abdigacni dopis 10 nacelnika Neskenonu Shagwatese - zverejnen 17.7.2000
Bojovníci Neskenonu!!!
Tábor se chystá ke svému konci a já, desátý náčelník kmene Shagwates, Vám přináším nové zvěsti. Čas utíká jako voda v potoce a celý oddíl opět trochu zestárl. Připadá mi jako chvilka doba, před kterou jsme slavili 30. výročí založení Neskenonu, a již se kvapem blíží naše pětatřicetiny. Také jsem skoro ani nestihl mrknout okem a je tu konec třetího období, co mám tu čest Vás vést na společných akcích, výpravách a táborech. Během této doby jste mi ale vyrostli pod rukama a z ušlápnutých nováčků se stali owachirové a z mých „podřízených“ se stali partneři ve vedení. Poslední dobou jsem občas cítil takové šimrání za krkem, které mi čím dál tím hlasitěji říkalo: „Vyrostli další schopní bojovníci na stezce lesní moudrosti, nemáš se čeho bát.“
Zejména z tohoto důvodu jsem se rozhodl k zásadnímu kroku. Mohu vám tudíž nyní oznámit, že se tímto na táborovém sněmu vzdávám funkce náčelníka kmene, do které jste mne před třemi lety zvolili. Po celo dobu jsem se snažil dát kmeni to nejlepší, co jsem měl, a odejdu proto s čistým svědomím a s pocitem, že oddíl nenechávám na holičkách, ale dávám mu možnost rozkvětu třeba i jiným směrem a s novým náčelnictvem.
Pravdou je, že kmen není zrovna v ideálním početním stavu. Doufám však, že nový tým vedení s mojí pomocí získá nadšené nováčky pro naší činnost a že se tak dočkáme stavu, kdy bude příští tábor hlídán po celou noc, služby budou méně náročné a meziklanové boje o to lítější. Važte si proto každého člena - každého nového kamaráda, neboť kamáradi, ti jsou potřeba v životě nejvíce a není jich nikdy dostatek.
Krok který se chystám provést, nebude pro mě lehký, to mi věřte. Prožil jsem ve kmeni třináct let a nikdy jsem jich nelitoval a litovat nebudu. Všechna úskalí jako jsou hlídky, poplachy, deštivé výpravy, plnění zasvěcovačky či puchýře na patách, byly tou nejlepší školou jak poznat primitivní styl života a jeho strasti, poznat ty nejlepší lidi, jaké jsem kdy znal, a sáhnout si někam hluboko do sebe, kde možná lze nalézt smysl života. Držte se proto této myšlenky woodcraftu, skautingu a hlavně Neskenonu, protože věřím, že vede k cíli.
Co říci na závěr? Moji drazí. Přeji vám šťastnou cestu dalším životem, aby nebyla jen tak nějaká, ale stala se sebezpevňujícím stoupáním na horu, ať už v jakémkoli smyslu slova. Těším se, jak budu moci oddíl z povzdálí sledovat, když bude třeba pomoci, a hlavně, jak se budu moci vracet k našim ohňům, kde uvidím Vás, hrdé bojovníky kmene Neskenon.
10.náčelník Neskenonu
