Posadila jsem se tu u cesty, která je obklopená takovou tou zašle zlatavou trávou. Líbí se mi její barva - je taková ne úplně zlatá (jako třeba její vyšlechtěný příbuzenstvo obilí), ale našedivěle plavá a jak svítí slunce, na zeleným pozadí a proti modrýmu nebi se krásně rýsuje. Taky se mi líbí, že je taková elegantní, štíhle vysoká, upravená, má tak akorát dlouhý klasy, který nikam netrčí a na omak jsou chundelatě hebký. Každý stéblo je asi přes metr dlouhý a má dvě kolínka - jedno těsně nad zemí, pak jedno asi v 1/3 až 1/2 výšky - tam co se odděluje většinou ještě zelenej list, kterej nejdřív směřuje vzhůru a pak se tou tíhou sebe sama klopí k zemi. Mezi tímhle kolínkem a začátkem klasu je ještě jeden oddělující se lísteček, ale ten už má zelenou barvu za sebou.
Líbí se mi, že tahle tráva vždycky roste v hejnech a taky se mi líbí, že je umělecky nadaná a vždycky se usadí tam, kde je do očí bijící, jak je krásná. Patří k podzimu a k Brdům. Kdysi jsem si ji vzala domů - udělala jsem takový aranžmá do kytice, ale hrozně rychle vypelichala, takže když ji chci vidět, vždycky za ní musím vyjet.
