ΕΣΠΕΡΙΝΟΣ ΕΝ ΤΑΙΣ ΚΥΡΙΑΚΑΙΣ

ο Ιερεύς: Ευλογητός ο Θεός ημών, πάντοτε, νύν, καί αεί, καί εις τούς αιώνας τών αιώνων. 

ο Αναγνώστης: Αμήν.

 

Oficio solemne

de las Vísperas dominicales

(En ausencia de sacerdote, el Lector designado, da inicio, diciendo: "Por las intercesiones de nuestros santos padres, Señor Jesucristo, nuestro Dios, ten piedad y sálvanos.")

 

(Los días ordinarios, cuando las vísperas se hacen separadas de las Maitines, el sacerdote, ante las puertas santas dice:)

 

S Bendito sea nuestro Dios, en todo tiempo, ahora y siempre y por los siglos de los siglos.

 

(Si se celebran vigilias, dice:)

S Gloria a la Santa Trinidad Consustancial, Vivificadora e Indivisible, ahora y siempre y por los siglos de los siglos. 

 

(Si las Vísperas preceden a la Liturgia, se dice:)

S Bendito sea el Reino del Padre, del Hijo y de el Espíritu Santo, ahora y siempre y por los siglos de los siglos.

 

L Amén

 

(En tiempo pascual se canta o lee el tropario pascual.  En tiempo ordinario si se celebran vigilias o la divina liturgia, se pasa al salmo invitatorio, "Venid, adoremos...", y acto seguido el salmo 103.  Si se celebran vísperas ordinarias y no han estado precedidas de ningún oficio, se da inicio, diciendo:)

Ιερεύς Δόξα σοί ο Θεός, δόξα σοί.

Βασιλεύ Ουράνιε, Παράκλητε, το Πνεύμα της Αληθείας, ο Πανταχού Παρών και τα Πάντα Πληρών, ο Θησαυρός των Αγαθών και Ζωής Χορτηγός, ελθέ και σκήνωσον εν ημίν και καθάρισον ημάς από πάσης κηλίδος και σώσον, Αγαθέ τας ψυχάς ημών.

Αναγνώστης Αμήν. Άγιος ο Θεός, Άγιος Ισχυρός, Άγιος Αθάνατος, ελέησον ημάς (εκ γ')

Δόξα... Καί νύν...

 

L ¡Gloria a Ti, o Dios nuestro, gloria a Ti!

 

Rey del cielo, Consolador, Espíritu de Verdad, Tú que estás presente en todo lugar y llenas todo, Tesoro de bienes y dador de vida ven y habita en nosotros, purifícanos de toda mancha y salva nuestras almas, Tú que eres bondad.

 

Amén.  Santo Dios, Santo Fuerte, Santo Inmortal, ten piedad de nosotros.  

(3 veces)

 

Gloria al Padre y al Hijo y al Espíritu Santo, ahora y siempre y por los siglos de los siglos. Amén.

Παναγία Τριάς, ελέησον ημάς.  Κύριε, ιλάσθητι ταίς αμαρτίαις ημών, Δέσποτα, συγχώρησον τάς ανομίας ημίν.   Άγιε, επίσκεψαι καί ίασαι τάς ασθενείας ημών,

ένεκεν τού ονόματός σου.  

Κύριε, ελέησον, Κύριε, ελέησον, Κύριε, ελέησον.

Δόξα... Καί νύν...

 

Santísima Trinidad, ten piedad de nosotros, Señor, purifícanos de nuestros pecados; Maestro, perdona nuestras iniquidades; Santo, visítanos y cura nuestros debilidades por causa de Tu Nombre.

Señor, ten piedad. (3 veces) Gloria al Padre y al Hijo y a el Espíritu Santo, ahora y siempre y por los siglos de los siglos. Amén.

 

Πάτερ ημών ο εν τοίς ουρανοίς, αγιασθήτω τό όνομά σου, ελθέτω η βασιλεία σου, γενηθήτω τό θέλημά σου, ώς εν ουρανώ, καί επί τής γής. Τόν άρτον ημών τόν επιούσιον δός ημίν σήμερον, καί άφες ημίν τά οφειλήματα ημών, ώς καί ημείς άφίεμεν τοίς οφειλέταις ημών, καί μή εισενέγκης ημάς εις πειρασμόν, αλλά ρύσαι ημάς από τού πονηρού.

Ιερεύς Ότι σού εστιν η βασιλεία και η δύναμις και η δόξα,

του Πατρός και του Υιού και του Αγίου Πνεύματος

νυν και αεί και εις τους αιώνας των αιώνων. Αμήν.

Κύριε, ελέησον. (12 φορές)

 

 

Padre nuestro, que estas en los cielos, santificado sea Tu Nombre, venga a nosotros Tu reino, hágase Tu voluntad así en la tierra como en el cielo; el pan nuestro de cada día dánosle hoy. Perdona nuestras deudas así como nosotros perdonamos a nuestros deudores. Y no nos dejes caer en la tentación, más bien líbranos del maligno.

 

S Pues tuyo es el reino, el poder y la gloria, del Padre, Hijo y Espíritu Santo, ahora y siempre y por los siglos de los siglos.

 

L Amén.

Señor, ten piedad. (12 veces)

1.      Δεύτε, προσκυνήσωμεν και προσπέσωμεν τω βασιλεί ημών Θεώ.

2.      Δεύτε, προσκυνήσωμεν και προσπέσωμεν Χριστώ, τω βασιλεί ημών Θεώ.

3.      Δεύτε, προσκυνήσωμεν και προσπέσωμεν αυτώ Χριστώ, τω βασιλεί και Θεώ ημών.

1.  ¡Venid, adoremos, prosternémosnos ante Dios, nuestro Rey!

2.  ¡Venid, adoremos, prosternémosnos ante Cristo, nuestro Rey, Dios!

3.  ¡Venid, adoremos, prosternémosnos ante el mismo Cristo, nuestro Rey y nuestro Dios!

 Ψαλμός 103

  1. Ευλόγει η ψυχή μου, τόν Κύριον· Κύριε ο Θεός μου εμεγαλύνθης σφοδρα.

  2. Εξομολόγησιν καί μαγαλοπρέπειαν ενεδύσω, αναβαλλόμενος φώς ως ιμάτιον.

  3. Εκτείνων τον ουρανόν ωσεί δέρριν, ο στεγάζων εν ύδασιν τά υπερώα αυτού.

  4. Ο τιθείς νέφη τήν επίβασιν αυτού, ο περιπατών επί πτερύγων ανέμων.

  5. Ο ποιών τούς Αγγέλους αυτού πνεύματα, καί τούς λειτουργούς αυτού πυρός φλόγα.

  6. Ο θεμελιών τήν γήν επί τήν ασφάλειαν αυτής, ου κλιθήσεται εις τόν αιώνα τού αιώνος.

  7. Άβυσσος ως ιμάτιον το περιβόλαιον αυτού, επί τών ορέων στήσονται ύδατα.

  8. πό επιτιμήσεώς σου φεύξονται, από φωνής βροντής σου δειλιάσουσιν.

  9. Αναβαίνουσιν όρη, καί καταβαίνουσι πεδία εις τόπον, όν εθεμελίωσας αυτά.

  10. Όριον έθου, ό ου παρελεύσονται, ουδέ επιστρέψουσι καλύψαι την γήν.

  11. Ο εξαποστέλλων πηγάς εν φάραγξιν, ανάμεσον τών ορέων διελεύσονται ύδατα.

  12. ποτιούσι πάντα τά θηρία τού αγρού, προσδέξονται όναγροι εις δίψαν αυτών.

  13. Επ' αυτά τά πετεινά τού ουρανού κατασκηνώσει· εκ μέσου τών πετρών δώσουσι φωνήν.

  14. Ποτίζων όρη εκ τών υπερώων αυτού· από καρπού τών έργων σου χορτασθήσεται η γή.

  15. Ο εξανατέλλων χόρτον τοίς κτήνεσι, καί χλόην τή δουλεία τών ανθρώπων.

  16. Τού εξαγαγείν άρτον εκ τής γής· καί οίνος ευφραίνει καρδίαν ανθρώπου.

  17. Τού ιλαρύναι πρόσωπον εν ελαίω· καί άρτος καρδίαν ανθρώπου στηρίζει.

  18. Χορτασθήσεται τα ξύλα τού πεδίου, αι κέδροι τού Λιβάνου, άς εφύτευσας.

  19. Εκεί στρουθία εννοσσεύσουσι, τού ερωδιού η κατοικία ηγείται αυτών.

  20. Όρη τά υψηλά ταίς ελάφοις, πέτρα καταφυγή τοίς λαγωοίς.

  21. Εποίησε σελήνην εις καιρούς· ο ήλιος έγνω τήν δύσιν αυτού.

  22. Έθου σκότος, καί εγένετο νύξ· εν αυτή διελεύσονται πάντα τά θηρία τού δρυμού.

  23. Σκύμνοι ωρυόμενοι τού αρπάσαι, καί ζητήσαι παρά τώ Θεώ βρώσιν αυτοίς.

  24. Ανέτειλεν ο ήλιος, καί συνήχθησαν, καί εις τάς μάνδρας αυτών κοιτασθήσονται.

  25. Εξελεύσεται άνθρωπος επί τό έργον αυτού, καί επί τήν εργασίαν αυτού έως εσπέρας.

  26. Ως εμεγαλύνθη τά έργα σου, Κύριε· πάντα εν σοφία εποίησας· επληρώθη η γή τής κτίσεώς σου.

  27. Αύτη η θάλασσα η μεγάλη καί ευρύχωρος· εκεί ερπετά ών ουκ έστιν αριθμός, ζώα μικρά μετά μεγάλων.

  28. Εκεί πλοία διαπορεύονται· δράκων ούτος, όν έπλασας εμπαίζειν αυτή.

  29. Πάντα πρός σέ προσδοκώσι, δούναι τήν τροφήν αυτών  εις εύκαιρον· δόντος σου αυτοίς συλλέξουσιν.

  30. Ανοίξαντός σου τήν χείρα, τά σύμπαντα πλησθήσονται χρηστότητος· αποστρέψαντος δέ σου τό πρόσωπον, ταραχθήσονται.

  31. Αντανελείς τό πνεύμα αυτών, καί εκλείψουσι, και εις τόν χούν αυτών επιστρέψουσιν.

  32. Εξαποστελείς τό πνεύμα σου, καί κτισθήσονται, καί ανακαινιείς τό πρόσωπον τής γής.

  33. Ήτω η δόξα Κυρίου εις τούς αιώνας· ευφρανθήσεται Κύριος επί τοίς έργοις αυτού.

  34. Ο επιβλέπων επί τήν γήν, καί ποιών αυτήν τρέμειν· ο απτόμενος τών ορέων, και καπνίζονται.

  35. Άσω τώ Κυρίω εν τή ζωή μου, ψαλώ τώ Θεώ μου έως υπάρχω.

  36. Ηδυνθείη αυτώ η διαλογή μου, εγώ δέ ευφρανθήσομαι επί τώ Κυρίω.

  37. Εκλείποιεν αμαρτωλοί από τής γής, καί άνομοι, ώστε μη υπάρχειν αυτούς. Ευλόγει, η ψυχή μου, τον Κύριον.

Salmo 103

  1. Alma mía, bendice al Señor, Señor Dios mío, eres infinitamente grande;

  2. te has cubierto de alabanza y de esplendor, te has revestido de luz como de un manto,

  3. has desplegado los cielos como una tienda. Ha formado con las aguas el cerco de sus altos aposentos,

  4. aquel que hace de las nubes su carruaje, que se adelanta sobre las alas de los vientos;

  5. el que hace de sus ángeles espíritus, y de sus servidores llamas de fuego;

  6. que ha asentado la tierra sobre sus bases para que sea inconmovible para siempre jamás.

  7. El oceáno la cubrirá como un vestido, las aguas se alzarán sobre los montes;

  8. al amenazarlas emprenderán la fuga a la voz de tu trueno, serán tomadas de temor. 

  9. Y saltan por las montañas y bajan por los valles, al sitio que les has fijado.

  10. Has dado un límite que las aguas no traspasarán, para que no vuelvan a cubrir la tierra. 

  11. Haces manar las fuentes a los torrentes, entre las montañas, las aguas se abren un camino;

  12. abrevan a todas las bestias de los campos, en ellas los onagros apagarán su sed.

  13. Sobre ellas, los pájaros del cielo establecerán su morada, entre las rocas harán sentir su voz.

  14. Desde sus altos aposentos empapa las montañas; del fruto de tus obras hartas la tierra. 

  15. Haces crecer la hierba para el ganado y las plantas para el servicio del hombre,

  16. para que extraiga el pan de la tierra, y el vino que recrea el corazón del hombre,

  17. el aceite para hacer lucir su rostro, y el pan fortifique el corazón del hombre.

  18. Los árboles de los campos serán saciados, los cedros del Líbano que has plantado;

  19. en ellos los pájaros hacen su nido, la casa de la cigüeña los domina.

  20. A los rebecos pertenecen las altas montañas, las rocas son el refugio de las liebres.

  21. Ha hecho la luna por marcar el tiempo, el sol conoce la hora de su ocaso. 

  22. Has puesto la tiniebla y cae la noche, en ella los animales del bosque se ponen en movimiento,

  23. los cachorros del león que rugen por la presa, y reclaman a Dios su alimento.

  24. El sol sale y ellos se recogen y van a echarse a sus guaridas. 

  25. El hombre saldrá a su trabajo, para hacer su faena hasta la tarde. 

  26. Que admirables son tus obras, Señor, has hecho todas las cosas con sabiduría; de tus criaturas está llena la tierra.

  27. Allí está la mar, vasta y espaciosa; en ella viven numerosos reptiles, animales pequeños y grandes;

  28. por allí los barcos van y venden, y la ballena que formaste para jugar en ella.

  29. Todos esperan de Ti que les des su alimento a su tiempo.  Tú se lo das y lo toman;

  30. abres la mano, y se sacian por tu bondad.  Pero cuando escondes tu rostro, se anonadan;

  31. retiras tu aliento, desaparecen, y vuelven al polvo.

  32. Envías tu Espíritu, son creados, y renuevas la faz de la tierra. 

  33. ¡Que la gloria del Señor sea eternamente!  El Señor se regocije en sus obras. 

  34. Él que mira la tierra, y la hace temblar, que toca las montañas y echan humo.

  35. Cantaré al Señor toda mi vida, salmodiaré para mi Dios mientras yo sea. 

  36. Que mis pensamientos le sean agradables; encontraré mis delicias en el Señor. 

  37. Que los pecadores desaparezcan de la tierra y ya no más existan los impíos.  Bendice al Señor, alma mía.

Καί πάλιν

Ο ήλιος έγνω τήν δύσιν αυτού· έθου σκότος, καί εγένετο νύξ.

Ως εμεγαλύνθη τά έργα σου, Κύριε· πάντα εν σοφία εποίησας.

 

Δόξα... Καί νύν ...

Αλληλούϊα, Αλληλούϊα, Αλληλούϊα. Δόξα σοι ο Θεός

(εκ γ').  Η ελπίς ημών, Κύριε, δόξα σοι.

El sol conoce la hora de su ocaso.  Has puesto la tiniebla y cae la noche. Que admirables son tus obras, Señor, has hecho todas las cosas con sabiduría.

 

Gloria al Padre y al Hijo y al Espíritu Santo. Ahora y siempre y por los siglos de los siglos. Amén.

 

Aleluya, aleluya, aleluya, gloria a Ti, o Dios. (3 veces)

Eres nuestro auxilio, gloria a Ti.

 

     

1.      Εν ειρήνη του Κυρίου δεηθώμεν.

Ο Χορός:  Κύριε, ελέησον.

2.      Υπέρ της άνωθεν ειρήνης, και της σωτηρίας των ψυχών ημών, του Κυρίου δεηθώμεν.

3.      Υπέρ της ειρήνης του σύμπαντος κόσμου, ευσταθείας των αγίων του Θεού Εκκλησιών, και της των πάντων ενώσεως, του Κυρίου δεηθώμεν.

4.      Υπέρ του αγίου οίκου τούτου, και των μετά πίστεως, ευλαβείας, και φόβου Θεού εισιόντων εν αυτώ, του Κυρίου δεηθώμεν.

5.      Υπέρ των ευσεβών και ορθοδόξων χριστιανών, του Κυρίου δεηθώμεν.

6.      Υπέρ του Αρχιεπισκόπου ημών,­­­____, του τιμίου πρεσβετερίου, της εν Χριστώ διακονίας, παντός του Κλήρου και του Λαού, του Κυρίου δεηθώμεν.

7.      Υπέρ του ευσεβούς ημών Έθνους, πάσης Αρχής και Εξουσίας εν αυτώ, του κατά ξηράν θάλασσαν και αέρα φιλοχρίστου ημών στρατού, του Κυρίου δεηθώμεν.

8.      Υπέρ της (πόλεως) ταύτης, πάσης πόλεως και χόρας και των πίστει οικούντων εν αυταίς, του Κυρίου δεηθώμεν.

9.      Υπέρ ευκρασίας αέρων, ευφορίας των καρπών της γης και καιρών ειρηνηκών, του Κυρίου δεηθώμεν.

10. Υπέρ πλεόντων, οδοιπορούντων, νοσούντων, καμνόντων, αιχμαλώτων και της σωτηρίας αυτών, του Κυρίου δεηθώμεν.

11. Υπέρ του ρυσθήναι ημάς από πάσης θλίψεως, οργής, κινδύνου και ανάγκης, του Κυρίου δεηθώμεν.

12. Αντιλαβού, σώσον, ελέησον και διαφύλαξον ημάς, ο Θεός, τη ση χάριτι.

13. Της Παναγίας, αχράντου, υπερευλογημένης, ενδόξου, Δεσποίνης ημών Θεοτόκου και αειπαρθένου Μαρίας, μετά πάντων των Αγίων μνημονεύσαντες, εαυτούς και αλλήλους και πάσαν την ζωήν ημών, Χριστώ τω Θεώ παραθώμεθα.   Ο Χορός: Σοί Κύριε.

ο Ιερεύς:  Ότι πρέπει σοι, πάσα δόξα, τιμή και προσκύνησις, τω Πατρί και τω Υιώ και τω Αγίω Πνεύματι, νυν και αεί και εις τους αιώνας των αιώνων.

Ο Χορός: Αμήν.

Gran  Letanía 

  1. Diácono:  En paz, rogamos al Señor.

C Kyrie eleison.  (Lo mismo al resto de las peticiones)

  1. Diácono: Por la paz que viene de los cielos y la salvación de nuestras almas, rogamos al Señor.

  2. Por la paz del mundo entero, la estabilidad de las santas Iglesias de Dios y la unión de todos, rogamos al Señor.

  3. Por esta santa casa, por todos quienes entran con fe, piedad y temor de Dios, rogamos al Señor.

  4. Por los cristianos ortodoxos, rogamos al Señor.

  5. Por nuestro patriarca N., nuestro obispo N., el orden venerable de los presbíteros, el diaconado en Cristo, por todo el clero y todo lo pueblo, rogamos al Señor.

  6. Por nuestro país y quienes lo gobiernan, rogamos al Señor.

  7. Por esta ciudad (pueblo, monasterio), por toda ciudad y aldea y por aquellos que viven en fe, rogamos al Señor.

  8. Por las estaciones clementes, la abundancia de frutos de la tierra y los días de paz, rogamos al Señor.

  9. Por aquellos que atraviesan el mar y los aires, los viajeros, los enfermos, los prisioneros, por todos aquellos que padecen y por la salvación de todos, rogamos al Señor.

  10. Por ser librados de toda aflicción, enemistad, peligro y necesidad, rogamos al Señor.

  11. Socórrenos, sálvanos, ten piedad de nosotros y guárdanos, o Dios, por tu gracia.

  12. Invocando nuestra santísima, toda pura, toda bendita y gloriosa Theotokos, la Madre de Dios y siempre Virgen María, y todos los Santos, confiémonos nosotros mismos, los unos a los otros y toda nuestra vida a Cristo, nuestro Dios.

     

    C A Ti, Señor.

     

    S Porqué a Ti pertenecen toda gloria, honor y adoración, Padre, Hijo y Espíritu Santo, ahora y siempre y por los siglos de los siglos.

     

    C Amén

(Lectura del psaltiri: se leen los salmos previstos en el Typicón; los días ordinarios se divide el catisma en tres estribillos, intercalando entre la 1ª y la 2ª y entre esta y la 3ª, "Gloria...ahora y... aleluya aleluya aleluya, gloria a Ti, o Dios -x3- Kyrie eleison -x3-, gloria...ahora y...Amén."  al acabar la 3ª, "Gloria... ahora y... aleluya, aleluya, aleluya, gloria a Ti, o Dios." Dónde es costumbre se reduce la lectura del psaltiri a un solo aposento, o un salmo si es muy largo, y se acaba como si se tratara del tercer aposento.)

(Los sábados al atardecer, en las fiestas de la Madre de Dios y de los Santos con polyeleos, se cantan los extractos del primero catisma: Dichoso aquél...")

 

Έτι και έτι εν ειρήνη του Κυρίου δεηθώμεν.

Ο Χορός:  Κύριε, ελέησον.

Αντιλαβού, σώσον, ελέησον και διαφύλαξον ημάς, ο Θεός, τη ση χάριτι.

Ο Χορός:  Κύριε, ελέησον.

Της Παναγίας, αχράντου, υπερευλογημένης, ενδόξου, Δεσποίνης ημών Θεοτόκου και αειπαρθένου Μαρίας, μετά πάντων των Αγίων μνημονεύσαντες, εαυτούς και αλλήλους και πάσαν την ζωήν ημών, Χριστώ τω Θεώ παραθώμεθα.   Ο Χορός: Σοί Κύριε.

D Aún y nuevamente en paz, rogamos al Señor.

 

C Kyrie eleison.

 

D Socórrenos, sálvanos, ten piedad de nosotros y guárdanos, o Dios, por tu gracia.

 

C Kyrie eleison.

 

D Invocando nuestra santísima, toda pura, toda bendita y gloriosa Theotokos, la Madre de Dios y siempre Virgen María y todos los Santos, confiémonos nosotros mismos, los unos a los otros, y toda la nuestra vida a Cristo, nuestro Dios.

 

C  A Ti, Señor.

 Ψαλμός 140

τού τυχόντος Ήχου

  1. Κύριε εκέκραξα πρός σέ, εισάκουσόν μου, εισάκουσόν μου, Κύριε. Κύριε, εκέκραξα πρός σέ, εισάκουσόν μου· πρόσχες τή φωνή τής δεήσεώς μου, εν τώ κεκραγέναι με πρός σέ· εισάκουσόν μου, Κύριε.

  2. Κατευθυνθήτω η προσευχή μου, ως θυμίαμα ενώπιόν σου· έπαρσις τών χειρών μου θυσία εσπερινή· εισάκουσόν μου, Κύριε.

  3. Θού, Κύριε, φυλακήν τώ στόματί μου, καί θύραν περιοχής περί τά χείλη μου.

  4. Μή εκκλίνης τήν καρδίαν μου εις λόγους πονηρίας, τού προφασίζεσθαι προφάσεις εν αμαρτίαις.

  5. Σύν ανθρώποις εργαζομένοις τήν ανομίαν, καί ου μή συνδυάσω μετά τών εκλεκτών αυτών.

  6. Παιδεύσει με δίκαιος εν ελέει, καί ελέγξει με· έλαιον δέ αμαρτωλού μή λιπανάτω τήν κεφαλήν μου.

  7. Ότι έτι καί η προσευχή μου εν ταίς ευδοκίαις αυτών·  κατεπόθησαν εχόμενα πέτρας οι κριταί αυτών.

  8. Ακούσονται τά ρήματά μου, ότι ηδύνθησαν· ωσεί πάχος γής ερράγη επί τής γής, διεσκορπίσθη τά οστά ημών παρά τόν άδην.

  9. Ότι πρός σέ, Κύριε, Κύριε, οι οφθαλμοί μου· επί σοί ήλπισα, μή αντανέλης τήν ψυχήν μου.

  10. Φύλαξόν με από παγίδος ής συνεστήσαντό μοι, καί από σκανδάλων τών εργαζομένων τήν ανομίαν.

  11. Πεσούνται εν αμφιβλήστρω αυτών οι αμαρτωλοί, κατά μόνας ειμί εγώ, έως άν παρέλθω.

Ψαλμός 141

  1. Φωνή μου πρός Κύριον εκέκραξα, φωνή μου πρός Κύριον εδεήθην.

  2. Εκχεώ εναντίον αυτού τήν δέησίν μου, τήν θλίψίν μου ενώπιον αυτού απαγγελώ.

  3. Εν τώ εκλείπειν εξ εμού τό πνεύμά μου, καί σύ έγνως τάς τρίβους μου.

  4. Εν οδώ ταύτη, ή επορευόμην, έκρυψαν παγίδα μοι.

  5. Κατενόουν εις τά δεξιά, καί επέβλεπον, ότι ουκ ήν ο επιγινώσκων με.

  6. Απώλετο φυγή απ' εμού καί ουκ έστιν ο εκζητών τήν ψυχήν μου.

  7. Εκέκραξα πρός σέ, Κύριε· είπα· Σύ εί η ελπίς μου, μερίς μου εί εν γή ζώντων.

  8. Πρόσχες πρός τήν δέησίν μου, ότι εταπεινώθην σφόδρα. Ρύσαί με εκ τών καταδιωκόντων με, ότι εκραταιώθησαν υπέρ εμέ.

Himno del lucernario

(Extractos de los salmos 140, 141, 129 y 116; se intercalan  estíjeras, los días encomenderos 6, 3 extraídas del Octóijos y 3 del Menologio, o en su defecto todas seis del Octóijos.)

(El diácono inciensa el altar, el santuario, y la nave mientras el coro canta el LUCERNARIO en el Eco correspondiente del Octóijos, o bien en el Eco marcado en el Triodo o en el Menologio; normalmente se cantan los dos primeros versículos del salmo 140, y los otros son leídos los días ordinarios o cantados en las grandes fiestas.)

 

  1. Coro:  Señor, a Ti clamo, escúchame; escúchame, Señor. Señor, a Ti os clamo, escúchame; escucha mi plegaria, cuando clamo hacia Ti, escúchame, Señor.  

  2. Que mi plegaria se eleve ante Ti como el incienso, y mis manos alzadas sean como el sacrificio de la tarde. Escúchame, Señor.

  3. Lector:  Estableces, Señor, para mi boca vigilancia y fortificas mis labios como una compuerta.

  4. No inclinas mi corazón hacia palabras perversas con las que buscar excusas por mis pecados;

  5. evitaré juntarme a hombres que cometan la iniquidad y sus caudillos.

  6. ¡Que el justo me trate con misericordia y me corrija!  ¡Que el aceite del pecador no toque mi cabeza! 

  7. Mi incesante plegaria se opone a sus deseos. Sus jueces precipitan contra la piedra

  8. y escucharán la dulzura de mis palabras. Como el terrón que cae a la tierra, así sus huesos se han dispersado cerca de los infiernos.

  9. Hacia Ti, Señor, alzo los ojos, en Ti he puesto mi esperanza.  Tú no descuajas mi alma.

  10. Guárdame de la trampa que me han preparado y de los engaños de quienes cometen la iniquidad.

  11. Los pecadores caerán en su red, por mí parte, yo me aparto solitario hasta mi liberación.

 

Salmo 141

  1. En mi clamor, imploro al Señor.  Al Señor en mi clamor suplico.

  2. Derramaré mi plegaria en la su presencia, ante Él expondré mi angustia,

  3. cuando el aliento en mi se apaga; Tú conoces mis senderos.

  4. En el camino por dónde voy, me han escondido una trampa.

  5. Busco a mi derecha y miro, y no hay nadie que me conozca.  

  6. A ninguna parte puedo huir, y nadie busca salvar mi alma.

  7. He clamado hacia Ti, Señor, he dicho: Tú eres mi esperanza, mi porción en la tierra de los vivos.

  8. Atiende a mi plegaria, pues soy humillado con exceso, libérame de quienes me persiguen, pues son más fuertes que yo. Saca mi alma de la cárcel pues confieso tu Nombre.

 

Ήχος α'

Τάς εσπερινάς ημών ευχάς, πρόσδεξαι Άγιε Κύριε, καί παράσχου ημίν άφεσιν αμαρτιών, ότι μόνος εί ο δείξας εν κόσμω τήν ανάστασιν.

1.  εμέ υπομενούσι δίκαιοι, έως ου ανταποδώς μοι.

Κυκλώσατε Λαοί Σιών, καί περιλάβετε αυτήν, καί δότε δόξαν εν αυτή τώ αναστάντι εκ νεκρών, ότι αυτός εστιν ο Θεός ημών, ο λυτρωσάμενος ημάς εκ τών ανομιών ημών.

2.  εκ βαθέων εκέκραξά σοι, Κύριε, Κύριε εισάκουσον τής φωνής μου.

Δεύτε Λαοί υμνήσωμεν, καί προσκυνήσωμεν Χριστόν, δοξάζοντες αυτού τήν εκ νεκρών Ανάστασιν, ότι αυτός εστιν ο Θεός ημών, ο εκ τής πλάνης τού εχθρού τόν κόσμον λυτρωσάμενος.

3.   γενηθήτω τά ώτά σου προσέχοντα εις τήν φωνήν τής δεήσεώς μου.

Ευφράνθητε ουρανοί, σαλπίσατε τά θεμέλια τής γής, βοήσατε τά όρη ευφροσύνην, ιδού γάρ ο Εμμανουήλ τάς αμαρτίας ημών, τώ σταυρώ προσήλωσε, καί ζωήν ο διδούς, θάνατον ενέκρωσε, τόν Αδάμ αναστήσας, ως φιλάνθρωπος.

4.   εάν ανομίας παρατηρήσης, Κύριε, Κύριε τίς υποστήσεται; ότι παρά σοί ο ιλασμός εστιν.

Τόν σαρκί εκουσίως σταυρωθέντα δι' ημάς, παθόντα καί ταφέντα, καί αναστάντα εκ νεκρών, υμνήσωμεν λέγοντες, Στήριξον ορθοδοξία τήν Εκκλησίαν σου Χριστέ, καί ειρήνευσον τήν ζωήν ημών, ως αγαθός καί φιλάνθρωπος.

5.   ένεκεν τού ονόματός σου υπέμεινά σε, Κύριε, υπέμεινεν η ψυχή μου εις τόν λόγον σου, ήλπισεν η ψυχή μου επί τόν Κύριον.

Τώ ζωοδόχω σου τάφω, παρεστώτες οι ανάξιοι, δοξολογίαν προσφέρομεν τή αφάτω σου ευσπλαγχνία, Χριστέ ο Θεός ημών, ότι σταυρόν κατεδέξω, καί θάνατον αναμάρτητε, ίνα τώ κόσμω δωρήση τήν Ανάστασιν, ως φιλάνθρωπος.

6.   από φυλακής πρωίας μέχρι νυκτός, από φυλακής πρωίας, ελπισάτω Ισραηλ επί τόν Κύριον.

Τόν τώ Πατρί συνάναρχον, καί συναϊδιον Λόγον, τόν εκ παρθενικής νηδύος προελθόντα αφράστως καί Σταυρόν καί θάνατον δι' ημάς εκουσίως καταδεξάμενον, καί αναστάντα εν δόξη, υμνήσωμεν λέγοντες, ζωοδότα Κύριε δόξα σοι, ο Σωτήρ τών ψυχών ημών.

7.      ότι παρά τώ Κυρίω τό έλεος καί πολλή παρ' αυτώ λύτρωσις' καί αυτός λυτρώσεται τόν Ισραηλ εκ πασών τών ανομιών αυτού.

8.      αινείτε τόν κύριον πάντα τά έθνη επαινέσατε αυτόν πάντες οι λαοί.

9.      ότι εκραταιώθη τό έλεος αυτού εφ' ημάς, καί η αλήθεια τού κυρίου μένει εις τόν αιώνα.

 

Los Estijeras de los Octóijos

 

Primer Eco

Acepta nuestras plegarias vesperales, Señor santo, y concédenos la remisión de los pecados, Tú, que has revelado la resurrección al mundo.

 

1.  Los justos me están esperando, hasta que me concedas la recompensa.

 

Haz vallar a Sión, puéblala, y rodéala. Glorificad al resucitado de entre los muertos, él que es nuestro Dios y nos redimido de nuestras iniquidades.

 

2.  Desde lo profundo clamo a ti, Señor.  Señor, escucha mi clamor.

 

Venid, pueblos, elogiad y adorad a Cristo.  Glorificad su resurrección de entre los muertos, pues él es nuestro Dios y ha redimido el mundo del engaño del enemigo.

 

3. Atiendan tus oídos, la voz de mi súplica.

 

¡Alegraos, cielos!  ¡Tocad, O cimientos de la tierra, las trompetas!  ¡Gritad, montes, de alegría!  Mirad, Emmanuel, como Dios compasivo, ha clavado nuestros pecados a la cruz y él, el Dador de la vida, ha dado muerte a la muerte resucitando a Adán.

 

4.  Si tomases en cuenta las faltas, Señor, ¿quién, Señor, podría subsistir?  Pero contigo hay perdón.

 

Alabamos a Aquél que por su propia voluntad dio su carne para ser crucificada por nosotros. Sufrió, fue enterrado y resucitó de entre los muertos. Rogamos, O Cristo, confirma a tu iglesia en la fe verdadera y concede la paz a nuestras vidas, Tú que eres Dios bueno y compasivo.

 

5.  Por tu Nombre te he esperado, Señor.  Mi alma ha esperado tu Logos.  El auxilio de mi alma está con el Señor.

 

Indignos, rodeamos tu sepulcro fuente de vida y ofrecemos una alabanza por tu compasión inefable, Cristo nuestro Dios, Tú eres libre de pecado, que como Dios compasivo has aceptado la cruz y la muerte para conceder la resurrección al mundo.

 

6.  Desde la guardia de la mañana hasta la noche, desde la guardia de la mañana.  Esté Israel pendiente del Señor.

 

Elogiemos al Verbo sin comienzo y es co-eterno con el Padre, que forma inefable salió del vientre de la Virgen y por nuestra causa aceptó voluntariamente la cruz y la muerte y resucitó en gloria y por ello rogamos: Gloria a ti, O Señor, Dador de la vida y salvador de nuestras almas.  Gloria... Ahora...

 

7.  Pues con el Señor hay la misericordia y con Él abundante redención.  Es Quién liberará a Israel de todas sus iniquidades.

 

8.  Alabad al Señor todas las naciones, celebradle, pueblos todos.

 

9.  Pues poderosa es su misericordia hacia nosotros, y la lealtad del Señor permanece por los siglos de los siglos.

 

Θεοτοκίον

Τήν παγκόσμιον δόξαν τήν εξ ανθρώπων σπαρείσαν, καί τόν Δεσπότην τεκούσαν, τήν επουράνιον πύλην, υμνήσωμεν Μαρίαν τήν Παρθένον, τών Ασωμάτων τό άσμα, καί τών πιστών τό εγκαλλώπισμα, αύτη γάρ ανεδείχθη ουρανός, καί ναός τής θεότητος, αύτη τό μεσότοιχον τής έχθρας καθελούσα, ειρήνην αντεισήξε, καί τό βασίλειον ηνέωξε, Ταύτην ούν κατέχοντες, τής πίστεως τήν άγκυραν, υπέρμαχον έχομεν, τόν εξ αυτής τεχθέντα Κύριον. Θαρσείτω τοίνυν, θαρσείτω Λαός τού Θεού, καί γάρ αυτός πολεμήσει τούς εχθρούς ως παντοδύναμος.

 

Teotoquio.

Elogiemos a la Virgen María, gloria de todo el mundo y el umbral del cielo, nacida del hombre y que dio a luz al Señor, adorno de los fieles y ensalzada por los coros angelicales, que se ha demostrado ser cielo y templo del único Dios.  Es quién, rasgando el velo de la enemistad, dio paso a la paz y al reino.  Es el ancla de nuestra fe y  portadora del defensor, que es el Señor, a quien ella dio a luz.  Animo, pueblo de Dios, tomad valor, pues él, el Todopoderoso, derrotará  vuestros enemigos.

 

(Mientras se canta el himno Doxástico, el sacerdote sale del santuario.)

 

     

Ήχος β'

Tόν πρό αιώνων εκ Πατρός γεννηθένια, τόν Θεόν λόγον σαρκωθέντα, εκ Παρθένου Μαρίας, δεύτε προσκυνήσωμεν, Σταυρόν γαρ υπομείνας, τή ταφή παρεδόθη, ως αυτός η θέλησε, καί αναστάς έκ νεκρών, έσωσέ με τόν πλανώμενον άνθρωπον.εκ βαθέων εκέκραξά σοι, Κύριε, Κύριε εισάκουσον τής φωνής μου.

1εμέ υπομενούσι δίκαιοι, έως ου ανταποδώς μοι.

Χριστός ο Σωτήρ ημών, τό καθ' ημών χειρόγραφον προσηλώσας, τώ Σταυρώ εξήλειψε, καί τού θανάτου τό κράτος κατήργησε, προσκυνούμεν αυτού τήν τριήμερον Έγερσιν.

2.   εκ βαθέων εκέκραξά σοι, Κύριε, Κύριε εισάκουσον τής φωνής μου.

Σύν Αρχαγγέλοις υμνήσωμεν, Χριστού τήν Ανάστασιν, αυτός γάρ Λυτρωτής εστι, καί Σωτήρ τών ψυχών ημών, καί εν δόξη φοβερά καί κραταιά δυνάμει, πάλιν έρχεται, κρίναι κόσμον όν έπλασεν.

3.   γενηθήτω τά ώτά σου προσέχοντα εις τήν φωνήν τής δεήσεώς μου.

Σέ τόν σταυρωθέντα καί ταφέντα, Άγγελος εκήρυξε Δεσπότην, καί έλεγε ταίς γυναιξί. Δεύτε ίδετε, όπου έκειτο ο Κύριος, Ανέστη γάρ καθώς είπεν, ως παντοδύναμος, διό σε προσκυνούμεν τόν μόνον αθάνατον, ζωοδότα Χριστέ, ελέησον ημάς.

4.   εάν ανομίας παρατηρήσης, Κύριε, Κύριε τίς υποστήσεται; ότι παρά σοί ο ιλασμός εστιν.

Εν τώ Σταυρώ σου Κατήργησας, τήν τού ξύλου κατάραν, εν τή ταφή σου ενέκρωσας, τού θανάτου τό κράτος, εν δέ τή Εγέρσει σου, εφώτισας τό γένος τών ανθρώπων, διά τούτό σοι βοώμεν, Ευεργέτα Χριστέ, ο Θεός ημών δόξα σοι.

5.   ένεκεν τού ονόματός σου υπέμεινά σε, Κύριε, υπέμεινεν η ψυχή μου εις τόν λόγον σου, ήλπισεν η ψυχή μου επί τόν Κύριον.

Ηνοίγησάν σοι Κύριε, φόβω πύλαι θανάτου, πυλωροί δέ άδου ιδόντες σε έπτηξαν, πύλας γάρ χαλκάς συνέτριψας, καί μοχλούς σιδηρούς συνέθλασας, καί εξήγαγες ημάς εκ σκότους, καί σκιάς θανάτου, καί τούς δεσμούς ημών διέρρηξας.

6.   από φυλακής πρωίας μέχρι νυκτός, από φυλακής πρωίας, ελπισάτω Ισραηλ επί τόν Κύριον.

Tόν σωτήριον ύμνον άδοντες, εκ στομάτων αναμέλψωμεν, δεύτε πάντες εν οίκω Κυρίου, προσπέσωμεν λέγοντες, ο επί ξύλου σταυρωθείς, καί εκ νεκρών αναστάς, καί ών εν κόλποις τού Πατρός, ιλάσθητι ταίς αμαρτίαις ημών.

7.   ότι παρά τώ Κυρίω τό έλεος καί πολλή παρ' αυτώ λύτρωσις' καί αυτός λυτρώσεται τόν Ισραηλ εκ πασών τών ανομιών αυτού.

8.   αινείτε τόν κύριον πάντα τά έθνη επαινέσατε αυτόν πάντες οι λαοί.

9.   ότι εκραταιώθη τό έλεος αυτού εφ' ημάς, καί η αλήθεια τού κυρίου μένει εις τόν αιώνα.

 

Eco 2º

 

Venid, adorad a Dios Verbo, engendrado del Padre antes de todas los siglos, que tomó carne de la Virgen María, sufrió voluntariamente la cruz, fue sepultado y resucitó de entre los muertos, y me ha salvado que estaba perdido.

 

1.  Los justos me están esperando, hasta que me concedas la recompensa.

 

Nuestro salvador Cristo dio fin al compromiso del régimen de la Ley, clavándolo a la cruz, y destruyó el dominio de la muerte. Adoremos su resurrección al tercer día.

 

2.  Desde lo profundo clamo a ti, Señor.  Señor, escucha mi clamor.

 

Con los arcángeles, elogiemos la resurrección de Cristo, el redentor y  salvador de nuestras almas, que vendrá de nuevo en gloria y poder para juzgar al mundo, la obra de su creación.

 

3. Atiendan tus oídos, la voz de mi súplica.

 

Maestro, el ángel te anunció que habías sido crucificado y sepultado, diciéndoles a las mujeres: Venid y ved donde yacía el Señor pues ha resucitado como él anunció, pues él es todopoderoso. Por ello, te adoramos, el Único inmortal.  Ten piedad de nosotros, O Cristo, Dador de la vida.

 

4.  Si tomases en cuenta las faltas, Señor, ¿quién, Señor, podría subsistir?  Pero contigo hay perdón.

 

Por tu cruz has levando la maldición del árbol, por tu entierro has dado fin al dominio de la muerte, y por tu resurrección has iluminado a la humanidad y te aclamamos: Gloria a ti, O Cristo, nuestro Dios y benefactor.

 

5.  Por tu Nombre te he esperado, Señor.  Mi alma ha esperado tu Logos.  El auxilio de mi alma está con el Señor.

 

Los umbrales de la muerte temerosos, O Señor, se abrieron ante ti y los porteros de Hades al contemplarte se asombraron que destruiste las puertas de hojalata y abatiste los postes de hierro, desencadenándonos, para conducirnos del valle tenebroso de la muerte a la luz.

 

6.  Desde la guardia de la mañana hasta la noche, desde la guardia de la mañana.  Esté Israel pendiente del Señor.

 

Abramos las bocas y cantemos himnos de salvación. Venid y posternaros ante el Señor en su casa y rogad: Perdona nuestros pecados, tú que fuiste colgado de la cruz y resucitaste de entre los muertos, para permanecer por siempre en el seno del Padre.  Gloria…  Ahora…  

 

7.  Pues con el Señor hay la misericordia y con Él abundante redención.  Es Quién liberará a Israel de todas sus iniquidades.

 

8.  Alabad al Señor todas las naciones, celebradle, pueblos todos.

 

9.  Pues poderosa es su misericordia hacia nosotros, y la lealtad del Señor permanece por los siglos de los siglos.

 

Θεοτοκίον

Παρήλθεν η σκιά τού νόμου, τής χάριτος ελθούσης, ως γάρ η βάτος ουκ εκαίετο καταφλεγομένη, ούτω παρθένος έτεκες, καί παρθένος έμεινας, αντί στύλου πυρός, δικαιοσύνης ανέτειλεν Ήλιος, αντί Μωϋσέως Χριστός, η σωτηρία τών ψυχών ημών.

 

Teotoquio.

El régimen de la gracia opuesto a las tinieblas de la antigua Ley dio paso al tu misterioso alumbramiento para que permanecieras siempre virgen, como zarza ardiente que se quema pero no se consume, haciendo brilla el Sol de justicia en vez de un pilar del fuego, pues en vez de Moisés, apareció Cristo, la salvación de nuestras almas.

 

(Mientras se canta el himno Doxástico, el sacerdote sale del santuario.)

     

Ήχος γ'

Τω σώ σταυρώ Χριστέ Σωτήρ, θανάτου κράτος λέλυται, καί διαβόλου η πλάνη κατήργηται, γένος δέ ανθρώπων πίστει σωζόμενον, ύμνον σοι καθ' εκάστην προσφέρει.

1.  εμέ υπομενούσι δίκαιοι, έως ου ανταποδώς μοι.

Πεφώτισται τά σύμπαντα, τή αναστάσει σου Κύριε, καί ο Παράδεισος πάλιν ηνέωκται, πάσα δέ η κτίσις ανευφημούσά σε, ύμνον σοι καθ' εκάστην προσφέρει.

2. εκ βαθέων εκέκραξά σοι, Κύριε, Κύριε εισάκουσον τής φωνής μου.

Δοξάζω τού Πατρός, καί τού Υιού τήν δύναμιν, καί Πνεύματος αγίου, υμνώ τήν εξουσίαν, αδιαίρετον, άκτιστον θεότητα, Τριάδα ομοούσιον, τήν βασιλεύουσαν εις αιώνα αιώνος.

3.  γενηθήτω τά ώτά σου προσέχοντα εις τήν φωνήν τής δεήσεώς μου.

Τόν Σταυρόν σου τόν τίμιον, προσκυνούμεν Χριστέ, καί τήν ανάστασίν σου υμνούμεν καί δοξάζομεν, τώ γάρ μώλωπί σου, ημείς οι πάντες ιάθημεν.

4.   εάν ανομίας παρατηρήσης, Κύριε, Κύριε τίς υποστήσεται; ότι παρά σοί ο ιλασμός εστιν.

Υμνούμεν τόν Σωτήρα, τόν εκ τής Παρθένου σαρκωθέντα, δι' ημάς γάρ εσταυρώθη, καί τή τρίτη ημέρα ανέστη, δωρούμενος ημίν τό μέγα έλεος.

5.   ένεκεν τού ονόματός σου υπέμεινά σε, Κύριε, υπέμεινεν η ψυχή μου εις τόν λόγον σου, ήλπισεν η ψυχή μου επί τόν Κύριον.

Τοίς εν άδη καταβάς Χριστός ευηγγελίσατο, θαρσείτε λέγων, νύν νενίκηκα. Εγώ η Ανάστασις, εγώ υμάς ανάξω, λύσας θανάτου τάς πύλας.

6.   από φυλακής πρωίας μέχρι νυκτός, από φυλακής πρωίας, ελπισάτω Ισραηλ επί τόν Κύριον.

Οι αναξίως εστώτες, εν τώ αχράντω σου οίκω, εσπερινόν ύμνον αναμέλπομεν, εκ βαθέων κραυγάζοντες, Χριστέ ο Θεός, ο φωτίσας τόν κόσμον τή τριημέρω Αναστάσει σου, εξελού τόν λαόν σου, εκ χειρός τών σου Φιλάνθρωπε.

7.   ότι παρά τώ Κυρίω τό έλεος καί πολλή παρ' αυτώ λύτρωσις' καί αυτός λυτρώσεται τόν Ισραηλ εκ πασών τών ανομιών αυτού.

8.   αινείτε τόν κύριον πάντα τά έθνη επαινέσατε αυτόν πάντες οι λαοί.

9.   ότι εκραταιώθη τό έλεος αυτού εφ' ημάς, καί η  αλήθεια τού κυρίου μένει εις τόν αιώνα.

 

Eco 3º

Tu cruz, Cristo salvador, ha desarticulado el poder de la muerte y nos has redimido del engaño del maligno y por ello, la humanidad redimida por la fe, te alaba con himnos por siempre.

 

1.  Los justos me están esperando, hasta que me concedas la recompensa.

 

Toda la creación es iluminada por tu resurrección, O Señor, y el paraíso se ha abierto de nuevo; por ello, toda la creación te ensalza y te vitorea con himnos de alabanza por siempre.

 

2.  Desde lo profundo clamo a ti, Señor.  Señor, escucha mi clamor.

 

Glorifico la majestad del Padre y del Hijo y la energía del Espíritu Santo, al Único Dios, sin divisiones y no creado, en Trinidad consubstancial que reina por los siglos de los siglos.

 

3. Atiendan tus oídos, la voz de mi súplica.

 

Todos hemos sido lavados por los agujeros de los clavos y tus heridas, O Cristo, por lo que adoramos tu cruz y alabamos y glorificamos tu preciosísima resurrección.

 

4.  Si tomases en cuenta las faltas, Señor, ¿quién, Señor, podría subsistir?  Pero contigo hay perdón.

 

Elogiamos al Salvador que se encarnó de la Virgen, pues lo crucificaron por nuestra causa y resucitó al tercer día, concediéndonos su gran misericordia.

 

5.  Por tu Nombre te he esperado, Señor.  Mi alma ha esperado tu Logos.  El auxilio de mi alma está con el Señor.

 

Al descender hasta Hades, Cristo anunció a los muertos la buena nueva: Tomad valor pues he triunfado hoy.  Soy la resurrección y os sacaré de aquí pues he desgarrado las compuertas de la muerte.

 

6.  Desde la guardia de la mañana hasta la noche, desde la guardia de la mañana.  Esté Israel pendiente del Señor.

 

Te hacemos subir, nosotros que no somos dignos de llenar los pórticos de tu morada santa, el himno vesperal, O Cristo nuestro Dios.  Libra a tu pueblo, que desde lo más profundo te ruega, de las manos del adversario, Tú que iluminas el mundo por tu resurrección al tercer día y eres el único Dios compasivo.  Gloria…  Ahora… 

 

7.  Pues con el Señor hay la misericordia y con Él abundante redención.  Es Quién liberará a Israel de todas sus iniquidades.

 

8.  Alabad al Señor todas las naciones, celebradle, pueblos todos.

 

9.  Pues poderosa es su misericordia hacia nosotros, y la lealtad del Señor permanece por los siglos de los siglos.

 

Θεοτοκίον

Πώς μή θαυμάσωμεν, τόν θεανδρικόν σου Τόκον Πανσεβάσμιε; πείραν γάρ ανδρός μή δεξαμένη Πανάμωμε, έτεκες απάτορα Υιόν εν σαρκί, τόν πρό αιώνων εκ Πατρός γεννηθέντα αμήτορα, μηδαμώς υπομείναντα τροπήν, ή φυρμόν, ή διαίρεσιν, αλλ' εκατέρας ουσίας τήν ιδιότητα, σώαν φυλάξαντα. Διό Μητροπάρθενε Δέσποινα, αυτόν ικέτευε σωθήναι, τάς ψυχάς τών ορθοδόξως, Θεοτόκον ομολογούντων σε.

 

Teotoquio

¿Cómo no nos va a sorprender el hecho de dieras tú a luz al Único que es Dios y hombre en uno, O Virgen santa?  Aunque nunca conocerías varón, sin defecto has dado el nacer y has traído al mundo un Hijo sin padre carnal, engendrado del Padre sin madre antes de todos los siglos, que sin sufrir cambio alguno, ni confusión o división, conserva enteramente lo propio de ambas naturalezas en su Persona.  Por ello, Señora, Virgen-Madre, intercede ante Aquél para que salve las almas de los que en la fe verdadera te llamamos la Theotokos.

 

(Mientras se canta el himno Doxástico, el sacerdote sale del santuario.)

     

Ήχος δ'

Τόν ζωοποιόν σου Σταυρόν, απαύστως προσκυνούντες Χριστέ ο Θεός, τήν τριήμερόν σου Ανάστασιν δοξάζομεν, δι' αυτής γάρ ανεκαίνισας, τήν καταφθαρείσαν τών ανθρώπων φύσιν Παντοδύναμε, καί τήν εις ουρανούς άνοδον, καθυπέδειξας ημίν, ως μόνος αγαθός καί φιλάνθρωπος.

1. εμέ υπομενούσι δίκαιοι, έως ου ανταποδώς μοι.

Τού ξύλου τής παρακοής, τό επιτόμον έλυσας Σωτήρ, τώ ξύλω τού Σταυρού εκουσίως προσηλωθείς, καί εις Άδου κατελθών Δυνατέ, τού θανάτου τά δεσμά, ως Θεός, διέρρηξας, διό προσκυνούμεν την εκ νεκρών σου Ανάστασιν, εν αγαλλιάσει βοώντες, Παντοδύναμε Κύριε δόξα σοι.

2. εκ βαθέων εκέκραξά σοι, Κύριε, Κύριε εισάκουσον τής φωνής μου.

Πύλας Άδου συνέτριψας Κύριε, καί τώ σώ θανάτω, τού θανάτου τό βασίλειον έλυσας, γένος δέ τό ανθρώπινον, εκ φθοράς ηλευθέρωσας, ζωήν καί αφθαρσίαν τώ κόσμω δωρησάμενος, καί τό μέγα έλεος.

3.   γενηθήτω τά ώτά σου προσέχοντα εις τήν φωνήν τής δεήσεώς μου.

Δεύτε ανυμνήσωμεν λαοί, τήν τού Σωτήρος τριήμερον Έγερσιν, δι' ως ελυτρώθημεν τών τού Άδου αλύτων δεσμών, καί αφθαρσίαν καί ζωήν, πάντες ελάβομεν κράζοντες, ο σταυρωθείς, καί ταφείς, καί αναστάς, σώσον ημάς τή Αναστάσει σου, μόνε Φιλάνθρωπε.

4.   εάν ανομίας παρατηρήσης, Κύριε, Κύριε τίς υποστήσεται; ότι παρά σοί ο ιλασμός εστιν.

Άγγελοι καί άνθρωποι Σωτήρ, τήν σήν υμνούσι τριήμερον Έγερσιν, δι' ως κατηυγάσθη τής οικουμένης τά πέρατα, καί δουλείας τού εχθρού, πάντες ελυτρώθημεν κράζοντες, Ζωοποιέ παντοδύναμε Σωτήρ, σώσον ημάς τή Αναστάσει σου, μόνε Φιλάνθρωπε.

5.   ένεκεν τού ονόματός σου υπέμεινά σε, Κύριε, υπέμεινεν η ψυχή μου εις τόν λόγον σου, ήλπισεν η ψυχή μου επί τόν Κύριον.

Πύλας χαλκάς συνέτριψας, καί μοχλούς συνέθλασας Χριστέ ο Θεός, καί γένος ανθρώπων πεπτωκός ανέστησας, διά τούτο συμφώνως βοώμεν, ο αναστάς εκ τών νεκρών, Κύριε δόξα σοι.

6.   από φυλακής πρωίας μέχρι νυκτός, από φυλακής πρωίας, ελπισάτω Ισραηλ επί τόν Κύριον.

Κύριε η εκ Πατρός σου γέννησις, άχρονος υπάρχει καί αϊδιος, η εκ Παρθένου σάρκωσις, άφραστος ανθρώποις καί ανερμήνευτος, καί η εις άδου κάθοδος, φοβερά διαβόλω καί τοίς Αγγέλοις αυτού, θάνατον γάρ πατήσας, τριήμερος ανέστης, αφθαρσίαν παρέχων ανθρώποις, και τό μέγα έλεος.

7.   ότι παρά τώ Κυρίω τό έλεος καί πολλή παρ' αυτώ λύτρωσις' καί αυτός λυτρώσεται τόν Ισραηλ εκ πασών τών ανομιών αυτού.

8.   αινείτε τόν κύριον πάντα τά έθνη επαινέσατε αυτόν πάντες οι λαοί.

9.   ότι εκραταιώθη τό έλεος αυτού εφ' ημάς, καί η αλήθεια τού κυρίου μένει εις τόν αιώνα.

 

Eco 4º

Venerando tu cruz vivificadora, O Cristo Señor nuestro, glorificamos tu resurrección al tercer día, por la cual restauras la naturaleza humana corrupta, O Poderoso, y vences el obstáculo que cierre nuestra entrada del cielo de nuevo abriendo paso a nuestra ascensión, pues solo Tú eres el Único Dios, bueno y bondadoso.

 

1.  Los justos me están esperando, hasta que me concedas la recompensa.

 

Fuiste voluntariamente clavado al madero de la cruz, por la cual anulas la pena de la desobediencia incurrida a través del árbol, para poder descender hasta Hades, y desataste los enlaces de la muerte: por ello, adoramos tu resurrección de entre  los muertos, y jubilosos, clamamos: Señor todopoderoso, gloria a ti.

 

2.  Desde lo profundo clamo a ti, Señor.  Señor, escucha mi clamor.

 

Las compuertas de Hades rasgaste Señor, por tu muerto despojaste el dominio de la muerte.  Al género humano, librándole de la corruptabilidad, diste la vida y la  incorruptabilidad al mundo y la gran misericordia.

 

3. Atiendan tus oídos, la voz de mi súplica.

 

Venid, pueblos todos, a vitorear la resurrección del Salvador al tercer día que nos ha quitado las cadenas irrompibles de Hades, para ser participes de la incorruptabilidad y la vida, por lo que exclamamos: O crucificado, Tú que fuiste sepultado, O resucitado, sálvanos por tu resurrección, O clementísimo Dios uno.

 

4.  Si tomases en cuenta las faltas, Señor, ¿quién, Señor, podría subsistir?  Pero contigo hay perdón.

 

Los ángeles y los hombres, O Salvado, alaban tu resurrección al tercer día, cuya luz alumbra los confines de la tierra, y librados de la esclavitud a los designios del maligno, exclamamos todos: Salvador todopoderoso, creador de la vida, sálvanos por tu resurrección, O clementísimo Dios uno.

 

5.  Por tu Nombre te he esperado, Señor.  Mi alma ha esperado tu Logos.  El auxilio de mi alma está con el Señor.

 

La hojalata de las puertas no han detenido tu entrada y se han quebrado los enlaces de las cadenas pues has levantado nuestra humanidad caída, O Cristo nuestro Dios, y por ello, exclamamos unánimes: O Señor resucitado de entre los muertos, gloria a ti.

 

6.  Desde la guardia de la mañana hasta la noche, desde la guardia de la mañana.  Esté Israel pendiente del Señor.

 

Tu nacimiento del Padre es intemporal y eterno, O Señor, y tu encarnación de la Virgen es inefable e incomprensible, igualmente tu llegada en Hades estremeces de pavor al diablo y sus ángeles, pues al tercer día has resucitado, pisoteando la muerte, para concedernos la incorruptibilidad y tu gran misericordia.  Gloria…  Ahora…  

 

7.  Pues con el Señor hay la misericordia y con Él abundante redención.  Es Quién liberará a Israel de todas sus iniquidades.

 

8.  Alabad al Señor todas las naciones, celebradle, pueblos todos.

 

9.  Pues poderosa es su misericordia hacia nosotros, y la lealtad del Señor permanece por los siglos de los siglos.

 

Θεοτοκίον

Ο διά σέ Θεοπάτωρ προφήτης Δαυϊδ, μελωδικώς περί σού προανεφώνησε, τώ μεγαλείά σοι ποιήσαντι, Παρέστη η Βασίλισσα εκ δεξιών σου. Σέ γάρ μητέρα πρόξενον ζωής ανέδειξεν, ο απάτωρ εκ σού ενανθρωπήσαι ευδοκήσας Θεός, ίνα τήν εαυτού αναπλάση εικόνα, φθαρείσαν τοίς πάθεσι, καί τό πλανηθέν ορειάλωτον ευρών, πρόβατον τοίς ώμοις αναλαβών, τώ Πατρί προσαγάγη, καί τώ ιδίω θελήματι, ταίς ουρανίαις συνάψη Δυνάμεσι, καί σώση Θεοτόκε τόν κόσμον, Χριστός ο έχων, τό μέγα καί πλούσιον έλεος.

 

Teotoquio.

El profeta David, deviniendo por ti el venerable antepasado de Dios, entonó a Aquél haría maravillas en ti un cántico nuevo sobre ti, anunciando: La reina espera a tu diestra.   Es Dios, que dichosamente se encarnaría de ti sin un padre, y quién te proclama madre y anfitriona de la vida con el fin de restaurar en nosotros la imagen Suya que hemos desfigurado por nuestras pasiones.  Alza en hombros a la oveja descarrilada por el sendero para traerla hasta el Padre, colocándola por su propia voluntad entre los poderes celestiales. Es Cristo, en su misericordia grande y abundante, O Theotokos, quién salvará al mundo.

 

(Mientras se canta el himno Doxástico, el sacerdote sale del santuario.)

     

Ήχος πλ. α'

Διά τού τιμίου σου Σταυρού Χριστέ, διάβολον ήσχυνας, καί διά τής Αναστάσεώς σου, τό κέντρον τής αμαρτίας ήμβλυνας, καί έσωσας ημάς, εκ τών πυλών τού θανάτου, δοξάζομέν σε Μονογενές.

1. εμέ υπομενούσι δίκαιοι, έως ου ανταποδώς μοι.

O τήν Ανάστασιν διδούς τώ γένει τών ανθρώπων, ως πρόβατον επί σφαγήν ήχθη, έφριξαν τούτον οι άρχοντες τού Άδου, καί επήρθησαν πύλαι οδυνηραί, εισελήλυθε γάρ ο Βασιλεύς τής δόξης Χριστός, λέγων τοίς εν δεσμοίς, Εξέλθετε, καί τοίς εν τώ σκότει, ανακαλύπτεσθε.

2. εκ βαθέων εκέκραξά σοι, Κύριε, Κύριε εισάκουσον τής φωνής μου.

Μέγα θαύμα! ο τών αοράτων Κτίστης, διά φιλανθρωπίαν σαρκί παθών, ανέστη ο αθάνατος. Δεύτε πατριαί τών εθνών, τούτον προσκυνήσωμεν, τή γάρ αυτού ευσπλαγχνία εκ πλάνης ρυσθέντες, εν τρισίν υποστάσεσιν, ένα Θεόν υμνείν μεμαθήκαμεν.

3.   γενηθήτω τά ώτά σου προσέχοντα εις τήν φωνήν τής δεήσεώς μου.

Εσπερινήν προσκύνησιν προσφέρομέν σοι τώ ανεσπέρω Φωτί, τώ επί τέλει τών αιώνων ως εν εσόπτρω διά σαρκός, λάμψαντι τώ κόσμω, καί μέχρις Άδου κατελθόντι, και τό εκεισε σκότος λύσαντι, καί τό φώς τής Αναστάσεως τοίς έθνεσι δείξαντι, φωτοδότα Κύριε δόξα σοι.

4.   εάν ανομίας παρατηρήσης, Κύριε, Κύριε τίς υποστήσεται; ότι παρά σοί ο ιλασμός εστιν.

Τόν αρχηγόν τής σωτηρίας ημών, Χριστόν δοξολογήσωμεν, αυτού γάρ εκ νεκρών αναστάντος, κόσμος εκ πλάνης σέσωσται, χαίρει χορός Αγγέλων, φεύγει δαιμόνων πλάνη, Αδάμ πεσών ανίσταται, διάβολος κατήργηται.

5.   ένεκεν τού ονόματός σου υπέμεινά σε, Κύριε, υπέμεινεν η ψυχή μου εις τόν λόγον σου, ήλπισεν η ψυχή μου επί τόν Κύριον.

Οι τής κουστωδίας ενηχούντο υπό τών παρανόμων. Καλύψατε Χριστού τήν Έγερσιν, καί λάβετε αργύρια, καί είπατε, ότι ημών κοιμωμένων, εκτού μνημείου εσυλήθη ο νεκρός, Τίς είδε, τίς ήκουσε νεκρόν κλαπέντα ποτέ, μάλιστα εσμυρνισμένον καί γυμνόν, καταλιπόντα καί εν τώ τάφω τά εντάφια αυτού. Μή πλανάσθε Ιουδαίοι, μάθετε τάς ρήσεις τών Προφητών, καί γνώτε, ότι αυτός εστιν αληθώς, ο Λυτρωτής τού κόσμου καί Παντοδύναμος.

6.   από φυλακής πρωίας μέχρι νυκτός, από φυλακής πρωίας, ελπισάτω Ισραηλ επί τόν Κύριον.

Κύριε ο τόν Άδην σκυλεύσας, καί τόν θάνατον πατήσας, Σωτήρ ημών, ο φωτίσας τόν κόσμον τώ Σταυρώ τώ τιμίω, ελέησον ημάς.

7.   ότι παρά τώ Κυρίω τό έλεος καί πολλή παρ' αυτώ λύτρωσις' καί αυτός λυτρώσεται τόν Ισραηλ εκ πασών τών ανομιών αυτού.

8.   αινείτε τόν κύριον πάντα τά έθνη επαινέσατε αυτόν πάντες οι λαοί.

9.   ότι εκραταιώθη τό έλεος αυτού εφ' ημάς, καί η αλήθεια τού κυρίου μένει εις τόν αιώνα.

 

Rogativa del Eco 1º

Por tu preciosísima cruz has vencido al diablo, O Cristo, y por tu resurrección, anulas el desconsuelo del pecado y nos liberas de la prisión de la muerte. O Hijo unigénito, te glorificamos.

 

1.  Los justos me están esperando, hasta que me concedas la recompensa.

 

A Aquél que concedió la resurrección a la raza humana lo condujeron como un cordero al matadero, pero los príncipes del infierno se estremecieron ante él y se abrió la cárcel que es la agonía, pues Cristo, el rey de la gloria, descendió entre los condenados para anunciarles: ¡Sois libres!, y a los que yacen ocultos en la oscuridad: ¡Haceros ver y que os envuelva la iluminación! 

 

2.  Desde lo profundo clamo a ti, Señor.  Señor, escucha mi clamor.

 

¡Qué maravilla asombrosa es que el Creador de las cosas invisibles sufriese en la carne!  ¡Que Aquél que es inmortal, resucitaste!  Venid, naciones todas, y adorad al único Dios solo, al que hemos aprendido elogiar en tres Personas y que en su bondad nos libra del error.

 

3. Atiendan tus oídos, la voz de mi súplica.

 

O Luz que nunca desvanece, ofrecemos esta adoración nocturna, pues Tú mismo te dignaste colmar el mundo de luz en la plenitud de los tiempos y, siendo tu carne la reflexión de tu resplandor, descendiste hasta Hades para ahuyentar las tinieblas, y hacer manifiesta ante todas las naciones la luz de la resurrección.  O Señor, Dador de la luz, gloria a ti.

 

4.  Si tomases en cuenta las faltas, Señor, ¿quién, Señor, podría subsistir?  Pero contigo hay perdón.

 

Glorifiquemos a Cristo, el autor de nuestra salvación, pues el mundo ha sido exonerado de su error por la resurrección de entre los muertos; el coro de los ángeles se maravilla y se ahuyenta el error de los demonios; es restituido el Adán caído y el maligno es aniquilado.

 

5.  Por tu Nombre te he esperado, Señor.  Mi alma ha esperado tu Logos.  El auxilio de mi alma está con el Señor.

 

Los judíos mandaron a los guardas ocultar la resurrección de Cristo, comprándolos con monedas de plata para que dijesen: mientras dormíamos, el cuerpo fue robado de la tumba.  ¡Qué disparate!  ¿Cómo va un cadáver ungido y desnudo jamás ser robado de la tumba y sus ropajes no?  O judíos, no os engañéis y comprended lo que dijeron los profetas que él es en verdad el Redentor del mundo, el Dios, Todopoderoso.

 

6.  Desde la guardia de la mañana hasta la noche, desde la guardia de la mañana.  Esté Israel pendiente del Señor.

 

Señor, nuestro salvador, vencedor de Hades, que has pisoteado la muerte e iluminado el mundo por tu santa cruz, ten misericordia de nosotros.  Gloria…  Ahora…  

 

7.  Pues con el Señor hay la misericordia y con Él abundante redención.  Es Quién liberará a Israel de todas sus iniquidades.

 

8.  Alabad al Señor todas las naciones, celebradle, pueblos todos.

 

9.  Pues poderosa es su misericordia hacia nosotros, y la lealtad del Señor permanece por los siglos de los siglos.

 

Θεοτοκίον

Εν τή ερυθρά θαλάσση τής απειραγάμου Νύμφης εικών διεγράφη ποτέ. Εκεί Μωϋσής διαιρέτης τού ύδατος, ενθάδε Γαβριήλ υπηρέτης τού θαύματος, τότε τόν βυθόν επέζευσεν αβρόχως, Ισραήλ, νύν δέ τόν Χριστόν εγέννησεν ασπόρως η Παρθένος, η θάλασσα μετά τήν πάροδον τού Ισραήλ, έμεινεν άβατος, η άμεμπτος μετά τήν κύησιν τού Εμμανουήλ, έμεινεν άφθορος, ο ών καί προών, καί φανείς ως άνθρωπος, Θεός ελέησον ημάς.

 

Teotoquio.

El icono de la esposa incorrupta fue escrito antaño por Moisés al dividir las aguas del Mar rojo.  En tu anunciación, Gabriel participó en el milagro. Antaño, Israel atravesó las profundidades, seco y calzado; ahora la Virgen da a luz a Cristo sin necesidad de semilla varonil.  Tras la travesía de Israel, el mar volvería impasible a su lecho, después del nacimiento de Emmanuel, la Virgen inmaculada permanecería incorrupta.  Tú, que eres Dios por siempre y lo serás siempre y te has hecho hombre, ten misericordia de nosotros.

 

(Mientras se canta el himno Doxástico, el sacerdote sale del santuario.)

     

Ήχος πλ. β'

Νίκην έχων Χριστέ, τήν κατά τού Άδου, εν τώ Σταυρώ ανήλθες, ίνα τούς εν σκοτει θανάτου καθημένους, συναναστήσης σεαυτώ, ο εν νεκροίς ελεύθερος, ο πηγάζων ζωήν εξ οικείου φωτός, Παντοδύναμε Σωτήρ, ελέησον ημάς.

1. εμέ υπομενούσι δίκαιοι, έως ου ανταποδώς μοι.

Σήμερον ο Χριστός, θάνατον πατήσας, καθώς είπεν ανέστη, καί τήν αγαλλίασιν τώ κόσμω εδωρήσατο, ίνα πάντες κραυγάζοντες τόν ύμνον ούτως είπωμεν. Η πηγή τής ζωής, τό απρόσιτον φώς, παντοδύναμε Σωτήρ, ελέησον ημάς.

2.  εκ βαθέων εκέκραξά σοι, Κύριε, Κύριε εισάκουσον τής φωνής μου.

Σέ Κύριε τόν όντα εν πάση τή κτίσει, αμαρτωλοί πού φύγωμεν; εν τώ ουρανώ; αυτός κατοικείς, εν τώ Άδη; επάτησας θάνατον, εις τά βάθη τα τής θαλάσσης; εκεί η χείρ σου Δέσποτα. Πρός σέ καταφεύγομεν, σοί προσπίπτοντες ικετεύομεν. Ο αναστάς εκ τών νεκρών, ελέησον ημάς.

3.   γενηθήτω τά ώτά σου προσέχοντα εις τήν φωνήν τής δεήσεώς μου.

Εν τώ Σταυρώ σου Χριστέ καυχώμεθα, καί τήν Ανάστασίν σου, υμνούμεν καί δοξάζομεν, σύ γάρ εί Θεός ημών, εκτός σου άλλον ουκ οίδαμεν.

4.   εάν ανομίας παρατηρήσης, Κύριε, Κύριε τίς υποστήσεται; ότι παρά σοί ο ιλασμός εστιν.

Διά παντός ευλογούντες τόν Κύριον, υμνούμεν τήν Ανάστασιν αυτού, σταυρόν γάρ υπομείνας, θανάτω θάνατον ώλεσε.

5.   ένεκεν τού ονόματός σου υπέμεινά σε, Κύριε, υπέμεινεν η ψυχή μου εις τόν λόγον σου, ήλπισεν η ψυχή μου επί τόν Κύριον.

Δόξα τή δυνάμει σου Κύριε, ότι κατήργησας τόν τό κράτος έχοντα τού θάνατου, ανεκαίνισας ημάς διά τού Σταυρού σου, δωρούμενος ημίν ζωήν καί αφθαρσίαν.

6.   από φυλακής πρωίας μέχρι νυκτός, από φυλακής πρωίας, ελπισάτω Ισραηλ επί τόν Κύριον.

Η ταφή σου Κύριε, τά δεσμά τού Άδου συντρίψασα διέρρηξεν, η εκ νεκρών ανάστασις τόν κόσμον εφώτισε. Κύριε δόξα σοι.

7.   ότι παρά τώ Κυρίω τό έλεος καί πολλή παρ' αυτώ λύτρωσις' καί αυτός λυτρώσεται τόν Ισραηλ εκ πασών τών ανομιών αυτού.

8.   αινείτε τόν κύριον πάντα τά έθνη επαινέσατε αυτόν πάντες οι λαοί.

9.   ότι εκραταιώθη τό έλεος αυτού εφ' ημάς, καί η αλήθεια τού κυρίου μένει εις τόν αιώνα.

 

Rogativa del Eco 2º

O Cristo, vencedor de Hades, que subiste a la cruz para ahuyentar las tinieblas de los que yacían muertos, y siendo libertador entre los muertos, por la claridad que irradias en tu divinidad vivificas todo, O Salvador todopoderoso, ten misericordia de nosotros.

 

1.  Los justos me están esperando, hasta que me concedas la recompensa.

 

Hoy has resucitado según tu palabra, Cristo, asolando la muerte, para conceder alegría al mundo, de modo que los que entonamos este himno pudiera decir: O Fuente vivificadora, O Luz inasequible, O Salvador todopoderoso, ten misericordia de nosotros.

 

2.  Desde lo profundo clamo a ti, Señor.  Señor, escucha mi clamor.

 

Fugarnos, pecadores, para ocultarnos de ti, O Señor omnipresente en toda tu creación, ¿dónde?  ¿Al cielo donde haces tu morada?  ¿Al infierno donde has vencido la muerte?  ¿En las profundidades del mar?  Tu mano alcanza hasta allí, O Maestro, por lo que acudimos a ti y a tus pies, rogamos: O Resucitado de entre los muertos, ten misericordia de nosotros.

 

3. Atiendan tus oídos, la voz de mi súplica.

 

Magnificamos tu cruz, O Cristo, y alabamos y glorificamos tu resurrección, pues Tú eres nuestro Dios y no reconocemos ningún otro señor aparte de ti.  Bendecimos al Señor y glorificamos su resurrección pues al aceptar la cruz, destruyó la muerte por su muerte.

 

4.  Si tomases en cuenta las faltas, Señor, ¿quién, Señor, podría subsistir?  Pero contigo hay perdón.

 

Por todas las bendiciones del Señor, ofrecemos cánticos por su resurrección, por la cruz salvadora, diste muerte a la muerte.

 

5.  Por tu Nombre te he esperado, Señor.  Mi alma ha esperado tu Logos.  El auxilio de mi alma está con el Señor.

 

Gloria a la majestad de tu victoria sobre la muerte, O Señor, que por tu cruz nos has restaurado, concediéndonos la vida y la incorruptabilidad.

 

6.  Desde la guardia de la mañana hasta la noche, desde la guardia de la mañana.  Esté Israel pendiente del Señor.

 

Por tu sepultura, O Cristo, has rasgado las ataduras de Hades y por tu resurrección de entre los muertos concedes luz al mundo. Gloria a ti, O Señor.  Gloria...  Ahora...

 

7.  Pues con el Señor hay la misericordia y con Él abundante redención.  Es Quién liberará a Israel de todas sus iniquidades.

 

8.  Alabad al Señor todas las naciones, celebradle, pueblos todos.

 

9.  Pues poderosa es su misericordia hacia nosotros, y la lealtad del Señor permanece por los siglos de los siglos.

 

Θεοτοκίον

Τίς μή μακαρίσει σε, Παναγία Παρθένε; τίς μή ανυμνήσει σου τόν αλόχευτον τόκον; ο γάρ αχρόνως εκ Πατρός εκλάμψας Υιός μονογενής, ο αυτός εκ σού τής Αγνής προήλθεν, αφράστως σαρκωθείς, φύσει Θεός υπάρχων, καί φύσει γενόμενος άνθρωπος δι' ημάς, ουκ εις δυάδα προσώπων τεμνόμενος, αλλ' εν δυάδι φύσεων, ασυγχύτως γνωριζόμενος. Αυτόν ικέτευε, σεμνή Παμμακάριστε, ελεηθήναι τάς ψυχάς ημών.

 

Teotoquio.

¿Quién se atreve a no bendecirte, Santísima Virgen?  ¿Quién osa no alabar la maravilla de tu parto misterioso?  Ved, que el Hijo unigénito, el mismísimo resplandor del Padre antes de todos los tiempos, salió de tu vientre puro, encarnándose inefablemente de ti, Aquél, que por su naturaleza es Dios, que por nuestro salvación se despojó de sí mismo* tomo la naturaleza humana: siendo no dos personas distintas sino dos naturalezas sin confusión.  O Excelencia, O Bendita, ten piedad de nuestras almas, te rogamos.

(Filp. 2, 7)

(Mientras se canta el himno Doxástico, el sacerdote sale del santuario.)

     

Ήχος βαρύς

Δεύτε αγαλλιασώμεθα τώ Κυρίω, τώ συντρίψαντι θανάτου τό κράτος, καί φωτίσαντι ανθρώπων τό γένος, μετά τών Ασωμάτων κραυγάζοντες, Δημιουργέ καί Σωτήρ ημών δόξα σοι.

1. εμέ υπομενούσι δίκαιοι, έως ου ανταποδώς μοι.

Σταυρόν υπέμεινας Σωτήρ, καί ταφήν δι' ημάς, θανάτω δέ ως Θεός, θάνατον ενέκρωσας, διό προσκυνούμεν τήν τριήμερόν σου ανάστασιν, Κύριε δόξα σοι.

2. εκ βαθέων εκέκραξά σοι, Κύριε, Κύριε εισάκουσον τής φωνής μου.

Απόστολοι ιδόντες τήν Έγερσιν τού Δημιουργού, εθαύμασαν βοώντες τήν αίνεσιν τήν Αγγελικήν. Αύτη η δόξα τής Εκκλησίας, ούτος ο πλούτος τής Βασιλείας, ο παθών δι' ημάς, Κύριε δόξα σοι.

3.   γενηθήτω τά ώτά σου προσέχοντα εις τήν φωνήν τής δεήσεώς μου.

Κάν συνελήφθης Χριστέ, υπό ανόμων ανδρών, αλλά σύ μου εί Θεός, καί ουκ αισχύνομαι, εμαστίχθης τόν νώτον, ουκ αρνούμαι. Σταυρώ προσηλώθης, καί ου κρύοτω, εις τήν Έγερσίν σου καυχώμαι, ο γαρ θάνατος σου ζωή μου. Παντοδύναμε καί φιλάνθρωπε, Κύριε δόξα σοι.

4.   εάν ανομίας παρατηρήσης, Κύριε, Κύριε τίς υποστήσεται; ότι παρά σοί ο ιλασμός εστιν.

Δαυϊτικήν προφητείαν εκπληρών, Χριστός μεγαλειότητα, εν Σιών, τήν οικείαν Μαθηταίς εξεκάλυψεν, αινετόν δεικνύς εαυτόν, καί δοξαζόμενον αεί, σύν Πατρί τε καί Πνεύματι αγίω, πρότερον μέν άσαρκον ως Λόγον, ύστερον δέ δι' ημάς, σεσαρκωμένον, καί νεκρωθέντα ως άνθρωπον, καί αναστάντα κατ' εξουσίαν ως φιλάνθρωπον.

5.   ένεκεν τού ονόματός σου υπέμεινά σε, Κύριε, υπέμεινεν η ψυχή μου εις τόν λόγον σου, ήλπισεν η ψυχή μου επί τόν Κύριον.

Κατήλθες εν τώ Άδη Χριστέ ως ηβουλήθης, εσκύλευσας τόν θάνατον, ως Θεός καί Δεσπότης, καί ανέστης τριήμερος, συναναστήσας τόν Αδάμ, εκ τών τού Άδου δεσμών καί τής φθοράς, κραυγάζοντα καί λέγοντα, Δόξα τή Αναστάσει σου, μόνε φιλάνθρωπε.

6.   από φυλακής πρωίας μέχρι νυκτός, από φυλακής πρωίας, ελπισάτω Ισραηλ επί τόν Κύριον.

Εν τάφω κατετέθης, ως ο υπνών Κύριε, καί ανέστης τριήμερος, ως δυνατός εν ισχύϊ, συναναστήσας τόν Αδάμ, εκ τής φθοράς τού θανάτου, ως παντοδύναμος.

7.   ότι παρά τώ Κυρίω τό έλεος καί πολλή παρ' αυτώ λύτρωσις' καί αυτός λυτρώσεται τόν Ισραηλ εκ πασών τών ανομιών αυτού.

8.   αινείτε τόν κύριον πάντα τά έθνη επαινέσατε αυτόν πάντες οι λαοί.

9.   ότι εκραταιώθη τό έλεος αυτού εφ' ημάς, καί η αλήθεια τού κυρίου μένει εις τόν αιώνα.

 

Eco Grave

Venid, festejad al Señor, vencedor de la muerte, que hace irradiar a la humanidad y con los ángeles entonad: Gloria a ti, Creador nuestro y Salvador.

 

1.  Los justos me están esperando, hasta que me concedas la recompensa.

 

Fuiste crucificado y sepultado por nuestro bien, O Salvador, y como Dios diste muerte a la muerte por tu muerte, por ello adoramos tu resurrección al tercer día.  Gloria a ti, O Señor.

 

2.  Desde lo profundo clamo a ti, Señor.  Señor, escucha mi clamor.

 

Entonaron el himno angelical de alabanza, maravillados, tus apóstoles, al contemplar la resurrección del Creador: He aquí la gloria de la Iglesia y el tesoro del Reino.  Gloria a ti, O Señor, que padeciste la muerte por nosotros.

 

3. Atiendan tus oídos, la voz de mi súplica.

 

Fuiste preso de los malvados, O Cristo, siendo mi Dios y no me avergüenzo.  No niego que padeciste azotes, ni ocultaré que te clavaron al madero de la cruz. Me jacto de tu resurrección, pues tu muerte es mi vida. Dios todopoderoso y clemente, gloria a ti.

 

4.  Si tomases en cuenta las faltas, Señor, ¿quién, Señor, podría subsistir?  Pero contigo hay perdón.

 

Mostró a los discípulos la majestad de su Templo en Zión, según la profecía de David, y manifestó que con el Padre y el Espíritu Santo será por siempre alabado y glorificado, siendo desde siempre el Verbo incorpóreo y, por su encarnación, el clementísimo Dios hecho hombre por nuestra salvación, muerto y resucitado en majestad.

 

5.  Por tu Nombre te he esperado, Señor.  Mi alma ha esperado tu Logos.  El auxilio de mi alma está con el Señor.

 

Descendiste como Dios y Maestro, O Cristo, por voluntad propia hasta Hades dando fin a la muerte y contigo resucitaste al tercer día al venerable Adán, cautivo de las cadenas del infierno y de la corruptabilidad, que gritó y dijo: Gloria a tu resurrección, O Dios clemente.

 

6.  Desde la guardia de la mañana hasta la noche, desde la guardia de la mañana.  Esté Israel pendiente del Señor.

 

Tendido tres días en la tumba como si dormido, O Señor, resucitaste en majestuosidad poderosa, resucitando contigo a Adán de la corrupción de la muerte, O Todopoderoso.  Gloria... Ahora...

 

7.  Pues con el Señor hay la misericordia y con Él abundante redención.  Es Quién liberará a Israel de todas sus iniquidades.

 

8.  Alabad al Señor todas las naciones, celebradle, pueblos todos.

 

9.  Pues poderosa es su misericordia hacia nosotros, y la lealtad del Señor permanece por los siglos de los siglos.

 

Θεοτοκίον

Μήτηρ μέν εγνώσθης, υπέρ φύσιν Θεοτόκε, έμεινας δέ παρθένος, υπέρ λόγον καί έννοιαν, καί τό θαύμα τού τόκου σου, ερμηνεύσαι γλώσσα ου δύναται, παραδόξου γάρ ούσης τής συλλήψεως Αγνή, ακατάληπτός εστιν ο τρόπος τής κυήσεως, όπου γάρ βούλεται Θεός, νικάται φύσεως τάξις. Διό σε πάντες Μητέρα τού Θεού γινώσκοντες, δεόμεθά σου εκτενώς. Πρέσβευε τού σωθήναι τάς ψυχάς ημών.

 

Teotoquio.

Te distingues, O Theotokos, por ser madre, por encima de la naturaleza, y virgen inefable e inconcebible.  Es inexplicable el milagro tu parto y es maravillosa tu concepción, O Inmaculada, e inapeable tu alumbramiento de Dios, que altera por su voluntad la orden de la naturaleza. Por ello, te llamamos la Madre del Dios, y te invocamos fervorosos: intercede por la salvación de nuestras almas.

 

(Mientras se canta el himno Doxástico, el sacerdote sale del santuario.)

     

Ήχος πλ. δ'

Εσπερινόν ύμνον, καί λογικήν λατρείαν, σοί Χριστέ προσφέρομεν, ότι ηυδόκησας, τού ελεήσαι ημάς, διά τής Αναστάσεως.

1. εμέ υπομενούσι δίκαιοι, έως ου ανταποδώς μοι.

Κύριε, Κύριε, μή απορρίψης ημάς από τού προσώπου σου, αλλά ευδόκησον, τού ελεήσαι ημάς, διά τής Αναστάσεως.

2.   εκ βαθέων εκέκραξά σοι, Κύριε, Κύριε εισάκουσον τής φωνής μου.

Χαίρε Σιών αγία, Μήτηρ τών Εκκλησιών, Θεού κατοικητήριον, σύ γάρ εδέξω πρώτη, άφεσιν αμαρτιών, διά της, Αναστάσεως.

3.   γενηθήτω τά ώτά σου προσέχοντα εις τήν φωνήν τής δεήσεώς μου.

Ο εκ Θεού Πατρός Λόγος, πρό τών αιώνων γεννηθείς, επ' εσχάτων δέ τών χρόνων, ο αυτός εκ τής Απειρογάμου σαρκωθείς, βουλήσει σταύρωσιν θανάτου υπέμεινε, καί τόν πάλαι νεκρωθέντα άνθρωπον έσωσε, διά τής εαυτού Αναστάσεως.

4.   εάν ανομίας παρατηρήσης, Κύριε, Κύριε τίς υποστήσεται; ότι παρά σοί ο ιλασμός εστιν.

Τήν εκ νεκρών σου Ανάστασιν, δοξολογούμεν Χριστέ, δι' ής ηλευθέρωσας Αδαμιαίον γένος, εκ τής τού Άδου τυραννίδος, καί εδωρήσω τώ κόσμω ως Θεός, ζωήν αιώνιον, καί τό μέγα έλεος.

5.   ένεκεν τού ονόματός σου υπέμεινά σε, Κύριε, υπέμεινεν η ψυχή μου εις τόν λόγον σου, ήλπισεν η ψυχή μου επί τόν Κύριον.

Δόξα σοι Χριστέ Σωτήρ, Υιέ, Θεού μονογενές, ο προσπαγείς εν τώ σταυρώ, καί αναστάς εκ τάφου τριήμερος.

6.   από φυλακής πρωίας μέχρι νυκτός, από φυλακής πρωίας, ελπισάτω Ισραηλ επί τόν Κύριον.

Σέ δοξάζομεν Κύριε, τόν εκουσίως δι' ημάς, Σταυρόν υπομείναντα, καί σέ προσκυνούμεν, παντοδύναμε Σωτήρ, μή απορρίψης ημάς από τού προσώπου σου, αλλ' επάκουσον καί σώσον ημάς, διά τής Αναστάσεώς σου Φιλάνθρωπε.

7.   ότι παρά τώ Κυρίω τό έλεος καί πολλή παρ' αυτώ λύτρωσις' καί αυτός λυτρώσεται τόν Ισραηλ εκ πασών τών ανομιών αυτού.

8.   αινείτε τόν κύριον πάντα τά έθνη επαινέσατε αυτόν πάντες οι λαοί.

9.   ότι εκραταιώθη τό έλεος αυτού εφ' ημάς, καί η αλήθεια τού κυρίου μένει εις τόν αιώνα.

 

Rogativa del Eco 4º

Elevamos, O Cristo, nuestro oficio nocturno y oblación espiritual, pues te has dignado mostrarnos tu piedad por tu resurrección.

 

1.  Los justos me están esperando, hasta que me concedas la recompensa.

 

Señor, Señor, no nos apartes de tu presencia y dígnate mostrarnos tu misericordia por la resurrección.

 

2.  Desde lo profundo clamo a ti, Señor.  Señor, escucha mi clamor.

 

Festejad, O Sión, madre de iglesias y morada del Altísimo Dios, que fuiste primera en recibir la remisión de los pecados por la resurrección.

 

3. Atiendan tus oídos, la voz de mi súplica.

 

Hemos sido, cuantos éramos sujetos a la muerte, redimidos por el Verbo, unigénito de Dios Padre antes de todos los siglos, que en los últimos tiempos se encarnó de la virgen, murió crucificado y resucito. 

 

4.  Si tomases en cuenta las faltas, Señor, ¿quién, Señor, podría subsistir?  Pero contigo hay perdón.

 

Glorificamos tu resurrección de entre los muertos, O Cristo, pues has exonerado la raza de Adán del tormento de Hades y, como Dios, concedes la vida eterna al mundo y tu gran misericordia.

 

5.  Por tu Nombre te he esperado, Señor.  Mi alma ha esperado tu Logos.  El auxilio de mi alma está con el Señor.

 

Gloria a ti, O Cristo, Salvador, Hijo unigénito del Único Dios, que fuiste clavado por cruz y al tercer día te desembarazaste de la tumba.

 

6.  Desde la guardia de la mañana hasta la noche, desde la guardia de la mañana.  Esté Israel pendiente del Señor.

 

Te glorificamos, O Señor, que voluntariamente aceptaste la cruz por salud nuestra y te adoramos, Salvador todopoderoso y Amigo del hombre, no escondas tu rostros, sino escúchanos y sálvanos por tu resurrección.  Gloria...  Ahora...

 

7.  Pues con el Señor hay la misericordia y con Él abundante redención.  Es Quién liberará a Israel de todas sus iniquidades.

 

8.  Alabad al Señor todas las naciones, celebradle, pueblos todos.

 

9.  Pues poderosa es su misericordia hacia nosotros, y la lealtad del Señor permanece por los siglos de los siglos.

 

Jn 1, 14

 

Θεοτοκίον

Ο Βασιλεύς τών ουρανών, διά φιλανθρωπίαν, επί τής γής ώφθη, καί τοίς ανθρώποις συνανεστράφη. εκ Παρθένου γάρ αγνής, σάρκα προσλαβόμενος καί εκ ταύτης προελθών μετά τής προσλήψεως, είς εστιν Υιός, διπλούς τήν φύσιν, αλλ' ου τήν υπόστασιν, διό τέλειον αυτόν Θεόν, καί τέλειον άνθρωπον, αληθώς κηρύττοντες, ομολογούμεν Χριστόν τόν Θεόν ημών, όν ικέτευε Μήτηρ ανύμφευτε, ελεηθήναι τάς ψυχάς ημών.

 

Teotoquio.

Por su clemencia para con el hombre, el Rey del cielo se mostró sobre la tierra y puso su Morada entre nosotros,* encarnándose de la Virgen pura y hecho hombre, salió de su vientre.  Es el Hijo unigénito con dos naturalezas, sin confusión en una sola persona.  Por ello, confesamos que Cristo es nuestro Dios y lo proclama ser perfectamente hombre verdadero y Dios perfecto. Por lo que te rogamos, O Madre Virgen, ten piedad de nuestras almas.       

 

(Mientras se canta el himno Doxástico, el sacerdote sale del santuario.)

     

Σοφία Ορθοί !

Φώς ιλαρόν αγίας δόξης, αθανάτου Πατρός, ουρανίου, αγίου, μάρκαρος, Ιησού Χριστέ, ελθόντες επί τήν ηλίου δύσιν, ιδόντες φώς εσπερινόν, υμνούμεν Πατέρα, Υιόν, καί άγιον Πνεύμα Θεόν. Άξιόν σε εν πάσι καιροίς, υμνείσθαι φωναίς αισαίς, Υιέ Θεού, ζωήν ο διδούς, Διό ο κόσμος σέ δοξάζει.

Πρόσχωμεν.

Ειρήνη πάσι.

Και τω πνευματί σου.

(Si las vísperas son festivas, se hace la procesión, durante el teotoquio, igual que en las vísperas de vigilias de domingo. Los días ordinarios, el celebrante se coloca ante las puertas santas y dice:

 

D Sabiduría. ¡De pie!

 

Himno Vesperal

C Dichosa Luz de la santa gloria del Padre inmortal, el celeste, santo, y bienaventurado, Jesucristo. Llegados a la puesta del sol y contemplando la luz vesperal, celebramos al Padre, al Hijo y al Espíritu Santo, Dios.  Eres digno en todas las edades de ser celebrado por las voces santas, Hijo de Dios y dador de vida.  Por ello, el mundo te glorifica.

 

D Estemos atentos.

 

S Paz a todos.                          C Y con tu espíritu.

 

Εσπέρας Προκείμενον !

Τώ Σαββάτω εσπέρας  Ήχος πλ. β'

Ο Κύριος εβασίλευσεν, ευπρέπειαν ενεδύσατο.

Στίχ: Ενεδύσατο Κύριος δύναμιν, και περιεζώσατο.

Στίχ: Και γαρ εστερεωσεν την οικουμένην, ήτις ου σαλευθήσεται.

Τη Κυριακή εσπέρας  Ήχος πλ. δ'

Ιδού δη ευλογείτε τον Κύριον, πάντες οι δούλοι Κυρίου.

Στίχ. Οι εστώτες εν οίκω Κυρίου, εν αυλαίς οίκου Θεού ημών.

Τη Δευτέρα εσπέρας  Ήχος δ'

Κύριος εισακούσεταί μου εν τω κεκραγέναι με προς αυτόν.

Στίχ. Εν τω επικαλείσθαι με εισήκουσάς μου, ο Θεός της δικαιοσύνης μου.

Τη Τρίτη εσπέρας  Ήχος α'

Το έλεός σου, Κύριε, καταδιώξει με πάσας τας ημέρας της ζωής μου.

Στίχ. Κύριος ποιμαίνει με και ουδέν με υστερήσει.

Τη Τετάρτη εσπέρας  Ήχος πλ. α'

Ο Θεός, εν τω ονόματι σου σώσον με, και εν τη δυνάμει σου κρινείς με.

Στίχ. Ο Θεός εισάκουσον της προσευχής μου.

Τη Πέμπτη εσπέρας  Ήχος πλ. β'

Η βοήθειά μου παρά Κυρίου, του ποιήσαντος τον ουρανόν και την γην.

Στίχ. Ήρα τους οφθαλμούς μου εις τα όρη, όθεν ήξει η βοήθειά μου.

Τη Παρασκευή εσπέρας  Ήχος βαρύς

Ο Θεός αντιλήπτωρ μου ει, το έλεος σου προφθάσει με.

Στίχ. Εξελού με εκ των εχθρών μου, ο Θεός.

 

Proquímeno

D ¡Sabiduría!  Proquímeno en el ... Eco (acto seguido dice el proquímeno correspondiente al día, y el coro responde de la manera habitual.)

 

Sábado anochecer (Rogativa del Eco 2º):

- El Señor ha entrado en su reino, revestido de majestad.

- El Señor se ha revestido de poder, ha atado el poder a su cadera.

 

Domingo anochecer (Rogativa del Eco 4):

- Alabad el Nombre del Señor, alabad al Señor, siervos suyos.

- Quienes habitan en la casa del Señor, en los atrios de la casa de nuestro Dios.

 

Lunes anochecer Eco 4º:

- El Señor me escuchará cuando dirigirá mi clamor hacia Él.

- Cuando te he invocado, me has escuchado, Dios de mi justicia.

 

Martes anochecer Eco 1º:

- Tu misericordia me seguirá todos los días de mi vida.

- El Señor es el pastor que me conducirá, no me carece nada.  A verdes praderas me ha hecho permanecer, junto a las aguas de reposo me ha establecido.

 

Miércoles anochecer (Rogativa del Eco 1º):

- O Dios, sálvame, por tu Nombre, y por tu poder, hazme justicia.

- O Dios, escucha mi plegaria, atienda tu oreja el clamor de mi boca.

 

Jueves anochecer (Rogativa del Eco 2º):

- Mi ayuda viene del Señor que ha hecho el cielo y la tierra.

- Alzo los ojos a las montañas: ¿de dónde vendrá mi ayuda?

 

Viernes anochecer (Eco Grave):

- Pues Tú eres, o Dios, mi defensor, o Dios, tu misericordia me prevendrá.

- Libérame de mis enemigos, o Dios, y rescátame de quienes se alzen contra mí.

 

(Si hay lecturas se hacen aquí.  El diácono dice: "Sabiduría", y tras el título, "estemos atentos."  Acto seguido el lector lee la perícopa correspondiente.

 

(Si se ha hecho entrada, el diácono dice la letanía Ferviente a la que el coro responde con triple kyrie eleison a partir de la tercera petición.  Si no, se pasa a la plegaria siguiente y la ectenia Ferviente se deja por el final del oficio.)

     

1.      Είπωμεν πάντες εξ όλης της ψυχής και εξ όλης της διανοίας ημών είπωμεν.

2.      Κύριε παντοκράτορ ο Θεός των πατέρων ημών, δεόμεθά Σου, επάκουσον και ελέησον.

3.      Ελέησον ημάς ο Θεός κατά το μέγα ελεός Σου, δεόμεθά Σου, επάκουσον και ελέησον.

4.      Έτι δεόμεθα υπέρ του Αρχιεπισκόπου ημών. Έτι δεόμεθα υπέρ των αδελφών ημών, των ιερέων, ιερομονάχων, ιεροδιακόνων και μοναχών , και πάσης της εν Χριστώ ημών αδελφότητος.

5.      Έτι δεόμεθα υπέρ ελέους, ζωής, ειρήνης, υγείας, σωτηρίας, επισκέψεως, συγχωρήσεως και αφέσεως των αμαρτιών των δούλων του Θεού, πάντων των ευσεβών και ορθοδόξων χριστιανών, των κατοικούντων και παρεπιδημούντων εν τη (κώνη, πόλη) ταύτη, των ενοριτών, επιτρόπων, συνδορομητών και αφειρωτών του αγίου ναού τούτου.

6.      Έτι δεόμεθα υπέρ των μακαρίων και αοιδίμων κτιτόρων της αγίας Εκκλησίας ταύτης, και υπέρ πάντων των προαναπαυσαμένων πατέρων και αδελφών ημών , των ενθάδε ευσεβώς, κειμένων, και απανταχού ορθοδόξων.

7.      Έτι δεόμεθα υπέρ των καρποφορούντων και καλλιεργούντων εν τω αγίω και πανσέπτω ναώ τούτω, κοπιώντων , ψαλλόντων και υπέρ του περιεστώτος λαού, του απεκδεχομένου το παρά Σου μέγα και πλούσιον έλεος.

8.      Ότι ελεήμων και φιλάνθρωπος Θεός υπάρχεις, και σοι την δόξαν αναπέμπομεν , τω Πατρί και τω Υιώ και τω Αγίω Πνεύματι, νυν και αεί και εις τους αιώνας των αιώνων.

   
     
Ο Αναγνώστης: Αμήν.  Καταξίωσον, Κύριε, εν τή εσπέρα ταύτη, αναμαρτήτους φυλαχθήναι ημάς. Ευλογητός εί, Κύριε, ο Θεός τών Πατέρων ημών, καί αινετόν καί δεδοξασμένον τό όνομά σου εις τούς αιώνας. Αμήν. Γένοιτο, Κύριε, τό έλεός σου εφ' ημάς, καθάπερ ηλπίσαμεν επί σέ. Ευλογητός εί, Κύριε. δίδαξόν με τά δικαιώματά σου. Ευλογητός εί, Δέσποτα, συνέτισον με τά δικαιώματά σου. Ευλογητός εί, Άγιε, φώτισόν με τοίς δικαιώμασί σου. Κύριε, τό έλεός σου εις τόν αιώνα, τά έργα τών χειρών σου μή παρίδης. Σοί πρέπει αίνος, σοί πρέπει ύμνος, σοί δόξα πρέπει, τω Πατρί και τω Υιώ και τω Αγίω Πνεύματι, νυν και αεί και εις τους αιώνας των αιώνων. Αμήν.

L Amén.  Dígnate, Señor, guardarnos esta tarde sin pecado.  Bendito seas, Señor, Dios de nuestros padres, tu Nombre es alabado y glorificado por los siglos de los siglos.  Amén.

Recaiga sobre nosotros, Señor, tu misericordia, pues hemos puesto nuestra esperanza en Ti.  Eres bendito, Señor, enséñame tus mandatos.  Eres bendito, Señor, hazme comprender tus designios.   Bendito seas, Señor, ilumíname por tus ordenanzas.  Señor, tu misericordia es eterna, no desprecies la obra de tus manos.  A Ti la alabanza, a Ti la gloria, Padre, Hijo y Espíritu Santo, ahora y siempre y por los siglos de los siglos.  Amén.

 

1.      Πληρώσωμεν την εσπερινήν δέησιν ημών τω Κυρίω.   Κύριε, ελέησον.

2.      Αντιλαβού, σώσον, ελέησον και διαφύλαξον ημάς, ο Θεός, τη Ση χάριτι.  Κύριε, ελέησον.

3.      Την εσπέραν πάσαν, τελείαν, αγίαν, ειρηνικήν και αναμάρτητον, παρά του Κυρίου, αιτησώμεθα.

4.      Άγγελον ειρήνης, πιστόν οδηγόν, φύλακα των ψυχών και των σωμάτων ημών, παρά του Κυρίου αιτησώμεθα.

5.      Συγγνώμην και άφεσιν των αμαρτιών και των πλημμελημάτων ημών, παρά του Κυρίου αίτησώμεθα.

6.      Τα καλά και συμφέροντα ταίς ψυχαίς ημών και ειρήνην τω κόσμω, παρά του Κυρίου αιτησώμεθα.

7.      Τον υπόλοιπον χρόνον της ζωής ημών εν ειρήνη και μετανοία εκτελέσαι, παρά του Κυρίου αιτησώμεθα.

8.      Χριστιανά τα τέλη της ζωής ημών, ανώδυνα, ανεπαίσχυντα, ειρηνικά, και καλήν απολογίαν την επί του φοβερού βήματος του Χριστού αιτησώμεθα.

9.      Της Παναγίας, αχράντου, υπερευλογημένης, ενδόξου Δεσποίνης ημών Θεοτόκου και αειπαρθένου Μαρίας, μετά πάντων των Αγίων μνημονεύσαντες, εαυτούς και αλλήλους και πάσαν την Ζωήν ημών Χριστώ τω Θεώ παραθώμεθα.  Σοι, Κύριε.

10. Ότι αγαθός και φιλάνθρωπος Θεός υπάρχεις, και σοι την δόξαν αναπέμπομεν, τω Πατρί και τω Υιώ και τω Αγίω Πνεύματι, νυν και αεί και εις τους αιώνας των αιώνων. Αμήν.

Ειρήνη πάσι. Και τω πνεύματί σου.

Τάς κεφαλάς ημών τω Κυρίω κλίνωμεν. Σοι, Κύριε.

Ectenia de la Ferviente Súplica

 

D Cumplimos nuestra plegaria de la tarde ante el Señor.

C Kyrie eleison.

 

D Socórrenos, sálvanos, ten piedad de nosotros y guárdanos, o Dios, por tu gracia.

C Kyrie eleison.

 

D Que todo este anochecer sea perfecto, santo, pacífico y sin pecado, pedimos al Señor.

C Concédenos Señor. (Se repite después de cada petición.)

 

D Un ángel de paz, guía fiel, guardián de nuestras almas y de los nuestros cuerpos, pedimos al Señor.

 

D El perdón y la remisión de nuestros pecados y de nuestras transgresiones, pedimos al Señor.

 

D Lo que sea bueno y útil para nuestras almas y la paz para el mundo, pedimos al Señor.

 

D Acabar nuestra vida en la paz y la penitencia, pedimos al Señor.

 

D Un fin cristiano, sin dolor, sin vergüenza, pacífico y nuestra justificación ante el trono temible de Cristo, pedimos al Señor.

 

D Invocando nuestra santísima, toda pura, toda bendita y gloriosa Theotokos, la Madre de Dios y siempre Virgen María, y todos los santos, confiémonos nosotros mismos, los unos a los otros y toda nuestra vida a Cristo, nuestro Dios. C A Ti, Señor.

 

S Porqué eres un Dios bueno y amigo de los hombres, y te glorificamos, Padre, Hijo y Espíritu Santo, ahora y siempre y por los siglos de los siglos.       C Amén.

 

S Paz a todos.                                      C Y con tu espíritu.

 

D Inclinamos la cabeza ante el Señor.     C A Ti, Señor.

 

 

 

Κύριε, ο Θεός ημών, ο κλίνας ουρανούς και καταβάς επί σωτηρία του γένους των ανθρώπων, έπιδε επί τους δούλους σου και επί την κληρονομίαν σου. Σοι γαρ τω φοβερώ και φιλανθρώπω κριτή, οι σοι δούλοι υπέκλιναν τας κεφαλάς, τους δε αυτών υπέταξαν αυχένας; ου την εξ ανθρώπων αναμένοντες βοήθειαν, αλλά το σον περιμένοντες έλεος, και την σην απεκδεχόμενοι σωτηρίαν, ούς διαφύλαξον εν παντί καιρώ, και κατά την παρούσαν εσπέραν και την προσιούσαν νύκτα, από παντός εχθρού, από πάσης αντικειμένης ενεργίας διαβολικής, και διαλογισμών ματαίων και ενθυμήσεων πονηρών.

Είη το κράτος της βασιλείας σου ευλογημένον και δεδοξασμένον, του Πατρός και του Υιού και του Αγίου Πνεύματος, νυν και αεί και εις τους αιώνας των αιώνων. Αμήν.

S (En secreto) Señor, Dios nuestro, has inclinado los cielos y has bajado para la salvación de la humanidad; diriges la mirada sobre tus servidores y sobre tu heredad; pues ante Ti, juez temible y amigo de los hombres, se inclinan las cabezas y doblan la nuca: No esperan la ayuda de los hombres sino que cuentan con tu misericordia y esperan tu salvación.  Guárdanos esta tarde, esta noche y en todo momento del enemigo, de cualquiera acción hostil del diablo, de las vanas reflexiones y de los pensamientos perversos.

(En voz alta) Pues bendito y glorificado sea el poder de tu reino, Padre, Hijo y Espíritu Santo, ahora y siempre y por los siglos de los siglos.         C Amén.

 

(Los días de fiesta, cuando se celebra la vigilia, se hace la procesión de la Litia y el coro canta las estíjeras correspondientes. Si no se hace la Lítia, se pasa directamente a los Apósticos)

Ήχος α'

Τώ πάθει σου Χριστέ, παθών ηλευθερώθημεν, καί τή Αναστάσει σου εκ φθοράς ελυτρώθημεν. Κύριε δόξα σοι.

1.      ο Κύριος εβασίλευσεν, ευπρέπειαν ενεδύσατο, ενεδύσατο Κύριος δύναμιν καί περιεζώσατο.

Αγαλλιάσθω η κτίσις, ουρανοί ευφραινέσθωσαν, χείρας κροτείτω τά έθνη μετ' ευφροσύνης, Χριστός γάρ ο Σωτήρ ημών, τώ Σταυρώ προσήλωσε τάς αμαρτίας ημών, καί τόν θάνατον νεκρώσας, ζωήν ημίν εδωρήσατο, πεπτωκότα τόν Αδάμ παγγενή αναστήσας, ως Φιλάνθρωπος.

2.      καί γάρ εστερέωσεν τήν οικουμένην, ήτις ου σαλευθήσεται.

Βασιλεύς υπάρχων ουρανού καί γής, Ακατάληπτε, εκών εσταύρωσαι διά φιλανθρωπίαν, όν ο Άδης συναντήσας κάτωθεν επικράνθη, καί Δικαίων ψυχαί δεξάμεναι, ηγαλλιάσαντο, Αδάμ δέ ιδών σε τόν Κτίστην εν τοίς καταχθονίοις ανέστη.  Ώ τού θαύματος! πώς θανάτου εγεύσατο η τών απάντων ζωή; άλλ' ή ως ηβουλήθη, κόσμον φωτίσαι κραυγάζοντα καί λέγοντα, ο αναστάς εκ τών νεκρών, Κύριε δόξα σοι.

3.      τώ οίκω σου πρέπει αγίασμα, Κύριε εις μακρότητα ημερών.

Γυναίκες μυροφόροι μύρα φέρουσαι, μετά σπουδής καί οδυρμού τόν τάφον σου κατέλαβον, καί μή ευρούσαι τό άχραντον Σώμά σου, παρά δέ τού Αγγέλου μαθούσαι τό καινόν, καί παράδοξον θαύμα, τοίς Αποστόλοις έλεγον, Ανέστη ο Κύριος, παρέχων τώ κόσμω τό μέγα έλεος.

 

Apósticos de los Octóijos

 

Primer Eco

Nos has liberado de las pasiones por Tu pasión O Cristo, y por tu resurrección nos has redimido de la corrupción.  O Señor, gloria a ti.

 

El Señor es rey, de majestad vestido, el Señor se ha vestido de poder, lo ha ceñido a sus lomos.                (Sal 92, 1)

 

Celebre la creación y alégrense los cielos; dad palmadas de alegría las naciones con las manos pues Cristo, nuestro salvador, ha clavado nuestros pecados al madero de la cruz, en su amor por la humanidad, ha dado muerte a la muerte, y nos concede la vida al restaurar al desterrado padre de toda la humanidad, Adán.

 

Tú asentaste el orbe, inconmovible; desde el principio tu trono está fijado.                                     (Sal 92, 2)

 

Eres incomprensible, Rey de cielo y tierra, que por tu amor por nosotros, aceptaste ser voluntariamente crucificado.  Hades no pudo contigo que fuiste como un amargo vomitivo para sus entrañas que harías subir a las almas de los justos a recibirte. ¡Qué milagro es éste!  Que el Dador de vida tenga que probar de la muerte en su afán por dar la luz al mundo que lo aclama diciendo: Gloria a ti, O Señor, resucitado de entre los muertos.

 

A tu Casa, la santidad conviene, oh Señor, por el curso de los días.                                                             (Sal 92, 5)

 

Se acercaron, angustiadas en su luto, con especias hasta tu sepulcro las embalsamadoras y se encontraron que tu cuerpo inmaculado ya no estaba dentro.  Comprenderían el milagro nuevo y extraño de boca de los ángeles y anunciarían a los apóstoles: El Señor ha resucitado para conceder al mundo su gran misericordia. Gloria...  Ahora...

Θεοτοκίον

Ιδού πεπλήρωται η τού Ησαϊου πρόρρησις, Παρθένος γάρ εγέννησας, καί μετά τόκον, ως πρό τόκου διέμεινας. Θεός γάρ ήν ο τεχθείς, διό καί φύσις εκαινοτόμησεν. Αλλ' ώ Θεομήτορ, ικεσίας σών δούλων, σώ τεμένει προσφερομένας σοι, μή παρίδης, αλλ' ως τόν Εύσπλαγχνον σαίς αγκάλαις φέρουσα, σοίς οικέταις σπλαγχνίσθητι, καί πρέσβευε σωθήναι τάς ψυχάς ημών.

 

Teotoquio.

Mirad que la profecía de Isaías queda cumplida al dar a luz, siendo virgen, y permanecer, como antes de tu parto, intacta.  Pues Aquél que has alumbrado es Dios y se ha dignado restaurar, de este modo, nuestra naturaleza humana.  O Madre de Dios, compadécete de nosotros, siervos tuyos, tú que has sido portadora en tus brazos del Único Sólo compasivo, intercede ante Él para que salve nuestras almas.

 

(Concluido el Apóstico, se recita el cántico de Simeón Lc 29-32.)

     

Ήχος β'

Η Ανάστασίς σου Χριστέ Σωτήρ, άπασαν εφώτισε τήν οικουμένην, καί ανεκαλέσω τό ίδιον πλάσμα, παντοδύναμε Κύριε δόξα σοι.

4.      ο Κύριος εβασίλευσεν, ευπρέπειαν ενεδύσατο, ενεδύσατο Κύριος δύναμιν καί περιεζώσατο.

Διά ξύλου Σώτερ κατήργησας, τήν τού ξύλου κατάραν, κράτος θανάτου τή ταφή σου ενέκρωσας, εφώτισας, δέ τό γένος ημών τή Εγέρσει σου, διό βοώμέν σοι, Ζωοδότα Χριστέ ο Θεός ημών δόξα σοι.

5.      καί γάρ εστερέωσεν τήν οικουμένην, ήτις ου σαλευθήσεται.

Εν τώ Σταυρώ Χριστέ, φανείς καθηλωμένος, ηλλοίωσας κάλλος κτισμάτων, καί τό μέν απάνθρωπον στρατιώται δεικνύμενοι, λόγχη πλευράν σου εκέντησαν. Εβραίοι δέ σφραγίσαι τάφον ητήσαντο, τήν σήν εξουσίαν ουκ επιστάμενοι, αλλ' ο δι' οίκτον σπλάγχνων σου καταδεξάμενος ταφήν, καί τριήμερος αναστάς, Κύριε δόξα σοι.

6.      τώ οίκω σου πρέπει αγίασμα, Κύριε εις μακρότητα ημερών.

Ζωοδότα Χριστέ, εκουσίως Πάθος υποστάς διά θνητούς, εν Άδη δέ κατελθών ως δυνατός, τούς εκεί τήν έλευσιν μείνοντας τήν σήν, αφαρπάσας ως εκ χειρός κραταιού, Παράδεισον ανθ' Άδου, οικείν δεδώρησαι, διό καί ημίν τοίς δοξάζουσι τήν σήν τριήμερον Έγερσιν, δώρησαι ιλασμόν αμαρτιών, καί τό μέγα έλεος.

 

Eco 2º

 

Tu resurrección, O Cristo nuestro salvador, ilumina la tierra entera y ha restaurado tu creación. O Señor todopoderoso, gloria a ti.

 

El Señor es rey, de majestad vestido, el Señor se ha vestido de poder, lo ha ceñido a sus lomos.                (Sal 92, 1)

 

Has anulado la pena incurrida del árbol, O Salvador, por el madero de la cruz y destruido los dominios de la muerte por tu sepultura.  Das la iluminación al género humano por tu resurrección y por ello, te aclamamos: Gloria a ti, O Cristo, nuestro Dios y Dador de la vida.

 

Tú asentaste el orbe, inconmovible; desde el principio tu trono está fijado.                                     (Sal 92, 2)

 

Has afeitado la belleza de la creación, O Cristo, al mostrarte, clavado por cruz.  Hendieron tu costado con la lanza los soldados crueles mientras que los judíos solicitaban que se sellara tu tumba.   Aun así, O Señor, aceptaste ser sepultado y resucitaste al tercer día por tu misericordia. Gloria a ti.

 

A tu Casa, la santidad conviene, oh Señor, por el curso de los días.                                                              (Sal 92, 5)

 

Soportaste la pasión, O Cristo, Dador de la vida, y descendiste majestuoso hasta Hades por el bien de nosotros los mortales.  Arrebataste a tus fieles expectantes de las garras del tirano y les concediste su plaza en el paraíso. Perdona nuestros pecados, te rogamos, cuantos glorificamos tu resurrección al tercer día, y concédenos tu gran misericordia.  Gloria...  Ahora... 

 

 

Θεοτοκίον

Ω θαύματος καινού, πάντων τών πάλαι θαυμάτων! τίς γάρ έγνω Μητέρα, άνευ ανδρός τετοκυίαν, καί εν αγκάλαις φέρουσαν, τόν άπασαν τήν κτίσιν περιέχοντα; Θεού εστι βουλή τό κυηθέν, όν ως βρέφος Πάναγνε, σαίς ωλέναις βαστάσα, καί μητρικήν παρρησίαν πρός αυτόν κεκτημένη, μή παύση δυσωπούσα υπέρ τών σέ τιμώντων, τού οικτειρήσαι καί σώσαι τάς ψυχάς ημών.

 

Teotoquio.

¡He aquí la nueva maravilla!  ¡La plenitud de todas las maravillas de antaño!  ¿Quién ha oído decir que una madre, sin conocer hombre, diera a luz a un niño?  ¿Y que la misma, acuna en sus brazos a Aquél que abarca el conjunto de la creación?  Era la voluntad del Dios nacer y siendo bebé, lo has llevado, Virgen purísima, entronado en tus brazos.  Ruega  por nosotros que te invocamos, e intercede como madre que eres, ante Él para que se apiade de nosotros y dé la salvación a nuestras almas.

 

(Concluido el Apóstico, se recita el cántico de Simeón Lc 29-32.)

     

Ήχος γ'

Οτώ πάθει σου Χριστέ, αμαυρώσας τόν ήλιον, καί τώ φωτί τής σής Αναστάσεως, φαιδρύνας τά σύμπαντα, πρόσδεξαι ημών, τόν εσπερινόν ύμνον Φιλάνθρωπε.

7.      ο Κύριος εβασίλευσεν, ευπρέπειαν ενεδύσατο, ενεδύσατο Κύριος δύναμιν καί περιεζώσατο.

Η ζωοδόχος σου Έγερσις Κύριε, τήν οικουμένην πάσαν εφώτισε, καί τό ίδιον πλάσμα, φθαρέν ανεκαλέσατο. Διό τής κατόρας τόν Αδάμ, απαλλαγέντες βοώμεν, Παντοδύναμε Κύριε δόξα σοι.

8.      καί γάρ εστερέωσεν τήν οικουμένην, ήτις ου σαλευθήσεται.

Θεός υπάρχων αναλλοίωτος, σαρκί πάσχων ηλλοίωσαι, όν η κτίσις μη φέρουσα, κρεμάμενον οράν, τώ φόβω εκλονείτο, καί στένουσα ύμνει τήν σήν μακροθυμίαν, κατελθών εν άδη δέ, τριήμερος ανέστης, ζωήν τώ κόσμω δωρούμενος, καί τό μέγα έλεος.

9.      τώ οίκω σου πρέπει αγίασμα, Κύριε εις μακρότητα ημερών.

Ίνα τό γένος ημών, εκ τού θανάτου Χριστέ λυτρώσης, θάνατον υπήνεγκας, καί τριήμερος εκ νεκρών αναστάς, εαυτώ συνανέστησας, τούς σέ Θεόν επιγνόντας, καί κόσμον εφώτισας, Κύριε δόξα σοι.

 

Eco 3º

Por tu pasión, O Cristo, obscureciste el sol.  Por tu resurrección, alumbras todas las cosas.  Sea aceptable nuestro oficio nocturno, O Amigo del hombre.

 

El Señor es rey, de majestad vestido, el Señor se ha vestido de poder, lo ha ceñido a sus lomos.                (Sal 92, 1)

 

Iluminas el orbe entero, O Señor, por tu resurrección y vivificas tu creación que yacía en la corruptabilidad y eximidos de la pena de Adán, clamamos: Gloria a ti, Señor todopoderoso.

 

Tú asentaste el orbe, inconmovible; desde el principio tu trono está fijado.                                     (Sal 92, 2)

 

Padeciendo en la carne, tú, O Dios inmutable por naturaleza, lograste devenir mudable como nosotros. Se postró la creación, temeraria, incapaz de soportar la imagen de ti así clavado.  Y gimió las alabanzas de tu prolongado tormento.  Descendiste hasta Hades, y resucitaste al tercer día, concediendo la vida y gran misericordia al mundo.

 

A tu Casa, la santidad conviene, oh Señor, por el curso de los días.                                                             (Sal 92, 5)

 

O Cristo, que has padecido la muerte para salvarnos de la muerte.  Resucitaste al tercer día de entre los muertos concediendo la resurrección a los que te reconocen como Dios.  Y has iluminado al mundo entero.  Señor, gloria a ti.  Gloria...  Ahora...  

 

Θεοτοκίον

Ασπόρως εκ θείου Πνεύματος, βουλήσει δέ Πατρός, συνείληφας Υιόν τόν τού Θεού, εκ Πατρός αμήτορα, πρό τών αιώνων υπάρχοντα, δι' ημάς δέ εκ σού απάτορα γεγονότα, σαρκί απεκύησας, καί βρέφος εγαλούχησας. Διό μή παύση πρεσβεύειν, τού λυτρωθήναι κινδύνων τάς ψυχάς ημων.

 

Teotoquio.

Por la voluntad del Padre, concebiste por el Espíritu Santo, sin semilla, al Hijo de Dios unigénito del Padre, nacido sin madre antes de los comienzos del mundo.  Se encarnó naciendo sin padre por nuestra salud.  Jamás dejará de interceder por la liberación de nuestras almas del maligno.

 

(Concluido el Apóstico, se recita el cántico de Simeón Lc 29-32.)

     

Ήχος δ'

Κύριε ανελθών εν τώ σταυρώ, τήν προγονικήν ημών κατάραν εξήλειψας, καί κατελθών εν τώ άδη, τούς απ' αιώνος δεσμίους ηλευθέρωσας, αφθαρσίαν δωρούμενος τών ανθρώπων τώ γένει, διά τούτο υμνούντες δοξάζομεν, τήν ζωοποιόν καί σωτήριόν σου Έγερσιν.

10. O Κύριος εβασίλευσεν, ευπρέπειαν ενεδύσατο, ενεδύσατο Κύριος δύναμιν καί περιεζώσατο.

Κρεμάμενος επί ξύλου μόνε Δυνατέ, πάσαν κτίσιν εσάλευσας, τεθείς εν τάφω δέ, τούς κατοικούντας εν τάφοις ανέστησας, αφθαρσίαν καί ζωήν δωρούμενος, τώ γένει τών ανθρώπων, διό υμνούντες δοξάζομεν, τήν τριήμερόν σου Έγερσιν.

11. καί γάρ εστερέωσεν τήν οικουμένην, ήτις ου σαλευθήσεται.

Λαός παράνομος Χριστέ, σέ προδούς τώ Πιλάτω, σταυρωθήναι κατεδίκασεν, αγνώμων περί τόν ευεργέτην φανείς, αλλ' εκών υπέμεινας ταφήν, αυτεξουσίως ανέστης τριήμερος, ως Θεός δωρούμενος ημίν, ατελεύτητον ζωήν, και τό μέγα έλεος.

12. τώ οίκω σου πρέπει αγίασμα, Κύριε εις μακρότητα ημερών.

Μετά δακρύων Γυναίκες, καταλαβούσαι τό μνήμα σέ επεζήτησαν, μή ευρούσαι δέ, ολοφυρόμεναι, μετά κλαυθμού βοώσαι έλεγον, Οίμοι Σωτήρ ημών, Βασιλεύ τών απάντων, πώς εκλάπης; ποίος δέ τόπος κατέχει τό ζωηφόρον σώμά σου, Άγγελος δέ πρός αυτάς απεκρίνατο. Μή κλαίετε φησίν, αλλ' απελθούσαι κηρύξατε, ότι ανέστη ο Κύριος, παρέχων ημίν αγαλλίασιν, ως μόνος εύσπλαγχνος.

 

Eco 4º

Anulaste, O Señor, por tu ascensión a la cruz, la pena incurrida por nuestros ancestros.  Desencadenaste a los condenados por la eternidad al bajar voluntariamente hasta Hades.  Concediste la incorruptabilidad y la vida al género humano.  Te alabamos y glorificamos tu resurrección al tercer día.

 

El Señor es rey, de majestad vestido, el Señor se ha vestido de poder, lo ha ceñido a sus lomos.                (Sal 92, 1)

 

Estremeciste toda la creación pendiente del árbol, O Único todopoderoso, y al ser tendido en el sepulcro, alzaste a los que allí yacían.  Concediste la vida y la incorruptabilidad a nuestro género humano. Te alabamos y glorificamos tu resurrección al tercer día.

 

Tú asentaste el orbe, inconmovible; desde el principio tu trono está fijado.                                     (Sal 92, 2)

 

Fuiste condenado por un pueblo impío que te entregó, O Cristo, a Pilato para que te crucifique, mostrándose ingrato con su benefactor.  Padeciste la sepultura voluntaria y por tu propia voluntad resucitaste como Dios al tercer día. Y nos concediste la vida eterna y gran misericordia.

 

A tu Casa, la santidad conviene, oh Señor, por el curso de los días.                                                              (Sal 92, 5)

 

Acercáronse, llorando, hasta la tumba, las mujeres en pos de ti.  Y se lamentaron al encontrar que no estabas, y clamaron: O Salvador nuestro y Rey de todo, ¿cómo así has sido hurtado? ¿Dónde se encuentra tu cuerpo vivificador?  Y se les apareció un ángel y les replicó: No lloréis.  Id y  proclamad la buena nueva que el Señor ha resucitado y que nos concede que la alegría.  Pues solo Él es compasivo.  Gloria...  Ahora... 

Θεοτοκίον

Νεύσον παρακλήσει σών οικετών Πανάμωμε, παύουσα δεινών ημών επαναστάσεις, πάσης θλίψεως ημάς απαλλάττουσα, σέ γάρ μόνην ασφαλή, καί βεβαίαν άγκυραν έχομεν, καί τήν σήν προστασίαν κεκτήμεθα, Μή αισχυνθώμεν Δέσποινα, σέ προσκαλούμενοι, σπεύσον εις ικεσίαν, τών σοί πιστώς βοώντων, Χαίρε Δέσποινα, η πάντων βοήθεια, χαρά καί σκέπη, καί σωτηρία τών ψυχών ημών.

 

Teotoquio.

Considera, O Virgen purísima, las peticiones de tus siervos.  Embiste las acometidas del enemigo, liberándonos de toda aflicción.  Eres nuestra única áncora en la desdicha y protectora.   No permitas, Señora nuestra, que caigamos en la deshonra.  Ven al amparo de los que te rogamos, fieles todos: Alégrate, Señora y Socorro nuestro, Júbilo, Refugio, y Bien de nuestras almas.

 

(Concluido el Apóstico, se recita el cántico de Simeón Lc 29-32.)

     

Ήχος πλ. α'

Σέ τόν Σαρκωθέντα Σωτήρα Χριστόν, καί τών ουρανών μή χωρισθέντα, εν φωναίς ασμάτων μεγαλύνομεν, ότι σταυρόν καί θάνατον κατεδέξω, διά τό γένος ημών, ως φιλάνθρωπος Κύριος, σκυλεύσας Άδου πύλας, τριήμερος ανέστης, σώζων τας ψυχάς ημών.

13. ο Κύριος εβασίλευσεν, ευπρέπειαν ενεδύσατο, ενεδύσατο Κύριος δύναμιν καί περιεζώσατο.

Νυγείσης σου τής πλευράς Ζωοδότα, κρουνούς αφέσεως πάσιν εξέβλυσας, ζωής καί σωτηρίας, σαρκί δέ θάνατον κατεδέξω, αθανασίαν ημίν δωρούμενος, οικήσας τάφω δέ, ημάς ηλευθέρωσας, συναναστήσας εαυτώ ενδόξως ως Θεός, διά τούτο βοώμεν. Φιλάνθρωπε Κύριε, δόξα σοι.

14. καί γάρ εστερέωσεν τήν οικουμένην, ήτις ου σαλευθήσεται.

Ξένη σου η σταύρωσις, καί η εν άδου κάθοδος, Φιλάνθρωπε υπάρχει, σκυλεύσας γάρ αυτόν, καί τούς πάλαι δεσμίους συναναστήσας εαυτώ, ενδόξως ως Θεός, τόν Παράδεισον ανοίξας, απολαβείν τούτου ηξίωσας, διό καί ημίν τοίς δοξάζουσι τήν σήν τριήμερον Έγερσιν, δώρησαι ιλασμόν αμαρτιών, Παραδείσου οικήτορας καταξιών, ως μόνος εύσπλαγχνος.

15. τώ οίκω σου πρέπει αγίασμα, Κύριε εις μακρότητα ημερών.

O δι' ημάς σαρκί πάθος δεξάμενος, καί τριήμερος εκ νεκρών αναστάς, τής σαρκός ημών τά πάθη θεράπευσον, καί ανάστησον εκ πταισμάτων χαλεπών, Φιλάνθρωπε, καί σώσον ημάς.

 

Rogativa del primer Eco

Alzamos en cántico la voz para magnificarte, O Cristo salvador, que habiéndote encarnado no fuiste separado del cielo.  Pues padeciste la cruz y la muerte, O Señor y Amigo del hombre, por nuestro bien.  Y resucitaste al tercer día, abatiendo los barrotes de Hades, y salvaste nuestras almas.

 

El Señor es rey, de majestad vestido, el Señor se ha vestido de poder, lo ha ceñido a sus lomos.                (Sal 92, 1)

 

La hendidura en tu costado, O Dador de la vida, nos lavó en corrientes de remisión, de vida, y de salvación.  Nos has concedido la inmortalidad al aceptar padecer la muerte en la carne.  Nos has liberado al establecer tu morada entre los muertos, y siendo Dios, nos resucitas gloriosos contigo. Te aclamamos, pues, a voces: Gloria a ti, O Señor y Dios clemente.

 

Tú asentaste el orbe, inconmovible; desde el principio tu trono está fijado.                                     (Sal 92, 2)

 

Cuan maravillosas tu crucifixión y descenso a los infiernos, O clementísimo Dios.  Resucitaste gloriosos contigo a los cautivos desde la antigüedad, tras embestir contra Hades como Dios que eres, abriendo ante ellos el paraíso y concediéndoles gozar de ello.  Purifica de pecado a cuantos glorificamos tu resurrección al tercer día y haznos dignos de entrar en el paraíso, tú que eres misericordioso.

 

A tu Casa, la santidad conviene, oh Señor, por el curso de los días.                                                             (Sal 92, 5)

 

Padeciste en la carne por nuestro bien y resucitaste al tercer día de entre los muertos.  Cúranos de las pasiones de la carne.   Enderézanos de la pena de nuestra iniquidad.  Y sálvanos, O Dios de bondad.  Gloria...  Ahora...  

Θεοτοκίον

Ναός καί πύλη υπάρχεις, παλάτιον καί θρόνος τού Βασιλέως, Παρθένε πάνσεμνε, δι' ως ο λυτρωτής μου Χριστός ο Κύριος, τοίς εν σκότει καθεύδουσιν επέφανεν, Ήλιος υπάρχων δικαιοσύνης, φωτίσαι θέλων ούς έπλασε, κατ' εικόνα ιδίαν χειρί τή εαυτού. Διό Πανύμνητε, ως μητρικήν παρρησίαν πρός αυτόν κεκτημένη, αδιαλείπτως πρέσβευε, σωθήναι τάς ψυχάς ημών.

 

Teotoquio.

O Virgen reverendísima, O Templo y Umbral, O Morada real y Trono, fue Cristo el Señor, mi Salvador, Aquél que descendió a través de ti hasta los que yacían en las tinieblas.  Es él, el Sol de la Justicia, el que se digno alumbrar a los que había creado a propia imagen y con sus propias manos.  Intercede siempre por nosotros ante tu Hijo, como madre que eres, por el bien de nuestras almas.

 

(Concluido el Apóstico, se recita el cántico de Simeón Lc 29-32.)

     

Ήχος πλ. β'

Τήν Ανάστασίν σου Χριστέ Σωτήρ, Άγγελοι υμνούσιν εν ουρανοίς, καί ημάς τούς επί γής καταξίωσον, εν καθαρά καρδία σέ δοξάζειν.

16. O Κύριος εβασίλευσεν, ευπρέπειαν ενεδύσατο, ενεδύσατο Κύριος δύναμιν καί περιεζώσατο.

Πύλας συντρίψας χαλκάς, καί μοχλούς τού Άδου συνθλάσας, ως Θεός παντοδύναμος, γένος ανθρώπων πεπτωκός ανέστησας. Διά τούτο καί ημείς συμφώνως βοώμεν. Ο αναστάς εκ τών νεκρών, Κύριε δόξα σοι.

17. καί γάρ εστερέωσεν τήν οικουμένην, ήτις ου σαλευθήσεται.

Ρεύσεως ημάς τής πάλαι Χριστός επανορθώσαι θέλων, σταυρώ προσπήγνυται καί τάφω τέθειται, όν Μυροφόροι Γυναίκες, μετά δακρύων ζητούσαι, θρηνούσαι έλεγον. Οίμοι Σωτήρ τών απάντων , πώς κατεδέξω τάφω οικήσαι; οικήσας δέ θέλων, πώς εκλάπης; πώς μετετέθης; ποίος δέ τόπος τό σόν ζωηφόρον κατέκρυψε σώμα; Αλλά Δέσποτα, ως υπέσχου, ημίν εμφάνηθι, καί παύσον αφ' ημών, τόν οδυρμόν τών δακρύων, θρηνούσαις δέ αυταίς, Άγγελος πρός αυτάς απεβόησε. Τόν θρήνον παυσάμεναι, τοίς Αποστόλοις είπατε, Ότι ανέστη ο Κύριος, τώ κόσμω δωρούμενος ιλασμόν, καί τό μέγα έλεος.

18. τώ οίκω σου πρέπει αγίασμα, Κύριε εις μακρότητα ημερών.

Σταυρωθείς ως ηβουλήθης Χριστέ, καί τόν θάνατον τή ταφή σου σκυλεύσας, τριήμερος ανέστης, ως Θεός μετά δόξης, τώ κόσμω δωρούμενος ατελεύτητον ζωήν, καί τό μέγα έλεος.

 

Rogativa del Eco 2º

Los ángeles en el cielo cantan alabanzas a tu resurrección, O Cristo, Salvador nuestro. Concédenos aquí en la tierra poder glorificarte con el corazón puro.

 

El Señor es rey, de majestad vestido, el Señor se ha vestido de poder, lo ha ceñido a sus lomos.                (Sal 92, 1)

 

Resucitaste nuestra humanidad caída al romper las rejas de cobre, los remaches y los barrotes de Hades, tú, Dios todopoderoso, y de común acuerdo, te exclamamos: O Señor resucitado de entre los muertos, gloria a ti.

 

Tú asentaste el orbe, inconmovible; desde el principio tu trono está fijado.                                     (Sal 92, 2)

 

Cristo fue clavado por cruz, deseando levantarnos de la antigua corruptabilidad, y sepultado.  Las mujeres embalsamadoras te buscaron y oyóselos lamentarse: ¡Qué pena!  O Salvador de universo, ¿cómo has consentido yacer en la tumba? Y has dispuesto permanecer allí, ¿cómo es que has sido hurtado?  ¿Cómo es que te han movido?  ¿Qué estancia podrá ocultar tu cuerpo vivificador?  Muéstrate, O Maestro, a nosotras según tu palabra y da fin al manantial de  nuestros llantos.  Y les vino un ángel mientras lloraban que les anunció: Cese vuestro llanto y anunciad a los apóstoles que el Señor ha resucitado, concediendo el perdón al mundo y su gran misericordia.

 

A tu Casa, la santidad conviene, oh Señor, por el curso de los días.                                                              (Sal 92, 5)

 

Resucitaste glorioso al tercer día como Dios, O Cristo, tras ser crucificado según tu voluntad, despojando a la muerte por tu enterramiento, y has concedido la vida eterna y tu gran misericordia.   Gloria... Ahora...

 

 

Θεοτοκίον

Ο ποιητής καί λυτρωτής μου Πάναγνε, Χριστός ο Κύριος, εκ τής σής νηδύος προελθών, εμέ ενδυσάμενος, τής πρώην κατάρας, τόν Αδάμ ηλευθέρωσε, διό σοι Πάναγνε, ως τού Θεού Μητρί τε καί Παρθένω αληθώς, βοώμεν ασιγήτως, τό Χαίρε τού Αγγέλου. Χαίρε Δέσποινα, προστασία καί σκέπη, καί σωτηρία τών ψυχών ημών.

 

Teotoquio.

Cristo el Señor, el Creador y Redentor, salió de tu vientre, O Santísima Virgen, y revestiéndose de mi materia, me exime de la antigua pena incurrida por Adán. O purísima Virgen, te aclamamos sin cesar con el saludo del ángel, O Madre de Dios y Virgen verdadera: ¡Alégrate, Señora, Abogada y Defensora, y Bien de nuestras almas!

 

(Concluido el Apóstico, se recita el cántico de Simeón Lc 29-32.)

     

Ήχος βαρύς

Ανέστης εκ τού τάφου, Σωτήρ τού κόσμου, καί συνήγειρας τούς ανθρώπους, σύν τή σαρκί σου, Κύριε δόξα σοι.

19. O Κύριος εβασίλευσεν, ευπρέπειαν ενεδύσατο, ενεδύσατο Κύριος δύναμιν καί περιεζώσατο.

Τόν αναστάντα εκ νεκρών, καί φωτίσαντα τά πάντα, δεύτε προσκυνήσωμεν, εκ τής τού Άδου γάρ τυραννίδος, ημάς ηλευθέρωσε, διά τής αυτού τριημέρου Εγέρσεως, ζωήν ημίν δωρησάμενος, καί τό μέγα έλεος.

20. καί γάρ εστερέωσεν τήν οικουμένην, ήτις ου σαλευθήσεται.

Υπό τόν Άδην κατελθών Χριστέ, θάνατον εσκύλευσ&#