NÁrodnÉ myÓlenka - srpen 1999

Obsah: KRáTCE NavÚdy odeÓel senÁtor VÁclav Benda DemokratickÁ povÁleÃnÁ ãSR? Petr Uhl - nemyslÉcÉ Adamit× dneÓka MÅnÉcÉ se pohled na JUDr. Emila HÁchu FILM Lola bÅÚÉ o Úivot FILM PoloviÃnÉ Óance ãeskÁ otÁzka Hudba: NenÉ rum, nenÉ Óturm Fotbalist× na MistovstvÉ Evropy Krev a pÊda ZemÒel jeden z "ÒeckÙch plukovnÉkÊ" O feminismu PoznÁmka k polsko-ÚidovskÙm vztahÊm Ohl×dnutÉ za letoÓnÉ krizÉ na BalkÁnÅ Recenze: Pohled na ProtektorÁt pÒed tÒiceti lety DemokratickÙ chaos TAK ãEL ãAS SlovnÉk velikÁnÊ Ãesk×ho nacionalismu - 9. dÉl KRáTCE ProbÅhly volby v Jihoafrick× republice, v nichÚ podle oÃekÁvÁnÉ zvÉtÅzil AfrickÙ nÁrodnÉ kongres. Proti oÃekÁvÁnÉ vÓak nakonec zÉskal ÕstavnÉ vÅtÓinu. My se mÊÚeme jen divit rovn×mu a vÓeobecn×mu hlasovacÉmu prÁvu v JiÚnÉ Africe. Jak mÊÚe volit, a tedy zasahovat do politiky, analfabet neznalÙ zÁkonÊ, bez politick×ho povÅdomÉ, bez znalosti Õstavy a stÁtoprÁvnÉch probl×mÊ? V EvropÅ, jeÚ mÁ ze vÓech kontinentÊ nejvyÓÓÉ prÊmÅrnou vzdÅlanost, mÁme povinn× vzdÅlÁvÁnÉ nejÓirÓÉho obÃanstva jiÚ pÒes dvÅ stÅ let. A nÅkdy se zdÁ, Úe ani desÉtka generacÉ nestaÃÉ k tomu, aby si spoleÃnost nauÃila sama vlÁdnout (viz naÓe zemÅ, ItÁlie a tÒeba Francie, kde se o politick× stabilitÅ kolikrÁt tak× mluvit nedÁ). JeÓtÅ jsem neslyÓel o tom, Úe by ÃernoÓi jaksi od pÒirozenosti rozumÅli stÁtnÉm, hospodÁÒskÙm a politickÙm probl×mÊm, aniÚ by k tomu potÒebovali minimÁlnÉ vÓeobecnÙ pÒehled a zÁkladnÉ vzdÅlÁnÉ. Nebo Úe by vÙsledky voleb pÒedurÃili afriÃtÉ bÊÚci, kdyÚ vyjevili svou vÊli prostÒednictvÉm kmenovÙch ÓamanÊ? ZbÙvÁ jen popÒÁt bÉlÙm AfrikÁncÊm brzk× oddÅlenÉ budoucnosti svÙch provinciÉ od JiÚnÉ Afriky. Konaly se tak× volby do Evropsk×ho parlamentu, kter× pÒinesly urÃit× (nikoliv nemil×) pÒekvapenÉ. Poprv× v historii t×to zatracovan× instituce v nich propadli internacionalistiÃtÉ socialist×, hlavnÉ propagÁtoÒi t. zv. evropsk× integrace. ZvÉtÅzili konservativci, ve skuteÃnosti ovÓem spÉÓe umÉrnÅnÉ liberÁlov×, kteÒÉ jsou vÓak nezÒÉdka poÃÉtÁni k tak ÒeÃenÙm euroskeptikÊm. KomentÁtoÒi si tak× shodnÅ vÓÉmali dalÓÉho vÙrazn×ho rysu - nÉzk× ÕÃasti voliÃÊ (cca 1/4 z oprÁvnÅnÙch). JÁ to povaÚuji za dobrou zprÁvu - voliÃi proevropÓtÉ i voliÃi k jednotn× EvropÅ chladnÉ jsou pasivnÉ, zatÉmco k jednotÉcÉmu se kontinentu voliÃi skeptiÃtÉ jsou politicky uvÅdomÅlejÓÉ. úe by koneÃnÅ krok sprÁvnÙm smÅrem? PokraÃovala i tzv. JugoslÁvskÁ krize, coÚ je znaÃnÅ eufemistickÙ nÁzev, pouÚÉvanÙ na ZÁpadÅ pro sprostou agresi proti neutrÁlnÉmu stÁtu, nevyhlÁÓenou vÁlku tohoto tzv. ZÁpadu proti stÁtu, snaÚÉcÉmu se udrÚet poÒÁdek na sv×m ÕzemÉ. TÉm napadenÙm stÁtem je JugoslÁvie a ãeÓi vedli pod praporem humanismu po nÅkolika staletÉch ÕtoÃnou vÁlku, navÉc proti stÁtu a nÁrodu, kterÙ jim nikdy niÃÉm neublÉÚil. Od minul×ho vydÁnÉ NÁrodnÉ myÓlenky, kter× se tomuto t×matu obÓÉrnÅ vÅnovalo, se vÙvoj posunul dÁle a je popsÁn v ÃlÁnku Ohl×dnutÉ za letoÓnÉ krizÉ na BalkÁnÅ v tomto ÃÉsle. Zaujaly nÁs i nÁsledujÉcÉ konkr×tnÉ udÁlosti: Zhruba v polovinÅ srpna mÅla pÒejÉt ÃÁst Kosova, svÅÒenÁ nizozemskÙm vojskÊm KFOR pod sprÁvu ruskÙch vojsk KFOR. PÒed termÉnem sv×ho odchodu se nizozemÓtÉ vojÁci prezentovali urputnou snahou zabavit mÉstnÉ srbsk× komunitÅ zbranÅ, Mluvili o domovnÉch prohlÉdkÁch a pÒed televizÉ pÒedvÁdÅli hromady zbranÉ zabavenÙch srbskÙm vesniÃanÊm. ZprÁvy byly komentovÁny tÉm, Úe se snaÚÉ tyto zbranÅ zabavit neÚ ... Ãekal jsem slova neÚ na nÅ pustÉ hrdinn× albÁnsk× bojovnÉky UCK ... ale ozvalo se: neÚ pÒedajÉ ÕzemÉ pod sprÁvu ruskÙch jednotek. PozdÅji se ukÁzalo, Úe pÒedtucha nebyla daleko od skuteÃnosti. AlbÁnci nynÉ jiÚ pÒes tÙden ÕspÅÓnÅ brÁnÉ vjezdu ruskÙch jednotek do mÅsta Orahovac, navzdory mÉrov× smlouvÅ. Kdyby bylo mÅÒeno obÅma stranÁm stejnÙm metrem, mÅla by bÙt smlouva vynucena hrozbou a pozdÅji uskuteÃnÅnÉm bombardovÁnÉ neposluÓn×ho mÅsta (podobnÅ jako u mÉrov× smlouvy z Rambouillet). Madam AlbrightovÁ ale mlÃÉ. StejnÅ tak mlÃÉ i humanist×, kteÒÉ vyprovokovali agresi proti JugoslÁvii, pÒi zprÁvÁch o nÁsilnostech a vyhÁnÅnÉ kosovskÙch SrbÊ, nÅkteÒÉ dokonce tvrdÉ, Úe chÁpou rozhoÒÃenÉ AlbÁncÊ. Je to stÁle stejn×, na rozhoÒÃenÉ mÁ prÁvo jen nÅkdo. Objevila se i zprÁva o zniÃenÉ deseti pravoslavnÙch kostelÊ a klÁÓterÊ v AlbÁnii za uplynul× dva roky. StejnÙ Õdaj z Kosova bude jistÅ vÙraznÅ vyÓÓÉ. A madam AlbrightovÁ? MlÃÉ! NarozdÉl od pÒÉstupu nizozemskÙch vojÁkÊ vÊÃi srbsk×mu obyvatelstvu, pÒiznÁvajÉ Ãinitel× NATO naoko zkrouÓenÅ, Úe odzbrojovÁnÉ albÁnsk× UCK se pÒÉliÓ nedaÒÉ. Je v tom vÊbec zmatek, nÅkteÒÉ jiÚ nehovoÒÉ o odzbrojenÉ, ale o demilitarizaci UCK, kterÁ by snad mÅla spoÃÉvat v tom, Úe UCK nebude pouÚÉvat uniformy .... NadÁle pokraÃuje propagandistick× taÚenÉ naÓich bruseluservilnÉch novinÁÒÊ a HradnÉch politikÊ. JugoslÁvskÁ ministrynÅ pro uprchlÉky, kterÁ mÁ na starosti Srby uprchl×/vyhnan× nejen z Kosova, ale i z Chorvatska a Bosny, se napÒÉklad vyjÁdÒila ve smyslu, Úe sÉly OSN, respektive NATO nejsou schopny zajistit poÒÁdek na jugoslÁvk×m ÕzemÉ (jÉmÚ Kosovo nadÁle zÊstÁvÁ) a Úe Srbov× a jejich armÁda jsou schopni si poÒÁdek zajistit sami. Tato zprÁva svÅdÃÉcÉ spÉÓe o znaÃnÙch probl×mech srbskÙch civilistÊ, byla v novinÁch skryta pod obrovskÙm nadpisem BÅlehrad vyhroÚuje silou. DalÓÉ ozbrojenÙ konflikt se rozhoÒel na Kavkaze, konkr×tnÅ v republice DagestÁn patÒÉcÉ k Rusk× federaci. I zde bylo zajÉmav× sledovat informovÁnÉ v m×diÉch. Skupina ÃeÃenskÙch ozbrojencÊ vnikla na ÕzemÉ sousednÉ republiky a obsadila nÅkolik vesnic. RuskÙm silÁm se podaÒilo za dva tÙdny dostat pod kontrolu vÓechny vesnice, jejichÚ drÚenÉm se ÓiÒitel× sprÁvn× vÉry honosili. ZajÉmavÙ byl ale komentÁÒ ãesk× televize o situaci v Rusku, kde bylo ÒeÃeno, Úe Jelcin Ãi Rusko opÅt rozpoutÁvÁ vÁlku na Kavkaze. Po nÅkolika dnech redaktoÒi pÒestali pouÚÉvat tuto r×toriku a mluvili jiÚ jen o muslimskÙch ozbrojencÉch, Ãi nÁboÚenskÙch fanaticÉch, kteÒÉ jsou vytlaÃovÁnÉ ruskou armÁdou. Asi jim nÅkdo naznaÃil, Úe tentokrÁt je rozdÅlenÉ zlÉ a hodnÉ trochu jin×, nebo si uvÅdomili, Úe to trochu pÒehnali. JistÅ nelze Jelcina povaÚovat za zcela bezÕhonn×ho panovnÉka, ale tvrdit, Úe stojÉ za muslimskÙm fanatismem? Jako bych slyÓel debaty o tom, kdo tahÁ ve svÅtÅ za provÁzky v obrÁcen×m gardu, titÉÚ novinÁÒi by domÅnky o vlivu nÅkterÙch skupin (namÁtkou zednÁÒÊ) odbyli s tÉm, Úe jde o paranoick× hledÁnÉ spiknutÉ, hon na ÃarodÅjnice, ... Vzniklo sdruÚenÉ JihoÃeÓtÉ taÔkov×, kter× chce prosazovat jadernou energetiku, jako prostÒedek k zajiÓtÅnÉ dobr×ho ÚivotnÉho prostÒedÉ pro budoucÉ generace. Chce tak pÊsobit jako protivÁha extr×mistick× ekofanatick× skupinky JihoÃesk× matky. Po dlouh× dobÅ je to osamocenÙ projev tzv. obÃansk× spoleÃnosti, pouÚÉvajÉcÉ logick× argumenty a ne hysterii, jeden z mÁla tÅchto projevÊ, kterÙ mÅ potÅÓil. ZajÉmav× by bylo znÁt nÁzor velk×ho propagÁtora obÃansk× spoleÃnosti, jist×ho V. H., t. Ã. na HradÅ. Asi to bude jako s tou demokraciÉ, podporuje ji dokud se ÒÉdÉ jeho nÁzory. OtÁzkou je samozÒejmÅ financovÁnÉ tohoto sdruÚenÉ, troufÁm si ale tvrdit, Úe je pÒinejmenÓÉm stejnÅ Ãist× u TaÔkÊ jako u Matek. NavÚdy odeÓel senÁtor VÁclav Benda Opustil nÁs politik, kterÙ se nÅkterÙm jevil jako nadbyteÃnÙ, jinÙmi byl presentovÁn co by smÅÓnÙ ÃlovÉÃek, kterÙ nikdy nevÉ, oà jde. ãastokrÁt zesmÅÓÎovÁn a shazovÁn vlastnÉmi pÒÁteli a spolupracovnÉky jim nynÉ (alespoÎ podle jejich vyjÁdÒenÉ) zaÃÉnÁ chybÅt. Trochu pozdÅ, ale pÒece. I mnÅ bude chybÅt. VÁclav Benda se narodil 8. 8. 1946 v Praze. Vystudoval bohemistiku a filosofii na filosofick× fakultÅ University Karlovy, kde pak pÊsobil v letech 1969 - 70 jako pedagog. Po normalisaÃnÉch ÃistkÁch studoval teoretickou kybernetiku na matematicko-fysikÁlnÉ fakultÅ t×Úe university a po studiÉch pracoval jako poÃÉtaÃovÙ odbornÉk. Po podepsÁnÉ Charty 77 se Úivil co by topiÃ. Pro svou Ãinnost ve VÙboru pro obranu nespravedlivÅ stÉhanÙch byl v letech 1979 - 83 vÅznÅn "za podvracenÉ republiky". Po listopadu 1989 byl v prosinci t. r. kooptovÁn za OF do FederÁlnÉho shromÁÚdÅnÉ, jeho kÒesÔansko-konservativnÉ smÅr vÓak nemÅl ve FÏru velkÙ vliv. V t×mÚe mÅsÉci se stal pÒedsedou KDS, jiÚ spoluzaklÁdal. Tento smÅr vÓak - pro nÁs konservativce bohuÚel - nezÉskal vÅtÓÉ podporu ani ve spoleÃnosti, a tak byla KDS pohlcena liberÁlnÉmi obÃanskÙmi demokraty. Na Ãas se stal VÁclav Benda dokonce nezamÅstnanÙm. Pot× pÒichÁzÉ - Ãasto kriticky zmiÎovanÙ - jeho hon na funkce (mezi jinÙmi i generÁlnÉho inspektora vojska), nakonec byl jmenovÁn Òeditelem õÒadu pro dokumentaci a vyÓetÒovÁnÉ zloÃinÊ komunismu. V roce 1996 byl zvolen za ODS senÁtorem. VÁclav Benda byl pro mÅ pÒedevÓÉm odvÁÚnÙm a pÒÉmÙm ÃlovÅkem a charakternÉm pravicovÙm politikem. Jeho mediÁlnÉ neobratnost mu nemohla zabrÁnit ÒÉci to, co si myslel. I kdyÚ se to nehodÉ. NenÉ to politick× ani diplomatick×, ale nÅkdy je to dÊleÚit×. JiÚ v 70. letech ÒÉkal, Úe charta je bezzubÁ a kdyby mÅl dvÅ tankov× divise, vztyÃil by prapor s kÒÉÚem pro pochod na Prahu. KdyÚ byl byt jeho tehdejÓÉho spolupracovnÉka, pozdÅjÓÉho politick×ho odpÊrce, Petra Uhla obklÉÃen BezpeÃnostÉ, Óel jej demonstrativnÅ navÓtÉvit za cenu vÅzenÉ. Na stÉÚnosti svÙch kolegÊ, Úe komunist× nedodrÚujÉ lidskÁ prÁva, reagoval: "Kdo se dÁ do boje se lvy, nemÊÚe si stÅÚovat na to, Úe majÉ Ópinav× zuby!" PÒi nÁvÓtÅvÅ generÁla A. Pinocheta v ãechÁch prohlÁsil, Úe jej nepoklÁdÁ za zloÃince, nÙbrÚ za stateÃn×ho muÚe, kterÙ, pravda tvrdÙmi prostÒedky, ale proti nem×nÅ tvrd×mu nepÒÉteli, v poslednÉ chvÉli zachrÁnil svou zemi pÒed hrÊzami komunismu nebo vlekl× obÃansk× vÁlky. PÒed volbami v roce 1992 vzbudil vzruÓenÉ vyjÁdÒenÉm, Úe pokud na Slovensku ve volbÁch zvÉtÅzÉ levice, ÃeskÁ strana pouÚije i vojenskou sÉlu (srovnejme s dneÓnÉ situacÉ u nÁs!). PÒi dÅlenÉ ãSFR pronesl pamÁtnÙ a bohuÚel pravdivÙ vÙrok: RozdÅlenÉ bude znamenat, Úe se staneme satelitem NÅmecka. Jako jeden z mÁla lidÉ nejen u nÁs se zastal jiÚ zmÉnÅn×ho Augusto Pinocheta i po jeho zatÃenÉ v BritÁnii loni na podzim. Jeho snaha o potrestÁnÉ komunistickÙch zloÃincÊ zÊstala na neÓtÅstÉ bez ÕspÅchu. Nebylo to vÓak ÕplnÅ jeho vinou, õÒadu pro dokumentaci a vyÓetÒovÁnÉ zloÃinÊ komunismu hÁzeli klacky pod nohy pÒÉliÓ mocnÉ pÁni. AlespoÎ nedopustil, aby naÓe stÁtnÉ vyznamenÁnÉ ve stejnÙ den s nÉm pÒevzal agent StÁtnÉ tajn× BezpeÃnosti. VÁclav Benda byl i vzornÙm otcem sv× poÃetn× rodiny. Pro sv× dÅti psal ve vÅzenÉ pohÁdky. MyslÉm, Úe jim bude chybÅt nejvÉce. VÁclav Benda zemÒel 2. 6. 1999. (Eugen) DemokratickÁ povÁleÃnÁ ãSR? Ve vÙkladu modernÉch dÅjin se - vÅtÓinou zÁmÅrnÅ - dopouÓtÉme velmi Ãasto zkreslenÉ vedoucÉ aÚ k vyloÚenÙm bludÊm. NÅkdy je to nÁÓ vlastnÉ alibismus a neochota pÒiznat si naÓe slabosti, jindy (a to je moÚnÁ jeÓtÅ horÓÉ) toto zkreslovÁnÉ slouÚÉ k vybudovÁnÉ mÙtÊ okolo ºvhodnÙch¥ osob. To se tÙkÁ i prezentace povÁleÃn×ho obdobÉ naÓeho stÁtu coby Ãasu klidu, demokracie, blahobytu, spravedlnosti a podobnÅ. Chci ukÁzat, Úe to je nehorÁznÁ leÚ. ãÉm dÒÉve si to uvÅdomÉme, tÉm l×pe; pro vypoÒÁdÁnÉ se s komunistickÙm reÚimem se totiÚ musÉme vrÁtit hluboko pÒed rok 1948. JiÚ sestavenÉ prvnÉ povÁleÃn× vlÁdy Zd. Fierlingera dÁvalo tuÓit vÅci pÒÉÓtÉ. Ani jedno ministersk× mÉsto nebylo urÃeno pro zÁstupce domÁcÉ odbojov× Ãi politick× sc×ny. Funkce byly rozdÅleny podle povolenÙch politickÙch stran. Komunist× zÉskali ovÓem vÉce (pro KSã a KSS) a dÁle byli de facto na jejich stranÅ i nestranÉk Svoboda a soc.dem. Fierlinger. Komunista NejedlÙ pak byl jeÓtÅ navÉc (pÒes kvÏtu pro KSã a KSS) jako celonÁrodnÅ uznÁvanÁ osobnost. Roku 1918 se vedla politickÁ jednÁnÉ na zÁkladÅ volebnÉch vÙsledkÊ. Ne tak na sklonku dalÓÉ vÁlky. VÉce jak 50% voliÃÊ bylo vlastnÅ zbaveno zÁstupcÊ, neboÔ podle IX.ÃlÁnku KoÓick×ho vlÁdnÉho programu byly vÓechny pravicov× strany zakÁzÁny, a to vÃetnÅ agrÁrnÉkÊ, nÁrodnÉch demokratÊ a ÚivnostnÉkÊ. Pravda, v cel× EvropÅ se tehdy silnÅ projevovaly levicov× tendence (viz NM Ã.7), ale toto si nikde na ZÁpadÅ nedovolili. Komunist× si navÉc v t×to vlÁdÅ uzurpovali vÓechna klÉÃovÁ ministerstva (tedy vÃetnÅ silovÙch), coÚ pÒirozenÅ vyuÚili a pevnÅ se uchytili moci. ãÁsteÃnÅ jako reakce na politickou rozhÁdanost pÒedmnichovsk× republiky, ÃÁsteÃnÅ jako mocenskÙ nÁstroj KSã se utvoÒila NÁrodnÉ fronta ãechÊ a SlovÁkÊ sluÃujÉcÉ vÓechny povolen× politick× strany. Tato se postupnÅ stÁvala dÊleÚitÅjÓÉ neÚ parlament, neboÔ jejÉ orgÁny NF pochopitelnÅ nebyly voleny ani kontrolovÁny. Navzdory oficiÁlnÅ proklamovan× prÁvnÉ kontinuitÅ ãSR byla plÁnovitÅ popÉrÁna pomÅrnÅ demokratickÁ Õstava z r.1920 a republika rychle nabÙvala podoby bolÓevick×ho totalitnÉho stÁtu. ZÁkonodÁrstvÉ zastÁval prezident svÙmi dekrety, kter× zmÅnili prÁvnÉ podobu ãeskoslovenska k nepoznÁnÉ. K nejdÊleÚitÅjÓÉm patÒil dekret z 24.10.1945 o znÁrodnÅnÉ dolÊ, klÉÃov×ho prÊmyslu, potravinÁÒsk×ho prÊmyslu, bank a soukromÙch pojiÓÔoven. ZnÁrodnÅny byly (oficiÁlnÅ za symbolickou nÁhradu, Ãasto vÓak v praxi bez nÉ) podniky s vÉce jak 50i zamÅstnanci! To pÒedstavovalo vÉce jak 2/3 vÙrobnÉho potenciÁlu a v dÊsledku vedlo k vÁÚnÙm hospodÁÒskÙm zvratÊm. (Do tohoto ºklÉÃov×ho prÊmyslu¥ spadaly i hotely, lÁznÅ apod.!) DalÓÉ vÙznamn× dekrety byly tzv. velkÙ retribuÃnÉ z 19.6.1945 o potrestÁnÉ nacistickÙch zloÃincÊ, zrÁdcÊ a jejich pomahaÃÊ a o mimoÒÁdnÙch lidovÙch soudech a tzv. malÙ retribuÃnÉ z 27.10.1945 o trestÁnÉ nÅkterÙch provinÅnÉ proti nÁrodnÉ cti. SkuteÃnÉ zrÁdci a zloÃinci mohli bÙt souzeni podle zÁkonÊ; tyto dekrety umoÚÎovaly vyÒizovÁnÉ osobnÉch ÕÃtÊ s pravicovÙmi politickÙmi odpÊrci. Tak byli lidovÙmi soudy vedle zloÃincÊ potrestÁnÉ zasluhujÉcÉch (napÒ. K.H.Frank), souzeni a odsouzeni Ãasto nevinnÉ lid×. Za vÓechny jmenujme generÁla J.Syrov×ho, kterÙ na sebe vzal BeneÓovu vinu za zradu nÁroda a poruÓenÉ ÕstavnÉho prÁva a politiky R. Berana a J. StÒÉbrn×ho, jimÚ se BeneÓ pomstil za pÒedvÁleÃnou opozici ke sv× osobÅ. RelativnÅ nejl×pe v dan× situaci dopadl R.Gajda, jehoÚ proces byl jeden z mÁla objektivnÅjÓÉch. Tito muÚi nebyli dodnes rehabilitovÁni, stejnÅ dodnes nikdo nesoudil BeneÓe za zradu stÁtnÉch zÁjmÊ v letech 1938, 1943, 1948, Z.Svobodu a dalÓÉ zrÁdce. Z Òady kolaborantÊ a agentÊ se stali dobÒÉ soudruzi Ãi konfidenti tajnÙch sloÚek BezpeÃnosti. DalÓÉ spornou kapitolou je odsun ÃeskÙch NÅmcÊ. Na jednu stranu vytvoÒil z ÃeskÙch zemÉ nÁrodnÉ stÁt, na stranu druhou tzv.divokÙ odsun r.1945 zÊstane naÓÉ trvalou hanbou, neboÔ to bylo jen sprost× l×ÃenÉ mindrÁkÊ. OsÉdlovÁnÉ pohraniÃÉ, zlatokopov× a RabovacÉ gardy a nÁslednÙ Õpadek pÒÉhraniÃnÉho hospodÁÒstvÉ byly logickÙm dÊsledkem Ópatn× pÒÉpravy odsunu. MyslÉm, Úe je tak× koneÃnÅ na Ãase poloÚit si otÁzku (byÔ jen ÒeÃnickou): Kdyby u nÁs NÅmci zÊstali, mohla bÙt trvale 1/3 obyvatel ÃeskÙch zemÉ zbavena obÃanstvÉ ? A Kdyby ne a mohli tedy volit, vyhrÁli by komunist× tak pÒesvÅdÃivÅ volby ? OdpovÅz si sÁm, vÁÚenÙ ÃtenÁÒi. 28.ÒÉjna 1945 zahÁjilo Ãinnost prozatÉmnÉ NÁrodnÉ shromÁÚdÅnÉ (parlament). Bylo sloÚen× z delegÁtÊ stran NÁrodnÉ fronty na zÁkladÅ vzÁjemnÙch dohod. ãili: ÚÁdn× ohledy na volby, ale ani na postoje uvnitÒ stran - v NÁrodnÉm shromÁÚdÅnÉ nebyly nepohodln× osoby. Tento - nezvolenÙ - parlament posvÅtil BeneÓovy dekrety z let 1940-5, kter× jsou ÕdajnÅ zÁkladem naÓeho prÁvnÉho syst×mu ! PÅkn× dodrÚovÁnÉ prÁva, ÕstavnÉho poÒÁdku a demokratickÙch zÁsad. Dekrety se staly zÁkonem; korunu vÓemu vÓak nasadil zÁkon z kvÅtna 1946, kterÙ ospravedlnil pachatele povÁleÃn×ho bezprÁvÉ: §1: ºJednÁnÉ, kter× by podle platnÙch pÒedpisÊ zaklÁdalo soudnÅ trestnÙ Ãin, nenÉ trestn×, doÓlo-li k nÅmu v dobÅ od 30.9.1938 do 28.10.1945 z dÊvodÊ boje o znovunabytÉ svobody ãechÊ a SlovÁkÊ nebo bylo-li vÙrazem touhy po spravedliv× odplatÅ za Ãiny okupantÊ nebo jejich pomahaÃÊ.¥ S tÉm sice mÊÚeme souhlasit, avÓak tvrdit, Úe Ólo o demokracii a prÁvnÉ stÁt se mi zdÁ zcestn×. CelÁ povÁleÃnÁ Evropa se klonila k levici. Konzervativec W.Churchill v BritÁnii prohrÁl volby; ve Francii a ItÁlii sedÅli komunist× ve vlÁdÅ. U nÁs dopadly volby v roce 1946 pÒÉmo katastrofÁlnÅ. Popularita SSSR jako osvoboditele vykonala tak× sv×. Komunist×, ovlÁdajÉcÉ klÉÃov× body stÁtnÉ sprÁvy se na volby dobÒe pÒipravili. HrÁli i na nacionÁlnÉ strunu (jakÙ paradox!); v pÒedveÃer voleb rozdÁvali tzv. dekrety o pÊdÅ, jeÚ nemÅly ÚÁdnÙ prÁvnÉ podklad, ale na voliÃe to zjevnÅ pÊsobilo. NÁsledujÉcÉ vÅta, vÅÒte, se mi nepÉÓe snadno, ale je to naneÓtÅstÉ historickÁ skuteÃnost. V ÃeskÙch zemÉch na rozdÉl od Slovenska, komunist× volby vyhrÁli! CelkovÅ volby dopadly takto: Strana ãR SR ãSR KSã 40,17%   38,12% KSS   30,37% ãSNS 23,66%   18,37% ãSD 15,58%   12,1% ãSL 20,24%   15,71% DS   62% 14,14% SSl.   3,73% 0,85% SP   3,11% 0,71% PrÁzdn× lÉstky 0,35% 0,71% 0,45% PrÁzdn× lÉstky byla dalÓÉ komunistickÁ finta; pravicovÉ voliÃi nesouhlasÉcÉ s nabÉdnutÙm vÙbÅrem tak nemÅli svÙmi hlasy posilovat nekomunistick× strany. õÃel vystihl F. Peroutka: ºNedÁte-li ÃervenÙ, dejte aspoÎ bÉlÙ¥. NovÁ Gottwaldova vlÁda byla jiÚ zcela v reÚii komunistÊ. OstatnÉ strany (vyjma sociÁlnÉ demokracie) byly pro nÅ nepÒÁtel×. Tyto strany se pokusily komunistÊm Ãelit bojkotem jednotn× NÁrodnÉ fronty. KSã cÓak bojovala pÒevÁÚnÅ mimoparlamentnÉmi prostÒedky. Odbory veden× AntonÉnem ZÁpotockÙm stÁvkovaly Ãi vysÉlaly protestnÉ deputace, komunistiÃtÉ ministÒi stÁle hrozili lidovÙmi nepokoji. OvlÁdnutÉ bezpeÃnostnÉho aparÁtu jim dÁvalo dalÓÉ moÚnosti. Diskreditovali pÒÉsluÓnÉky zÁpadnÉho a domÁcÉho nekomunistick×ho odboje a politiky z nich vzeÓl×. Z armÁdy vyÓtvali vÓechny nepohodln× dÊstojnÉky, o generÁlech nemluvÅ. VyuÚili "bÉlÙch" partyzÁnÊ v TatrÁch a vpÁdu BenderovcÊ na Slovensko k diskreditaci Demokratick× strany a jejÉho pÒedsedu JÁna Ursinyho za BeneÓovy pomoci donutili opustit vlÁdu. Kde kdo byl obviÎovÁn z protistÁtnÉ a protilidov× Ãinnosti. NeslavnÅ dopadl jen krÃmÁÒskÙ pÒÉpad, kdy ministÒi P. Drtina, P. Zenkl a J. Masaryk dostali poÓtou vÙbuÓn× balÉÃky. BolÓevickÁ BezpeÃnost vyÓetÒovÁnÉ vyÓetÒovÁnÉ hrÁla do ztracena, ale pÁtrÁnÉ zahÁjil tak× P. Drtina coby ministr spravedlnosti. Stopy jasnÅ vedly na sekretariÁt KSã v Olomouci, vyÓetÒovÁnÉ odhalilo sklad zbranÉ u komunistick×ho poslance Jury Sosnara. Nic se vÓak nestalo! Komunist× skrz ministerstvo informacÉ naprosto ovlÁdli rozhlas i filmov× zpravodajstvÉ ( dÊkazem toho jsou mimojin× po padesÁti letech reprÉzovan× filmov× tÙdennÉky v programu ãT). DalÓÉm jablkem svÁru byl i spor o pozemkovou reformu, neboÔ ta z roku 1919 nebyla - podle komunistÊ - dost radikÁlnÉ. SouÃasnÅ pokraÃovala diskreditace trosek pravice, proti ÃemuÚ se t×mÅÒ nikdo (stejnÅ jako proti spojenectvÉ se SSSR na vÅÃn× Ãasy) neodvÁÚil vÊbec protestovat. V roce 1947 se koalice NÁrodnÉ fronty dostÁvala do hlubok× krize. Nespokojenost podnÅcoval hospodÁÒskÙ pokles; produktivita zemÅdÅlstvÉ klesla hluboko pod pÒedvÁleÃnou mez. Komunist× se pÒipravovali na finÁle, kter× vyvrcholilo "VÉtÅznÙm Õnorem" 1948. Toto vÓe zaÓtiÔovali svÙm osobnÉm a politickÙm kreditem Jan Masaryk a Edvard BeneÓ a to nejen pÒed domÁcÉ sc×nou, ale rovnÅÚ i na sc×nÅ mezinÁrodnÉ. Je smutn×, Úe se nÁstup komunistick× zlomoci dÅl minimÁlnÅ s tichÙm souhlasem nÁroda. AÚ si toto uvÅdomÉme, snad tak× pochopÉme, Úe chyba je tak× v nÁs. Komunismus k nÁm nebyl (narozdÉl od jinÙch zemÉ) nÁsilnÅ importovÁn! Je na Ãase se s nÉm trvale vypoÒÁdat a pak navÅky rozejÉt!(Eugen) Petr Uhl - nemyslÉcÉ Hysterie ºsoudruha¥ Uhla opÅt kulminuje. Po jeho neÕspÅÓnÙch akcÉch jako okamÚit× zastavenÉ keramick×ho plotu v MatiÃnÉ ulici, Ãi nedosÁhnutÉ pÒestÅhovÁnÉ vepÒÉna z Let u PÉsku opÅtovnÅ vrhÁ sÉlu na dalÓÉ mediÁlnÅ viditelnou vÅc, a sice okamÚitÙ zÁkaz ÕdajnÅ extremistickÙch skupin a spolkÊ, zvlÁÓtÅ pak Vlasteneckou frontu a NÁrodnÉ front castistÊ. Chce si zÒejmÅ alespoÎ takto uchovat tvÁÒ pÒed svÙmi vÓehoschopnÙmi (nebo tak× vÓeho- neschopnÙmi) levicovÙmi liberÁly a romskÙm etnikem, aby si mohl pÒede vÓemi zdÊvodnit, Úe on odstupovat ze sv×ho mÉsta nemusÉ -podÉvejte se co jsem dokÁzal- a ani nehodlÁ, byÔ sliboval, Úe v pÒÉpadÅ nepostavenÉ pamÁtnÉku v Letech urÃitÅ odstoupÉ. Inu, lpÅnÉ na funkci je lpÅnÉ na funkci. A kde jinde bych se mohl tak zviditelnit jako zde? Na druhou stranu je tÒeba podotknout, Úe se mu to daÒÉ velice ÕspÅÓnÅ. Zda ale tak× ÕspÅÓnÅ pro sebe to je jiÚ na polemiku. SpÉÓe, stejnÅ tak jako vÓichni ÃekÁme (uÚ myslÉm ani nemÁme na co Ãekat) na znemoÚnÅnÉ se M.Zemana a jeho vlÁdy, mÊÚeme tak sledovat postupn× znemoÚnÅnÉ se P. Uhla. A ani o vzrÊstajÉcÉ jeho oblibÅ mezi romskÙm etnikem nejsem tak pÒesvÅdÃenÙ. MyslÉm si, Úe obyÃejnÙ cikÁn na soudruha Uhla pÅknÅ zvysoka kaÓle. ZvlÁÓtÅ pak na jeho konkr×tnÉ osobu. Je vÊbec zvlÁÓtnÉ, Úe zatÉmco z pozice jeho ÕÒadu by mÅlo teoreticky dochÁzet ke zklidnÅnÉ rasistickÙch vÁÓnÉ na obou stranÁch, dÉky jeho postupnÙm krokÊm spÉÓe narÊstÁ. NevÉm, zda nenÉ na ÒadÅ zaÚalovÁnÉ s. Uhla pro ÓÉÒenÉ rasov× nesnÁÓenlivosti. VraÔme se vÓak na zaÃÁtek. OkamÚitÙ zÁkaz zaregistrovanÙch hnutÉ veÒejnÅ Ãi skrytÅ (dle jeho osoby) propagujÉcÉch rasismus, xenofobii a antisemitismus. Nejsem Ãlen ÚÁdn× politick× skupiny, ani VF ani NFC a ani nikdy nebudu, neboÔ je mnoho bodÊ z jejich programu, se kterÙmi nemohu souhlasit , nicm×nÅ v souladu s platnÙmi zÁkony t×to zemÅ mi nezbÙvÁ nic jin×ho, neÚ dÊslednÁ obhajoba tÅchto spolkÊ P.S. Mimochodem by mÅ zajÉmalo, zda s. Uhl nÅkdy Ãetl programy tÅchto spolkÊ a zda v nich naÓel skuteÃnÅ nÅco zakÁzan×ho. MyslÉm si, Úe kdyby se tak dÅlo, dan× organizace by nebyly zaregistrovÁny a dÁle jistÅ by je mohl kdokoliv, tÉm spÉÓe a konkr×tnÅ s. Uhl zaÚa- lovat. A nikoliv pouze vÓeobecnÅ chtÉt zakÁzat. Ale s. Uhl nectÉ zÁkony, chce gesta. VelkÁ gesta pro naÓe levicov× mediÁlnÉ prostÒedky. Chce to a asi to i nutnÅ potÒebuje k Úivotu. Je zajÉmav×, Úe ÃlovÅk tak popÉrajÉcÉ jakoukoliv kolektivnÉ vinu, v tomto pÒÉpadÅ tak neÃinÉ. NeboÔ VF ani NFC zjevnÅ neporuÓujÉ zÁkon (a znovu opakuji - ani by nemohly bÙt ÒÁdnÅ zaregistrovÁny, - kdyby se tak stalo, pak jde o samozÒejm× pochybenÉ stÁtnÉ sprÁvy a jeho aparÁtu a veÓkerÁ vina padÁ na nÅj). A mimochodem nynÉ by skuteÃnÅ padnout mohla, uÃinÉ-li vlÁda na nÁtlak P. Uhla nÅco, co by pak nemohla u pÒÉsluÓn×ho soudu prokÁzat. TakÚe, jestliÚe se snad nÅkteÒÉ jedinci jmenovanÙch spolkÊ kdy dopustili Ãi dopustÉ trestnÙch ÃinÊ Ãi pÒestupkÊ a mluvme tÒeba konkr×tnÅ, Úe pÊjde o rasisticky orientovanÙ trestnÙ Ãin, jednÁ se o Ãin jednotlivce a nikoliv organizace. A stejnÅ tak, jako se event.dopustili trestn×ho Ãinu i rasovÅ orientovanÙch Ãlenov× jinÙch stran a hnutÉ (i parlamentnÉch) se ho mohou dopustit i Ãlenov× tÅchto spolkÊ. Ale vÚdy musÉ n×st (a zatÉm i nesla) odpovÅdnost konkr×tnÉ osoba a nikoliv organizace. Je asi tak× pravdou, Úe vyjma samotn×ho zviditelÎovÁnÉ se, jde s. Uhlovi v principu o zniÃenÉ Ãi zdiskreditovÁnÉ se jakÙchkoliv byÔ jen troÓku nÁrodnÉch a nebojÉm se ÒÉct nacionÁlnÉch stran a subjektÊ. Ve sv× podstatÅ, vyjdeme-li z jakÙch hodnot P. Uhl vyrÊstal se snad ani nemÊÚu jeho urputn×mu a usilovn×mu boji divit. NeboÔ stojÉ a stÁl pÒesnÅ na opaÃn× stranÅ pomysln× politick× bari×ry. Anarchie, internacionalismus a chaos je pravÙm opakem nÁrodnÉ cti, hrdosti, vlastenectvÉ, ÒÁdu a poÒÁdku. A jestliÚe tedy ÃlovÅk prosazuje rozdÉln× politick× nÁzory je jen logick×, Úe se snaÚÉ sv× politick× rivaly a myÓlenky co nejvÉce zniÃit. PrÊÓvih ovÓem je, kdyÚ se o to snaÚÉ stÁtnÉ ÕÒednÉk ( ne politik ) a to cestou kolikrÁt pÒekraÃujÉcÉ sv× kompetence, Ãi spÉÓe velmi Ãasto je zneuÚÉvajÉcÉ. ZneuÚÉvajÉcÉ sv×ho vlivu v novinÁch, televizi a vyuÚÉvajÉce zase zpÅtnÅ pÒes m×dia nÁtlak na vlÁdu a vlÁdnÉ rozhodnutÉ. Soudruh Uhl jistÅ vÉ co dÅlÁ a v rÁmci politick×ho boje je spokojen, avÓak v celku je to ÃlovÅk opravdu nemyslÉcÉ. ProtoÚe vÓe se obrÁtÉ jednoho dne proti nÅmu a zÁkony zaÃnou snad jednoho dne platit pro vÓechny stejnÅ. A to i pro cikÁny a hlavnÅ i pro trockistu Uhla. Nebo je to Ópatn× SOUDRUHU P. UHLE, Úe ZáKONY MAJé PLATIT PRO VSECHNY STEJNå ? MoÚnÁ, Úe asi ano, viÄte ? (Et) Adamit× dneÓka Adamit× je nÁzev pro jednu extr×mistickou odnoÚ, dneÓnÉmi slovy nejspÉÓe sektu, tÁborsk× vÅtve husitsk×ho hnutÉ. Aà se mnou mnozÉ spoluautoÒi NÁrodnÉ myÓlenky nebudou souhlasit, husit× podle mne oprÁvnÅnÅ kritizovali pochybenÉ a omyly tehdejÓÉ spoleÃnosti a cÉrkve. MÅsto TÁbor v t× dobÅ vzniklo jako centrum lidÉ, kteÒÉ chtÅli ÚÉt novÙm, ÃistÓÉm stylem bez kompromisÊ. Dnes je tÅÚk× tuto snahu hodnotit. NÅkteÒÉ by asi pouÚili pÒirovnÁnÉ k harekrÓnovskÙm farmÁm, jinÉ k ÃistÙm lidem, kteÒÉ uÚ nesnesli zhovadilost sv×ho okolÉ. I kdyÚ ÚÁdn× pÒirovnÁnÉ nemÊÚe bÙt zcela sprÁvn×, tÁborÓtÉ byli urÃitÅ ÕspÅÓnÅjÓÉ neÚ harekrÓnovci. DÊvodem jejich ÕspÅchu bylo nepochybnÅ to, Úe tÁborÓtÉ vÊdci si brzy uvÅdomili, Úe aÃkoliv sami bojujÉ proti Õtlaku a vynucovÁnÉ urÃit×ho vÙkladu pravidel Úivota (svat×ho ZÁkona), nesmÉ dopustit nesmysln× vÙklady vlastnÉho uÃenÉ vedoucÉ k Õpadku morÁlky a sÉly jejich TÁbora. V t× dobÅ se v TÁboÒe vyskytla prÁvÅ sekta jistÙch adamitÊ. VyklÁdali si zavrÚenÉ cÉrkevnÉch dogmatÊ tak, Úe si mohou dÅlat, co chtÅjÉ, pokud budou dodrÚovat desatero pÒikÁzÁnÉ a BÊh se o nÅ postarÁ. Mimojin× poklÁdali za sprÁvn× chodit neobleÃenÉ, tak jako v Bohem stvoÒen×m rÁji, odtud nÁzev Adamit×. NarozdÉl od ostatnÉch husitÊ v ãechÁch odmÉtali uznat jakoukoliv autoritu, nejenom tu papeÚskou. Tato situace mi velmi pÒipomÉnÁ stav v ãechÁch po roce 1989. KaÚdÙ si jistÅ vzpomene na spoustu lidÉ a skupin neochotnÙch uznat jakoukoliv autoritu. a znajÉcÉch jen svÊj vlastnÉ zÁjem a nÁzor. ãasto se jednÁ o zÁmÅry Ãi nÁzory pÊsobÉcÉ zcela jasnÅ proti rozkvÅtu a blahu Ãesk×ho nÁroda. úijeme v demokracii, pyÓnÉcÉ se tÉm, Úe jde o vlÁdu vÅtÓiny, vlÁdu podle vÊle obyvatel demokratick× zemÅ. PÒitom kdekdo je schopen jistÅ vyjmenovat desÉtky pÒÉpadÊ, kdy byl respektovÁn zÁjem maliÃk× skupinky, nebo i jen jednoho obyvatele, kterÙ zpÊsobil vÅtÓinÅ ostatnÉch mnoho Ókod. NemÁ smysl zde tyto pÒÉpady vyjmenovÁvat. TÁborÓtÉ vÊdci rozhodli, Úe adamity, kteÒÉ zneuÚÉvali volnosti a uvolnÅnÉ vybojovan×ho husity a ohroÚovali budoucnost jejich obce, jednoduÓe vyÚenou. Adamit× se ÕdajnÅ domnÉvali, Úe svou nahotou odstraÓÉ sv× protivnÉky. MÙlili se a byli vyhnÁni. Kdo dokÁÚe omyl dneÓnÉm adamitÊm? (DZ) MÅnÉcÉ se pohled na JUDr. Emila HÁchu Toto pojednÁnÉ vzniklo, resp. jeho vznik byl vyprovokovÁn nÅkterÙmi udÁlostmi v naÓem rychle se mÅnÉcÉm svÅtÅ, konkr×tnÅ udÁlostmi v bÙval× JugoslÁvii v prvnÉ polovinÅ roku 1999. V rÊznÙch souvislostech se stÁle jasnÅji ukazuje, Úe nenÉ ani tak dÊleÚit× to, co se odehrÁlo (myslÉm tady pro vnÉmÁnÉ obyÃejnÙch lidÉ, kteÒÉ zrovna neÒÉdÉ politiku nÅjak×ho stÁtu nebo nestojÉ v Ãele nÅjak× nadnÁrodnÉ firmy), ale spÉÓe zpÊsob, jakÙm je to prezentovÁno, potaÚmo motivace prezentÁtorÊ k provedenÉ toho konkr×tnÉho zpÊsobu prezentace. Pro pÒÉklad opravdu nemusÉme chodit v Ãase daleko - prÁvÅ v bÙval× JugoslÁvii (rozumÅj na ÕzemÉ bÙval× Titovy JugoslÁvie) se vÓichni tvÁÒÉ, Úe zvÉtÅzili. NATO zvÉtÅzilo, stÁtnÉ administrativa v Ãele se Slobodanem MiloÓeviÃem zvÉtÅzila, UCK (KosovskÁ osvobozeneckÁ armÁda) nemÊÚe zÊstat pozadu - takÚe tak× zvÉtÅzila a Rusko v roli mÉrotvorce jakbysmet... Na jednu lokÁlnÉ nevyhlÁÓenou vÁlku je tu najednou nÅjak moc vÉtÅzÊ. Proto je dobr× uvÅdomit si, jak se mÅnil v prÊbÅhu Ãasu pohled na nÅkter× palÃiv× otÁzky naÓÉ vlastnÉ historie. Snad to nÅkomu pomÊÚe k lepÓÉmu pochopenÉ toho, co se ve svÅtÅ odehrÁvÁ dnes. Kdo byl JUDr. Emil HÁcha Doba, ve kter× se ujÉmal prezidentsk×ho ÕÒadu, byla nejm×nÅ pÒÉznivou dobou ke zmÅnÅ stÁtnÉka. PrÁvÅ vstoupila v platnost MnichovskÁ dohoda, prvorepublikovÉ pÒedstavitel× stÁtnÉ moci v Ãele s prezidentem BeneÓem (nebo alespoÎ ti, kteÒÉ pozdÅji se snaÚili ovlivÎovat domÁcÉ dÅnÉ ze zahraniÃÉ) vyklÉzeli pozice ve stÁtnÉ sprÁvÅ a bylo otÁzkou, kdo nastoupÉ na jejich mÉsta. ZvlÁÓtÅ mÉsto prezidenta bylo oÚehavÙm probl×mem. MÅl ho zastÁvat ÃlovÅk ÃestnÙ, s nezpochybnitelnou morÁlnÉ autoritou, kterÙ by se tÅÓil obecn× vÁÚnosti. Posl×ze padla volba na prezidenta NejvyÓÓÉho sprÁvnÉho soudu JUDr. Emila HÁchu. PÒestoÚe se spekulovalo o vÉce prezidentskÙch kandidÁtech, nakonec byl pÒi volbÅ kandidÁtem jedinÙm. Velkou vÅtÓinou hlasÊ byl zvolen 30. listopadu 1938. JUDr. Emil HÁcha se narodil 13. Ãervence 1872 v TrhovÙch Svinech. Byl synem bernÉho kontrolora a Õctu k ÒÁdu a poÒÁdku snad i zdÅdil. Byl ÃinnÙ jak literÁrnÅ, tak i vÙtvarnÅ, pÒeklÁdal z angliÃtiny (napÒ. Psa baskervillsk×ho, jeden z prvnÉch romÁnÊ A.C.Doyla s postavou Sherlocka Holmese), rÁd se vÅnoval vysokohorsk× turistice. Po ukonÃenÉ prÁv nastoupil do prÁce v Zemsk×m vÙboru KrÁlovstvÉ Ãesk×ho, v prÊbÅhu dalÓÉch let pak postupuje vzhÊru na ÚebÒÉÃku soudnictvÉ v rakousko-uhersk× monarchii. Po 28. ÒÉjnu 1918 se vracÉ do Prahy a nastupuje k uÚ zmiÎovan×mu NejvyÓÓÉmu sprÁvnÉmu soudu. StÁle vÉce se vÅnoval sv× kari×Òe na Õkor svÙch zÁjmÊ. AvÓak poÃÁtkem roku 1938 dochÁzÉ v jeho osobnÉm ÚivotÅ ke zlomu: v Õnoru umÉrÁ jeho manÚelka. V prÊbÅhu roku se pak stupÎuje napÅtÉ mezi ãeskoslovenskem a TÒetÉ ÒÉÓÉ a koncem zÁÒÉ pÒichÁzÉ Mnichov, kterÙ dolehl bezpochyby i na nÅho. V takov× atmosf×Òe tedy pÒijal nabÉdku ke kandidatuÒe na funkci prezidenta druh× republiky. HÁchovo postavenÉ jako reprezentanta stÁtu Doba, ve kter× se ujÉmal prezidentsk×ho ÕÒadu, byla pro nÅkoho dobou ztrÁty jistot, kdy konÃilo vÓechno, o co se mohl opÒÉt (pocit suverenity stÁtu zaruÃenÙ armÁdou a jejÉm obrannÙm postavenÉm na hranicÉch, mezinÁrodnÉ garance trvÁnÉ stÁtu ze strany vÉtÅznÙch dohodovÙch mocnostÉ, prvnÉ nÁznaky hospodÁÒsk×ho ªoÃesÁnɺ budoucÉho ProtektorÁtu v podobÅ ztrÁty velk× ÃÁsti prÊmyslov×ho PlzeÎska a dalÓÉ). Pro jin×ho to vÓak mohl bÙt pouze dalÓÉ patnÉk na dlouh× cestÅ vstÒÉc budoucnosti - i kdyÚ nikdo nevÅdÅl, jakÁ ta budoucnost bude. V dobÅ t×to tzv. druh× republiky se objevovala hesla typu ªMalÁ, ale naÓeº (rozumÅj republika), doprovÁzenÁ mapkami ÕzemÉ, kter× zbylo po odstoupenÉ Sudet. V t×to situaci HÁcha jednal. Rekonstruoval vlÁdu, spolupodÉlel se na vzniku NÁrodnÉho souruÃenstvÉ, jak×hosi konglomerÁtu stran, kter× jeÓtÅ pÊsobily legÁlnÅ a nebyly zahnÁny do ilegality (jako napÒ. komunist×) nebo neukonÃily svou Ãinnost dobrovolnÅ (BeneÓovi nÁrodnÉ socialist×). PÒes to vÓechno ministr ChvalkovskÙ referuje HÁchovi o jedn× ze svÙch cest do BerlÉna: ªVÊdce je s nÁmi krajnÅ nespokojen. Podle jeho nÁzoru jsme dosud neuÃinili nic, ÃÉm bychom mohli uspokojiti jeho vÙhrady vÊÃi naÓemu postupu doma.º Hitler mÅl zejm×na na mysli, Úe vlÁda a stÁtnÉ aparÁt druh× republiky nezakroÃili rÁznÅ proti komunistÊm a nÅmeck× emigraci pÊsobÉcÉ v ãeskoslovensku (rozumÅj zatÙkÁnÉ a pÒÉp. vydÁnÉ ÒÉÓskonÅmeck× justici). To dÁvalo jasnou pÒedstavu o budoucÉm rozloÚenÉ sil v tomto nerovn×m souÚitÉ. Je tÒeba tak× vidÅt, Úe NÅmci, resp. Hitler a ostatnÉ pÒedstavitel× TÒetÉ ÒÉÓe si byli vÅdomi toho, v jak×m postavenÉ se nachÁzÉ tzv. druhÁ republika a jejÉ pÒedstavitel×. A hodlali toho patÒiÃnÅ vyuÚÉt. Vhod jim pÒiÓlo taky to, Úe prezidentem byl ÃlovÅk starÙ a v jist×m smyslu nemocnÙ. Je znÁmou skuteÃnostÉ, Úe Hitler 14. bÒezna 1939 pÒi jednÁnÉ o obsazenÉ ÃeskÙch zemÉ vyuÚil nevybÉrav×ho psychick×ho nÁtlaku, aby HÁchu dostal tam, kde ho chtÅl mÉt. Nakonec po zÁchvatu a zÁkroku pÒÉtomn×ho l×kaÒe zlomenÙ prezident podepsal dokument, kterÙ mu byl pÒedloÚen. V nÅm svÅÒuje Ãesk× zemÅ do laskav× ochrany VelkonÅmeck× ÒÉÓe a jejÉho vÊdce Adolfa Hitlera. Na zpÁteÃnÉ cestÅ se doÃkal jeÓtÅ jednoho oÓkliv×ho pÒekvapenÉ: jeho odjezd byl tak dlouho zdrÚovÁn, aÚ dorazil do Prahy aÚ po vstupu nÅmeckÙch vojsk a na PraÚsk×m hradÅ ho vÉtal sÁm Hitler. To naznaÃovalo, jakÙm smÅrem se budou pÒÉÓtÉ vztahy òÉÓe a ÃeskÙch zemÉ ubÉrat. V t×to dobÅ se teprve formoval nejen vztah naÓeho exilu k domÁcÉm pÒedstavitelÊm stÁtu, ale i vztah budoucÉch spojencÊ Ãs. exilov× vlÁdy k nÉ samotn×. Vztah exilov× vlÁdy k prezidentu HÁchovi. NedÁ se v ÚÁdn×m pÒÉpadÅ ÒÉct, Úe by HÁcha byl v oÃÉch naÓÉ londÙnsk× vlÁdy kolaborantem od prvnÉho okamÚiku ve funkci, respektive od data 15. bÒezna 1939. KrÁtce po jeho volbÅ mu BeneÓ dokonce psal, Úe se ªvenkuº vystÒÉhÁ vÓeho, co by mohlo jeho pozici jako prezidenta pomnichovsk× republiky jakkoli zkomplikovat. Trochu divn× sdÅlenÉ od muÚe, kterÙ rok po vÁlce HÁchu oznaÃÉ za ÃlovÅka, kterÙ svou maloduÓnostÉ pÒÉmo zavinil tehdejÓÉ stav vÅcÉ. Tedy - pouze pokud bychom setrvali u domnÅnky, Úe sv× nÁzory v Ãase nemÅnÉ pouze lid× stateÃnÉ, morÁlnÅ vyhranÅnÉ a ochotnÉ vzdorovat jak×mukoliv nebezpeÃÉ... Ale opak je pravdou. Jak se ukazuje, kaÚdÙ nÁzor kaÚd×ho ÃlovÅka je nÅÃÉm determinovanÙ. DÁ se skoro s urÃitostÉ ÒÉci, Úe zdrÚenliv× vyjadÒovÁnÉ BeneÓe na adresu HÁchy bylo determinovÁno oÃekÁvÁnÉm: jen kdyÚ Hitler nechÁ druhou republiku na pokoji... SkuteÃnost, Úe mezi Hitlerem a BeneÓem bylo osobnÉ nepÒÁtelstvÉ, je dobÒe znÁmÁ. Snad BeneÓ pÒed 15. bÒeznem 1939 jeÓtÅ kalkuloval s tÉm, Úe vÙmÅnou hlavy stÁtu se podaÒÉ existenci okleÓtÅn× republiky udrÚet... A i po obsazenÉ druh× republiky wehrmachtem, odtrÚenÉ Slovenska a vyhlÁÓenÉ ProtektorÁtu udrÚovala londÙnskÁ exilovÁ vlÁda kontakt (i kdyÚ pravda tajnÙ) s HÁchovÙmi spolupracovnÉky, jmenovitÅ s generÁlem EliÁÓem. Toto by tÅÚko udÅlala v pÒÉpadÅ, Úe by se chtÅla od domÁcÉch pÒedstavitelÊ nejen veÒejnÅ distancovat, ale kdyby se s nimi rozeÓla i nÁzorovÅ. PovÁleÃnÁ doba Po vÁlce, pod dojmem znovunabytÉ svobody a konce nÅmeck×ho panstvÉ v ÃeskÙch zemÉch, byla vÓeobecnÁ nÁlada mezi lidmi takovÁ, Úe si bÙvalÙ stÁtnÉ prezident ProtektorÁtu ãechy a Morava nemohl dÅlat iluze o tom, co ho ÃekÁ. Byla to doba vyÒizovÁnÉ si ÕÃtÊ s donedÁvna vlÁdnoucÉmi NÅmci, soudÊ s kolaboranty a Ó×fy ÕÒadoven gestapa. Byla to tak× doba hromadn×ho poniÚovÁnÉ sudetskÙch NÅmcÊ a tzv. ªnÁrodnÉch hostʺ, tedy ÒÉÓskÙch obÃanÊ, kter× konec vÁlky zastihl na naÓem ÕzemÉ. Tresty smrti nad provinilÙmi osobami byly vynÁÓeny v mnoÚstvÉ, jak× je v mÉrovÙch Ãasech nevÉdan×. V jist×m smyslu mÅl HÁcha smÊlu, Úe se doÚil osvobozenÉ na rozdÉl od napÒ. ministra Chvalkovsk×ho, kter×ho na nÅmeck× dÁlnici rozstÒÉleli v roce 1944 ameriÃtÉ hloubkovÉ letci. Na svÊj osud Ãekal v pankrÁck× vÅznici, nemocnÙ a duÓevnÅ zlomenÙ. Tam tak× v Ãervnu roku 1945 zemÒel. Jeho smrt byla urÃitÅ nepÒÉjemnÙm pÒekvapenÉm pro nesmiÒiteln× ªbojovnÉky za svoboduº, kteÒÉ ho chtÅli vidÅt na Óibenici podobnÅ jako Dr. Jozefa Tisa, prezidenta Slovensk×ho ÓtÁtu. V dobÅ povÁleÃn× - aÔ uÚ to byla doba tzv. tÒetÉ republiky nebo nÁslednÅ obdobÉ po 25. Õnoru 1948 - bylo t×mÅÒ nemysliteln× podÉvat se na dobu ProtektorÁtu jinak neÚ ÃernobÉle. Kdo bojoval proti tehdy platn×mu poÒÁdku, byl hrdina. Kdo se nÅjakÙm zpÊsobem zÕÃastnil byÔ na mÉstnÉ Õrovni stÁtnÉ sprÁvy, byl kolaborant. A stÁtnÉ prezident - to byl v tomto ÃernobÉl×m chÁpÁnÉ kolaborant nejvÅtÓÉ. KoneckoncÊ to dokazujÉ i takov× drobnosti jako tÒeba praxe filatelistickÙch vÙstav, kdy se na ÚÁdn× z nich nesmÅly objevit sbÉrky znÁmek se zamÅÒenÉm na ProtektorÁt ãechy a Morava, NÅmeckou ÒÉÓi nebo vÁleÃn× obdobÉ satelitnÉch stÁtÊ NÅmeck× ÒÉÓe (SlovenskÙ ÓtÁt atd.) V padesÁtÙch letech - coÚ byla doba nejvÅtÓÉch paradoxÊ - byli nÅkdy na roveÎ protektorÁtnÉch pÒedstavitelÊ jako prezident HÁcha stavÅni napÒ. i naÓi zahraniÃnÉ vojÁci ze zÁpadnÉ fronty (letci, tankist×, dÅlostÒelci i pÅÓÁci) a dokonce i pÒedstavitel× tzv. slovensk×ho nacionalismu jako nÁÓ pozdÅjÓÉ prezident Dr. GustÁv HusÁk, jehoÚ prezidentovÁnÉ se do historie zapsalo jako doba normalizace. Nebyli to vÊbec nepÒÁtel× nÁroda, jen mÅli smÊlu, Úe se neveÓli do tabulek pÒÉsluÓnÙch stranickÙch referentÊ pÒi posuzovÁnÉ toho, kdo mÁ bÙt povaÚovÁn za ÒÁdn×ho pracujÉcÉho ÃlovÅka, ukÁznÅnÅ budujÉcÉho socialismus. PodobnÅ jako v padesÁtÙch letech i na zaÃÁtku let ÓedesÁtÙch se nedalo oÃekÁvat, Úe oficiÁlnÉ historici vezmou HÁchu na milost. Polevily sice stalinistick× vÙstÒednosti a Õzk×m kruhu vyvolenÙch se zaÃalo Ópitat o tom, Úe se pÒi procesech v padesÁtÙch letech pÒece jen udÅlala spousta chyb. JenÚe mÅlo to hÁÃek: o chybÁch se mluvilo pouze ve vztahu k odsouzenÙm ÃlenÊm strany, nikoliv uÚ v pÒÉpadech napÒ. kulakÊ (soukromÙch zemÅdÅlcÊ, kteÒÉ odmÉtali vstup do JednotnÙch zemÅdÅlskÙch druÚstev a byli za to odsouzeni ve zmanipulovanÙch procesech) nebo prÁvÅ zÁpadnÉch vojÁkÊ. TÉm mÉÎ by se pak dal oÃekÁvat milostivÅjÓÉ pohled na ÃlovÅka, kterÙ stÁl v Ãele zbytku naÓeho stÁtu v dobÅ jeho nÅmeck× okupace. Pak pÒiÓel rok 1968 - doba PraÚsk×ho jara a zdÁlo se, Úe mÊÚe bÙt hodnÅ vÅcÉ jinak, neÚ jak si je lid× dokÁzali aÚ dosud pÒedstavit. VeÒejnÅ se mluvilo tom, Úe pracovnÉci aparÁtu KSã nejsou zase tak bezchybnÉ, jak byli dosud prezentovÁno a nÅkteÒÉ komunistiÃtÉ funkcionÁÒi zaÃali razit nÁzor ( viz AkÃnÉ program KSã), Úe si strana musÉ svou vedoucÉ Õlohu ve spoleÃnosti zaslouÚit (i kdyÚ se jÉ rozhodnÅ vzdÁt nechtÅli) - to bylo do t× doby neslÙchan×. Tyto a podobn× vÅci Úivily vzrÊstajÉcÉ nervozitu v MoskvÅ. (Z dneÓnÉho pohledu vidÉme, Úe tehdy u nÁs rozhodnÅ neÓlo o moÚnost zvratu vÙvoje socialismu smÅrem na ZÁpad, ale v MoskvÅ byli jin×ho mÉnÅnÉ.) AÃkoliv oÃekÁvÁnÉ mnohÙch lidÉ bylo daleko vÅtÓÉ neÚ mohla bÙt realita, i v t×to dobÅ byla jakÙmsi skrytÙm stÒetÁvÁnÉm zÁjmÊ mlÃky stanovena hranice, za kterou nebylo moÚn× jÉt, pokud se jednalo o pÒiznÁnÉ chyb v dÅjinÁch nebo v pohledu na nÅ. Je pÒÉznaÃn×, Úe stÁtnÉ prezident Emil HÁcha a jeho hodnocenÉ tehdejÓÉmi historiky zÊstalo daleko za touto hranicÉ. V obdobÉ po 21. srpnu 1968, kdy u nÁs zase ªzdomÁcnÅlaº sovÅtskÁ vojska, se mnoh× zaÃalo vracet do starÙch kolejÉ. Zmizela svoboda projevu, byla zavedena cenzura, rehabilitace mnohÙch nevinnÅ odsouzenÙch v 50. letech uvÁzly na mrtv×m bodÅ pro nedostatek vÊle na nejvyÓÓÉch mÉstech. Proto se o t×to dobÅ z naÓeho pohledu dÁ ÒÉci zhruba tolik co o pÒedchozÉ ×Òe socialismu v 50. a 60. letech. ObdobÉ po 17. listopadu 1989 Pokud budeme mluvit o tom, Úe po tomto datu pÒiÓly spoleÃensk× zmÅny doslova jako smrÓÔ (vÚdyÔ bÅhem 2 mÅsÉcÊ byla zruÓena ÕstavnÅ zakotvena vedoucÉ Õloha KSã ve spoleÃnosti, prezidentem byl zvolen bÙvalÙ nepÒÉtel socialismu Ã.1 a zemÅ se zaÃala ubÉrat smÅrem od RVHP a VarÓavsk× smlouvy), pak zmÅny v oficiÁlnÉch nÁzorech byly mnohem pozvolnÅjÓÉ a zmÅny v myÓlenÉ lidÉ doslova loudav× (tedy mÅÒeno z pohledu mÅnÉcÉho se politick×ho a spoleÃensk×ho klimatu). Je to logick× - ti zatvrzelÉ se pÒece dobrovolnÅ nevzdajÉ pravd, kterÙm celÙ svÊj dosavadnÉ Úivot vÅÒili a ti druzÉ, kteÒÉ chtÅjÉ vÅdÅt a chtÅjÉ bÙt pouÃeni, potÒebujÉ nÅjakÙ Ãas k tomu, aby informace vstÒebali a sÚili se s nimi. Proto je moÚn× od onoho data aÚ do dneÓnÉ doby sledovat zÁpas - nÅkdy skrytÙ, jindy otevÒenÙ, ale pÒece jen zÁpas - o zpÊsob zhodnocenÉ vÓech strÁnek naÓÉ historie, vÃetnÅ tÅch bolavÙch. ZÁleÚÉ na tom, kterÁ pravda Ãi leÚ se zrovna hodÉ tomu, kdo mÁ prostÒedky (nebo nÅkdy jen dost drzosti a sebevÅdomÉ), aby ovlivnil myÓlenÉ druhÙch. Co ÒÉci zÁvÅrem? I kdyÚ se to na prvnÉ pohled bude zdÁt nepravdÅpodobn×, je tahle Õvaha vlastnÅ o nÅÃem docela jin×m neÚ o prezidentovÁnÉ JUDr. Emila HÁchy. Je o naÓÉ schopnosti Ãi neschopnosti vnÉmat vlastnÉ dÅjiny tak, jak se skuteÃnÅ odehrÁly. A pokud mohu z pÒedloÚenÙch skuteÃnostÉ udÅlat nÅjakÙ zÁvÅr, pak po vÅtÓinu novodob× historie nemÅla oficiÁlnÉ mÉsta naÓeho stÁtu dost vÊle k tomu, aby tomu tak bylo. Je skoro nejvyÓÓÉ Ãas, abychom se z toho pouÃili a zaÃali pracovat na nÁpravÅ tohoto stavu. (JR) FILM LOLA Båúé O úIVOT PsÁt o filmu natoÃen×m ve stylu postmoderny nenÉ vÊbec jednoduchÁ vÅc. A co je vlastnÅ myÓleno postmodernou? Rozpad hodnot, sch×mat, stylÊ? SlitÉ vÓeho v jedno a zÁroveÎ absolutnÉ roztÒÉÓtÅnost, diverzifikace a nivelizace narÁz? VÓechno je moÚn× Ãili nemoÚn× ihned, zÁzraky do tÒÉ dnÊ. Film, kterÙ jsem shl×dl, nese nÁzev ªLola bÅÚÉ o Úivotº. ólo o vÙjimeÃnou udÁlost, protoÚe kina pÒÉliÓ nenavÓtÅvuji. Na kulturu a zvlÁÓtÅ tu soudobou a jeÓtÅ l×pe nezÁvislou nemÁm ÚÁdnÙ nÁzor. Pouze pÒi vyslovenÉ jejÉho jm×na se mi spolu s minimÁlnÅ dvÅma lidmi v EvropÅ, jeden je jakÙsi HornÉÃek a jm×no toho druh×ho jsem radÅji zapomnÅl, otvÉrÁ kudla v kapse. Film samÙ si pohrÁvÁ s moÚnostmi ÃasovÙch posunÊ, v ÚÁdn×m pÒÉpadÅ vÓak nejde o sci-fi. SpÉÓe se snaÚÉ experimentovat s aÚ filozofujÉcÉmi t×maty, nechybÉ vÓak ani drogy, ÓtÅstÉ, lÁska, hazard, techno, drzost a dalÓÉ ªnezbytn׺ ingredience vroucÉho kotle zvanÙ svÅt. Film je zaloÚen na nÅkolika nÁpadech, avÓak nenÉ typicky komerÃnÉ. ParadoxnÅ se vÓak komerÃnÉho ÕspÅchu doÃkat mÊÚe, i kdyÚ si nedÅlÁm iluze o tom, kolik procent divÁkÊ tyto nÁpady vstÒebÁ svou Óedou kÊrou. Film je asi na dneÓnÉ pomÅry nadprÊmÅrnÅ kvalitnÉ a jÁ nepÊjdu dalÓÉch 10 let do kina. A potom taky ne. (KD) FILM POLOVIãNé óANCE Oproti filmu recenzovan×m v pÒedchozÉm ÃlÁnku, nenÉ "PoloviÃnÉ Óance" v ÚÁdn×m pÒÉpadÅ postmodernou. CelÙm dÅjem se prolÉnÁ jednoduchÙ pÒÉbÅh, jehoÚ jedinÙm Õkolem zÒetelnÅ je pouze doplÎovat pÒitaÚliv× akÃnÉ a jinak efektnÉ sc×ny. Abych nezapomnÅl, mÁ samozÒejmÅ tak× umoÚnit pÊsobenÉ slÁvy dvou hlavnÉch protagonistÊ: Alaina Delona a Jeana Paula Belmonda. DalÓÉ hlavnÉ roli obsadila nejspÉÓe silnÅ anorektickÁ hvÅzdiÃka Vanessa Paradis s velmi roztomile Óirokou mezerou mezi pÒednÉmi zuby. NeÚ se pustÉm do dalÓÉch aspektÊ, rÁd bych se pÒece jen chvÉli zabÙval pÒÉbÅhem. Je mi jasn×, Úe nelze hodnotit akÃnÉ filmy podle pÒÉbÅhu, ale v t×mÅÒ dvouhodinov×m filmu se nelze ubrÁnit potÒebÅ nal×zt nÅjakÙ motiv pro podivn× chovÁnÉ osob na plÁtnÅ. ZÁminka je zde okopÉrovanÁ skoro na 100 % z filmu Otec a otec. NezdÁrnÁ prÁvÅ dospÅlÁ dcera (V. Paradis) vychÁzÉ z vÅzenÉ nÅkdy v dobÅ, kdy jejÉ matka umÉrÁ v nemocnici. PÒi propouÓtÅnÉ z vÅznice se jÉ jakÙsi ÕÒednÉk ptÁ, proà si tak niÃÉ Úivot kradenÉm aut a tvrdÉ jÉ, Úe jeho dcera dokÁÚe ÚÉt i bez kradenÉ aut. Ona mu vysvÅtlÉ, Úe to je tÉm, Úe narozdÉl od nÉ mÁ otce, ona sv×ho nikdy nepoznala (prvnÉ pouÃenÉ tedy znÉ: pozor na dÅti svobodnÙch matek - budou krÁst auta - ten film by mÅl Uhl zakÁzat). To se zÁhy zmÅnÉ, jelikoÚ jÉ ÕÒednÉk pÒedÁ balÉÃek s kazetou od umÉrajÉcÉ matky, kterÁ jÉ sdÅluje, Úe pÒed jejÉm narozenÉm milovala jist× dva muÚe a jelikoÚ nevÅdÅla, kterÙ je otcem, tak radÅji na urÃovÁnÉ otcovstvÉ zapomnÅla (to svÅdÃÉ o jist×m charakteru matky, ale i o pÒÉliÓ Ãast×m stÒÉdÁnÉ partnerÊ - druh× pouÃenÉ). TeÄ ale prÙ jiÚ nechce nechat dceru samotnou, tak jÉ sdÅlÉ ony dva kandidÁty. Ta nevÁhÁ a zruÃnÅ ukradne auto a po jistÙch peripetiÉch se s obÅma seznÁmÉ a spoleÃnÅ ÃekajÉ vesele na pondÅlÉ, aby si nechali udÅlat krevnÉ testy a zjistili otcovstvÉ. Shodou okolnostÉ je prvnÉm otcem bohatÙ majitel autobazaru (J. P. Belmondo), druhÙm bohatÙ majitel luxusnÉ restaurace (A. Delon). PÁteÃnÉ noc je ale dlouhÁ a tak jde nezdÁrnÁ dcera na diskot×ku a oba otcov× na nÉ ÃekajÉ. Na diskot×ce se jeden mladÉk pokusÉ ÓÔastnÅ dovÁdÅjÉcÉ dÉvÃinu znÁsilnit, kterÁ uteÃe a poÚÁdÁ u benzÉnov× pumpy ÒidiÃe o pomoc. NarazÉ ale zrovna na Ãlena rusk× drogov× mafie, kterÙ pÒevÁÚÉ penÉze, ukraden× mafii kolumbijsk× pÒi kÓeftech typu kufÒÉk za drogy. Proto je odmÉtnuta a musÉ volit opÅt krÁdeÚ vozidla, jelikoÚ nÁsilnÉci se blÉÚÉ. VÊz je navÉc sledovÁn policisty. Otcov× sice auto odstavÉ na dÁlnici a vystraÓenou dcerku uloÚÉ spÁt, ale mezitÉm si mafiÁni zjistÉ, kde auto bylo a policist× zajistÉ kufÒÉk se spoustou penÅz. Pak jiÚ zaÃÉnÁ vlastnÉ film, tedy souboj dvou polootcÊ s ruskÙmi mafiÁny - standardnÉ akce, pln× vÙbuchÊ, vystÒÉlenÙch nÁbojnic a nÁbojÊ, kter× vÅdÉ, kdo je kladnÙ a kdo zÁpornÙ hrdina. Shodou okolnostÉ se totiÚ ukÁÚe, Úe prvnÉ polootec je bÙvalÙ legionÁÒ s arzenÁlem, jakÙ doma nemajÉ snad ani kosovÓtÉ AlbÁnci a druhÙ je ÓikovnÙ bankovnÉ lupiÃ, kterÙ se vyznÁ v elektronice a vÙbuÓninÁch. ZÁvÅr je jednoduchÙ, mafie je pobita, trojice odl×tÁ do New Yorku i s kufÒÉkem a krevnÉ testy roztrhÁny, jelikoÚ dva otcov× se postarajÉ l×pe neÚ jeden. Na pÒÉbÅhu mÅ zaujal vÙbÅr a charaktery klaÄasÊ a zÁporÎÁkÊ. KrÁdeÚ auta Ãi vyloupenÉ banky u klaÄasÊ je podÁvÁno jako ÕsmÅvnÙ a vcelku dobrÙ zpÊsob Úivota. ZÁporÎÁci jsou ÓpatnÉ protoÚe kÓeftujÉ s drogami a jeÓtÅ pÒi tom postÒÉlÉ sv× kolumbijsk× kolegy a navÉc jsou to Rusov×. O tÅch policist× ÒÉkajÉ, Úe jsou horÓÉ neÚ bÙvali Italov×, protoÚe nehrajÉ koulenou, ale Óachy a chtÅjÉ prÙ z Rivi×ry udÅlat ãeÃensko. PÒiznÁvÁm, Úe jsem po bombardovÁnÉ JugoslÁvie na tyto narÁÚky pÒecitlivÅlÙ, ale nelÉbÉ se mi smÅr vykreslovÁnÉ spoleÃensk×ho nepÒÉtele na souÃasn×m ZÁpadÅ. Jako spoleÃenskÙ nepÒÉtel nemohou bÙt z politickÙch dÊvodÊ oznaÃeny neevropsk× nÁrody, zÁpadoevropsk× tak× ne. VÙbÅr padÁ samozÒejmÅ na Rusy a nikoliv tÒeba na arabsko-ÃernoÓsk× nebo ÃeÃensk× mafie, kter× mimochodem mluvÉ tak× rusky a na srovnÁnÉ jejich rozsÁhlosti nebo brutÁlnosti s mafiemi RusÊ se necÉtÉm bÙt erudovanÙ. Snad jeÓtÅ horÓÉ pro nÁs ale je pokraÃujÉcÉ posun morÁlky, za jehoÚ doklad povaÚuji volbu povolÁnÉ hlavnÉch hrdinÊ. DivÁk bez nÁzoru by si odnesl pocit, Úe sprÁvnÙ Francouz mÊÚe vykrÁdat banky, bÙt drsnÙm podvodnÉkem a bourat s ukradenÙmi auty, hlavnÅ nekÓeftovat s drogami, a vÓe bude v poÒÁdku. Podobn× filmy samozÒejmÅ nereprezentujÉ nÁzory cel× spoleÃnosti, ale aÃkoliv nejsem sociologem, stojÉm si za tÉm, Úe o jist×m posunu morÁlky svÅdÃÉ. MÁm-li se vrÁtit zpÅt k samotn×mu filmu - mohl bÙt zachrÁnÅn vÙkony hlavnÉch hrdinÊ. Jejich zkuÓenÉ muÚÓtÉ pÒedstavitel× jsou ale pÒece jenom trochu odrostlÉ rolÉm v akÃnÉch filmech a reÚis×Òi i oni sami by si to mÅli uvÅdomit. Film mohli zÃÁsti zachrÁnit tÒeba i nÅjak× speciÁlnÉ efekty, jako to dÅlajÉ v Hollywoodu, ty zde ale tak× nebyly aÚ tak moc speciÁlnÉ. Naopak za pozitivum zde povaÚuji minimum sexuÁlnÉch Ãi erotickÙch sc×n, kter× se omezily na nÁznaky spoleÃnÅ strÁvenÙch okamÚikÊ dcerky s policistou, kterÙ jÉ sledoval. Mimochodem, k naznaÃovan×mu vrcholn×mu intimnu zde doÓlo po asi minutov×m "nÁhodn×m" seznÁmenÉ v restauraci .... Co ÒÉci zÁvÅrem? Film to nenÉ odpuzujÉcÉ, ale patÒÉ spÉÓe do druh× kategorie co do kvality. Vrcholn× je pouze obsazenÉ hlavnÉch rolÉ a snad i jejich vÙkony vzhledem k vÅku. Pokud se ale takto chce Francie brÁnit pÒÉlivu nekvalitnÉ konzumnÉ kultury z USA, tak to snad radÅji ne! (DZ) ãeskÁ otÁzka NehodlÁm, jak by se z nadpisu mohlo zdÁt, polemizovat s prof. Masarykem (sprÁvnÅji MasaÒÉkem); na to se necÉtÉm. DovolÉm se vÓak, pÒi pÒÉleÚitosti 85. vÙroÃÉ vypuknutÉ prvnÉ svÅtov× vÁlky, zamyslet nad naÓÉ novodobou stÁtnostÉ z hlediska zahraniÃnÅ-politick×ho, strategick×ho a historick×ho. V letech 1914 -8 se krvavÅ zrodil svÅt, jeÚ od poÃÁtku 90. let zanikÁ. Pro tuto dobu, oznaÃovanou pÒÉdomkem modernÉ, byla druhÁ svÅtovÁ vÁlka jen jakÙmsi, byÔ vÙznamnÙm, intermezzem. Konflikt ve druh× dekÁdÅ naÓeho stoletÉ byl vÓak z politicko-historickÙch ohledÊ mnohem vÙznamnÅjÓÉ. SpoleÃensk× zmÅny, kter× konflikt pÒinesl, kontinuÁlnÅ navazovaly na zmÅny zapoÃat× osvÉcenci za francouzsk× revoluce. MyslÉm, Úe nenÉ pÒehnan× tvrzenÉ, Úe tyto promÅny byly pro souÃasnÉky mnohem radikÁlnÅjÓÉ neÚ na pÒÉklad pozdÅjÓÉ bouÒe levicov× mlÁdeÚe, agresivnÉ feminismus a jin×. PrvnÉ svÅtovÁ vÁlka byla poslednÉ vÁlkou evropskÙch velmocÉ. Toto stÒetnutÉ bylo vlastnÅ jejich labutÉ pÉsnÉ, mocnosti se vzÁjemnÅ pohÒbily. Francie, domnÅlÙ vÉtÅz, byla nenapravitelnÅ oslabena, coÚ se ukÁzalo za dvacet let. BritÁnie dopadla podobnÅ, i kdyÚ ji definitivnÅ podlomilo aÚ dalÓÉ stÒetnutÉ s NÅmeckem. HohenzollernskÁ ÒÉÓe se, stejnÅ jako ÒÉÓe ruskÁ, zhroutila. Habsbursk× soustÁtÉ a OsmanskÁ ÒÉÓe se rozpadly. To byl definitivnÉ konec star× Evropy z 19. stoletÉ. SkuteÃnÙm a jedinÙm vÉtÅzem vÁlky, paradoxnÅ za cenu minimÁlnÉch vlastnÉch ztrÁt, se staly Spojen× stÁty. Co vÓak znamenal pÁd Evropy minul×ho vÅku? PÒednÅ, byÔ ne okamÚitÅ, ale postupnÅ, ztratily evropsk× mocnosti svÁ svÅtovÁ postavenÉ. Mocnosti kontinentu, kterÙ vtiskl bez nadsÁzky cel×mu svÅtu svÊj zpÊsob Úivota a myÓlenÉ! DalÓÉ aspekt je - dalo by se ÒÉci - vnitÒnÉ. Ve stÒedoevropsk×m prostoru a na BalkÁnsk×m poloostrovÅ vzniklo mocensk× vakuum mezi kolosy NÅmecka a Ruska, kter×, byÔ doÃasnÅ oslaben×, nepÒestaly bÙt v zÁsadÅ expansivnÉmi. Toto je vlastnÅ nejvÅtÓÉ trag×die prvnÉ svÅtov× vÁlky - rozvrat star×ho kontinentu a ztrÁta jeho vnitÒnÉ stability. Po tomto ponÅkud obÓÉrn×m Õvodu se koneÃnÅ dostÁvÁm k avisovan× Ãesk× otÁzce. VÙsledek vÁlky pÒinesl pro patrioty bezpochyby velkÙ klad - osamostatnÅnÉ historick×ho Ãesk×ho stÁtu, kdyÚ pokusy o prÁvnÉ uspoÒÁdÁnÉ v rÁmci Rakouska pÒed vÁlkou opakovanÅ ztroskotÁvaly. Byla dokonce zrealisovÁna jakÁsi velkoÃeskÁ myÓlenka - historick× zemÅ se Slovenskem. PotÉÚe vÓak nastaly vzÁpÅtÉ. naÓÉm nejpÒirozenÅjÓÉm spojencem (jak geograficky, tak historicky i politicky) mohlo bÙt Polsko. SpojenectvÉ vÓak zhatil spor o TÅÓÉnsko, byÔ oboustrannÅ pochopitelnÙ. Vztahy s Polskem zÊstaly na dlouhou dobu chladn×. OvÓem NÅmecko i Rusko se z rozvratu pomÅrnÅ rychle vzpamatovaly. A zaÃaly soupeÒit o uvolnÅn× posice. Nejprve si stÒed Evropy a BalkÁn podmanilo NÅmecko, zÁhy vÓak bylo na dlouh× pÊlstoletÉ vytlaÃeno silou vÙchodu. Ta se sice pÒed nedÁvnou dobou zhroutila, je vÓak opÅt bystÒe nahrazovÁna vlivem hospodÁÒsk× velmoci. Je nasnadÅ, Úe nÁÓ svÅtadÉl lze podle historickÙch, geografickÙch a politicko-hospodÁÒskÙch hledisek rozdÅlit na rÊzn× oblasti. Dle mne jsou hlavnÉ a universÁlnÉ tyto: nÅmeckÁ, stÒedoevropskÁ, vÙchodnÉ, ruskÁ, balkÁnskÁ a baltskÁ oblast, dÁle pak dalÓÉ, pro nÁs nynÉ m×nÅ podstatn× - napÒ. skandinÁvskÁ, jihozÁpadnÉ, stÒedomoÒskÁ. Mezi kolosy NÅmecka a Ruska jsou tedy oblasti baltskÁ, stÒedoevropskÁ, balkÁnskÁ plus Rumunsko a Ukrajina. ObÅ velmoci se snaÚÉ prosadit a zvÅtÓit dosah sv×ho vlivu. Pro stÁty mezi nimi je to doslova boj o pÒeÚitÉ. NesmÉme si vÓak pod tÉmto pojmem pÒedstavovat prach bitevnÉho pole - dnes, naÓtÅstÉ pro nÁs, se nejednÁ o bÅÚnou vÁlku. Boj je vÓak nem×nÅ zuÒivÙ - ovÓem na poli hospodÁÒsk×m, kulturnÉm, politick×m, vÅdy a vÙzkumu a pod. Je to v prav×m slova smyslu totÁlnÉ vÁlka. A v tomto boji podl×hÁme! Proti obrovsk×mu potenciÁlu NÅmecka pochopitelnÅ nemÁme Óanci. V pÒÉpadÅ pohlcenÉ nÁs, menÓÉch a malÙch nÁrodÊ, buÄ dojde ke stÒetu Ruska s NÅmeckem nebo naprost× degeneraci evropsk× kultury. NeboÔ prÁvÅ tento boj, nejen vÁleÃnÙ, ale i duÓevnÉ, je motorem rozvoje naÓÉ civilisace! SouÃasn× rozÓtÅpenÉ a rozvrat naÓÉ oblasti je - troufÁm si tvrdit - v koneÃn×m dÊsledku srovnateln× s nebezpeÃÉm jednotn× Evropy pod ÒeditelstvÉm Bruselu. ãeskÁ otÁzka je otÁzkou stÒedoevropskou. MÊÚe sice existovat politickÙ mÉr v EvropÅ (a jÁ si pÒeji, aby i nadÁle trval), mÊÚe bÙt i zahraniÃnÅ-politickÁ spoluprÁce a koordinace evropskÙch stÁtÊ, ale musÉ existovat rivalita a soutÅÚivost mezi jednotlivÙmi evropskÙmi geopolitickÙmi zÏnami. A sami, jako skoÒÁpka mezi vlnami, nemÁme mnoho nadÅje. Pro nÅkoho to mÊÚe bÙt Ókoda, jin×mu na tom nesejde, ale je to tak: ÃeskÁ otÁzka je otÁzkou stÒedoevropskou. Jak jsem jiÚ napsal, dnes zanikÁ svÅt vzeÓlÙ z velk× vÁlky v letech 1914 - 8. Je na Ãase se pouÃit z chyb uplynul×ho historick×ho obdobÉ. (PoznÁmka na zÁvÅr: aby bylo zcela jasno, nevolÁm po nÅjak× zmenÓen× obdobÅ EU, jen tvrdÉm, Úe v dneÓnÉ dobÅ pÒi naÓem geopolitick×m postavenÉ sami za danÙch okolnostÉ nemÊÚeme udrÚet svÊj nÁrod pÒi ÚivotÅ.) (Eugen) Hudba: NenÉ rum, nenÉ Óturm V roce 1998 vydal WALTER KRAFT CD s nÁzvem "Neni rum, neni Óturm". VÓechny songy jsou prodchnuty osobitÙm stylem typickÙm pro W. K.. Rozjezd zajiÓÔuje sviÚnÁ klipovÁ hitovka, jejÉÚ nÁzev je shodnÙ s nÁzvem cel×ho CD. Za kvazitovÁrnÉch zvukÊ nastupuje "KaÚdej z nÁs", "LÉda" nadchne vtipnÙm nÁpadem textu a "Obejmi mÅ" zaujme svou ponurostÉ a vlastnÅ i realistiÃnostÉ. DÁle mÊÚeme slyÓet antiabstinenÃnÉ hymnu "Sodovku sem netahej", skladba "úijem teÄ a tady" shrnuje v kostce ÚivotnÉ filosofii a nÁzory autora. ProlÉnÁ se v nÉ souÃasnÅ pÒÉtomnost i nadÃasovost. PÉseÎ "DÅlnickÁ" uÚ svÙm nÁzvem definuje t×ma, jeÚ se tÁhne jako ÃervenÁ nit celÙm dÉlem. ManuÁlnÉ prÁce. Asi tÉm chtÅl autor nÅco sdÅlit. Kdo vÉ? NÁsleduje: "ZÊstal jsi sÁm", jeÚ vyjadÒuje Ãasto nepopsateln× vnitÒnÉ pocity ÃÁsti muÚsk× populace. "KaÚdej pÁtek" v sobÅ snoubÉ dva podstatn× atributy barvitÅ lÉÃen×ho Úivota, kter× zde majÉ bÙt vyjÁdÒeny - tovÁrna a alkohol. PÉsnÉ ZdÁlo se mi" jsou opÅt evokovÁny snad i nevÅdom× procesy odehrÁvajÉcÉ se v mozcÉch ÃÁsti muÚÊ. DostÁvÁme se ke znÁm× vÅci - remake "ProÃ", jeÚ vyÓla jiÚ na minul×m CD. "Ukol×bavkou" vrcholÉ velmi poveden× melodick× dÉlko, urÃen× nikoliv tÅm, co se brodÉ stÒednÉm proudem, vÅÒÉ vÓem novinovÙm zprÁvÁm a ve chvÉlÉch vrcholn×ho ÕsilÉ dokÁÚÉ pÒemÙÓlet jako zombie. Celek doplÎuje jiÚ jen remix "Neni rum, neni Óturm". (KD) Fotbalist× na MistrovstvÉ Evropy O tom, Úe se i sport mÊÚe stÁt fantastickÙm zÁÚitkem nÁs pÒesvÅdÃili ÃeÓtÉ fotbalovÉ reprezentanti ve stÒedu 9. Ãervna v kvalifikaÃnÉm zÁpase o postup na EURO 2000 se Skotskem, hran×m na Letn×. V pÒÉpadÅ vÉtÅzstvÉ bychom mÅli zajiÓtÅn jako prvnÉ tÙm postup na ME. UtkÁnÉ zaÃali naÓi mÉrnÙm tlakem na soupeÒe, nicm×nÅ dle hesla nedÁÓ - dostaneÓ to byli Skoti, kdoÚ prvnÉ udeÒili. Ve 30. minutÅ si Ritchie naskoÃil na rohovÙ kop a hlavou zavÅsil gÏl. 0:1. Do pÒestÁvky jiÚ naÓi nedokÁzali kloudnÅ odpovÅdÅt. õvod druh× pÊle se nesl ve znamenÉ mÉrn×ho nÁporu ÃeskÙch barev, ovÓem bez gÏlov×ho efektu. Jak na to nÁm Skotov× pÒedvedli v 63. minutÅ - Durrant naÓel v pokutov×m ÕzemÉ Johnsona, kterÙ pohotovou rybiÃkou pokoÒil Ãesk×ho gÏlmana. 0:2! Pak zaÃal velkÙ ÃeskÙ koncert. V 65. minutÅ snÉÚil òepka svou premi×rovou reprezentaÃnÉ brankou. 1:2. Na Skoty se valil Õtok za Õtokem a nestÉhali brÁnit. 85. minuta - stÒÉdajÉcÉ Kuka stÒÉlÉ nÁdhernou vyrovnÁvacÉ branku. 2:2. A tÒi minuty pÒed koncem explodovala LetnÁ potÒetÉ, kdyÚ se trefil dalÓÉ stÒÉdajÉcÉ - Koller a vÙsledkem 3:2 tak poslal Ãesk× fotbalisty na evropskÙ ÓampionÁt. (KD) Krev a pÊda Je zÒejm×, Úe nÁrod nenÉ jen spoleÃenstvÉm krve - tedy pÊvodu a pÒÉbuznosti, ale tak× pÊdy - spoleÃn×ho prostorov×ho, stÁtnÉho, kulturnÉho, dÅjinn×ho a politick×ho vÙvoje. (DobrÙm pÒÉkladem jsou Srbov× a Chorvati, kteÒÉ jsou si rasovÅ - tedy krvÉ - velmi blÉzcÉ, avÓak kultura, nÁboÚenstvÉ a dÅjiny je od sebe ostÒe oddÅlujÉ.) ObÅ tyto sloÚky se podÉlejÉ na formovÁnÉ nÁroda a nelze je od sebe oddÅlit, aniÚ bychom zniÃili nÁrod. SpoleÃenstvÉ krve lze zniÃit tÅÚko - snad jen vyvraÚdÅnÉm nÁroda. Jin× je to s pÊdou - ÚivotnÉ ÕzemÉ nÁroda lze hospodÁÒsky, kulturnÅ Ãi fakticky kolonisovat, domÁcÉ obyvatelstvo lze i vystÅhovat. DÅjiny nÁm nabÉzejÉ dostatek pÒÉkladÊ. O katastrofÁlnÉch dopadech na nÁrod nemÊÚe bÙt pochyb; kolikrÁt doÓlo i k zÁniku nÁrodnÉch kmenÊ. Dnes toto nebezpeÃÉ opÅt hrozÉ! NemÁm nynÉ na mysli vlny pÒistÅhovalcÊ. Je zde nÅco mnohem horÓÉho - EvropskÁ unie! TakovÙ budoucÉ Evropan (obÃan EU) bude prÁvnÅ doma stejnÅ v Polsku jako na pÒ. ve Francii. Historicky a mentÁlnÅ ovÓem pochopitelnÅ ne! (A to jsme si my, Evropan×, pomÅrnÅ blÉzcÉ, co teprve obyvatel× jinÙch kontinentÊ!) Logicky vÓak hrozÉ stÅhovÁnÉ a promÉÓenÉ obyvatelstva z nejjednoduÓÓÉch - ekonomickÙch - dÊvodÊ. Na vÙchod bude levnÅjÓÉ pracovnÉ sÉla, kterÁ si bude chtÉt vylepÓit postavenÉ migracÉ na zÁpad. Naopak niÚÓÉ vrstvy ze zÁpadu mohou na vÙchodÅ oÃekÁvat niÚÓÉ ÚivotnÉ nÁklady. V dneÓnÉ dobÅ zanikÁ i mÉstnÉ vztah pracoviÓtÅ - bydliÓtÅ, na nÅjÚ jsme byli zde, ve star×m svÅtÅ, tradiÃnÅ po staletÉ zvyklÉ. I to pÒispÉvÁ k migraci obyvatel. V Ãem ovÓem tkvÉ probl×m stÅhovÁnÉ obyvatelstva? KdyÚ se pÒestÅhuje jeden ÃlovÅk, chtÅ nechtÅ postupnÅ pÒijÉmÁ kulturu i zvyky nov×ho prostÒedÉ. PÒestÅhuje-li se vÓak masa lidÉ, nejen Úe nepÒejÉmÁ mÉstnÉ zvyky, ale postupnÅ ztrÁcÉ sv× a ztrÁcÉ kontakt s pÊvodnÉm prostÒedÉm. PÒÉklad mÊÚeme vidÅt sami na sv×m nÁrodu (tedy na ãeÓÉch - uvÁdÉm, kdyby to snad nÁhodou Ãetl nÅkdo jinÙ). ãechov× na Volyni, v Rumunsku, Chorvatsku, KazachstÁnu si sice stÁle udrÚujÉ star× zvyky, ty jsou vÓak jiÚ promÉchÁny s tamnÉm folklorem. Se souÃasnÙmi ÃeskÙmi ãechy majÉ mÁlo spoleÃn×ho - jiÚ i jazyk se liÓÉ. Nejsou ovÓem ani Ukrajinci, Rumuny a pod. Naopak ãeÓi (a jin× skupiny obyvatel - zejm×na SlovÁci a CikÁni) pÒiÓlÉ do uvolnÅn×ho pohraniÃÉ po vÁlce zase nenaÓli vztah k nov×mu prostÒedÉ, kterÙ se plnÅ nevytvoÒil ani za dvÅ aÚ tÒi generace. MÅsta a obce, jeÚ mÅly to ÓtÅstÉ a byly opÅt osÉdleny, stÁle vypadajÉ, jako by tam vÃera skonÃila vÁlka. Skoro kaÚdÙ ãech se ztotoÚnÉ s Prahou, Brnem, OlomoucÉ - to jsou historickÁ centra stÁtnÉ moci. Na pÒ. se SlanÙm BrandÙsem, UherskÙm Brodem se ztotoÚÎujÉ jen ti, kteÒÉ majÉ k tÅmto mÅstÊm urÃitÙ vztah - vÅtÓinou tamnÉ rodÁci a obyvatel×. Tento vztah je, troufÁm si tvrdit, v pohraniÃnÉch mÅstech a obcÉch silnÅ naruÓen. PrÁvÅ tÉm, Úe v nich Úije miziv× procento pÊvodnÉho obyvatelstva. A nov× se s prostÒedÉm stÁle jeÓtÅ nesÚilo. To ukazuje na druhÙ smÅr formovÁnÉ nÁroda - na pÊdu. A EvropskÁ unie hrozÉ zniÃit nÁrody jejich rozmÅlnÅnÉm do nepÊvodnÉho prostÒedÉ. Takto mÊÚe vzniknout jen jakÙsi novÙ evropskÙ "nÁrodnÉ" bastard bez tradice a koÒenÊ a tedy i bez kultury, morÁlky a vzÁjemnÙch vnitÒnÉch vazeb a vztahÊ. (Eugen) ZemÒel jeden z "ÒeckÙch plukovnÉkÊ" PoÃÁtkem l×ta probleskla novinami zprÁva o ÕmrtÉ Georgia Papadopula, nÅkdejÓÉho Ãeln×ho pÒedstavitele "plukovnick× junty" v òecku. O tomto obdobÉ ÒeckÙch dÅjin se u nÁs mnoho nevÉ a po pravdÅ ÒeÃeno sehnat obsÁhlejÓÉ informace by byl oÒÉÓek i pro Nicka Cartera. NÅkter× rysy diktatury, zejm×na nacionalismus a antikomunismus, vedou vÓak k m×mu pÒesvÅdÃenÉ, Úe stojÉ za to seznÁmit ctihodn× ÃtenÁÒe NM alespoÎ se zÁkladnÉmi informacemi o jejÉ epoÓe. ProsÉm, abyste brali tento ÃlÁnek trochu s reservou; vÅÒÉm, Úe ÚÁdn× faktick× chyby do jeho obsahu nepronikly, jestli se tak pÒeci stalo, pak ÚÁdÁm o jejich laskav× prominutÉ. UvÉtÁme i dalÓÉ informace, pÒÉpadnÅ upÒesnÅnÉ. V polovinÅ 60. let byla v òecku velmi sloÚitÁ politickÁ situace. Od roku 1965, kdy krÁl Konstantin II. propustil levicov×ho premi×ra Jeorjiose Papandrea ze Svazu stÒedu i s jeho synem Andreasem (kvÊli neshodÁm na velenÉ ozbrojenÙm silÁm a pÒÉpravÁm puÃe levicovÙmi dÊstojnÉky), vlÁdl, podporovÁn slabou a vratkou parlamentnÉ vÅtÓinou, pravicovÙ pÒedseda vlÁdy Stefanos Stefanopulos. Po ztrÁtÅ t×to vÅtÓiny rezignoval a krÁl jmenoval 3. dubna 1967 novou pravicovou vlÁdu Panajotise Kannelopuse, jeÚ mÅla dov×st òecko k novÙm parlamentnÉm volbÁm. Ve volbÁch se vÓeobecnÅ pÒedpoklÁdalo vÉtÅzstvÉ levicov×ho protimonarchistick×ho Papandreova Svazu stÒedu. S tÉm se ovÓem konservativci ani krÁl nehodlali smÉÒit, znepokojeno bylo i zahraniÃÉ, vÃetnÅ spojencÊ a USA. Pro pÒÉpad Papandreova vÉtÅzstvÉ pÒipravoval tedy krÁl se sobÅ oddanÙm nejvyÓÓÉm vojenskÙm velenÉm stÁtnÉ pÒevrat. Vedle t×to "velk× junty" pÒipravovali vÓak puà i armÁdnÉ velitel× v niÚÓÉch funkcÉch. A tato "malÁ junta" k velik×mu pÒekvapenÉ vÓech 21. dubna 1967 sesadila vlÁdu, obsadila vÓechny strategick× body v zemi a pÒevzala moc. Nikdo, ani ilegÁlnÉ komunistickÁ strana òecka se nepokusili ani o nÁznak odporu, dokonce se ani na nÅj nepÒipravovali. V Ãele povstalcÊ stÁli plukovnÉk Georgias (Jeorjias) Papadopulos (*1919) a plukovnÉk (podle jinÙch pramenÊ jiÚ generÁl) Stylianos Pattakos (*1912), velitel ath×nsk× tankov× Ókoly. Podle nich je junta nazÙvÁna "plukovnickÁ". Po uchopenÉ moci vojenskÁ klika vyhlÁsila stann× prÁvo, rozpustila vÓechny politick× strany a odbory, pozatÙkala odpÊrce z Òad liberÁlÊ a komunistÊ (ÃÁst byla pozdÅji propuÓtÅna; vÅtÓina zbylÙch byla deportovÁna do internaÃnÉho tÁbora na ostrovÅ Jaros). RozpuÓtÅn× levicov× a "pokrokov×" strany se slouÃili "protifaÓistick×ho svazu", kterÙ ovÓem niÃeho nedosÁhl. KrÁl Konstantin II. se pokusil v prosinci 1967 se zbytkem vÅrnÙch dÊstojnÉkÊ zÉskat nazpÅt politickou moc protipuÃem; po jeho krachu abdikoval a emigroval do òÉma. Pattakos byl v t× dobÅ ministrem vnitra, Papadopulos zprvu ministrem informacÉ a po krÁlovÅ abdikaci se stal ministerskÙm pÒedsedou. V bÒeznu 1968 se druhÙ jmenovanÙ prohlÁsil regentem. VojenskÁ vlÁda provedla nÅkolik Ãistek ve stÁtnÉ sprÁvÅ, ale i ve sv× "domovsk×" armÁdÅ a v cÉrkvi. V roce 1970 byl vydÁn tiskovÙ zÁkon zakazujÉcÉ vydÁvÁnÉ tiskovin kritizujÉcÉch reÚim. Do ÓkolstvÉ byla prosazena nacionÁlnÉ a autoritativnÉ ideologie. 29. listopadu 1968 byla sice referendem pÒijata novÁ Õstava, ale ÕdajnÅ nikdy nevstoupila v platnost, protoÚe se 23,3% voliÃÊ zdrÚelo hlasovÁnÉ. V srpnu 1971 Papadopulos nahradil vÅtÓinu ÃlenÊ vlÁdy civilisty a ÃÁsteÃnÅ zruÓil stann× prÁvo. DosavadnÉ regent prohlÁsil òecko 1. Ãervna 1973 republikou, coÚ potvrdil plebiscit 29. t. m. Papadopulos se stal jejÉm presidentem. NÁsledkem vojensk× diktatury byla isolace òecka, kterÁ vedla k hospodÁÒsk×mu poklesu. Ten byl hlavnÉm impulzem k protivlÁdnÉm demonstracÉm nespokojenÙch studentÊ na pÒelomu listopadu a prosince 1973. 25. listopadu se moci opÅt chopilo vojsko. Papadopulos abdikoval ve prospÅch vrchnÉho velitele armÁdy generÁla Faidona Gizikise (*1918). Ten jmenoval novÙm pÒedsedou vlÁdy Adamandia Androtsopula. DefinitivnÉ konec vojensk× diktatury znamenala kyperskÁ krise v nÁsledujÉcÉm roce. Kypr zÉskal nezÁvislost 16. 3. 1959 na zÁkladÅ kyperskÙch dohod mezi BritÁniÉ, òeckem, Tureckem a kyperkÙmi òeky a Turky, kdyÚ snahy o jeho pÒipojenÉ k òecku i o pouhou zmÅnu britsk×ho zÒÉzenÉ neuspÅly. Presidentem se stal arcibiskup Makarios III., silnÅ levicovÅ orientovanÙ. VojenskÁ junta v Ath×nÁch stÁle usilovala o pÒipojenÉ Kypru - t. zv. enosis. 15. Ãervence 1974 doÓlo k nezdaÒen×mu pokusu o puà a atentÁt na Makaria veterÁny EOKA (ta pod vedenÉm plukovnÉka Grivase dÒÉve bojovala proti BritÊm a TurkÊm za pÒipojenÉ k òecku). Pokus o pÒevrat byl pochopitelnÅ iniciovÁn a ÒÉzen z Ath×n. TureckÁ vlÁda vyuÚila situaci a o pÅt dnÉ pozdÅji se jejÉ ozbrojen× sÉly vylodily na severu ostrova. NÁsledkem tohoto neÕspÅchu a hrozby vÁleÃn×ho konfliktu s Tureckem vrcholÉ v Ath×nÁch 23. 7. vnitropolitickÁ krise. President Gizikis povÅÒÉ bÙval×ho ministersk×ho pÒedsedu Konstantina Karamanlise sestavenÉm nov× vlÁdy a junta i s presidentem abdikuje. NovÁ vlÁda postavila Papadopula a Pattaka pÒed soud, rozsudek smrti byl obÅma zmÅnÅn na doÚivotnÉ ÚalÁÒ. 17. listopadu 1974 se konaly svobodn× parlamentnÉ volby a v Ãervnu 1975 byla pÒijata novÁ Õstava. (Eugen) O feminismu Feminismus je slovo, kter× (zatÉm) vyvolÁvÁ u vÅtÓiny ÃeskÙch muÚÊ a Úen spÉÓe ÕsmÅvy. PovaÚujÉ feminismus za nÅco, co se nÁs netÙkÁ. òÉkajÉ si: ªAÔ se v tÙ Americe vyblbnou, kdyÚ je to bavɺ. Feminismus je vÓak velice zÁvaÚnÙ a nebezpeÃnÙ fenom×n dneÓnÉ doby a nenÉ radno ho pÒechÁzet ÕsmÅvy. V Ãem tedy tkvÉ nebezpeÃÉ feminismu? Feminismus je pÒedevÓÉm myÓlenkovÙ proud smÅÒujÉcÉ proti PÒirozenosti. NaÓemu svÅtu byl dÁn urÃitÙ òÁd, kterÙ urÃuje i roli muÚe a Úeny. Jsou dÁny Õkoly a role nÁleÚejÉcÉ pouze muÚÊm, Õkoly a role nÁleÚejÉcÉ pouze ÚenÁm a koneÃnÅ zÁleÚitosti spoleÃn×. To je pÒirozenÙ stav, kterÙ zajiÓÔuje rovnovÁhu tohoto svÅta. Feminismus se snaÚÉ tento stav zmÅnit, v extr×mnÉch pÒÉpadech dokonce pÒevrÁtit. úeny-feministky usilujÉ o to, aby oblast ÃinnostÉ vyhrazenÙch PÒirozenostÉ pouze muÚÊm byla co nejmenÓÉ. To znamenÁ, Úe chtÅjÉ pÒebÉrat Õkoly, kter× jim nebyly vyhrazeny. To je velice nebezpeÃn× a ohroÚuje to rovnovÁhu ve spoleÃnosti. PrvnÉ dÊsledky tohoto poÃÉnÁnÉ mÊÚeme pozorovat jiÚ delÓÉ dobu, neboÔ feminismus mÁ jistÅ tak× svÊj podÉl na krisi rodiny, kterÁ dosahuje v dneÓnÉ dobÅ varujÉcÉch rozmÅrÊ. VÓechny feministky samozÒejmÅ nesmÙÓlÉ stejnÅ. Feminismus mÊÚe mÉt podobu od toho nejmÉrnÅjÓÉho po velmi radikÁlnÉ. Feminismus mÁ zkrÁtka mnoho podob. NÅkterÙm ÚenÁm jde pouze o vÅtÓÉ Õctu a respekt vÊÃi nim, nÅkter× pronikajÉ do pracovnÉch pozic dÒÉve obÙvanÙch pouze muÚi (politika, l×kaÒstvÉ, management, ale nÅkter× dÅlnick× profese), jin× zase do typicky muÚskÙch sportovnÉch disciplÉn (box, vzpÉrÁnÉ Ãi lednÉ hokej) a ty nejradikÁlnÅjÓÉ bojujÉ proti ªmuÚsk× tyraniiº jak se dÁ. NÅkdy mÁ tato snaha tragikomickÙ nÁdech. NapÒ. v U.S.A. byli nÅkteÒÉ muÚi obÚalovÁni jen proto, Úe pustili ªdÁmuº do dveÒÉ nebo Úe ji pomohli do kabÁtu. BohuÚel tyto soudy prohrÁli. NejhorÓÉ je fakt, Úe se vÅtÓina tÅchto aktivit dÅje na Õkor rodiny. AÔ se na mne ÚÁdnÁ dÉvka Ãi Úena nezlobÉ, ale prvotnÉm Õkolem Úeny je vÙchova dÅtÉ a p×Ãe o rodinu. StejnÅ jako je prvotnÉm Õkolem muÚe zabezpeÃenÉ a ochrana rodiny. Je mi smutno, kdyÚ slyÓÉm od mladÙch dÉvek a Úen, Úe je pro nÅ mateÒstvÉ pÒekÁÚkou v kari×Òe, nebo Úe nechtÅjÉ dÅti, protoÚe by si nemohli uÚÉvat Úivota. ChÁpu, Úe v dneÓnÉ situaci nenÉ nikterak jednoduch× zÊstat doma s dÅtmi aÚ do ÓkolnÉho vÅku, protoÚe muÚ nenÉ schopen ze sv×ho platu rodinu uÚivit. K tomu je potÒeba samozÒejmÅ pÒiÃÉst velk× obtÉÚe pÒi hledÁnÉ bydlenÉ. JenomÚe i nedostatek penÅz je pojem velmi relativnÉ. Pro nÅkoho to znamenÁ, Úe nebude moci kaÚdÙ rok na dovolenou k moÒi, Úe si nepoÒÉdÉ chatu a auto a Úe nepÊjde alespoÎ jednou tÙdnÅ na veÃeÒi do restaurace. JenÚe pro jin×ho je nedostatek penÅz to, Úe nemÊÚe dÉtÅti zaplatiti obÅdy ve Ókolce a Úe obleÃenÉ nakupuje v second handu. To jsou opravdu, na rozdÉl od prvnÉho pÒÉpadu, Ópatn× podmÉnky, kter× objektivnÅ nutÉ Úenu pracovat. SamozÒejmÅ netvrdÉm, Úe Úeny nemohou studovat Ãi pracovat, nebo Úe se v nÅkterÙch Ãinnostech nevyrovnajÉ kvalitativnÅ muÚÊm. Ale zdÁ se mi, Úe pokud se 30-ti letÁ Úena rozhoduje mezi zaloÚenÉm rodiny a kari×rou (tÒebas i zÁvratnou), mÅla by spÉÓe volit rodinu. Zaprv× tÉm plnÉ svoji nejpÒirozenÅjÓÉ roli-mateÒskou a zadruh× tÉm prospÉvÁ cel× spoleÃnosti, neboÔ rodina je zÁkladem spoleÃnosti (zvlÁÓtÅ dnes, kdy je rodina v krisi a nÁroda ubÙvÁ). Jsou pochopitelnÅ i povolÁnÉ, kterÁ mohou vykonÁvat pouze Úeny (napÒ. zdravotnickÙ personÁl, ÃÁst pedagogÊ Ãi nÅkter× sloÚky policie). V tÅchto pÒÉpadech je nutno Úeny podporovat a vytvoÒit jim nejlepÓÉ podmÉnky pro vÙkon zamÅstnÁnÉ. ZÁvÅrem tohoto odstavce bych rÁd uvedl (pro uklidnÅnÉ vÓech Úen a dÉvek), Úe nehoruji pro ÚÁdnÁ legislativnÉ opatÒenÉ. O tom, zda bude mÉt Úena rodinu, a pÒÉpadnÅ kdy a s kÙm, smÉ rozhodnout pouze ona sama. Nikdo nemÁ prÁvo ji do Ãehokoliv nutit. ChtÅl bych spÉÓe na Úeny apelovat, aby nepodl×haly nepÒirozenÙm feminisaÃnÉm trendÊm a aby tak pÒispÉvaly k zachovÁnÉ tradiÃnÉ rodiny a tÉm cel× spoleÃnosti. JeÓtÅ bych se krÁtce zmÉnil o feminismu jako politick×m ideologii. Je faktem, Úe feminismus je programovÅ zÁleÚitostÉ veskrze levicovou. Boj za ÚenskÁ prÁva (spolu s bojem za prÁva ostatnÉch ªmenÓinº) nachÁzÉme t×mÅÒ vÙhradnÅ v programech nejrÊznÅjÓÉch levicovÙch stran - u komunistÊ, zelenÙch, socialistÊ Ãi jinÙch kombinacÉ tÅchto proudÊ. Je to dÁno charakterem tÅchto ªpokrokovÙchº stran, protoÚe jejich Ãinnost usilovnÅ a cÉlenÅ smÅÒuje k boÒenÉ tradiÃnÉch hodnot a k jejich nahrazenÉ utopickÙm ideÁlem pseudohumanistick× rovnosti. NejradikÁlnÅjÓÉ formy feminismu mohou mÉt podobu samostatn×ho, extr×mnÉho a nÅkdy i militantnÉho politick×ho proudu. Aby si ÃtenÁÒi mohli udÅlat pÒedstavu, jak mÊÚe tento radikÁlnÉ feminismus vypadat, uvÁdÉm nÅkolik citacÉ z knihy ªSCUM Manifestoº od Valerie Solanas. Tento text z roku 1967 je nejslavnÅjÓÉm, nejdrsnÅjÓÉm, nejmilitantnÅjÓÉm a nejdiskutovanÅjÓÉm feministickÙm textem, kterÙ kdy vznikl. Slovo SCUM v nÁzvu je zkratkou pro ªSociety for Cutting Up Menº, coÚ znamenÁ ªSpoleÃnost pro vykastrovÁnÉ, zmasakrovÁnÉ, rozsekÁnÉ, prostÅ likvidaci muÚʺ. JednÁ se opravdu o nechutn× ÃtenÉ, coÚ dokazujÉ tyto ukÁzky: ªMuÚ je biologickÁ chyba: muÚskÙ chromozom (XY) nenÉ nic neÚ nekompletnÉ ÚenskÙ chromozom (XX)... BÙt muÚem znamenÁ bÙt citovÅ omezenÙ zmetek; bÙt muÚem je tÅlesnÁ vada a muÚi jsou citovÉ mrzÁciº; ªNazÙvat muÚe zvÉÒetem znamenÁ mu lichotit: muÚ je pouhÙ strojº; ªKaÚdÙ muÚ nÅkde hluboko uvnitÒ o sobÅ vÉ, Úe je bezcennÙ kus hovnaº; ªMuÚ nenÉ vÉc neÚ ranec podmÉnÅnÙch reflexÊ, neschopnÙ duÓevnÅ svobodnÙch reakcÉ...º; ªVe skuteÃnosti nenÉ ÚÁdnÙ dÊvod, proà by spoleÃnost, sestÁvajÉcÉ z rozumnÙch lidskÙch bytostÉ,..., proà by mÅla mÉt vlÁdu, zÁkony anebo vÊdceº; ªHrstka SCUMu staÃÉ pÒevzÉt kontrolu nad zemÉ bÅhem jedin×ho roku pouhÙ systematickÙm mrvenÉm syst×mu, vÙbÅrovÙm niÃenÉm vlastnictvÉ a vraÚdami,..., SCUM se stane spolkem nepracovnÉch sil, SCUM zniÃÉ vÓechny neuÚiteÃn× a nebezpeÃn× objekty- auta, vÙlohy obchodÊ, Velk× UmÅnÉ, apod.,..., SCUM pÒevezme kontrolu ned sÉtÉ rÁdiovÙch vln a TV spoleÃnostÉ, SCUM vtrhne do smÉÓenÙch vztahÊ (muÚ-Úena) a rozmetÁ je, SCUM zabije vÓechny muÚe, kteÒÉ nebudou v ZÁloze SCUMu,...º. DoufÁm, Úe vÁm to staÃÉ. A to jsou ve ªSCUM Manifestuº jeÓtÅ horÓÉ vÅci. JistÅ, tento text pÒedstavuje maximÁlnÉ extr×m. Ale je nutn× si uvÅdomit, Úe dneÓnÉ doba pÒeje radikalisaci podobnÙch proudÊ, jako je feminismus. Na zÁvÅr bych rÁd uvedl, Úe si plnÅ uvÅdomuji, Úe na vzestupu feminismu majÉ nemalÙ podÉl muÚi. Dokud totiÚ budou Úeny Ãelit Õtlaku a nÁsilÉ agresivnÉch a opileckÙch manÚelÊ, dokud budou terÃem sexuÁlnÉho obtÅÚovÁnÉ (toho opravdov×ho- vulgÁrnÉ narÁÚky a nÁvrhy, osahÁvÁnÉ, atd.), dokud bude znevaÚovÁna jejich prÁce a Õloha ve spoleÃnosti, tak zde feminismus stÁle bude a bude sÉlit. Na druhou stranu je pravda, Úe proti feminismu se musÉ ozvat pÒedevÓÉm Úeny. Ony musÉ dÁt svÙm feministickÙm soukmenovkynÉm jasnÅ najevo, Úe chtÅjÉ bÙt pÒedevÓÉm dobrÙmi matkami a manÚelkami. A ne hornicemi, vzpÅraÃkami nebo bezcitnÙmi lesbickÙmi anarchistkami. (Hoola) PoznÁmka k polsko-ÚidovskÙm vztahÊm BÅhem prvnÉ svÅtov× vÁlky a po nÉ se po vÉce jak sto letech znovu obnovoval samostatnÅ existujÉcÉ polskÙ stÁt. Na poÃÁtku pod patronacÉ CentrÁlnÉch mocnostÉ, pozdÅji samostatnÅ s ohledem na Dohodu. V r.1918, kdy se spojoval domÁcÉ a zahraniÃnÉ proud, byla situace znaÃnÅ sloÚitÁ - Polsko se doposud plnÅ nesjednotilo, stÁle pÒeÚÉvaly mÉstnÉ sprÁvy z doby rozdÅlenÉ, nehledÅ k ÒadÅ mÉstnÉch samozvanÙch vlÁd. DomÁcÉ sc×nu sjednotil aÚ Pilsudski po nÁvratu z nÅmeck×ho vÅzenÉ. Byl okolnostmi donucen spojit se pÒedevÓÉm s levicovÙmi politiky, avÓak podaÒilo se mu zÒÉdit centrÁlnÉ vedenÉ. V zahraniÃÉ pÊsobil pÒedevÓÉm PolskÙ nÁrodnÉ komit×t v Ãele s I. PaderewskÙm a R. DmowskÙm. Po sjednocenÉ Polska Komit×t oficiÁlnÅ zanikl, Paderewski se stal ministerskÙm pÒedsedou a o statnÉ vÊdci v Ãele s DmowskÙm vytvoÒili polskou misi na mÉrov× konferenci v PaÒÉÚi. SouÃasnÅ s politickÙmi jednÁnÉmi o podobÅ nov×ho stÁtu probÉhaly boje o zÉskÁnÉ faktick× moci, zejm×na na vÙchodÅ s Ukrajinci, Rusy a s Litevci, neboÔ o prÊbÅhu vÙchodnÉch hranic se nemohli shodnout ani sami PolÁci ( na historickÙch polskÙch ÕzemÉch Úila spousta jinÙch nÁrodnostÉ ). Na ÕzemÉ obnoven×ho Polska Úil velkÙ poÃet úidÊ. V rakousk× HaliÃi bylo pÒed vÁlkou 860 tis. ÚidovskÙch obyvatel, v rusk× ÒÉÓi pak 5,5 mil.( v r. 1908 bylo oficiÁlnÅ udÁvÁno sionistickÙmi ÚidovskÙmi organisacemi ÃÉslo 11,081.000 jako poÃet vÓech úidÊ na cel×m svÅtÅ (dle nÁrodnosti) - v Rusku jich tedy mÅla domovsk× prÁvo polovina ). JelikoÚ se vÓak nesmÅli usidlovat v centrÁlnÉch guberniÉch, vÅtÓina jich Úila v bÙval×m Kongresov×m krÁlovstvÉ, LitvÅ, BÅlorusku a na UkrajinÅ ( celkem pÒes 5 milionÊ ). Skupiny ÚidovskÙch obyvatel se nachÁzely zejm×na ve mÅstech a menÓÉch mÅsteÃkÁch ( v rusk× ÃÁsti tvoÒily nezanedbatelnou ÃÁst obyvatel mÅst - aÚ 25-55%! ). CelÙ venkovskÙ maloobchod byl jimi ovlÁdÁn. ãÁst rodin doposud Úila v ghettech, avÓak ÃÁst se asimilovala. PolÓtÉ vlastenci Ãasto smÅÒovali svÊj nacionalismus nejen vÊÃi RusÊm Ãi NÅmcÊm, ale tak× proti úidÊm. PÒesto, Úe Herzlova SvÅtovÁ sionistickÁ organisace jiÚ fungovala ( Òada jejÉch ÃlenÊ pochÁzela prÁvÅ z polskÙch ÕzemÉ ) a kolonisace Palestiny probÉhala, vÅtÓina polskÙch úidÊ byla v tomto smÅru neuvÅdomÅlÁ a stÅhovat se z krajÊ, kde se narodili, se jim nechtÅlo. Tato ÃÁst úidÊ vÓak pÒesto hrÁla dÊleÚitou roli v plÁnech SSO. SSO se pokouÓela zÉskat vliv na paÒÉÚskou mÉrovou konferenci. AvÓak protipolskou Ãinnost vyvÉjely tak× Úidovsk× kruhy v U.S.A. jiÚ za vÁlky. The American Jewish Commitee (pÒeds. Louis Marshall) v r. 1916 ostÒe napadl PolÁky pro antisemitismus v publikaci "The Jews in the Eastern War Zone". Podle polskÙch analÙz nebyli chudÓÉ a m×nÅ uvÅdomÅlÉ úid× vÊbec proti svobodn×mu a sjednocen×mu Polsku. Naproti tomu vzdÅlanÉ úid× nÅmeÃtÉ a rakouÓtÉ se vyslovovali proti pÒipojenÉ historickÙch ÕzemÉ k Polsku; byli rozhodnÅ proti siln×mu polsk×mu stÁtu. Argumentovali tÉm, Úe PolÁci jsou barbarskÙ, okupaÃnÉ, aristokratickÙ, autokratickÙ a antisemitskÙ nÁrod. V tomto protipolsk×m duchu vystupovaly tak× sionistick× kruhy v NÅmecku, Anglii a U.S.A.. úid× se na mÉrov× konferenci dovolÁvali spravedlnosti a prÁva nÁrodÊ na sebeurÃenÉ. Toto vÓak byl v jejich pÒÉpadÅ skuteÃnÅ probl×m. PoÚadovali tedy smluvnÅ zaruÃit vlastnÉ autonomii v nov×m Polsku; jinak hrozili pomocÉ sv×ho vlivu zdiskreditovat Polsko. NestaÃil jim rovnocenÙ, tzv. obÃanskÙ, princip jak ho znÁme dnes, poÚadovali vlastnÉ ÕÒady, druhÙ ÕÒednÉ jazyk, kulturnÉ autonomii, atd.. Paderewski i Dmowski si uvÅdomovali nebezpeÃÉ pro polskou vÅc, hrozÉcÉ od sÉly úidÊ. Dmowski dokonce ÒÉkal, Úe úid× jsou pÒÉmo proti koncepci polsk×ho stÁtu, neboÔ chtÅli vlastnÉ. Dmowski vyslal do Polska sv×ho zÁstupce Grabsk×ho mimo jin× s Õkolem, aby navÁzal kontakty s ÚidovskÙmi pÒedstaviteli. DoÓel k zÁvÅru, Úe pÒi vlivu úidÊ na W.Wilsona a L.George se s nimi musÉ dohodnout, jinak nad otÁzkou existence Polska visÉ otaznÉk. Grabski pozdÅji psal, Úe úid× si stÁle stÅÚovali na polskÙ antisemitismus a tzv. pogromy, chtÅli svolat úidovskou nÁr. radu a vytvoÒit zvlÁÓtnÉ stÁtnÉ sekretariÁt, kladli stÁle nekoneÃn× poÚadavky a sami se nechtÅli k ÚÁdn× podpoÒe polskÙch zÁjmÊ zavÁzat. Nakonec se chtÅli PolÁci dohodnout pÒÉmo se sionistickÙm vedenÉm. Jeden z ÃlenÊ tohoto ÕstÒedÉ pÒicestoval z U.S.A. do Evropy, avÓak jako podmÉnku pro zahÁjenÉ rozhovorÊ si kladl souhlas s poÚadavkem vytvoÒenÉ Úidovsk×ho stÁtu. V t× dobÅ vÓak idea stÁtu v PalestinÅ byla velmi mlhavÁ. Mnohem ÚivÅji si spousta úidÊ dovedla pÒedstavit ÚidovskÙ stÁt ve vÙchodnÉ EvropÅ. òada ÃelnÙch ÚidovskÙch pÒedstavitelÊ odtud pochÁzela a navÉc tam Úila vÉce jak polovina vÓech úidÊ. Mohl to bÙt samostatnÙ stÁt ÚidovskÙ nebo polsko-ÚidovskÙ. Podle Grabsk×ho bylo v zÁjmu vÙchodoevropskÙch ÚidÊ, aby hranice Polska byly buÄ na Bugu (vlastnÅ dneÓnÉ hranice) nebo dÁle na vÙchodÅ jako pÒed dÅlenÉm Polska (aby nebyli rozdÅleni mezi vÉce stÁtÊ). Sionist× jsou schopni prosadit " velk× Polsko ", avÓak poÚadujÉ svÊj jazyk jako druhÙ ÕÒednÉ na vÙchodnÉch ÕzemÉ a tamt×Ú polovinu ÕÒednickÙch mÉst ve sprÁvÅ. S tÉm ovÓem ani Grabski ani Dmowski nesouhlasili. Sionist× tedy podnikli ostrou protipolskou kampaÎ, jeÚ mÅla vliv zejm×na u L.George. úid×, ovlÁdajÉcÉ propagandistick× prostÒedky, psali s pÒispÅnÉm NÅmcÊ o pogromech a barbarsk×m tÙrÁnÉ neÓÔastnÉkÊ a vyvolÁvali pobouÒenÉ proti nÁrodu, kterÙ chce svobodu, ale utlaÃuje jin×. BritskÁ vlÁda ÚÁdala oficiÁlnÉ vysvÅtlenÉ. Dmowski odpovÅdÅl, Úe nemÊÚe popÒÉt, Úe v Polsku v nÅkterÙch pÒÉpadech trpÅli úid×, akce ( i spontÁnnÉ, neofic. org. ) byly namÉÒeny proti ÓmelinÁÒÊm ukrÙvajÉcÉm potraviny nebo proti bolÓevikÊm. Byli-li tÅmito úid×, je to jen jejich chyba. V bÒeznu 1919 byl v PaÒÉÚi ustanoven VÙbor ÚidovskÙch delegacÉ na obranu ÚidovskÙch poÚadavkÊ. KdyÚ se nepodaÒilo vytvoÒit ÚidovskÙ stÁt, poÚadoval alespoÎ zvlÁÓtnÉ smlouvou zÁruku prÁv menÓin. VÙsledkem t×to aktivity byla tzv. malÁ versailleskÁ smlouva o ochranÅ nÁrodnostnÉch menÓin z 28.6.1919. Polsko k nÉ muselo pÒistoupit, neboÔ na nÉ zÁvisela mÉrovÁ smlouva s NÅmeckem. Tato episoda rozhodnÅ nepÒispÅla k zlepÓenÉ vztahÊ mezi PolÁky a úidy, kter× jsou ostatnÅ dodnes oÚehavÙm t×matem. Podle: A.Czubinski: Rusko-polskÁ vÁlka v letech 1918-1921 ( Walka o granice wschodnie Polski w letech 1918-1921 ), Brno 1996 OttÊv slovnÉk nauÃnÙ, ilustrovanÁ encyklopedie obecnÙch vÅdomostÉ, Praha OttÊv slovnÉk nauÃnÙ nov× doby, dodatky k velik×mu Ottovu slovnÉku nauÃn×mu, Praha (Hoola) Ohl×dnutÉ za letoÓnÉ krizÉ na BalkÁnÅ Srbsko ztratilo Kosovo. Proti obrovsk× pÒesile musela JugoslÁvie ustoupit. VÅdÅli jsme to, zdravÙ rozum nepÒipouÓtÅl moc jinÙch moÚnostÉ, pÒesto se emoce draly na povrch a my nahlas doufali v zÁzrak. LetoÓnÉ udÁlosti jsou v mnoh×m pouÃn×. Jak pro znaÃnou podobnost s naÓimi modernÉmi dÅjinami, tak jako moÚnÙ vzorovÙ pÒÉklad pro obdobn× zÁsahy v budoucnu. NehodlÁm se zde zaobÉrat pÒÉÃinami vzniku krize, neboÔ jsou pÒÉliÓ sloÚit× a nemÁme k nim dostatek nezÁvislÙch informacÉ. Jist× je, Úe i Srbov× se dopustili Òady politovÁnÉhodnÙch excesÊ, byÔ ÃÁsteÃnÅ omluvitelnÙch souvislostmi. ZÁroveÎ je tÒeba pamatovat na to, Úe boj rozpoutali AlbÁnci sami, a jejich situace je jeÓtÅ m×nÅ omluvitelnÁ. Tak× nesmÉme zapomenout, Úe se tyto udÁlosti sebÅhly na BalkÁnÅ, kam nelze ÓablonovitÅ pÒenÁÓet naÓe myÓlenÉ a logiku. RozhodnÅ se nepoÃÉtÁm mezi slavjanofily, ale ony dva mÅsÉce jsem peÃlivÅji neÚ jindy sledoval udÁlosti a kaÚdÙ den pociÔoval lÉtost a sounÁleÚitost se srbskÙm nÁrodem. A tak× vztek nad svou bezmocÉ. Tyto udÁlosti ukÁzaly totiÚ jeÓtÅ nÅco: aà se tehdy globalistick× kruhy na okamÚik naprosto demaskovaly, t×mÅÒ vÓechny v EvropÅ to nechalo v klidu. Krom nÅkolika demonstracÉ ÚÁdnÁ vÙznamnÁ akce (byÔ symbolick× povahy) vyjadÒujÉcÉ odpor proti akcÉm vÊÃi JugoslÁvii nepÒiÓla ani od nÁrodnÉch vÊdcÊ, ani od spontÁnnÉho davu. KdyÚ vyjednÁvaÃi ZÁpadu pÒedklÁdali ve francouzsk×m mÅsteÃku Rambouillet srbsk× delegaci mÉrov× podmÉnky, muselo jim bÙt jasn×, Úe tato je nemÊÚe nikdy pÒijmout. KromÅ faktick× samostatnosti Kosova v nich byl pÒedpoklÁdÁn po tÒech letech plebiscit o nezÁvislosti (jen na ÕzemÉ Kosova pole), pÒÉtomnost okupaÃnÉch vojsk a jejich volnÙ pohyb po cel×m jugoslÁvsk×m ÕzemÉ, zdarma poskytnutÉ letiÓÔ a pÒÉstavÊ silÁm NATO a dalÓÉ. Jen pro srovnÁnÉ - rakousk× ultimÁtum Srbsku z 23. 7. 1914, kvÊli jemuÚ nesplnÅnÉ de jure vypukla svÅtovÁ vÁlka, obsahovalo pouze jedinÙ pro Srby nesplnitelnÙ bod: umoÚnÅnÉ rakouskÙm policejnÉm ÕÒednÉkÊm vyÓetÒovat souvislosti atentÁtu na nÁslednÉka habsbursk×ho trÊnu na srbsk×m ÕzemÉ! (Ve Ókole nÁm ÒÉkali, Úe to bylo nesluÃiteln× s existencÉ samostatn×ho stÁtu. Co se asi bude uÃit o Rambouillet?) NehledÅ vÊbec k tomu, Úe tato "smlouva" byla jiÚ v lednu t. r. zveÒejnÅna v albÁnsk×m tisku; oficiÁlnÅ vÓak nebyla pÒÉstupnÁ veÒejnosti a se Srby nebyla konzultovÁna (podle zpravodajstvÉ BBC). O Ãem se tedy v Rambouillet jednalo? KdyÚ zaÃala leteckÁ kampaÎ, obdivovali jsme nadÓenÉ a odhodlÁnÉ SrbÊ. Proti vzduÓn× pÒevaze nemÅli sice pÒes dÉlÃÉ ÕspÅchy Óanci, oÃekÁvali vÓak, Úe pÒi nÁsledn× pozemnÉ invasi budou moci ukÁzat, Úe si nedajÉ vzÉt ÃÁst sv×ho ÕzemÉ zadarmo. KdyÚ si jiÚ nechali zniÃit celou zemi, tak jsem doufal, Úe se uÚ nevzdajÉ a polnÉ taÚenÉ bude nevyhnuteln×. MÙlil jsem se, masivnÉ nÁlety jsou zÒejmÅ s to zlomit i odhodlanÙ nÁrod. To je dÊleÚit× zjiÓtÅnÉ pro budoucnost (na rozdÉl na pÒ. od druh× svÅtov× vÁlky) a zÒejmÅ se mÊÚeme tÅÓit na opakovÁnÉ ÕspÅÓn× taktiky nÅkde jinde. DÊleÚitou Õlohu v obou kampanÉch, jak vojensk×, tak ji pÒedchÁzejÉcÉ diplomatick×, sehrÁla masm×dia. Nemohu posoudit, jak vypadal pomÅr mezi propagandou a informacemi v Srbsku, respektive v JugoslÁvii. Naprosto ostudnou roli ovÓem sehrÁli novinÁÒi u nÁs. ObjektivnÅjÓÉ snad bylo i Radio Tirana. Je vidÅt, Úe nestudovali bolÓevick× Ókoly pro vymÙvÁnÉ mozkÊ nadarmo. T×mÅÒ vÓichni byli mnohem agilnÅjÓÉ neÚ naÓi politici, z nichÚ alespoÎ nÅkteÒÉ (na pÒ. VÁclav Klaus) dali najevo svÊj nesouhlas s postupem vÊÃi SrbÊm , maskovanÙm za boj lidskÙch prÁv s ukrutnÙm tyranem Slobodanem MiloÓevicem. Zde je na mÉstÅ vyzdvihnout nÅkter× zahraniÃnÉ, na pÒ. nÅmeck× a britsk×, listy a zejm×na pak vysÉlÁnÉ BBC, kter× zÁsobovali svÅt pomÅrnÅ vyvÁÚenÙmi zprÁvami, dle nichÚ si mohl rozumnÙ a myslÉcÉ ÃlovÅk utvoÒit vlastnÉ nÁzor. BritskÙm novinÁÒÊm za to patÒÉ dÉk; ti naÓi se majÉ mnoho co uÃit, jak vypadÁ demokratick× zpravodajstvÉ. SrbskÙ odpor nebyl a ani nemÅl bÙt pouze symbolickÙ. KdyÚ vydrÚeli takovou dobu, kdyÚ si nechali zpustoÓit zem, neÚ se vzdali, museli Srbov× alespoÎ doufat v moÚnost vÉtÅzstvÉ; vÚdyÔ pro morÁlnÉ pocit "Úe se tak snadno nedali" staÃilo mnohem m×nÅ. Vedle teoretick× varianty vÉtÅzstvÉ v pÒÉpadÅ pozemnÉch bojÊ (kterÁ je pÒi pÒesile spojencÊ dlouhodobÅ opravdu pochybnÁ) bylo touto moÚnostÉ aktivnÉ vystoupenÉ Ruska. PrÁvÅ k tomu vÅtÓina SrbÊ pravdÅpodobnÅ upÉnala sv× nadÅje. Tento stÉn stÁtu ovlÁdanÙ ztÅlesnÅnou pÒedstavou o vrcholnÅ zkorumpovan× vlÁdÅ a na trÊnÅ s pÒÉzrakem v tÅle alkoholika vÓak nechal sv× "bratry" bezohlednÅ na holiÃkÁch! Zde jiÚ nepomÊÚe vÙmluva na zrÁdce ve vlÁdÅ. I tak zvanÉ jestÒÁbi mezi generalitou, ÕdajnÉ ruÓtÉ patrioti, se nezmohli na ÚÁdnou rozhodnou akci. To na kaÚdÙ pÁd svÅdÃÉ buÄ o jejich neschopnosti Ãi nemohoucnosti. Kdyby mÅli vliv, jakÙ jim bÙvÁ pÒipisovÁn, a vÊli pomoci SrbÊm, mohli vyvinout na Jelcina nÁtlak (na pÒ. hrozbou vojensk×ho puÃe), aby aktivnÅ vystoupil na pomoc JugoslÁvii. Nic se vÓak nestalo, nepoÃÉtÁme-li teatrÁlnÉ pÒesun nÅkolika vÙsadkÁÒÊ do PriÓtiny. Ten stejnÅ slouÚil spÉÓ k uklidnÅnÉ domÁcÉ sc×ny, neboÔ tÉm, Úe Rusko nemÁ vlastnÉ okupaÃnÉ zÏnu, bylo Kosovo pole vlastnÅ cel× Srbsku odÎato. A okupaÃnÉ zÏny se Rusov× vzdali prÁvÅ vÙmÅnou za vÙsadkÁÒe v PriÓtinÅ. Vzhledem k povÅstn× tradiÃnÉ vazbÅ BÅlehrad - Moskva nevÁhÁm napsat, Úe Rusov× Srby zradili, neboÔ je hodili pÒes palubu a nechali na holiÃkÁch. ProbÅhnuvÓÉ udÁlosti vÉce neÚ zÒejmÅ demonstrovaly politickou neschopnost OSN. Cel× spoleÃenstvÉ je totiÚ zablokovan× nedotknutelnou Radou bezpeÃnosti, jejÉÚ stÁlÉ Ãlenov× s prÁvem veta se nejsou schopni dohodnout. SvÙm zÁsahem NATO vlastnÅ poslalo OSN na smetiÓtÅ dÅjin. SeveroatlantickÁ aliance se sice ukÁzala jako akceschopnÅjÓÉ, avÓak k pÒevzetÉ Õlohy OSN nemÁ dostateÃnou sÉlu ani vÓeobecnou podporu ve svÅtÅ. SvÙm vystoupenÉm navÉc vytvoÒila precedens, kterÙ mohou nÁsledovat i dalÓÉ stÁty (na pÒ. Rusko, ãÉna). NebezpeÃÉ konfliktu velkÙch rozmÅrÊ tak vlastnÅ teoreticky vzrostlo, byÔ si stejnÅ jiÚ dÒÉve Òada stÁtÊ dÅlala z OSN a jejÉch sankcÉ legraci (konkr×tnÅ na pÒ. IrÁk, Israel). ZvÉtÅzilo tedy NATO, potaÚmo USA? SpÉÓe se dÁ napsat, Úe zvÉtÅzili AlbÁnci. MÅli mnohem lepÓÉ a silnÅjÓÉ spojence neÚ jejich soupeÒ (ten vlastnÅ nemÅl nakonec ÚÁdn×). Kosovo je nynÉ jejich a prÁvÅ v nÅm provÁdÅjÉ rasovou Ãistku, kterou Srbov× jiÚ nestihli dokonÃit. JenÚe AlbÁnci ÃistÉ pod ochranou bodÁkÊ okupaÃnÉch vojsk. NavÉc Kosovo museli opustit vÓichni pÒÉsluÓnÉci srbskÙch ozbrojenÙch sloÚek, tedy i policist× a zmobilisovanÉ zÁloÚnÉci z Kosova! To znamenÁ prakticky vÓechny zdrav× muÚe v produktivnÉm vÅku! Naproti tomu je dneÓnÉ situace pro Srby, vzhledem k pÊvodnÉm podmÉnkÁm, spÉÓe ÃestnÙm mÉrem neÚ kapitulacÉ (znÁme-li tedy vÓechny hlavnÉ body uzavÒenÙch dohod), byÔ beznadÅjnÅ pro tuto chvÉli Kosovo ztratili. Nato sice vÉtÅzstvÉ stÁlo zÒejmÅ vÉce, neÚ si myslilo, ale udrÚelo si samo pÒed sebou tvÁÒ a ukÁzalo, pÒes dÉlÃÉ neÕspÅchy (na pÒ. ztrÁta dvou ApachÊ), co dovede. ZkrÁtka: vlk se naÚral a koza zÊstala celÁ. NynÅjÓÉ situace nemÊÚe bÙt pro Srby radostnÁ. De facto pÒiÓli o ÃÁst ÕzemÉ, de jure je kus jejich stÁtu okupovÁn. Cizina vykonÁvÁ drze okatÙ nÁtlak na jejich vnitÒnÉ politiku. HrozÉ rozpad JugoslÁvie, coÚ by pro Srbsko znamenalo dalÓÉ krutou hospodÁÒskou rÁnu, neboÔ by ztratilo pÒÉstup k moÒi. JiÚ dnes je JugoslÁvie velmi zadluÚenou zemÉ (ÕdajnÅ nejvyÓÓÉ dluh v EvropÅ), hospodÁÒskÁ obnova mÊÚe v×st k jejÉmu ekonomick×mu a nÁslednÅ politick×mu porobenÉ, zejm×na ze strany USA (skrz dluhy, pÊjÃky a rÊzn× obnovn× fondy). Slobodan MiloÓevic nenÉ mÙm politickÙm favoritem, ale je pÒesto logick×, Úe za nÉm v kritickÙ okamÚik stÁl celÙ nÁrod. VÁlka o nÁrodnÉ bytÉ nenÉ doba pro ideologick× spory. LetoÓnÉ balkÁnskÁ krize je v mnoh×m podobnÁ krizi Ãeskoslovensk× z pozdnÉho l×ta 1938. I tehdy se za socialistu BeneÓe postavila pravice. My jsme se ovÓem nebrÁnili. Ale mÊÚeme ze zpÅtn×ho pohledu a pÒi porovnÁnÉ obou caus jasnÅ ÒÉci: Je lepÓÉ prohrÁt v boji neÚ ztratit svou Ãest a muset se stydÅt pÒed historiÉ. A ÚÁdn× hmotn× zisky nemohou nahradit ztracenou hrdost a nÁrodnÉ pÙchu. Srbov× udÅlali dobÒe, Úe bojovali. Eugen Recenze: Pohled na ProtektorÁt pÒed tÒiceti lety NedÁvno jsme mohli zaregistrovat Òadu pochvalnÙch recenzÉ na dÉlo jiÚ zesnul×ho TomÁÓe PasÁka "pod ochranou òÉÓe". ZabÙvÁ se veÒejnÙm politickÙm dÅnÉm prvnÉ ucelen× etapy okupace, ÃinnostÉ vlÁdy, stÁtnÉ i okupaÃnÉ sprÁvy, NÁrodnÉm souruÃenstvÉm, odbojem. PodrobnÅ osvÅtluje roli generÁla EliÁÓe. Sazba byla v roce 1970 rozmetÁna. Je Ókoda, Úe autor od doby vzniku do dÉla zÒejmÅ nijak vÙraznÅ nezasÁhl; pÒes zÒejm× kvality je totiÚ na prÁci doba vzniku znÁt. PÒednÅ byla za poslednÉch tÒicet let zpÒÉstupnÅna Òada tehdy nedostupnÙch dokumentÊ. PÒes to je na spoustu probl×mÊ zkouman×ho obdobÉ (1939 - 1941, od okupace po nÁstup Heydricha do funkce zastupujÉcÉho ÒÉÓsk×ho protektora a v zÁpÅtÉ nÁsledujÉcÉ zatÃenÉ ministersk×ho pÒedsedy gen. ing. Aloise EliÁÓe) v dÉle aktuÁlnÉ, souÃasnÙ pohled. JednÁ se zejm×na o hodnocenÉ domÁcÉ nekomunistick× resistence, Õlohy gen. EliÁÓe a dr. HÁchy a postavenÉ vlÁdnÉho vojska, Ãetnictva a stÁtnÉ sprÁvy a protektorÁtnÉch ÕÒadÊ. Vzhledem k tomu, Úe se o takto komplexnÉ pohled do protektorÁtnÉ politiky a jejÉho pozadÉ v prvnÉ tÒetinÅ nÅmeck× nadvlÁdy nikdo po PasÁkovi nepokusil, mÁ nÁm, i pÒes zmÉnÅnÙ nedostatek pramenÊ, tato kniha rozhodnÅ co sdÅlit. DruhÁ rovina nedostatkÊ naopak PasÁkovÅ knize ubÉrÁ na krÁse dost vÙznamnÅ. JejÉ pÊvod je ovÓem tÒeba tak× hledat v dobÅ vzniku dÉla. Autor znaÃnÅ nekriticky hodnotÉ komunistickÙ odboj, pÒes to, Úe aÚ do pÒepadenÉ SSSR ani ÚÁdnÙ nebyl! neustÁle cituje komunistick× pÒedstavitele, aniÚ by zmÉnil jejich tehdejÓÉ dosti pochybnÙ postoj k nÁrodnÉ resistenci (jednÁ se pÒevÁÚnÅ o obdobÉ pÒed 21. 6. 1941). Naproti tomu tvrdÅ kritisuje "extr×mÅ nacionalistickou pravici", do nÉÚ ÒadÉ i Úivly vyslovenÅ protivlasteneck× (tedy tÅÚko nacionalistick×). Do jedn× Òady stavÉ Vlajku, NOF, NÁrodopisnou Moravu, ãeskÙ nÁrodnÅ socialistickÙ tÁbor, ãeskÙ svaz pro spoluprÁci s NÅmci i s Ligou proti bolÓevismu a d. Autor mÁ tendenci smÅÓovat nÁrodnÅ-konservativnÉ smÅr s politicky naivnÉmi a nevlivnÙmi tendencemi (na pÒ. ãeskÙ nÁrodnÉ vÙbor) a se skupinami, kter× vÅÒili ve vÉtÅzstvÉ nacistÊ a moÚnost dohody s nimi. Na druhou stranu objektivnÅ uznÁvÁ, Úe tito vychÁzeli ze zcela mylnÙch pÒedpokladÊ. Tak× pÒiznÁvÁ (byÔ jaksi neochotnÅ a mezi ÒÁdky), Úe Vlajka pÒed a po roce 1938 nebyly totoÚn× organisace. DÁle PasÁk podrobuje tvrd× kritice ty, kdoÚ sice prohl×dli cÉle NÅmcÊ, nicm×nÅ nevÅÒili v moÚnost vÉtÅzstvÉ Ãesk×ho odboje - jednalo se zejm×na o nÅkter× konservativnÉ kruhy, dÁle Klimenta, nÅkdy Havelku s HÁchou a dalÓÉ. To ovÓem ostÒe kontrastuje s jeho vÙÓe jiÚ zmÉnÅnÙm nekritickÙm postojem vÊÃi komunistÊm. PÒes zmÉnÅn× nedostatky vÓak PasÁkovo dÉlo pro Òadu hodnotnÙch informacÉ stojÉ za pÒeÃtenÉ. KoneÃnÅ, ÚÁdnÙ historik nemÊÚe bÙt zcela objektivnÉ, kaÚdÙ chtÅ nechtÅ alespoÎ ÃÁsteÃnÅ presentuje svÊj pohled na zkouman× obdobÉ. To platÉ zvlÁÓtÅ, zkoumÁme-li dÅjiny nejnovÅjÓÉ. U PasÁka se pak do dÉla promÉtÁ zÒejmÅ i jeho politick× pÒesvÅdÃenÉ. (Eugen) DemokratickÙ chaos VlastnÅ je to v naÓÉ zemi takovÁ tradice. MyslÉm vÅÃn× parlamentnÉ tahanice a neschopnost se dohodnout, stÁtotvornÅ vlÁdnout. ObÅ naÓe Õstavy z let devadesÁtÙch vznikly pod vlivem t. zv. prv× republiky. NÁÓ stÁt je tedy opÅt parlamentnÉm, nÁmi volenÉ zÁstupci rozhodujÉ o vlÁdÅ. V mezivÁleÃn×m obdobÉ svou vÊli v dohody neschopn×m NÁrodnÉm shromÁÚdÅnÉ prosazovala buÄ pomocÉ vÁzanÙch kandidÁtnÉch listin t. zv. pÅtka Ãi - skrz zÁkulisnÉ pletichy - hradnÉ politickÙ proud. V tomto duchu se pokraÃuje i nynÉ, jen souÃasnÁ "dvojka" (tedy Ó×fov× stran svÁzanÙch oposiÃnÉ smlouvou) nemÁ nÁstroj v podobÅ vÁzanÙch kandidÁtek. KaÚdÙ soudnÙ ÃlovÅk musÉ uznat, Úe nestabilnÉ politickÁ sc×na a neschopnÁ vlÁda jen ÓkodÉ stÁtu a tedy i nÁrodu. Proà tedy onen humbuk okolo navrhovanÙch zmÅn volebnÉho zÁkona? DÁ-li nadÅji na stabilnÉ vlÁdu, vzeÓlou od jasn×ho vÉtÅze voleb, pak tedy tento nÁvrh zÁkona musÉ situaci zlepÓit. (PÒi pÒedpokladu zachovÁnÉ hlavnÉ role parlamentu; opomeÎme pro tuto chvÉli moÚnost zavedenÉ na pÒ. presidentsk×ho syst×mu.) KritikÊm, tvrdÉcÉm, Úe dojde k omezenÉ demokracie, mohu navrhnout k zamyÓlenÉ nÁsledujÉcÉ: PÒinejmenÓÉm stejnÅ demokracii omezuje dneÓnÉ pÅtiprocentnÉ hranice pro vstup do SnÅmovny a pÒedvolebnÉ kauce. (AvÓak dovedete si pÒedstavit, kdyby mohl zasednout ve SnÅmovnÅ Parlamentu ãR zÁstupce kaÚd× strany, kterÁ zÉskÁ 0,5%=1 poslaneck× kÒeslo?) DÁle nikde nenÉ napsÁno, Úe dneÓnÉ ODS a socialist× budou mÉt stÁle tak vysokou popularitu. Naopak, pro dneÓnÉ ÃtyÒkoalici je to vÙzva, aby vytvoÒila koneÃnÅ jednotnou sÉlu, chce-li nÅÃeho dosÁhnout. SpÉÓe by vÓak na dneÓnÉ sc×nÅ byla potÒeba poÒÁdnÁ sÉla konservativnÉ. õvahy o pÒizpÊsobovÁnÉ si zÁkonÊ jsou tak× povrchnÉ, neboÔ valnÁ ÃÁst naÓich prÁvnÉch pÒedpisÊ byla ÓitÁ ponÅkud horkou jehlou. Je tedy pochopiteln×, Úe v ÒadÅ z nich praktickÙ Úivot najde nedostatky. A je v naÓem zÁjmu potÒeba tyto nedostatky odstranit. NeÚijeme na pÒÉklad v BritÁnii, kde majÉ stabilnÉ politickou sc×nu jiÚ dvÅ stÅ let a kvalita zÁkonodÁrstvÉ tomu odpovÉdÁ. Nakonec se zamysleme nad moÚnÙm vÙsledkem voleb pÒi uplatnÅnÉ nov×ho zÁkona - do SnÅmovny mohou proniknout tÒi aÚ ÃtyÒi strany (komunist×, sociÁlnÉ demokrati, liberÁlnÉ ODS a moÚnÁ uvaÚovanÁ ÃtyÒkoalice - sjednotÉ-li se). Socialist× a ODS budou mÉt pravdÅpodobnÅ hodnÅ navrch, avÓak v pÒÉpadÅ ÃtyÒ snÅmovnÉch stran moÚnÁ stÁle ne dost k tomu, aby vznikla jednobarevnÁ vÅtÓinovÁ vlÁda. MoÚnostÉ vlÁdnÉch koalic je potom nÅkolik, nejhorÓÉ pochopitelnÅ ãSSD - KSã(M). Klausovi odpÊrci mu vytÙkajÉ kde co, prÁvem vÓak pÒedevÓÉm jeho egoismus. Pan Klaus by jistÅ rÁd zasedl po sv×m mal×m jmenovci do ÕÒadu presidenta. DoufÁm vÓak, Úe jeho prospÅchÁÒstvÉ nejde tak daleko, aby pro vzrÊst preferencÉ svÙch a sv× strany nechal naÓÉ milou vlast plundrovat dalÓÉ volebnÉ obdobÉ touto levicovou chÁtrou.(Eugen) TAK óEL ãAS dÉl tÒetÉ, do doby Karla IV. VÁÚenÉ ÃtenÁÒi, omlouvÁme se VÁm za neplÁnovanou pauzu v tomto seriÁlu o historii Prahy. Vznikla co by dÊsledek personÁlnÉch zmÅn autorsk×ho kolektivu NÁrodnÉ myÓlenky. DoufÁme, Úe se s nÉ budete jiÚ setkÁvat pravidelnÅ.TÒetÉ dÉl vÅnujeme, jak bylo slÉbeno, dobÅ od dvanÁct×ho stoletÉ do nÁstupu ÃasÊ krÁle Karla. SmÉme-li vÓak vÅÒit souvÅk×mu spisovateli, teprve za vlÁdy moudr×ho a stateÃn×ho v×vody SobÅslava (1125 - 1140) se Praha ve sv×m vnÅjÓÉm obraze pÒipodobnila mÅstÊm italskÙm. Je pravdÅpodobn×, Úe do t× doby mÅla domy toliko dÒevÅn× a nepravideln× ulice. Most pÒes Vltavu, postavenÙ zprvu ze dÒeva, byl roku 1171 nahrazen mostem kamennÙm p×ÃÉ krÁlovny Judity, Úeny Vladislava I., "dÉlem vpravdÅ cÉsaÒskÙm", jak pravÉ souvÅkÙ autor, "o jak× se dosud nepokusil ÚÁdnÙ knÉÚe ani krÁl a jeÚ bylo dokonÃeno ve tÒech letech". StarÙ tento most stÁl nÉÚe neÚ most dneÓnÉ, nedaleko pÒÉvozu, jehoÚ uÚÉvÁme. KdyÚ ledy roku 1342 tento most poÓkodily, dal jej Karel IV. v roce 1358 vybudovat znovu tak, jak jej spatÒujeme dodnes. PÒed tÒinÁctÙm stoletÉm nenÉ ÚÁdnÙ spolehlivÙ pramen svÅdÃÉcÉ o starÙch prÁvech mÅstskÙch obcÉ. Jest toho o to vÉce litovat, Úe znÁme jen velmi nedostateÃnÅ stanovy a zvyky nejstarÓÉch slovanskÙch mÅst a Úe poslednÉ panovnÉci z PÒemyslova domu, stejnÅ jako prvnÉ vladaÒi z rodu lucembursk×ho, organisovali Õstavu ÃeskÙch mÅst podle Õstavy mÅst v NÅmecku. Tato novÁ ÕstavnÉ struktura trvala aÚ do husitsk× vÁlky. UÚ na poÃÁtku ÃtrnÁct×ho stoletÉ dosÁhlo praÚsk× mÅÓÔanstvo vysok×ho stupnÅ prosperity. StÒÉbrn× doly kutnohorsk×, tehdy velice vydatn×, a zlat× doly v JÉlov×m byly pramenem bohatstvÉ jak zemÅ, tak zejm×na hlavnÉho mÅsta. Proto se zde usazovali v hojn×m poÃtu cizinci pÒiÓlÉ ze zÁpadnÉ Evropy. Praha se stala uÃinÅnÙm eldorÁdem zvlÁÓtÅ pro nÅmeck× dobrodruhy. PoslednÉ krÁlov× z PÒemyslova domu, jejichÚ dvÊr pÒedÃil leskem i dvÊr cÉsaÒÊ, starali se o jejich vydrÚovÁnÉ a zaloÚili mnoÚstvÉ ÕstavÊ pro templÁÒe, nÅmeck× rytÉÒe, rytÉÒe svat×ho Jana Jeruzal×msk×ho, kÒiÚovnÉky a pro dalÓÉ ÒÁdy pÒÉsnÅ ÒeholnÉ. P×ÃÉ tÅchto panovnÉkÊ se znamenitÅ rozmnoÚil poÃet kostelÊ, klÁÓterÊ, vÙstavnÙch palÁcÊ. PÒepychu, kterÙ mÅÓÔanstvo stavÅlo na obdiv, brzy ubylo, zvlÁÓtÅ za krÁle Jana Lucembursk×ho, dÉlem proto, Úe byl dosÁhl stupnÅ pÒÉliÓ vysok×ho, dÉlem proto, Úe se pro mÅsto stala pÒÉliÓnou zÁtÅÚÉ nouze o penÉz, do nÉÚ se Ãasto dostÁval tento dobrodruÚnÙ a rytÉÒskÙ kavalÉr, v cizinÅ tak nesmÉrnÅ utrÁcivÙ (*), dÉlem koneÃnÅ pro domÁcÉ vÁlky a nepoÒÁdky, zpÊsobovan× panovnÉkovou ustaviÃnou nepÒÉtomnostÉ. Nicm×nÅ jeÓtÅ roku 1328 naÓla Praha prostÒedky, aby mu poskytla v krÁtk× lhÊtÅ tÒÉ mÅsÉcÊ deset tisÉc muÚÊ pÅÓÉch i jÉzdnÉch, vyzbrojenÙch a vystrojenÙch, a sedm set ÃtyÒicet vozÊ naloÚenÙch zbranÅmi a spÉÚÉ. Posl×ze v roce 1331 dala na svÊj nÁklad dÊkladnÅ vydlÁÚdit nÁmÅstÉ a ulice a podnikla nejÕÃinnÅjÓÉ opatÒenÉ pro ozdravÅnÉ mÅsta. (Podle FrantiÓka Palack×ho Pr×cis de l´historie de Prague, Praha a Karlovy Vary 1836, v pÊvodnÉm autorovÅ rukopisu nÅmecky jako Skizze einer Gschichte von Prag, v pÒekladu Amadea MolnÁra) Pozn.: * - Je znÁmo, Úe tento panovnÉk, jenÚ mÅl ÕÃast na vÓech pÊtkÁch zÁpadnÉ Evropy a zahynul roku 1346 v bitvÅ u Cr×cy, pÒichÁzel do ãech skoro jen tehdy, kdyÚ potÒeboval penÉze. Tak na pÒÉklad roku 1325 odvezl ze zemÅ 95 tisÉc hÒiven stÒÉbra (podle dnes bÅÚn×ho poÃtu dva miliony zlatÙch), na tu dobu ÃÁstku ohromnou. SlovnÉk velikÁnÊ Ãesk×ho nacionalismu - 9. dÉl Dr. FrantiÓek LukavskÙ (10. 10. 1874 - 4. 4. 1937) - politik, redaktor, profesor Narozen v SolenicÉch, pot× trÁvÉ urÃitÙ Ãas nejprve v ãeskÙch BudÅjovicÉch a RakovnÉku (gymnÁzium). V Praze vystudoval filozofickou fakultu obor matematika. Nakonec se usidluje v Plzni (1903). Zde zahajuje Ãinnost v LiterÁrnÉm spolku, OsvÅtov×m svazu a NÁrodnÉ jednotÅ poÓumavsk×. JiÚ od mlÁdÉ byl Ãlenem strany MladoÃesk×, kde kritizoval rozpÉnavost NÅmcÊ a MaÄarÊ a ÒeÓil menÓinovou politiku. Ve svÙch politickÙch pÒednÁÓkÁch zaujÉmal vÚdy svou strhujÉcÉ upÒÉmnostÉ. V roce 1911 je zvolen po poslanci ãiperovi do rakousk× ÒÉÓsk× rady. Pracuje zde v klubu referÁtu menÓinov×ho a Ókolsk×ho. MenÓinovÁ politika se pak stÁvÁ jeho ÚivotnÉm politickÙm dÉlem. Po pÒevratu v roce 1918 se stÁvÁ pÒedsedou klubu tohoto referÁtu. PozdÅji pÒechÁzÉ (automaticky) do Ãs. NÁrodnÉ demokracie, kde pÊsobil v pÒedsednictvu strany a tak× jako pÒedseda poslaneck×ho klubu. Tuto funkci vykonÁval aÚ do roku 1935. V obÃansk×m povolÁnÉ pÊsobÉ jako profesor matematiky na gymnÁziu. F. LukavskÙ byl ÓÔastnÅ Úenat, jeho syn Jaroslav *) se aktivnÅ zapojil do nacionalistick×ho hnutÉ doma a dcera propagovala v Americe slÁvu Ãs. stÁtu. Jeho nejvÙznamnÅjÓÉ politickou ÃinnostÉ bylo pÊsobenÉ ve prospÅch "hraniÃÁÒÊ". Vymohl mnoha ÃeskÙm obcÉm Ókoly, zastÁvky a podobnÅ. V pohraniÃÉ dostal pÒezdÉvku "tatÉÃek ÃeskÙch menÓin". Bojoval tak× o hospodÁÒsk× povznesenÉ Ãesk× menÓiny ve smÉÓenÙch krajÉch. Jeho pÙchou bylo napÒÉklad druÚstvo v LÉnech, kter× vystavÅlo pÒes sto domÊ, tÒi nÁrodnÉ domy - vÓe v cenÅ pÒes deset milionÊ korun. V roce 1932 (krÁtce po slavnostnÉm otevÒenÉ nov× Ãesk× Ókoly v Lokti) prudce vzplanula jeho vÁÚnÁ srdeÃnÉ choroba. DokÁzal chorobu pÒestÁt a aÚ do sv× smrti zÊstal aktivnÉ, pÒestoÚe byl v ohroÚenÉ Úivota. V tomto obdobÉ pÒevaÚujÉ hlavnÅ jeho redaktorsk× Ãiny, pÒedevÓÉm na strÁnkÁch NÁrodnÉch listÊ. *) O dÉle J. Lukavsk×ho se zmÉnÉme v jednom z nejbliÚÓÉch vydÁnÉ NM! (Et)