VÁÚenÉ ÃtenÁÒi, mÁme nesmÉrnou radost, Úe s VÁmi setkÁvÁme nad dalÓÉm ÃÉslem NÁrodnÉ myÓlenky". ZÁroveÎ ale cÉtÉme zodpovÅdnost za pÒÉliÓ dlouhou dobu, kterÁ uplynula od vydÁnÉ minul×ho ÃÉsla. T×mÅÒ roÃnÉ odstup mezi vydÁnÉm jednotlivÙch ÃÉsel naÓeho Ãasopisu skuteÃnÅ neodpovÉdÁ naÓim pÒÁnÉm a pÒedstavÁm. NaÓe vÙzva ÃtenÁÒÊm, aby nÁm posÉlali reakce, pÒÉspÅvky a podobnÅ na naÓÉ adresu, uveÒejnÅnÁ v minul×m ÃÉsle, se setkala s doslova nulovÙm ohlasem, nÁÓ P.O. BOX jsme prozatÉm zruÓili. PÒedpoklÁdÁme, Úe o zajiÓtÅnÉ takov×to komunikace mezi nÁmi a ÃtenÁÒi se opÅt nÅkdy pokusÉme, snad aÚ nabereme vÉce sil, zlepÓÉme zpÊsob ÓÉÒenÉ NÁrodnÉ myÓlenky", zvÙÓÉme nÁklad a tak podobnÅ. JelikoÚ nÁs ale neopustil tvÊrÃÉ zÁpal, v obmÅnÅn×m sloÚenÉ VÁm pÒedklÁdÁme tuto NÁrodnÉ myÓlenku" PÒÉjemn× ÃtenÉ!





Obsah:

NÁÓ kandidÁt No. 1
Globalizace a ÒÉmskÙ klub
KrÁtkÁ vzpomÉnka na jaro 1998
BojÉme se vlastnÉ minulosti?

JEN MY SAMI
O nÁrodnÉ hrdosti
O kopan× trochu jinak
PoznÁmka k 30. vÙroÃÉ jara
Dost bylo pravice
(aneb z volebnÉho plakÁtu KSãM)
ProtinÁzor
úivotnÉ osudy jednoho ÃlovÅka a nÁrodnÉ historie
StruÃnÙ Úivotopis generÁla Lva Prchaly
SlovnÉk velikÁnÊ Ãesk×ho nacionalismu - 7. dÉl



NÁÓ kandidÁt No. 1

Augusto Pinochet. MuÚ, kterÙ zachrÁnil svou zemi pÒed bolÓevickÙm rozvratem, pÒed hospodÁÒskÙm Õpadkem, pÒed socialistickÙmi experimenty, pÒed anarchiÉ. Nastolil sv×bytnÙ model fungovÁnÉ spoleÃnosti, kter×ho tu dosud nebylo a otevÒel tak cestu (a nÅkomu snad i oÃi) ke svÅtu bez levÙch experimentÊ. Za jeho vlÁdy doÓlo k rÊstu prestiÚe chilsk×ho stÁtu a k nevÉdan×mu hospodÁÒsk×mu zÁzraku. Jak je to moÚn×? StÁt byl jak politicky, tak ekonomicky veden ke ve striktnÅ pravicov×m duchu. PolitickÙm stranÁm byla pozastavena Ãinnost, odbory rozpuÓtÅny, socialismus a komunismus postaven mimo zÁkon. Byl poloÚen pevnÙ zÁklad rozvoje nÁrodnÉho hospodÁÒstvÉ, mimo jin× provedenÉm dÊsledn× oÃisty od socializaÃnÉch zÁsahÊ. A hle, ono to zaÃalo fungovat.
òÉkÁ se, Úe chybami se ÃlovÅk uÃÉ. Pokud se mal× dÉtÅ jednou spÁlÉ o horkÁ kamna, podruh× na nÅ nesÁhne (s vÙjimkou mentÁlnÅ retardovanÙch). RozumnÙ ÃlovÅk sv× chyby neopakuje. Smysl konzervativnÉho myÓlenÉ spoÃÉvÁ v uchovÁnÉ hodnot osvÅdÃenÙch staletÉmi a odvrÚenÉ neÚivotaschopnÙch nesmyslÊ. To se stalo za vlÁdy generÁla Augusto Pinocheta, jehoÚ politika je bezpochyby antitezÉ komunismu. A v tom je celÙ probl×m proà ho tolik lidÉ nenÁvidÉ. DalÓÉ se k nÅmu obracejÉ zÁdy ve strachu ze ztrÁty svÙch korÙtek.
Augusto Pinochet je pÒÉklad. PÒÉklad jak se dostat na sprÁvn× mÉsto, jak v×st zodpovÅdnÅ svÊj stÁt a nÁrod. V ÚivotÅ jde Ãasto o princip. Zde konkr×tnÅ o historick× zhodnocenÉ osoby a pÒÉnosu bÙval×ho chilsk×ho prezidenta. OtÁzka znÉ tvrdÅ: ano Ãi ne? OdpovÅÄ je nasnadÅ. Ano! ChilskÙ prezident zachrÁnil desetitisÉce lidskÙch ÚivotÊ pÒed smrtÉ v bolÓevickÙch gulazÉch, desetitisÉce kojencÊ, jeÚ nezemÒeli dÉky rozvoji zdravotnÉ p×Ãe v letech jeho vlÁdy. StatisÉce lidÉ zachrÁnil pÒed okradenÉm, kter× je vzneÓenÅ nazÙvÁno znÁrodnÅnÉ. StatisÉce ÚivotÊ bylo uÓetÒeno dÉky zabrÁnÅnÉ vypuknutÉ obÃansk× vÁlky. StatisÉce dÉky zpÒÉsnÅnÉ interrupÃnÉho zÁkona. Je to mÁlo? Za tÉm vÓÉm se zjevujÉ dalÓÉ dobr× vÅci., kter× mÁ t×Ú na svÅdomÉ. NapÒÉklad fondovÙ syst×m penzÉ, kterÙ zajiÓÔuje s minimÁlnÉmi nÁklady maximÁlnÉ uÚitek penzistÊm bez ohledu na jejich stÁle vÅtÓÉ poÃet a navÉc jeÓtÅ generuje investicemi hospodÁÒskÙ rÊst. DÁle mÁlo znÁmÙ fakt, kterÙm je vÙmÅna marxistickÙch teroristÊ, jimÚ ulpÉvalo na rukou mnoho krve i hmotnÙch Ókod, za disidenty ze SSSR. Ti se provinili tÉm, Úe nesouhlasili s komunistickou ideologiÉ, kromÅ jin×ho tak× nesouhlasili s invazÉ armÁd stÁtÊ VarÓavsk× smlouvy do ãeskoslovenska v roce 1968. Tento vysoce morÁlnÉ Ãin je jiÚ koneÃnÅ tÒeba ocenit. Ono nenÉ tak jednoduch× srovnat si ve sv×m svÅdomÉ skuteÃnost propuÓtÅnÉ odsouzenÙch zloÃincÊ z vlastnÉho stÁtu, kteÒÉ se tak vyhnou spravedliv×mu trestu. PÒednost dostala vysoce humÁnnÉ zÁchrana nevinn×ho ÃlovÅka, jenÚ se ne vlastnÉ vinou narodil v bolÓevick×m pekle, pÒÉmo v epicentru ÕhlavnÉho nepÒÉtele.
PÒestoÚe si to vÅtÓina lidÉ neuvÅdomuje, mÅÒÉ se dnes ve svÅtÅ dvojÉm metrem. VlastnÅ uÚ moÚnÁ jen jednÉm, protoÚe tÅm jednÅm se nemÅÒÉ vÊbec. VzpomeÎme na znÁmÙ pÒÉklad Ãern×ho vraha O. J. Simpsona, kterÙ byl osvobozen kvÊli sv× barvÅ pleti. KurdskÙ marxista Ocalan, kvÊli nÅmuÚ zemÒelo na 3000 lidÉ - toho si bere pod svÁ diplomatickÁ kÒÉdla Evropa. TatÁÚ Evropa, kterÁ protestuje proti naÓemu lustraÃnÉmu zÁkonu a nutÉ nÁs k tomu, abychom neutlaÃovali bÙval× komunistick× funkcionÁÒe a pustili je opÅt ke kormidlu. TatÁÚ Evropa, ovlÁdanÁ skrz naskrz socialistickÙmi byrokraty plÁnujÉcÉmi vÓe od velikosti hÒebÉku aÚ po vÙÓi subvence na povinnÅ neobdÅlÁvan× pole, spÉlÁ do nedemokratÊ jin×mu stÁtu (Slovensku) jen proto, Úe ti druzÉ socialist× se jim jaksi nechtÅjÉ koÒit. Po vÙmÅnÅ jednÅch socialistÊ za jin× je to s tou demokraciÉ najednou vÓechno v poÒÁdku. I kdyÚ se vlastnÅ nic nestalo. ZÁkony jsou stejn×, TV programy tak×, noviny vychÁzÉ tyt×Ú. ZvlÁÓtnÉ!
Tato tzv. demokratickÁ Evropa chce dnes soudit Augusta Pinocheta, kterÙ je jiÚ ve velmi pokroÃil×m vÅku, za Õdajn× nezÁkonnosti. Nejen, Úe na to nemajÉ prÁvo, ale mohou vzÉt jed na to, Úe jednou budou za tuto opovÁÚlivost souzeni oni.

(KD)


Globalizace a ÒÉmskÙ klub

Globalizace. Slovo, kter× je v dneÓnÉ dobÅ skloÎovÁno ve vÓech pÁdech, objevuje se dennÅ ve sdÅlovacÉch prostÒedcÉch a funguje jako zaklÉnadlo pro vÓe moÚn×. HlavnÅ je vÓak toto slovo pouÚÉvÁno jako argument pro vytvÁÒenÉ rÊznÙch nadnÁrodnÉch institucÉ a pro snahu o nadnÁrodnÉ vlÁdu. Jedna z nejaktivnÅjÓÉch a nejvlivnÅjÓÉch organizacÉ tohoto druhu je òÉmskÙ klub.
òÉmskÙ klub byl zaloÚen v roce 1968 pÒedstaviteli velk×ho finanÃnÉho svÅta na podnÅt italsk×ho prÊmyslnÉka a ekonoma Aurelia Deccei na italsk×m sÉdle rodiny RockefellerÊ. Popudem k zaloÚenÉ se stala ekonomickÁ krize, kterÁ v r. 1968 postihla svÅt. Tehdy byly pÒeruÓeny kÒivky progresivnÉho rÊstu, kter× jiÚ nikdy nenabyly povÁleÃn× hodnoty. V roce 1972 vydal òÉmskÙ klub proslulou publikaci Meze rÊstu". Tato kniha mÅla pomÅrnÅ katastrofickÙ obsah, pÒesto, nebo prÁvÅ proto, vzbudila velkÙ zÁjem a vyÓla v nÁkladu 30 mil. Kniha se pÒesnÅ jmenovala Meze rÊstu - zprÁva pro projekt ÒeÓenÉ tÉÚiv× situace lidstva zadanÙ òÉmskÙm klubem". Autory byli: Donella Meadows, Denis Meadows, JÈrgen Randers a William Behrens. V t×to knize bylo celosvÅtovÅ zkoumÁno pÅt zÁkladnÉch veliÃin: populace, zemÅdÅlstvÉ, pÒÉrodnÉ zdroje, prÊmyslovÁ produkce a zneÃiÓtÅnÉ ÚivotnÉho prostÒedÉ. ProstÒednictvÉm kybernetick×ho modelu AngliÃana Jay Forrestra byly hledÁny pÒÉÃiny jejich rÊstu. ZprÁva pÒedevÓÉm upozorÎovala na populaÃnÉ explozi a tvrdila, Úe kdyby se dal vÅcem volnÙ prÊbÅh, dostal by se svÅt do neÒeÓitelnÙch probl×mÊ, protoÚe zdroje a moÚnosti obÚivy jsou omezen× a tak by doÓlo k celosvÅtov×mu zhroucenÉ. Byl sestaven model nerostoucÉho svÅta s pÒÉsnÅ omezenou populacÉ, aby se tak dosÁhlo rovnovÁhy s kapitÁlem a ostatnÉmi spolupÊsobÉcÉmi silami.
PÒestoÚe zÁvÅry òÉmsk×ho klubu byly kritizovÁny jako silnÅ zjednoduÓen× a sch×matick×, staly se dÅjinnÙm meznÉkem: Od tÅch dob se zaÃalo s celosvÅtovÙmi rozvahami a bilancemi, ale co je vÊbec nejdÊleÚitÅjÓÉ - zaÃalo se s plÁnovÁnÉm i s praktickÙm omezovÁnÉm rÊstu svÅtov× populace. Od tÅch dob jiÚ pÒestala bÙt hrozba 3. SvÅtov× vÁlky hlavnÉm straÓÁkem nÁrodÊ a na jeho mÉsto nastoupila hrozba pÒelidnÅnÉ, o nÉÚ se pÉÓe dodnes a pÒed nÉÚ nÁs masm×dia prÊbÅÚnÅ varujÉ, takÚe bojovat proti rodÉcÉmu se Úivotu se stalo nÅÃÉm bÅÚnÙm.
RÁd bych se zmÉnil o dvou probl×mech, pÒed kterÙmi nÁs òÉmskÙ klub varuje. Nejprve vezmu probl×m pÒelidnÅnÉ.
Teprve po 1. Censu v ãÉnÅ v r. 1953 zaÃali demografiÃtÉ experti z OSN sestavovat prvnÉ celosvÅtov× prognÏzy vÙvoje poÃtu obyvatel. Oproti 2,5 mld. v roce 1950 mÅl podle nich v r. 2000 poÃet obyvatel vzrÊst na 6,25 mld. PoÃÁtkem ÓedesÁtÙch let vznikla z hrozby pÒelidnÅnÉ ÕplnÁ panika, a dokonce se psalo o straÓidlu 6 miliard hmyzÊ. Nicm×nÅ v roce 1987 lidstvo slavilo symbolick× narozenÉ sv×ho pÅtimiliardt×ho obÃana a dnes uÚ je celkov× prognÏzy skoro dosaÚeno. Co se stalo? Navzdory chmurnÙm prognÏzÁm a poplaÓnÙm varovÁnÉm vidÉme, Úe se na svÅtÅ pÒesto naÓlo mÉsto pro 6 miliard lidÉ a Úe svÅt zdaleka nenÉ pÒelidnÅn, zdroje nejsou vyÃerpÁny a zemÅ by snadno toto mnoÚstvÉ lidÉ uÚivila, kdyby na svÅtÅ existovalo spravedliv× rozdÅlovÁnÉ produktÊ potÒebnÙch k Úivotu. V ÓedesÁtÙch letech vznikla tak× dalÓÉ panika z mechanicky provedenÙch extrapolacÉ poÃtu obyvatel do vzdÁlenÅjÓÉ budoucnosti, ÃÉmÚ se doÓlo pÒÉmo k astronomickÙm ÃÉslÊm: ke 12 mld. v r. 2035, 24 mld. v r. 2070, 48 mld. v r. 2105 a 96 mld. v roce 2140. A k tomu sniÚovÁnÉ Õmrtnosti mohlo zpÊsobit, Úe uÚ v roce 2100 by poÃet lidÉ mohl dosÁhnout 100 miliard. NavÉc se pÒedpoklÁdalo, Úe 90% populace bude ve tÒetÉm svÅtÅ. PÒestoÚe nechybÅly stÒÉzliv× hlasy, kter× naopak upozorÎovaly, Úe takovÁto extrapolace je chybnÁ a Úe souÃasnÁ populaÃnÉ exploze se zaÃÉnÁ pÒirozenou cestou zmÉrÎovat, zaÃaly v ÓedesÁtÙch letech zejm×na U.S.A. prosazovat politiku sniÚovÁnÉ natality v zemÉch 3. svÅta zejm×na pomocÉ ekonomick×ho nÁtlaku: pÊjÃky a hospodÁÒskÁ pomoc mÅly bÙt tÅmto zemÉm poskytovÁny pouze pod podmÉnkou, Úe budou vÓeobecnÅ zavedeny antikoncepÃnÉ prostÒedky. Byl tak ustaven syst×m plÁnovan×ho rodiÃovstvÉ, kterÙ mÅl napÒ. v Indii podobu nucen× sterilizace urÃit×ho poÃtu Úen. Tento syst×m narazil na obranu ÃÁsti stÁtÊ, ale jelikoÚ byl, prÁvÅ prostÒednictvÉm òÉmsk×ho klubu, pÒijat OSN konkr×tnÅ. UNESCO, byl stejnÅ prosazen hlavnÅ dÉky bohatÙm stÁtÊm. CelÁ protipopulaÃnÉ politika OSN i òÉmsk×ho klubu je zaloÚena na omylu, kterÙ hlÁsal anglickÙ protestantskÙ pastor Thomas Robert Malthus. Ten ve sv× Eseji o populaci z roku 1788 tvrdil, Úe svÅtov× obyvatelstvo, jehoÚ poÃet stÁle roste, smÅÒuje k hranicÉm moÚnostÉ obÚivy a tedy ke katastrofÁm, jeÚ zlikvidujÉ jeho nadbyteÃnÙ poÃet, a proto je tÒeba jeho pÒÉrÊstky omezovat a kontrolovat. Dnes vÉme, Úe Malthusova pÒedpovÅÄ, Úe Anglie v roce 1850 uÚ nedokÁÚe svou rostoucÉ populaci uÚivit, byla hrubÙm omylem.
PodobnÅ se mÙlili modernÉ novomalthusiÁni, kdyÚ tvrdili, Úe v Indii po roce 1970 vypuknou hladomory. Indie se naopak po tzv. zelen× revoluci ÓedesÁtÙch let stala intenzivnÉm pÅstitelem obilovin a dnes je nejvÅtÓÉm vÙvozcem rÙÚe na svÅtÅ.
V roce 1995 pÒedseda organizace Evropa Pro Vita Emmanuel Tremblay ve sv× eseji Rovnice obnovy upozornil, Úe hrubÁ chyba novomalthusiÁnÊ vÃetnÅ òÉmsk×ho klubu spoÃÉvÁ v tom, Úe povaÚujÉ planetu za jakousi kouli s omezenÙmi a vyÃerpatelnÙmi moÚnostmi. Tremblay ÒÉkÁ: PÊvodnÉ rovnice vedly k zoufalstvÉ, k domnÅnce, Úe ÃlovÅk je na zemi odsouzen k jak×musi odkladu, k ÃekÁnÉ na dobu, aÚ pro nÅho uÚ nic nezbude, a tak nebude moci udÅlat nic jin×ho, nÅÚ zmizet". SkuteÃnost je vÓak docela jinÁ. Na zemi jsou dosud k dispozici obrovsk× rozlohy neobdÅlan× pÊdy. ExistujÉ nov× zemÅdÅlsk× metody k jejich racionÁlnÉmu vyuÚitÉ a nov× druhy obilovin pÒizpÊsobiteln× vÓem klimatickÙm pomÅrÊm. NÁrodohospodÁÒi vÅÒÉ, Úe jen USA jsou schopny uÚivit 4 mld. lidÉ. A kdyby to bylo nutn×, je Indie schopna sama uÚivit celÙ zbytek svÅta! VÚdyÔ i EU platÉ napÒ. irskÙm nebo rakouskÙm zemÅdÅlcÊm za to, Úe neprodukujÉ potraviny a jeÓtÅ tuny jÉdla mÁ EU ve skladech. SvÅtov× osÉdlenÉ v sobÅ chovÁ obrovsk× rezervy a v nÅkterÙch zemÉch, napÒ. v BrazÉlii a Senegalu, je nedostatek obyvatelstva brzdou jejich hospodÁÒsk×ho. rozvoje. Lid× zabÉrajÉ pouze 1% zemsk× pevniny a kdyby se vÓichni lid× na svÅtÅ pÒestÅhovali do Texasu, mÅl by kaÚdÙ ÃlovÅk tolik prostoru jako prÊmÅrnÙ AmeriÃan. I v ãesk× Republice by bylo moÚno bez vÅtÓÉch probl×mÊ rozmÉstit, zamÅstnat a uÚivit v malÙch obcÉch a mÅstech venkovsk×ho osÉdlenÉ i 25 procentnÉ pÒÉrÊstek obyvatel a tak zde zpÅtnÅ dosÉdlit, co odÃerpala do velkÙch mÅst prÊmyslovÁ revoluce. JeÓtÅ bych se krÁtce zmÉnil o ekologickÙch probl×mech. DomnÉvÁm se, Úe hrozba ekologickÙch probl×mÊ je velice nadsazovÁna. NapÒÉklad se jiÚ mnoho let pÉÓe, Úe vÙfukov× plyny a emise tovÁren zpÊsobujÉ tzv. sklenÉkovÙ efekt, v jehoÚ dÊsledku se v blÉzkÙch letech nebezpeÃnÅ zvÙÓÉ teplota ovzduÓÉ, ta mezi jinÙmi zpÊsobÉ tÁnÉ ledovcÊ a tak vzestup moÒsk× hladiny a zaplavenÉ rozsÁhlÙch ÕrodnÙch a osÉdlenÙch pÒÉmoÒskÙch pÁsem a pevnin napÒ. Floridy. Na mezinÁrodnÉ konferenci o podnebÉ uspoÒÁdan×. V roce 1995 v BerlÉnÅ experti Accu - Weather tyto apokalyptick× vidiny ekologÊ k velk×mu pÒekvapenÉ ÕÃastnÉkÊ vyvrÁtili. Podle nich prozatÉm nelze prokÁzat, Úe by ÃlovÅk vÙznamnÅji ovlivÎoval celkov× podnebÉ a Úe by kysliÃnÉk uhliÃitÙ pÊsobil na zvÙÓenÉ teploty. Mimoto nic nenasvÅdÃuje tomu, Úe by se teplota zemÅ zvyÓovala. Podobn× je to i s poplaÓnÙmi zprÁvami o nebezpeÃÉ ztenÃovÁnÉ ozÏnov× vrstvy. V osmdesÁtÙch letech vznikl poplach, Úe se tato vrstva nebezpeÃnÅ ztenÃuje a za hlavnÉ vinÉky tohoto procesu byly oznaÃeny lÁtky, kter× jsou uÚÉvÁny ve sprejÉch. PÒi jejich uÚÉvÁnÉ se uvolÎuje chlÏr, kterÙ poÓkozuje ozÏn. ApokalyptiÃtÉ prognostici jiÚ vidÅli jak je zemÅ spÁlena nebezpeÃnÙm zÁÒenÉm. V roce 1992 vÓak 96 vÅdcÊ uveÒejnilo vÙzvu, aby byl zÁkaz aerosolÊ odvolÁn z dÊvodu, Úe mnoÚstvÉ Ókodliv×ho chlÏru, uvolnÅn×ho ze sprejÊ, je zcela zanedbateln× a nemÊÚe ani v nejmenÓÉm ovlivnit stav ozÏnov× vrstvy. PÒÉroda totiÚ uvolÎuje roÃnÅ 650 mil. tun chlÏru, zatÉmco aerosoly jen 0,75 mil. tun. Nadto dÉry v ozÏnov× vrstvÅ existovaly dÁvno pÒedtÉm, neÚ se zaÃaly spreje pouÚÉvat.
To bylo tedy nÅkolik faktÊ, kterÙmi jsem chtÅl poukÁzat na skuteÃnost, Úe nepotÒebujeme ÚÁdnou globÁlnÉ nadnÁrodnÉ vlÁdu, ÚÁdnÙ òÉmskÙ klub a Úe vÓechny snahy o uskuteÃnÅnÉ globÁlnÉ nadvlÁdy je tÒeba povaÚovat za nebezpeÃn× a je nutn× proti nim bojovat.

(HOOLA)


KrÁtkÁ vzpomÉnka na jaro 1998
Na jaÒe probÅhly v MaÄarsku parlamentnÉ volby. VlÁda socialistÊ byla nahrazena mÉrnÙmi konzervativci (podle mne nikoli pravicovÙmi extremisty, jak jsme se mohli doÃÉst - ovÓem zÁleÚÉ na Õhlu pohledu). Ti slÉbili, Úe budou hÁjit nÁrodnÉ zÁjmy, ochraÎovat MaÄary v okolnÉch stÁtech a ve vztahu k Evropsk× unii se chtÅjÉ chovat jako rovnÙ s rovnÙm. Nepodl×zat a neuzavÉrat smlouvy, jeÚ budou pro MaÄarsko nevÙhodn×. ChtÅjÉ spolupracovat s vyspÅlou Evropou, ale nechtÅjÉ, aby se v nÉ maÄarskÙ nÁrod nerozplynul (Òada MaÄarÊ je zÒejmÅ na rozdÉl od vÅtÓiny ãechÊ na svÊj nÁrod hrdÁ)
. Na programu maÄarsk× pravice nenÉ nic zl×ho, mohlo by se zdÁt. JakÙ omyl! NaÓe i zahraniÃnÉ noviny se zhrozily vlny nacionalismu a Óovinismu (tuÓÉm, Úe padla i slova faÓismus a neonacismus!). MaÄarÓtÉ nacionalist× ohroÚujÉ Evropu! óovinist× nemajÉ v Unii mÉsto! Populist× ohroÚujÉ rozÓÉÒenÉ EU (k×Ú by!). PodobnÅ psal takÒka vÓechen nÁÓ tisk. Je zÒejm×, Úe nÅkomu (nejspÉÓ socialistick× Unii) vadÉ pronÁrodnÅ orientovan× konzervativnÉ strany a vlÁdy. Jenom Ókoda, Úe od Donu k Atlantiku, od PyrenejÉ po SkandinÁvii, t×mÅÒ vÓude vlÁdnou liberÁlnÉ, eventuÁlnÅ postkomunistiÃtÉ" socialist× !
(Eugen)


BojÉme se vlastnÉ minulosti?

KdyÚ jsem v nedÅli 30. 8. sledoval TeleviznÉ Noviny, zaslechl jsem zprÁvu, o kter× jsem nevÅdÅl, zda ji mÁm brÁt vÁÚnÅ nebo ne. KdyÚ jsem vÓak uvidÅl i obrazovou ÃÁst zprÁvy, pochopil jsem, Úe se nejednÁ o ÓpatnÙ vtip, ale o Ãernou realitu. A co Úe mÅ to tak rozÃÉlilo?
ólo o to, Úe na 88 kilometru dÁlnice D1 ve smÅru z Prahy na Brno nedaleko Humpolce byla odhalena pamÅtnÉ deska Alexanderu DubÃekovi, kterÙ na tomto mÉstÅ utrpÅl 1. 9. 1992 pÒi autonehodÅ tÅÚkÁ zranÅnÉ, kterÙm 7. 11. podlehl. InstalovÁnÉ desky financovala slovenskÁ strana, universita v Boloni (zde DubÃek obdrÚel ÃestnÙ doktorÁt) a tak× mÅstskÙ ÕÒad v Humpolci. Tolik tedy fakta.
NejdÒÉve jsem vÊbec nemohl pochopit, jak je moÚn×, Úe je rok 1998, tedy 9 let po pÁdu komunismu, odhalen pomnÉk komunistick×mu politikovi a takov×ho raÚenÉ a vÙznamu, jakÙm A. DubÃek byl! KdyÚ jsem vÓak o tom pÒemÙÓlel d×le a zasadil jsem si tuto udÁlost do kontextu toho, jak je v naÓÉ zemi (i jinde) vnÉmÁno PraÚsk× jaro 1968 a jak jsme se (ne)vypoÒÁdali s komunismem po roce 1989, dospÅl jsem k nÁzoru, Úe se vlastnÅ nemÁm Ãemu divit.
PraÚsk× jaro, jehoÚ byl A. DubÃek vÙznamnÙm pÒedstavitelem, jak u nÁs a hlavnÅ na ZÁpadÅ, stÁle chÁpÁno jako obdobÉ demokracie a protikoministick×ho odporu. Opak je pravdou! PraÚsk× jaro byl jen naivnÉ pokus o zavedenÉ jin× formy komunismu, kterÁ i pÒes dÉlÃÉ uvolnÅnÉ nebyla o nic lepÓÉ neÚ ta pÒedeÓlÁ! A kdyÚ pÒiÓla invaze a nÁrod mohl ukÁzat svou odhodlanost, stÁhl se do ulity. A politici jako Svoboda, DubÃek a jinÉ posluÓnÅ plnili sovÅtsk× poÚadavky.
Po roce 1989 mÅl nÁrod dalÓÉ moÚnost se s komunisty vyrovnat. A vÙsledek? Jeden odsouzenÙ obÅtnÉ berÁnek, bÙvalÉ Ãlenov× KSã a StB uÚÉvajÉcÉ si volnosti a nakraden×ho majetku Ãi ÓtÅdr× penze. NeustÁlÁ pÒÉtomnost bÙvalÙch stranÉkÊ ve vÓech vlÁdÁch (o t× dneÓnÉ uÚ ani nemluvÅ) a vysokÁ podpora KSãM, jejÉÚ existence je protizÁkonnÁ (viz §260 a 261 Tr. zÁkona ãR), ale skoro nikomu to nevadÉ!
Pokud nÁrod neprocitne, sprÁvnÅ nezhodnotÉ poslednÉch 50 let a nevyvodÉ z toho dÊsledky jak pro bÙval×, tak pro souÃasn× vyznavaÃe jedn× z nejhorÓÉch ideologiÉ na svÅtÅ, hrozÉ, hrozÉ Úe za pÁr let budou odhalovÁny pomnÉky napÒÉklad V BiËakovi, L. ótrougalovi, M. Ransdorfovi nebo B. Reicinovi. To nenÉ pÒehnan×, to je reÁlnÁ hrozba.

P.S. ZajÉmalo by mne, jak se na odhalenÉ pomnÉku A. DubÃekovi dÁvajÉ bÙvalÉ politiÃtÉ vÅzni, kteÒÉ pÒeÚili peklo komunistickÙch lÁgrÊ v 50. letech. NeboÔ i na rukou A. DubÃeka, jakoÚto Ãlena KSã v t×to dobÅ, ulpÅla krev vÓech, kteÒÉ byli komunisty muÃeni a pronÁsledovÁnÉ.

(Hoola)


Tzv. druhÁ republika oÃima beneÓovcÊ

NedÁvno vydalo nakladatelstvÉ univerzity Karlovy studii Jana Rataje nazvanou O autoritativnÉ nÁrodnÉ stÁt" s podtitulem ideologick× promÅny Ãesk× politiky v druh× republice 1938-1939". Tato kniha pokrÙvÁ vÓechny zÁkladnÉ oblasti (domÁcÉ, zahraniÃnÉ politiku, hospodÁÒstvÉ i kulturu) tohoto v obecn×m povÅdomÉ mÁlo znÁm×ho obdobÉ naÓich dÅjin. Proto uvedu krÁtkou historickou rekapitulaci.
PÒijetÉ zÁvÅrÊ mnichovsk× konference znamenalo porÁÚku stÁtu, s nÉmÚ se ztotoÚÎovala znaÃnÁ ÃÁst jeho Ãesk×ho obyvatelstva - ãSR. V tomto smyslu to byla porÁÚka nÁrodnÉ a nÁrod se tak× prudce odklonil od politick× koncepce pÒedmnichovsk× republiky. ZahraniÃnÉ politick× sÉly nasmÅrovaly nov× politick× uspoÒÁdÁnÉ vÙraznÅ doprava (narozdÉl od obdobÉ povÁleÃn×ho). DruhÁ republika se tak stala nejpravicovÅjÓÉm obdobÉm v naÓich dÅjinÁch od pÁdu monarchie.
V tzv. podzimnÉ revoluci (ÒÉjen - listopad 1938) byl zlikvidovÁn liberÁlnÉ stranickÙ syst×m a v mocensk×m zÁpase zvÉtÅzila nad roztÒÉÓtÅnÙm faÓistickÙm proudem konzervativnÉ autoritÁÒskÁ pravice. Ta byla do jist× mÉry v prÁvnÉ kontinuitÅ s velkÙmi pravicovÙmi stranami - ãSND, ÃeskÁ ÃÁst ãSL, republikÁni. VÅtÓina z konzervativcÊ spolu s ÃÁstÉ byrokracie, univerzitnÉmi profesory, tzv. integrÁlnÉmi katolÉky, nacionalisty a Ólechtou byla proti pluralitnÉ demokracii jiÚ od roku 1918, respektive 1919.
Konzervativci s ÃÁstÉ umÉrnÅnÙch faÓistÊ (okolo Gajdy) se slouÃili do Strany nÁrodnÉ jednoty (SNJ), kterÁ sestavila vlÁdu v Ãele s R. Beranem. Tato vlÁda dostala od parlamentu naprosto volnou ruku ve vÓem, po 2 roky mohla i mÅnit Õstavu. Byli zakÁzÁni komunist×, ale i krajnÉ faÓist× (Vlajka). Zbytek levicovÙch stran se slouÃil do loajÁlnÅ opoziÃnÉ" NÁrodnÉ strany prÁce, kterÁ vÓak nemÅla vliv a postupnÅ mÅla bÙt vÃlenÅna do SNJ. SNJ mÅla vÊdÃÉ Õlohu v cel× spoleÃnosti - kromÅ politiky mÅla, Ãi si postupnÅ vytvÁÒela monopol na kulturnÉ a duchovnÉ Ãinnost a postupnÅ i na oblast hospodÁÒstvÉ. Byla zastavena Òada periodik (napÒÉklad i RaÓÉnova NÁrodnÉ myÓlenka - konzervativnÉ, ale mÁlo!) a cenzura byla jeÓtÅ tuÚÓÉ neÚ za prvnÉ republiky.
PokraÃoval rozpad stÁtu - SlovÁci a PodkarpatskÁ Rus mÅli vlastnÉ vlÁdy, ãechÊm vlÁdla vlÁda centrÁlnÉ, ÃÉmÚ se vlastnÅ dostali do podÒadnÅjÓÉ role.
NovÙ stÁt odmÉtl pilÉÒe bÙval× ãSR - Ãechoslovakismus a humanitu. Pro nacionalisty byl nejvyÓÓÉm kr×dem pÒirozenÅ ÃeskÙ nÁrod. Odtud hesla ãechy ãechÊm, poÃeÓtÉme ãechy. Nacionalismus nebyl expanzivnÉ, ale uzavÒenÙ do sebe a pod vlivem udÁlostÉ doby silnÅ pronÅmeckÙ. Objevila se opÅt vlna austroslavismu, zÁhy umnÅ transformovÁna do pronÅmeck×ho germanoslavismu. UniverzitnÉ a politick× ÓpiÃky se vracely do 19. stoletÉ - privilegovanÁ demokracie, snaha o obnovenÉ tradiÃnÉho postavenÉ Ólechty a cÉrkve, zruÓenÉ rovnoprÁvnosti Úen.
SNJ postupnÅ dostÁvala kulturu pod svÊj dohled a monopol a prosazovala nacionalistickÙ realismus, kterÙ ovÓem nejenÚe neoslovoval stÒednÉ a mladÓÉ generace, ale sklidil kritiku i od NÅmcÊ a ItalÊ jako zpÁteÃnictvÉ".
PoÃÁtkem roku 1939 se mocenskÙ boj dostal do nov× fÁze - faÓist× v SNJ ovlÁdli mlÁdeÚ, tisk, propagandu a mÅli hlavnÉ slovo v programotvorn× komisi SNJ, ÃÉmÚ prosadili nakonec sv× cÉle. NÅmecko nebylo spokojeno s vnitropolitickÙm vÙvojem, ÃÉmÚ nepÒÉmo podpoÒilo faÓistick× kÒÉdlo - i Beranovo vedenÉ se zaÃalo faÓizovat. VlÁda zaÃala pouÚÉvat dogmatickou socialistickou r×toriku (se sliby o blahobytu).
Vliv bÙvalÙch faÓistÊ na tisk se projevil propagacÉ nov×ho myÓlenÉ", kdy obÃan mÁm bÙt posluÓnÙ a disciplinovanÙ aktivista bez vlastnÉ iniciativy, ovÓem i nerovnosti lidÉ dle sociÁlnÉho darwinismu".
Na rozdÉl od prvnÉ republiky byl ÃeskÙ nÁrod brÁn jako nÁrod opravdu dle pÊvodu a ne dle volby. Byl propagovÁn kult Ãist×ho, nezkaÚen×ho mlÁdÉ hlavnÅ podle katolickÙch faÓistÊ. DÁle se ovÓem hovoÒilo (ale i jednalo) o sociÁlnÉ revoluci, coÚ vlastnÅ znamenalo centrÁlnÉ ÒÉzenÉ hospodÁÒstvÉ zmrzaÃen×ho stÁtu. NÅkter× projekty vÓak pÒetrvaly i do pozdÅjÓÉ doby - napÒÉklad dÁlnice.
FaÓist× v SNJ vidÅli ãechy jako partnery NÅmecka, konzervativnÉ realist× spatÒovali nÁÓ pomÅr k NÅmcÊm v duchu jak×hosi ranÅ stÒedovÅk×ho vazalstvÉ. NavÉc tehdejÓÉ republika mohla hospodÁÒsky bez òÉÓe sotva vÊbec existovat.
VÓechna tato t×mata jsou podrobnÅ rozvedena ve vÙÓe uveden× knize. Na zÁvÅr je v nÉ zajÉmavÁ myÓlenka. V dobÅ okupace vrcholil boj o moc uvnitÒ SNJ a nÅmeckÙ zÁkrok vlastnÅ zabrÁnil faÓizaci nÁroda - postavil nÁs zpÅt na britskou, francouzskou a polskou stranu a na BeneÓovu politickou cestu. NepÒÉmo tak (diskreditacÉ pravice) otevÒel cestu lidov× demokracii".
Na konec nÅkolik poznÁmek. VÉm, Úe kdokoliv, i vÅdec - historik, se neubrÁnÉ vlastnÉmu nÁzoru, tak× v t×to knize je patrno jak×ho politick×ho smÙÓlenÉ je autor. OvÓem pÒes sv× beneÓofilstvÉ" celkem objektivnÅ hodnotÉ i bÒeznovÙ ãeskÙ nÁrodnÉ vÙbor - chybÅl mu, stejnÅ jako cel×mu popisovan×mu obdobÉ, lepÓÉ odhad nÅmeckÙch cÉlÊ. Velmi kriticky hodnotÉ i Õlohu tehdejÓÉho tisku, kterÙ pozdÅjÓÉ patolÉzalstvÉ RusÊm tr×noval na naÓich zÁpadnÉch sousedech.
OvÓem podle mne kritizuje Rataj ne zcela oprÁvnÅnÅ prezidenta HÁchu, vlÁdu a dÊstojnÉky pro pasivitu pÒed okupacÉ a ÚÁdnou snahu o odpor Ãi pÒÉpravu odboje, coÚ zcela urÃitÅ nenÉ pravda.
KoneÃnÅ hned poÃÁtek ProtektorÁtu ukÁzal o co NÅmcÊm Ólo a opravdovÉ nacionalist× a vlastenci (i Ratajem tolik kritizovanÉ faÓist× a konzervativci) byli sesazeni z dÊleÚitÙch mÉst, donuceni stÁhnout se do ÕstranÉ, vÅznÅni a Ãasto i popraveni. MnozÉ se zapojili do odboje.
JeÓtÅ nutno poznamenat, Úe celou knihou se tÁhne jak ÃervenÁ nit antisemitismus ãechÊ - asi proto, aby se nÁrod stydÅl. Tak× probeneÓovsk× postoje jsou nÅkdy aÚ moc zÒejm×, autor se tohoto muÚe zastÁvÁ snad i v situacÉch, kdy si to nikdo z jeho fanklubu nedovolÉ (vedle Mnichova jeho Ãetn× zÁkulisnÉ af×ry).
Studie s vÙbornou bibliografiÉ zpracovÁvÁ dobu, kterÁ ÃasovÅ pÒedchÁzÉ dÉlu TomÁÓe PasÁka Pod ochranou òÉÓe". NezbÙvÁ jeÓtÅ neÚ dodat, Úe je Ókoda, Úe dosud nikdo takto komplexnÅ nezpracoval onÅch 20 let pÒed Mnichovem.

(Eugen)


JEN MY SAMI

ProÚÉvÁme dobu nÁrodnÉ a stÁtnÉ regrese, vÓeobecnÅ pociÔovan×ho Õpadku, jehoÚ koÒeny bezpochyby spoÃÉvajÉ v duchovnÉm zmatku, ÓÉÒen×m v naÓÉ zemi jiÚ pÒes 70 let se stÁtnÉ podporou. AvÓak z delÓÉho ÃasovÅ-historick×ho hlediska, je to podle m×ho mÉnÅnÉ nÅco pÒes 500 let, poÃÉnaje rozkladem nÁroda v dobÅ husitsk× v masov×m mÅÒÉtku. õtoky vÓelijakÙch -ismÊ, pochÁzejÉcÉch z dÉlen humanitnÉch myslitelÊ a bakuninovskÙch renegÁtÊ, v pravidelnÙch intervalech bombardovaly Ãeskou evropskou mysl, kterÁ v letitÙch bojÉch pomalu ztrÁcela svou dynamiku, stabilitu a schopnost odolat nepÒÁtelsk× agresi, veden× vidinou duchovnÉho protiboÚsk×ho imp×ria nebo fyzickou porobou nÁrodÊ. NejnovÅjÓÉ, jiÚ nikterak neskrÙvan× pokusy o atentÁt na svobodu nÁrodÊ i jednotlivcÊ jsou globalistickÁ prohlÁÓenÉ typu VÓeobecnÁ deklarace lidskÙch prÁv".
To, Úe doÓlo k takov×mu Õstupu naÓÉ mentality, kÒesÔansk×ho ducha i celÙch evropskÙch nÁrodÊ z pozic, kter× vytkly pevnÅ dÅjiny, je dÉlem padl× lidsk× pÒirozenosti. Ta osudovÅ odvrhla ideu a pojala Úivot neevropskÙm zpÊsobem jako pouh× neustÁle kolotajÉcÉ utiÓovÁnÉ rÊznÙch hmotnÙch potÒeb ÃlovÅka. Smyslem ÚitÉ se stalo jednoduÓe mÉt", a ustoupilo se od dÒÉve uznÁvan×ho a akceptovan×ho bÙt". A to, v Ãem spoÃÉvala opravdovÁ sÉla evropsk× osobnosti, totiÚ v neodvislosti na hmotÅ jako na Ãemsi ujaÒmujÉcÉm, se vytratilo jako pÁra nad hrncem. NenÉ zde mÉsto pro star× nÁÒky, jde jen o pouÃenÉ z chyb pÒedkÊ, kter× nemusÉme opakovat. NehodlÁm abecednÅ jmenovat - ismy, kter× zpÊsobily propad nÁs, ãechÊ, do dneÓnÉho Babylonu", obÓÔastÎujÉcÉho nÁs kulturou globÁlnÉch uliÃnÉch slavnostÉ. Hra na policisty a anarchisty je pÒedstavenÉ pln× imaginace. Role jiÚ byly rozdÁny a sc×nÁÒ sepsÁn na poÃÁtku vÅkÊ. NemÉnÉm se proto kochat souÃasnostÉ, ale spÉÓe na jednom historick×m pÒÉkladu dovodit, Úe ne vÚdy za naÓe pokoÒenÉ mohli zlÉ soused×, Ãi skoupÁ nedebatujÉcÉ rozhodnutÉ historie.
DlouhodobÅ trvajÉcÉ proces, v nÅmÚ ãechov× ztrÁceli sami sebe, se tÁhne staletÉ. Boleslavova bratrovraÚda na sv. VÁclavu naznaÃuje budoucÉ cestu PÒemyslova lidu. StaletÉ, kterÁ ubÅhnou, i panovnÉci, kteÒÉ se vystÒÉdajÉ, nehrajÉ v pÒedestÒen×m probl×mu aÚ tak dÊleÚitou roli. VÅky prchajÉ v dÁl, imperÁtoÒi mizÉ tak rychle, jak hbit× prsty pÉsmÁkÊ listujÉ kronikami - leà NáROD zÊstÁvÁ, NáROD Úije. A my Úijeme s nÉm, v nÅm a pro nÅj.
Kdosi Òekl, Úe ÚÉt znamenÁ tot×Ú co bojovat. Neschopnost hÁjit a uhÁjit si svou zem byla samozÒejmÅ produktem dlouholet× masÁÚe humanismu, ale jejÉm nejlÉtostivÅjÓÉm dÊsledkem byla ztrÁta zdrav×ho pudu sebezÁchovy . NechoÄme pro pÒÉklad daleko. Notoricky znÁmÁ causa Mnichov 1938 = ztrÁta ÕzemÉ, obranyschopnosti, Ãasto i vÉry v budoucno. Na druhou stranu se vÓak Mnichov 1938 zaslouÚil o ÒÁdn× vystÒÉzlivÅnÉ z on× filozofie nÁrodnÉ existence, kterÁ svou starostÉ o humanitu, altruismus a podobn× teorie vychovÁvala nÁrod i jednotlivce v pochybn×m pÒesvÅdÃenÉ, Úe se o nÁs budou starat ti druzÉ, kteÒÉ nÁm tak dokonale" zaruÃili naÓÉ kolektivnÉ bezpeÃnost a uvedli nÁs do stavu dekadentnÉ a Õpadkov× mentality, za kterou jsme draze zaplatili". MasarykovskÙ humanismus preferoval anonymnÉ lidstvÉ na Õkor nÁrodnosti. Jednou z odmÅn za nadÉlku humanismu, kterÙ rozdÁval rovnostÁÒsky vÓem, byly drz× Õtoky sudetskÙch NÅmcÊ, kter× pÒerostly v protistÁtnÉ teroristick× akce.
ãeÓtÉ nacionalistiÃtÉ politici v pomnichovsk× republice kritizovali zejm×na def×tismus BeneÓovy vlÁdy, kterÁ potupila ÃeskÙ stÁt i nÁrod Õstupem z ÃÁsti vlastnÉho ÕzemÉ bez boje.
Tak napÒÉklad pravicovÁ formace Akce nÁrodnÉ obrody (ANO), kterÁ sdruÚovala ponejvÉce nÁrodoveckou inteligenci, velmi citelnÅ revidovala vÙdobytky naÓeho tzv. spojenectvÉ s FranciÉ a AngliÉ. Po zral× Õvaze pak ANO doÓla na strÁnkÁch svÙch novin Znova" k zÁvÅru, Úe jedinou cestou, jak odpovÅdnÅ pÒed Bohem i svÅtem Ãelit protivenstvÉ, je filozofie nÁrodnÉho egoismu". Nikdo, aÔ si, prosÉm, nepÒedstavuje nic nemorÁlnÉho a sobeck×ho pod poslednÉm slovem onoho trojslovÉ. TermÉn egoismus" je v tomto zvlÁÓtnÉm vÙznamu a situaci vyklÁdÁn skrze dobovÙ nÁhled jako pozitivnÉ obrÁcenÉ se k sobÅ, tj. nÁvrat ãechÊ do ãech, z kosmopolitnÉho svÅta do nÁrodnÉch ãech. Existovala vÊle, prvoÒadÅ preferovat v tehdejÓÉm ãesko-Slovensku ãechy, SlovÁky a RusÉny, coÚ mohla ANO zÃÁsti prosadit v reÁlu, neboÔ mÅla ve svÙch ÒadÁch vlivn× osobnosti. Aby vÓak nebylo pochyb o egosimu" ÃlenÊ ANO, uvÁdÉm nÅkolik ohlasÊ z novin Znova" z ÃlÁnku Pro filozofii nÁrodnÉho egoismu: Nejprve musÉ bÙti pÒÉsluÓnÉci naÓÉ nÁrodnÉ pospolitosti saturovÁni (tj. uspokojeni, nasyceni - pozn. aut.), nejprve musÉme se postarati o nÅ a pak teprve vezmeme ohled na nÁrodnÉ menÓiny, pokud stavÉ se konstruktivnÅ k tomuto stÁtu ...". O oprÁvnÅnosti tohoto egosimu" svÅdÃÉ skuteÃnost, Úe 122 000 ãechÊ pÒibylo ze zabran×ho ÕzemÉ do ãesko-Slovenska. úivotnÉ podmÉnky novÅ pÒÉchozÉch nebyly zÁvidÅnÉhodn×, stoupala nezamÅstnanost a celkov× napÅtÉ. Na prvnÉm mÉstÅ tedy musel bÙt zÁkonitÅ ãech. DobovÙ humor se se zÁjmem strefoval do nov×ho obratu k zÁjmÊm ãecha". òÉkalo se, Úe celÙch 20 let (tj. 1918 - 1938) ,mÅli pÁni tam nahoÒe" oÃi jen pro liberÁly, leviÃÁky, svobodn× zednÁÒe, Úidy, ateisty a americk× kalvinisty a na ãechy si vzpomnÅli, aÚ kdyÚ zÁpadnÉ garance vyprÓela".
ZnÁmky nÁrodnÉho sjednocovÁnÉ v pomnichovsk× republice bylo lze pozorovat. Tisk i rozhlas dennÅ oznamovaly sjednocovÁnÉ stran i jednotlivcÊ rÊznÙch nÁzorÊ do jednoho celku. Mezi lidmi zaÃala platit zÁsada, Úe lze existovat buÄ na stranÅ nÁroda nebo proti nÅmu. Idea nacionalismu, o nÉÚ Masaryk s despektem tvrdil, Úe je pÒehnanÙm vlastenectvÉm" (viz. K. ãapek - Hovory s TGM), sjednocuje nÁrod. Najednou se spatÒuje bezzubost nÅkdejÓÉ demokracie i smÅÓnost partajnictvÉ, lid× chtÅjÉ ÒÁd v politice i v hospodÁÒstvÉ. Ke slovu pÒichÁzÉ ideje stavovsk×ho stÁtnÉho zÒÉzenÉ, kter× nechÁvajÉ hovoÒit odbornÉky profesnÉch stavÊ mÉsto vypoÃÉtavÙch partajnÉkÊ.
AÃ v aktu vÓeobecn× mobilizace 23. 9. 1938 je vidÅt vÊle ãechÊ svobodnÅ ÚÉt, pÒichÁzela podobnÁ rozhodnutÉ stÁtnÉkÊ vÅtÓinou pozdÅ. DÉky ÓpatnÅ kalkulujÉcÉ prvorepublikov× zahraniÃnÉ politice pÒiÓel mnichovskÙ krach ´38. Ale hlavnÅ spÉcÉ nÁrod, nejevÉcÉ znÁmky nÁrodnÉho Úivota - ve vÅtÓinÅ levicovÙ a materialistickÙ - nenaÓel v tÅÚkÙch chvÉlÉch sÉlu k probuzenÉ. A to zde byla celÁ Òada novodobÙch buditelÊ, kterÁ s pevnou vÉrou v Boha, se sebezapÒenÉm pÒinÁÓela obÅti pro druh×. Nenechme se spoutat pauÓÁlnÉm stranicko-politickÙm klÉÃem pÒi definovÁnÉ nÁrodoveck×ho politika. NÁrodovectvÉ je idea, nikoliv ideologie, Ãi doktrÉna. Proto nezaujatÙ a k jÁdru vÅci mÉÒÉcÉ lidskÙ duch zaÒadÉ mezi titulÁrnÉ nÁrodoveck× osobnosti jistÅ dr. K. KramÁÒe,, gen. r. l. R. Gajdu, ale tak× Rudolfa Berana, Msgre. B. StaÓka Ãi dr. E. HÁchu, neboÔ vÓichni plnili heslo vÓe pro nÁrod". Vadou bylo prvorepublikov× stranictvÉ, kter× proti sobÅ, ke ÓkodÅ celku, stavÅlo vÙjimeÃn× osobnosti v pofid×rnÉm zÁjmu tzv. demokratick× soutÅÚe.
Ve sv×m zÁvÅru bych rÁd poukÁzal na to, Úe mÁ-li nÅco opravdovou moc, pak je to dobrÙ pÒÉklad. PÒÉklady tÁhnou! I my si berme pÒÉklad. LegionÁÒi vÅdÅli, Úe mohou jÉt dÁl nebo padnout. õsilÉ a heroismus pÊsobily jako magnet pÒitahujÉcÉ bratry pod jeden prapor a pÒevaha nepÒÁtel ztratila v ten moment i svÊj psychologickÙ ÕÃinek. LegionÁÒi vytrvali a pÒeÚili, protoÚe byli vÅrni jen sami sobÅ a spol×hali jen sami na sebe. VÅdÅli, Úe budoucÉ Úivot nÁroda zÁvisÉ na Bohu a na jejich pÒiÃinÅnÉ.

(Staglav)


O nÁrodnÉ hrdosti
JiÚ hodnÅ Ãasu uplynulo od napsÁnÉ tohoto ÃlÁnku, jiÚ hodnÅ vody ve VltavÅ proteklo od pamÁtn×ho dne 22. 2. 1998, kdy jsme ve finÁle olympijsk×ho turnaje v hokeji porazili Rusko 1:0 NadÓenÉ lidÉ v cel× republice neznalo mezÉ. VÓichni byli namaÃkÁni jiÚ od brzkÙch rannÉch hodin v restauracÉch Ãi na nÁmÅstÉch u velkoploÓnÙch obrazovek, anebo tak× u ÕplnÅ malÙch televizorÊ. A vÓude se slavilo. Byla to krÁsa, nÁdhera. VÓude plno ÃeskÙch vlajek, radosti, soudrÚnosti. KaÚdÙ byl najednou hrdÙ, Úe je ãech. (Najednou!) Tedy ne, vÓichni ne. Pan exministr MlynÁÒ pÒi jak×msi shromÁÚdÅnÉ Òekl, Úe se za to stydÉ (A to je exministr Ãesk× vlÁdy!!!). Takov× nÁrodnÉ slÁvy to tenkrÁt bylo. JENúE. Nebo ALE. Tak× jÁ jsem samozÒejmÅ podlehl vÓeobecn×mu veselÉ. Ale zÁroveÎ jsem se okolo sebe rozhlÉÚel. VidÅl jsem, jak ti nejvÅtÓÉ vlastenci" , motajÉcÉ se po pÒemÉÒe alkoholu, Ólapou po vlastnÉ vlajce, kterou s sebou tÁhnou a jeÚ se ÓpinÉ o zem plnou stÒepÊ a blÁta ze ÓampusÊ a piv. VidÉm exhibici mladÉka, jenÚ chce co nejvÙÓe vyl×zt na posvÁtnÙ symbol ãech, ale i dominantu Prahy a VÁclavsk×ho nÁmÅstÉ, na sochu svat×ho VÁclava, aby spÉÓe neÚ oslavil ÕspÅch hokejistÊ, se mohl pÒedv×st. VidÉm zfetovan×ho punkera, avÓak i on mÁ na obliÃeji namalovanou malou Ãeskou vlajeÃku. ZvlÁÓtnÉ, vidÅt toho hrd×ho ãecha", jemuÚ pojmy jako nÁrod, stÁt, reprezentace jsou jistÅ ÕplnÅ cizÉ, jako ostatnÅ vÓe, co mÁ ÒÁd. VidÉm tak× hystericky jeÃÉcÉ pubertÁlnÉ dÅvÃata, kterÙm spÉÓe neÚ nÁrodnÉ hrdost imponujÉ svalnatÁ tÅla typu JÁgrova, HaÓkova a ól×grova. VidÉm tak× ze vÓech oken viset stÁtnÉ zÁstavy. Je to krÁsa. JenÚe je mi z nÉ smutno. Ano, teÄ vÓude visÉ vlajky, ale z tÅch samÙch oken, o nÅkolik mÅsÉcÊ pozdÅji (nebo tak× dÒÉve) pÒi naÓem stÁtnÉm svÁtku ÚÁdnÁ, ani malinkÁ vlajeÃka jiÚ jistÅ vlÁt nebude. Ano to jsou ti vlastenci, ti pyÓnÉ a hrdÉ ãeÓi. Co vytÁhnou svojÉ vlajku, jen kdyÚ zrovna vyhrajÉ naÓi fotbalisti nebo hokejisti. A jinak? NÅjakÙ nÁrod Ãi stÁt? Nenechte se vysmÁt ... Ale tÒeba se pletu a vÓe se zmÅnÉ a na kaÚdÙ stÁtnÉ svÁtek budou vlÁt vlajky ze vÓech oken (a ne jen na prostÒedcÉch MHD, Ãi na stÁtnÉch institucÉch) a Úe ti vÓichni lid× budou hrdÉ na svoji zem stÁle a poÒÁd a budou se vÓemoÚnÅ snaÚit pro tuto zem nÅco udÅlat, Ãi ji ÕspÅÓnÅ reprezentovat. Ale nechci kÒivdit vÓem. NeboÔ doufÁm, Úe velkÁ ÃÁst nÁroda se chovala a chovÁ tak, jak mÁ a na sv× ÃeÓstvÉ je prÁvem pyÓnÁ stÁle a poÒÁd a velkÁ vÉtÅzstvÉ naÓich sportovcÊ nebere pouze jako pÒÉleÚitost se poÒÁdnÅ vydovÁdÅt a zhulÁkat se. A doufÁm, vÁÚenÉ ÃtenÁÒi NÁrodnÉ myÓlenky, Úe vy k nim patÒÉte.

(ET)


O kopan× trochu jinak
Dovolte, abych nÅkolika slovy vzpomnÅl na letoÓnÉ mistrovstvÉ svÅta ve fotbale ve Francii. Chorvat× vybojovali historick× tÒetÉ mÉsto. Bez nadsÁzky se o nich dozvÅdÅl celÙ svÅt. AÃ se to mÊÚe zdÁt smÅÓn×, jistÅ to pozitivnÅ ovlivnilo tak× politick× a hospodÁÒsk× zÁjmy jejich stÁtu. OvÓem fanouÓci slavili prostÅ proto, Úe vyhrÁli. Ale Lidov× noviny, tento strÁÚce demokracie a liberalismu, vidÉ vÓe jinak. VÚdyÔ fanouÓci mÁvali nÁrodnÉmi vlajkami, kde je na trikoloÒe chorvatskÙ historickÙ znak (ÃervenobÉlÁ Óachovnice). NepouÚÉval jej snad i PaveliÃ? A nezapomÉnejme, Úe v Chorvatsku se platÉ kunou a tu pÒece rovnÅÚ zavedli ustaÓovci! PodtrÚeno, seÃteno: Chorvat× jsou odpornÉ agresivnÉ faÓistiÃtÉ nacionalist×! Pozor! Chorvatsk×mu velvyslanci v Praze to ovÓem nedalo. K jeho cti budiÚ ÒeÃeno, Úe je velmi diplomatickÙ a nepÒipomnÅl nÁm prostÒednictvÉm sv× reakce v LidovÙch novinÁch naÓe faÓistick× zÁchvÅvy po nÁvratu naÓeho muÚstva z Eura 96, nebo zlatÙch hochÊ" z Nagana 98. Pouze uvedl na pravou mÉru historii stÁtnÉho znaku a mÅny ve sv× zemi.
Jin× vÅci si vÓimli komentÁtoÒi MLAD÷ FRONTY DNES. Francie dosÁhla na domÁcÉ pÊdÅ ÕspÅchu nejvyÓÓÉho - a tak× jej oslavovala. To, Úe ve vÉtÅzn×m tÙmu nebyli jen ÃistokrevnÉ" Francouzi, ale tak× potomci pÒistÅhovalcÊ, se stalo nÁmÅtem jejich komentÁÒe. Tento tÙm vyhrÁl - mÉÓenÉ nÁrodÊ a ras tedy k nÅÃemu vede!! Ale hlavnÅ prÙ se (podle MF DNES) koneÃnÅ pÒistÅhovalci ztotoÚnili s francouzskou nÁrodnÉ vlajkou, hymnou a stÁtnÉ symbolikou! To je bezpochyby dobÒe, jinak by se FrancouzskÁ republika doÃkala od naÓich novinÁÒÊ jistÅ brzy rady, aby Marianu a fasces ve znaku ve znaku vymÅnila za Araba s ÃernoÓskÙm kopÉm.

(Eugen)


PoznÁmka k 30. vÙroÃÉ jara
õvodem musÉm napsat, Úe zde prezentuji pouze svÊj nÁzor, se kterÙm se nikdo nemusÉ ztotoÚnit. OvÓem nedomnÉvÁm se, Úe bych stÁl se svÙmi myÓlenkami zcela osamocen.
BÅhem tzv. PraÚsk×ho jara doÓlo ÕdajnÅ k pokusu o reformu komunistick×ho syst×mu na jakÙsi socialismus s lidskou tvÁÒÉ". JiÚ toto znÉ jako vtip, vÚdyÔ reformovat nereformovateln× je pÒece plÙtvÁnÉ energiÉ. OvÓem nechci zpochybÎovat, Úe v reformu mnozÉ obÃan× i stranÉci vÅÒili. To ovÓem byla nejvÅtÓÉ tehdejÓÉ chyba. VÚdyÔ po 20 letech Úivota v reÁln×m komunistick×m svÅtÅ nemohli mÉt o tomto ÚÁdn× iluze. Vrcholem reforem byla oficiÁlnÅ svoboda tisku, projevu, shromaÚÄovÁnÉ i vyznÁnÉ. Byl to bezpochyby pokrok, ale nic nemÅnil na vedoucÉ Õloze KSã. O to je podivnÅjÓÉ, Úe se na zÁpadÅ dodnes PraÚsk× jaro povaÚuje za opravdovou demokracii ukonÃenou invazÉ.
PravovÅrnÙm komunistÊm v Kremlu i u nÁs bylo i toto uvolnÅnÉ moc siln× a tak to vyÒeÓili po sv×m. Pomoc spÒÁtelenÙch stran dala tehdejÓÉmu Ãs. prezidentovi gen. Svobodovi moÚnost, aby opÅt zradil svou vlast. Zde je na mÉstÅ vyzdvihnout Fr. Kriegla, kterÙ (aà komunista) si zachoval svou tvÁÒ a hrdost odmÉtnutÉm podpisu na zpÅtnÅ platn× pozvÁnce". OsmaÓedesÁtnÉci" Óli nynÉ od vÁlu, ale narozdÉl od jinÙch nepÒÁtel strany na tom vÊbec nebyli zle. VzpomeÎme jen, Úe v zemi tak obdivovanÙ (kdo vÉ proÃ?) Alexander DubÃek byl uklizen do Turecka coby velvyslanec. òada dalÓÉch svÙm jm×nem poctila Chartu 77 a jin× podobn× iniciativy a dodnes naÒÉkajÉ, jak byli perzekuovÁni. JistÅ, Úe se jich Ãas od Ãasu zastane nÁÓ pan prezident.
OsobnÅ vidÉm nejvÅtÓÉ katastrofu t× doby v tom, Úe se nÁrod, kterÙ vÅÒil v ideÁl (byÔ nereÁlnÙ), poddal sÉle diktÁtu, aniÚ se pokusil o odpor. Hrdost a sebevÅdomÉ nÁroda, jemuÚ udÁlosti pÒed a po druh× svÅtov× vÁlce zlomily pÁteÒ, dostaly tak dalÓÉ tÅÚkou rÁnu od osudu. SousednÉ nÁrody za podobn× reformy" zaplatily o vÉce jak deset let dÒÉve krvavou daÎ, ale nikdy neztratily tvÁÒ samy pÒed sebou a vÅÒÉm, Úe pro nÅ tato minulost nepÒedstavuje tak oÚehav× t×ma jako pro nÁs.
ãeÓi plakali nad stateÃnostÉ a obÅtÉ Jana Palacha a Jana ZajÉce ale nechopili se jejich odkazu! Tito dva jistÅ chtÅli, aby ãeÓi procitli. DomnÉvÁm se, Úe chtÅli vyburcovavt nÁrod k Ãinu, k odporu. OvÓem aÚ do tzv. listopadov× revoluce se vÅtÓina rezistence toÃila kolem disidentÊ". PÒes jistou tragikomiÃnost pro mÅ toto vÙroÃÉ pÒedstavuje typickou udÁlost naÓich modernÉch dÅjin. VÚdyÔ zÁleÚÉ jen na nÁrodu, jak× budou jeho dÅjiny, ale i budoucnost.

(Eugen)


Dost bylo pravice

(aneb z volebnÉho plakÁtu KSãM)
PÉÓe se rok 1998, jiÚ 9 let v ãechÁch nevlÁdne totalitnÅ NÁrodnÉ fronta a konajÉ se komunÁlnÉ a senÁtnÉ volby.
Pro ty mladÓÉ bude zÒejmÅ dobr× pÒipomenout, Úe NÁrodnÉ fronta bylo sdruÚenÉ povolenÙch stran a organizacÉ v Ãele s hegemonem naÓÉ spoleÃnosti - Komunistickou stranou ãeskoslovenska". ZajÉmav× tak× je, jak rychle byl zapomenut podÉl na politice komunistick×ho reÚimu, kterÙ si nenechaly ujÉt strany lidovÁ a socialistickÁ.
Od t× doby se naÓtÅstÉ jiÚ mnoho zmÅnilo. ProbÅhlo totiÚ nÅco jako revoluce. PÒi nÉ se halasila hesla jako JakeÓe do koÓe!", Na ótÅpÁna bez ótÅpÁna" a tak× Dost bylo KSã!". KomunistickÁ strana se vzdala moci, pÒiÃemÚ komunist× nebyli potrestÁni a mnoho z nich u moci zÊstalo. Pot× se k moci dostali velkou mÅrou lid×, kteÒÉ komunisty byli jeÓtÅ pÒed rokem, nebo pÒed dvaceti lety. Ti nÁm tvrdili, Úe nezbÙvÁ neÚ se s komunisty smÉÒit, protoÚe jsou pÒece jenom schopnÅjÓÉ a rozumnÅjÓÉ neÚ ostatnÉ. Bez nich bychom prÙ tÅÚko pÒeÚili. Tak× by se mohli nazlobit, kdyby se proti nim nÅjak zasahovalo a to by pak prÙ bylo straÓliv×.
ãesk× zemÅ jsou devÅt let po teoretick×m odchodu komunistÊ z mocenskÙch pozic a konajÉ se komunÁlnÉ a senÁtnÉ volby. õÃastnÉ se jich (pÒes zÁkony zakazujÉcÉ projevy hnutÉ smÅÒujÉcÉ k omezenÉ osobnÉ svobody, ....) komunist×. Jejich heslem je Dost bylo pravice". Je neuvÅÒitelnÁ drzost, Úe si zloÃineckÁ ultralevicovÁ organizace dovoluje vykÒikovat v ãechÁch dost pravici. SlÁva pravice je ponÅkud poÓpinÅna chovÁnÉm stran, kter× samy sebe nazÙvajÉ pravicovÙmi (vÅÃn× intrikÁnstvÉ a Ãasto levicovost nÁrodnÅfrontovnÉch lidovcÊ, sklony k liberalismu ODS a ODA a nÉzkÁ odolnost proti kari×ristÊm u vÓech tÒÉ stran). ChtÅlo by se spÉÓe kÒiÃet MÁlo bylo pravice". PÒesto je nemoÚn× nevidÅt zlepÓenÉ vÓeobecnÙch podmÉnek k Úivotu u nÁs za poslednÉch devÅt let.
DevÅt let po teoretick×m odchodu komunistÊ z mocenskÙch pozic jsou ãechy tam, kde mÊÚe bÙt zemÅ za devÅt let pÒirozen×ho Úivota po padesÁti pÒedeÓlÙch letech katastrof. A mÊÚeme se tÅÓit ze svobodnÙch voleb na radnice a do SenÁtu, kterÙ vÓichni povaÚujeme za nesmyslnÙ. Je jeÓtÅ mnoho dalÓÉch nesmyslnostÉ, na kter× mÊÚeme poukazovat, ÚÁdnÁ z nich ale nedosahuje ÕrovnÅ nesmyslnostÉ a podvodÊ na ãeÓÉch, provÁdÅnÙch JakeÓovskÙmi, ótrougalovskÙmi a dalÓÉmi komunistickÙmi bandami. OpaÃnÅ to vidÉ pouze lid×, kterÙm plynuly z komunistick×ho totalitnÉho reÚimu vÙhody. Mimo komunistÊ a jejich blÉzkÙch existovaly i upÒednostÎovan× spoleÃensk× skupiny, pÒiÃemÚ rokem 1990 se postavenÉ spoleÃenskÙch skupin zaÃalo utvÁÒet zcela jinÙmi mechanismy neÚ rozhodovÁnÉm õV KSã. Jako pÒÉklad uveÄme hornÉky a zemÅdÅlce, kteÒÉ se ze skupiny s nejvyÓÓÉ ÚivotnÉ ÕrovnÉ pÒesunuli do prÊmÅru respektive na chvost pomysln×ho ÚebÒÉÃku sociÁlnÉch skupin sestaven×ho podle pÒÉjmÊ. Je moÚnÁ tÅÚk× tomu nynÉ uvÅÒit, ale i tyto obtÉÚe mÁ na svÅdomÉ zejm×na nesmyslnost a neÚivotaschopnost komunistick×ho plÁnovÁnÉ.
Heslo komunistÊ Dost bylo pravice" nenÉ jen ostuda, paradox a pomnÉk zpÊsobu, jakÙm se skupinka okolo VÁclava Havla vypoÒÁdala/spolÃila s komunisty. Je to i vÙzva, kterÁ jasnÅ mluvÉ o tom, Úe boj s komunismem zdaleka neskonÃil. NemusÉ mÉt jen formu zarytÙch bolÓevikÊ v uÓankÁch. MÊÚe jÉt i o intelektuÁlnÉ uhlazenost, kterÁ by se ke komunismu nikdy nepÒiznala. SchovÁvÁ jej do jinÙch, zÁhadnÙch a pÒemoudÒelÙch slov. O to je nebezpeÃnÅjÓÉ, coÚ vidÉme, na jejÉm vÉtÅzn×m postupu Evropou konce tisÉciletÉ.
Je na vÓech vnÉmavÙch lidech, kteÒÉ neztratili rozum a schopnost logick×ho uvaÚovÁnÉ, aby tyto formy komunismu rozpoznali. NesmÅjÉ se nechat pÒelstÉt faleÓnÙmi slovy. ãasto i slova o lÁsce k ÃlovÅku znamenajÉ nenÁvist a tÒÉdnÉ Ãi jinÙ boj. Slova o nov×m, lepÓÉm svÅtÅ bez vÁlek mohou znamenat vÉtÅznou vÁlku toho nejvÅtÓÉho zla, kter× se nesetkÁ s obranou. Tolerance tohoto komunismu mÊÚe znamenat rozklad vÓeho co znÁme a nÁstup nov× ÒÉÓe zla a anarchie.

(DZ)


ProtinÁzor

Tak jako v minul×m ÃÉsle si dovoluji zatÅÚovat pozornost ÃtenÁÒÊ NÁrodnÉ myÓlenky ÃlÁnkem, jehoÚ jedinÙm cÉlem je vyjÁdÒit nesouhlas s jinÙm ÃlÁnkem uveÒejnÅnÙm v naÓem Ãasopise. MoÚnÁ je to nezvykl× a zarÁÚejÉcÉ, snad tak ale budou zajÉmavÙm zpÊsobem popsÁny rÊzn× svÅtonÁzory a pohledy na skuteÃnost, kter× panujÉ nejen v kolektivu autorÊ NÁrodnÉ myÓlenky.
TentokrÁt se pomÅrnÅ zÁsadnÉ spor rozhoÒel okolo ÃlÁnku Jen my sami. Je zde zcela sprÁvnÅ kritizovÁna politika a levicÉ propagovanÁ morÁlka, kterÁ vedla k mnoha porÁÚkÁm a souÃasn×mu kritick×mu ohroÚenÉ naÓeho Ãesk×ho nÁroda.
VelkÁ ÃÁst dÊvodÊ, kter× uvÁdÉ autor jako pÒÉÃinu tohoto stavu, by se dala shrnout do jedn× skuteÃnosti. Tou je odklon mnoha ãechÊ od jak×si pÒÉsnÅ katolick× linie kÒesÔansk× vÉry. Sem patÒÉ napÒÉklad morÁlnÉ marast, kterÙ mÅl zaÃÉt rozmachem husitstvÉ v ãeskÙch zemÉch. PÒestoÚe je dnes velmi populÁrnÉ povaÚovat husity za pouh× rabujÉcÉ zloÒÁdy, nejsem jistÅ sÁm se svÙm nÁzorem, Úe tomu tak nenÉ. Je ponÅkud ÕÃelov× obviÎovat husitsk× vojÁky (tÉm vÉc husitstvÉ) z vyhlazovÁnÉ klÁÓterÊ nebo obrazoborectvÉ. To lze pÒipodobnit k dneÓnÉmu bourÁnÉ LeninovÙch soch, nebo k podpÁlenÉ PalÁce Kultury v osmdesÁtÙch letech, ve kter×m by se prÁvÅ konalo plenÁrnÉ zasedÁnÉ õV KSã (k tomu bohuÚel nedoÓlo).
PonÅkud nemÉstnÅ vyznÉvÁ tak× jedna vÅta (je to citace z dobov×ho tisku), ze kter× vyplÙvÁ, Úe mimo jin× ani ateisty, nebo kalvinisty nelze povaÚovat za ãechy. To by byl nÁÓ nÁrod opravdu velmi nepoÃetnÙ.
S nÁboÚenstvÉm souvisÉ patrnÅ i zmÉnka o tom, Úe sÉla evropsk× osobnosti spoÃÉvala v naprost× neodvislosti na hmotÅ. AÃ v otÁzkÁch nÁboÚensk×ho pÒesvÅdÃenÉ jsem laik, zde mi pÒichÁzejÉ na pomoc svÅtov× dÅjiny. Rozvoj a nÁskok evropsk× civilizace pÒed ostatnÉmi byl dosaÚen prÁvÅ dÉky svÁzanosti s hmotou, kterÁ vedla k rozvoji technologiÉ ovlÁdajÉcÉch hmotu. Ze vzÁjemnÙch konfrontacÉ pak vyÓla vÉtÅznÅ pravidelnÅ prÁvÅ ta civilizace, kterÁ dokÁzala nejl×pe ovlÁdnout hmotu. Z hlediska duÓevnÉch vlastnostÉ pak podle mne o ÕspÅchu evropsk× civilizace rozhodla spÉÓe disciplinovanost, mnohdy snad i vlastenectvÉ, Ãi silnÙ pocit sounÁleÚitosti, neÚ nezÁvislost na hmotÅ. S nezÁvislostÉ na hmotÅ to nejdÁle dotÁhli moÚnÁ indiÃtÉ brahmÉni, moÚnÁ frantiÓkÁnÓtÉ mniÓi, .... ale takhle daleko se snad dostat nechceme. MoÚnÁ jde ale o jakÙsi specifickÙ teologickÙ vÙraz, kterÙ jsem ÓpatnÅ pochopil, v tom pÒÉpadÅ se omlouvÁm, neÓlo mi zesmÅÓnÅnÉ.
Nebudu pokraÃovat v polemice s nÁboÚenskÙm pozadÉm, je zde i dalÓÉ nesmÉrnÅ zajÉmavÁ otÁzka. Nikdy jsem nepochopil, proà se vÅtÓina dneÓnÉch vlasteneckÙch skupin (a Úe jich v ãeskÙch zemÉch je hodnÅ, jen poÃet jejich ÃlenÊ je ponÅkud niÚÓÉ ....) pÒiklÁnÉ k jak×musi korporativnÉmu, Ãesky ÒeÃeno nejspÉÓe stavovsk×mu, hospodÁÒsk×mu a politick×mu syst×mu. V ÃlÁnku Jen my sami je takt×Ú vyzdvihovÁn stavovskÙ syst×m nad onen nechutnÙ syst×m politickÙch stran. Podle m×ho nÁzoru je to holÙ nesmysl. NevidÉm dÊvod proà by stavy, kter× zastupujÉ obÃany urÃit× profese, mÅly mÉt vÅtÓÉ zÁjem na prospÅchu cel×ho stÁtu, Ãi nÁroda, neÚ strany, kter× jsou alespoÎ trochu kontrolovÁny. I stavovskÙ syst×m by byl zcela jistÅ pod kontrolou urÃitÙch skupin osob, pÒiÃemÚ nikdo nedokÁÚe zaruÃit, Úe prÁvÅ jejich zÁjmy budou ty sprÁvn× a chvalitebn×. Na syst×m politickÙch stran je tÅÚk× si stÅÚovat, kdyÚ jejich sÉla je pÒÉmo ÕmÅrnÁ poÃtu obyvatel, kter× jim vyjÁdÒily dÊvÅru. Probl×m vidÉm spÉÓ v ovlivnÅnosti voliÃÊ i voleb m×dii a skupinami (ÒeknÅme -) intelektuÁlÊ kterÁ vytvÁÒejÉ jakousi umÅlou realitu a zdÁ se, Úe Ãasto zastupujÉ zÁjmy zcela jinÙch skupin, neÚ kterou tvoÒÉ vÅtÓina ÃtenÁÒÊ. Tento probl×m se ale nevyÒeÓÉ zavedenÉm jeÓtÅ horÓÉho syst×mu. Bylo by spÉÓe potÒeba usilovnÅ pracovat, aby mohla bÙt sÉla onÅch podivnÙch skupinek pseudointelektuÁlÊ omezena, Ãi vyrovnÁna. Vzor je moÚn× si vzÉt z pronÁrodnÅ zamÅÒenÙch ÃeskÙch stran z doby prvnÉ republiky. A ty dosÁhly sluÓnÙch ÕspÅchÊ.

(DZ)


úivotnÉ osudy jednoho ÃlovÅka a nÁrodnÉ historie

Na zÁÒÉ 1998 pÒipadly dvÅ vÙznamnÁ kulatÁ vÙroÃÉ. 3. 9. uplynulo 50 let od ÕmrtÉ dr. E. BeneÓe, konec zÁÒÉ pak pÒipomÉnÁ udÁlost, kterÁ se stala jeÓtÅ o 10 let dÒÉve - mnichovskou dohodu. AniÚ bych tuto dohodu chtÅl opomÉjet soustÒedÉm se na kari×ru E. BeneÓe; jeho vÙroÃÉ se k tomu hodÉ. NavÉc v naÓÉ vÅdeck× literatuÒe doposud chybÉ kritick× zhodnocenÉ jeho Ãinnosti pÒesto (nebo proto?), Úe vÙraznÅ zasÁhla do chodu dÅjin.
Edvard BeneÓ se narodil 28. kvÅtna v malorolnick× rodinÅ na Rakovnicku. Studoval filozofii, sociologii a prÁva v Praze, PaÒÉÚi i v LondÙnÅ a BerlÉnÅ. Pot× vyuÃoval na obchodnÉ akademii a pÒednÁÓel sociologii na univerzitÅ. Po vypuknutÉ I. svÅtov× vÁlky se podÉlel na organizovÁnÉ domÁcÉho odboje v Maffii. (aà pÊvodnÅ neusiloval o dÅlenÉ mocnÁÒstvÉ). V zÁÒÉ 1915 odeÓel definitivnÅ do zahraniÃÉ. Propagoval Masarykovy myÓlenky. a po ustanovenÉ Ãs. nÁrodnÉ rady v roce 1916 se stal jejÉm generÁlnÉm tajemnÉkem. PÒi organizovÁnÉ a hlavnÅ povolovÁnÉ vojensk×ho odboje byl hlavnÉ oporou tajemnÉka ãSNR charismatickÙ M. R. ótefÁnik. Ten byl ovÓem narozdÉl od svÙch kolegÊ BeneÓe a Masaryka zamÅÒen znaÃnÅ konzervativnÅ. Po vojensk×m ÕspÅchu tÅchto zahraniÃnÉch vojenskÙch jednotek (zejm×na v Rusku) byla ãSNR postupnÅ spojenci uznÁna za pÒedstavitelku ãechÊ a SlovÁkÊ. V mezivÁleÃn×m obdobÉ se pak rozhoÒel spor o to ÃÉ zÁsluha to byla - zda BeneÓovy politiky Ãi ÕspÅchu legiÉ.
28. ÒÉjen 1918 jej zastihuje v úenevÅ na jednÁnÉ s domÁcÉmi politiky, na jejichÚ zÁkladÅ byl jmenovÁn v prv× Ãs. vlÁdÅ ministrem zahraniÃnÉch zÁleÚitostÉ.
Na paÒÉÚsk× konferenci obhÁjil historick× hranice ÃeskÙch zemÉ a prosadil vymanÅnÉ Slovenska z Uher. VÙznamnÅ se tak podÉlel na koneÃn× formÅ ãeskoslovenska, vzniknuvÓÉho na zÁkladÅ prÁva nÁrodÊ na sebeurÃenÉ. ãeskoslovensko bylo vÓak bylo spÉÓe nÁrodnÉm stÁtem ãechÊ, nejen NÅmci a MaÄaÒi, ale i SlovÁci byli na druh× koleji. BeneÓ ÕÃelovÅ formuloval ÃeskoslovenskÙ nÁrod", aby mÅl ve stÁtÅ vÅtÓinu, ãechoslovakismus byl vÓak spÉÓe velikÁÓstvÉ. TÉmto je vÙÃet beneÓovÙch sluÚeb naÓemu nÁrodu prospÅÓnÙch t×mÅÒ na konci.
AÚ do sv×ho zvolenÉ prezidentem ãSR koncem roku 1935 byl ministrem zahraniÃÉ. ZahraniÃnÉ politiku ovlivÎoval a de facto ÒÉdil aÚ do roku 1948.
PodÉlel se na vzniku SpoleÃnosti nÁrodÊ, roku 1920 byl jejÉ pÒedseda. Byl architektem naÓeho vztahu bezmezn× oddanosti k Francii. Smlouva s FranciÉ a MalÁ dohoda byly pilÉÒi Ãs. zahraniÃnÉ a obrann× politiky do roku 1938. politiky, kterÁ se ukÁzala bÙt neÓÔastnou a blÁhovou. Vztahy se sousednÉmi stÁty byly podcenÅny. TypickÁ pro BeneÓe je jeho snaha dostat sovÅtsk× Rusko, pozdÅji SSSR, na pÊdÅ SpoleÃnosti nÁrodÊ z izolace. KdyÚ prosadil jeho uznÁnÉ i v ãSR, uzavÒel s nÉm podmÉnÅnou Spojeneckou smlouvu. Jeho vztah k SSSR jistÅ nebyl dÁn jen politickou realitou. Socialismus byl BeneÓovi bytostnÅ blÉzkÙ.
V letech 1921-2 byl ministerskÙm pÒedsedou a aÚ do roku 1935 si jako mÉstopÒedseda nÁrodnÉch socialistÊ udrÚoval vliv na domÁcÉ politiku pÒes tuto stranu. Jeho vliv byl ovÓem mnohem vÅtÓÉ. Nad neodvolatelnÙm ministrem drÚel ochranou ruku sÁm prezident Masaryk. Disponoval nikÙm nekontrolovatelnÙmi finanÃnÉmi fondy ministerstva zahraniÃÉ, mÅl vlastnÉ zpravodajskou sluÚbu. SvÙm nÁzorovÙm odpÊrcÊm nic nepromÉjel - pÒipomeÎme dr. VondrÁka, R. Gajdu, J. StÒÉbrn×ho a dalÓÉ. V tomto ovÓem pokraÃoval i pozdÅji, ve ÃtyÒicÁtÙch letech.
Ve dvacÁtÙch letech ve snaze zniÃit pravici uvaÚoval s Masarykem o oktroji nov× Õstavy (aby zachrÁnili svÊj stÁt); protiitalskÙmi sankcemi, protifaÓistickÙm taÚenÉm a prosovÅtskou politikou si znepÒÁtelil Karla KramÁÒe. 14. 12. 1935 prezident Masaryk abdikoval a zÁroveÎ doporuÃil E. BeneÓe za sv×ho nÁstupce. Snad nikdy nebyla naÓe konzervativnÉ pravice tak jednotnÁ, jako tehdy: BeneÓe ne! TakzvanÙ prosincovÙ blok Ãesk× pravice, Henleinovy a Hlinkovy strany mÅl jedinÙ cÉl - zvolit univerzitnÉho profesora dr. NÅmce prezidentem republiky. Byl by reprezentativnÉm, politicky slabÙm prezidentem republiky, coÚ by vÓem vyhovovalo. BeneÓ vÓak prokÁzal politickou obratnost a pÒÉslibem autonomie zÉskal hlasy ËuÄÁkÊ. SlovÁci autonomii sice nedostali, ale BeneÓ byl zvolen nejvÅtÓÉm poÃtem hlasÊ v historii povÁleÃn× ãSR. Profesor NÅmec se vzdal kandidatury. Po volbÅ se prosincovÙ blok rozpadl, BeneÓe na postu ministra zahraniÃnÉch vÅcÉ nahradil Kamil Krofta. Beran, organizÁtor bloku byl po vÁlce odsouzen ve zjevnÅ politick×m procesu a nikdy nebyl rehabilitovÁn! BeneÓÊv bratr Vojta BeneÓ se po zvolenÉ Edvarda prezidentem vzdal senÁtorsk×ho mandÁtu.
Brzy pÒiÓlo pozdnÉ l×to roku 1938 a s nÉm doposud nejvÁÚnÅjÓÉ politickÁ krize. NaÓi (BeneÓovi) spojenci nÁs nechali na holiÃkÁch. Pro BeneÓe byla asi velkÁ potupa, kdyÚ se seÓli v MnichovÅ s Hitlerem a Mussolinim a dohodli se na Õkor ãSR.
HorÓÉ ovÓem bylo, Úe pÒijetÉm t×to dohody potupu pÒenesl i na ÃeskÙ nÁrod. NehledÅ na to, Úe nemÅl prÁvo ji pÒijmout - nÁÓ stÁt byl jako dnes republikou parlamentnÉ, ne prezidentskou. TÉmto postupem zlomil ãechÊm morÁlnÉ pÁteÒ. DÁ se ÒÉci, Úe byla zkaÚena vÓechna prÁce od nÁrodnÉho obrozenÉ, celÁ snaha o znovuutvoÒenÉ nÁroda. BeneÓ rozhodl na dlouho (snad ne na vÚdy?) pro naÓi malost. Nemohli jsme vybojovat vÉtÅzstvÉ vojensk× ani politick×, avÓak mohli jsme si zachovat hrdost a Ãest. A to nenÉ mÁlo. SlovÁci chtÅli autonomii, MaÄaÒi a NÅmci zase spojenÉ se svÙmi soukmenovci. A ãeÓi pÒiÓli o vÓe. NeÓlo se dohodnout v kompromisu ale stejnÅ tak se s Hitlerem nemohli dohodnout PolÁci. A nedohadovali se! Ani povÁleÃn× ÕÃtovÁnÉ s NÅmci", kter× bylo Ãasto spÉÓe mstou Ãi l×Ãbou mindrÁkÊ, nÁm nemohlo vrÁtit tvÁÒ. KoneÃnÅ s odkazem t× doby se pereme dodnes; jak dlouho jeÓtÅ!
VlÁdnoucÉ BeneÓova elita ÕspÅÓnÅ hodila ÃÁst zodpovÅdnosti na generÁla Jana Syrov×ho. Tento legionÁÒ, kterÙ se vyznamenal v 1. svÅtov× vÁlce, avÓak naprostÙ politickÙ laik byl BeneÓem delegovÁn do role pÒedsedy vlÁdy! Po vÁlce byl odsouzen na mnoho let tÅÚk×ho ÚalÁÒe. A to nebyl BeneÓovÙm politickÙm odpÊrcem!
5. 10. 1938 BeneÓ abdikoval a odeÓel do exilu. ZavÁzal se nevyvÉjet politickou Ãinnost. Z ciziny blahopÒÁl E. HÁchovi ke zvolenÉ prezidentem, ten jej upÒÉmnÅ ujistil svou loajalitou.
DruhÁ republika rozhodnÅ nebyla obdobÉm beneÓovcÊ. Zde je tÒeba zmÉnit Ladislava RaÓÉna, prvorepublikov×ho odpÊrce BeneÓovy politiky. Ve sv×m projevu v NÁrodnÉm shromÁÚdÅnÉ zdÊraznil, Úe vina za katastrofu neleÚÉ na bedrech jednoho ÃlovÅka. PÉsemnÅ BeneÓe ujistil o podpoÒe jeho pÒÉpadn× zahraniÃnÉ akce, neboÔ chÁpal nutnost jednoty v nouzi.
Okupace 15. 3. 1939 ovÓem opÅt mÅnÉ situaci. Jan Masaryk vystupuje s BeneÓovÙm projevem v Chicagu, kde se pÒihlaÓujÉ k prÁvnÉ kontinuitÅ pÒedmnichovsk× republiky, neboÔ tato smlouva (MnichovskÁ dohoda) byla okupacÉ poruÓena. TentÙÚ den se BeneÓ setkÁvÁ se spisovatelem Thomasem Mannem, kterÙ mu navrhuje nÅmecko-Ãeskou protihitlerovskou spoluprÁci. NÁrod v t× dobÅ zÒejmÅ pÒijal BeneÓe jako pÒedstavitele neboÔ chÁpal nutnost jednoty v tÅÚk× dobÅ. V daleko lepÓÉ situaci se ovÓem nachÁzel velvyslanec ãSR v PaÒÉÚi ótefan OsuskÙ, nÅkdejÓÉ BeneÓÊv spolupracovnÉk z paÒÉÚsk× konference o Trianonu. PozdÅji se k nÅmu pÒipojil bÙvalÙ ministerskÙ pÒedseda M. HodÚa, kterÙ mÅl s BeneÓem neshody jiÚ od roku 1918 kvÊli maÄarsko-slovensk× hranici, a generÁl Lev Prchala. BeneÓovi se vÓak pozvolna podaÒilo prosadit se do Ãela a po pÁdu Francie je postavil zcela mimo. OdmÉtl tak× jejich koncepci stÒedoevropsk× konfederace.
RozhodnÅ patÒÉ k ÕspÅchÊm Edvarda BeneÓe uznÁnÉ exilov× vlÁdy i neplatnosti mnichovsk× smlouvy velmocemi. OvÓem jeho zahraniÃnÉ politika se pÒeorientovala na vÙchod.
Vlivem zamÉtnutÉ spoleÃn×ho postupu s Polskem a rÊstem dÊleÚitosti vÙchodnÉ fronty a SSSR se dostala vÅtÓina exilu pod vliv komunistÊ. AÃ byl od toho Brity zrazovÁn, v prosinci 1943 podepsal v MoskvÅ s KSã a SSSR smlouvy, jeÚ mÅly dalekosÁhl× dÊsledky, nakonec i pÒevzetÉ veÓker× moci v ãSR komunisty. Na jedn× stranÅ je pravda, Úe byl jedinÙm exilovÙm pÒedstavitelem pozdÅjÓÉ vÙchodnÉ zÏny, kterÙ se vrÁtil do vlasti. Na stranÅ druh× se nabÉzÉ otÁzka, zda by se situace pÒece jen nevyvÉjela jinak, kdyby pÒipustil spoluprÁci s Polskem.
V jeho zahraniÃnÉ politice se objevilo nov× dogma - mÉsto Francie nynÉ nezpochybnitelnÙ SSSR. KaÚdÙ odpor proti t×to orientaci exilovÙ prezident nemilosrdnÅ potlaÃil. DÁ se to dokumentovat na pÒÉkladu sociÁlnÉ demokracie. Prosadil do nÉ sv×ho ÃlovÅka - Fierlingera, komunistick×ho agenta jiÚ v MoskvÅ. Odstavil R. BechynÅho a Ing. Jar. NeÃase. Ten se vyslovil proti odsunu vÉce jak Ãtvrtiny obyvatel ÃeskÙch zemÉ, zastal se HÁchy, kter×ho znal a postavil se proti paktovÁnÉ se SovÅty. SociÁlnÉ demokracie se ostatnÅ zdÁla BeneÓovi jiÚ v roce 1941 reakÃnÉ! ZÁstupce ÃeskÙch NÅmcÊ, sociÁlnÉ demokrat W. Jaksch, po roztrÚce s BeneÓem (kvÊli odsunu; dle BeneÓe musel bÙt konec vÁlky velkou odplatou a pro NÅmce a faÓistick× nÁsilnÉky konec opravdu krvavÙ a nelÉtostnÙ!) vyzval sv× soukmenovce k pÒechodu od Ãs. k britskÙm jednotkÁm, chtÅl si uchovat pozice alespoÎ u BritÊ, kteÒÉ ovÓem ve stÒednÉ EvropÅ svÊj vliv ztratili. Do konce vÁlky jeÓtÅ BeneÓ mimo jin× odvrhl HÁchu, (óvehlu oznaÃil za faÓistu!) a obÅtoval exilov×ho ministra vnitra SlÁvika, kterÙ byl pro KSã nepÒijatelnÙ. Do Prahy se vrÁtil prezident pÒes Moskvu, KoÓice a Bratislavu. To jiÚ o ledasÃem svÅdÃilo. VlÁda pÒiÓla s programem omezen× demokracie". Pravicov× strany (nÁrodnÉ demokrat×, agrÁrnÉci, ÚivnostnÉci) byly zakÁzÁny, ÃeskÙ domÁcÉ a zahraniÃnÉ nekomunistickÙ odboj byl ignorovÁn, ãeskÁ nÁrodnÉ rada zruÓena (A. PraÚÁk) - SlovenskÁ fungovala dÁle jako slovenskÁ vlÁda! òada jeho prvorepublikovÙch odpÊrcÊ byla odsouzena ve zjevnÅ politickÙch procesech (StÒÉbrnÙ, Beran a dalÓÉ); HÁcha zemÒel ve vÅznici.
Bylo odsunuto cca 2,5 milionu NÅmcÊ, coÚ vylidnilo pohraniÃÉ, ztÉÚilo hospodÁÒskou a zÁsobovacÉ situaci a posÉlilo pozici komunistÊ. Na druhou stranu budiÚ ÒeÃeno, Úe (nehledÅ na excesy msty a podobnÅ) byla vyuÚita ojedinÅlÁ pÒÉleÚitost na vytvoÒenÉ nÁrodnÉho stÁtu, pÒÉleÚitost, kterÁ by se sotva kdy opakovala. VytvoÒenÉ ÃistÅ nÁrodnÉho stÁtu je ovÓem poslednÉ bod seznamu ÃinÊ, kter× je moÚno BeneÓovi pÒipsat k dobru.
Tolik zastÁvan× BeneÓovy dekrety ovÓem nejsou zdaleka jen o odsunu NÅmcÊ. RetribuÃnÉ soudnictvÉ, jÉmÚ byla souzena vedle kolaborantÊ tak× Òada nevinnÙch a stateÃnÙch, znÁrodÎovÁnÉ klÉÃov×ho prÊmyslu a bankovnictvÉ vedoucÉ k postupn×mu zruinovÁnÉ hospodÁÒstvÉ a uvolÎovÁnÉ pozic komunistÊm jsou znaky povÁleÃn× politiky. Na tom prÙ stojÉ naÓe zÁkonodÁrstvÉ?!
Volby v roce 1946 v ãechÁch vyhrÁli sice komunist×, na Slovensku vÓak museli moc uchopit nezÁkonnÅ, k ÃemuÚ jim BeneÓ poskytl zÁÓtitu svou osobnostÉ. Kryl i nucenou abdikaci ministra JÁna Ursinyho v prosinci 1947 pod pohrÊÚkou soudu za protistÁtnÉ Ãinnost. Byl odsouzen v dubnu 1948.
FaktickÁ moc KSã nestaÃila; komunist× potÒebovali revoluci. Pot×, co ovlÁdli stÁtnÉ sprÁvu tedy vyprovokovali politickou krizi. BezprostÒednÉm impulsem byly nezÁkonn× personÁlnÉ zmÅny v SNB VoskovÙm ministerstvem vnitra. NekomunistiÃtÉ ministÒi vidÅli poslednÉ moÚnost ve sv× demisi, o kter× vÅÒili, Úe ji prezident nepÒijme. Jen zkuÓenÙ lidovec órÁmek se ptal: Co kdyÚ nÁs pan prezident opustÉ?" MÅl pravdu, BeneÓ demisi pÒijal a tÉm umoÚnil Õpln× vÉtÅzstvÉ KSã. SÁm se na gesto, kter× by pÒedstavovala jeho okamÚitÁ abdikace, nezmohl. Abdikoval aÚ v politicky nevÙznamn×m okamÚiku a kryl tak pÒechod moci svou osobou ve funkci. JeÓtÅ prÙ intervenoval za nÅkter× sv× nÅkdejÓÉ spolupracovnÉky, aby byli propuÓtÅni z vÅzenÉ, Ãi jim byla umoÚnÅna emigrace. ZÁstupce studentÊ, demonstrujÉcÉch 23. 2. 1948 u Hradu, ovÓem nepÒijal. Tehdy mu jeho bratr Vojta Òekl: BuÄ abdikuj, nebo skoà z t× skÁly. Jinak zÊstaneÓ malÙm ÃlovÅkem!" NÁrod ovÓem stÁle vÅÒil ve velk×ho BeneÓe: Na 11. sokolsk×m sletu se cviÃenci odvraceli od Gottwaldovy tribuny a volali BeneÓovo jm×no. S jeho smrtÉ ztratili komunist× zbytky zdrÚenlivosti: po pohÒbu 9. 9. 1948 SlÁnskÙ nasazuje tvrdÙ kurz proti reakci".
MÙtus tohoto ÃlovÅka jako velk×ho demokrata" pÒetrvÁvÁ dodnes. DomnÉvÁm se, Úe pÒetrvÁvÁ neoprÁvnÅnÅ a Úe mÙtus sÁm je lÚivÙ. PÒes nÅkolik pozitivnÉch skutkÊ nÁrodu hodnÅ uÓkodil. Svou dom×nu, zahraniÃnÉ politiku, smÅÒoval nejprve vÙluÃnÅ na zÁpad, pozdÅji zase vÙluÃnÅ na vÙchod. TÉm umoÚnil vÉtÅzstvÉ komunistÊ. Nepochopil nebo nechtÅl pochopit, Úe ÃeskÁ otÁzka", jak napsal dr. J. ForbeskÙ, je hlavnÅ otÁzkou stÒedoevropskou. Nebo to pochopil a pÒesto v nÅÃÉm zÁjmu Ãinil vÓe proti?

(EUGEN)


StruÃnÙ Úivotopis generÁla Lva Prchaly

Lev Prchala se narodil 23. bÒezna 1892 ve Slezsk× OstravÅ jako syn hornÉka. NavÓtÅvoval vyÓÓÉ Ókolu a na univerzitÅ ve VÉdni studoval prÁva (pozn.: studium pravdÅpodobnÅ nedokonÃil) Jako dvacetiletÙ vstoupil dobrovolnÅ do rakousko-uhersk× armÁdy v Terstu. Roku 1913 dokonÃil Ókolu pro dÊstojnÉky v zÁloze a po vypuknutÉ vÁlky odeÓel na frontu. V roce 1916 padl, jako nadporuÃÉk, do rusk×ho zajetÉ. V nÁsledujÉcÉm roce se dal do sluÚeb ÃeskÙch legiÉ, se kterÙmi bojoval nejprve proti nÅmeckÙm vojskÊm a pozdÅji proti Rud× armÁdÅ na SibiÒi. Od Õnora 1919 byl velitelem 3. StÒeleck× divize a za anabÁze velel zadnÉm vojÊm. ZÁroveÎ byl delegÁtem u vrchnÉho velitelstvÉ bÅlogvardÅjskÙch vojsk na SibiÒi. BolÓevici vypsali na jeho hlavu milion rublÊ odmÅny, ale pÒesto se probil pÒes SibiÒ aÚ do Vladivostoku, kde koneÃnÅ opustil Rusko (Pozn.: u Bajkalsk×ho jezera se mu roku 1920 narodil syn).
PlukovnÉk Prchala pÒibyl do, mezitÉm vzniknuvÓÉho, ãeskoslovenska v roce 1920, odkud byl promptnÅ odeslÁn na vysokou Ókolu vÁleÃnou do Francie. Po nÁvratu do ãSR velel nejprve horsk× brigÁdÅ na Slovensku a pak stÒÉdal rÊzn× vysok× funkce. Byl i podnÁÃelnÉkem HlavnÉho ÓtÁbu Ãs. ArmÁdy, nabÉzenÙ post nÁÃelnÉka vÓak v roce 1933, jakoÚto odpÊrce tehdejÓÉ zahraniÃnÉ politiky, odmÉtl. Pot× byl jmenovÁn zemskÙm vojenskÙm velitelem v KoÓicÉch (na vÙchodnÉm Slovensku a Podkarpatsk× Rusi). Postup v hodnostech: 1925 - brigÁdnÉ generÁl, 1928 diviznÉ generÁl, 1936 - armÁdnÉ generÁl. Na rozdÉl od jinÙch dÊstojnÉkÊ - BeneÓovÙch odpÊrcÊ nebylo Prchalovi zaraÚeno povyÓovÁnÉ.
Po mobilizaci v zÁÒÉ 1938 se stal podle plÁnÊ velitelem 4. PolnÉ armÁdy, kterÁ byla rozvinuta na jiÚnÉ MoravÅ proti bÙval× rakousk× hranici. PrÁvÅ jÉ a armÁdÅ generÁla LuÚi, kterÁ stÁla proti Prusk×mu HornÉmu Slezsku, urÃovaly plÁny Ãs. Vojensk×ho velenÉ klÉÃovou Õlohu obrany. Prchalovo umÉstÅnÉ hovoÒÉ tedy samo za sebe. Po mnichovsk× konferenci se postavil proti BeneÓovu rozhodnutÉ pÒijmout kapitulaci, pÒedevÓÉm s odkazem na to, Úe 90 % vÓech tzv. sudetskÙch NÅmcÊ pÒes konflikt se svÅdomÉm bÅhem zÁÒÉjov× krize dostÁlo sv× povinnosti pÒi mobilizaci. GenerÁl si prÙ nikdy neodpustil, Úe tehdy BeneÓe nezastÒelil, kdyÚ uÚ na nÅj na HradÅ mÉÒil pistolÉ. GenerÁl S. Ingr, pozdÅjÓÉ exilovÙ ministr nÁrodnÉ obrany v LondÙnÅ, mÅl se svou divizÉ obsadit Prahu. BeneÓ toto generÁlsk× spiknutÉ ovÓem tak× nezapomnÅl - podle vzpomÉnek generÁlova syna.
Po demobilizaci se velitelstvÉ 4. armÁdy pÒesunulo do Bratislavy. V souvislosti se zabrÁnÉm oblastÉ Ãesk×ho pohraniÃÉ vzplanulo s velkou intenzitou ÕsilÉ o osamostatnÅnÉ i na Slovensku a Podkarpatsk× Rusi. GenerÁl Prchala byl, pravdÅpodobnÅ mimo jin× i pro svou energickou povahu, jmenovÁn velÉcÉm generÁlem Karpatsk× Ukrajiny a Ãlenem vlÁdy Ukrajinsk× nÁrodnÉ jednoty (3. AutonomnÉ podkarpatsko-ruskÁ). Jeho jmenovÁnÉ vyvolalo protesty proti Praze a neklid v zemi. 6. bÒezna 1939 jej stÁtnÉ prezident HÁcha jmenoval ministerskÙm pÒedsedou dalÓÉ vlÁdy. Od 6. Do 15. bÒezna dÁle ministrem financÉ, vnitra a dopravy ve 4. vlÁdÅ. PÒi obsazovÁnÉ Podkarpatsk× Rusi honv×dy vydal 15. bÒezna pÒÉkaz k obranÅ, kterÁ se vÓak po tÒech dnech zhroutila. GenerÁl Prchala se domnÉval, Úe nÅmeck× a protektorÁtnÉ ÕÒady se postavÉ proti obsazenÉ. KdyÚ seznal, Úe tomu tak nebude, odeÓel v kvÅtnu 1939 do Polska, kde organizoval svobodn× legiony" z ãechÊ a SlovÁkÊ pro boj proti Hitlerovi a Stalinovi.
17. zÁÒÉ, kdy jiÚ byla porÁÚka Polska v poli hotova, odejel do Francie, kde se opÅt podÉlel na formovÁnÉ naÓich jednotek. Politicky spolupracoval s M. HodÚou a ó. OsuskÙm, tedy protibeneÓovskÙm kÒÉdlem odboje. V Ãervnu 1940 musel ve sv× cestÅ pokraÃovat - do LondÙna. MÅl ovÓem zÁsadnÉ rozpory s E. BeneÓem. KdyÚ se tomu koneÃnÅ podaÒilo odsunout HodÚu mimo hru, stanul v Ãele opozice proti jeho (BeneÓovÅ) koncepci. BeneÓ jej tedy v ÒÉjnu 1940 pÒevedl mimo Ãinnou vojenskou sluÚbu. Toto bylo pozdÅji interpretovÁno tak, Úe generÁl Prchala Úil v exilu, pobÉral generÁlskÙ plat a nepodÉlel se na odboji!
GenerÁl Prchala se stal prezidentem Ãesk× NÁrodnÉ rady, kterÁ zastupovala tu ÃÁst emigrace, kter× se nejprve nelÉbil BeneÓÊv pÒÉklon k SSSR a po skonÃenÉ vÁlky odsoudila i postup BeneÓovy ãSR proti SlovÁkÊm a sudetskÙm NÅmcÊm.
Lev Prchala se jiÚ nikdy do sv× vlasti nevrÁtil. Hned v Ãervenci roku 1945 byl za trest" zbaven hodnosti armÁdnÉho generÁla (pozn.: nynÉ jiÚ bÙvalÙ generÁl se vÓak nedal a u britsk×ho soudu si vysoudil hodnost i penzi, kterou mu vÓak oficiÁlnÅ vzali). úÁdost praÚsk× vlÁdy o vydÁnÉ generÁla Prchaly britsk× ÕÒady v roce 1946 odmÉtly. Lze si pÒedstavit, co by jej Ãekalo po roce 1948.
Roku 1950 dlel generÁl Prchala nÅkolikrÁt v NÅmecku, kde 6. srpna jm×nem sv×ho NÁrodnÉho vÙboru uzavÒel smlouvu s PracovnÉ spoleÃnostÉ na ochranu sudetonÅmeckÙch zÁjmÊ" ve Wiesbadenu, ve kter× byl obsaÚen nÁvrat sudetskÙch NÅmcÊ do jejich vlasti (ÃeskÙch zemÉ) uznÁn spravedlivÙm a proto oznaÃen za samozÒejmÙ. Z iniciativy generÁla Prchaly vznikl v prosinci 1950 sudetonÅmecko-ÃeskÙ federativnÉ vÙbor v Bonnu, kterÙ si kladl za cÉl sjednotit vÓechny v exilu ÚijÉcÉ ãechy a sudetsk× NÅmce v boji proti Õtlaku a k pÒÉpravÅ nÁvratu do vlasti. Tak× v kvÅtnu 1955 pobÙval generÁl Prchala jako host na sudetonÅmeck×m sjezdu v Norimberku.
V kvÅtnu 1958 obdrÚel generÁl Prchala Evropskou Karlovu cenu SudetonÅmeck×ho krajansk×ho spolku. GenerÁl Prchala objasÎoval v rozhlase proà pÒevzal nÅmeck× vyznamenÁnÉ: Nemohl jsem bÙt spokojenÙ s postavenÉm Ãesk×ho nÁroda, kter× mu bylo pÒisouzeno ve star× monarchii, ale tak× nemohu schvÁliti postup praÚsk× vlÁdy proti nÁrodnostem". NeÚ ohrneme nos nad touto spolupracÉ generÁla Prchaly s organizacÉ W. Jaksche, je tÒeba si uvÅdomit, Úe sudetÓtÉ NÅmci byli v t× dobÅ prakticky jedinÉ, komu leÚel na srdci opravdu osud ÃeskÙch zemÉ pod komunistickÙm rÁjem na zemi. ãeÓtÉ NÅmci dÁle mohli Prchalovi poskytnout prostÒedky a politickÙ vliv. GenerÁl navÉc jiÚ od roku 1939 prosazoval v politick× praxi Õzkou stÒedoevropskou spoluprÁci - zjevnÅ pochopil, Úe stÒedoevropsk× mocensk× vakuum lze vyplnit zevnitÒ. DÁle budiÚ ÒeÃeno, Úe NÁrodnÉ vÙbor byl vlastnÅ jedinÙ, kdo v exilu po vÁlce vykonal nÅjakou alespoÎ trochu hmatatelnou Ãinnost.
úena generÁla Prchaly byla dcerou bÙval×ho rusk×ho ministersk×ho pÒedsedy Kerensk×ho. GenerÁl Prchala zemÒel 11. Ãervna 1963 ve vÅku 71 let ve Feldbachu v Rakousku. JeÓtÅ nÅkolik dnÉ pÒed smrtÉ se ÕÃastnil zasedÁnÉ (snÅmu) ÃeskÙch exilovÙch politikÊ ve Stuttgartu.

(Eugen)


SlovnÉk velikÁnÊ Ãesk×ho nacionalismu - 7. dÉl
FrantiÓek SÉs (5.9. 1878 - 17.8. 1938) politik, novinÁÒ a vydavatel

FrantiÓek SÉs pochÁzel z MarÓova a mÅl poÃetn× sourozenectvo. Vystudoval Ãesk× gymnÁzium v BrnÅ, pot× studoval prÁva a tak× filozofii. PÒestoÚe mÅl nÅkolik stÁtnÉch zkouÓek, ani jeden obor nedokonÃil a nezÉskal tak titul.
Od mlÁdÉ byl FrantiÓek SÉs ÃinnÙ politicky a takt×Ú novinÁÒsky, neboÔ psal do nÅkolika KrajinskÙch listÊ, napÒÉklad v Mlad× Boleslavi a ãeskÙch BudÅjovicÉch. Odtud si ho K. KramÁÒ a ókarda vytÁhli do MladoÃesk× strany, kde se stal tajemnÉkem (roku 1910).
V roce 1914 se aktivnÅ podÉlÉ na vzniku orgÁnu domÁcÉho odboje, spolku Maffie, kde aktivnÅ pomÁhÁ, pÒedevÓÉm v informovÁnÉ velvyslanectvÉ Ruska, Anglie a Francie o Ãesk×m vÁleÃn×m programu a pomÅru Ãesk×ho nÁroda k Rakousku-Uhersku. Tak mohly bÙt zemÅ ÃtyÒdohody informovÁny o skuteÃn×m a nezkreslen×m stavu vÅcÉ a ne tak, jak jej prezentovali oficiÁlnÉ ÃeÓtÉ aktivistiÃtÉ ) poslanci a politici. Tyto revoluÃnÉ Ãesk× poÚadavky a memoranda tajnÅ posÉlÁ skrze sv×ho bratra VladimÉra SÉse pÊsobÉcÉho v Sofii (o Vl. SÉsovi budeme samozÒejmÅ takt×Ú psÁt v jednom z pokraÃovÁnÉ slovnÉku velikÁnÊ Ãesk×ho nacionalismu). Ten je pÒedÁval prÁvÅ velvyslancÊm jmenovanÙch zemÉ. Vedle memoranda rozÓiÒuje napÒÉklad i mapu ãeskoslovensk× republiky. Aby FrantiÓek SÉs mohl aktivnÅ pracovat v Maffii a byl zbaven neustÁl×ho pronÁsledovÁnÉ rakouskou policiÉ a aby nemusel narukovat, prodÅlal fingovanou opereraci slep×ho stÒeva (jednu skuteÃnou jiÚ ovÓem prodÅlal). Svoji Ãinnost pak vedl z mÉstnostÉ Vinohradsk× nemocnice.
V roce 1915 se aktivistiÃtÉ poslanci v Ãele s dr. Fiedlerem zmocÎujÉ NÁrodnÉch listÊ, kde se tvoÒÉ politickÙ orgÁn Ãesk× zÁkladny pro vÁleÃnou rakouskou politiku a vznikÁ prorakouskÁ NÁrodnÉ strana, jeÚ hÁjÉ poslÁnÉ ÒÉÓe. JedinÙ tradiÃnÉ pronÁrodnÉ denÉk tak pÒestÁvÁ bÙt skuteÃnÅ nÁrodnÉ.
Proto v tomto roce zaklÁdÁ FrantiÓek SÉs Ãasopis NÁrod", jenÚ jako jeden z mÁla skuteÃnÅ hÁjÉ zÁjmy Ãesk×ho nÁroda a bojuje za utvoÒenÉ samostatn×ho Ãesk×ho stÁtu. A jen dÉky redakÃnÉmu kruhu okolo NÁroda" mohla bÙt dokonÃena zaÃatÁ prÁce na vzniku ãSR.
Po amnestii K. KramÁÒe a A. RaÓÉna (v Ãervenci roku 1917) se K. KramÁÒ vracÉ do sprÁvnÉ rady a ÚÁdÁ odstoupenÉ vÅtÓiny ÃlenÊ sprÁvnÉ rady. Dne 15. 10. 1917 po nÅkolika dohadovÁnÉch skuteÃnÅ doÓlo k rezignaci a byla ustanovena novÁ sprÁvnÉ rada v Ãele s K. KramÁÒem, A. RaÓÉnem a J. Metelkou. Po dvou letech se tak opÅt NÁrodnÉ listy stÁvajÉ hlÁsnou troubou nÁrodnÉho programu. Do redakce pÒichÁzejÉ lid× okolo NÁroda" a F. SÉs se stÁvÁ Ó×fredaktorem NÁrodnÉch listÊ.
PozdÅji, po vzniku ãSR se F. SÉs aktivnÅ zapojuje i do prÁce politick×, jiÚ v NÁrodnÅ demokratick× stranÅ, kde vÓak pÊsobil hlavnÅ v jejÉm radikÁlnÉm kÒÉdle (RadikÁlnÉ nÁrodnÉ demokracie).
V roce 1933 se stÁvÁ dokonce Ãlenem sedmnÁctiÃlenn×ho pÒedsednictva NÁrodnÉ demokracie.
MezitÉm se stal z Ó×fredaktora Òeditelem NÁrodnÉch listÊ.
BohuÚel po roce 1930, kdy prodÅlal prvnÉ z nÅkolika mrtvic, postupnÅ ustupuje jak od prÁce politick×, tak i Úurnalistick×. Jeho nemocn× tÅlo jiÚ nedovoluje pÒespÒÉliÓ aktivity a tak F. SÉs pÉÓe jiÚ pouze symbolicky do novin a spÉÓe se soustÒedÉ na svoji knihu vzpomÉnek.
FrantiÓek SÉs skoro aÚ symbolicky jako jeden z nejaktivnÅjÓÉch stavitelÊ samostatn× ãSR umÉrÁ v pÒedveÃer okupace v roce 1938 v Praze.

PÒÉÓtÅ uvedeme v naÓem slovnÉku:
F. LukavskÙ
VysvÅtlivky: ) aktivismus - bÅhem 1. svÅtov× vÁlky politickÙ smÅr nÅkterÙch ÃeskÙch politikÊ a stran loajÁlnÉch k Rakousku-Uhersku, odmÉtajÉcÉ samostatnou ãSR.

(ET)
NÁvrat