V‡ìen’ ‹ten‡Þi, m‡me nesm’rnou radost, ìe s V‡mi setk‡v‡me nad dalä’m ‹’slem N‡rodn’ myälenky". Z‡roveË ale c’t’me zodpovždnost za pÞ’liä dlouhou dobu, kter‡ uplynula od vyd‡n’ minulŽho ‹’sla. TŽmžÞ ro‹n’ odstup mezi vyd‡n’m jednotlivùch ‹’sel naäeho ‹asopisu skute‹nž neodpov’d‡ naäim pÞ‡n’m a pÞedstav‡m. Naäe vùzva ‹ten‡Þóm, aby n‡m pos’lali reakce, pÞ’spžvky a podobnž na naä’ adresu, uveÞejnžn‡ v minulŽm ‹’sle, se setkala s doslova nulovùm ohlasem, n‡ä P.O. BOX jsme prozat’m zruäili. PÞedpokl‡d‡me, ìe o zajiätžn’ takovŽto komunikace mezi n‡mi a ‹ten‡Þi se opžt nžkdy pokus’me, snad aì nabereme v’ce sil, zlepä’me zpósob ä’Þen’ N‡rodn’ myälenky", zvùä’me n‡klad a tak podobnž. Jelikoì n‡s ale neopustil tvór‹’ z‡pal, v obmžnžnŽm sloìen’ V‡m pÞedkl‡d‡me tuto N‡rodn’ myälenku" PÞ’jemnŽ ‹ten’!





Obsah:

N‡ä kandid‡t No. 1
Globalizace a Þ’mskù klub
Kr‡tk‡ vzpom’nka na jaro 1998
Boj’me se vlastn’ minulosti?

JEN MY SAMI
O n‡rodn’ hrdosti
O kopanŽ trochu jinak
Pozn‡mka k 30. vùro‹’ jara
Dost bylo pravice
(aneb z volebn’ho plak‡tu KS‰M)
Protin‡zor
ëivotn’ osudy jednoho ‹lovžka a n‡rodn’ historie
Stru‹nù ìivotopis gener‡la Lva Prchaly
Slovn’k velik‡nó ‹eskŽho nacionalismu - 7. d’l



N‡ä kandid‡t No. 1

Augusto Pinochet. Muì, kterù zachr‡nil svou zemi pÞed boläevickùm rozvratem, pÞed hospod‡Þskùm œpadkem, pÞed socialistickùmi experimenty, pÞed anarchi’. Nastolil svŽbytnù model fungov‡n’ spole‹nosti, kterŽho tu dosud nebylo a otevÞel tak cestu (a nžkomu snad i o‹i) ke svžtu bez levùch experimentó. Za jeho vl‡dy doälo k róstu prestiìe chilskŽho st‡tu a k nev’danŽmu hospod‡ÞskŽmu z‡zraku. Jak je to moìnŽ? St‡t byl jak politicky, tak ekonomicky veden ke ve striktnž pravicovŽm duchu. Politickùm stran‡m byla pozastavena ‹innost, odbory rozpuätžny, socialismus a komunismus postaven mimo z‡kon. Byl poloìen pevnù z‡klad rozvoje n‡rodn’ho hospod‡Þstv’, mimo jinŽ proveden’m dóslednŽ o‹isty od socializa‹n’ch z‡sahó. A hle, ono to za‹alo fungovat.
Û’k‡ se, ìe chybami se ‹lovžk u‹’. Pokud se malŽ d’tž jednou sp‡l’ o hork‡ kamna, podruhŽ na nž nes‡hne (s vùjimkou ment‡lnž retardovanùch). Rozumnù ‹lovžk svŽ chyby neopakuje. Smysl konzervativn’ho myälen’ spo‹’v‡ v uchov‡n’ hodnot osvžd‹enùch stalet’mi a odvrìen’ neìivotaschopnùch nesmysló. To se stalo za vl‡dy gener‡la Augusto Pinocheta, jehoì politika je bezpochyby antitez’ komunismu. A v tom je celù problŽm pro‹ ho tolik lid’ nen‡vid’. Dalä’ se k nžmu obracej’ z‡dy ve strachu ze ztr‡ty svùch korùtek.
Augusto Pinochet je pÞ’klad. PÞ’klad jak se dostat na spr‡vnŽ m’sto, jak vŽst zodpovždnž svój st‡t a n‡rod. V ìivotž jde ‹asto o princip. Zde konkrŽtnž o historickŽ zhodnocen’ osoby a pÞ’nosu bùvalŽho chilskŽho prezidenta. Ot‡zka zn’ tvrdž: ano ‹i ne? Odpovž“ je nasnadž. Ano! Chilskù prezident zachr‡nil desetitis’ce lidskùch ìivotó pÞed smrt’ v boläevickùch gulaz’ch, desetitis’ce kojencó, jeì nezemÞeli d’ky rozvoji zdravotn’ pŽ‹e v letech jeho vl‡dy. Statis’ce lid’ zachr‡nil pÞed okraden’m, kterŽ je vzneäenž nazùv‡no zn‡rodnžn’. Statis’ce ìivotó bylo uäetÞeno d’ky zabr‡nžn’ vypuknut’ ob‹anskŽ v‡lky. Statis’ce d’ky zpÞ’snžn’ interrup‹n’ho z‡kona. Je to m‡lo? Za t’m vä’m se zjevuj’ dalä’ dobrŽ vžci., kterŽ m‡ tŽì na svždom’. NapÞ’klad fondovù systŽm penz’, kterù zajiäéuje s minim‡ln’mi n‡klady maxim‡ln’ uìitek penzistóm bez ohledu na jejich st‡le vžtä’ po‹et a nav’c jeätž generuje investicemi hospod‡Þskù róst. D‡le m‡lo zn‡mù fakt, kterùm je vùmžna marxistickùch teroristó, jimì ulp’valo na rukou mnoho krve i hmotnùch äkod, za disidenty ze SSSR. Ti se provinili t’m, ìe nesouhlasili s komunistickou ideologi’, kromž jinŽho takŽ nesouhlasili s invaz’ arm‡d st‡tó VaräavskŽ smlouvy do ‰eskoslovenska v roce 1968. Tento vysoce mor‡ln’ ‹in je jiì kone‹nž tÞeba ocenit. Ono nen’ tak jednoduchŽ srovnat si ve svŽm svždom’ skute‹nost propuätžn’ odsouzenùch zlo‹incó z vlastn’ho st‡tu, kteÞ’ se tak vyhnou spravedlivŽmu trestu. PÞednost dostala vysoce hum‡nn’ z‡chrana nevinnŽho ‹lovžka, jenì se ne vlastn’ vinou narodil v boläevickŽm pekle, pÞ’mo v epicentru œhlavn’ho nepÞ’tele.
PÞestoìe si to vžtäina lid’ neuvždomuje, mžÞ’ se dnes ve svžtž dvoj’m metrem. Vlastnž uì moìn‡ jen jedn’m, protoìe tžm jednžm se nemžÞ’ vóbec. VzpomeËme na zn‡mù pÞ’klad ‹ernŽho vraha O. J. Simpsona, kterù byl osvobozen kvóli svŽ barvž pleti. Kurdskù marxista Ocalan, kvóli nžmuì zemÞelo na 3000 lid’ - toho si bere pod sv‡ diplomatick‡ kÞ’dla Evropa. Tat‡ì Evropa, kter‡ protestuje proti naäemu lustra‹n’mu z‡konu a nut’ n‡s k tomu, abychom neutla‹ovali bùvalŽ komunistickŽ funkcion‡Þe a pustili je opžt ke kormidlu. Tat‡ì Evropa, ovl‡dan‡ skrz naskrz socialistickùmi byrokraty pl‡nuj’c’mi väe od velikosti hÞeb’ku aì po vùäi subvence na povinnž neobdžl‡vanŽ pole, sp’l‡ do nedemokrató jinŽmu st‡tu (Slovensku) jen proto, ìe ti druz’ socialistŽ se jim jaksi nechtžj’ koÞit. Po vùmžnž jednžch socialistó za jinŽ je to s tou demokraci’ najednou väechno v poÞ‡dku. I kdyì se vlastnž nic nestalo. Z‡kony jsou stejnŽ, TV programy takŽ, noviny vych‡z’ tytŽì. Zvl‡ätn’!
Tato tzv. demokratick‡ Evropa chce dnes soudit Augusta Pinocheta, kterù je jiì ve velmi pokro‹ilŽm vžku, za œdajnŽ nez‡konnosti. Nejen, ìe na to nemaj’ pr‡vo, ale mohou vz’t jed na to, ìe jednou budou za tuto opov‡ìlivost souzeni oni.

(KD)


Globalizace a Þ’mskù klub

Globalizace. Slovo, kterŽ je v dneän’ dobž skloËov‡no ve väech p‡dech, objevuje se dennž ve sdžlovac’ch prostÞedc’ch a funguje jako zakl’nadlo pro väe moìnŽ. Hlavnž je väak toto slovo pouì’v‡no jako argument pro vytv‡Þen’ róznùch nadn‡rodn’ch instituc’ a pro snahu o nadn‡rodn’ vl‡du. Jedna z nejaktivnžjä’ch a nejvlivnžjä’ch organizac’ tohoto druhu je Û’mskù klub.
Û’mskù klub byl zaloìen v roce 1968 pÞedstaviteli velkŽho finan‹n’ho svžta na podnžt italskŽho prómysln’ka a ekonoma Aurelia Deccei na italskŽm s’dle rodiny Rockefelleró. Popudem k zaloìen’ se stala ekonomick‡ krize, kter‡ v r. 1968 postihla svžt. Tehdy byly pÞeruäeny kÞivky progresivn’ho róstu, kterŽ jiì nikdy nenabyly pov‡le‹nŽ hodnoty. V roce 1972 vydal Û’mskù klub proslulou publikaci Meze róstu". Tato kniha mžla pomžrnž katastrofickù obsah, pÞesto, nebo pr‡vž proto, vzbudila velkù z‡jem a vyäla v n‡kladu 30 mil. Kniha se pÞesnž jmenovala Meze róstu - zpr‡va pro projekt Þeäen’ t’ìivŽ situace lidstva zadanù Û’mskùm klubem". Autory byli: Donella Meadows, Denis Meadows, JŸrgen Randers a William Behrens. V tŽto knize bylo celosvžtovž zkoum‡no pžt z‡kladn’ch veli‹in: populace, zemždžlstv’, pÞ’rodn’ zdroje, prómyslov‡ produkce a zne‹iätžn’ ìivotn’ho prostÞed’. ProstÞednictv’m kybernetickŽho modelu Angli‹ana Jay Forrestra byly hled‡ny pÞ’‹iny jejich róstu. Zpr‡va pÞedevä’m upozorËovala na popula‹n’ explozi a tvrdila, ìe kdyby se dal vžcem volnù próbžh, dostal by se svžt do neÞeäitelnùch problŽmó, protoìe zdroje a moìnosti obìivy jsou omezenŽ a tak by doälo k celosvžtovŽmu zhroucen’. Byl sestaven model nerostouc’ho svžta s pÞ’snž omezenou populac’, aby se tak dos‡hlo rovnov‡hy s kapit‡lem a ostatn’mi spolupósob’c’mi silami.
PÞestoìe z‡vžry Û’mskŽho klubu byly kritizov‡ny jako silnž zjednoduäenŽ a schŽmatickŽ, staly se džjinnùm mezn’kem: Od tžch dob se za‹alo s celosvžtovùmi rozvahami a bilancemi, ale co je vóbec nejdóleìitžjä’ - za‹alo se s pl‡nov‡n’m i s praktickùm omezov‡n’m róstu svžtovŽ populace. Od tžch dob jiì pÞestala bùt hrozba 3. SvžtovŽ v‡lky hlavn’m straä‡kem n‡rodó a na jeho m’sto nastoupila hrozba pÞelidnžn’, o n’ì se p’äe dodnes a pÞed n’ì n‡s masmŽdia próbžìnž varuj’, takìe bojovat proti rod’c’mu se ìivotu se stalo nž‹’m bžìnùm.
R‡d bych se zm’nil o dvou problŽmech, pÞed kterùmi n‡s Û’mskù klub varuje. Nejprve vezmu problŽm pÞelidnžn’.
Teprve po 1. Censu v ‰’nž v r. 1953 za‹ali demografi‹t’ experti z OSN sestavovat prvn’ celosvžtovŽ progn—zy vùvoje po‹tu obyvatel. Oproti 2,5 mld. v roce 1950 mžl podle nich v r. 2000 po‹et obyvatel vzróst na 6,25 mld. Po‹‡tkem äedes‡tùch let vznikla z hrozby pÞelidnžn’ œpln‡ panika, a dokonce se psalo o straäidlu 6 miliard hmyzó. NicmŽnž v roce 1987 lidstvo slavilo symbolickŽ narozen’ svŽho pžtimiliardtŽho ob‹ana a dnes uì je celkovŽ progn—zy skoro dosaìeno. Co se stalo? Navzdory chmurnùm progn—z‡m a poplaänùm varov‡n’m vid’me, ìe se na svžtž pÞesto naälo m’sto pro 6 miliard lid’ a ìe svžt zdaleka nen’ pÞelidnžn, zdroje nejsou vy‹erp‡ny a zemž by snadno toto mnoìstv’ lid’ uìivila, kdyby na svžtž existovalo spravedlivŽ rozdžlov‡n’ produktó potÞebnùch k ìivotu. V äedes‡tùch letech vznikla takŽ dalä’ panika z mechanicky provedenùch extrapolac’ po‹tu obyvatel do vzd‡lenžjä’ budoucnosti, ‹’mì se doälo pÞ’mo k astronomickùm ‹’slóm: ke 12 mld. v r. 2035, 24 mld. v r. 2070, 48 mld. v r. 2105 a 96 mld. v roce 2140. A k tomu sniìov‡n’ œmrtnosti mohlo zpósobit, ìe uì v roce 2100 by po‹et lid’ mohl dos‡hnout 100 miliard. Nav’c se pÞedpokl‡dalo, ìe 90% populace bude ve tÞet’m svžtž. PÞestoìe nechybžly stÞ’zlivŽ hlasy, kterŽ naopak upozorËovaly, ìe takov‡to extrapolace je chybn‡ a ìe sou‹asn‡ popula‹n’ exploze se za‹’n‡ pÞirozenou cestou zm’rËovat, za‹aly v äedes‡tùch letech zejmŽna U.S.A. prosazovat politiku sniìov‡n’ natality v zem’ch 3. svžta zejmŽna pomoc’ ekonomickŽho n‡tlaku: pój‹ky a hospod‡Þsk‡ pomoc mžly bùt tžmto zem’m poskytov‡ny pouze pod podm’nkou, ìe budou väeobecnž zavedeny antikoncep‹n’ prostÞedky. Byl tak ustaven systŽm pl‡novanŽho rodi‹ovstv’, kterù mžl napÞ. v Indii podobu nucenŽ sterilizace ur‹itŽho po‹tu ìen. Tento systŽm narazil na obranu ‹‡sti st‡tó, ale jelikoì byl, pr‡vž prostÞednictv’m Û’mskŽho klubu, pÞijat OSN konkrŽtnž. UNESCO, byl stejnž prosazen hlavnž d’ky bohatùm st‡tóm. Cel‡ protipopula‹n’ politika OSN i Û’mskŽho klubu je zaloìena na omylu, kterù hl‡sal anglickù protestantskù pastor Thomas Robert Malthus. Ten ve svŽ Eseji o populaci z roku 1788 tvrdil, ìe svžtovŽ obyvatelstvo, jehoì po‹et st‡le roste, smžÞuje k hranic’m moìnost’ obìivy a tedy ke katastrof‡m, jeì zlikviduj’ jeho nadbyte‹nù po‹et, a proto je tÞeba jeho pÞ’róstky omezovat a kontrolovat. Dnes v’me, ìe Malthusova pÞedpovž“, ìe Anglie v roce 1850 uì nedok‡ìe svou rostouc’ populaci uìivit, byla hrubùm omylem.
Podobnž se mùlili modern’ novomalthusi‡ni, kdyì tvrdili, ìe v Indii po roce 1970 vypuknou hladomory. Indie se naopak po tzv. zelenŽ revoluci äedes‡tùch let stala intenzivn’m pžstitelem obilovin a dnes je nejvžtä’m vùvozcem rùìe na svžtž.
V roce 1995 pÞedseda organizace Evropa Pro Vita Emmanuel Tremblay ve svŽ eseji Rovnice obnovy upozornil, ìe hrub‡ chyba novomalthusi‡nó v‹etnž Û’mskŽho klubu spo‹’v‡ v tom, ìe povaìuj’ planetu za jakousi kouli s omezenùmi a vy‹erpatelnùmi moìnostmi. Tremblay Þ’k‡: Póvodn’ rovnice vedly k zoufalstv’, k domnžnce, ìe ‹lovžk je na zemi odsouzen k jakŽmusi odkladu, k ‹ek‡n’ na dobu, aì pro nžho uì nic nezbude, a tak nebude moci udžlat nic jinŽho, nžì zmizet". Skute‹nost je väak docela jin‡. Na zemi jsou dosud k dispozici obrovskŽ rozlohy neobdžlanŽ pódy. Existuj’ novŽ zemždžlskŽ metody k jejich racion‡ln’mu vyuìit’ a novŽ druhy obilovin pÞizpósobitelnŽ väem klimatickùm pomžróm. N‡rodohospod‡Þi vžÞ’, ìe jen USA jsou schopny uìivit 4 mld. lid’. A kdyby to bylo nutnŽ, je Indie schopna sama uìivit celù zbytek svžta! Vìdyé i EU plat’ napÞ. irskùm nebo rakouskùm zemždžlcóm za to, ìe neprodukuj’ potraviny a jeätž tuny j’dla m‡ EU ve skladech. SvžtovŽ os’dlen’ v sobž chov‡ obrovskŽ rezervy a v nžkterùch zem’ch, napÞ. v Braz’lii a Senegalu, je nedostatek obyvatelstva brzdou jejich hospod‡ÞskŽho. rozvoje. LidŽ zab’raj’ pouze 1% zemskŽ pevniny a kdyby se väichni lidŽ na svžtž pÞestžhovali do Texasu, mžl by kaìdù ‹lovžk tolik prostoru jako prómžrnù Ameri‹an. I v ‰eskŽ Republice by bylo moìno bez vžtä’ch problŽmó rozm’stit, zamžstnat a uìivit v malùch obc’ch a mžstech venkovskŽho os’dlen’ i 25 procentn’ pÞ’róstek obyvatel a tak zde zpžtnž dos’dlit, co od‹erpala do velkùch mžst prómyslov‡ revoluce. Jeätž bych se kr‡tce zm’nil o ekologickùch problŽmech. Domn’v‡m se, ìe hrozba ekologickùch problŽmó je velice nadsazov‡na. NapÞ’klad se jiì mnoho let p’äe, ìe vùfukovŽ plyny a emise tov‡ren zpósobuj’ tzv. sklen’kovù efekt, v jehoì dósledku se v bl’zkùch letech nebezpe‹nž zvùä’ teplota ovzduä’, ta mezi jinùmi zpósob’ t‡n’ ledovcó a tak vzestup moÞskŽ hladiny a zaplaven’ rozs‡hlùch œrodnùch a os’dlenùch pÞ’moÞskùch p‡sem a pevnin napÞ. Floridy. Na mezin‡rodn’ konferenci o podneb’ uspoÞ‡danŽ. V roce 1995 v Berl’nž experti Accu - Weather tyto apokalyptickŽ vidiny ekologó k velkŽmu pÞekvapen’ œ‹astn’kó vyvr‡tili. Podle nich prozat’m nelze prok‡zat, ìe by ‹lovžk vùznamnžji ovlivËoval celkovŽ podneb’ a ìe by kysli‹n’k uhli‹itù pósobil na zvùäen’ teploty. Mimoto nic nenasvžd‹uje tomu, ìe by se teplota zemž zvyäovala. PodobnŽ je to i s poplaänùmi zpr‡vami o nebezpe‹’ zten‹ov‡n’ oz—novŽ vrstvy. V osmdes‡tùch letech vznikl poplach, ìe se tato vrstva nebezpe‹nž zten‹uje a za hlavn’ vin’ky tohoto procesu byly ozna‹eny l‡tky, kterŽ jsou uì’v‡ny ve sprej’ch. PÞi jejich uì’v‡n’ se uvolËuje chl—r, kterù poäkozuje oz—n. Apokalypti‹t’ prognostici jiì vidžli jak je zemž sp‡lena nebezpe‹nùm z‡Þen’m. V roce 1992 väak 96 vždcó uveÞejnilo vùzvu, aby byl z‡kaz aerosoló odvol‡n z dóvodu, ìe mnoìstv’ äkodlivŽho chl—ru, uvolnžnŽho ze sprejó, je zcela zanedbatelnŽ a nemóìe ani v nejmenä’m ovlivnit stav oz—novŽ vrstvy. PÞ’roda totiì uvolËuje ro‹nž 650 mil. tun chl—ru, zat’mco aerosoly jen 0,75 mil. tun. Nadto d’ry v oz—novŽ vrstvž existovaly d‡vno pÞedt’m, neì se za‹aly spreje pouì’vat.
To bylo tedy nžkolik faktó, kterùmi jsem chtžl pouk‡zat na skute‹nost, ìe nepotÞebujeme ì‡dnou glob‡ln’ nadn‡rodn’ vl‡du, ì‡dnù Û’mskù klub a ìe väechny snahy o uskute‹nžn’ glob‡ln’ nadvl‡dy je tÞeba povaìovat za nebezpe‹nŽ a je nutnŽ proti nim bojovat.

(HOOLA)


Kr‡tk‡ vzpom’nka na jaro 1998
Na jaÞe probžhly v Ma“arsku parlamentn’ volby. Vl‡da socialistó byla nahrazena m’rnùmi konzervativci (podle mne nikoli pravicovùmi extremisty, jak jsme se mohli do‹’st - oväem z‡leì’ na œhlu pohledu). Ti sl’bili, ìe budou h‡jit n‡rodn’ z‡jmy, ochraËovat Ma“ary v okoln’ch st‡tech a ve vztahu k EvropskŽ unii se chtžj’ chovat jako rovnù s rovnùm. NepodlŽzat a neuzav’rat smlouvy, jeì budou pro Ma“arsko nevùhodnŽ. Chtžj’ spolupracovat s vyspžlou Evropou, ale nechtžj’, aby se v n’ ma“arskù n‡rod nerozplynul (Þada Ma“aró je zÞejmž na rozd’l od vžtäiny ‰echó na svój n‡rod hrd‡)
. Na programu ma“arskŽ pravice nen’ nic zlŽho, mohlo by se zd‡t. Jakù omyl! Naäe i zahrani‹n’ noviny se zhrozily vlny nacionalismu a äovinismu (tuä’m, ìe padla i slova faäismus a neonacismus!). Ma“arät’ nacionalistŽ ohroìuj’ Evropu! áovinistŽ nemaj’ v Unii m’sto! PopulistŽ ohroìuj’ rozä’Þen’ EU (kŽì by!). Podobnž psal takÞka väechen n‡ä tisk. Je zÞejmŽ, ìe nžkomu (nejsp’ä socialistickŽ Unii) vad’ pron‡rodnž orientovanŽ konzervativn’ strany a vl‡dy. Jenom äkoda, ìe od Donu k Atlantiku, od Pyrenej’ po Skandin‡vii, tŽmžÞ väude vl‡dnou liber‡ln’, eventu‡lnž postkomunisti‹t’" socialistŽ !
(Eugen)


Boj’me se vlastn’ minulosti?

Kdyì jsem v nedžli 30. 8. sledoval Televizn’ Noviny, zaslechl jsem zpr‡vu, o kterŽ jsem nevždžl, zda ji m‡m br‡t v‡ìnž nebo ne. Kdyì jsem väak uvidžl i obrazovou ‹‡st zpr‡vy, pochopil jsem, ìe se nejedn‡ o äpatnù vtip, ale o ‹ernou realitu. A co ìe mž to tak roz‹’lilo?
álo o to, ìe na 88 kilometru d‡lnice D1 ve smžru z Prahy na Brno nedaleko Humpolce byla odhalena pamžtn’ deska Alexanderu Dub‹ekovi, kterù na tomto m’stž utrpžl 1. 9. 1992 pÞi autonehodž tžìk‡ zranžn’, kterùm 7. 11. podlehl. Instalov‡n’ desky financovala slovensk‡ strana, universita v Boloni (zde Dub‹ek obdrìel ‹estnù doktor‡t) a takŽ mžstskù œÞad v Humpolci. Tolik tedy fakta.
NejdÞ’ve jsem vóbec nemohl pochopit, jak je moìnŽ, ìe je rok 1998, tedy 9 let po p‡du komunismu, odhalen pomn’k komunistickŽmu politikovi a takovŽho raìen’ a vùznamu, jakùm A. Dub‹ek byl! Kdyì jsem väak o tom pÞemùälel dŽle a zasadil jsem si tuto ud‡lost do kontextu toho, jak je v naä’ zemi (i jinde) vn’m‡no PraìskŽ jaro 1968 a jak jsme se (ne)vypoÞ‡dali s komunismem po roce 1989, dospžl jsem k n‡zoru, ìe se vlastnž nem‡m ‹emu divit.
PraìskŽ jaro, jehoì byl A. Dub‹ek vùznamnùm pÞedstavitelem, jak u n‡s a hlavnž na Z‡padž, st‡le ch‡p‡no jako obdob’ demokracie a protikoministickŽho odporu. Opak je pravdou! PraìskŽ jaro byl jen naivn’ pokus o zaveden’ jinŽ formy komunismu, kter‡ i pÞes d’l‹’ uvolnžn’ nebyla o nic lepä’ neì ta pÞedeäl‡! A kdyì pÞiäla invaze a n‡rod mohl uk‡zat svou odhodlanost, st‡hl se do ulity. A politici jako Svoboda, Dub‹ek a jin’ posluänž plnili sovžtskŽ poìadavky.
Po roce 1989 mžl n‡rod dalä’ moìnost se s komunisty vyrovnat. A vùsledek? Jeden odsouzenù obžtn’ ber‡nek, bùval’ ‹lenovŽ KS‰ a StB uì’vaj’c’ si volnosti a nakradenŽho majetku ‹i ätždrŽ penze. Neust‡l‡ pÞ’tomnost bùvalùch stran’kó ve väech vl‡d‡ch (o tŽ dneän’ uì ani nemluvž) a vysok‡ podpora KS‰M, jej’ì existence je protiz‡konn‡ (viz ¤260 a 261 Tr. z‡kona ‰R), ale skoro nikomu to nevad’!
Pokud n‡rod neprocitne, spr‡vnž nezhodnot’ posledn’ch 50 let a nevyvod’ z toho dósledky jak pro bùvalŽ, tak pro sou‹asnŽ vyznava‹e jednŽ z nejhorä’ch ideologi’ na svžtž, hroz’, hroz’ ìe za p‡r let budou odhalov‡ny pomn’ky napÞ’klad V Bi¾akovi, L. átrougalovi, M. Ransdorfovi nebo B. Reicinovi. To nen’ pÞehnanŽ, to je re‡ln‡ hrozba.

P.S. Zaj’malo by mne, jak se na odhalen’ pomn’ku A. Dub‹ekovi d‡vaj’ bùval’ politi‹t’ vžzni, kteÞ’ pÞeìili peklo komunistickùch l‡gró v 50. letech. Neboé i na rukou A. Dub‹eka, jakoìto ‹lena KS‰ v tŽto dobž, ulpžla krev väech, kteÞ’ byli komunisty mu‹eni a pron‡sledov‡n’.

(Hoola)


Tzv. druh‡ republika o‹ima beneäovcó

Ned‡vno vydalo nakladatelstv’ univerzity Karlovy studii Jana Rataje nazvanou O autoritativn’ n‡rodn’ st‡t" s podtitulem ideologickŽ promžny ‹eskŽ politiky v druhŽ republice 1938-1939". Tato kniha pokrùv‡ väechny z‡kladn’ oblasti (dom‡c’, zahrani‹n’ politiku, hospod‡Þstv’ i kulturu) tohoto v obecnŽm povždom’ m‡lo zn‡mŽho obdob’ naäich džjin. Proto uvedu kr‡tkou historickou rekapitulaci.
PÞijet’ z‡vžró mnichovskŽ konference znamenalo por‡ìku st‡tu, s n’mì se ztotoìËovala zna‹n‡ ‹‡st jeho ‹eskŽho obyvatelstva - ‰SR. V tomto smyslu to byla por‡ìka n‡rodn’ a n‡rod se takŽ prudce odklonil od politickŽ koncepce pÞedmnichovskŽ republiky. Zahrani‹n’ politickŽ s’ly nasmžrovaly novŽ politickŽ uspoÞ‡d‡n’ vùraznž doprava (narozd’l od obdob’ pov‡le‹nŽho). Druh‡ republika se tak stala nejpravicovžjä’m obdob’m v naäich džjin‡ch od p‡du monarchie.
V tzv. podzimn’ revoluci (Þ’jen - listopad 1938) byl zlikvidov‡n liber‡ln’ stranickù systŽm a v mocenskŽm z‡pase zv’tžzila nad roztÞ’ätžnùm faäistickùm proudem konzervativn’ autorit‡Þsk‡ pravice. Ta byla do jistŽ m’ry v pr‡vn’ kontinuitž s velkùmi pravicovùmi stranami - ‰SND, ‹esk‡ ‹‡st ‰SL, republik‡ni. Vžtäina z konzervativcó spolu s ‹‡st’ byrokracie, univerzitn’mi profesory, tzv. integr‡ln’mi katol’ky, nacionalisty a älechtou byla proti pluralitn’ demokracii jiì od roku 1918, respektive 1919.
Konzervativci s ‹‡st’ um’rnžnùch faäistó (okolo Gajdy) se slou‹ili do Strany n‡rodn’ jednoty (SNJ), kter‡ sestavila vl‡du v ‹ele s R. Beranem. Tato vl‡da dostala od parlamentu naprosto volnou ruku ve väem, po 2 roky mohla i mžnit œstavu. Byli zak‡z‡ni komunistŽ, ale i krajn’ faäistŽ (Vlajka). Zbytek levicovùch stran se slou‹il do loaj‡lnž opozi‹n’" N‡rodn’ strany pr‡ce, kter‡ väak nemžla vliv a postupnž mžla bùt v‹lenžna do SNJ. SNJ mžla vód‹’ œlohu v celŽ spole‹nosti - kromž politiky mžla, ‹i si postupnž vytv‡Þela monopol na kulturn’ a duchovn’ ‹innost a postupnž i na oblast hospod‡Þstv’. Byla zastavena Þada periodik (napÞ’klad i Raä’nova N‡rodn’ myälenka - konzervativn’, ale m‡lo!) a cenzura byla jeätž tuìä’ neì za prvn’ republiky.
Pokra‹oval rozpad st‡tu - Slov‡ci a Podkarpatsk‡ Rus mžli vlastn’ vl‡dy, ‰echóm vl‡dla vl‡da centr‡ln’, ‹’mì se vlastnž dostali do podÞadnžjä’ role.
Novù st‡t odm’tl pil’Þe bùvalŽ ‰SR - ‹echoslovakismus a humanitu. Pro nacionalisty byl nejvyää’m krŽdem pÞirozenž ‹eskù n‡rod. Odtud hesla ‰echy ‰echóm, po‹eät’me ‰echy. Nacionalismus nebyl expanzivn’, ale uzavÞenù do sebe a pod vlivem ud‡lost’ doby silnž pronžmeckù. Objevila se opžt vlna austroslavismu, z‡hy umnž transformov‡na do pronžmeckŽho germanoslavismu. Univerzitn’ a politickŽ äpi‹ky se vracely do 19. stolet’ - privilegovan‡ demokracie, snaha o obnoven’ tradi‹n’ho postaven’ älechty a c’rkve, zruäen’ rovnopr‡vnosti ìen.
SNJ postupnž dost‡vala kulturu pod svój dohled a monopol a prosazovala nacionalistickù realismus, kterù oväem nejenìe neoslovoval stÞedn’ a mladä’ generace, ale sklidil kritiku i od Nžmcó a Italó jako zp‡te‹nictv’".
Po‹‡tkem roku 1939 se mocenskù boj dostal do novŽ f‡ze - faäistŽ v SNJ ovl‡dli ml‡deì, tisk, propagandu a mžli hlavn’ slovo v programotvornŽ komisi SNJ, ‹’mì prosadili nakonec svŽ c’le. Nžmecko nebylo spokojeno s vnitropolitickùm vùvojem, ‹’mì nepÞ’mo podpoÞilo faäistickŽ kÞ’dlo - i Beranovo veden’ se za‹alo faäizovat. Vl‡da za‹ala pouì’vat dogmatickou socialistickou rŽtoriku (se sliby o blahobytu).
Vliv bùvalùch faäistó na tisk se projevil propagac’ novŽho myälen’", kdy ob‹an m‡m bùt posluänù a disciplinovanù aktivista bez vlastn’ iniciativy, oväem i nerovnosti lid’ dle soci‡ln’ho darwinismu".
Na rozd’l od prvn’ republiky byl ‹eskù n‡rod br‡n jako n‡rod opravdu dle póvodu a ne dle volby. Byl propagov‡n kult ‹istŽho, nezkaìenŽho ml‡d’ hlavnž podle katolickùch faäistó. D‡le se oväem hovoÞilo (ale i jednalo) o soci‡ln’ revoluci, coì vlastnž znamenalo centr‡ln’ Þ’zen’ hospod‡Þstv’ zmrza‹enŽho st‡tu. NžkterŽ projekty väak pÞetrvaly i do pozdžjä’ doby - napÞ’klad d‡lnice.
FaäistŽ v SNJ vidžli ‰echy jako partnery Nžmecka, konzervativn’ realistŽ spatÞovali n‡ä pomžr k Nžmcóm v duchu jakŽhosi ranž stÞedovžkŽho vazalstv’. Nav’c tehdejä’ republika mohla hospod‡Þsky bez Û’äe sotva vóbec existovat.
Väechna tato tŽmata jsou podrobnž rozvedena ve vùäe uvedenŽ knize. Na z‡vžr je v n’ zaj’mav‡ myälenka. V dobž okupace vrcholil boj o moc uvnitÞ SNJ a nžmeckù z‡krok vlastnž zabr‡nil faäizaci n‡roda - postavil n‡s zpžt na britskou, francouzskou a polskou stranu a na Beneäovu politickou cestu. NepÞ’mo tak (diskreditac’ pravice) otevÞel cestu lidovŽ demokracii".
Na konec nžkolik pozn‡mek. V’m, ìe kdokoliv, i vždec - historik, se neubr‡n’ vlastn’mu n‡zoru, takŽ v tŽto knize je patrno jakŽho politickŽho smùälen’ je autor. Oväem pÞes svŽ beneäofilstv’" celkem objektivnž hodnot’ i bÞeznovù ‰eskù n‡rodn’ vùbor - chybžl mu, stejnž jako celŽmu popisovanŽmu obdob’, lepä’ odhad nžmeckùch c’ló. Velmi kriticky hodnot’ i œlohu tehdejä’ho tisku, kterù pozdžjä’ patol’zalstv’ Rusóm trŽnoval na naäich z‡padn’ch sousedech.
Oväem podle mne kritizuje Rataj ne zcela opr‡vnžnž prezidenta H‡chu, vl‡du a dóstojn’ky pro pasivitu pÞed okupac’ a ì‡dnou snahu o odpor ‹i pÞ’pravu odboje, coì zcela ur‹itž nen’ pravda.
Kone‹nž hned po‹‡tek Protektor‡tu uk‡zal o co Nžmcóm älo a opravdov’ nacionalistŽ a vlastenci (i Ratajem tolik kritizovan’ faäistŽ a konzervativci) byli sesazeni z dóleìitùch m’st, donuceni st‡hnout se do œstran’, vžznžni a ‹asto i popraveni. Mnoz’ se zapojili do odboje.
Jeätž nutno poznamenat, ìe celou knihou se t‡hne jak ‹erven‡ nit antisemitismus ‰echó - asi proto, aby se n‡rod stydžl. TakŽ probeneäovskŽ postoje jsou nžkdy aì moc zÞejmŽ, autor se tohoto muìe zast‡v‡ snad i v situac’ch, kdy si to nikdo z jeho fanklubu nedovol’ (vedle Mnichova jeho ‹etnŽ z‡kulisn’ afŽry).
Studie s vùbornou bibliografi’ zpracov‡v‡ dobu, kter‡ ‹asovž pÞedch‡z’ d’lu Tom‡äe Pas‡ka Pod ochranou Û’äe". Nezbùv‡ jeätž neì dodat, ìe je äkoda, ìe dosud nikdo takto komplexnž nezpracoval onžch 20 let pÞed Mnichovem.

(Eugen)


JEN MY SAMI

Proì’v‡me dobu n‡rodn’ a st‡tn’ regrese, väeobecnž pociéovanŽho œpadku, jehoì koÞeny bezpochyby spo‹’vaj’ v duchovn’m zmatku, ä’ÞenŽm v naä’ zemi jiì pÞes 70 let se st‡tn’ podporou. Aväak z delä’ho ‹asovž-historickŽho hlediska, je to podle mŽho m’nžn’ nžco pÞes 500 let, po‹’naje rozkladem n‡roda v dobž husitskŽ v masovŽm mžÞ’tku. òtoky väelijakùch -ismó, poch‡zej’c’ch z d’len humanitn’ch mysliteló a bakuninovskùch reneg‡tó, v pravidelnùch intervalech bombardovaly ‹eskou evropskou mysl, kter‡ v letitùch boj’ch pomalu ztr‡cela svou dynamiku, stabilitu a schopnost odolat nepÞ‡telskŽ agresi, vedenŽ vidinou duchovn’ho protiboìskŽho impŽria nebo fyzickou porobou n‡rodó. Nejnovžjä’, jiì nikterak neskrùvanŽ pokusy o atent‡t na svobodu n‡rodó i jednotlivcó jsou globalistick‡ prohl‡äen’ typu Väeobecn‡ deklarace lidskùch pr‡v".
To, ìe doälo k takovŽmu œstupu naä’ mentality, kÞeséanskŽho ducha i celùch evropskùch n‡rodó z pozic, kterŽ vytkly pevnž džjiny, je d’lem padlŽ lidskŽ pÞirozenosti. Ta osudovž odvrhla ideu a pojala ìivot neevropskùm zpósobem jako pouhŽ neust‡le kolotaj’c’ utiäov‡n’ róznùch hmotnùch potÞeb ‹lovžka. Smyslem ìit’ se stalo jednoduäe m’t", a ustoupilo se od dÞ’ve uzn‡vanŽho a akceptovanŽho bùt". A to, v ‹em spo‹’vala opravdov‡ s’la evropskŽ osobnosti, totiì v neodvislosti na hmotž jako na ‹emsi ujaÞmuj’c’m, se vytratilo jako p‡ra nad hrncem. Nen’ zde m’sto pro starŽ n‡Þky, jde jen o pou‹en’ z chyb pÞedkó, kterŽ nemus’me opakovat. Nehodl‡m abecednž jmenovat - ismy, kterŽ zpósobily propad n‡s, ‰echó, do dneän’ho Babylonu", obäéastËuj’c’ho n‡s kulturou glob‡ln’ch uli‹n’ch slavnost’. Hra na policisty a anarchisty je pÞedstaven’ plnŽ imaginace. Role jiì byly rozd‡ny a scŽn‡Þ seps‡n na po‹‡tku vžkó. Nem’n’m se proto kochat sou‹asnost’, ale sp’äe na jednom historickŽm pÞ’kladu dovodit, ìe ne vìdy za naäe pokoÞen’ mohli zl’ sousedŽ, ‹i skoup‡ nedebatuj’c’ rozhodnut’ historie.
Dlouhodobž trvaj’c’ proces, v nžmì ‰echovŽ ztr‡celi sami sebe, se t‡hne stalet’. Boleslavova bratrovraìda na sv. V‡clavu nazna‹uje budouc’ cestu PÞemyslova lidu. Stalet’, kter‡ ubžhnou, i panovn’ci, kteÞ’ se vystÞ’daj’, nehraj’ v pÞedestÞenŽm problŽmu aì tak dóleìitou roli. Vžky prchaj’ v d‡l, imper‡toÞi miz’ tak rychle, jak hbitŽ prsty p’sm‡kó listuj’ kronikami - le‹ NçROD zóst‡v‡, NçROD ìije. A my ìijeme s n’m, v nžm a pro nžj.
Kdosi Þekl, ìe ì’t znamen‡ totŽì co bojovat. Neschopnost h‡jit a uh‡jit si svou zem byla samozÞejmž produktem dlouholetŽ mas‡ìe humanismu, ale jej’m nejl’tostivžjä’m dósledkem byla ztr‡ta zdravŽho pudu sebez‡chovy . Necho“me pro pÞ’klad daleko. Notoricky zn‡m‡ causa Mnichov 1938 = ztr‡ta œzem’, obranyschopnosti, ‹asto i v’ry v budoucno. Na druhou stranu se väak Mnichov 1938 zaslouìil o Þ‡dnŽ vystÞ’zlivžn’ z onŽ filozofie n‡rodn’ existence, kter‡ svou starost’ o humanitu, altruismus a podobnŽ teorie vychov‡vala n‡rod i jednotlivce v pochybnŽm pÞesvžd‹en’, ìe se o n‡s budou starat ti druz’, kteÞ’ n‡m tak dokonale" zaru‹ili naä’ kolektivn’ bezpe‹nost a uvedli n‡s do stavu dekadentn’ a œpadkovŽ mentality, za kterou jsme draze zaplatili". Masarykovskù humanismus preferoval anonymn’ lidstv’ na œkor n‡rodnosti. Jednou z odmžn za nad’lku humanismu, kterù rozd‡val rovnost‡Þsky väem, byly drzŽ œtoky sudetskùch Nžmcó, kterŽ pÞerostly v protist‡tn’ teroristickŽ akce.
‰eät’ nacionalisti‹t’ politici v pomnichovskŽ republice kritizovali zejmŽna defŽtismus Beneäovy vl‡dy, kter‡ potupila ‹eskù st‡t i n‡rod œstupem z ‹‡sti vlastn’ho œzem’ bez boje.
Tak napÞ’klad pravicov‡ formace Akce n‡rodn’ obrody (ANO), kter‡ sdruìovala ponejv’ce n‡rodoveckou inteligenci, velmi citelnž revidovala vùdobytky naäeho tzv. spojenectv’ s Franci’ a Angli’. Po zralŽ œvaze pak ANO doäla na str‡nk‡ch svùch novin Znova" k z‡vžru, ìe jedinou cestou, jak odpovždnž pÞed Bohem i svžtem ‹elit protivenstv’, je filozofie n‡rodn’ho egoismu". Nikdo, aé si, pros’m, nepÞedstavuje nic nemor‡ln’ho a sobeckŽho pod posledn’m slovem onoho trojslov’. Term’n egoismus" je v tomto zvl‡ätn’m vùznamu a situaci vykl‡d‡n skrze dobovù n‡hled jako pozitivn’ obr‡cen’ se k sobž, tj. n‡vrat ‰echó do ‰ech, z kosmopolitn’ho svžta do n‡rodn’ch ‰ech. Existovala vóle, prvoÞadž preferovat v tehdejä’m ‰esko-Slovensku ‰echy, Slov‡ky a Rus’ny, coì mohla ANO z‹‡sti prosadit v re‡lu, neboé mžla ve svùch Þad‡ch vlivnŽ osobnosti. Aby väak nebylo pochyb o egosimu" ‹lenó ANO, uv‡d’m nžkolik ohlasó z novin Znova" z ‹l‡nku Pro filozofii n‡rodn’ho egoismu: Nejprve mus’ bùti pÞ’sluän’ci naä’ n‡rodn’ pospolitosti saturov‡ni (tj. uspokojeni, nasyceni - pozn. aut.), nejprve mus’me se postarati o nž a pak teprve vezmeme ohled na n‡rodn’ menäiny, pokud stav’ se konstruktivnž k tomuto st‡tu ...". O opr‡vnžnosti tohoto egosimu" svžd‹’ skute‹nost, ìe 122 000 ‰echó pÞibylo ze zabranŽho œzem’ do ‰esko-Slovenska. ëivotn’ podm’nky novž pÞ’choz’ch nebyly z‡vidžn’hodnŽ, stoupala nezamžstnanost a celkovŽ napžt’. Na prvn’m m’stž tedy musel bùt z‡konitž ‰ech. Dobovù humor se se z‡jmem strefoval do novŽho obratu k z‡jmóm ‰echa". Û’kalo se, ìe celùch 20 let (tj. 1918 - 1938) ,mžli p‡ni tam nahoÞe" o‹i jen pro liber‡ly, levi‹‡ky, svobodnŽ zedn‡Þe, ìidy, ateisty a americkŽ kalvinisty a na ‰echy si vzpomnžli, aì kdyì z‡padn’ garance vypräela".
Zn‡mky n‡rodn’ho sjednocov‡n’ v pomnichovskŽ republice bylo lze pozorovat. Tisk i rozhlas dennž oznamovaly sjednocov‡n’ stran i jednotlivcó róznùch n‡zoró do jednoho celku. Mezi lidmi za‹ala platit z‡sada, ìe lze existovat bu“ na stranž n‡roda nebo proti nžmu. Idea nacionalismu, o n’ì Masaryk s despektem tvrdil, ìe je pÞehnanùm vlastenectv’m" (viz. K. ‰apek - Hovory s TGM), sjednocuje n‡rod. Najednou se spatÞuje bezzubost nžkdejä’ demokracie i smžänost partajnictv’, lidŽ chtžj’ Þ‡d v politice i v hospod‡Þstv’. Ke slovu pÞich‡z’ ideje stavovskŽho st‡tn’ho zÞ’zen’, kterŽ nech‡vaj’ hovoÞit odborn’ky profesn’ch stavó m’sto vypo‹’tavùch partajn’kó.
A‹ v aktu väeobecnŽ mobilizace 23. 9. 1938 je vidžt vóle ‰echó svobodnž ì’t, pÞich‡zela podobn‡ rozhodnut’ st‡tn’kó vžtäinou pozdž. D’ky äpatnž kalkuluj’c’ prvorepublikovŽ zahrani‹n’ politice pÞiäel mnichovskù krach Õ38. Ale hlavnž sp’c’ n‡rod, nejev’c’ zn‡mky n‡rodn’ho ìivota - ve vžtäinž levicovù a materialistickù - nenaäel v tžìkùch chv’l’ch s’lu k probuzen’. A to zde byla cel‡ Þada novodobùch buditeló, kter‡ s pevnou v’rou v Boha, se sebezapÞen’m pÞin‡äela obžti pro druhŽ. Nenechme se spoutat pauä‡ln’m stranicko-politickùm kl’‹em pÞi definov‡n’ n‡rodoveckŽho politika. N‡rodovectv’ je idea, nikoliv ideologie, ‹i doktr’na. Proto nezaujatù a k j‡dru vžci m’Þ’c’ lidskù duch zaÞad’ mezi titul‡rn’ n‡rodoveckŽ osobnosti jistž dr. K. Kram‡Þe,, gen. r. l. R. Gajdu, ale takŽ Rudolfa Berana, Msgre. B. Staäka ‹i dr. E. H‡chu, neboé väichni plnili heslo väe pro n‡rod". Vadou bylo prvorepublikovŽ stranictv’, kterŽ proti sobž, ke äkodž celku, stavžlo vùjime‹nŽ osobnosti v pofidŽrn’m z‡jmu tzv. demokratickŽ soutžìe.
Ve svŽm z‡vžru bych r‡d pouk‡zal na to, ìe m‡-li nžco opravdovou moc, pak je to dobrù pÞ’klad. PÞ’klady t‡hnou! I my si berme pÞ’klad. Legion‡Þi vždžli, ìe mohou j’t d‡l nebo padnout. òsil’ a heroismus pósobily jako magnet pÞitahuj’c’ bratry pod jeden prapor a pÞevaha nepÞ‡tel ztratila v ten moment i svój psychologickù œ‹inek. Legion‡Þi vytrvali a pÞeìili, protoìe byli vžrni jen sami sobž a spolŽhali jen sami na sebe. Vždžli, ìe budouc’ ìivot n‡roda z‡vis’ na Bohu a na jejich pÞi‹inžn’.

(Staglav)


O n‡rodn’ hrdosti
Jiì hodnž ‹asu uplynulo od naps‡n’ tohoto ‹l‡nku, jiì hodnž vody ve Vltavž proteklo od pam‡tnŽho dne 22. 2. 1998, kdy jsme ve fin‡le olympijskŽho turnaje v hokeji porazili Rusko 1:0 Nadäen’ lid’ v celŽ republice neznalo mez’. Väichni byli nama‹k‡ni jiì od brzkùch rann’ch hodin v restaurac’ch ‹i na n‡mžst’ch u velkoploänùch obrazovek, anebo takŽ u œplnž malùch televizoró. A väude se slavilo. Byla to kr‡sa, n‡dhera. Väude plno ‹eskùch vlajek, radosti, soudrìnosti. Kaìdù byl najednou hrdù, ìe je ‰ech. (Najednou!) Tedy ne, väichni ne. Pan exministr Mlyn‡Þ pÞi jakŽmsi shrom‡ìdžn’ Þekl, ìe se za to styd’ (A to je exministr ‹eskŽ vl‡dy!!!). TakovŽ n‡rodn’ sl‡vy to tenkr‡t bylo. JENëE. Nebo ALE. TakŽ j‡ jsem samozÞejmž podlehl väeobecnŽmu vesel’. Ale z‡roveË jsem se okolo sebe rozhl’ìel. Vidžl jsem, jak ti nejvžtä’ vlastenci" , motaj’c’ se po pÞem’Þe alkoholu, älapou po vlastn’ vlajce, kterou s sebou t‡hnou a jeì se äpin’ o zem plnou stÞepó a bl‡ta ze äampusó a piv. Vid’m exhibici mlad’ka, jenì chce co nejvùäe vylŽzt na posv‡tnù symbol ‰ech, ale i dominantu Prahy a V‡clavskŽho n‡mžst’, na sochu svatŽho V‡clava, aby sp’äe neì oslavil œspžch hokejistó, se mohl pÞedvŽst. Vid’m zfetovanŽho punkera, aväak i on m‡ na obli‹eji namalovanou malou ‹eskou vlaje‹ku. Zvl‡ätn’, vidžt toho hrdŽho ‰echa", jemuì pojmy jako n‡rod, st‡t, reprezentace jsou jistž œplnž ciz’, jako ostatnž väe, co m‡ Þ‡d. Vid’m takŽ hystericky je‹’c’ pubert‡ln’ džv‹ata, kterùm sp’äe neì n‡rodn’ hrdost imponuj’ svalnat‡ tžla typu J‡grova, Haäkova a álŽgrova. Vid’m takŽ ze väech oken viset st‡tn’ z‡stavy. Je to kr‡sa. Jenìe je mi z n’ smutno. Ano, te“ väude vis’ vlajky, ale z tžch samùch oken, o nžkolik mžs’có pozdžji (nebo takŽ dÞ’ve) pÞi naäem st‡tn’m sv‡tku ì‡dn‡, ani malink‡ vlaje‹ka jiì jistž vl‡t nebude. Ano to jsou ti vlastenci, ti pyän’ a hrd’ ‰eäi. Co vyt‡hnou svoj’ vlajku, jen kdyì zrovna vyhraj’ naäi fotbalisti nebo hokejisti. A jinak? Nžjakù n‡rod ‹i st‡t? Nenechte se vysm‡t ... Ale tÞeba se pletu a väe se zmžn’ a na kaìdù st‡tn’ sv‡tek budou vl‡t vlajky ze väech oken (a ne jen na prostÞedc’ch MHD, ‹i na st‡tn’ch instituc’ch) a ìe ti väichni lidŽ budou hrd’ na svoji zem st‡le a poÞ‡d a budou se väemoìnž snaìit pro tuto zem nžco udžlat, ‹i ji œspžänž reprezentovat. Ale nechci kÞivdit väem. Neboé douf‡m, ìe velk‡ ‹‡st n‡roda se chovala a chov‡ tak, jak m‡ a na svŽ ‹eästv’ je pr‡vem pyän‡ st‡le a poÞ‡d a velk‡ v’tžzstv’ naäich sportovcó nebere pouze jako pÞ’leìitost se poÞ‡dnž vydov‡džt a zhul‡kat se. A douf‡m, v‡ìen’ ‹ten‡Þi N‡rodn’ myälenky, ìe vy k nim patÞ’te.

(ET)


O kopanŽ trochu jinak
Dovolte, abych nžkolika slovy vzpomnžl na letoän’ mistrovstv’ svžta ve fotbale ve Francii. ChorvatŽ vybojovali historickŽ tÞet’ m’sto. Bez nads‡zky se o nich dozvždžl celù svžt. A‹ se to móìe zd‡t smžänŽ, jistž to pozitivnž ovlivnilo takŽ politickŽ a hospod‡ÞskŽ z‡jmy jejich st‡tu. Oväem fanouäci slavili prostž proto, ìe vyhr‡li. Ale LidovŽ noviny, tento str‡ìce demokracie a liberalismu, vid’ väe jinak. Vìdyé fanouäci m‡vali n‡rodn’mi vlajkami, kde je na trikoloÞe chorvatskù historickù znak (‹ervenob’l‡ äachovnice). Nepouì’val jej snad i Paveli‹? A nezapom’nejme, ìe v Chorvatsku se plat’ kunou a tu pÞece rovnžì zavedli ustaäovci! Podtrìeno, se‹teno: ChorvatŽ jsou odporn’ agresivn’ faäisti‹t’ nacionalistŽ! Pozor! ChorvatskŽmu velvyslanci v Praze to oväem nedalo. K jeho cti budiì Þe‹eno, ìe je velmi diplomatickù a nepÞipomnžl n‡m prostÞednictv’m svŽ reakce v Lidovùch novin‡ch naäe faäistickŽ z‡chvžvy po n‡vratu naäeho muìstva z Eura 96, nebo zlatùch hochó" z Nagana 98. Pouze uvedl na pravou m’ru historii st‡tn’ho znaku a mžny ve svŽ zemi.
JinŽ vžci si väimli koment‡toÞi MLADƒ FRONTY DNES. Francie dos‡hla na dom‡c’ pódž œspžchu nejvyää’ho - a takŽ jej oslavovala. To, ìe ve v’tžznŽm tùmu nebyli jen ‹istokrevn’" Francouzi, ale takŽ potomci pÞistžhovalcó, se stalo n‡mžtem jejich koment‡Þe. Tento tùm vyhr‡l - m’äen’ n‡rodó a ras tedy k nž‹emu vede!! Ale hlavnž prù se (podle MF DNES) kone‹nž pÞistžhovalci ztotoìnili s francouzskou n‡rodn’ vlajkou, hymnou a st‡tn’ symbolikou! To je bezpochyby dobÞe, jinak by se Francouzsk‡ republika do‹kala od naäich novin‡Þó jistž brzy rady, aby Marianu a fasces ve znaku ve znaku vymžnila za Araba s ‹ernoäskùm kop’m.

(Eugen)


Pozn‡mka k 30. vùro‹’ jara
òvodem mus’m napsat, ìe zde prezentuji pouze svój n‡zor, se kterùm se nikdo nemus’ ztotoìnit. Oväem nedomn’v‡m se, ìe bych st‡l se svùmi myälenkami zcela osamocen.
Bžhem tzv. PraìskŽho jara doälo œdajnž k pokusu o reformu komunistickŽho systŽmu na jakùsi socialismus s lidskou tv‡Þ’". Jiì toto zn’ jako vtip, vìdyé reformovat nereformovatelnŽ je pÞece plùtv‡n’ energi’. Oväem nechci zpochybËovat, ìe v reformu mnoz’ ob‹anŽ i stran’ci vžÞili. To oväem byla nejvžtä’ tehdejä’ chyba. Vìdyé po 20 letech ìivota v re‡lnŽm komunistickŽm svžtž nemohli m’t o tomto ì‡dnŽ iluze. Vrcholem reforem byla ofici‡lnž svoboda tisku, projevu, shromaì“ov‡n’ i vyzn‡n’. Byl to bezpochyby pokrok, ale nic nemžnil na vedouc’ œloze KS‰. O to je podivnžjä’, ìe se na z‡padž dodnes PraìskŽ jaro povaìuje za opravdovou demokracii ukon‹enou invaz’.
Pravovžrnùm komunistóm v Kremlu i u n‡s bylo i toto uvolnžn’ moc silnŽ a tak to vyÞeäili po svŽm. Pomoc spÞ‡telenùch stran dala tehdejä’mu ‹s. prezidentovi gen. Svobodovi moìnost, aby opžt zradil svou vlast. Zde je na m’stž vyzdvihnout Fr. Kriegla, kterù (a‹ komunista) si zachoval svou tv‡Þ a hrdost odm’tnut’m podpisu na zpžtnž platnŽ pozv‡nce". Osmaäedes‡tn’ci" äli nyn’ od v‡lu, ale narozd’l od jinùch nepÞ‡tel strany na tom vóbec nebyli zle. VzpomeËme jen, ìe v zemi tak obdivovanù (kdo v’ pro‹?) Alexander Dub‹ek byl uklizen do Turecka coby velvyslanec. Ûada dalä’ch svùm jmŽnem poctila Chartu 77 a jinŽ podobnŽ iniciativy a dodnes naÞ’kaj’, jak byli perzekuov‡ni. Jistž, ìe se jich ‹as od ‹asu zastane n‡ä pan prezident.
Osobnž vid’m nejvžtä’ katastrofu tŽ doby v tom, ìe se n‡rod, kterù vžÞil v ide‡l (byé nere‡lnù), poddal s’le dikt‡tu, aniì se pokusil o odpor. Hrdost a sebevždom’ n‡roda, jemuì ud‡losti pÞed a po druhŽ svžtovŽ v‡lce zlomily p‡teÞ, dostaly tak dalä’ tžìkou r‡nu od osudu. Sousedn’ n‡rody za podobnŽ reformy" zaplatily o v’ce jak deset let dÞ’ve krvavou daË, ale nikdy neztratily tv‡Þ samy pÞed sebou a vžÞ’m, ìe pro nž tato minulost nepÞedstavuje tak oìehavŽ tŽma jako pro n‡s.
‰eäi plakali nad state‹nost’ a obžt’ Jana Palacha a Jana Zaj’ce ale nechopili se jejich odkazu! Tito dva jistž chtžli, aby ‰eäi procitli. Domn’v‡m se, ìe chtžli vyburcovavt n‡rod k ‹inu, k odporu. Oväem aì do tzv. listopadovŽ revoluce se vžtäina rezistence to‹ila kolem disidentó". PÞes jistou tragikomi‹nost pro mž toto vùro‹’ pÞedstavuje typickou ud‡lost naäich modern’ch džjin. Vìdyé z‡leì’ jen na n‡rodu, jakŽ budou jeho džjiny, ale i budoucnost.

(Eugen)


Dost bylo pravice

(aneb z volebn’ho plak‡tu KS‰M)
P’äe se rok 1998, jiì 9 let v ‰ech‡ch nevl‡dne totalitnž N‡rodn’ fronta a konaj’ se komun‡ln’ a sen‡tn’ volby.
Pro ty mladä’ bude zÞejmž dobrŽ pÞipomenout, ìe N‡rodn’ fronta bylo sdruìen’ povolenùch stran a organizac’ v ‹ele s hegemonem naä’ spole‹nosti - Komunistickou stranou ‰eskoslovenska". Zaj’mavŽ takŽ je, jak rychle byl zapomenut pod’l na politice komunistickŽho reìimu, kterù si nenechaly uj’t strany lidov‡ a socialistick‡.
Od tŽ doby se naätžst’ jiì mnoho zmžnilo. Probžhlo totiì nžco jako revoluce. PÞi n’ se halasila hesla jako Jakeäe do koäe!", Na átžp‡na bez átžp‡na" a takŽ Dost bylo KS‰!". Komunistick‡ strana se vzdala moci, pÞi‹emì komunistŽ nebyli potrest‡ni a mnoho z nich u moci zóstalo. PotŽ se k moci dostali velkou mžrou lidŽ, kteÞ’ komunisty byli jeätž pÞed rokem, nebo pÞed dvaceti lety. Ti n‡m tvrdili, ìe nezbùv‡ neì se s komunisty sm’Þit, protoìe jsou pÞece jenom schopnžjä’ a rozumnžjä’ neì ostatn’. Bez nich bychom prù tžìko pÞeìili. TakŽ by se mohli nazlobit, kdyby se proti nim nžjak zasahovalo a to by pak prù bylo straälivŽ.
‰eskŽ zemž jsou devžt let po teoretickŽm odchodu komunistó z mocenskùch pozic a konaj’ se komun‡ln’ a sen‡tn’ volby. ò‹astn’ se jich (pÞes z‡kony zakazuj’c’ projevy hnut’ smžÞuj’c’ k omezen’ osobn’ svobody, ....) komunistŽ. Jejich heslem je Dost bylo pravice". Je neuvžÞiteln‡ drzost, ìe si zlo‹ineck‡ ultralevicov‡ organizace dovoluje vykÞikovat v ‰ech‡ch dost pravici. Sl‡va pravice je ponžkud poäpinžna chov‡n’m stran, kterŽ samy sebe nazùvaj’ pravicovùmi (vž‹nŽ intrik‡nstv’ a ‹asto levicovost n‡rodnžfrontovn’ch lidovcó, sklony k liberalismu ODS a ODA a n’zk‡ odolnost proti kariŽristóm u väech tÞ’ stran). Chtžlo by se sp’äe kÞi‹et M‡lo bylo pravice". PÞesto je nemoìnŽ nevidžt zlepäen’ väeobecnùch podm’nek k ìivotu u n‡s za posledn’ch devžt let.
Devžt let po teoretickŽm odchodu komunistó z mocenskùch pozic jsou ‰echy tam, kde móìe bùt zemž za devžt let pÞirozenŽho ìivota po pades‡ti pÞedeälùch letech katastrof. A móìeme se tžäit ze svobodnùch voleb na radnice a do Sen‡tu, kterù väichni povaìujeme za nesmyslnù. Je jeätž mnoho dalä’ch nesmyslnost’, na kterŽ móìeme poukazovat, ì‡dn‡ z nich ale nedosahuje œrovnž nesmyslnost’ a podvodó na ‰eä’ch, prov‡džnùch Jakeäovskùmi, átrougalovskùmi a dalä’mi komunistickùmi bandami. Opa‹nž to vid’ pouze lidŽ, kterùm plynuly z komunistickŽho totalitn’ho reìimu vùhody. Mimo komunistó a jejich bl’zkùch existovaly i upÞednostËovanŽ spole‹enskŽ skupiny, pÞi‹emì rokem 1990 se postaven’ spole‹enskùch skupin za‹alo utv‡Þet zcela jinùmi mechanismy neì rozhodov‡n’m òV KS‰. Jako pÞ’klad uve“me horn’ky a zemždžlce, kteÞ’ se ze skupiny s nejvyää’ ìivotn’ œrovn’ pÞesunuli do prómžru respektive na chvost pomyslnŽho ìebÞ’‹ku soci‡ln’ch skupin sestavenŽho podle pÞ’jmó. Je moìn‡ tžìkŽ tomu nyn’ uvžÞit, ale i tyto obt’ìe m‡ na svždom’ zejmŽna nesmyslnost a neìivotaschopnost komunistickŽho pl‡nov‡n’.
Heslo komunistó Dost bylo pravice" nen’ jen ostuda, paradox a pomn’k zpósobu, jakùm se skupinka okolo V‡clava Havla vypoÞ‡dala/spol‹ila s komunisty. Je to i vùzva, kter‡ jasnž mluv’ o tom, ìe boj s komunismem zdaleka neskon‹il. Nemus’ m’t jen formu zarytùch boläevikó v uäank‡ch. Móìe j’t i o intelektu‡ln’ uhlazenost, kter‡ by se ke komunismu nikdy nepÞiznala. Schov‡v‡ jej do jinùch, z‡hadnùch a pÞemoudÞelùch slov. O to je nebezpe‹nžjä’, coì vid’me, na jej’m v’tžznŽm postupu Evropou konce tis’cilet’.
Je na väech vn’mavùch lidech, kteÞ’ neztratili rozum a schopnost logickŽho uvaìov‡n’, aby tyto formy komunismu rozpoznali. Nesmžj’ se nechat pÞelst’t faleänùmi slovy. ‰asto i slova o l‡sce k ‹lovžku znamenaj’ nen‡vist a tÞ’dn’ ‹i jinù boj. Slova o novŽm, lepä’m svžtž bez v‡lek mohou znamenat v’tžznou v‡lku toho nejvžtä’ho zla, kterŽ se nesetk‡ s obranou. Tolerance tohoto komunismu móìe znamenat rozklad väeho co zn‡me a n‡stup novŽ Þ’äe zla a anarchie.

(DZ)


Protin‡zor

Tak jako v minulŽm ‹’sle si dovoluji zatžìovat pozornost ‹ten‡Þó N‡rodn’ myälenky ‹l‡nkem, jehoì jedinùm c’lem je vyj‡dÞit nesouhlas s jinùm ‹l‡nkem uveÞejnžnùm v naäem ‹asopise. Moìn‡ je to nezvyklŽ a zar‡ìej’c’, snad tak ale budou zaj’mavùm zpósobem pops‡ny róznŽ svžton‡zory a pohledy na skute‹nost, kterŽ panuj’ nejen v kolektivu autoró N‡rodn’ myälenky.
Tentokr‡t se pomžrnž z‡sadn’ spor rozhoÞel okolo ‹l‡nku Jen my sami. Je zde zcela spr‡vnž kritizov‡na politika a levic’ propagovan‡ mor‡lka, kter‡ vedla k mnoha por‡ìk‡m a sou‹asnŽmu kritickŽmu ohroìen’ naäeho ‹eskŽho n‡roda.
Velk‡ ‹‡st dóvodó, kterŽ uv‡d’ autor jako pÞ’‹inu tohoto stavu, by se dala shrnout do jednŽ skute‹nosti. Tou je odklon mnoha ‰echó od jakŽsi pÞ’snž katolickŽ linie kÞeséanskŽ v’ry. Sem patÞ’ napÞ’klad mor‡ln’ marast, kterù mžl za‹’t rozmachem husitstv’ v ‰eskùch zem’ch. PÞestoìe je dnes velmi popul‡rn’ povaìovat husity za pouhŽ rabuj’c’ zloÞ‡dy, nejsem jistž s‡m se svùm n‡zorem, ìe tomu tak nen’. Je ponžkud œ‹elovŽ obviËovat husitskŽ voj‡ky (t’m v’c husitstv’) z vyhlazov‡n’ kl‡äteró nebo obrazoborectv’. To lze pÞipodobnit k dneän’mu bour‡n’ Leninovùch soch, nebo k podp‡len’ Pal‡ce Kultury v osmdes‡tùch letech, ve kterŽm by se pr‡vž konalo plen‡rn’ zased‡n’ òV KS‰ (k tomu bohuìel nedoälo).
Ponžkud nem’stnž vyzn’v‡ takŽ jedna vžta (je to citace z dobovŽho tisku), ze kterŽ vyplùv‡, ìe mimo jinŽ ani ateisty, nebo kalvinisty nelze povaìovat za ‰echy. To by byl n‡ä n‡rod opravdu velmi nepo‹etnù.
S n‡boìenstv’m souvis’ patrnž i zm’nka o tom, ìe s’la evropskŽ osobnosti spo‹’vala v naprostŽ neodvislosti na hmotž. A‹ v ot‡zk‡ch n‡boìenskŽho pÞesvžd‹en’ jsem laik, zde mi pÞich‡zej’ na pomoc svžtovŽ džjiny. Rozvoj a n‡skok evropskŽ civilizace pÞed ostatn’mi byl dosaìen pr‡vž d’ky sv‡zanosti s hmotou, kter‡ vedla k rozvoji technologi’ ovl‡daj’c’ch hmotu. Ze vz‡jemnùch konfrontac’ pak vyäla v’tžznž pravidelnž pr‡vž ta civilizace, kter‡ dok‡zala nejlŽpe ovl‡dnout hmotu. Z hlediska duäevn’ch vlastnost’ pak podle mne o œspžchu evropskŽ civilizace rozhodla sp’äe disciplinovanost, mnohdy snad i vlastenectv’, ‹i silnù pocit soun‡leìitosti, neì nez‡vislost na hmotž. S nez‡vislost’ na hmotž to nejd‡le dot‡hli moìn‡ indi‹t’ brahm’ni, moìn‡ frantiäk‡nät’ mniäi, .... ale takhle daleko se snad dostat nechceme. Moìn‡ jde ale o jakùsi specifickù teologickù vùraz, kterù jsem äpatnž pochopil, v tom pÞ’padž se omlouv‡m, neälo mi zesmžänžn’.
Nebudu pokra‹ovat v polemice s n‡boìenskùm pozad’m, je zde i dalä’ nesm’rnž zaj’mav‡ ot‡zka. Nikdy jsem nepochopil, pro‹ se vžtäina dneän’ch vlasteneckùch skupin (a ìe jich v ‰eskùch zem’ch je hodnž, jen po‹et jejich ‹lenó je ponžkud niìä’ ....) pÞikl‡n’ k jakŽmusi korporativn’mu, ‹esky Þe‹eno nejsp’äe stavovskŽmu, hospod‡ÞskŽmu a politickŽmu systŽmu. V ‹l‡nku Jen my sami je taktŽì vyzdvihov‡n stavovskù systŽm nad onen nechutnù systŽm politickùch stran. Podle mŽho n‡zoru je to holù nesmysl. Nevid’m dóvod pro‹ by stavy, kterŽ zastupuj’ ob‹any ur‹itŽ profese, mžly m’t vžtä’ z‡jem na prospžchu celŽho st‡tu, ‹i n‡roda, neì strany, kterŽ jsou alespoË trochu kontrolov‡ny. I stavovskù systŽm by byl zcela jistž pod kontrolou ur‹itùch skupin osob, pÞi‹emì nikdo nedok‡ìe zaru‹it, ìe pr‡vž jejich z‡jmy budou ty spr‡vnŽ a chvalitebnŽ. Na systŽm politickùch stran je tžìkŽ si stžìovat, kdyì jejich s’la je pÞ’mo œmžrn‡ po‹tu obyvatel, kterŽ jim vyj‡dÞily dóvžru. ProblŽm vid’m sp’ä v ovlivnžnosti voli‹ó i voleb mŽdii a skupinami (Þeknžme -) intelektu‡ló kter‡ vytv‡Þej’ jakousi umžlou realitu a zd‡ se, ìe ‹asto zastupuj’ z‡jmy zcela jinùch skupin, neì kterou tvoÞ’ vžtäina ‹ten‡Þó. Tento problŽm se ale nevyÞeä’ zaveden’m jeätž horä’ho systŽmu. Bylo by sp’äe potÞeba usilovnž pracovat, aby mohla bùt s’la onžch podivnùch skupinek pseudointelektu‡ló omezena, ‹i vyrovn‡na. Vzor je moìnŽ si vz’t z pron‡rodnž zamžÞenùch ‹eskùch stran z doby prvn’ republiky. A ty dos‡hly sluänùch œspžchó.

(DZ)


ëivotn’ osudy jednoho ‹lovžka a n‡rodn’ historie

Na z‡Þ’ 1998 pÞipadly dvž vùznamn‡ kulat‡ vùro‹’. 3. 9. uplynulo 50 let od œmrt’ dr. E. Beneäe, konec z‡Þ’ pak pÞipom’n‡ ud‡lost, kter‡ se stala jeätž o 10 let dÞ’ve - mnichovskou dohodu. Aniì bych tuto dohodu chtžl opom’jet soustÞed’m se na kariŽru E. Beneäe; jeho vùro‹’ se k tomu hod’. Nav’c v naä’ vždeckŽ literatuÞe doposud chyb’ kritickŽ zhodnocen’ jeho ‹innosti pÞesto (nebo proto?), ìe vùraznž zas‡hla do chodu džjin.
Edvard Beneä se narodil 28. kvžtna v malorolnickŽ rodinž na Rakovnicku. Studoval filozofii, sociologii a pr‡va v Praze, PaÞ’ìi i v Londùnž a Berl’nž. PotŽ vyu‹oval na obchodn’ akademii a pÞedn‡äel sociologii na univerzitž. Po vypuknut’ I. svžtovŽ v‡lky se pod’lel na organizov‡n’ dom‡c’ho odboje v Maffii. (a‹ póvodnž neusiloval o džlen’ mocn‡Þstv’). V z‡Þ’ 1915 odeäel definitivnž do zahrani‹’. Propagoval Masarykovy myälenky. a po ustanoven’ ‹s. n‡rodn’ rady v roce 1916 se stal jej’m gener‡ln’m tajemn’kem. PÞi organizov‡n’ a hlavnž povolov‡n’ vojenskŽho odboje byl hlavn’ oporou tajemn’ka ‰SNR charismatickù M. R. átef‡nik. Ten byl oväem narozd’l od svùch kolegó Beneäe a Masaryka zamžÞen zna‹nž konzervativnž. Po vojenskŽm œspžchu tžchto zahrani‹n’ch vojenskùch jednotek (zejmŽna v Rusku) byla ‰SNR postupnž spojenci uzn‡na za pÞedstavitelku ‰echó a Slov‡kó. V meziv‡le‹nŽm obdob’ se pak rozhoÞel spor o to ‹’ z‡sluha to byla - zda Beneäovy politiky ‹i œspžchu legi’.
28. Þ’jen 1918 jej zastihuje v ëenevž na jedn‡n’ s dom‡c’mi politiky, na jejichì z‡kladž byl jmenov‡n v prvŽ ‹s. vl‡dž ministrem zahrani‹n’ch z‡leìitost’.
Na paÞ’ìskŽ konferenci obh‡jil historickŽ hranice ‹eskùch zem’ a prosadil vymanžn’ Slovenska z Uher. Vùznamnž se tak pod’lel na kone‹nŽ formž ‰eskoslovenska, vzniknuvä’ho na z‡kladž pr‡va n‡rodó na sebeur‹en’. ‰eskoslovensko bylo väak bylo sp’äe n‡rodn’m st‡tem ‰echó, nejen Nžmci a Ma“aÞi, ale i Slov‡ci byli na druhŽ koleji. Beneä œ‹elovž formuloval ‹eskoslovenskù n‡rod", aby mžl ve st‡tž vžtäinu, ‰echoslovakismus byl väak sp’äe velik‡ästv’. T’mto je vù‹et beneäovùch sluìeb naäemu n‡rodu prospžänùch tŽmžÞ na konci.
Aì do svŽho zvolen’ prezidentem ‰SR koncem roku 1935 byl ministrem zahrani‹’. Zahrani‹n’ politiku ovlivËoval a de facto Þ’dil aì do roku 1948.
Pod’lel se na vzniku Spole‹nosti n‡rodó, roku 1920 byl jej’ pÞedseda. Byl architektem naäeho vztahu bezmeznŽ oddanosti k Francii. Smlouva s Franci’ a Mal‡ dohoda byly pil’Þi ‹s. zahrani‹n’ a obrannŽ politiky do roku 1938. politiky, kter‡ se uk‡zala bùt neäéastnou a bl‡hovou. Vztahy se sousedn’mi st‡ty byly podcenžny. Typick‡ pro Beneäe je jeho snaha dostat sovžtskŽ Rusko, pozdžji SSSR, na pódž Spole‹nosti n‡rodó z izolace. Kdyì prosadil jeho uzn‡n’ i v ‰SR, uzavÞel s n’m podm’nžnou Spojeneckou smlouvu. Jeho vztah k SSSR jistž nebyl d‡n jen politickou realitou. Socialismus byl Beneäovi bytostnž bl’zkù.
V letech 1921-2 byl ministerskùm pÞedsedou a aì do roku 1935 si jako m’stopÞedseda n‡rodn’ch socialistó udrìoval vliv na dom‡c’ politiku pÞes tuto stranu. Jeho vliv byl oväem mnohem vžtä’. Nad neodvolatelnùm ministrem drìel ochranou ruku s‡m prezident Masaryk. Disponoval nikùm nekontrolovatelnùmi finan‹n’mi fondy ministerstva zahrani‹’, mžl vlastn’ zpravodajskou sluìbu. Svùm n‡zorovùm odpórcóm nic neprom’jel - pÞipomeËme dr. Vondr‡ka, R. Gajdu, J. StÞ’brnŽho a dalä’. V tomto oväem pokra‹oval i pozdžji, ve ‹tyÞic‡tùch letech.
Ve dvac‡tùch letech ve snaze zni‹it pravici uvaìoval s Masarykem o oktroji novŽ œstavy (aby zachr‡nili svój st‡t); protiitalskùmi sankcemi, protifaäistickùm taìen’m a prosovžtskou politikou si znepÞ‡telil Karla Kram‡Þe. 14. 12. 1935 prezident Masaryk abdikoval a z‡roveË doporu‹il E. Beneäe za svŽho n‡stupce. Snad nikdy nebyla naäe konzervativn’ pravice tak jednotn‡, jako tehdy: Beneäe ne! Takzvanù prosincovù blok ‹eskŽ pravice, Henleinovy a Hlinkovy strany mžl jedinù c’l - zvolit univerzitn’ho profesora dr. Nžmce prezidentem republiky. Byl by reprezentativn’m, politicky slabùm prezidentem republiky, coì by väem vyhovovalo. Beneä väak prok‡zal politickou obratnost a pÞ’slibem autonomie z’skal hlasy ¾u“‡kó. Slov‡ci autonomii sice nedostali, ale Beneä byl zvolen nejvžtä’m po‹tem hlasó v historii pov‡le‹nŽ ‰SR. Profesor Nžmec se vzdal kandidatury. Po volbž se prosincovù blok rozpadl, Beneäe na postu ministra zahrani‹n’ch vžc’ nahradil Kamil Krofta. Beran, organiz‡tor bloku byl po v‡lce odsouzen ve zjevnž politickŽm procesu a nikdy nebyl rehabilitov‡n! Beneäóv bratr Vojta Beneä se po zvolen’ Edvarda prezidentem vzdal sen‡torskŽho mand‡tu.
Brzy pÞiälo pozdn’ lŽto roku 1938 a s n’m doposud nejv‡ìnžjä’ politick‡ krize. Naäi (Beneäovi) spojenci n‡s nechali na holi‹k‡ch. Pro Beneäe byla asi velk‡ potupa, kdyì se seäli v Mnichovž s Hitlerem a Mussolinim a dohodli se na œkor ‰SR.
Horä’ oväem bylo, ìe pÞijet’m tŽto dohody potupu pÞenesl i na ‹eskù n‡rod. Nehledž na to, ìe nemžl pr‡vo ji pÞijmout - n‡ä st‡t byl jako dnes republikou parlamentn’, ne prezidentskou. T’mto postupem zlomil ‰echóm mor‡ln’ p‡teÞ. D‡ se Þ’ci, ìe byla zkaìena väechna pr‡ce od n‡rodn’ho obrozen’, cel‡ snaha o znovuutvoÞen’ n‡roda. Beneä rozhodl na dlouho (snad ne na vìdy?) pro naäi malost. Nemohli jsme vybojovat v’tžzstv’ vojenskŽ ani politickŽ, aväak mohli jsme si zachovat hrdost a ‹est. A to nen’ m‡lo. Slov‡ci chtžli autonomii, Ma“aÞi a Nžmci zase spojen’ se svùmi soukmenovci. A ‰eäi pÞiäli o väe. Neälo se dohodnout v kompromisu ale stejnž tak se s Hitlerem nemohli dohodnout Pol‡ci. A nedohadovali se! Ani pov‡le‹nŽ œ‹tov‡n’ s Nžmci", kterŽ bylo ‹asto sp’äe mstou ‹i lŽ‹bou mindr‡kó, n‡m nemohlo vr‡tit tv‡Þ. Kone‹nž s odkazem tŽ doby se pereme dodnes; jak dlouho jeätž!
Vl‡dnouc’ Beneäova elita œspžänž hodila ‹‡st zodpovždnosti na gener‡la Jana SyrovŽho. Tento legion‡Þ, kterù se vyznamenal v 1. svžtovŽ v‡lce, aväak naprostù politickù laik byl Beneäem delegov‡n do role pÞedsedy vl‡dy! Po v‡lce byl odsouzen na mnoho let tžìkŽho ìal‡Þe. A to nebyl Beneäovùm politickùm odpórcem!
5. 10. 1938 Beneä abdikoval a odeäel do exilu. Zav‡zal se nevyv’jet politickou ‹innost. Z ciziny blahopÞ‡l E. H‡chovi ke zvolen’ prezidentem, ten jej upÞ’mnž ujistil svou loajalitou.
Druh‡ republika rozhodnž nebyla obdob’m beneäovcó. Zde je tÞeba zm’nit Ladislava Raä’na, prvorepublikovŽho odpórce Beneäovy politiky. Ve svŽm projevu v N‡rodn’m shrom‡ìdžn’ zdóraznil, ìe vina za katastrofu neleì’ na bedrech jednoho ‹lovžka. P’semnž Beneäe ujistil o podpoÞe jeho pÞ’padnŽ zahrani‹n’ akce, neboé ch‡pal nutnost jednoty v nouzi.
Okupace 15. 3. 1939 oväem opžt mžn’ situaci. Jan Masaryk vystupuje s Beneäovùm projevem v Chicagu, kde se pÞihlaäuj’ k pr‡vn’ kontinuitž pÞedmnichovskŽ republiky, neboé tato smlouva (Mnichovsk‡ dohoda) byla okupac’ poruäena. Tentùì den se Beneä setk‡v‡ se spisovatelem Thomasem Mannem, kterù mu navrhuje nžmecko-‹eskou protihitlerovskou spolupr‡ci. N‡rod v tŽ dobž zÞejmž pÞijal Beneäe jako pÞedstavitele neboé ch‡pal nutnost jednoty v tžìkŽ dobž. V daleko lepä’ situaci se oväem nach‡zel velvyslanec ‰SR v PaÞ’ìi átefan Osuskù, nžkdejä’ Beneäóv spolupracovn’k z paÞ’ìskŽ konference o Trianonu. Pozdžji se k nžmu pÞipojil bùvalù ministerskù pÞedseda M. Hodìa, kterù mžl s Beneäem neshody jiì od roku 1918 kvóli ma“arsko-slovenskŽ hranici, a gener‡l Lev Prchala. Beneäovi se väak pozvolna podaÞilo prosadit se do ‹ela a po p‡du Francie je postavil zcela mimo. Odm’tl takŽ jejich koncepci stÞedoevropskŽ konfederace.
Rozhodnž patÞ’ k œspžchóm Edvarda Beneäe uzn‡n’ exilovŽ vl‡dy i neplatnosti mnichovskŽ smlouvy velmocemi. Oväem jeho zahrani‹n’ politika se pÞeorientovala na vùchod.
Vlivem zam’tnut’ spole‹nŽho postupu s Polskem a róstem dóleìitosti vùchodn’ fronty a SSSR se dostala vžtäina exilu pod vliv komunistó. A‹ byl od toho Brity zrazov‡n, v prosinci 1943 podepsal v Moskvž s KS‰ a SSSR smlouvy, jeì mžly dalekos‡hlŽ dósledky, nakonec i pÞevzet’ veäkerŽ moci v ‰SR komunisty. Na jednŽ stranž je pravda, ìe byl jedinùm exilovùm pÞedstavitelem pozdžjä’ vùchodn’ z—ny, kterù se vr‡til do vlasti. Na stranž druhŽ se nab’z’ ot‡zka, zda by se situace pÞece jen nevyv’jela jinak, kdyby pÞipustil spolupr‡ci s Polskem.
V jeho zahrani‹n’ politice se objevilo novŽ dogma - m’sto Francie nyn’ nezpochybnitelnù SSSR. Kaìdù odpor proti tŽto orientaci exilovù prezident nemilosrdnž potla‹il. D‡ se to dokumentovat na pÞ’kladu soci‡ln’ demokracie. Prosadil do n’ svŽho ‹lovžka - Fierlingera, komunistickŽho agenta jiì v Moskvž. Odstavil R. Bechynžho a Ing. Jar. Ne‹ase. Ten se vyslovil proti odsunu v’ce jak ‹tvrtiny obyvatel ‹eskùch zem’, zastal se H‡chy, kterŽho znal a postavil se proti paktov‡n’ se Sovžty. Soci‡ln’ demokracie se ostatnž zd‡la Beneäovi jiì v roce 1941 reak‹n’! Z‡stupce ‹eskùch Nžmcó, soci‡ln’ demokrat W. Jaksch, po roztrìce s Beneäem (kvóli odsunu; dle Beneäe musel bùt konec v‡lky velkou odplatou a pro Nžmce a faäistickŽ n‡siln’ky konec opravdu krvavù a nel’tostnù!) vyzval svŽ soukmenovce k pÞechodu od ‹s. k britskùm jednotk‡m, chtžl si uchovat pozice alespoË u Britó, kteÞ’ oväem ve stÞedn’ Evropž svój vliv ztratili. Do konce v‡lky jeätž Beneä mimo jinŽ odvrhl H‡chu, (ávehlu ozna‹il za faäistu!) a obžtoval exilovŽho ministra vnitra Sl‡vika, kterù byl pro KS‰ nepÞijatelnù. Do Prahy se vr‡til prezident pÞes Moskvu, Koäice a Bratislavu. To jiì o ledas‹em svžd‹ilo. Vl‡da pÞiäla s programem omezenŽ demokracie". PravicovŽ strany (n‡rodn’ demokratŽ, agr‡rn’ci, ìivnostn’ci) byly zak‡z‡ny, ‹eskù dom‡c’ a zahrani‹n’ nekomunistickù odboj byl ignorov‡n, ‰esk‡ n‡rodn’ rada zruäena (A. Praì‡k) - Slovensk‡ fungovala d‡le jako slovensk‡ vl‡da! Ûada jeho prvorepublikovùch odpórcó byla odsouzena ve zjevnž politickùch procesech (StÞ’brnù, Beran a dalä’); H‡cha zemÞel ve vžznici.
Bylo odsunuto cca 2,5 milionu Nžmcó, coì vylidnilo pohrani‹’, zt’ìilo hospod‡Þskou a z‡sobovac’ situaci a pos’lilo pozici komunistó. Na druhou stranu budiì Þe‹eno, ìe (nehledž na excesy msty a podobnž) byla vyuìita ojedinžl‡ pÞ’leìitost na vytvoÞen’ n‡rodn’ho st‡tu, pÞ’leìitost, kter‡ by se sotva kdy opakovala. VytvoÞen’ ‹istž n‡rodn’ho st‡tu je oväem posledn’ bod seznamu ‹inó, kterŽ je moìno Beneäovi pÞipsat k dobru.
Tolik zast‡vanŽ Beneäovy dekrety oväem nejsou zdaleka jen o odsunu Nžmcó. Retribu‹n’ soudnictv’, j’mì byla souzena vedle kolaborantó takŽ Þada nevinnùch a state‹nùch, zn‡rodËov‡n’ kl’‹ovŽho prómyslu a bankovnictv’ vedouc’ k postupnŽmu zruinov‡n’ hospod‡Þstv’ a uvolËov‡n’ pozic komunistóm jsou znaky pov‡le‹nŽ politiky. Na tom prù stoj’ naäe z‡konod‡rstv’?!
Volby v roce 1946 v ‰ech‡ch vyhr‡li sice komunistŽ, na Slovensku väak museli moc uchopit nez‡konnž, k ‹emuì jim Beneä poskytl z‡ätitu svou osobnost’. Kryl i nucenou abdikaci ministra J‡na Ursinyho v prosinci 1947 pod pohróìkou soudu za protist‡tn’ ‹innost. Byl odsouzen v dubnu 1948.
Faktick‡ moc KS‰ nesta‹ila; komunistŽ potÞebovali revoluci. PotŽ, co ovl‡dli st‡tn’ spr‡vu tedy vyprovokovali politickou krizi. BezprostÞedn’m impulsem byly nez‡konnŽ person‡ln’ zmžny v SNB Voskovùm ministerstvem vnitra. Nekomunisti‹t’ ministÞi vidžli posledn’ moìnost ve svŽ demisi, o kterŽ vžÞili, ìe ji prezident nepÞijme. Jen zkuäenù lidovec ár‡mek se ptal: Co kdyì n‡s pan prezident opust’?" Mžl pravdu, Beneä demisi pÞijal a t’m umoìnil œplnŽ v’tžzstv’ KS‰. S‡m se na gesto, kterŽ by pÞedstavovala jeho okamìit‡ abdikace, nezmohl. Abdikoval aì v politicky nevùznamnŽm okamìiku a kryl tak pÞechod moci svou osobou ve funkci. Jeätž prù intervenoval za nžkterŽ svŽ nžkdejä’ spolupracovn’ky, aby byli propuätžni z vžzen’, ‹i jim byla umoìnžna emigrace. Z‡stupce studentó, demonstruj’c’ch 23. 2. 1948 u Hradu, oväem nepÞijal. Tehdy mu jeho bratr Vojta Þekl: Bu“ abdikuj, nebo sko‹ z tŽ sk‡ly. Jinak zóstaneä malùm ‹lovžkem!" N‡rod oväem st‡le vžÞil ve velkŽho Beneäe: Na 11. sokolskŽm sletu se cvi‹enci odvraceli od Gottwaldovy tribuny a volali Beneäovo jmŽno. S jeho smrt’ ztratili komunistŽ zbytky zdrìenlivosti: po pohÞbu 9. 9. 1948 Sl‡nskù nasazuje tvrdù kurz proti reakci".
Mùtus tohoto ‹lovžka jako velkŽho demokrata" pÞetrv‡v‡ dodnes. Domn’v‡m se, ìe pÞetrv‡v‡ neopr‡vnžnž a ìe mùtus s‡m je lìivù. PÞes nžkolik pozitivn’ch skutkó n‡rodu hodnž uäkodil. Svou domŽnu, zahrani‹n’ politiku, smžÞoval nejprve vùlu‹nž na z‡pad, pozdžji zase vùlu‹nž na vùchod. T’m umoìnil v’tžzstv’ komunistó. Nepochopil nebo nechtžl pochopit, ìe ‹esk‡ ot‡zka", jak napsal dr. J. Forbeskù, je hlavnž ot‡zkou stÞedoevropskou. Nebo to pochopil a pÞesto v nž‹’m z‡jmu ‹inil väe proti?

(EUGEN)


Stru‹nù ìivotopis gener‡la Lva Prchaly

Lev Prchala se narodil 23. bÞezna 1892 ve SlezskŽ Ostravž jako syn horn’ka. Navätžvoval vyää’ äkolu a na univerzitž ve V’dni studoval pr‡va (pozn.: studium pravdžpodobnž nedokon‹il) Jako dvacetiletù vstoupil dobrovolnž do rakousko-uherskŽ arm‡dy v Terstu. Roku 1913 dokon‹il äkolu pro dóstojn’ky v z‡loze a po vypuknut’ v‡lky odeäel na frontu. V roce 1916 padl, jako nadporu‹’k, do ruskŽho zajet’. V n‡sleduj’c’m roce se dal do sluìeb ‹eskùch legi’, se kterùmi bojoval nejprve proti nžmeckùm vojskóm a pozdžji proti RudŽ arm‡dž na SibiÞi. Od œnora 1919 byl velitelem 3. StÞeleckŽ divize a za anab‡ze velel zadn’m vojóm. Z‡roveË byl deleg‡tem u vrchn’ho velitelstv’ bžlogvardžjskùch vojsk na SibiÞi. Boläevici vypsali na jeho hlavu milion rubló odmžny, ale pÞesto se probil pÞes SibiÞ aì do Vladivostoku, kde kone‹nž opustil Rusko (Pozn.: u BajkalskŽho jezera se mu roku 1920 narodil syn).
Plukovn’k Prchala pÞibyl do, mezit’m vzniknuvä’ho, ‰eskoslovenska v roce 1920, odkud byl promptnž odesl‡n na vysokou äkolu v‡le‹nou do Francie. Po n‡vratu do ‰SR velel nejprve horskŽ brig‡dž na Slovensku a pak stÞ’dal róznŽ vysokŽ funkce. Byl i podn‡‹eln’kem Hlavn’ho ät‡bu ‹s. Arm‡dy, nab’zenù post n‡‹eln’ka väak v roce 1933, jakoìto odpórce tehdejä’ zahrani‹n’ politiky, odm’tl. PotŽ byl jmenov‡n zemskùm vojenskùm velitelem v Koäic’ch (na vùchodn’m Slovensku a PodkarpatskŽ Rusi). Postup v hodnostech: 1925 - brig‡dn’ gener‡l, 1928 divizn’ gener‡l, 1936 - arm‡dn’ gener‡l. Na rozd’l od jinùch dóstojn’kó - Beneäovùch odpórcó nebylo Prchalovi zaraìeno povyäov‡n’.
Po mobilizaci v z‡Þ’ 1938 se stal podle pl‡nó velitelem 4. Poln’ arm‡dy, kter‡ byla rozvinuta na jiìn’ Moravž proti bùvalŽ rakouskŽ hranici. Pr‡vž j’ a arm‡dž gener‡la Luìi, kter‡ st‡la proti PruskŽmu Horn’mu Slezsku, ur‹ovaly pl‡ny ‹s. VojenskŽho velen’ kl’‹ovou œlohu obrany. Prchalovo um’stžn’ hovoÞ’ tedy samo za sebe. Po mnichovskŽ konferenci se postavil proti Beneäovu rozhodnut’ pÞijmout kapitulaci, pÞedevä’m s odkazem na to, ìe 90 % väech tzv. sudetskùch Nžmcó pÞes konflikt se svždom’m bžhem z‡Þ’jovŽ krize dost‡lo svŽ povinnosti pÞi mobilizaci. Gener‡l si prù nikdy neodpustil, ìe tehdy Beneäe nezastÞelil, kdyì uì na nžj na Hradž m’Þil pistol’. Gener‡l S. Ingr, pozdžjä’ exilovù ministr n‡rodn’ obrany v Londùnž, mžl se svou diviz’ obsadit Prahu. Beneä toto gener‡lskŽ spiknut’ oväem takŽ nezapomnžl - podle vzpom’nek gener‡lova syna.
Po demobilizaci se velitelstv’ 4. arm‡dy pÞesunulo do Bratislavy. V souvislosti se zabr‡n’m oblast’ ‹eskŽho pohrani‹’ vzplanulo s velkou intenzitou œsil’ o osamostatnžn’ i na Slovensku a PodkarpatskŽ Rusi. Gener‡l Prchala byl, pravdžpodobnž mimo jinŽ i pro svou energickou povahu, jmenov‡n vel’c’m gener‡lem KarpatskŽ Ukrajiny a ‹lenem vl‡dy UkrajinskŽ n‡rodn’ jednoty (3. Autonomn’ podkarpatsko-rusk‡). Jeho jmenov‡n’ vyvolalo protesty proti Praze a neklid v zemi. 6. bÞezna 1939 jej st‡tn’ prezident H‡cha jmenoval ministerskùm pÞedsedou dalä’ vl‡dy. Od 6. Do 15. bÞezna d‡le ministrem financ’, vnitra a dopravy ve 4. vl‡dž. PÞi obsazov‡n’ PodkarpatskŽ Rusi honvŽdy vydal 15. bÞezna pÞ’kaz k obranž, kter‡ se väak po tÞech dnech zhroutila. Gener‡l Prchala se domn’val, ìe nžmeckŽ a protektor‡tn’ œÞady se postav’ proti obsazen’. Kdyì seznal, ìe tomu tak nebude, odeäel v kvžtnu 1939 do Polska, kde organizoval svobodnŽ legiony" z ‰echó a Slov‡kó pro boj proti Hitlerovi a Stalinovi.
17. z‡Þ’, kdy jiì byla por‡ìka Polska v poli hotova, odejel do Francie, kde se opžt pod’lel na formov‡n’ naäich jednotek. Politicky spolupracoval s M. Hodìou a á. Osuskùm, tedy protibeneäovskùm kÞ’dlem odboje. V ‹ervnu 1940 musel ve svŽ cestž pokra‹ovat - do Londùna. Mžl oväem z‡sadn’ rozpory s E. Beneäem. Kdyì se tomu kone‹nž podaÞilo odsunout Hodìu mimo hru, stanul v ‹ele opozice proti jeho (Beneäovž) koncepci. Beneä jej tedy v Þ’jnu 1940 pÞevedl mimo ‹innou vojenskou sluìbu. Toto bylo pozdžji interpretov‡no tak, ìe gener‡l Prchala ìil v exilu, pob’ral gener‡lskù plat a nepod’lel se na odboji!
Gener‡l Prchala se stal prezidentem ‹eskŽ N‡rodn’ rady, kter‡ zastupovala tu ‹‡st emigrace, kterŽ se nejprve nel’bil Beneäóv pÞ’klon k SSSR a po skon‹en’ v‡lky odsoudila i postup Beneäovy ‰SR proti Slov‡kóm a sudetskùm Nžmcóm.
Lev Prchala se jiì nikdy do svŽ vlasti nevr‡til. Hned v ‹ervenci roku 1945 byl za trest" zbaven hodnosti arm‡dn’ho gener‡la (pozn.: nyn’ jiì bùvalù gener‡l se väak nedal a u britskŽho soudu si vysoudil hodnost i penzi, kterou mu väak ofici‡lnž vzali). ë‡dost praìskŽ vl‡dy o vyd‡n’ gener‡la Prchaly britskŽ œÞady v roce 1946 odm’tly. Lze si pÞedstavit, co by jej ‹ekalo po roce 1948.
Roku 1950 dlel gener‡l Prchala nžkolikr‡t v Nžmecku, kde 6. srpna jmŽnem svŽho N‡rodn’ho vùboru uzavÞel smlouvu s Pracovn’ spole‹nost’ na ochranu sudetonžmeckùch z‡jmó" ve Wiesbadenu, ve kterŽ byl obsaìen n‡vrat sudetskùch Nžmcó do jejich vlasti (‹eskùch zem’) uzn‡n spravedlivùm a proto ozna‹en za samozÞejmù. Z iniciativy gener‡la Prchaly vznikl v prosinci 1950 sudetonžmecko-‹eskù federativn’ vùbor v Bonnu, kterù si kladl za c’l sjednotit väechny v exilu ìij’c’ ‰echy a sudetskŽ Nžmce v boji proti œtlaku a k pÞ’pravž n‡vratu do vlasti. TakŽ v kvžtnu 1955 pobùval gener‡l Prchala jako host na sudetonžmeckŽm sjezdu v Norimberku.
V kvžtnu 1958 obdrìel gener‡l Prchala Evropskou Karlovu cenu SudetonžmeckŽho krajanskŽho spolku. Gener‡l Prchala objasËoval v rozhlase pro‹ pÞevzal nžmeckŽ vyznamen‡n’: Nemohl jsem bùt spokojenù s postaven’m ‹eskŽho n‡roda, kterŽ mu bylo pÞisouzeno ve starŽ monarchii, ale takŽ nemohu schv‡liti postup praìskŽ vl‡dy proti n‡rodnostem". Neì ohrneme nos nad touto spoluprac’ gener‡la Prchaly s organizac’ W. Jaksche, je tÞeba si uvždomit, ìe sudetät’ Nžmci byli v tŽ dobž prakticky jedin’, komu leìel na srdci opravdu osud ‹eskùch zem’ pod komunistickùm r‡jem na zemi. ‰eät’ Nžmci d‡le mohli Prchalovi poskytnout prostÞedky a politickù vliv. Gener‡l nav’c jiì od roku 1939 prosazoval v politickŽ praxi œzkou stÞedoevropskou spolupr‡ci - zjevnž pochopil, ìe stÞedoevropskŽ mocenskŽ vakuum lze vyplnit zevnitÞ. D‡le budiì Þe‹eno, ìe N‡rodn’ vùbor byl vlastnž jedinù, kdo v exilu po v‡lce vykonal nžjakou alespoË trochu hmatatelnou ‹innost.
ëena gener‡la Prchaly byla dcerou bùvalŽho ruskŽho ministerskŽho pÞedsedy KerenskŽho. Gener‡l Prchala zemÞel 11. ‹ervna 1963 ve vžku 71 let ve Feldbachu v Rakousku. Jeätž nžkolik dn’ pÞed smrt’ se œ‹astnil zased‡n’ (snžmu) ‹eskùch exilovùch politikó ve Stuttgartu.

(Eugen)


Slovn’k velik‡nó ‹eskŽho nacionalismu - 7. d’l
Frantiäek S’s (5.9. 1878 - 17.8. 1938) politik, novin‡Þ a vydavatel

Frantiäek S’s poch‡zel z Maräova a mžl po‹etnŽ sourozenectvo. Vystudoval ‹eskŽ gymn‡zium v Brnž, potŽ studoval pr‡va a takŽ filozofii. PÞestoìe mžl nžkolik st‡tn’ch zkouäek, ani jeden obor nedokon‹il a nez’skal tak titul.
Od ml‡d’ byl Frantiäek S’s ‹innù politicky a taktŽì novin‡Þsky, neboé psal do nžkolika Krajinskùch listó, napÞ’klad v MladŽ Boleslavi a ‰eskùch Budžjovic’ch. Odtud si ho K. Kram‡Þ a ákarda vyt‡hli do Mlado‹eskŽ strany, kde se stal tajemn’kem (roku 1910).
V roce 1914 se aktivnž pod’l’ na vzniku org‡nu dom‡c’ho odboje, spolku Maffie, kde aktivnž pom‡h‡, pÞedevä’m v informov‡n’ velvyslanectv’ Ruska, Anglie a Francie o ‹eskŽm v‡le‹nŽm programu a pomžru ‹eskŽho n‡roda k Rakousku-Uhersku. Tak mohly bùt zemž ‹tyÞdohody informov‡ny o skute‹nŽm a nezkreslenŽm stavu vžc’ a ne tak, jak jej prezentovali ofici‡ln’ ‹eät’ aktivisti‹t’ ) poslanci a politici. Tyto revolu‹n’ ‹eskŽ poìadavky a memoranda tajnž pos’l‡ skrze svŽho bratra Vladim’ra S’se pósob’c’ho v Sofii (o Vl. S’sovi budeme samozÞejmž taktŽì ps‡t v jednom z pokra‹ov‡n’ slovn’ku velik‡nó ‹eskŽho nacionalismu). Ten je pÞed‡val pr‡vž velvyslancóm jmenovanùch zem’. Vedle memoranda rozäiÞuje napÞ’klad i mapu ‰eskoslovenskŽ republiky. Aby Frantiäek S’s mohl aktivnž pracovat v Maffii a byl zbaven neust‡lŽho pron‡sledov‡n’ rakouskou polici’ a aby nemusel narukovat, prodžlal fingovanou opereraci slepŽho stÞeva (jednu skute‹nou jiì oväem prodžlal). Svoji ‹innost pak vedl z m’stnost’ VinohradskŽ nemocnice.
V roce 1915 se aktivisti‹t’ poslanci v ‹ele s dr. Fiedlerem zmocËuj’ N‡rodn’ch listó, kde se tvoÞ’ politickù org‡n ‹eskŽ z‡kladny pro v‡le‹nou rakouskou politiku a vznik‡ prorakousk‡ N‡rodn’ strana, jeì h‡j’ posl‡n’ Þ’äe. Jedinù tradi‹n’ pron‡rodn’ den’k tak pÞest‡v‡ bùt skute‹nž n‡rodn’.
Proto v tomto roce zakl‡d‡ Frantiäek S’s ‹asopis N‡rod", jenì jako jeden z m‡la skute‹nž h‡j’ z‡jmy ‹eskŽho n‡roda a bojuje za utvoÞen’ samostatnŽho ‹eskŽho st‡tu. A jen d’ky redak‹n’mu kruhu okolo N‡roda" mohla bùt dokon‹ena za‹at‡ pr‡ce na vzniku ‰SR.
Po amnestii K. Kram‡Þe a A. Raä’na (v ‹ervenci roku 1917) se K. Kram‡Þ vrac’ do spr‡vn’ rady a ì‡d‡ odstoupen’ vžtäiny ‹lenó spr‡vn’ rady. Dne 15. 10. 1917 po nžkolika dohadov‡n’ch skute‹nž doälo k rezignaci a byla ustanovena nov‡ spr‡vn’ rada v ‹ele s K. Kram‡Þem, A. Raä’nem a J. Metelkou. Po dvou letech se tak opžt N‡rodn’ listy st‡vaj’ hl‡snou troubou n‡rodn’ho programu. Do redakce pÞich‡zej’ lidŽ okolo N‡roda" a F. S’s se st‡v‡ äŽfredaktorem N‡rodn’ch listó.
Pozdžji, po vzniku ‰SR se F. S’s aktivnž zapojuje i do pr‡ce politickŽ, jiì v N‡rodnž demokratickŽ stranž, kde väak pósobil hlavnž v jej’m radik‡ln’m kÞ’dle (Radik‡ln’ n‡rodn’ demokracie).
V roce 1933 se st‡v‡ dokonce ‹lenem sedmn‡cti‹lennŽho pÞedsednictva N‡rodn’ demokracie.
Mezit’m se stal z äŽfredaktora Þeditelem N‡rodn’ch listó.
Bohuìel po roce 1930, kdy prodžlal prvn’ z nžkolika mrtvic, postupnž ustupuje jak od pr‡ce politickŽ, tak i ìurnalistickŽ. Jeho nemocnŽ tžlo jiì nedovoluje pÞespÞ’liä aktivity a tak F. S’s p’äe jiì pouze symbolicky do novin a sp’äe se soustÞed’ na svoji knihu vzpom’nek.
Frantiäek S’s skoro aì symbolicky jako jeden z nejaktivnžjä’ch staviteló samostatnŽ ‰SR um’r‡ v pÞedve‹er okupace v roce 1938 v Praze.

PÞ’ätž uvedeme v naäem slovn’ku:
F. Lukavskù
Vysvžtlivky: ) aktivismus - bžhem 1. svžtovŽ v‡lky politickù smžr nžkterùch ‹eskùch politikó a stran loaj‡ln’ch k Rakousku-Uhersku, odm’taj’c’ samostatnou ‰SR.

(ET)
N‡vrat