Stalo se vám někdy, že jste se toulali přírodou, unaveni se svezli do trávy, a najednou, něco vás zaujalo? A to tak silně, že jste chtě nechtě onomu objektu museli věnovat alespoň jednu myšlenku? Pokud ne, určitě to někdy zkuste a budete-li mít náladu, můžete to hodit i na papír.
Quercus rubra - divné jméno pro ten hezký mladý strom, před kterým sedím. Je ještě léty nepokroucený, s kůrou lesklou jak hladce oholená tvář. U nás mu říkáme Dub červený a už je vidět proč. Ostatní listy na podzim žloutnou, ale jen málokterým zrudnou tak jako tomuto dubu. Je mladý plný energie. Své větve má propleteny s asi 3krát silnějším dubem zimním, ale již je stejně vysoký. Porazí ho v tomto souboji? Jeho laločnaté ostré listy jakoby mu dávaly větší šanci, ale je těžké uspět proti stáří a jeho zkušenostem. Vyrůstá na samém kraji lesní školky a větvemi se již dere ven, nechce být střeženým děckem, chce růst sám za sebe. Vzteky skoro až rudne. Jednou přijde den, ve kterém se rozhodne. Přijde lesník a řekne: tu je místo jen pro jednoho, udělá barvou pruh a je to. Jak na to přišel? Zhodnotil stáří, zdraví, celkovou hmotu, chorobnost, výšku a pak, podle toho chce-li mít zdravý les či prodává-li dřevo nějakému bohatci, vybere ten či ten druhý. Věřím že v té by oba raději zůstali spolu, ale nejde to.
