N‡rodn’ myälenka - srpen 1999

Obsah:

KRçTCE
Navìdy odeäel sen‡tor V‡clav Benda
Demokratick‡ pov‡le‹n‡ ‰SR?
Petr Uhl - nemysl’c’
AdamitŽ dneäka
Mžn’c’ se pohled na JUDr. Emila H‡chu
FILM Lola bžì’ o ìivot
FILM Polovi‹n’ äance
‰esk‡ ot‡zka
Hudba: Nen’ rum, nen’ äturm
FotbalistŽ na Mistovstv’ Evropy
Krev a póda
ZemÞel jeden z "Þeckùch plukovn’kó"
O feminismu
Pozn‡mka k polsko-ìidovskùm vztahóm
OhlŽdnut’ za letoän’ kriz’ na Balk‡nž
Recenze: Pohled na Protektor‡t pÞed tÞiceti lety
Demokratickù chaos
TAK ‰EL ‰AS
Slovn’k velik‡nó ‹eskŽho nacionalismu - 9. d’l

KRçTCE

Probžhly volby v JihoafrickŽ republice, v nichì podle o‹ek‡v‡n’ zv’tžzil Africkù n‡rodn’ kongres. Proti o‹ek‡v‡n’ väak nakonec z’skal œstavn’ vžtäinu. My se móìeme jen divit rovnŽmu a väeobecnŽmu hlasovac’mu pr‡vu v Jiìn’ Africe. Jak móìe volit, a tedy zasahovat do politiky, analfabet neznalù z‡konó, bez politickŽho povždom’, bez znalosti œstavy a st‡topr‡vn’ch problŽmó? V Evropž, jeì m‡ ze väech kontinentó nejvyää’ prómžrnou vzdžlanost, m‡me povinnŽ vzdžl‡v‡n’ nejäirä’ho ob‹anstva jiì pÞes dvž stž let. A nžkdy se zd‡, ìe ani des’tka generac’ nesta‹’ k tomu, aby si spole‹nost nau‹ila sama vl‡dnout (viz naäe zemž, It‡lie a tÞeba Francie, kde se o politickŽ stabilitž kolikr‡t takŽ mluvit ned‡). Jeätž jsem neslyäel o tom, ìe by ‹ernoäi jaksi od pÞirozenosti rozumžli st‡tn’m, hospod‡Þskùm a politickùm problŽmóm, aniì by k tomu potÞebovali minim‡ln’ väeobecnù pÞehled a z‡kladn’ vzdžl‡n’. Nebo ìe by vùsledky voleb pÞedur‹ili afri‹t’ bóìci, kdyì vyjevili svou vóli prostÞednictv’m kmenovùch äamanó? Zbùv‡ jen popÞ‡t b’lùm Afrik‡ncóm brzkŽ oddžlen’ budoucnosti svùch provinci’ od Jiìn’ Afriky.
Konaly se takŽ volby do EvropskŽho parlamentu, kterŽ pÞinesly ur‹itŽ (nikoliv nemilŽ) pÞekvapen’. PoprvŽ v historii tŽto zatracovanŽ instituce v nich propadli internacionalisti‹t’ socialistŽ, hlavn’ propag‡toÞi t. zv. evropskŽ integrace. Zv’tžzili konservativci, ve skute‹nosti oväem sp’äe um’rnžn’ liber‡lovŽ, kteÞ’ jsou väak nezÞ’dka po‹’t‡ni k tak Þe‹enùm euroskeptikóm. Koment‡toÞi si takŽ shodnž vä’mali dalä’ho vùraznŽho rysu - n’zkŽ œ‹asti voli‹ó (cca 1/4 z opr‡vnžnùch). J‡ to povaìuji za dobrou zpr‡vu - voli‹i proevropät’ i voli‹i k jednotnŽ Evropž chladn’ jsou pasivn’, zat’mco k jednot’c’mu se kontinentu voli‹i skepti‹t’ jsou politicky uvždomžlejä’. ëe by kone‹nž krok spr‡vnùm smžrem?
Pokra‹ovala i tzv. Jugosl‡vsk‡ krize, coì je zna‹nž eufemistickù n‡zev, pouì’vanù na Z‡padž pro sprostou agresi proti neutr‡ln’mu st‡tu, nevyhl‡äenou v‡lku tohoto tzv. Z‡padu proti st‡tu, snaì’c’mu se udrìet poÞ‡dek na svŽm œzem’. T’m napadenùm st‡tem je Jugosl‡vie a ‰eäi vedli pod praporem humanismu po nžkolika stalet’ch œto‹nou v‡lku, nav’c proti st‡tu a n‡rodu, kterù jim nikdy ni‹’m neubl’ìil. Od minulŽho vyd‡n’ N‡rodn’ myälenky, kterŽ se tomuto tŽmatu obä’rnž vžnovalo, se vùvoj posunul d‡le a je pops‡n v ‹l‡nku OhlŽdnut’ za letoän’ kriz’ na Balk‡nž v tomto ‹’sle. Zaujaly n‡s i n‡sleduj’c’ konkrŽtn’ ud‡losti:
Zhruba v polovinž srpna mžla pÞej’t ‹‡st Kosova, svžÞen‡ nizozemskùm vojskóm KFOR pod spr‡vu ruskùch vojsk KFOR. PÞed term’nem svŽho odchodu se nizozemät’ voj‡ci prezentovali urputnou snahou zabavit m’stn’ srbskŽ komunitž zbranž, Mluvili o domovn’ch prohl’dk‡ch a pÞed televiz’ pÞedv‡džli hromady zbran’ zabavenùch srbskùm vesni‹anóm. Zpr‡vy byly komentov‡ny t’m, ìe se snaì’ tyto zbranž zabavit neì ... ‹ekal jsem slova neì na nž pust’ hrdinnŽ alb‡nskŽ bojovn’ky UCK ... ale ozvalo se: neì pÞedaj’ œzem’ pod spr‡vu ruskùch jednotek.
Pozdžji se uk‡zalo, ìe pÞedtucha nebyla daleko od skute‹nosti. Alb‡nci nyn’ jiì pÞes tùden œspžänž br‡n’ vjezdu ruskùch jednotek do mžsta Orahovac, navzdory m’rovŽ smlouvž. Kdyby bylo mžÞeno obžma stran‡m stejnùm metrem, mžla by bùt smlouva vynucena hrozbou a pozdžji uskute‹nžn’m bombardov‡n’ neposluänŽho mžsta (podobnž jako u m’rovŽ smlouvy z Rambouillet). Madam Albrightov‡ ale ml‹’.
Stejnž tak ml‹’ i humanistŽ, kteÞ’ vyprovokovali agresi proti Jugosl‡vii, pÞi zpr‡v‡ch o n‡silnostech a vyh‡nžn’ kosovskùch Srbó, nžkteÞ’ dokonce tvrd’, ìe ch‡pou rozhoÞ‹en’ Alb‡ncó. Je to st‡le stejnŽ, na rozhoÞ‹en’ m‡ pr‡vo jen nžkdo. Objevila se i zpr‡va o zni‹en’ deseti pravoslavnùch kosteló a kl‡äteró v Alb‡nii za uplynulŽ dva roky. Stejnù œdaj z Kosova bude jistž vùraznž vyää’. A madam Albrightov‡? Ml‹’!
Narozd’l od pÞ’stupu nizozemskùch voj‡kó vó‹i srbskŽmu obyvatelstvu, pÞizn‡vaj’ ‹initelŽ NATO naoko zkrouäenž, ìe odzbrojov‡n’ alb‡nskŽ UCK se pÞ’liä nedaÞ’. Je v tom vóbec zmatek, nžkteÞ’ jiì nehovoÞ’ o odzbrojen’, ale o demilitarizaci UCK, kter‡ by snad mžla spo‹’vat v tom, ìe UCK nebude pouì’vat uniformy ....
Nad‡le pokra‹uje propagandistickŽ taìen’ naäich bruseluserviln’ch novin‡Þó a Hradn’ch politikó. Jugosl‡vsk‡ ministrynž pro uprchl’ky, kter‡ m‡ na starosti Srby uprchlŽ/vyhnanŽ nejen z Kosova, ale i z Chorvatska a Bosny, se napÞ’klad vyj‡dÞila ve smyslu, ìe s’ly OSN, respektive NATO nejsou schopny zajistit poÞ‡dek na jugosl‡vkŽm œzem’ (j’mì Kosovo nad‡le zóst‡v‡) a ìe SrbovŽ a jejich arm‡da jsou schopni si poÞ‡dek zajistit sami. Tato zpr‡va svžd‹’c’ sp’äe o zna‹nùch problŽmech srbskùch civilistó, byla v novin‡ch skryta pod obrovskùm nadpisem Bžlehrad vyhroìuje silou.
Dalä’ ozbrojenù konflikt se rozhoÞel na Kavkaze, konkrŽtnž v republice Dagest‡n patÞ’c’ k RuskŽ federaci. I zde bylo zaj’mavŽ sledovat informov‡n’ v mŽdi’ch. Skupina ‹e‹enskùch ozbrojencó vnikla na œzem’ sousedn’ republiky a obsadila nžkolik vesnic. Ruskùm sil‡m se podaÞilo za dva tùdny dostat pod kontrolu väechny vesnice, jejichì drìen’m se äiÞitelŽ spr‡vnŽ v’ry honosili. Zaj’mavù byl ale koment‡Þ ‰eskŽ televize o situaci v Rusku, kde bylo Þe‹eno, ìe Jelcin ‹i Rusko opžt rozpout‡v‡ v‡lku na Kavkaze. Po nžkolika dnech redaktoÞi pÞestali pouì’vat tuto rŽtoriku a mluvili jiì jen o muslimskùch ozbrojenc’ch, ‹i n‡boìenskùch fanatic’ch, kteÞ’ jsou vytla‹ov‡n’ ruskou arm‡dou. Asi jim nžkdo nazna‹il, ìe tentokr‡t je rozdžlen’ zl’ a hodn’ trochu jinŽ, nebo si uvždomili, ìe to trochu pÞehnali. Jistž nelze Jelcina povaìovat za zcela bezœhonnŽho panovn’ka, ale tvrdit, ìe stoj’ za muslimskùm fanatismem? Jako bych slyäel debaty o tom, kdo tah‡ ve svžtž za prov‡zky v obr‡cenŽm gardu, tit’ì novin‡Þi by domžnky o vlivu nžkterùch skupin (nam‡tkou zedn‡Þó) odbyli s t’m, ìe jde o paranoickŽ hled‡n’ spiknut’, hon na ‹arodžjnice, ...
Vzniklo sdruìen’ Jiho‹eät’ taékovŽ, kterŽ chce prosazovat jadernou energetiku, jako prostÞedek k zajiätžn’ dobrŽho ìivotn’ho prostÞed’ pro budouc’ generace. Chce tak pósobit jako protiv‡ha extrŽmistickŽ ekofanatickŽ skupinky Jiho‹eskŽ matky. Po dlouhŽ dobž je to osamocenù projev tzv. ob‹anskŽ spole‹nosti, pouì’vaj’c’ logickŽ argumenty a ne hysterii, jeden z m‡la tžchto projevó, kterù mž potžäil. Zaj’mavŽ by bylo zn‡t n‡zor velkŽho propag‡tora ob‹anskŽ spole‹nosti, jistŽho V. H., t. ‹. na Hradž. Asi to bude jako s tou demokraci’, podporuje ji dokud se Þ’d’ jeho n‡zory. Ot‡zkou je samozÞejmž financov‡n’ tohoto sdruìen’, trouf‡m si ale tvrdit, ìe je pÞinejmenä’m stejnž ‹istŽ u Taékó jako u Matek.

Navìdy odeäel sen‡tor V‡clav Benda

Opustil n‡s politik, kterù se nžkterùm jevil jako nadbyte‹nù, jinùmi byl presentov‡n co by smžänù ‹lov’‹ek, kterù nikdy nev’, o‹ jde. ‰astokr‡t zesmžäËov‡n a shazov‡n vlastn’mi pÞ‡teli a spolupracovn’ky jim nyn’ (alespoË podle jejich vyj‡dÞen’) za‹’n‡ chybžt. Trochu pozdž, ale pÞece. I mnž bude chybžt.
V‡clav Benda se narodil 8. 8. 1946 v Praze. Vystudoval bohemistiku a filosofii na filosofickŽ fakultž University Karlovy, kde pak pósobil v letech 1969 - 70 jako pedagog. Po normalisa‹n’ch ‹istk‡ch studoval teoretickou kybernetiku na matematicko-fysik‡ln’ fakultž tŽìe university a po studi’ch pracoval jako po‹’ta‹ovù odborn’k. Po podeps‡n’ Charty 77 se ìivil co by topi‹. Pro svou ‹innost ve Vùboru pro obranu nespravedlivž st’hanùch byl v letech 1979 - 83 vžznžn "za podvracen’ republiky".
Po listopadu 1989 byl v prosinci t. r. kooptov‡n za OF do Feder‡ln’ho shrom‡ìdžn’, jeho kÞeséansko-konservativn’ smžr väak nemžl ve F—ru velkù vliv. V tŽmìe mžs’ci se stal pÞedsedou KDS, jiì spoluzakl‡dal. Tento smžr väak - pro n‡s konservativce bohuìel - nez’skal vžtä’ podporu ani ve spole‹nosti, a tak byla KDS pohlcena liber‡ln’mi ob‹anskùmi demokraty. Na ‹as se stal V‡clav Benda dokonce nezamžstnanùm. PotŽ pÞich‡z’ - ‹asto kriticky zmiËovanù - jeho hon na funkce (mezi jinùmi i gener‡ln’ho inspektora vojska), nakonec byl jmenov‡n Þeditelem òÞadu pro dokumentaci a vyäetÞov‡n’ zlo‹inó komunismu.
V roce 1996 byl zvolen za ODS sen‡torem. V‡clav Benda byl pro mž pÞedevä’m odv‡ìnùm a pÞ’mùm ‹lovžkem a charaktern’m pravicovùm politikem. Jeho medi‡ln’ neobratnost mu nemohla zabr‡nit Þ’ci to, co si myslel. I kdyì se to nehod’. Nen’ to politickŽ ani diplomatickŽ, ale nžkdy je to dóleìitŽ. Jiì v 70. letech Þ’kal, ìe charta je bezzub‡ a kdyby mžl dvž tankovŽ divise, vzty‹il by prapor s kÞ’ìem pro pochod na Prahu. Kdyì byl byt jeho tehdejä’ho spolupracovn’ka, pozdžjä’ho politickŽho odpórce, Petra Uhla obkl’‹en Bezpe‹nost’, äel jej demonstrativnž navät’vit za cenu vžzen’. Na st’ìnosti svùch kolegó, ìe komunistŽ nedodrìuj’ lidsk‡ pr‡va, reagoval: "Kdo se d‡ do boje se lvy, nemóìe si stžìovat na to, ìe maj’ äpinavŽ zuby!" PÞi n‡vätžvž gener‡la A. Pinocheta v ‰ech‡ch prohl‡sil, ìe jej nepokl‡d‡ za zlo‹ince, nùbrì za state‹nŽho muìe, kterù, pravda tvrdùmi prostÞedky, ale proti nemŽnž tvrdŽmu nepÞ’teli, v posledn’ chv’li zachr‡nil svou zemi pÞed hrózami komunismu nebo vleklŽ ob‹anskŽ v‡lky. PÞed volbami v roce 1992 vzbudil vzruäen’ vyj‡dÞen’m, ìe pokud na Slovensku ve volb‡ch zv’tžz’ levice, ‹esk‡ strana pouìije i vojenskou s’lu (srovnejme s dneän’ situac’ u n‡s!). PÞi džlen’ ‰SFR pronesl pam‡tnù a bohuìel pravdivù vùrok: Rozdžlen’ bude znamenat, ìe se staneme satelitem Nžmecka. Jako jeden z m‡la lid’ nejen u n‡s se zastal jiì zm’nžnŽho Augusto Pinocheta i po jeho zat‹en’ v Brit‡nii loni na podzim. Jeho snaha o potrest‡n’ komunistickùch zlo‹incó zóstala na neätžst’ bez œspžchu. Nebylo to väak œplnž jeho vinou, òÞadu pro dokumentaci a vyäetÞov‡n’ zlo‹inó komunismu h‡zeli klacky pod nohy pÞ’liä mocn’ p‡ni. AlespoË nedopustil, aby naäe st‡tn’ vyznamen‡n’ ve stejnù den s n’m pÞevzal agent St‡tn’ tajnŽ Bezpe‹nosti.
V‡clav Benda byl i vzornùm otcem svŽ po‹etnŽ rodiny. Pro svŽ džti psal ve vžzen’ poh‡dky. Mysl’m, ìe jim bude chybžt nejv’ce. V‡clav Benda zemÞel 2. 6. 1999.
(Eugen)

Demokratick‡ pov‡le‹n‡ ‰SR?

Ve vùkladu modern’ch džjin se - vžtäinou z‡mžrnž - dopouät’me velmi ‹asto zkreslen’ vedouc’ aì k vyloìenùm bludóm. Nžkdy je to n‡ä vlastn’ alibismus a neochota pÞiznat si naäe slabosti, jindy (a to je moìn‡ jeätž horä’) toto zkreslov‡n’ slouì’ k vybudov‡n’ mùtó okolo ÒvhodnùchÓ osob.
To se tùk‡ i prezentace pov‡le‹nŽho obdob’ naäeho st‡tu coby ‹asu klidu, demokracie, blahobytu, spravedlnosti a podobnž. Chci uk‡zat, ìe to je nehor‡zn‡ leì. ‰’m dÞ’ve si to uvždom’me, t’m lŽpe; pro vypoÞ‡d‡n’ se s komunistickùm reìimem se totiì mus’me vr‡tit hluboko pÞed rok 1948.
Jiì sestaven’ prvn’ pov‡le‹nŽ vl‡dy Zd. Fierlingera d‡valo tuäit vžci pÞ’ät’. Ani jedno ministerskŽ m’sto nebylo ur‹eno pro z‡stupce dom‡c’ odbojovŽ ‹i politickŽ scŽny. Funkce byly rozdžleny podle povolenùch politickùch stran. KomunistŽ z’skali oväem v’ce (pro KS‰ a KSS) a d‡le byli de facto na jejich stranž i nestran’k Svoboda a soc.dem. Fierlinger. Komunista Nejedlù pak byl jeätž nav’c (pÞes kv—tu pro KS‰ a KSS) jako celon‡rodnž uzn‡van‡ osobnost.
Roku 1918 se vedla politick‡ jedn‡n’ na z‡kladž volebn’ch vùsledkó. Ne tak na sklonku dalä’ v‡lky. V’ce jak 50% voli‹ó bylo vlastnž zbaveno z‡stupcó, neboé podle IX.‹l‡nku KoäickŽho vl‡dn’ho programu byly väechny pravicovŽ strany zak‡z‡ny, a to v‹etnž agr‡rn’kó, n‡rodn’ch demokrató a ìivnostn’kó. Pravda, v celŽ Evropž se tehdy silnž projevovaly levicovŽ tendence (viz NM ‹.7), ale toto si nikde na Z‡padž nedovolili.
KomunistŽ si nav’c v tŽto vl‡dž uzurpovali väechna kl’‹ov‡ ministerstva (tedy v‹etnž silovùch), coì pÞirozenž vyuìili a pevnž se uchytili moci.
‰‡ste‹nž jako reakce na politickou rozh‡danost pÞedmnichovskŽ republiky, ‹‡ste‹nž jako mocenskù n‡stroj KS‰ se utvoÞila N‡rodn’ fronta ‰echó a Slov‡kó slu‹uj’c’ väechny povolenŽ politickŽ strany. Tato se postupnž st‡vala dóleìitžjä’ neì parlament, neboé jej’ org‡ny NF pochopitelnž nebyly voleny ani kontrolov‡ny.
Navzdory ofici‡lnž proklamovanŽ pr‡vn’ kontinuitž ‰SR byla pl‡novitž pop’r‡na pomžrnž demokratick‡ œstava z r.1920 a republika rychle nabùvala podoby boläevickŽho totalitn’ho st‡tu. Z‡konod‡rstv’ zast‡val prezident svùmi dekrety, kterŽ zmžnili pr‡vn’ podobu ‰eskoslovenska k nepozn‡n’.
K nejdóleìitžjä’m patÞil dekret z 24.10.1945 o zn‡rodnžn’ doló, kl’‹ovŽho prómyslu, potravin‡ÞskŽho prómyslu, bank a soukromùch pojiäéoven. Zn‡rodnžny byly (ofici‡lnž za symbolickou n‡hradu, ‹asto väak v praxi bez n’) podniky s v’ce jak 50i zamžstnanci! To pÞedstavovalo v’ce jak 2/3 vùrobn’ho potenci‡lu a v dósledku vedlo k v‡ìnùm hospod‡Þskùm zvratóm. (Do tohoto Òkl’‹ovŽho prómysluÓ spadaly i hotely, l‡znž apod.!)
Dalä’ vùznamnŽ dekrety byly tzv. velkù retribu‹n’ z 19.6.1945 o potrest‡n’ nacistickùch zlo‹incó, zr‡dcó a jejich pomaha‹ó a o mimoÞ‡dnùch lidovùch soudech a tzv. malù retribu‹n’ z 27.10.1945 o trest‡n’ nžkterùch provinžn’ proti n‡rodn’ cti.
Skute‹n’ zr‡dci a zlo‹inci mohli bùt souzeni podle z‡konó; tyto dekrety umoìËovaly vyÞizov‡n’ osobn’ch œ‹tó s pravicovùmi politickùmi odpórci. Tak byli lidovùmi soudy vedle zlo‹incó potrest‡n’ zasluhuj’c’ch (napÞ. K.H.Frank), souzeni a odsouzeni ‹asto nevinn’ lidŽ. Za väechny jmenujme gener‡la J.SyrovŽho, kterù na sebe vzal Beneäovu vinu za zradu n‡roda a poruäen’ œstavn’ho pr‡va a politiky R. Berana a J. StÞ’brnŽho, jimì se Beneä pomstil za pÞedv‡le‹nou opozici ke svŽ osobž. Relativnž nejlŽpe v danŽ situaci dopadl R.Gajda, jehoì proces byl jeden z m‡la objektivnžjä’ch. Tito muìi nebyli dodnes rehabilitov‡ni, stejnž dodnes nikdo nesoudil Beneäe za zradu st‡tn’ch z‡jmó v letech 1938, 1943, 1948, Z.Svobodu a dalä’ zr‡dce. Z Þady kolaborantó a agentó se stali dobÞ’ soudruzi ‹i konfidenti tajnùch sloìek Bezpe‹nosti.
Dalä’ spornou kapitolou je odsun ‹eskùch Nžmcó. Na jednu stranu vytvoÞil z ‹eskùch zem’ n‡rodn’ st‡t, na stranu druhou tzv.divokù odsun r.1945 zóstane naä’ trvalou hanbou, neboé to bylo jen sprostŽ lŽ‹en’ mindr‡kó. Os’dlov‡n’ pohrani‹’, zlatokopovŽ a Rabovac’ gardy a n‡slednù œpadek pÞ’hrani‹n’ho hospod‡Þstv’ byly logickùm dósledkem äpatnŽ pÞ’pravy odsunu. Mysl’m, ìe je takŽ kone‹nž na ‹ase poloìit si ot‡zku (byé jen Þe‹nickou): Kdyby u n‡s Nžmci zóstali, mohla bùt trvale 1/3 obyvatel ‹eskùch zem’ zbavena ob‹anstv’ ? A Kdyby ne a mohli tedy volit, vyhr‡li by komunistŽ tak pÞesvžd‹ivž volby ? Odpovžz si s‡m, v‡ìenù ‹ten‡Þi.
28.Þ’jna 1945 zah‡jilo ‹innost prozat’mn’ N‡rodn’ shrom‡ìdžn’ (parlament). Bylo sloìenŽ z deleg‡tó stran N‡rodn’ fronty na z‡kladž vz‡jemnùch dohod. ‰ili: ì‡dnŽ ohledy na volby, ale ani na postoje uvnitÞ stran - v N‡rodn’m shrom‡ìdžn’ nebyly nepohodlnŽ osoby. Tento - nezvolenù - parlament posvžtil Beneäovy dekrety z let 1940-5, kterŽ jsou œdajnž z‡kladem naäeho pr‡vn’ho systŽmu ! PžknŽ dodrìov‡n’ pr‡va, œstavn’ho poÞ‡dku a demokratickùch z‡sad. Dekrety se staly z‡konem; korunu väemu väak nasadil z‡kon z kvžtna 1946, kterù ospravedlnil pachatele pov‡le‹nŽho bezpr‡v’: ¤1: ÒJedn‡n’, kterŽ by podle platnùch pÞedpisó zakl‡dalo soudnž trestnù ‹in, nen’ trestnŽ, doälo-li k nžmu v dobž od 30.9.1938 do 28.10.1945 z dóvodó boje o znovunabyt’ svobody ‰echó a Slov‡kó nebo bylo-li vùrazem touhy po spravedlivŽ odplatž za ‹iny okupantó nebo jejich pomaha‹ó.Ó S t’m sice móìeme souhlasit, aväak tvrdit, ìe älo o demokracii a pr‡vn’ st‡t se mi zd‡ zcestnŽ.
Cel‡ pov‡le‹n‡ Evropa se klonila k levici. Konzervativec W.Churchill v Brit‡nii prohr‡l volby; ve Francii a It‡lii sedžli komunistŽ ve vl‡dž. U n‡s dopadly volby v roce 1946 pÞ’mo katastrof‡lnž. Popularita SSSR jako osvoboditele vykonala takŽ svŽ. KomunistŽ, ovl‡daj’c’ kl’‹ovŽ body st‡tn’ spr‡vy se na volby dobÞe pÞipravili. Hr‡li i na nacion‡ln’ strunu (jakù paradox!); v pÞedve‹er voleb rozd‡vali tzv. dekrety o pódž, jeì nemžly ì‡dnù pr‡vn’ podklad, ale na voli‹e to zjevnž pósobilo. N‡sleduj’c’ vžta, vžÞte, se mi nep’äe snadno, ale je to naneätžst’ historick‡ skute‹nost. V ‹eskùch zem’ch na rozd’l od Slovenska, komunistŽ volby vyhr‡li!

Celkovž volby dopadly takto:

Strana	‰R	SR	‰SR
KS‰	40,17%		38,12%
KSS		30,37%
‰SNS	23,66%		18,37%
‰SD	15,58%		12,1%
‰SL	20,24%		15,71%
DS		62%	14,14%
SSl.		3,73%	0,85%
SP		3,11%	0,71%
Pr‡zdnŽ l’stky	0,35%	0,71%	0,45%

Pr‡zdnŽ l’stky byla dalä’ komunistick‡ finta; pravicov’ voli‹i nesouhlas’c’ s nab’dnutùm vùbžrem tak nemžli svùmi hlasy posilovat nekomunistickŽ strany. ò‹el vystihl F. Peroutka: ÒNed‡te-li ‹ervenù, dejte aspoË b’lùÓ.
Nov‡ Gottwaldova vl‡da byla jiì zcela v reìii komunistó. Ostatn’ strany (vyjma soci‡ln’ demokracie) byly pro nž nepÞ‡telŽ. Tyto strany se pokusily komunistóm ‹elit bojkotem jednotnŽ N‡rodn’ fronty. KS‰ cäak bojovala pÞev‡ìnž mimoparlamentn’mi prostÞedky. Odbory vedenŽ Anton’nem Z‡potockùm st‡vkovaly ‹i vys’laly protestn’ deputace, komunisti‹t’ ministÞi st‡le hrozili lidovùmi nepokoji. Ovl‡dnut’ bezpe‹nostn’ho apar‡tu jim d‡valo dalä’ moìnosti. Diskreditovali pÞ’sluän’ky z‡padn’ho a dom‡c’ho nekomunistickŽho odboje a politiky z nich vzeälŽ. Z arm‡dy vyätvali väechny nepohodlnŽ dóstojn’ky, o gener‡lech nemluvž. Vyuìili "b’lùch" partyz‡nó v Tatr‡ch a vp‡du Benderovcó na Slovensko k diskreditaci DemokratickŽ strany a jej’ho pÞedsedu J‡na Ursinyho za Beneäovy pomoci donutili opustit vl‡du. Kde kdo byl obviËov‡n z protist‡tn’ a protilidovŽ ‹innosti. Neslavnž dopadl jen kr‹m‡Þskù pÞ’pad, kdy ministÞi P. Drtina, P. Zenkl a J. Masaryk dostali poätou vùbuänŽ bal’‹ky. Boläevick‡ Bezpe‹nost vyäetÞov‡n’ vyäetÞov‡n’ hr‡la do ztracena, ale p‡tr‡n’ zah‡jil takŽ P. Drtina coby ministr spravedlnosti. Stopy jasnž vedly na sekretari‡t KS‰ v Olomouci, vyäetÞov‡n’ odhalilo sklad zbran’ u komunistickŽho poslance Jury Sosnara. Nic se väak nestalo!
KomunistŽ skrz ministerstvo informac’ naprosto ovl‡dli rozhlas i filmovŽ zpravodajstv’ ( dókazem toho jsou mimojinŽ po pades‡ti letech repr’zovanŽ filmovŽ tùdenn’ky v programu ‰T). Dalä’m jablkem sv‡ru byl i spor o pozemkovou reformu, neboé ta z roku 1919 nebyla - podle komunistó - dost radik‡ln’. Sou‹asnž pokra‹ovala diskreditace trosek pravice, proti ‹emuì se tŽmžÞ nikdo (stejnž jako proti spojenectv’ se SSSR na vž‹nŽ ‹asy) neodv‡ìil vóbec protestovat.
V roce 1947 se koalice N‡rodn’ fronty dost‡vala do hlubokŽ krize. Nespokojenost podnžcoval hospod‡Þskù pokles; produktivita zemždžlstv’ klesla hluboko pod pÞedv‡le‹nou mez. KomunistŽ se pÞipravovali na fin‡le, kterŽ vyvrcholilo "V’tžznùm œnorem" 1948.
Toto väe zaätiéovali svùm osobn’m a politickùm kreditem Jan Masaryk a Edvard Beneä a to nejen pÞed dom‡c’ scŽnou, ale rovnžì i na scŽnž mezin‡rodn’. Je smutnŽ, ìe se n‡stup komunistickŽ zlomoci džl minim‡lnž s tichùm souhlasem n‡roda. Aì si toto uvždom’me, snad takŽ pochop’me, ìe chyba je takŽ v n‡s. Komunismus k n‡m nebyl (narozd’l od jinùch zem’) n‡silnž importov‡n! Je na ‹ase se s n’m trvale vypoÞ‡dat a pak navžky rozej’t!(Eugen)

Petr Uhl - nemysl’c’

Hysterie ÒsoudruhaÓ Uhla opžt kulminuje. Po jeho neœspžänùch akc’ch jako okamìitŽ zastaven’ keramickŽho plotu v Mati‹n’ ulici, ‹i nedos‡hnut’ pÞestžhov‡n’ vepÞ’na z Let u P’sku opžtovnž vrh‡ s’lu na dalä’ medi‡lnž viditelnou vžc, a sice okamìitù z‡kaz œdajnž extremistickùch skupin a spolkó, zvl‡ätž pak Vlasteneckou frontu a N‡rodn’ front castistó. Chce si zÞejmž alespoË takto uchovat tv‡Þ pÞed svùmi väehoschopnùmi (nebo takŽ väeho- neschopnùmi) levicovùmi liber‡ly a romskùm etnikem, aby si mohl pÞede väemi zdóvodnit, ìe on odstupovat ze svŽho m’sta nemus’ -pod’vejte se co jsem dok‡zal- a ani nehodl‡, byé sliboval, ìe v pÞ’padž nepostaven’ pam‡tn’ku v Letech ur‹itž odstoup’. Inu, lpžn’ na funkci je lpžn’ na funkci. A kde jinde bych se mohl tak zviditelnit jako zde?
Na druhou stranu je tÞeba podotknout, ìe se mu to daÞ’ velice œspžänž. Zda ale takŽ œspžänž pro sebe to je jiì na polemiku. Sp’äe, stejnž tak jako väichni ‹ek‡me (uì mysl’m ani nem‡me na co ‹ekat) na znemoìnžn’ se M.Zemana a jeho vl‡dy, móìeme tak sledovat postupnŽ znemoìnžn’ se P. Uhla. A ani o vzróstaj’c’ jeho oblibž mezi romskùm etnikem
nejsem tak pÞesvžd‹enù. Mysl’m si, ìe oby‹ejnù cik‡n na soudruha Uhla pžknž zvysoka kaäle. Zvl‡ätž pak na jeho konkrŽtn’ osobu.
Je vóbec zvl‡ätn’, ìe zat’mco z pozice jeho œÞadu by mžlo teoreticky doch‡zet ke zklidnžn’ rasistickùch v‡än’ na obou stran‡ch, d’ky jeho postupnùm krokóm sp’äe naróst‡. Nev’m, zda nen’ na Þadž zaìalov‡n’ s. Uhla pro ä’Þen’ rasovŽ nesn‡äenlivosti.
Vraéme se väak na za‹‡tek. Okamìitù z‡kaz zaregistrovanùch hnut’ veÞejnž ‹i skrytž (dle jeho osoby) propaguj’c’ch rasismus, xenofobii a antisemitismus.
Nejsem ‹len ì‡dnŽ politickŽ skupiny, ani VF ani NFC a ani nikdy nebudu, neboé je mnoho bodó z jejich programu, se kterùmi nemohu souhlasit , nicmŽnž v souladu s platnùmi z‡kony tŽto zemž mi nezbùv‡ nic jinŽho, neì dósledn‡ obhajoba tžchto spolkó
P.S. Mimochodem by mž zaj’malo, zda s. Uhl nžkdy ‹etl programy tžchto spolkó a zda v nich naäel skute‹nž nžco zak‡zanŽho. Mysl’m si, ìe kdyby se tak džlo, danŽ organizace by nebyly zaregistrov‡ny a d‡le jistž by je mohl kdokoliv, t’m sp’äe a konkrŽtnž s. Uhl zaìa- lovat. A nikoliv pouze väeobecnž cht’t zak‡zat. Ale s. Uhl nect’ z‡kony, chce gesta. Velk‡ gesta pro naäe levicovŽ medi‡ln’ prostÞedky. Chce to a asi to i nutnž potÞebuje k ìivotu.
Je zaj’mavŽ, ìe ‹lovžk tak pop’raj’c’ jakoukoliv kolektivn’ vinu, v tomto pÞ’padž tak ne‹in’. Neboé VF ani NFC zjevnž neporuäuj’ z‡kon (a znovu opakuji - ani by nemohly bùt Þ‡dnž zaregistrov‡ny, - kdyby se tak stalo, pak jde o samozÞejmŽ pochyben’ st‡tn’ spr‡vy a jeho apar‡tu a veäker‡ vina pad‡ na nžj). A mimochodem nyn’ by skute‹nž padnout mohla, u‹in’-li vl‡da na n‡tlak P. Uhla nžco, co by pak nemohla u pÞ’sluänŽho soudu prok‡zat.
Takìe, jestliìe se snad nžkteÞ’ jedinci jmenovanùch spolkó kdy dopustili ‹i dopust’ trestnùch ‹inó ‹i pÞestupkó a mluvme tÞeba konkrŽtnž, ìe pójde o rasisticky orientovanù trestnù ‹in, jedn‡ se o ‹in jednotlivce a nikoliv organizace. A stejnž tak, jako se event.dopustili trestnŽho ‹inu i rasovž orientovanùch ‹lenovŽ jinùch stran a hnut’ (i parlamentn’ch) se ho mohou dopustit i ‹lenovŽ tžchto spolkó. Ale vìdy mus’ nŽst (a zat’m i nesla) odpovždnost konkrŽtn’ osoba a nikoliv organizace.
Je asi takŽ pravdou, ìe vyjma samotnŽho zviditelËov‡n’ se, jde s. Uhlovi v principu o zni‹en’ ‹i zdiskreditov‡n’ se jakùchkoliv byé jen troäku n‡rodn’ch a neboj’m se Þ’ct nacion‡ln’ch stran a subjektó. Ve svŽ podstatž, vyjdeme-li z jakùch hodnot P. Uhl vyróstal se snad ani nemóìu jeho urputnŽmu a usilovnŽmu boji divit. Neboé stoj’ a st‡l pÞesnž na opa‹nŽ stranž pomyslnŽ politickŽ bariŽry. Anarchie, internacionalismus a chaos je pravùm opakem n‡rodn’ cti, hrdosti, vlastenectv’, Þ‡du a poÞ‡dku. A jestliìe tedy ‹lovžk prosazuje rozd’lnŽ politickŽ n‡zory je jen logickŽ, ìe se snaì’ svŽ politickŽ rivaly a myälenky co nejv’ce zni‹it. Próävih oväem je, kdyì se o to snaì’ st‡tn’ œÞedn’k ( ne politik ) a to cestou kolikr‡t pÞekra‹uj’c’ svŽ kompetence, ‹i sp’äe velmi ‹asto je zneuì’vaj’c’.
Zneuì’vaj’c’ svŽho vlivu v novin‡ch, televizi a vyuì’vaj’ce zase zpžtnž pÞes mŽdia n‡tlak na vl‡du a vl‡dn’ rozhodnut’. Soudruh Uhl jistž v’ co džl‡ a v r‡mci politickŽho boje je spokojen, aväak v celku je to ‹lovžk opravdu nemysl’c’. Protoìe väe se obr‡t’ jednoho dne proti nžmu a z‡kony za‹nou snad jednoho dne platit pro väechny stejnž. A to i pro cik‡ny a hlavnž i pro trockistu Uhla.
Nebo je to äpatnŽ SOUDRUHU P. UHLE, ìe ZçKONY MAJê PLATIT PRO VSECHNY STEJN ? Moìn‡, ìe asi ano, vi“te ? (Et)

AdamitŽ dneäka

AdamitŽ je n‡zev pro jednu extrŽmistickou odnoì, dneän’mi slovy nejsp’äe sektu, t‡borskŽ vžtve husitskŽho hnut’. A‹ se mnou mnoz’ spoluautoÞi N‡rodn’ myälenky nebudou souhlasit, husitŽ podle mne opr‡vnžnž kritizovali pochyben’ a omyly tehdejä’ spole‹nosti a c’rkve. Mžsto T‡bor v tŽ dobž vzniklo jako centrum lid’, kteÞ’ chtžli ì’t novùm, ‹istä’m stylem bez kompromisó.
Dnes je tžìkŽ tuto snahu hodnotit. NžkteÞ’ by asi pouìili pÞirovn‡n’ k harekränovskùm farm‡m, jin’ k ‹istùm lidem, kteÞ’ uì nesnesli zhovadilost svŽho okol’. I kdyì ì‡dnŽ pÞirovn‡n’ nemóìe bùt zcela spr‡vnŽ, t‡borät’ byli ur‹itž œspžänžjä’ neì harekränovci.
Dóvodem jejich œspžchu bylo nepochybnž to, ìe t‡borät’ vódci si brzy uvždomili, ìe a‹koliv sami bojuj’ proti œtlaku a vynucov‡n’ ur‹itŽho vùkladu pravidel ìivota (svatŽho Z‡kona), nesm’ dopustit nesmyslnŽ vùklady vlastn’ho u‹en’ vedouc’ k œpadku mor‡lky a s’ly jejich T‡bora.
V tŽ dobž se v T‡boÞe vyskytla pr‡vž sekta jistùch adamitó. Vykl‡dali si zavrìen’ c’rkevn’ch dogmató tak, ìe si mohou džlat, co chtžj’, pokud budou dodrìovat desatero pÞik‡z‡n’ a Bóh se o nž postar‡. MimojinŽ pokl‡dali za spr‡vnŽ chodit neoble‹en’, tak jako v Bohem stvoÞenŽm r‡ji, odtud n‡zev AdamitŽ. Narozd’l od ostatn’ch husitó v ‰ech‡ch odm’tali uznat jakoukoliv autoritu, nejenom tu papeìskou.
Tato situace mi velmi pÞipom’n‡ stav v ‰ech‡ch po roce 1989. Kaìdù si jistž vzpomene na spoustu lid’ a skupin neochotnùch uznat jakoukoliv autoritu. a znaj’c’ch jen svój vlastn’ z‡jem a n‡zor. ‰asto se jedn‡ o z‡mžry ‹i n‡zory pósob’c’ zcela jasnž proti rozkvžtu a blahu ‹eskŽho n‡roda.
ëijeme v demokracii, pyän’c’ se t’m, ìe jde o vl‡du vžtäiny, vl‡du podle vóle obyvatel demokratickŽ zemž. PÞitom kdekdo je schopen jistž vyjmenovat des’tky pÞ’padó, kdy byl respektov‡n z‡jem mali‹kŽ skupinky, nebo i jen jednoho obyvatele, kterù zpósobil vžtäinž ostatn’ch mnoho äkod. Nem‡ smysl zde tyto pÞ’pady vyjmenov‡vat.
T‡borät’ vódci rozhodli, ìe adamity, kteÞ’ zneuì’vali volnosti a uvolnžn’ vybojovanŽho husity a ohroìovali budoucnost jejich obce, jednoduäe vyìenou. AdamitŽ se œdajnž domn’vali, ìe svou nahotou odstraä’ svŽ protivn’ky. Mùlili se a byli vyhn‡ni.
Kdo dok‡ìe omyl dneän’m adamitóm? (DZ)

Mžn’c’ se pohled na JUDr. Emila H‡chu

Toto pojedn‡n’ vzniklo, resp. jeho vznik byl vyprovokov‡n nžkterùmi ud‡lostmi v naäem rychle se mžn’c’m svžtž, konkrŽtnž ud‡lostmi v bùvalŽ Jugosl‡vii v prvn’ polovinž roku 1999. V róznùch souvislostech se st‡le jasnžji ukazuje, ìe nen’ ani tak dóleìitŽ to, co se odehr‡lo (mysl’m tady pro vn’m‡n’ oby‹ejnùch lid’, kteÞ’ zrovna neÞ’d’ politiku nžjakŽho st‡tu nebo nestoj’ v ‹ele nžjakŽ nadn‡rodn’ firmy), ale sp’äe zpósob, jakùm je to prezentov‡no, potaìmo motivace prezent‡toró k proveden’ toho konkrŽtn’ho zpósobu prezentace. Pro pÞ’klad opravdu nemus’me chodit v ‹ase daleko - pr‡vž v bùvalŽ Jugosl‡vii (rozumžj na œzem’ bùvalŽ Titovy Jugosl‡vie) se väichni tv‡Þ’, ìe zv’tžzili. NATO zv’tžzilo, st‡tn’ administrativa v ‹ele se Slobodanem Miloäevi‹em zv’tžzila, UCK (Kosovsk‡ osvobozeneck‡ arm‡da) nemóìe zóstat pozadu - takìe takŽ zv’tžzila a Rusko v roli m’rotvorce jakbysmet... Na jednu lok‡ln’ nevyhl‡äenou v‡lku je tu najednou nžjak moc v’tžzó. Proto je dobrŽ uvždomit si, jak se mžnil v próbžhu ‹asu pohled na nžkterŽ pal‹ivŽ ot‡zky naä’ vlastn’ historie. Snad to nžkomu pomóìe k lepä’mu pochopen’ toho, co se ve svžtž odehr‡v‡ dnes.

Kdo byl JUDr. Emil H‡cha
Doba, ve kterŽ se uj’mal prezidentskŽho œÞadu, byla nejmŽnž pÞ’znivou dobou ke zmžnž st‡tn’ka. Pr‡vž vstoupila v platnost Mnichovsk‡ dohoda, prvorepublikov’ pÞedstavitelŽ st‡tn’ moci v ‹ele s prezidentem Beneäem (nebo alespoË ti, kteÞ’ pozdžji se snaìili ovlivËovat dom‡c’ džn’ ze zahrani‹’) vykl’zeli pozice ve st‡tn’ spr‡vž a bylo ot‡zkou, kdo nastoup’ na jejich m’sta. Zvl‡ätž m’sto prezidenta bylo oìehavùm problŽmem. Mžl ho zast‡vat ‹lovžk ‹estnù, s nezpochybnitelnou mor‡ln’ autoritou, kterù by se tžäil obecnŽ v‡ìnosti. PoslŽze padla volba na prezidenta Nejvyää’ho spr‡vn’ho soudu JUDr. Emila H‡chu. PÞestoìe se spekulovalo o v’ce prezidentskùch kandid‡tech, nakonec byl pÞi volbž kandid‡tem jedinùm. Velkou vžtäinou hlasó byl zvolen 30. listopadu 1938. JUDr. Emil H‡cha se narodil 13. ‹ervence 1872 v Trhovùch Svinech. Byl synem bern’ho kontrolora a œctu k Þ‡du a poÞ‡dku snad i zdždil. Byl ‹innù jak liter‡rnž, tak i vùtvarnž, pÞekl‡dal z angli‹tiny (napÞ. Psa baskervillskŽho, jeden z prvn’ch rom‡nó A.C.Doyla s postavou Sherlocka Holmese), r‡d se vžnoval vysokohorskŽ turistice. Po ukon‹en’ pr‡v nastoupil do pr‡ce v ZemskŽm vùboru Kr‡lovstv’ ‹eskŽho, v próbžhu dalä’ch let pak postupuje vzhóru na ìebÞ’‹ku soudnictv’ v rakousko-uherskŽ monarchii. Po 28. Þ’jnu 1918 se vrac’ do Prahy a nastupuje k uì zmiËovanŽmu Nejvyää’mu spr‡vn’mu soudu. St‡le v’ce se vžnoval svŽ kariŽÞe na œkor svùch z‡jmó. Aväak po‹‡tkem roku 1938 doch‡z’ v jeho osobn’m ìivotž ke zlomu: v œnoru um’r‡ jeho manìelka. V próbžhu roku se pak stupËuje napžt’ mezi ‰eskoslovenskem a TÞet’ Þ’ä’ a koncem z‡Þ’ pÞich‡z’ Mnichov, kterù dolehl bezpochyby i na nžho. V takovŽ atmosfŽÞe tedy pÞijal nab’dku ke kandidatuÞe na funkci prezidenta druhŽ republiky.

H‡chovo postaven’ jako reprezentanta st‡tu
Doba, ve kterŽ se uj’mal prezidentskŽho œÞadu, byla pro nžkoho dobou ztr‡ty jistot, kdy kon‹ilo väechno, o co se mohl opÞ’t (pocit suverenity st‡tu zaru‹enù arm‡dou a jej’m obrannùm postaven’m na hranic’ch, mezin‡rodn’ garance trv‡n’ st‡tu ze strany v’tžznùch dohodovùch mocnost’, prvn’ n‡znaky hospod‡ÞskŽho ão‹es‡n’Ò budouc’ho Protektor‡tu v podobž ztr‡ty velkŽ ‹‡sti prómyslovŽho PlzeËska a dalä’). Pro jinŽho to väak mohl bùt pouze dalä’ patn’k na dlouhŽ cestž vstÞ’c budoucnosti - i kdyì nikdo nevždžl, jak‡ ta budoucnost bude. V dobž tŽto tzv. druhŽ republiky se objevovala hesla typu ãMal‡, ale naäeÒ (rozumžj republika), doprov‡zen‡ mapkami œzem’, kterŽ zbylo po odstoupen’ Sudet. V tŽto situaci H‡cha jednal. Rekonstruoval vl‡du, spolupod’lel se na vzniku N‡rodn’ho souru‹enstv’, jakŽhosi konglomer‡tu stran, kterŽ jeätž pósobily leg‡lnž a nebyly zahn‡ny do ilegality (jako napÞ. komunistŽ) nebo neukon‹ily svou ‹innost dobrovolnž (Beneäovi n‡rodn’ socialistŽ). PÞes to väechno ministr Chvalkovskù referuje H‡chovi o jednŽ ze svùch cest do Berl’na: ãVódce je s n‡mi krajnž nespokojen. Podle jeho n‡zoru jsme dosud neu‹inili nic, ‹’m bychom mohli uspokojiti jeho vùhrady vó‹i naäemu postupu doma.Ò Hitler mžl zejmŽna na mysli, ìe vl‡da a st‡tn’ apar‡t druhŽ republiky nezakro‹ili r‡znž proti komunistóm a nžmeckŽ emigraci pósob’c’ v ‰eskoslovensku (rozumžj zatùk‡n’ a pÞ’p. vyd‡n’ Þ’äskonžmeckŽ justici). To d‡valo jasnou pÞedstavu o budouc’m rozloìen’ sil v tomto nerovnŽm souìit’.
Je tÞeba takŽ vidžt, ìe Nžmci, resp. Hitler a ostatn’ pÞedstavitelŽ TÞet’ Þ’äe si byli vždomi toho, v jakŽm postaven’ se nach‡z’ tzv. druh‡ republika a jej’ pÞedstavitelŽ. A hodlali toho patÞi‹nž vyuì’t. Vhod jim pÞiälo taky to, ìe prezidentem byl ‹lovžk starù a v jistŽm smyslu nemocnù. Je zn‡mou skute‹nost’, ìe Hitler 14. bÞezna 1939 pÞi jedn‡n’ o obsazen’ ‹eskùch zem’ vyuìil nevyb’ravŽho psychickŽho n‡tlaku, aby H‡chu dostal tam, kde ho chtžl m’t. Nakonec po z‡chvatu a z‡kroku pÞ’tomnŽho lŽkaÞe zlomenù prezident podepsal dokument, kterù mu byl pÞedloìen. V nžm svžÞuje ‹eskŽ zemž do laskavŽ ochrany VelkonžmeckŽ Þ’äe a jej’ho vódce Adolfa Hitlera. Na zp‡te‹n’ cestž se do‹kal jeätž jednoho oäklivŽho pÞekvapen’: jeho odjezd byl tak dlouho zdrìov‡n, aì dorazil do Prahy aì po vstupu nžmeckùch vojsk a na PraìskŽm hradž ho v’tal s‡m Hitler. To nazna‹ovalo, jakùm smžrem se budou pÞ’ät’ vztahy Û’äe a ‹eskùch zem’ ub’rat.
V tŽto dobž se teprve formoval nejen vztah naäeho exilu k dom‡c’m pÞedstavitelóm st‡tu, ale i vztah budouc’ch spojencó ‹s. exilovŽ vl‡dy k n’ samotnŽ. Vztah exilovŽ vl‡dy k prezidentu H‡chovi.
Ned‡ se v ì‡dnŽm pÞ’padž Þ’ct, ìe by H‡cha byl v o‹’ch naä’ londùnskŽ vl‡dy kolaborantem od prvn’ho okamìiku ve funkci, respektive od data 15. bÞezna 1939. Kr‡tce po jeho volbž mu Beneä dokonce psal, ìe se ãvenkuÒ vystÞ’h‡ väeho, co by mohlo jeho pozici jako prezidenta pomnichovskŽ republiky jakkoli zkomplikovat. Trochu divnŽ sdžlen’ od muìe, kterù rok po v‡lce H‡chu ozna‹’ za ‹lovžka, kterù svou maloduänost’ pÞ’mo zavinil tehdejä’ stav vžc’. Tedy - pouze pokud bychom setrvali u domnžnky, ìe svŽ n‡zory v ‹ase nemžn’ pouze lidŽ state‹n’, mor‡lnž vyhranžn’ a ochotn’ vzdorovat jakŽmukoliv nebezpe‹’... Ale opak je pravdou. Jak se ukazuje, kaìdù n‡zor kaìdŽho ‹lovžka je nž‹’m determinovanù. D‡ se skoro s ur‹itost’ Þ’ci, ìe zdrìenlivŽ vyjadÞov‡n’ Beneäe na adresu H‡chy bylo determinov‡no o‹ek‡v‡n’m: jen kdyì Hitler nech‡ druhou republiku na pokoji... Skute‹nost, ìe mezi Hitlerem a Beneäem bylo osobn’ nepÞ‡telstv’, je dobÞe zn‡m‡. Snad Beneä pÞed 15. bÞeznem 1939 jeätž kalkuloval s t’m, ìe vùmžnou hlavy st‡tu se podaÞ’ existenci okleätžnŽ republiky udrìet... A i po obsazen’ druhŽ republiky wehrmachtem, odtrìen’ Slovenska a vyhl‡äen’ Protektor‡tu udrìovala londùnsk‡ exilov‡ vl‡da kontakt (i kdyì pravda tajnù) s H‡chovùmi spolupracovn’ky, jmenovitž s gener‡lem Eli‡äem. Toto by tžìko udžlala v pÞ’padž, ìe by se chtžla od dom‡c’ch pÞedstaviteló nejen veÞejnž distancovat, ale kdyby se s nimi rozeäla i n‡zorovž.

Pov‡le‹n‡ doba
Po v‡lce, pod dojmem znovunabyt’ svobody a konce nžmeckŽho panstv’ v ‹eskùch zem’ch, byla väeobecn‡ n‡lada mezi lidmi takov‡, ìe si bùvalù st‡tn’ prezident Protektor‡tu ‰echy a Morava nemohl džlat iluze o tom, co ho ‹ek‡. Byla to doba vyÞizov‡n’ si œ‹tó s doned‡vna vl‡dnouc’mi Nžmci, soudó s kolaboranty a äŽfy œÞadoven gestapa. Byla to takŽ doba hromadnŽho poniìov‡n’ sudetskùch Nžmcó a tzv. ãn‡rodn’ch hostóÒ, tedy Þ’äskùch ob‹anó, kterŽ konec v‡lky zastihl na naäem œzem’. Tresty smrti nad provinilùmi osobami byly vyn‡äeny v mnoìstv’, jakŽ je v m’rovùch ‹asech nev’danŽ. V jistŽm smyslu mžl H‡cha smólu, ìe se doìil osvobozen’ na rozd’l od napÞ. ministra ChvalkovskŽho, kterŽho na nžmeckŽ d‡lnici rozstÞ’leli v roce 1944 ameri‹t’ hloubkov’ letci. Na svój osud ‹ekal v pankr‡ckŽ vžznici, nemocnù a duäevnž zlomenù. Tam takŽ v ‹ervnu roku 1945 zemÞel. Jeho smrt byla ur‹itž nepÞ’jemnùm pÞekvapen’m pro nesmiÞitelnŽ ãbojovn’ky za svoboduÒ, kteÞ’ ho chtžli vidžt na äibenici podobnž jako Dr. Jozefa Tisa, prezidenta SlovenskŽho ät‡tu.
V dobž pov‡le‹nŽ - aé uì to byla doba tzv. tÞet’ republiky nebo n‡slednž obdob’ po 25. œnoru 1948 - bylo tŽmžÞ nemyslitelnŽ pod’vat se na dobu Protektor‡tu jinak neì ‹ernob’le. Kdo bojoval proti tehdy platnŽmu poÞ‡dku, byl hrdina. Kdo se nžjakùm zpósobem zœ‹astnil byé na m’stn’ œrovni st‡tn’ spr‡vy, byl kolaborant. A st‡tn’ prezident - to byl v tomto ‹ernob’lŽm ch‡p‡n’ kolaborant nejvžtä’. Koneckoncó to dokazuj’ i takovŽ drobnosti jako tÞeba praxe filatelistickùch vùstav, kdy se na ì‡dnŽ z nich nesmžly objevit sb’rky zn‡mek se zamžÞen’m na Protektor‡t ‰echy a Morava, Nžmeckou Þ’äi nebo v‡le‹nŽ obdob’ satelitn’ch st‡tó NžmeckŽ Þ’äe (Slovenskù ät‡t atd.)
V pades‡tùch letech - coì byla doba nejvžtä’ch paradoxó - byli nžkdy na roveË protektor‡tn’ch pÞedstaviteló jako prezident H‡cha stavžni napÞ. i naäi zahrani‹n’ voj‡ci ze z‡padn’ fronty (letci, tankistŽ, džlostÞelci i pžä‡ci) a dokonce i pÞedstavitelŽ tzv. slovenskŽho nacionalismu jako n‡ä pozdžjä’ prezident Dr. Gust‡v Hus‡k, jehoì prezidentov‡n’ se do historie zapsalo jako doba normalizace. Nebyli to vóbec nepÞ‡telŽ n‡roda, jen mžli smólu, ìe se neveäli do tabulek pÞ’sluänùch stranickùch referentó pÞi posuzov‡n’ toho, kdo m‡ bùt povaìov‡n za Þ‡dnŽho pracuj’c’ho ‹lovžka, uk‡znžnž buduj’c’ho socialismus.
Podobnž jako v pades‡tùch letech i na za‹‡tku let äedes‡tùch se nedalo o‹ek‡vat, ìe ofici‡ln’ historici vezmou H‡chu na milost. Polevily sice stalinistickŽ vùstÞednosti a œzkŽm kruhu vyvolenùch se za‹alo äpitat o tom, ìe se pÞi procesech v pades‡tùch letech pÞece jen udžlala spousta chyb. Jenìe mžlo to h‡‹ek: o chyb‡ch se mluvilo pouze ve vztahu k odsouzenùm ‹lenóm strany, nikoliv uì v pÞ’padech napÞ. kulakó (soukromùch zemždžlcó, kteÞ’ odm’tali vstup do Jednotnùch zemždžlskùch druìstev a byli za to odsouzeni ve zmanipulovanùch procesech) nebo pr‡vž z‡padn’ch voj‡kó. T’m m’Ë by se pak dal o‹ek‡vat milostivžjä’ pohled na ‹lovžka, kterù st‡l v ‹ele zbytku naäeho st‡tu v dobž jeho nžmeckŽ okupace.
Pak pÞiäel rok 1968 - doba PraìskŽho jara a zd‡lo se, ìe móìe bùt hodnž vžc’ jinak, neì jak si je lidŽ dok‡zali aì dosud pÞedstavit. VeÞejnž se mluvilo tom, ìe pracovn’ci apar‡tu KS‰ nejsou zase tak bezchybn’, jak byli dosud prezentov‡no a nžkteÞ’ komunisti‹t’ funkcion‡Þi za‹ali razit n‡zor ( viz Ak‹n’ program KS‰), ìe si strana mus’ svou vedouc’ œlohu ve spole‹nosti zaslouìit (i kdyì se j’ rozhodnž vzd‡t nechtžli) - to bylo do tŽ doby neslùchanŽ. Tyto a podobnŽ vžci ìivily vzróstaj’c’ nervozitu v Moskvž. (Z dneän’ho pohledu vid’me, ìe tehdy u n‡s rozhodnž neälo o moìnost zvratu vùvoje socialismu smžrem na Z‡pad, ale v Moskvž byli jinŽho m’nžn’.) A‹koliv o‹ek‡v‡n’ mnohùch lid’ bylo daleko vžtä’ neì mohla bùt realita, i v tŽto dobž byla jakùmsi skrytùm stÞet‡v‡n’m z‡jmó ml‹ky stanovena hranice, za kterou nebylo moìnŽ j’t, pokud se jednalo o pÞizn‡n’ chyb v džjin‡ch nebo v pohledu na nž. Je pÞ’zna‹nŽ, ìe st‡tn’ prezident Emil H‡cha a jeho hodnocen’ tehdejä’mi historiky zóstalo daleko za touto hranic’.
V obdob’ po 21. srpnu 1968, kdy u n‡s zase ãzdom‡cnžlaÒ sovžtsk‡ vojska, se mnohŽ za‹alo vracet do starùch kolej’. Zmizela svoboda projevu, byla zavedena cenzura, rehabilitace mnohùch nevinnž odsouzenùch v 50. letech uv‡zly na mrtvŽm bodž pro nedostatek vóle na nejvyää’ch m’stech. Proto se o tŽto dobž z naäeho pohledu d‡ Þ’ci zhruba tolik co o pÞedchoz’ ŽÞe socialismu v 50. a 60. letech.

Obdob’ po 17. listopadu 1989
Pokud budeme mluvit o tom, ìe po tomto datu pÞiäly spole‹enskŽ zmžny doslova jako smräé (vìdyé bžhem 2 mžs’có byla zruäena œstavnž zakotvena vedouc’ œloha KS‰ ve spole‹nosti, prezidentem byl zvolen bùvalù nepÞ’tel socialismu ‹.1 a zemž se za‹ala ub’rat smžrem od RVHP a VaräavskŽ smlouvy), pak zmžny v ofici‡ln’ch n‡zorech byly mnohem pozvolnžjä’ a zmžny v myälen’ lid’ doslova loudavŽ (tedy mžÞeno z pohledu mžn’c’ho se politickŽho a spole‹enskŽho klimatu). Je to logickŽ - ti zatvrzel’ se pÞece dobrovolnž nevzdaj’ pravd, kterùm celù svój dosavadn’ ìivot vžÞili a ti druz’, kteÞ’ chtžj’ vždžt a chtžj’ bùt pou‹eni, potÞebuj’ nžjakù ‹as k tomu, aby informace vstÞebali a sìili se s nimi. Proto je moìnŽ od onoho data aì do dneän’ doby sledovat z‡pas - nžkdy skrytù, jindy otevÞenù, ale pÞece jen z‡pas - o zpósob zhodnocen’ väech str‡nek naä’ historie, v‹etnž tžch bolavùch. Z‡leì’ na tom, kter‡ pravda ‹i leì se zrovna hod’ tomu, kdo m‡ prostÞedky (nebo nžkdy jen dost drzosti a sebevždom’), aby ovlivnil myälen’ druhùch.

Co Þ’ci z‡vžrem?
I kdyì se to na prvn’ pohled bude zd‡t nepravdžpodobnŽ, je tahle œvaha vlastnž o nž‹em docela jinŽm neì o prezidentov‡n’ JUDr. Emila H‡chy. Je o naä’ schopnosti ‹i neschopnosti vn’mat vlastn’ džjiny tak, jak se skute‹nž odehr‡ly. A pokud mohu z pÞedloìenùch skute‹nost’ udžlat nžjakù z‡vžr, pak po vžtäinu novodobŽ historie nemžla ofici‡ln’ m’sta naäeho st‡tu dost vóle k tomu, aby tomu tak bylo. Je skoro nejvyää’ ‹as, abychom se z toho pou‹ili a za‹ali pracovat na n‡pravž tohoto stavu. (JR)

FILM LOLA Bëê O ëIVOT

Ps‡t o filmu nato‹enŽm ve stylu postmoderny nen’ vóbec jednoduch‡ vžc. A co je vlastnž myäleno postmodernou? Rozpad hodnot, schŽmat, styló? Slit’ väeho v jedno a z‡roveË absolutn’ roztÞ’ätžnost, diverzifikace a nivelizace nar‡z? Väechno je moìnŽ ‹ili nemoìnŽ ihned, z‡zraky do tÞ’ dnó.
Film, kterù jsem shlŽdl, nese n‡zev ãLola bžì’ o ìivotÒ. álo o vùjime‹nou ud‡lost, protoìe kina pÞ’liä nenavätžvuji.
Na kulturu a zvl‡ätž tu soudobou a jeätž lŽpe nez‡vislou nem‡m ì‡dnù n‡zor. Pouze pÞi vysloven’ jej’ho jmŽna se mi spolu s minim‡lnž dvžma lidmi v Evropž, jeden je jakùsi Horn’‹ek a jmŽno toho druhŽho jsem radžji zapomnžl, otv’r‡ kudla v kapse.
Film samù si pohr‡v‡ s moìnostmi ‹asovùch posunó, v ì‡dnŽm pÞ’padž väak nejde o sci-fi. Sp’äe se snaì’ experimentovat s aì filozofuj’c’mi tŽmaty, nechyb’ väak ani drogy, ätžst’, l‡ska, hazard, techno, drzost a dalä’ ãnezbytnŽÒ ingredience vrouc’ho kotle zvanù svžt.
Film je zaloìen na nžkolika n‡padech, aväak nen’ typicky komer‹n’. Paradoxnž se väak komer‹n’ho œspžchu do‹kat móìe, i kdyì si nedžl‡m iluze o tom, kolik procent div‡kó tyto n‡pady vstÞeb‡ svou äedou kórou.
Film je asi na dneän’ pomžry nadprómžrnž kvalitn’ a j‡ nepójdu dalä’ch 10 let do kina.
A potom taky ne.
(KD)

FILM POLOVI‰Nê áANCE

Oproti filmu recenzovanŽm v pÞedchoz’m ‹l‡nku, nen’ "Polovi‹n’ äance" v ì‡dnŽm pÞ’padž postmodernou. Celùm džjem se prol’n‡ jednoduchù pÞ’bžh, jehoì jedinùm œkolem zÞetelnž je pouze doplËovat pÞitaìlivŽ ak‹n’ a jinak efektn’ scŽny. Abych nezapomnžl, m‡ samozÞejmž takŽ umoìnit pósoben’ sl‡vy dvou hlavn’ch protagonistó: Alaina Delona a Jeana Paula Belmonda. Dalä’ hlavn’ roli obsadila nejsp’äe silnž anorektick‡ hvžzdi‹ka Vanessa Paradis s velmi roztomile äirokou mezerou mezi pÞedn’mi zuby.
Neì se pust’m do dalä’ch aspektó, r‡d bych se pÞece jen chv’li zabùval pÞ’bžhem. Je mi jasnŽ, ìe nelze hodnotit ak‹n’ filmy podle pÞ’bžhu, ale v tŽmžÞ dvouhodinovŽm filmu se nelze ubr‡nit potÞebž nalŽzt nžjakù motiv pro podivnŽ chov‡n’ osob na pl‡tnž. Z‡minka je zde okop’rovan‡ skoro na 100 % z filmu Otec a otec. Nezd‡rn‡ pr‡vž dospžl‡ dcera (V. Paradis) vych‡z’ z vžzen’ nžkdy v dobž, kdy jej’ matka um’r‡ v nemocnici. PÞi propouätžn’ z vžznice se j’ jakùsi œÞedn’k pt‡, pro‹ si tak ni‹’ ìivot kraden’m aut a tvrd’ j’, ìe jeho dcera dok‡ìe ì’t i bez kraden’ aut. Ona mu vysvžtl’, ìe to je t’m, ìe narozd’l od n’ m‡ otce, ona svŽho nikdy nepoznala (prvn’ pou‹en’ tedy zn’: pozor na džti svobodnùch matek - budou kr‡st auta - ten film by mžl Uhl zak‡zat). To se z‡hy zmžn’, jelikoì j’ œÞedn’k pÞed‡ bal’‹ek s kazetou od um’raj’c’ matky, kter‡ j’ sdžluje, ìe pÞed jej’m narozen’m milovala jistŽ dva muìe a jelikoì nevždžla, kterù je otcem, tak radžji na ur‹ov‡n’ otcovstv’ zapomnžla (to svžd‹’ o jistŽm charakteru matky, ale i o pÞ’liä ‹astŽm stÞ’d‡n’ partneró - druhŽ pou‹en’). Te“ ale prù jiì nechce nechat dceru samotnou, tak j’ sdžl’ ony dva kandid‡ty. Ta nev‡h‡ a zru‹nž ukradne auto a po jistùch peripeti’ch se s obžma sezn‡m’ a spole‹nž ‹ekaj’ vesele na pondžl’, aby si nechali udžlat krevn’ testy a zjistili otcovstv’. Shodou okolnost’ je prvn’m otcem bohatù majitel autobazaru (J. P. Belmondo), druhùm bohatù majitel luxusn’ restaurace (A. Delon). P‡te‹n’ noc je ale dlouh‡ a tak jde nezd‡rn‡ dcera na diskotŽku a oba otcovŽ na n’ ‹ekaj’. Na diskotŽce se jeden mlad’k pokus’ äéastnž dov‡džj’c’ d’v‹inu zn‡silnit, kter‡ ute‹e a poì‡d‡ u benz’novŽ pumpy Þidi‹e o pomoc. Naraz’ ale zrovna na ‹lena ruskŽ drogovŽ mafie, kterù pÞev‡ì’ pen’ze, ukradenŽ mafii kolumbijskŽ pÞi käeftech typu kufÞ’k za drogy. Proto je odm’tnuta a mus’ volit opžt kr‡deì vozidla, jelikoì n‡siln’ci se bl’ì’. Vóz je nav’c sledov‡n policisty. OtcovŽ sice auto odstav’ na d‡lnici a vystraäenou dcerku uloì’ sp‡t, ale mezit’m si mafi‡ni zjist’, kde auto bylo a policistŽ zajist’ kufÞ’k se spoustou penžz. Pak jiì za‹’n‡ vlastn’ film, tedy souboj dvou polootcó s ruskùmi mafi‡ny - standardn’ akce, plnŽ vùbuchó, vystÞ’lenùch n‡bojnic a n‡bojó, kterŽ vžd’, kdo je kladnù a kdo z‡pornù hrdina. Shodou okolnost’ se totiì uk‡ìe, ìe prvn’ polootec je bùvalù legion‡Þ s arzen‡lem, jakù doma nemaj’ snad ani kosovät’ Alb‡nci a druhù je äikovnù bankovn’ lupi‹, kterù se vyzn‡ v elektronice a vùbuänin‡ch. Z‡vžr je jednoduchù, mafie je pobita, trojice odlŽt‡ do New Yorku i s kufÞ’kem a krevn’ testy roztrh‡ny, jelikoì dva otcovŽ se postaraj’ lŽpe neì jeden.
Na pÞ’bžhu mž zaujal vùbžr a charaktery kla“asó a z‡porË‡kó. Kr‡deì auta ‹i vyloupen’ banky u kla“asó je pod‡v‡no jako œsmžvnù a vcelku dobrù zpósob ìivota. Z‡porË‡ci jsou äpatn’ protoìe käeftuj’ s drogami a jeätž pÞi tom postÞ’l’ svŽ kolumbijskŽ kolegy a nav’c jsou to RusovŽ. O tžch policistŽ Þ’kaj’, ìe jsou horä’ neì bùvali ItalovŽ, protoìe nehraj’ koulenou, ale äachy a chtžj’ prù z RiviŽry udžlat ‰e‹ensko.
PÞizn‡v‡m, ìe jsem po bombardov‡n’ Jugosl‡vie na tyto nar‡ìky pÞecitlivžlù, ale nel’b’ se mi smžr vykreslov‡n’ spole‹enskŽho nepÞ’tele na sou‹asnŽm Z‡padž. Jako spole‹enskù nepÞ’tel nemohou bùt z politickùch dóvodó ozna‹eny neevropskŽ n‡rody, z‡padoevropskŽ takŽ ne. Vùbžr pad‡ samozÞejmž na Rusy a nikoliv tÞeba na arabsko-‹ernoäskŽ nebo ‹e‹enskŽ mafie, kterŽ mimochodem mluv’ takŽ rusky a na srovn‡n’ jejich rozs‡hlosti nebo brut‡lnosti s mafiemi Rusó se nec’t’m bùt erudovanù.
Snad jeätž horä’ pro n‡s ale je pokra‹uj’c’ posun mor‡lky, za jehoì doklad povaìuji volbu povol‡n’ hlavn’ch hrdinó. Div‡k bez n‡zoru by si odnesl pocit, ìe spr‡vnù Francouz móìe vykr‡dat banky, bùt drsnùm podvodn’kem a bourat s ukradenùmi auty, hlavnž nekäeftovat s drogami, a väe bude v poÞ‡dku. PodobnŽ filmy samozÞejmž nereprezentuj’ n‡zory celŽ spole‹nosti, ale a‹koliv nejsem sociologem, stoj’m si za t’m, ìe o jistŽm posunu mor‡lky svžd‹’.
M‡m-li se vr‡tit zpžt k samotnŽmu filmu - mohl bùt zachr‡nžn vùkony hlavn’ch hrdinó. Jejich zkuäen’ muìät’ pÞedstavitelŽ jsou ale pÞece jenom trochu odrostl’ rol’m v ak‹n’ch filmech a reìisŽÞi i oni sami by si to mžli uvždomit. Film mohli z‹‡sti zachr‡nit tÞeba i nžjakŽ speci‡ln’ efekty, jako to džlaj’ v Hollywoodu, ty zde ale takŽ nebyly aì tak moc speci‡ln’. Naopak za pozitivum zde povaìuji minimum sexu‡ln’ch ‹i erotickùch scŽn, kterŽ se omezily na n‡znaky spole‹nž str‡venùch okamìikó dcerky s policistou, kterù j’ sledoval. Mimochodem, k nazna‹ovanŽmu vrcholnŽmu intimnu zde doälo po asi minutovŽm "n‡hodnŽm" sezn‡men’ v restauraci ....
Co Þ’ci z‡vžrem? Film to nen’ odpuzuj’c’, ale patÞ’ sp’äe do druhŽ kategorie co do kvality. VrcholnŽ je pouze obsazen’ hlavn’ch rol’ a snad i jejich vùkony vzhledem k vžku. Pokud se ale takto chce Francie br‡nit pÞ’livu nekvalitn’ konzumn’ kultury z USA, tak to snad radžji ne!

(DZ)

‰esk‡ ot‡zka

Nehodl‡m, jak by se z nadpisu mohlo zd‡t, polemizovat s prof. Masarykem (spr‡vnžji MasaÞ’kem); na to se nec’t’m. Dovol’m se väak, pÞi pÞ’leìitosti 85. vùro‹’ vypuknut’ prvn’ svžtovŽ v‡lky, zamyslet nad naä’ novodobou st‡tnost’ z hlediska zahrani‹nž-politickŽho, strategickŽho a historickŽho.
V letech 1914 -8 se krvavž zrodil svžt, jeì od po‹‡tku 90. let zanik‡. Pro tuto dobu, ozna‹ovanou pÞ’domkem modern’, byla druh‡ svžtov‡ v‡lka jen jakùmsi, byé vùznamnùm, intermezzem. Konflikt ve druhŽ dek‡dž naäeho stolet’ byl väak z politicko-historickùch ohledó mnohem vùznamnžjä’.
Spole‹enskŽ zmžny, kterŽ konflikt pÞinesl, kontinu‡lnž navazovaly na zmžny zapo‹atŽ osv’cenci za francouzskŽ revoluce. Mysl’m, ìe nen’ pÞehnanŽ tvrzen’, ìe tyto promžny byly pro sou‹asn’ky mnohem radik‡lnžjä’ neì na pÞ’klad pozdžjä’ bouÞe levicovŽ ml‡deìe, agresivn’ feminismus a jinŽ.
Prvn’ svžtov‡ v‡lka byla posledn’ v‡lkou evropskùch velmoc’. Toto stÞetnut’ bylo vlastnž jejich labut’ p’sn’, mocnosti se vz‡jemnž pohÞbily. Francie, domnžlù v’tžz, byla nenapravitelnž oslabena, coì se uk‡zalo za dvacet let. Brit‡nie dopadla podobnž, i kdyì ji definitivnž podlomilo aì dalä’ stÞetnut’ s Nžmeckem. Hohenzollernsk‡ Þ’äe se, stejnž jako Þ’äe rusk‡, zhroutila. HabsburskŽ soust‡t’ a Osmansk‡ Þ’äe se rozpadly. To byl definitivn’ konec starŽ Evropy z 19. stolet’. Skute‹nùm a jedinùm v’tžzem v‡lky, paradoxnž za cenu minim‡ln’ch vlastn’ch ztr‡t, se staly SpojenŽ st‡ty.
Co väak znamenal p‡d Evropy minulŽho vžku? PÞednž, byé ne okamìitž, ale postupnž, ztratily evropskŽ mocnosti sv‡ svžtov‡ postaven’. Mocnosti kontinentu, kterù vtiskl bez nads‡zky celŽmu svžtu svój zpósob ìivota a myälen’! Dalä’ aspekt je - dalo by se Þ’ci - vnitÞn’. Ve stÞedoevropskŽm prostoru a na Balk‡nskŽm poloostrovž vzniklo mocenskŽ vakuum mezi kolosy Nžmecka a Ruska, kterŽ, byé do‹asnž oslabenŽ, nepÞestaly bùt v z‡sadž expansivn’mi. Toto je vlastnž nejvžtä’ tragŽdie prvn’ svžtovŽ v‡lky - rozvrat starŽho kontinentu a ztr‡ta jeho vnitÞn’ stability.
Po tomto ponžkud obä’rnŽm œvodu se kone‹nž dost‡v‡m k avisovanŽ ‹eskŽ ot‡zce. Vùsledek v‡lky pÞinesl pro patrioty bezpochyby velkù klad - osamostatnžn’ historickŽho ‹eskŽho st‡tu, kdyì pokusy o pr‡vn’ uspoÞ‡d‡n’ v r‡mci Rakouska pÞed v‡lkou opakovanž ztroskot‡valy. Byla dokonce zrealisov‡na jak‡si velko‹esk‡ myälenka - historickŽ zemž se Slovenskem. Pot’ìe väak nastaly vz‡pžt’. naä’m nejpÞirozenžjä’m spojencem (jak geograficky, tak historicky i politicky) mohlo bùt Polsko. Spojenectv’ väak zhatil spor o Tžä’nsko, byé oboustrannž pochopitelnù. Vztahy s Polskem zóstaly na dlouhou dobu chladnŽ.
Oväem Nžmecko i Rusko se z rozvratu pomžrnž rychle vzpamatovaly. A za‹aly soupeÞit o uvolnžnŽ posice. Nejprve si stÞed Evropy a Balk‡n podmanilo Nžmecko, z‡hy väak bylo na dlouhŽ pólstolet’ vytla‹eno silou vùchodu. Ta se sice pÞed ned‡vnou dobou zhroutila, je väak opžt bystÞe nahrazov‡na vlivem hospod‡ÞskŽ velmoci.
Je nasnadž, ìe n‡ä svžtad’l lze podle historickùch, geografickùch a politicko-hospod‡Þskùch hledisek rozdžlit na róznŽ oblasti. Dle mne jsou hlavn’ a univers‡ln’ tyto: nžmeck‡, stÞedoevropsk‡, vùchodn’, rusk‡, balk‡nsk‡ a baltsk‡ oblast, d‡le pak dalä’, pro n‡s nyn’ mŽnž podstatnŽ - napÞ. skandin‡vsk‡, jihoz‡padn’, stÞedomoÞsk‡. Mezi kolosy Nžmecka a Ruska jsou tedy oblasti baltsk‡, stÞedoevropsk‡, balk‡nsk‡ plus Rumunsko a Ukrajina. Obž velmoci se snaì’ prosadit a zvžtäit dosah svŽho vlivu. Pro st‡ty mezi nimi je to doslova boj o pÞeìit’. Nesm’me si väak pod t’mto pojmem pÞedstavovat prach bitevn’ho pole - dnes, naätžst’ pro n‡s, se nejedn‡ o bžìnou v‡lku. Boj je väak nemŽnž zuÞivù - oväem na poli hospod‡ÞskŽm, kulturn’m, politickŽm, vždy a vùzkumu a pod. Je to v pravŽm slova smyslu tot‡ln’ v‡lka. A v tomto boji podlŽh‡me! Proti obrovskŽmu potenci‡lu Nžmecka pochopitelnž nem‡me äanci. V pÞ’padž pohlcen’ n‡s, menä’ch a malùch n‡rodó, bu“ dojde ke stÞetu Ruska s Nžmeckem nebo naprostŽ degeneraci evropskŽ kultury. Neboé pr‡vž tento boj, nejen v‡le‹nù, ale i duäevn’, je motorem rozvoje naä’ civilisace! Sou‹asnŽ rozätžpen’ a rozvrat naä’ oblasti je - trouf‡m si tvrdit - v kone‹nŽm dósledku srovnatelnŽ s nebezpe‹’m jednotnŽ Evropy pod Þeditelstv’m Bruselu.
‰esk‡ ot‡zka je ot‡zkou stÞedoevropskou. Móìe sice existovat politickù m’r v Evropž (a j‡ si pÞeji, aby i nad‡le trval), móìe bùt i zahrani‹nž-politick‡ spolupr‡ce a koordinace evropskùch st‡tó, ale mus’ existovat rivalita a soutžìivost mezi jednotlivùmi evropskùmi geopolitickùmi z—nami. A sami, jako skoÞ‡pka mezi vlnami, nem‡me mnoho nadžje. Pro nžkoho to móìe bùt äkoda, jinŽmu na tom nesejde, ale je to tak: ‹esk‡ ot‡zka je ot‡zkou stÞedoevropskou.
Jak jsem jiì napsal, dnes zanik‡ svžt vzeälù z velkŽ v‡lky v letech 1914 - 8. Je na ‹ase se pou‹it z chyb uplynulŽho historickŽho obdob’. (Pozn‡mka na z‡vžr: aby bylo zcela jasno, nevol‡m po nžjakŽ zmenäenŽ obdobž EU, jen tvrd’m, ìe v dneän’ dobž pÞi naäem geopolitickŽm postaven’ sami za danùch okolnost’ nemóìeme udrìet svój n‡rod pÞi ìivotž.) (Eugen)

Hudba: Nen’ rum, nen’ äturm

V roce 1998 vydal WALTER KRAFT CD s n‡zvem "Neni rum, neni äturm". Väechny songy jsou prodchnuty osobitùm stylem typickùm pro W. K..
Rozjezd zajiäéuje sviìn‡ klipov‡ hitovka, jej’ì n‡zev je shodnù s n‡zvem celŽho CD. Za kvazitov‡rn’ch zvukó nastupuje "Kaìdej z n‡s", "L’da" nadchne vtipnùm n‡padem textu a "Obejmi mž" zaujme svou ponurost’ a vlastnž i realisti‹nost’. D‡le móìeme slyäet antiabstinen‹n’ hymnu "Sodovku sem netahej", skladba "ëijem te“ a tady" shrnuje v kostce ìivotn’ filosofii a n‡zory autora. Prol’n‡ se v n’ sou‹asnž pÞ’tomnost i nad‹asovost. P’seË "Džlnick‡" uì svùm n‡zvem definuje tŽma, jeì se t‡hne jako ‹erven‡ nit celùm d’lem. Manu‡ln’ pr‡ce. Asi t’m chtžl autor nžco sdžlit. Kdo v’? N‡sleduje: "Zóstal jsi s‡m", jeì vyjadÞuje ‹asto nepopsatelnŽ vnitÞn’ pocity ‹‡sti muìskŽ populace. "Kaìdej p‡tek" v sobž snoub’ dva podstatnŽ atributy barvitž l’‹enŽho ìivota, kterŽ zde maj’ bùt vyj‡dÞeny - tov‡rna a alkohol. P’sn’ Zd‡lo se mi" jsou opžt evokov‡ny snad i nevždomŽ procesy odehr‡vaj’c’ se v mozc’ch ‹‡sti muìó. Dost‡v‡me se ke zn‡mŽ vžci - remake "Pro‹", jeì vyäla jiì na minulŽm CD. "UkolŽbavkou" vrchol’ velmi povedenŽ melodickŽ d’lko, ur‹enŽ nikoliv tžm, co se brod’ stÞedn’m proudem, vžÞ’ väem novinovùm zpr‡v‡m a ve chv’l’ch vrcholnŽho œsil’ dok‡ì’ pÞemùälet jako zombie. Celek doplËuje jiì jen remix "Neni rum, neni äturm".
(KD)

FotbalistŽ na Mistrovstv’ Evropy

O tom, ìe se i sport móìe st‡t fantastickùm z‡ìitkem n‡s pÞesvžd‹ili ‹eät’ fotbalov’ reprezentanti ve stÞedu 9. ‹ervna v kvalifika‹n’m z‡pase o postup na EURO 2000 se Skotskem, hranŽm na LetnŽ. V pÞ’padž v’tžzstv’ bychom mžli zajiätžn jako prvn’ tùm postup na ME.
Utk‡n’ za‹ali naäi m’rnùm tlakem na soupeÞe, nicmŽnž dle hesla ned‡ä - dostaneä to byli Skoti, kdoì prvn’ udeÞili. Ve 30. minutž si Ritchie nasko‹il na rohovù kop a hlavou zavžsil g—l. 0:1. Do pÞest‡vky jiì naäi nedok‡zali kloudnž odpovždžt.
òvod druhŽ póle se nesl ve znamen’ m’rnŽho n‡poru ‹eskùch barev, oväem bez g—lovŽho efektu. Jak na to n‡m SkotovŽ pÞedvedli v 63. minutž - Durrant naäel v pokutovŽm œzem’ Johnsona, kterù pohotovou rybi‹kou pokoÞil ‹eskŽho g—lmana. 0:2!
Pak za‹al velkù ‹eskù koncert. V 65. minutž sn’ìil Ûepka svou premiŽrovou reprezenta‹n’ brankou. 1:2. Na Skoty se valil œtok za œtokem a nest’hali br‡nit. 85. minuta - stÞ’daj’c’ Kuka stÞ’l’ n‡dhernou vyrovn‡vac’ branku. 2:2. A tÞi minuty pÞed koncem explodovala Letn‡ potÞet’, kdyì se trefil dalä’ stÞ’daj’c’ - Koller a vùsledkem 3:2 tak poslal ‹eskŽ fotbalisty na evropskù äampion‡t.

(KD)

Krev a póda

Je zÞejmŽ, ìe n‡rod nen’ jen spole‹enstv’m krve - tedy póvodu a pÞ’buznosti, ale takŽ pódy - spole‹nŽho prostorovŽho, st‡tn’ho, kulturn’ho, džjinnŽho a politickŽho vùvoje. (Dobrùm pÞ’kladem jsou SrbovŽ a Chorvati, kteÞ’ jsou si rasovž - tedy krv’ - velmi bl’zc’, aväak kultura, n‡boìenstv’ a džjiny je od sebe ostÞe oddžluj’.) Obž tyto sloìky se pod’lej’ na formov‡n’ n‡roda a nelze je od sebe oddžlit, aniì bychom zni‹ili n‡rod. Spole‹enstv’ krve lze zni‹it tžìko - snad jen vyvraìdžn’m n‡roda. JinŽ je to s pódou - ìivotn’ œzem’ n‡roda lze hospod‡Þsky, kulturnž ‹i fakticky kolonisovat, dom‡c’ obyvatelstvo lze i vystžhovat. Džjiny n‡m nab’zej’ dostatek pÞ’kladó. O katastrof‡ln’ch dopadech na n‡rod nemóìe bùt pochyb; kolikr‡t doälo i k z‡niku n‡rodn’ch kmenó.
Dnes toto nebezpe‹’ opžt hroz’! Nem‡m nyn’ na mysli vlny pÞistžhovalcó. Je zde nžco mnohem horä’ho - Evropsk‡ unie! Takovù budouc’ Evropan (ob‹an EU) bude pr‡vnž doma stejnž v Polsku jako na pÞ. ve Francii. Historicky a ment‡lnž oväem pochopitelnž ne! (A to jsme si my, EvropanŽ, pomžrnž bl’zc’, co teprve obyvatelŽ jinùch kontinentó!) Logicky väak hroz’ stžhov‡n’ a prom’äen’ obyvatelstva z nejjednoduää’ch - ekonomickùch - dóvodó. Na vùchod bude levnžjä’ pracovn’ s’la, kter‡ si bude cht’t vylepäit postaven’ migrac’ na z‡pad. Naopak niìä’ vrstvy ze z‡padu mohou na vùchodž o‹ek‡vat niìä’ ìivotn’ n‡klady. V dneän’ dobž zanik‡ i m’stn’ vztah pracoviätž - bydliätž, na nžjì jsme byli zde, ve starŽm svžtž, tradi‹nž po stalet’ zvykl’. I to pÞisp’v‡ k migraci obyvatel.
V ‹em oväem tkv’ problŽm stžhov‡n’ obyvatelstva? Kdyì se pÞestžhuje jeden ‹lovžk, chtž nechtž postupnž pÞij’m‡ kulturu i zvyky novŽho prostÞed’. PÞestžhuje-li se väak masa lid’, nejen ìe nepÞej’m‡ m’stn’ zvyky, ale postupnž ztr‡c’ svŽ a ztr‡c’ kontakt s póvodn’m prostÞed’m. PÞ’klad móìeme vidžt sami na svŽm n‡rodu (tedy na ‰eä’ch - uv‡d’m, kdyby to snad n‡hodou ‹etl nžkdo jinù). ‰echovŽ na Volyni, v Rumunsku, Chorvatsku, Kazachst‡nu si sice st‡le udrìuj’ starŽ zvyky, ty jsou väak jiì prom’ch‡ny s tamn’m folklorem. Se sou‹asnùmi ‹eskùmi ‰echy maj’ m‡lo spole‹nŽho - jiì i jazyk se liä’. Nejsou oväem ani Ukrajinci, Rumuny a pod. Naopak ‰eäi (a jinŽ skupiny obyvatel - zejmŽna Slov‡ci a Cik‡ni) pÞiäl’ do uvolnžnŽho pohrani‹’ po v‡lce zase nenaäli vztah k novŽmu prostÞed’, kterù se plnž nevytvoÞil ani za dvž aì tÞi generace. Mžsta a obce, jeì mžly to ätžst’ a byly opžt os’dleny, st‡le vypadaj’, jako by tam v‹era skon‹ila v‡lka. Skoro kaìdù ‰ech se ztotoìn’ s Prahou, Brnem, Olomouc’ - to jsou historick‡ centra st‡tn’ moci. Na pÞ. se Slanùm Brandùsem, Uherskùm Brodem se ztotoìËuj’ jen ti, kteÞ’ maj’ k tžmto mžstóm ur‹itù vztah - vžtäinou tamn’ rod‡ci a obyvatelŽ. Tento vztah je, trouf‡m si tvrdit, v pohrani‹n’ch mžstech a obc’ch silnž naruäen. Pr‡vž t’m, ìe v nich ìije mizivŽ procento póvodn’ho obyvatelstva. A novŽ se s prostÞed’m st‡le jeätž nesìilo.
To ukazuje na druhù smžr formov‡n’ n‡roda - na pódu. A Evropsk‡ unie hroz’ zni‹it n‡rody jejich rozmžlnžn’m do nepóvodn’ho prostÞed’. Takto móìe vzniknout jen jakùsi novù evropskù "n‡rodn’" bastard bez tradice a koÞenó a tedy i bez kultury, mor‡lky a vz‡jemnùch vnitÞn’ch vazeb a vztahó. (Eugen)

ZemÞel jeden z "Þeckùch plukovn’kó"

Po‹‡tkem lŽta probleskla novinami zpr‡va o œmrt’ Georgia Papadopula, nžkdejä’ho ‹elnŽho pÞedstavitele "plukovnickŽ junty" v Ûecku. O tomto obdob’ Þeckùch džjin se u n‡s mnoho nev’ a po pravdž Þe‹eno sehnat obs‡hlejä’ informace by byl oÞ’äek i pro Nicka Cartera. NžkterŽ rysy diktatury, zejmŽna nacionalismus a antikomunismus, vedou väak k mŽmu pÞesvžd‹en’, ìe stoj’ za to sezn‡mit ctihodnŽ ‹ten‡Þe NM alespoË se z‡kladn’mi informacemi o jej’ epoäe. Pros’m, abyste brali tento ‹l‡nek trochu s reservou; vžÞ’m, ìe ì‡dnŽ faktickŽ chyby do jeho obsahu nepronikly, jestli se tak pÞeci stalo, pak ì‡d‡m o jejich laskavŽ prominut’. Uv’t‡me i dalä’ informace, pÞ’padnž upÞesnžn’.
V polovinž 60. let byla v Ûecku velmi sloìit‡ politick‡ situace. Od roku 1965, kdy kr‡l Konstantin II. propustil levicovŽho premiŽra Jeorjiose Papandrea ze Svazu stÞedu i s jeho synem Andreasem (kvóli neshod‡m na velen’ ozbrojenùm sil‡m a pÞ’prav‡m pu‹e levicovùmi dóstojn’ky), vl‡dl, podporov‡n slabou a vratkou parlamentn’ vžtäinou, pravicovù pÞedseda vl‡dy Stefanos Stefanopulos. Po ztr‡tž tŽto vžtäiny rezignoval a kr‡l jmenoval 3. dubna 1967 novou pravicovou vl‡du Panajotise Kannelopuse, jeì mžla dovŽst Ûecko k novùm parlamentn’m volb‡m.
Ve volb‡ch se väeobecnž pÞedpokl‡dalo v’tžzstv’ levicovŽho protimonarchistickŽho Papandreova Svazu stÞedu. S t’m se oväem konservativci ani kr‡l nehodlali sm’Þit, znepokojeno bylo i zahrani‹’, v‹etnž spojencó a USA. Pro pÞ’pad Papandreova v’tžzstv’ pÞipravoval tedy kr‡l se sobž oddanùm nejvyää’m vojenskùm velen’m st‡tn’ pÞevrat. Vedle tŽto "velkŽ junty" pÞipravovali väak pu‹ i arm‡dn’ velitelŽ v niìä’ch funkc’ch. A tato "mal‡ junta" k velikŽmu pÞekvapen’ väech 21. dubna 1967 sesadila vl‡du, obsadila väechny strategickŽ body v zemi a pÞevzala moc. Nikdo, ani ileg‡ln’ komunistick‡ strana Ûecka se nepokusili ani o n‡znak odporu, dokonce se ani na nžj nepÞipravovali. V ‹ele povstalcó st‡li plukovn’k Georgias (Jeorjias) Papadopulos (*1919) a plukovn’k (podle jinùch pramenó jiì gener‡l) Stylianos Pattakos (*1912), velitel athŽnskŽ tankovŽ äkoly. Podle nich je junta nazùv‡na "plukovnick‡".
Po uchopen’ moci vojensk‡ klika vyhl‡sila stannŽ pr‡vo, rozpustila väechny politickŽ strany a odbory, pozatùkala odpórce z Þad liber‡ló a komunistó (‹‡st byla pozdžji propuätžna; vžtäina zbylùch byla deportov‡na do interna‹n’ho t‡bora na ostrovž Jaros). RozpuätžnŽ levicovŽ a "pokrokovŽ" strany se slou‹ili "protifaäistickŽho svazu", kterù oväem ni‹eho nedos‡hl. Kr‡l Konstantin II. se pokusil v prosinci 1967 se zbytkem vžrnùch dóstojn’kó z’skat nazpžt politickou moc protipu‹em; po jeho krachu abdikoval a emigroval do Û’ma.
Pattakos byl v tŽ dobž ministrem vnitra, Papadopulos zprvu ministrem informac’ a po kr‡lovž abdikaci se stal ministerskùm pÞedsedou. V bÞeznu 1968 se druhù jmenovanù prohl‡sil regentem. Vojensk‡ vl‡da provedla nžkolik ‹istek ve st‡tn’ spr‡vž, ale i ve svŽ "domovskŽ" arm‡dž a v c’rkvi. V roce 1970 byl vyd‡n tiskovù z‡kon zakazuj’c’ vyd‡v‡n’ tiskovin kritizuj’c’ch reìim. Do äkolstv’ byla prosazena nacion‡ln’ a autoritativn’ ideologie.
29. listopadu 1968 byla sice referendem pÞijata nov‡ œstava, ale œdajnž nikdy nevstoupila v platnost, protoìe se 23,3% voli‹ó zdrìelo hlasov‡n’. V srpnu 1971 Papadopulos nahradil vžtäinu ‹lenó vl‡dy civilisty a ‹‡ste‹nž zruäil stannŽ pr‡vo. Dosavadn’ regent prohl‡sil Ûecko 1. ‹ervna 1973 republikou, coì potvrdil plebiscit 29. t. m. Papadopulos se stal jej’m presidentem.
N‡sledkem vojenskŽ diktatury byla isolace Ûecka, kter‡ vedla k hospod‡ÞskŽmu poklesu. Ten byl hlavn’m impulzem k protivl‡dn’m demonstrac’m nespokojenùch studentó na pÞelomu listopadu a prosince 1973. 25. listopadu se moci opžt chopilo vojsko. Papadopulos abdikoval ve prospžch vrchn’ho velitele arm‡dy gener‡la Faidona Gizikise (*1918). Ten jmenoval novùm pÞedsedou vl‡dy Adamandia Androtsopula.
Definitivn’ konec vojenskŽ diktatury znamenala kypersk‡ krise v n‡sleduj’c’m roce. Kypr z’skal nez‡vislost 16. 3. 1959 na z‡kladž kyperskùch dohod mezi Brit‡ni’, Ûeckem, Tureckem a kyperkùmi Ûeky a Turky, kdyì snahy o jeho pÞipojen’ k Ûecku i o pouhou zmžnu britskŽho zÞ’zen’ neuspžly. Presidentem se stal arcibiskup Makarios III., silnž levicovž orientovanù. Vojensk‡ junta v AthŽn‡ch st‡le usilovala o pÞipojen’ Kypru - t. zv. enosis. 15. ‹ervence 1974 doälo k nezdaÞenŽmu pokusu o pu‹ a atent‡t na Makaria veter‡ny EOKA (ta pod veden’m plukovn’ka Grivase dÞ’ve bojovala proti Britóm a Turkóm za pÞipojen’ k Ûecku). Pokus o pÞevrat byl pochopitelnž iniciov‡n a Þ’zen z AthŽn. Tureck‡ vl‡da vyuìila situaci a o pžt dn’ pozdžji se jej’ ozbrojenŽ s’ly vylodily na severu ostrova. N‡sledkem tohoto neœspžchu a hrozby v‡le‹nŽho konfliktu s Tureckem vrchol’ v AthŽn‡ch 23. 7. vnitropolitick‡ krise. President Gizikis povžÞ’ bùvalŽho ministerskŽho pÞedsedu Konstantina Karamanlise sestaven’m novŽ vl‡dy a junta i s presidentem abdikuje.
Nov‡ vl‡da postavila Papadopula a Pattaka pÞed soud, rozsudek smrti byl obžma zmžnžn na doìivotn’ ìal‡Þ. 17. listopadu 1974 se konaly svobodnŽ parlamentn’ volby a v ‹ervnu 1975 byla pÞijata nov‡ œstava.
(Eugen)

O feminismu

Feminismus je slovo, kterŽ (zat’m) vyvol‡v‡ u vžtäiny ‹eskùch muìó a ìen sp’äe œsmžvy. Povaìuj’ feminismus za nžco, co se n‡s netùk‡. Û’kaj’ si: ãAé se v tù Americe vyblbnou, kdyì je to bav’Ò. Feminismus je väak velice z‡vaìnù a nebezpe‹nù fenomŽn dneän’ doby a nen’ radno ho pÞech‡zet œsmžvy. V ‹em tedy tkv’ nebezpe‹’ feminismu?
Feminismus je pÞedevä’m myälenkovù proud smžÞuj’c’ proti PÞirozenosti. Naäemu svžtu byl d‡n ur‹itù Û‡d, kterù ur‹uje i roli muìe a ìeny. Jsou d‡ny œkoly a role n‡leìej’c’ pouze muìóm, œkoly a role n‡leìej’c’ pouze ìen‡m a kone‹nž z‡leìitosti spole‹nŽ. To je pÞirozenù stav, kterù zajiäéuje rovnov‡hu tohoto svžta. Feminismus se snaì’ tento stav zmžnit, v extrŽmn’ch pÞ’padech dokonce pÞevr‡tit. ëeny-feministky usiluj’ o to, aby oblast ‹innost’ vyhrazenùch PÞirozenost’ pouze muìóm byla co nejmenä’. To znamen‡, ìe chtžj’ pÞeb’rat œkoly, kterŽ jim nebyly vyhrazeny. To je velice nebezpe‹nŽ a ohroìuje to rovnov‡hu ve spole‹nosti. Prvn’ dósledky tohoto po‹’n‡n’ móìeme pozorovat jiì delä’ dobu, neboé feminismus m‡ jistž takŽ svój pod’l na krisi rodiny, kter‡ dosahuje v dneän’ dobž varuj’c’ch rozmžró.
Väechny feministky samozÞejmž nesmùäl’ stejnž. Feminismus móìe m’t podobu od toho nejm’rnžjä’ho po velmi radik‡ln’. Feminismus m‡ zkr‡tka mnoho podob. Nžkterùm ìen‡m jde pouze o vžtä’ œctu a respekt vó‹i nim, nžkterŽ pronikaj’ do pracovn’ch pozic dÞ’ve obùvanùch pouze muìi (politika, lŽkaÞstv’, management, ale nžkterŽ džlnickŽ profese), jinŽ zase do typicky muìskùch sportovn’ch discipl’n (box, vzp’r‡n’ ‹i ledn’ hokej) a ty nejradik‡lnžjä’ bojuj’ proti ãmuìskŽ tyraniiÒ jak se d‡. Nžkdy m‡ tato snaha tragikomickù n‡dech. NapÞ. v U.S.A. byli nžkteÞ’ muìi obìalov‡ni jen proto, ìe pustili ãd‡muÒ do dveÞ’ nebo ìe ji pomohli do kab‡tu. Bohuìel tyto soudy prohr‡li. Nejhorä’ je fakt, ìe se vžtäina tžchto aktivit džje na œkor rodiny. Aé se na mne ì‡dn‡ d’vka ‹i ìena nezlob’, ale prvotn’m œkolem ìeny je vùchova džt’ a pŽ‹e o rodinu. Stejnž jako je prvotn’m œkolem muìe zabezpe‹en’ a ochrana rodiny. Je mi smutno, kdyì slyä’m od mladùch d’vek a ìen, ìe je pro nž mateÞstv’ pÞek‡ìkou v kariŽÞe, nebo ìe nechtžj’ džti, protoìe by si nemohli uì’vat ìivota. Ch‡pu, ìe v dneän’ situaci nen’ nikterak jednoduchŽ zóstat doma s džtmi aì do äkoln’ho vžku, protoìe muì nen’ schopen ze svŽho platu rodinu uìivit. K tomu je potÞeba samozÞejmž pÞi‹’st velkŽ obt’ìe pÞi hled‡n’ bydlen’. Jenomìe i nedostatek penžz je pojem velmi relativn’. Pro nžkoho to znamen‡, ìe nebude moci kaìdù rok na dovolenou k moÞi, ìe si nepoÞ’d’ chatu a auto a ìe nepójde alespoË jednou tùdnž na ve‹eÞi do restaurace. Jenìe pro jinŽho je nedostatek penžz to, ìe nemóìe d’tžti zaplatiti obždy ve äkolce a ìe oble‹en’ nakupuje v second handu. To jsou opravdu, na rozd’l od prvn’ho pÞ’padu, äpatnŽ podm’nky, kterŽ objektivnž nut’ ìenu pracovat.
SamozÞejmž netvrd’m, ìe ìeny nemohou studovat ‹i pracovat, nebo ìe se v nžkterùch ‹innostech nevyrovnaj’ kvalitativnž muìóm. Ale zd‡ se mi, ìe pokud se 30-ti let‡ ìena rozhoduje mezi zaloìen’m rodiny a kariŽrou (tÞebas i z‡vratnou), mžla by sp’äe volit rodinu. ZaprvŽ t’m pln’ svoji nejpÞirozenžjä’ roli-mateÞskou a zadruhŽ t’m prosp’v‡ celŽ spole‹nosti, neboé rodina je z‡kladem spole‹nosti (zvl‡ätž dnes, kdy je rodina v krisi a n‡roda ubùv‡). Jsou pochopitelnž i povol‡n’, kter‡ mohou vykon‡vat pouze ìeny (napÞ. zdravotnickù person‡l, ‹‡st pedagogó ‹i nžkterŽ sloìky policie). V tžchto pÞ’padech je nutno ìeny podporovat a vytvoÞit jim nejlepä’ podm’nky pro vùkon zamžstn‡n’. Z‡vžrem tohoto odstavce bych r‡d uvedl (pro uklidnžn’ väech ìen a d’vek), ìe nehoruji pro ì‡dn‡ legislativn’ opatÞen’. O tom, zda bude m’t ìena rodinu, a pÞ’padnž kdy a s kùm, sm’ rozhodnout pouze ona sama. Nikdo nem‡ pr‡vo ji do ‹ehokoliv nutit. Chtžl bych sp’äe na ìeny apelovat, aby nepodlŽhaly nepÞirozenùm feminisa‹n’m trendóm a aby tak pÞisp’valy k zachov‡n’ tradi‹n’ rodiny a t’m celŽ spole‹nosti.
Jeätž bych se kr‡tce zm’nil o feminismu jako politickŽm ideologii. Je faktem, ìe feminismus je programovž z‡leìitost’ veskrze levicovou. Boj za ìensk‡ pr‡va (spolu s bojem za pr‡va ostatn’ch ãmenäinÒ) nach‡z’me tŽmžÞ vùhradnž v programech nejróznžjä’ch levicovùch stran - u komunistó, zelenùch, socialistó ‹i jinùch kombinac’ tžchto proudó. Je to d‡no charakterem tžchto ãpokrokovùchÒ stran, protoìe jejich ‹innost usilovnž a c’lenž smžÞuje k boÞen’ tradi‹n’ch hodnot a k jejich nahrazen’ utopickùm ide‡lem pseudohumanistickŽ rovnosti.
Nejradik‡lnžjä’ formy feminismu mohou m’t podobu samostatnŽho, extrŽmn’ho a nžkdy i militantn’ho politickŽho proudu. Aby si ‹ten‡Þi mohli udžlat pÞedstavu, jak móìe tento radik‡ln’ feminismus vypadat, uv‡d’m nžkolik citac’ z knihy ãSCUM ManifestoÒ od Valerie Solanas. Tento text z roku 1967 je nejslavnžjä’m, nejdrsnžjä’m, nejmilitantnžjä’m a nejdiskutovanžjä’m feministickùm textem, kterù kdy vznikl. Slovo SCUM v n‡zvu je zkratkou pro ãSociety for Cutting Up MenÒ, coì znamen‡ ãSpole‹nost pro vykastrov‡n’, zmasakrov‡n’, rozsek‡n’, prostž likvidaci muìóÒ. Jedn‡ se opravdu o nechutnŽ ‹ten’, coì dokazuj’ tyto uk‡zky: ãMuì je biologick‡ chyba: muìskù chromozom (XY) nen’ nic neì nekompletn’ ìenskù chromozom (XX)... Bùt muìem znamen‡ bùt citovž omezenù zmetek; bùt muìem je tžlesn‡ vada a muìi jsou citov’ mrz‡ciÒ; ãNazùvat muìe zv’Þetem znamen‡ mu lichotit: muì je pouhù strojÒ; ãKaìdù muì nžkde hluboko uvnitÞ o sobž v’, ìe je bezcennù kus hovnaÒ; ãMuì nen’ v’c neì ranec podm’nžnùch reflexó, neschopnù duäevnž svobodnùch reakc’...Ò; ãVe skute‹nosti nen’ ì‡dnù dóvod, pro‹ by spole‹nost, sest‡vaj’c’ z rozumnùch lidskùch bytost’,..., pro‹ by mžla m’t vl‡du, z‡kony anebo vódceÒ; ãHrstka SCUMu sta‹’ pÞevz’t kontrolu nad zem’ bžhem jedinŽho roku pouhù systematickùm mrven’m systŽmu, vùbžrovùm ni‹en’m vlastnictv’ a vraìdami,..., SCUM se stane spolkem nepracovn’ch sil, SCUM zni‹’ väechny neuìite‹nŽ a nebezpe‹nŽ objekty- auta, vùlohy obchodó, VelkŽ Umžn’, apod.,..., SCUM pÞevezme kontrolu ned s’t’ r‡diovùch vln a TV spole‹nost’, SCUM vtrhne do sm’äenùch vztahó (muì-ìena) a rozmet‡ je, SCUM zabije väechny muìe, kteÞ’ nebudou v Z‡loze SCUMu,...Ò.
Douf‡m, ìe v‡m to sta‹’. A to jsou ve ãSCUM ManifestuÒ jeätž horä’ vžci. Jistž, tento text pÞedstavuje maxim‡ln’ extrŽm. Ale je nutnŽ si uvždomit, ìe dneän’ doba pÞeje radikalisaci podobnùch proudó, jako je feminismus.
Na z‡vžr bych r‡d uvedl, ìe si plnž uvždomuji, ìe na vzestupu feminismu maj’ nemalù pod’l muìi. Dokud totiì budou ìeny ‹elit œtlaku a n‡sil’ agresivn’ch a opileckùch manìeló, dokud budou ter‹em sexu‡ln’ho obtžìov‡n’ (toho opravdovŽho- vulg‡rn’ nar‡ìky a n‡vrhy, osah‡v‡n’, atd.), dokud bude znevaìov‡na jejich pr‡ce a œloha ve spole‹nosti, tak zde feminismus st‡le bude a bude s’lit. Na druhou stranu je pravda, ìe proti feminismu se mus’ ozvat pÞedevä’m ìeny. Ony mus’ d‡t svùm feministickùm soukmenovkyn’m jasnž najevo, ìe chtžj’ bùt pÞedevä’m dobrùmi matkami a manìelkami. A ne hornicemi, vzpžra‹kami nebo bezcitnùmi lesbickùmi anarchistkami.
(Hoola)

Pozn‡mka k polsko-ìidovskùm vztahóm

Bžhem prvn’ svžtovŽ v‡lky a po n’ se po v’ce jak sto letech znovu obnovoval samostatnž existuj’c’ polskù st‡t. Na po‹‡tku pod patronac’ Centr‡ln’ch mocnost’, pozdžji samostatnž s ohledem na Dohodu. V r.1918, kdy se spojoval dom‡c’ a zahrani‹n’ proud, byla situace zna‹nž sloìit‡ - Polsko se doposud plnž nesjednotilo, st‡le pÞeì’valy m’stn’ spr‡vy z doby rozdžlen’, nehledž k Þadž m’stn’ch samozvanùch vl‡d. Dom‡c’ scŽnu sjednotil aì Pilsudski po n‡vratu z nžmeckŽho vžzen’. Byl okolnostmi donucen spojit se pÞedevä’m s levicovùmi politiky, aväak podaÞilo se mu zÞ’dit centr‡ln’ veden’. V zahrani‹’ pósobil pÞedevä’m Polskù n‡rodn’ komitŽt v ‹ele s I. Paderewskùm a R. Dmowskùm. Po sjednocen’ Polska KomitŽt ofici‡lnž zanikl, Paderewski se stal ministerskùm pÞedsedou a o statn’ vódci v ‹ele s Dmowskùm vytvoÞili polskou misi na m’rovŽ konferenci v PaÞ’ìi. Sou‹asnž s politickùmi jedn‡n’mi o podobž novŽho st‡tu prob’haly boje o z’sk‡n’ faktickŽ moci, zejmŽna na vùchodž s Ukrajinci, Rusy a s Litevci, neboé o próbžhu vùchodn’ch hranic se nemohli shodnout ani sami Pol‡ci ( na historickùch polskùch œzem’ch ìila spousta jinùch n‡rodnost’ ).
Na œzem’ obnovenŽho Polska ìil velkù po‹et ëidó. V rakouskŽ Hali‹i bylo pÞed v‡lkou 860 tis. ìidovskùch obyvatel, v ruskŽ Þ’äi pak 5,5 mil.( v r. 1908 bylo ofici‡lnž ud‡v‡no sionistickùmi ìidovskùmi organisacemi ‹’slo 11,081.000 jako po‹et väech ëidó na celŽm svžtž (dle n‡rodnosti) - v Rusku jich tedy mžla domovskŽ pr‡vo polovina ). Jelikoì se väak nesmžli usidlovat v centr‡ln’ch guberni’ch, vžtäina jich ìila v bùvalŽm KongresovŽm kr‡lovstv’, Litvž, Bžlorusku a na Ukrajinž ( celkem pÞes 5 milionó ).
Skupiny ìidovskùch obyvatel se nach‡zely zejmŽna ve mžstech a menä’ch mžste‹k‡ch ( v ruskŽ ‹‡sti tvoÞily nezanedbatelnou ‹‡st obyvatel mžst - aì 25-55%! ). Celù venkovskù maloobchod byl jimi ovl‡d‡n. ‰‡st rodin doposud ìila v ghettech, aväak ‹‡st se asimilovala. Polät’ vlastenci ‹asto smžÞovali svój nacionalismus nejen vó‹i Rusóm ‹i Nžmcóm, ale takŽ proti ëidóm.
PÞesto, ìe Herzlova Svžtov‡ sionistick‡ organisace jiì fungovala ( Þada jej’ch ‹lenó poch‡zela pr‡vž z polskùch œzem’ ) a kolonisace Palestiny prob’hala, vžtäina polskùch ëidó byla v tomto smžru neuvždomžl‡ a stžhovat se z krajó, kde se narodili, se jim nechtžlo. Tato ‹‡st ëidó väak pÞesto hr‡la dóleìitou roli v pl‡nech SSO.
SSO se pokouäela z’skat vliv na paÞ’ìskou m’rovou konferenci. Aväak protipolskou ‹innost vyv’jely takŽ ìidovskŽ kruhy v U.S.A. jiì za v‡lky. The American Jewish Commitee (pÞeds. Louis Marshall) v r. 1916 ostÞe napadl Pol‡ky pro antisemitismus v publikaci "The Jews in the Eastern War Zone".
Podle polskùch analùz nebyli chudä’ a mŽnž uvždomžl’ ëidŽ vóbec proti svobodnŽmu a sjednocenŽmu Polsku. Naproti tomu vzdžlan’ ëidŽ nžme‹t’ a rakouät’ se vyslovovali proti pÞipojen’ historickùch œzem’ k Polsku; byli rozhodnž proti silnŽmu polskŽmu st‡tu. Argumentovali t’m, ìe Pol‡ci jsou barbarskù, okupa‹n’, aristokratickù, autokratickù a antisemitskù n‡rod. V tomto protipolskŽm duchu vystupovaly takŽ sionistickŽ kruhy v Nžmecku, Anglii a U.S.A..
ëidŽ se na m’rovŽ konferenci dovol‡vali spravedlnosti a pr‡va n‡rodó na sebeur‹en’. Toto väak byl v jejich pÞ’padž skute‹nž problŽm. Poìadovali tedy smluvnž zaru‹it vlastn’ autonomii v novŽm Polsku; jinak hrozili pomoc’ svŽho vlivu zdiskreditovat Polsko. Nesta‹il jim rovnocenù, tzv. ob‹anskù, princip jak ho zn‡me dnes, poìadovali vlastn’ œÞady, druhù œÞedn’ jazyk, kulturn’ autonomii, atd..
Paderewski i Dmowski si uvždomovali nebezpe‹’ pro polskou vžc, hroz’c’ od s’ly ëidó. Dmowski dokonce Þ’kal, ìe ëidŽ jsou pÞ’mo proti koncepci polskŽho st‡tu, neboé chtžli vlastn’. Dmowski vyslal do Polska svŽho z‡stupce GrabskŽho mimo jinŽ s œkolem, aby nav‡zal kontakty s ìidovskùmi pÞedstaviteli. Doäel k z‡vžru, ìe pÞi vlivu ëidó na W.Wilsona a L.George se s nimi mus’ dohodnout, jinak nad ot‡zkou existence Polska vis’ otazn’k. Grabski pozdžji psal, ìe ëidŽ si st‡le stžìovali na polskù antisemitismus a tzv. pogromy, chtžli svolat ëidovskou n‡r. radu a vytvoÞit zvl‡ätn’ st‡tn’ sekretari‡t, kladli st‡le nekone‹nŽ poìadavky a sami se nechtžli k ì‡dnŽ podpoÞe polskùch z‡jmó zav‡zat. Nakonec se chtžli Pol‡ci dohodnout pÞ’mo se sionistickùm veden’m. Jeden z ‹lenó tohoto œstÞed’ pÞicestoval z U.S.A. do Evropy, aväak jako podm’nku pro zah‡jen’ rozhovoró si kladl souhlas s poìadavkem vytvoÞen’ ìidovskŽho st‡tu. V tŽ dobž väak idea st‡tu v Palestinž byla velmi mlhav‡. Mnohem ìivžji si spousta ëidó dovedla pÞedstavit ìidovskù st‡t ve vùchodn’ Evropž. Ûada ‹elnùch ìidovskùch pÞedstaviteló odtud poch‡zela a nav’c tam ìila v’ce jak polovina väech ëidó. Mohl to bùt samostatnù st‡t ìidovskù nebo polsko-ìidovskù. Podle GrabskŽho bylo v z‡jmu vùchodoevropskùch ìidó, aby hranice Polska byly bu“ na Bugu (vlastnž dneän’ hranice) nebo d‡le na vùchodž jako pÞed džlen’m Polska (aby nebyli rozdžleni mezi v’ce st‡tó). SionistŽ jsou schopni prosadit " velkŽ Polsko ", aväak poìaduj’ svój jazyk jako druhù œÞedn’ na vùchodn’ch œzem’ a tamtŽì polovinu œÞednickùch m’st ve spr‡vž. S t’m oväem ani Grabski ani Dmowski nesouhlasili. SionistŽ tedy podnikli ostrou protipolskou kampaË, jeì mžla vliv zejmŽna u L.George. ëidŽ, ovl‡daj’c’ propagandistickŽ prostÞedky, psali s pÞispžn’m Nžmcó o pogromech a barbarskŽm tùr‡n’ neäéastn’kó a vyvol‡vali pobouÞen’ proti n‡rodu, kterù chce svobodu, ale utla‹uje jinŽ. Britsk‡ vl‡da ì‡dala ofici‡ln’ vysvžtlen’. Dmowski odpovždžl, ìe nemóìe popÞ’t, ìe v Polsku v nžkterùch pÞ’padech trpžli ëidŽ, akce ( i spont‡nn’, neofic. org. ) byly nam’Þeny proti ämelin‡Þóm ukrùvaj’c’m potraviny nebo proti boläevikóm. Byli-li tžmito ëidŽ, je to jen jejich chyba.
V bÞeznu 1919 byl v PaÞ’ìi ustanoven Vùbor ìidovskùch delegac’ na obranu ìidovskùch poìadavkó. Kdyì se nepodaÞilo vytvoÞit ìidovskù st‡t, poìadoval alespoË zvl‡ätn’ smlouvou z‡ruku pr‡v menäin.
Vùsledkem tŽto aktivity byla tzv. mal‡ versaillesk‡ smlouva o ochranž n‡rodnostn’ch menäin z 28.6.1919. Polsko k n’ muselo pÞistoupit, neboé na n’ z‡visela m’rov‡ smlouva s Nžmeckem.
Tato episoda rozhodnž nepÞispžla k zlepäen’ vztahó mezi Pol‡ky a ëidy, kterŽ jsou ostatnž dodnes oìehavùm tŽmatem.

Podle: A.Czubinski: Rusko-polsk‡ v‡lka v letech 1918-1921 ( Walka o granice wschodnie Polski w letech 1918-1921 ), Brno 1996
Ottóv slovn’k nau‹nù, ilustrovan‡ encyklopedie obecnùch vždomost’, Praha
Ottóv slovn’k nau‹nù novŽ doby, dodatky k velikŽmu Ottovu slovn’ku nau‹nŽmu, Praha
(Hoola)

OhlŽdnut’ za letoän’ kriz’ na Balk‡nž

Srbsko ztratilo Kosovo. Proti obrovskŽ pÞesile musela Jugosl‡vie ustoupit. Vždžli jsme to, zdravù rozum nepÞipouätžl moc jinùch moìnost’, pÞesto se emoce draly na povrch a my nahlas doufali v z‡zrak. Letoän’ ud‡losti jsou v mnohŽm pou‹nŽ. Jak pro zna‹nou podobnost s naäimi modern’mi džjinami, tak jako moìnù vzorovù pÞ’klad pro obdobnŽ z‡sahy v budoucnu.
Nehodl‡m se zde zaob’rat pÞ’‹inami vzniku krize, neboé jsou pÞ’liä sloìitŽ a nem‡me k nim dostatek nez‡vislùch informac’. JistŽ je, ìe i SrbovŽ se dopustili Þady politov‡n’hodnùch excesó, byé ‹‡ste‹nž omluvitelnùch souvislostmi. Z‡roveË je tÞeba pamatovat na to, ìe boj rozpoutali Alb‡nci sami, a jejich situace je jeätž mŽnž omluviteln‡. TakŽ nesm’me zapomenout, ìe se tyto ud‡losti sebžhly na Balk‡nž, kam nelze äablonovitž pÞen‡äet naäe myälen’ a logiku.
Rozhodnž se nepo‹’t‡m mezi slavjanofily, ale ony dva mžs’ce jsem pe‹livžji neì jindy sledoval ud‡losti a kaìdù den pociéoval l’tost a soun‡leìitost se srbskùm n‡rodem. A takŽ vztek nad svou bezmoc’. Tyto ud‡losti uk‡zaly totiì jeätž nžco: a‹ se tehdy globalistickŽ kruhy na okamìik naprosto demaskovaly, tŽmžÞ väechny v Evropž to nechalo v klidu. Krom nžkolika demonstrac’ ì‡dn‡ vùznamn‡ akce (byé symbolickŽ povahy) vyjadÞuj’c’ odpor proti akc’m vó‹i Jugosl‡vii nepÞiäla ani od n‡rodn’ch vódcó, ani od spont‡nn’ho davu.
Kdyì vyjedn‡va‹i Z‡padu pÞedkl‡dali ve francouzskŽm mžste‹ku Rambouillet srbskŽ delegaci m’rovŽ podm’nky, muselo jim bùt jasnŽ, ìe tato je nemóìe nikdy pÞijmout. Kromž faktickŽ samostatnosti Kosova v nich byl pÞedpokl‡d‡n po tÞech letech plebiscit o nez‡vislosti (jen na œzem’ Kosova pole), pÞ’tomnost okupa‹n’ch vojsk a jejich volnù pohyb po celŽm jugosl‡vskŽm œzem’, zdarma poskytnut’ letiäé a pÞ’stavó sil‡m NATO a dalä’. Jen pro srovn‡n’ - rakouskŽ ultim‡tum Srbsku z 23. 7. 1914, kvóli jemuì nesplnžn’ de jure vypukla svžtov‡ v‡lka, obsahovalo pouze jedinù pro Srby nesplnitelnù bod: umoìnžn’ rakouskùm policejn’m œÞedn’kóm vyäetÞovat souvislosti atent‡tu na n‡sledn’ka habsburskŽho trónu na srbskŽm œzem’! (Ve äkole n‡m Þ’kali, ìe to bylo neslu‹itelnŽ s existenc’ samostatnŽho st‡tu. Co se asi bude u‹it o Rambouillet?) Nehledž vóbec k tomu, ìe tato "smlouva" byla jiì v lednu t. r. zveÞejnžna v alb‡nskŽm tisku; ofici‡lnž väak nebyla pÞ’stupn‡ veÞejnosti a se Srby nebyla konzultov‡na (podle zpravodajstv’ BBC). O ‹em se tedy v Rambouillet jednalo?
Kdyì za‹ala leteck‡ kampaË, obdivovali jsme nadäen’ a odhodl‡n’ Srbó. Proti vzduänŽ pÞevaze nemžli sice pÞes d’l‹’ œspžchy äanci, o‹ek‡vali väak, ìe pÞi n‡slednŽ pozemn’ invasi budou moci uk‡zat, ìe si nedaj’ vz’t ‹‡st svŽho œzem’ zadarmo. Kdyì si jiì nechali zni‹it celou zemi, tak jsem doufal, ìe se uì nevzdaj’ a poln’ taìen’ bude nevyhnutelnŽ. Mùlil jsem se, masivn’ n‡lety jsou zÞejmž s to zlomit i odhodlanù n‡rod. To je dóleìitŽ zjiätžn’ pro budoucnost (na rozd’l na pÞ. od druhŽ svžtovŽ v‡lky) a zÞejmž se móìeme tžäit na opakov‡n’ œspžänŽ taktiky nžkde jinde.
Dóleìitou œlohu v obou kampan’ch, jak vojenskŽ, tak ji pÞedch‡zej’c’ diplomatickŽ, sehr‡la masmŽdia. Nemohu posoudit, jak vypadal pomžr mezi propagandou a informacemi v Srbsku, respektive v Jugosl‡vii. Naprosto ostudnou roli oväem sehr‡li novin‡Þi u n‡s. Objektivnžjä’ snad bylo i Radio Tirana. Je vidžt, ìe nestudovali boläevickŽ äkoly pro vymùv‡n’ mozkó nadarmo. TŽmžÞ väichni byli mnohem agilnžjä’ neì naäi politici, z nichì alespoË nžkteÞ’ (na pÞ. V‡clav Klaus) dali najevo svój nesouhlas s postupem vó‹i Srbóm , maskovanùm za boj lidskùch pr‡v s ukrutnùm tyranem Slobodanem Miloäevicem. Zde je na m’stž vyzdvihnout nžkterŽ zahrani‹n’, na pÞ. nžmeckŽ a britskŽ, listy a zejmŽna pak vys’l‡n’ BBC, kterŽ z‡sobovali svžt pomžrnž vyv‡ìenùmi zpr‡vami, dle nichì si mohl rozumnù a mysl’c’ ‹lovžk utvoÞit vlastn’ n‡zor. Britskùm novin‡Þóm za to patÞ’ d’k; ti naäi se maj’ mnoho co u‹it, jak vypad‡ demokratickŽ zpravodajstv’.
Srbskù odpor nebyl a ani nemžl bùt pouze symbolickù. Kdyì vydrìeli takovou dobu, kdyì si nechali zpustoäit zem, neì se vzdali, museli SrbovŽ alespoË doufat v moìnost v’tžzstv’; vìdyé pro mor‡ln’ pocit "ìe se tak snadno nedali" sta‹ilo mnohem mŽnž. Vedle teoretickŽ varianty v’tžzstv’ v pÞ’padž pozemn’ch bojó (kter‡ je pÞi pÞesile spojencó dlouhodobž opravdu pochybn‡) bylo touto moìnost’ aktivn’ vystoupen’ Ruska. Pr‡vž k tomu vžtäina Srbó pravdžpodobnž up’nala svŽ nadžje. Tento st’n st‡tu ovl‡danù ztžlesnžnou pÞedstavou o vrcholnž zkorumpovanŽ vl‡dž a na trónž s pÞ’zrakem v tžle alkoholika väak nechal svŽ "bratry" bezohlednž na holi‹k‡ch! Zde jiì nepomóìe vùmluva na zr‡dce ve vl‡dž. I tak zvan’ jestÞ‡bi mezi generalitou, œdajn’ ruät’ patrioti, se nezmohli na ì‡dnou rozhodnou akci. To na kaìdù p‡d svžd‹’ bu“ o jejich neschopnosti ‹i nemohoucnosti. Kdyby mžli vliv, jakù jim bùv‡ pÞipisov‡n, a vóli pomoci Srbóm, mohli vyvinout na Jelcina n‡tlak (na pÞ. hrozbou vojenskŽho pu‹e), aby aktivnž vystoupil na pomoc Jugosl‡vii. Nic se väak nestalo, nepo‹’t‡me-li teatr‡ln’ pÞesun nžkolika vùsadk‡Þó do Priätiny. Ten stejnž slouìil sp’ä k uklidnžn’ dom‡c’ scŽny, neboé t’m, ìe Rusko nem‡ vlastn’ okupa‹n’ z—nu, bylo Kosovo pole vlastnž celŽ Srbsku odËato. A okupa‹n’ z—ny se RusovŽ vzdali pr‡vž vùmžnou za vùsadk‡Þe v Priätinž. Vzhledem k povžstnŽ tradi‹n’ vazbž Bžlehrad - Moskva nev‡h‡m napsat, ìe RusovŽ Srby zradili, neboé je hodili pÞes palubu a nechali na holi‹k‡ch.
Probžhnuvä’ ud‡losti v’ce neì zÞejmž demonstrovaly politickou neschopnost OSN. CelŽ spole‹enstv’ je totiì zablokovanŽ nedotknutelnou Radou bezpe‹nosti, jej’ì st‡l’ ‹lenovŽ s pr‡vem veta se nejsou schopni dohodnout. Svùm z‡sahem NATO vlastnž poslalo OSN na smetiätž džjin. Severoatlantick‡ aliance se sice uk‡zala jako akceschopnžjä’, aväak k pÞevzet’ œlohy OSN nem‡ dostate‹nou s’lu ani väeobecnou podporu ve svžtž. Svùm vystoupen’m nav’c vytvoÞila precedens, kterù mohou n‡sledovat i dalä’ st‡ty (na pÞ. Rusko, ‰’na). Nebezpe‹’ konfliktu velkùch rozmžró tak vlastnž teoreticky vzrostlo, byé si stejnž jiì dÞ’ve Þada st‡tó džlala z OSN a jej’ch sankc’ legraci (konkrŽtnž na pÞ. Ir‡k, Israel).
Zv’tžzilo tedy NATO, potaìmo USA? Sp’äe se d‡ napsat, ìe zv’tžzili Alb‡nci. Mžli mnohem lepä’ a silnžjä’ spojence neì jejich soupeÞ (ten vlastnž nemžl nakonec ì‡dnŽ). Kosovo je nyn’ jejich a pr‡vž v nžm prov‡džj’ rasovou ‹istku, kterou SrbovŽ jiì nestihli dokon‹it. Jenìe Alb‡nci ‹ist’ pod ochranou bod‡kó okupa‹n’ch vojsk. Nav’c Kosovo museli opustit väichni pÞ’sluän’ci srbskùch ozbrojenùch sloìek, tedy i policistŽ a zmobilisovan’ z‡loìn’ci z Kosova! To znamen‡ prakticky väechny zdravŽ muìe v produktivn’m vžku! Naproti tomu je dneän’ situace pro Srby, vzhledem k póvodn’m podm’nk‡m, sp’äe ‹estnùm m’rem neì kapitulac’ (zn‡me-li tedy väechny hlavn’ body uzavÞenùch dohod), byé beznadžjnž pro tuto chv’li Kosovo ztratili. Nato sice v’tžzstv’ st‡lo zÞejmž v’ce, neì si myslilo, ale udrìelo si samo pÞed sebou tv‡Þ a uk‡zalo, pÞes d’l‹’ neœspžchy (na pÞ. ztr‡ta dvou Apachó), co dovede. Zkr‡tka: vlk se naìral a koza zóstala cel‡.
Nynžjä’ situace nemóìe bùt pro Srby radostn‡. De facto pÞiäli o ‹‡st œzem’, de jure je kus jejich st‡tu okupov‡n. Cizina vykon‡v‡ drze okatù n‡tlak na jejich vnitÞn’ politiku. Hroz’ rozpad Jugosl‡vie, coì by pro Srbsko znamenalo dalä’ krutou hospod‡Þskou r‡nu, neboé by ztratilo pÞ’stup k moÞi. Jiì dnes je Jugosl‡vie velmi zadluìenou zem’ (œdajnž nejvyää’ dluh v Evropž), hospod‡Þsk‡ obnova móìe vŽst k jej’mu ekonomickŽmu a n‡slednž politickŽmu poroben’, zejmŽna ze strany USA (skrz dluhy, pój‹ky a róznŽ obnovnŽ fondy).
Slobodan Miloäevic nen’ mùm politickùm favoritem, ale je pÞesto logickŽ, ìe za n’m v kritickù okamìik st‡l celù n‡rod. V‡lka o n‡rodn’ byt’ nen’ doba pro ideologickŽ spory. Letoän’ balk‡nsk‡ krize je v mnohŽm podobn‡ krizi ‹eskoslovenskŽ z pozdn’ho lŽta 1938. I tehdy se za socialistu Beneäe postavila pravice. My jsme se oväem nebr‡nili. Ale móìeme ze zpžtnŽho pohledu a pÞi porovn‡n’ obou caus jasnž Þ’ci: Je lepä’ prohr‡t v boji neì ztratit svou ‹est a muset se stydžt pÞed histori’. A ì‡dnŽ hmotnŽ zisky nemohou nahradit ztracenou hrdost a n‡rodn’ pùchu. SrbovŽ udžlali dobÞe, ìe bojovali. Eugen

Recenze: Pohled na Protektor‡t pÞed tÞiceti lety

Ned‡vno jsme mohli zaregistrovat Þadu pochvalnùch recenz’ na d’lo jiì zesnulŽho Tom‡äe Pas‡ka "pod ochranou Û’äe". Zabùv‡ se veÞejnùm politickùm džn’m prvn’ ucelenŽ etapy okupace, ‹innost’ vl‡dy, st‡tn’ i okupa‹n’ spr‡vy, N‡rodn’m souru‹enstv’m, odbojem. Podrobnž osvžtluje roli gener‡la Eli‡äe. Sazba byla v roce 1970 rozmet‡na. Je äkoda, ìe autor od doby vzniku do d’la zÞejmž nijak vùraznž nezas‡hl; pÞes zÞejmŽ kvality je totiì na pr‡ci doba vzniku zn‡t.
PÞednž byla za posledn’ch tÞicet let zpÞ’stupnžna Þada tehdy nedostupnùch dokumentó. PÞes to je na spoustu problŽmó zkoumanŽho obdob’ (1939 - 1941, od okupace po n‡stup Heydricha do funkce zastupuj’c’ho Þ’äskŽho protektora a v z‡pžt’ n‡sleduj’c’ zat‹en’ ministerskŽho pÞedsedy gen. ing. Aloise Eli‡äe) v d’le aktu‡ln’, sou‹asnù pohled. Jedn‡ se zejmŽna o hodnocen’ dom‡c’ nekomunistickŽ resistence, œlohy gen. Eli‡äe a dr. H‡chy a postaven’ vl‡dn’ho vojska, ‹etnictva a st‡tn’ spr‡vy a protektor‡tn’ch œÞadó. Vzhledem k tomu, ìe se o takto komplexn’ pohled do protektor‡tn’ politiky a jej’ho pozad’ v prvn’ tÞetinž nžmeckŽ nadvl‡dy nikdo po Pas‡kovi nepokusil, m‡ n‡m, i pÞes zm’nžnù nedostatek pramenó, tato kniha rozhodnž co sdžlit.
Druh‡ rovina nedostatkó naopak Pas‡kovž knize ub’r‡ na kr‡se dost vùznamnž. Jej’ póvod je oväem tÞeba takŽ hledat v dobž vzniku d’la. Autor zna‹nž nekriticky hodnot’ komunistickù odboj, pÞes to, ìe aì do pÞepaden’ SSSR ani ì‡dnù nebyl! neust‡le cituje komunistickŽ pÞedstavitele, aniì by zm’nil jejich tehdejä’ dosti pochybnù postoj k n‡rodn’ resistenci (jedn‡ se pÞev‡ìnž o obdob’ pÞed 21. 6. 1941). Naproti tomu tvrdž kritisuje "extrŽmž nacionalistickou pravici", do n’ì Þad’ i ìivly vyslovenž protivlasteneckŽ (tedy tžìko nacionalistickŽ). Do jednŽ Þady stav’ Vlajku, NOF, N‡rodopisnou Moravu, ‰eskù n‡rodnž socialistickù t‡bor, ‰eskù svaz pro spolupr‡ci s Nžmci i s Ligou proti boläevismu a d. Autor m‡ tendenci smžäovat n‡rodnž-konservativn’ smžr s politicky naivn’mi a nevlivnùmi tendencemi (na pÞ. ‰eskù n‡rodn’ vùbor) a se skupinami, kterŽ vžÞili ve v’tžzstv’ nacistó a moìnost dohody s nimi. Na druhou stranu objektivnž uzn‡v‡, ìe tito vych‡zeli ze zcela mylnùch pÞedpokladó. TakŽ pÞizn‡v‡ (byé jaksi neochotnž a mezi Þ‡dky), ìe Vlajka pÞed a po roce 1938 nebyly totoìnŽ organisace. D‡le Pas‡k podrobuje tvrdŽ kritice ty, kdoì sice prohlŽdli c’le Nžmcó, nicmŽnž nevžÞili v moìnost v’tžzstv’ ‹eskŽho odboje - jednalo se zejmŽna o nžkterŽ konservativn’ kruhy, d‡le Klimenta, nžkdy Havelku s H‡chou a dalä’. To oväem ostÞe kontrastuje s jeho vùäe jiì zm’nžnùm nekritickùm postojem vó‹i komunistóm.
PÞes zm’nžnŽ nedostatky väak Pas‡kovo d’lo pro Þadu hodnotnùch informac’ stoj’ za pÞe‹ten’. Kone‹nž, ì‡dnù historik nemóìe bùt zcela objektivn’, kaìdù chtž nechtž alespoË ‹‡ste‹nž presentuje svój pohled na zkoumanŽ obdob’. To plat’ zvl‡ätž, zkoum‡me-li džjiny nejnovžjä’. U Pas‡ka se pak do d’la prom’t‡ zÞejmž i jeho politickŽ pÞesvžd‹en’. (Eugen)

Demokratickù chaos

Vlastnž je to v naä’ zemi takov‡ tradice. Mysl’m vž‹nŽ parlamentn’ tahanice a neschopnost se dohodnout, st‡totvornž vl‡dnout. Obž naäe œstavy z let devades‡tùch vznikly pod vlivem t. zv. prvŽ republiky. N‡ä st‡t je tedy opžt parlamentn’m, n‡mi volen’ z‡stupci rozhoduj’ o vl‡dž. V meziv‡le‹nŽm obdob’ svou vóli v dohody neschopnŽm N‡rodn’m shrom‡ìdžn’ prosazovala bu“ pomoc’ v‡zanùch kandid‡tn’ch listin t. zv. pžtka ‹i - skrz z‡kulisn’ pletichy - hradn’ politickù proud. V tomto duchu se pokra‹uje i nyn’, jen sou‹asn‡ "dvojka" (tedy äŽfovŽ stran sv‡zanùch oposi‹n’ smlouvou) nem‡ n‡stroj v podobž v‡zanùch kandid‡tek.
Kaìdù soudnù ‹lovžk mus’ uznat, ìe nestabiln’ politick‡ scŽna a neschopn‡ vl‡da jen äkod’ st‡tu a tedy i n‡rodu. Pro‹ tedy onen humbuk okolo navrhovanùch zmžn volebn’ho z‡kona? D‡-li nadžji na stabiln’ vl‡du, vzeälou od jasnŽho v’tžze voleb, pak tedy tento n‡vrh z‡kona mus’ situaci zlepäit. (PÞi pÞedpokladu zachov‡n’ hlavn’ role parlamentu; opomeËme pro tuto chv’li moìnost zaveden’ na pÞ. presidentskŽho systŽmu.) Kritikóm, tvrd’c’m, ìe dojde k omezen’ demokracie, mohu navrhnout k zamyälen’ n‡sleduj’c’: PÞinejmenä’m stejnž demokracii omezuje dneän’ pžtiprocentn’ hranice pro vstup do Snžmovny a pÞedvolebn’ kauce. (Aväak dovedete si pÞedstavit, kdyby mohl zasednout ve Snžmovnž Parlamentu ‰R z‡stupce kaìdŽ strany, kter‡ z’sk‡ 0,5%=1 poslaneckŽ kÞeslo?) D‡le nikde nen’ naps‡no, ìe dneän’ ODS a socialistŽ budou m’t st‡le tak vysokou popularitu. Naopak, pro dneän’ ‹tyÞkoalici je to vùzva, aby vytvoÞila kone‹nž jednotnou s’lu, chce-li nž‹eho dos‡hnout. Sp’äe by väak na dneän’ scŽnž byla potÞeba poÞ‡dn‡ s’la konservativn’.
òvahy o pÞizpósobov‡n’ si z‡konó jsou takŽ povrchn’, neboé valn‡ ‹‡st naäich pr‡vn’ch pÞedpisó byla äit‡ ponžkud horkou jehlou. Je tedy pochopitelnŽ, ìe v Þadž z nich praktickù ìivot najde nedostatky. A je v naäem z‡jmu potÞeba tyto nedostatky odstranit. Neìijeme na pÞ’klad v Brit‡nii, kde maj’ stabiln’ politickou scŽnu jiì dvž stž let a kvalita z‡konod‡rstv’ tomu odpov’d‡.
Nakonec se zamysleme nad moìnùm vùsledkem voleb pÞi uplatnžn’ novŽho z‡kona - do Snžmovny mohou proniknout tÞi aì ‹tyÞi strany (komunistŽ, soci‡ln’ demokrati, liber‡ln’ ODS a moìn‡ uvaìovan‡ ‹tyÞkoalice - sjednot’-li se). SocialistŽ a ODS budou m’t pravdžpodobnž hodnž navrch, aväak v pÞ’padž ‹tyÞ snžmovn’ch stran moìn‡ st‡le ne dost k tomu, aby vznikla jednobarevn‡ vžtäinov‡ vl‡da. Moìnost’ vl‡dn’ch koalic je potom nžkolik, nejhorä’ pochopitelnž ‰SSD - KS‰(M). Klausovi odpórci mu vytùkaj’ kde co, pr‡vem väak pÞedevä’m jeho egoismus. Pan Klaus by jistž r‡d zasedl po svŽm malŽm jmenovci do œÞadu presidenta. Douf‡m väak, ìe jeho prospžch‡Þstv’ nejde tak daleko, aby pro vzróst preferenc’ svùch a svŽ strany nechal naä’ milou vlast plundrovat dalä’ volebn’ obdob’ touto levicovou ch‡trou.(Eugen)

TAK áEL ‰AS

d’l tÞet’, do doby Karla IV.
V‡ìen’ ‹ten‡Þi, omlouv‡me se V‡m za nepl‡novanou pauzu v tomto seri‡lu o historii Prahy. Vznikla co by dósledek person‡ln’ch zmžn autorskŽho kolektivu N‡rodn’ myälenky. Douf‡me, ìe se s n’ budete jiì setk‡vat pravidelnž.TÞet’ d’l vžnujeme, jak bylo sl’beno, dobž od dvan‡ctŽho stolet’ do n‡stupu ‹asó kr‡le Karla.
Sm’me-li väak vžÞit souvžkŽmu spisovateli, teprve za vl‡dy moudrŽho a state‹nŽho vŽvody Sobžslava (1125 - 1140) se Praha ve svŽm vnžjä’m obraze pÞipodobnila mžstóm italskùm. Je pravdžpodobnŽ, ìe do tŽ doby mžla domy toliko dÞevžnŽ a nepravidelnŽ ulice. Most pÞes Vltavu, postavenù zprvu ze dÞeva, byl roku 1171 nahrazen mostem kamennùm pŽ‹’ kr‡lovny Judity, ìeny Vladislava I., "d’lem vpravdž c’saÞskùm", jak prav’ souvžkù autor, "o jakŽ se dosud nepokusil ì‡dnù kn’ìe ani kr‡l a jeì bylo dokon‹eno ve tÞech letech". Starù tento most st‡l n’ìe neì most dneän’, nedaleko pÞ’vozu, jehoì uì’v‡me. Kdyì ledy roku 1342 tento most poäkodily, dal jej Karel IV. v roce 1358 vybudovat znovu tak, jak jej spatÞujeme dodnes.
PÞed tÞin‡ctùm stolet’m nen’ ì‡dnù spolehlivù pramen svžd‹’c’ o starùch pr‡vech mžstskùch obc’. Jest toho o to v’ce litovat, ìe zn‡me jen velmi nedostate‹nž stanovy a zvyky nejstarä’ch slovanskùch mžst a ìe posledn’ panovn’ci z PÞemyslova domu, stejnž jako prvn’ vladaÞi z rodu lucemburskŽho, organisovali œstavu ‹eskùch mžst podle œstavy mžst v Nžmecku. Tato nov‡ œstavn’ struktura trvala aì do husitskŽ v‡lky.
Uì na po‹‡tku ‹trn‡ctŽho stolet’ dos‡hlo praìskŽ mžäéanstvo vysokŽho stupnž prosperity. StÞ’brnŽ doly kutnohorskŽ, tehdy velice vydatnŽ, a zlatŽ doly v J’lovŽm byly pramenem bohatstv’ jak zemž, tak zejmŽna hlavn’ho mžsta. Proto se zde usazovali v hojnŽm po‹tu cizinci pÞiäl’ ze z‡padn’ Evropy. Praha se stala u‹inžnùm eldor‡dem zvl‡ätž pro nžmeckŽ dobrodruhy. Posledn’ kr‡lovŽ z PÞemyslova domu, jejichì dvór pÞed‹il leskem i dvór c’saÞó, starali se o jejich vydrìov‡n’ a zaloìili mnoìstv’ œstavó pro templ‡Þe, nžmeckŽ ryt’Þe, ryt’Þe svatŽho Jana JeruzalŽmskŽho, kÞiìovn’ky a pro dalä’ Þ‡dy pÞ’snž Þeholn’. PŽ‹’ tžchto panovn’kó se znamenitž rozmnoìil po‹et kosteló, kl‡äteró, vùstavnùch pal‡có.
PÞepychu, kterù mžäéanstvo stavžlo na obdiv, brzy ubylo, zvl‡ätž za kr‡le Jana LucemburskŽho, d’lem proto, ìe byl dos‡hl stupnž pÞ’liä vysokŽho, d’lem proto, ìe se pro mžsto stala pÞ’liänou z‡tžì’ nouze o pen’z, do n’ì se ‹asto dost‡val tento dobrodruìnù a ryt’Þskù kaval’r, v cizinž tak nesm’rnž utr‡civù (*), d’lem kone‹nž pro dom‡c’ v‡lky a nepoÞ‡dky, zpósobovanŽ panovn’kovou ustavi‹nou nepÞ’tomnost’. NicmŽnž jeätž roku 1328 naäla Praha prostÞedky, aby mu poskytla v kr‡tkŽ lhótž tÞ’ mžs’có deset tis’c muìó pžä’ch i j’zdn’ch, vyzbrojenùch a vystrojenùch, a sedm set ‹tyÞicet vozó naloìenùch zbranžmi a sp’ì’. PoslŽze v roce 1331 dala na svój n‡klad dókladnž vydl‡ìdit n‡mžst’ a ulice a podnikla nejœ‹innžjä’ opatÞen’ pro ozdravžn’ mžsta.
(Podle Frantiäka PalackŽho PrŽcis de l historie de Prague, Praha a Karlovy Vary 1836, v póvodn’m autorovž rukopisu nžmecky jako Skizze einer Gschichte von Prag, v pÞekladu Amadea Moln‡ra)
Pozn.: * - Je zn‡mo, ìe tento panovn’k, jenì mžl œ‹ast na väech pótk‡ch z‡padn’ Evropy a zahynul roku 1346 v bitvž u CrŽcy, pÞich‡zel do ‰ech skoro jen tehdy, kdyì potÞeboval pen’ze. Tak na pÞ’klad roku 1325 odvezl ze zemž 95 tis’c hÞiven stÞ’bra (podle dnes bžìnŽho po‹tu dva miliony zlatùch), na tu dobu ‹‡stku ohromnou.

Slovn’k velik‡nó ‹eskŽho nacionalismu - 9. d’l

Dr. Frantiäek Lukavskù

(10. 10. 1874 - 4. 4. 1937) - politik, redaktor, profesor

Narozen v Solenic’ch, potŽ tr‡v’ ur‹itù ‹as nejprve v ‰eskùch Budžjovic’ch a Rakovn’ku (gymn‡zium). V Praze vystudoval filozofickou fakultu obor matematika. Nakonec se usidluje v Plzni (1903). Zde zahajuje ‹innost v Liter‡rn’m spolku, OsvžtovŽm svazu a N‡rodn’ jednotž poäumavskŽ. Jiì od ml‡d’ byl ‹lenem strany Mlado‹eskŽ, kde kritizoval rozp’navost Nžmcó a Ma“aró a Þeäil menäinovou politiku. Ve svùch politickùch pÞedn‡äk‡ch zauj’mal vìdy svou strhuj’c’ upÞ’mnost’. V roce 1911 je zvolen po poslanci ‰iperovi do rakouskŽ Þ’äskŽ rady. Pracuje zde v klubu refer‡tu menäinovŽho a äkolskŽho. Menäinov‡ politika se pak st‡v‡ jeho ìivotn’m politickùm d’lem. Po pÞevratu v roce 1918 se st‡v‡ pÞedsedou klubu tohoto refer‡tu. Pozdžji pÞech‡z’ (automaticky) do ‹s. N‡rodn’ demokracie, kde pósobil v pÞedsednictvu strany a takŽ jako pÞedseda poslaneckŽho klubu. Tuto funkci vykon‡val aì do roku 1935. V ob‹anskŽm povol‡n’ pósob’ jako profesor matematiky na gymn‡ziu.
F. Lukavskù byl äéastnž ìenat, jeho syn Jaroslav *) se aktivnž zapojil do nacionalistickŽho hnut’ doma a dcera propagovala v Americe sl‡vu ‹s. st‡tu. Jeho nejvùznamnžjä’ politickou ‹innost’ bylo pósoben’ ve prospžch "hrani‹‡Þó". Vymohl mnoha ‹eskùm obc’m äkoly, zast‡vky a podobnž. V pohrani‹’ dostal pÞezd’vku "tat’‹ek ‹eskùch menäin". Bojoval takŽ o hospod‡ÞskŽ povznesen’ ‹eskŽ menäiny ve sm’äenùch kraj’ch. Jeho pùchou bylo napÞ’klad druìstvo v L’nech, kterŽ vystavžlo pÞes sto domó, tÞi n‡rodn’ domy - väe v cenž pÞes deset milionó korun.
V roce 1932 (kr‡tce po slavnostn’m otevÞen’ novŽ ‹eskŽ äkoly v Lokti) prudce vzplanula jeho v‡ìn‡ srde‹n’ choroba. Dok‡zal chorobu pÞest‡t a aì do svŽ smrti zóstal aktivn’, pÞestoìe byl v ohroìen’ ìivota. V tomto obdob’ pÞevaìuj’ hlavnž jeho redaktorskŽ ‹iny, pÞedevä’m na str‡nk‡ch N‡rodn’ch listó.

*) O d’le J. LukavskŽho se zm’n’me v jednom z nejbliìä’ch vyd‡n’ NM!

(Et)