Není to tak dávno, co jsem postával na stanici autobusů na Opatově a čekal spolu s ostatními spolužáky na náš speciál. Dorazil s malým zpožděním, na chvíli zablokoval příjezdovou cestu pro kolegy s MHD, ale pak již vyrazil co nejrychleji k cíli. Tím byla jaderná elektrárna Dukovany, která leží nedaleko Třebíče, na Moravě. Již z dálky nás vítala oblaka páry, valící se ze šesti chladících, věží a motanice drátů s vysokým napětím. Mnozí v této husté pavučině začali propadat panice a obávat se o svojí bezpečnost. Přeci jenom, blížili jsme se k ATOMOVÉ elektrárně.
Hned po příjezdu jsme byli posazeni do luxusního kinosálu, kde nás vysoko postavený pracovník elektrárny zahrnul množstvím zajímavých informací, ale k tomu až později. Exkurze začala. Všichni obdrželi helmice, příkaz k vypnutí mobilů, prošli detekčním zařízením a kontrolou OP a každé skupině byl přidělen pracovník z hochů od Group 4. Prohlídka byla nesmírně zajímavá i přesto, že jsme byli ochuzeni o teoretickou přípravu, a tak naše dotazy byly méně fundované, než by se dalo očekávat. Prošli jsme strojovnou, reaktorovým sálem, úložištěm jak lehce radioaktivního odpadu tak i vyhořelého paliva (zde se jednalo pouze o mezisklad), řídícím centrem a jídelnou, a všude se pohybovali pracovníci ve žlutých kombinézách. Závěr patřil opět otázkám v kinosále.
Krom vědomí, že jsem byl v místech, kam se běžný smrtelník nedostane, jsem si odvezl několik dalších vědomostí. Například že cena jaderné energie z Dukovan je nejnižší z celé ČR ve srovnání s ostatními zdroji např. tepelnými elektrárnami, cca 560 Kč za MWh. Roční úspora peněz v částce kolem 700 miliónů korun jde do fondu na financování pozdější likvidace elektrárny i odpadů vzniklých z její činnosti. Co se týče negativních vlivů na zdraví pracovníků a okolí, je změřeno, že je zdravější stát hodinu těsně vedle reaktoru, než se procházet v Třebíči po náměstí. A vůbec, dávka radioaktivity, jakou dostane průměrný člověk z přírodních zdrojů je prý o několik řádů vyšší než ta, kterou by získal pobytem v elektrárně. Množství za rok vyhořelého paliva z jednoho reaktoru (Dukovany mají čtyři) je sud o vnitřních rozměrech cca 2,5 krát 1,5 m. V tomto palivu je také ukryt obrovský energetický potenciál, který však ještě neumíme využít. Možná jednou. A nakonec otázka: jaký má elektrárna vliv na okolní životní prostředí? Prý nepostřehnutelný, což se o tepelných elektrárnách v nejmenším říci nedá. Možnost havárie? Žádná, pokud se nestane řídícím pracovníkem šílenec a psychopat. Váš názor? Kdo nevěří, ať tam běží, a kdo věří, ať běží dostavět Temelín.
Díky, že jste vydrželi až do konce, a berte to jenom jako věc k zamyšlení.
