvyknul a už jsem to tak nevnímal, jen o výkendech jsem si říkával: To ticho.
Myslím že je už načase abych vám vřekl, jak vlastně vypadal můj normální pracovní den po celý léto. Ráno žádnej budíček nebo něco podobnýho nebylo, Manuelovi jen stačilo, když jsme v půl osmé začali dělat. Takže jsem vstával něco před sedmou, ve čtvrt na osm jsem si skočil do mansion (=vila -hlavní barák v táboře ) na snídani, kterou tam každý ráno dovezl chlápek z pekárny, byly to takový rohlýky do kroužku a máslo s měkkým sýrem. Vpůl osmé jsem s ostatníma klukama od údržby, Martinem a Jimem "Dundee" ( oba dva už byli v táboře o pár dní dřív, Martin je Čech a Jim Australan ), roznesli ručníky do šaten. Potom jsem si v garáži vzal Blower ( taková věcička na odfoukávání smetí ) a vyfoukal jsem všechny důležité cesty v táboře, aby na nich nebyl bordel ( listí, papírky, apod. ). Většinou jsem s tím skončil tak v devět. Mezitím už začali dojíždět první děcka a my šli s Manuelem dělat takovou normální údržbu, jako sekat trávu, opravovat rozbitý věci, hubit nebezpečný hmyz ( to byla největší sranda, vosy byly běžně velký 2 až 4 centimetry ) a občas taky uklidit záchody a doplnit tam papír. V půl dvanácté začínal oběd a to měl jeden z nás službu na úklid a vyměňování odpadkových košů kolem jídelních stolů. Na oběd většinou byly hamburgery, párky, pizza nebo kuřecí kousky. Oběd většinou trval do půl druhé, to nám končila služba u oběda a zbytek bordelu kolem, pod a na stolech ulízeli pomocníci z kuchyně. A my jsme zase šli pracovat s Manuelem.
V půl čtvrté se děcka začali seřazovat v Rec Hall ( taková velká hala, něco jako tělocvična, ve které se děcka shromažďovaly vždycky když přijeli nebo když odjížděli z tábora ) a pomalu nastupovali do autobusů a jeli domů. Po čtvrté už v táboře zůstávalo jen maximálně padesát děcek, pro který si rodiče jezdili sami, který zůstali až do šesti, kdy byla pro ně a pro nás večeře. K večeři bylo to co zbylo od oběda za poslední dny, jenom vyjímečně nám objednali čerstvou čínu nebo pizzu. Tou dobou už jsme měli po práci, ta končila hned jak jsme stihli uklidit bordel po celým táboře ( posbírat papírky a vyměnit odpadkový koše ) a dát špinavý
ručníky z šaten do pytlů a nachystat je pro chlápka z prádelny, kterej zase dovezl čistý na ráno. Po večeři akorát každej tejden jeden z nás tří maintenance guys uklidil odpadkový koše.
Pak jsme měli volno a nikdo se o nás nestaral. Jedinou podmínkou bylo, aby jsme nedělali hluk kvůli sousedům a aby jsme přespali v táboře a ráno nastoupili do práce. Alkoholu jsme po práci mohli pít kolik jsme chtěli, občas nás taky šéfové vzali do hospody. Když už jsem u toho pití, tak vám můžu říct, že americký pivo stojí za kulový ( toto je slabej výraz, ale nechci být neslušnej ) a jediný co je dobrý tak je tvrdej chlast jako whiskey apod., víno stojí tolik co tvrdý a tak se nevyplatí kupovat. V pohodě se taky dá kupovat alkohol ikdyž vám není 21, stačí jen najít ten správnej kšeft, většinou je to ten kde se prodává jen pití, tam jsou totiž rádi, když něco prodají, pokud zrovna nevypadáte jako děcko ( což byl případ Nikolaje, kterej vypadal, že mu je 15, ale doopravdy měl 23 ).
