Nadílka 99
Letošní nadílka rozhodně nebyla nudná.
Všechno začalo už ráno. Já například jsem nebyl předtím cca. 14 dní v klubovně. No a ráno si v klidu přijdu a hned šok. Celá podlaha sklepa rozkopaná, kde není příkop tam je hromada suti. To by ještě taková tragédie nebyla. Nejhorší ovšem je jedna věc která činí klubovnu totálně neobyvatelnou – rozkopaný záchod.
Naštěstí se záhy našlo řešení – klubovnu nám půjčily Tussilačky. Klubovnu jsme sehnali a tak už zbývaly pouze některé podružnosti – jídlo, pití, stromek, ozdoby apod. Já sám jsem se vydal nakupovat jídlo – zážitek věru neuvěřitelný. Tisíce lidí vzali supermarkety útokem a tak jsem potřeboval hodně ostré lokty a rychlé nohy.
Sraz jsme měli u Tussilaček v klubovně. Tam na nás už čekala uklizená klubovna (na tomto místě musím čtenáře upozornit že to nebylo způsobeno pořádností Tussilaček, ale tím že jsme ji předtím sami uklidili – pozn. aut.). První co jsem zaregistroval nebyl ani tak výše zmíněný pořádek, ale cosi podivného. Chvíli jsem nechápal v čem je tak zásadní odlišnost od naší klubovny. Až po chvíli se mi rozsvítilo. Ta odlišnost byla cca. 50 0C. Jejich klubovna totiž nemá 1000% vlhkost a je vytápěna ústředním topením. Někteří hlupáci dokonce tvrdili že je tam vedro. No mně tam vedro nebylo – stačilo mi vzpomenout si na Sibiř (Sibiř = naše klubovna) a hned sem se zatřásl zimou.
Kdosi (tuším, že Mlčimův klan) dokonce dovalil stromeček a ozdoby, a tak nadílka mohla nerušeně začít. No možná že ne úplně nerušeně. Ze stěny se na nás totiž usmívalo jakési čidlo (Avačin tvrdila že to je detektor kouře). A tak obřad 13-ti svíček zpestřovalo vyhlížení požárníků (no, spíše hasičů). Nepřijeli a tak nadílka mohla pokračovat.
Velice úspěšný byl samozřejmě Quak-quak. Moji favoriti byli bobři a musím říct že nezklamali. Plně dostáli bobří pověsti a já jsem si nemohl nevzpomenout, jak jsem jako owačira bobrů „miloval“ quak-quak. UEGH. Všichni přežili a tak konečně mohlo začít to proč jsme všichni přišli, to proč se každoročně pořádá nadílka, to proč existují vánoce – rozdávání dárků, dárečků a darů. Ježíšek se letos opravdu činil. Jen pouštění svíčko - ořechových lodiček se trochu zvrhlo. Nešlo ani tak o to kdo nejdéle vydrží, ale o to kolik cizích lodí zapálí. Po pouštění lodí jsme všichni nahlédli do budoucnosti – vylili jsme si barvou obrazce na papír, někteří i na oblečení.
Teď už jistě někteří čtenáři kroutí hlavou. Jiní si trhají vlasy. Další nevěří svým očím. KLID!!! Musím Vás samozřejmě uklidnit, ještě jsme se v „Neckenónu“ nezbláznili. Jen jsem si to nejdůležitější nechal na konec. Takže co bylo k jídlu? Vynikající delikatesní chlebíčky. Jistě nebyla náhoda, že většina osazenstva odcházela přejedena, přežrána a přepapána. Několik posledních chlebíčků bylo snědeno pouze pod pohrůžkou celoročního hladomoru.
Takže povedla se nadílka? To musíte posoudit vy, členové (kdo řekne ne, tak ať mi nechodí na oči).
Rotsio
