104/1991 Sb.
SDĚLENÍ
federálního ministerstva zahraničních věcí
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20.
listopadu 1989 byla v New Yorku přijata Úmluva o právech dítěte.
Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Úmluva
podepsána v New Yorku dne 30. září 1990.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a
Slovenské Federativní Republiky a prezident České a Slovenské
Federativní Republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina byla
uložena u generálního tajemníka OSN, depozitáře Úmluvy, dne 7.
ledna 1991.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 49 odst.
1 dnem 2. září 1990. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku
vstoupila v platnost v souladu se svým článkem 49 odst. 2 dnem 6.
února 1991.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
ÚMLUVA
o právech dítěte
Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy,
majíce na zřeteli, že podle zásad vyhlášených v Chartě
Spojených národů je uznání přirozené důstojnosti a rovných a
nezcizitelných práv všech příslušníků lidské rodiny základem
svobody, spravedlnosti a míru ve světě,
majíce na mysli, že lid Spojených národů v Chartě znovu
potvrdil svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu
lidské osobnosti a že vyjádřil své odhodlání podporovat sociální
pokrok a zlepšovat životní úroveň při větší svobodě,
uznávajíce, že Spojené národy ve Všeobecné deklaraci lidských
práv a v mezinárodních paktech o lidských právech prohlásily a
dohodly se na tom, že každému příslušejí v nich stanovená práva, a
to bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy pleti, pohlaví,
jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení,
národnostního nebo sociálního původu,majetku, rodu nebo jiného
postavení,
pamětlivy, že ve Všeobecné deklaraci lidských práv Spojené
národy prohlásily, že dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc,
přesvědčeny, že rodina, jako základní jednotka společnosti a
přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména
dětí, musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby
mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti,
uznávajíce že v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti
musí dítě vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky
a porozumění,
majíce na zřeteli, že dítě musí být plně připraveno žít ve
společnosti vlastním životem a vychováno v duchu ideálů
prohlášených v Chartě Spojených národů, a to zejména v duchu míru,
důstojnosti, snášenlivosti, svobody, rovnosti a solidarity,
majíce na mysli, že potřeba zabezpečit dítěti zvláštní péči
byla zakotvena v Ženevské deklaraci práv dítěte z r. 1924 a v
Deklaraci práv dítěte přijaté Spojenými národy v r. 1959 a uznána
ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Mezinárodním paktu o
občanských a politických právech (zejména v článcích 23 a 24), v
Mezinárodním paktu o hospodářských , sociálních a kulturních
právech (zejména v článku 10) a ve statutech a příslušných
dokumentech odborných organisací a mezinárodních organizací
zabývajících se péčí o blaho dětí,
majíce na mysli, že, jak je uvedeno v Deklaraci práv dítěte
přijaté Valným shromážděním Organizace Spojených národů 20.
listopadu 1959, "dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost
potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před
narozením i po něm",
pamětlivy ustanovení Deklarace sociálních a právních zásad
ochrany a zajištění blaha dětí, se zvláštním ohledem na
vnitrostátní a mezinárodní úpravu umisťování do institucí náhradní
péče, Minimálních standardních pravidel OSN týkajících se výkonu
soudnictví za účasti mladistvých (Pekingská pravidla),Deklarace o
ochraně žen a dětí za mimořádných událostí a za ozbrojených
konfliktů,
uznávajíce, že ve všech zemích světa jsou děti žijící ve
výjimečně obtížných podmínkách a že tyto děti vyžadují zvláštní
pozornost,
berouce náležitý ohled na význam tradic a kulturních hodnot
každého národa pro ochranu a harmonický rozvoj dítěte,
uznávajíce význam mezinárodní spolupráce pro zlepšování
životních podmínek dětí v každé zemi a zejména v zemích
rozvojových,
dohodly se na následujícím:
ČÁST I
Čl.1
Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost
mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě
vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve.
Čl.2
1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, se zavazují
respektovat a zabezpečit práva stanovená touto úmluvou každému
dítěti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoli
diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka,
náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního,
etnického nebo sociálního původu, majetku, tělesné nebo duševní
nezpůsobilosti, rodu a jiného postavení dítěte nebo jeho rodičů
nebo zákonných zástupců.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna
potřebná opatření k tomu, aby dítě bylo chráněno před všemi
formami diskriminace nebo trestání, které vyplývají z postavení,
činnosti, vyjádřených názorů nebo přesvědčení jeho rodičů,
zákonných zástupců anebo členů rodiny.
Čl.3
1. Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli
činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo
soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo
zákonodárnými orgány.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují
zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho
blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů,
zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho
odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní
opatření.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby
instituce, služby a zařízení odpovědné za péči a ochranu dětí
odpovídaly standardům stanoveným kompetentními úřady, zejména v
oblastech bezpečnosti a ochrany zdraví, počtu a vhodnosti svého
personálu, jakož i kompetentního dozoru.
Čl.4
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna
potřebná zákonodárná, správní a jiná opatření k provádění práv
uznaných touto úmluvou. Pokud jde o hospodářská, sociální a
kulturní práva, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
uskutečňují taková opatření v maximálním rozsahu svých prostředků
a v případě potřeby i v rámci mezinárodní spolupráce.
Čl.5
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují
respektovat odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo, v
odpovídajících případech a v souladu s místním obyčejem, členů
širší rodiny nebo obce, zákonných zástupců nebo jiných osob právně
odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení jeho orientace a
usměrňování při výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho
rozvíjejícími se schopnostmi.
Čl.6
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že
každé dítě má přirozené právo na život.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v
nejvyšší možné míře zachování života a rozvoj dítěte.
Čl.7
1. Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od
narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to
je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují
provádění těchto práv v souladu se svým vnitrostátním
zákonodárstvím a v souladu se svými závazky vyplývajícími z
příslušných mezinárodněprávních dokumentů v této oblasti se
zvláštním důrazem na to, aby dítě nezůstalo bez státní
příslušnosti.
Čl.8
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují
respektovat právo dítěte na zachování jeho totožnosti, včetně
státní příslušnosti, jména a rodinných svazků v souladu se souladu
se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů.
2. Je-li dítě protizákonně částečně nebo zcela zbaveno své
totožnosti, zabezpečí mu státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
potřebnou pomoc a ochranu pro její urychlené obnovení.
Čl.9
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby
dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli,
ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu
s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je
potřebné v zájmu dítěte. Takové určení může být nezbytným v
některém konkrétním případě, například, jde-li o zneužívání nebo
zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba
rozhodnout o místě pobytu dítěte.
2. V jakémkoli řízení podle odstavce 1 se poskytuje všem
dotčeným stranám možnost zúčastnit se řízení a sdělit svoje
stanoviska.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo
dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné
osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se
zájmy dítěte.
4. Jestliže oddělení dítěte od rodičů je důsledkem jakéhokoli
postupu státu, který je smluvní stranou úmluvy, jako je vazba,
uvěznění, vypovězení, deportace nebo smrt (včetně smrti, která
nastala z jakékoli příčiny v době, kdy dotyčná osoba byla v
opatrování státu) jednoho nebo obou rodičů dítěte, tento stát,
který je smluvní stranou úmluvy, na požádání poskytne rodičům,
dítěti, nebo případně jinému členu rodiny nezbytné informace o
místě pobytu nepřítomného (nepřítomných) člena (členů) rodiny,
ledaže by poskytnutí takové informace odporovalo zájmu dítěte.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, kromě toho zabezpečí,
aby podání takové žádosti samo o sobě nemělo žádné nepříznivé
důsledky pro dotčenou osobu (dotčené osoby).
Čl.10
1. Za účelem spojení rodiny a v souladu se závazkem podle čl.
9 odst. 1 státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, posuzují
žádosti dítěte nebo jeho rodičů o vstup na území státu, který je
smluvní stranou úmluvy, nebo o jeho opuštění pozitivním, humánním
a urychleným způsobem. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
dále zabezpečí, aby podání takové žádosti nemělo žádné nepříznivé
důsledky pro žadatele nebo členy jeho rodiny.
2. Dítě, jehož rodiče pobývají v různých státech, má až na
výjimečné okolnosti právo udržovat pravidelné osobní kontakty a
přímé styky s oběma rodiči. Za tímto účelem a v souladu se svým
závazkem podle čl. 9 odst. 2 státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, uznávají právo dítěte a jeho rodičů opustit kteroukoli
zemi, i svou vlastní, a vstoupit do své vlastní země. Právo
opustit kteroukoli zemí podléhá pouze takovým omezením, která
stanoví zákon a která jsou nutná pro ochranu národní bezpečnosti,
veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo práv a
svobod druhých a která jsou v souladu s ostatními právy uznanými v
této úmluvě.
Čl.11
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření k
potírání nezákonného přemísťování dětí do zahraničí a jejich
nenavracení zpět.
2. Za tímto účelem budou státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, usilovat o uzavření dvoustranných a mnohostranných dohod a
o přístup k existujícím dohodám.
Čl.12
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují
dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto
názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej
dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná
pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.
2. Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby
bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej
dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo
příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s
procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.
Čl.13
1. Dítě má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje
svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky
všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem,
prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle
volby dítěte.
2. Výkon tohoto práva může podléhat určitým omezením, avšak
tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví zákon a jež jsou
nutná:
a) k respektování práv nebo pověsti jiných;
b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, veřejného
zdraví nebo morálky.
Čl.14
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo
dítěte na svobodu myšlení, svědomí a náboženství.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají práva a
povinnosti rodičů, a v odpovídajících případech zákonných
zástupců, usměrňovat dítě při výkonu jeho práva způsobem, který
odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem.
3. Svoboda projevovat náboženství nebo víru může být
podrobena pouze takovým omezením, jaká předpisuje zákon a která
jsou nutná k ochraně veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví nebo
morálky nebo základních práv a svobod jiných.
Čl.15
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo
dítěte na svobodu sdružování a svobodu pokojného shromažďování.
2. Výkon těchto práv nesmí být žádným způsobem omezován s
výjimkou těch omezení, jež stanoví zákon a jež jsou nutná v
demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejné
bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky či
ochrany práv a svobod jiných.
Čl.16
1. Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do
svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani
nezákonným útokům na svou čest a pověst.
2. Dítě má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům
nebo útokům.
Čl.17
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají důležitou
funkci hromadných sdělovacích prostředků a zabezpečují dítěti
přístup k informacím a materiálům z různých národních a
mezinárodních zdrojů, zejména takovým, které jsou zaměřeny na
rozvoj sociálního, duchovního a mravního blaha dítěte a také jeho
tělesného a duševního zdraví. Za tímto účelem státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, povzbuzují:
a) hromadné sdělovací prostředky k šíření informací a materiálů,
které jsou pro dítě sociálně a kulturně prospěšné a které
odpovídají duchu článku 29 této úmluvy,
b) mezinárodní spolupráci při tvorbě, výměně a rozšiřování
takových informací a materiálů z různých kulturních, národní a
mezinárodních zdrojů,
c) tvorbu a rozšiřování knih pro děti,
d) hromadné sdělovací prostředky k tomu, aby braly zvláštní ohled
na jazykové potřeby dětí náležejících k menšinové skupině či
domorodému obyvatelstvu,
e) tvorbu odpovídajících zásad ochrany dítěte před informacemi a
materiály škodlivými pro jeho blaho, majíce na mysli ustanovení
článků 13 a 18 úmluvy.
Čl.18
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré
úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou
odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Rodiče, nebo v
odpovídajících případech zákonní zástupci, mají prvotní
odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem jejich
péče musí přitom být zájem dítěte.
2. Za účelem zaručení a podpory práv stanovených touto
úmluvou poskytují státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
rodičům a zákonným zástupcům potřebnou pomoc při plnění jejich
úkolu výchovy dětí a zabezpečují rozvoj institucí, zařízení a
služeb péče o děti.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna
potřebná opatření k tomu, aby bylo zabezpečeno právo dětí
pracujících rodičů využívat služeb a zařízení péče o děti, která
jsou pro ně určena.
Čl.19
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna
potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k
ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením
nebo zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo
nedbalým zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním během doby, kdy
jsou v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo
jakýchkoli jiných osob starajících se o dítě.
2. Tato ochranná opatření zahrnují podle potřeby účinné
postupy k vytvoření sociálních programů zaměřených na poskytnutí
nezbytné podpory dítěti a těm, jimž je svěřeno, jakož i jiné formy
prevence. Pro účely zjištění, oznámení, postoupení, vyšetřování,
léčení a následné sledování výše uvedených případů špatného
zacházení s dětmi zahrnují rovněž podle potřeby postupy pro zásahy
soudních orgánů.
Čl.20
1. Dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného
prostředí nebo dítě, které ve svém vlastním zájmu nemůže být
ponecháno v tomto prostředí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc
poskytovanou státem.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí
takovému dítěti v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím
náhradní péči.
3. Tato péče může mezi jiným zahrnovat předání do výchovy,
institut "kafala" podle islámského práva, osvojení a v nutných
případech umístění do vhodného zařízení péče o děti. Při volbě
řešení je nutno brát potřebný ohled na žádoucí kontinuitu ve
výchově dítěte a na jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový
původ.
Čl.21
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy a které uznávají a
(nebo) povolují systém osvojení, zabezpečí, aby se v první řadě
bral do úvahy zájem dítěte, a
a) zabezpečí, aby se osvojení dítěte povolovalo jen k tomu
kompetentními orgány, které v souladu s příslušným zákonem a ve
stanoveném řízení na základě všech odpovídajících a
spolehlivých informací určí, že osvojení je přípustné z
hlediska postavení dítěte ve vztahu k rodičům, příbuzným a
zákonným zástupcům a že, vyžaduje-li se to, dotčené osoby daly
vědomý souhlas k osvojení po takovém projednání, které se může
ukázat nutným;
b) uznávají, že osvojení v cizí zemi lze považovat za náhradní
způsob péče o dítě, pokud dítě nemůže být předáno do výchovy v
zařízení péče o děti nebo rodině osvojitele nebo o ně nemůže
být pečováno jiným vhodným způsobem v zemi jeho původu;
c) zabezpečí, aby dítě osvojené v jiné zemi využívalo stejných
záruk a práv, která by platila v případě osvojení ve vlastní
zemi;
d) činí všechna opatření potřebná k zajištění toho aby osvojení v
cizí zemi nevedlo k neoprávněnému finančnímu zisku
zúčastněných osob;
e) podporují v nutných případech cíle tohoto článku uzavíráním
dvoustranných nebo mnohostranných dohod nebo smluv a v jejich
rámci usilují o to, aby umístění dítěte do péče v jiné zemi
bylo uskutečňováno k tomu příslušnými úřady nebo orgány.
Čl.22
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření
potřebná k zabezpečení toho, aby dítě žádající o přiznání
postavení uprchlíka nebo které je v souladu s platným mezinárodním
nebo vnitrostátním právem a postupem považováno za uprchlíka, ať
už je v doprovodu svých rodičů, jiných osob, anebo bez doprovodu,
obdrželo potřebnou ochranu a humanitární pomoc při využívání práv
stanovených touto úmluvou a jinými dokumenty v oblasti
mezinárodního humanitárního práva a lidských práv, jichž jsou
uvedené státy smluvními stranami.
2. Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
podporují, budou-li to považovat za potřebné, součinnost v úsilí
Spojených národů a jiných příslušných mezivládních organizací nebo
nevládních organizací spolupracujících se Spojenými národy k
ochraně a pomoci takovému dítěti a k vyhledávání rodičů nebo
jiných členů rodiny dítěte-uprchlíka s cílem získat informace
potřebné k jeho opětnému spojení s rodinou. Jestliže rodiče nebo
jiné jiné členy rodiny nelze nalézt, poskytuje se dítěti stejná
ochrana jako každému jinému dítěti z jakéhokoli důvodu trvale nebo
přechodně zbavenému své rodiny, jak je stanoveno touto úmluvou.
Čl.23
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že
duševně nebo tělesně postižené dítě má požívat plného a řádného
života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících
sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo
postiženého dítěte na zvláštní péči, v závislosti na rozsahu
existujících zdrojů podporují a zabezpečují oprávněnému dítěti a
osobám, které se o ně starají, požadovanou pomoc odpovídající
stavu dítěte a situaci rodičů nebo jiných osob, které o dítě
pečují.
3. Uznávajíce zvláštní potřeby postiženého dítěte se pomoc v
souladu s odstavcem 2 poskytuje podle možností bezplatně, s
ohledem na finanční zdroje rodičů nebo jiných osob, které se o
dítě starají, a je třeba k zabezpečení účinného přístupu
postiženého dítěte ke vzdělání, profesionální přípravě, zdravotní
péči, rehabilitační péči, přípravě pro zaměstnání a odpočinku, a
to způsobem vedoucím k dosažení co největšího zapojení dítěte do
společnosti a co nejvyššího stupně rozvoje jeho osobnosti, včetně
jeho kulturního a duchovního rozvoje.
4. Státy které jsou smluvní stranou úmluvy, v duch
mezinárodní spolupráce podporují výměnu odpovídajících informací v
oblasti preventivní zdravotní péče a medicínského, psychologického
a funkčního léčení v případě postižených dětí, včetně rozšiřování
a přístupu k informacím týkajícím se metod rehabilitační výchovy a
profesionální přípravy k tomu, aby státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, mohly zlepšovat své možnosti a znalosti a
prohloubit tak své zkušenosti v těchto oblastech. V tomto směru se
bere zvláštní ohled na potřeby rozvojových zemí.
Čl.24
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo
dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a
na využívání léčebných a rehabilitačních zařízení. Státy, které
jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o zabezpečení toho, aby žádné
dítě nebylo zbaveno svého práva na přístup k takovým zdravotnickým
službám.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, sledují plné
uskutečňování tohoto práva a zejména činí potřebná opatření:
a) ke snižování kojenecké a dětské úmrtnosti;
b) k zajištění nezbytné lékařské pomoci a zdravotní péče pro
všechny děti s důrazem na rozvoj základní lékařské péče;
c) k potírání nemocí a podvýživy též v rámci základní lékařské
péče, mimo jiného také využíváním snadno dostupné technologie a
poskytováním dostatečně výživné stravy a čisté pitné vody,
přičemž se bere ohled na nebezpečí a rizika znečištění
životního prostředí;
d) k poskytnutí odpovídající péče matkám před i po porodu;
e) k zabezpečení toho, aby všechny složky společnosti, zejména
rodiče a děti, byly informovány o zdraví a výživě dětí,
přednostech kojení, hygieně, sanitárních podmínkách prostředí
dětí i o předcházení nešťastným případům, a aby měly přístup ke
vzdělání a byly podporovány při využívání těchto základních
znalostí;
f) k rozvoji osvěty a služeb v oblasti preventivní zdravotní péče,
poradenské služby pro rodiče a výchovy k plánovanému
rodičovství.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna účinná a
nutná opatření k odstranění všech tradičních praktik škodících
zdraví dětí.
4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují
podporovat mezinárodní spolupráci pro postupné dosažení plného
uskutečňování práva uznaného v tomto článku. V této souvislosti se
bere zvláštní zřetel na potřeby rozvojových zemí.
Čl.25
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo
dítěte, které bylo svěřeno příslušnými orgány do péče, ochrany
nebo léčení tělesného či duševního zdraví náhradnímu zařízení, na
pravidelné hodnocení zacházení s dítětem a všech dalších okolností
spojených s jeho umístěním.
Čl.26
1. Státy které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo
každého dítěte na výhody sociálního zabezpečení včetně sociálního
pojištění a činí nezbytná opatření k dosažení plného uskutečňování
tohoto práva v souladu s vnitrostátním právem.
2. Tyto výhody se podle situace poskytují s ohledem na zdroje
a možnosti dítěte a osob, které se o ně starají, jakož i s ohledem
na veškerá další hlediska, která jsou spojena se žádostí o
poskytnutí těchto výhod podanou dítětem nebo ve prospěch dítěte.
Čl.27
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo
každého dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný,
duševní duchovní, mravní a sociální rozvoj.
2. Rodič(e) nebo jiné osoby, které se o dítě starají, nejsou
v rámci svých schopností a finančních možností základní
odpovědnost za zabezpečení životních podmínek nezbytných pro
rozvoj dítěte.
3. Stát,y které jsou smluvní stranou úmluvy, v souladu s
podmínkami daného státu a v rámci svých možností činí potřebná
opatření pro poskytování pomoci rodičům a jiným osobám, které se o
dítě starají, k uskutečňování tohoto práva a v případě potřeby
poskytují materiální pomoc a podpůrné programy, zejména v oblasti
zabezpečení potravin šatstva a bydlení.
4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna
opatření nezbytná k zabezpečení obnovy péče o dítě ze strany
rodičů nebo jiných osob, které nesou za dítě finanční odpovědnost,
ať už na území státu, který je smluvní stranou úmluvy, nebo v
zahraničí. Zejména v těch případech, kdy osoby, které nesou za
dítě finanční odpovědnost, žijí v jiném státě než dítě, státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, podporují přístup k
mezinárodním dohodám nebo uzavírání takových dohod a rovněž tak
dosahují jiných odpovídajících dohod.
Čl.28
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznají právo
dítěte na vzdělání a s cílem postupného uskutečňování tohoto práva
a na základě rovných možností zejména:
a) zavádějí pro všechny děti bezplatné a povinné základní
vzdělání;
b) podněcují rozvoj různých forem středního vzdělání zahrnujícího
všeobecné a odborné vzdělání, činí je přijatelné a dostupné pro
každé dítě a přijímají jiná odpovídající opatření, jako je
zavádění bezplatného vzdělání a, v případě potřeby, poskytování
finanční podpory;
c) zpřístupňují všem dětem informace a poradenskou službu v
oblasti vzdělání a odborné přípravy k povolání;
e) přijímají opatření k podpoře pravidelné školní docházky a ke
snížení počtu těch, kteří školu nedokončí.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna
opatření nezbytná k tomu, aby kázeň ve škole byla zajišťována
způsobem slučitelným s lidskou důstojností dítěte a v souladu s
touto úmluvou.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, rozvíjejí a
podporují mezinárodní spolupráci ve věcech týkajících se vzdělání,
zejména s cílem přispět k odstranění nevědomosti a negramotnosti
ve světě a s cílem usnadnit přístup k vědeckotechnickým poznatkům
a moderním metodám výuky. V souvislosti s tím bude brán zvláštní
ohled na rozvojové země.
Čl.29
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že
výchova dítěte má směřovat k:
a) rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických
schopností v co nejširším objemu;
b) výchově zaměřené na posilování úcty k lidským právům
a základním svobodám, a také k zásadám zakotveným v Chartě
Spojených národů;
c) výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte, ke své
vlastní kultuře, jazyku a hodnotám, k národním hodnotám země
trvalého pobytu, jakož i země jeho původu, a k jiným
civilizacím;
d) přípravě dítěte na zodpovědný život ve svobodné společnosti v
duchu porozumění, míru, snášenlivosti, rovnosti pohlaví a
přátelství mezi všemi národy, etnickými, národnostními
a náboženskými skupinami a osobami domorodého původu;
e) výchově zaměřené na posilování úcty k přírodnímu prostředí.
2. Žádná část tohoto článku nebo článku 28 nesmí být
vykládána způsobem omezujícím svobodu jednotlivců a organizací
zřizovat a řídit výchovné instituce. za všech okolností je však
třeba zabezpečit dodržování principů stanovených v odstavci 1
tohoto článku a podmínek, aby vzdělání poskytované těmito
institucemi odpovídalo minimálním standardům stanoveným státem.
Čl.30
V těch státech, v nichž existují etnické, náboženské nebo
jazykové menšiny nebo osoby domorodého původu, nesmí být dítěti
náležejícímu k takové menšině nebo domorodému obyvatelstvu
odpíráno právo společně s příslušníky své skupiny užívat vlastní
kultury, vyznávat a praktikovat své vlastní náboženství a používat
svého vlastního jazyka.
Čl.31
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo
dítěte na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové
činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v
kulturním životě a umělecké činnosti.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají a
zabezpečují právo dítěte na všestrannou účast v kulturním a
uměleckém životě a napomáhají k tomu, aby dětem byly poskytovány
odpovídající a rovné možnosti v oblasti kulturní, umělecké,
oddechové činnosti a využívání volného času.
Čl.32
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo
dítěte na ochranu před hospodářským vykořisťováním a před
vykonáváním jakékoli práce, která může být pro něho nebezpečná
nebo bránit jeho vzdělávání, nebo která by škodila zdraví dítěte
nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo
sociálnímu rozvoji.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,přijímají
zákonodárná, správní, sociální, a výchovná opatření k zabezpečení
provádění tohoto článku. Za tímto účelem a s ohledem na příslušná
ustanovení jiných mezinárodních dokumentů státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, zejména:
a) stanoví nejnižší věkovou hranici nebo hranice pro vstup do
zaměstnání;
b) stanoví odpovídající úpravu pracovní doby a podmínek
zaměstnání:
c) stanoví odpovídající pokuty nebo jiné sankce k účinnému
zabezpečení plnění tohoto článku.
Čl.33
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna
nezbytná opatření, včetně zákonodárných, správních, sociálních a
kulturních opatření, k ochraně dětí před nezákonným užíváním
narkotických a psychotropních látek definovaných příslušnými
mezinárodními smlouvami a k zabránění využívání dětí při jejich
nezákonné výrobě a obchodování s těmito látkami.
Čl.34
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují chránit
dítě před všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního
zneužívání. K zabezpečení tohoto závazku státy zejména přijímají
nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná mezinárodní
opatření k zabránění:
a) svádění nebo donucování dětí k jakékoli nezákonné sexuální
činnosti;
b) využívání dětí k prostituci nebo k jiným nezákonným sexuálním
praktikám za účelem finančního obohacování;
c) využívání dětí v pornografii a při výrobě pornografických
materiálů za účelem finančního obohacování.
Čl.35
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna
nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření k
zabránění únosů dětí, prodávání dětí a obchodování s nimi za
jakýmkoli účelem a v jakékoli podobě.
Čl.36
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, chrání dítě před
všemi ostatními formami vykořisťování, které jakýmkoli způsobem
škodí blahu dítěte.
Čl.37
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí aby:
a) žádné dítě nebylo podrobeno mučení nebo jinému krutému,
nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Za trestné
činy spáchané osobami mladšími osmnácti let nebude ukládán
trest smrti a trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti
propuštění na svobodu;
b) žádné dítě nebylo nezákonně nebo svévolně zbaveno svobody.
Zatčení, zadržení nebo uvěznění dítěte se provádí v souladu se
zákonem a používá se pouze jako krajní opatření a na nejkratší
nutnou dobu;
c) s každým dítětem zbaveným svobody bylo zacházeno s lidskostí a
s úctou k vrozené důstojnosti lidské bytosti a způsobem, který
bere ohled na potřeby daného věku. Především musí být každé
takové dítě umístěno odděleně od dospělých, leda že by se
uvážilo, že neoddělovat je od dospělých je v jeho vlastním
zájmu, a s výjimkou závažných okolností musí mít právo udržovat
písemný a přímý styk se svou rodinou;
d) každé dítě zbavené svobody mělo právo okamžitého přístupu k
právní nebo jiné odpovídající pomoci, jakož i právo odvolávat
se k soudu nebo jinému pravomocnému, nezávislému a nestrannému
orgánu proti rozhodnutí o odnětí svobody a v každém takovém
případě na přijetí neodkladného rozhodnutí.
Čl.38
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují
uznávat a zabezpečovat dodržování norem mezinárodního
humanitárního práva, které se na ně vztahují v případě ozbrojených
konfliktů a které se dotýkají dítěte.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna
proveditelná opatření k zabezpečení toho, aby se osoby, které
nedosáhly věku patnácti let, přímo neúčastnily bojových akcí.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zdržují
povolávání do svých ozbrojených sil osob mladších patnácti let.
Při povolávání osob, které dosáhly věku patnácti let, avšak
mladších osmnácti let, přijímají přednostně osoby starší.
4. V souladu se svými závazky podle mezinárodního
humanitárního práva, které mají vztah k ochraně civilního
obyvatelstva za ozbrojených konfliktů, státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, přijímají všechna proveditelná opatření k
zabezpečení ochrany dětí postižených konfliktem a péče o ně.
Čl.39
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna
nezbytná opatření k podpoře tělesného i duševního zotavení a
sociální reintegrace dítěte, které je obětí jakékoli formy
zanedbání, využívání za účelem finančního obohacování nebo
zneužívání, mučení nebo jiné formy krutého, nelidského či
ponižujícího zacházení nebo trestání anebo ozbrojeného konfliktu.
Zotavení a reintegrace se uskutečňují v místě a prostředí
podporujícím zdraví, sebeúctu a důstojnost dítěte.
Čl.40
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo
dítěte obviněného, obžalovaného nebo uznaného vinným z porušení
trestního práva na takové zacházení, které rozvíjí smysl dítěte
pro důstojnost a čest, které znovu posiluje úctu dítěte k lidským
právům a základním svobodám jiných a bere ohled na věk dítěte,
napomáhá znovuzačlenění a zapojení dítěte do prospěšného působení
ve společnosti.
2. Za tímto účelem a s ohledem na příslušná ustanovení
mezinárodněprávních dokumentů státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, zejména zabezpečují, aby:
a) žádné dítě nebylo obviněno, obžalováno nebo uznáno vinným z
porušení trestního práva pro jednání nebo opomenutí, která
nebyla zakázána vnitrostátním nebo mezinárodním právem v době,
kdy k nim došlo;
b) každé dítě obviněné nebo obžalované z porušení trestního práva
mělo přinejmenším tyto následující záruky;
i) být považováno za nevinné až do doby, kdy podle zákona je
prokázána vina;
ii) být okamžitě a přímo, v nutných případech prostřednictvím
svých rodičů nebo zákonného zástupce, informováno o
obviněních proti němu vznášených, a mít při přípravě a při
uplatnění své obhajoby právní nebo jinou potřebnou pomoc;
iii) aby věc byla bez odkladu rozhodnuta v souladu se zákonem
příslušným, nezávislým a nestranným úřadem nebo soudním
orgánem ve spravedlivém procesu v přítomnosti právního
zástupce nebo jiné odpovídající osoby a v přítomnosti
rodičů nebo zákonných zástupců dítěte, ledaže by se
zvážilo, že jejich přítomnost, zejména s ohledem na věk a
situaci dítěte, není v jeho zájmu;
iv) aby nebylo nuceno vypovídat nebo přiznávat vinu; aby se
mohlo seznamovat s výpověďmi svědků buď přímo anebo
prostřednictvím jiných a aby byla zabezpečena rovnoprávná
účast svědků obhajoby a hodnocení jejich výpovědí;
v) jestliže bylo rozhodnuto, že se dítě provinilo proti
trestnímu zákonu, aby toto rozhodnutí, jakož i jakákoli v
důsledku toho přijatá opatření, byla v souladu se zákonem
přezkoumatelná vyšším pravomocným, nezávislým a nestranným
orgánem nebo soudním orgánem;
vi) aby mu byla zajištěna bezplatná pomoc tlumočníka, jestliže
dítě nerozumí jazyku v řízení používanému nebo jím
nehovoří;
vii) aby ve všech stadiích řízení bylo plně uznáváno jeho
soukromí.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o
vypracování zákonů a zákonných procedur, o zřizování orgánů a
institucí zvlášť určených pro děti obviněné, obžalované nebo
uznané vinnými z porušení trestního práva a zejména o:
a) stanovení nejnižší věkové hranice, před jejímž dosažením se
děti považují za nezpůsobilé porušit trestní právo;
b) v případě potřeby přijetí opatření k zacházení s takovými dětmi
bez užití soudní procedury za předpokladu plného dodržování
lidských práv a právních záruk.
4. Je nezbytné vytvořit různé záruky, jako je pečovatelská
služba, pravidla o poradenství a dozoru; konzultativní služby;
zavedení zkušební lhůty; náhradní péče; programy vzdělávání a
přípravy zabezpečení takového zacházení s dětmi, které odpovídá
jejich blahu, jakož i jejich poměrům a spáchanému deliktu.
Čl.41
Nic v této úmluvě se nedotýká ustanovení, která ve větší míře
napomáhají uskutečnění práv dítěte a která mohou být obsažena v:
a) právním řádu státu, který je smluvní stranou, nebo
b) mezinárodním právu, které je pro takový stát závazné.
ČÁST II
Čl.42
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují s
využitím odpovídajících prostředků široce informovat o zásadách a
ustanoveních této úmluvy jak mezi dospělými, tak mezi dětmi.
Čl.43
1. Pro zjišťování pokroku dosaženého státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, při plnění závazků přijatých touto úmluvou
se zřizuje Výbor pro práva dítěte, který vykonává níže stanovené
funkce.
2. Výbor se skládá z deseti odborníků vysokého morálního
charakteru a uznávaných schopností v oblasti, která je předmětem
této úmluvy. Členové výboru jsou voleni státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, z řad jejich státních příslušníků a vykonávají
tuto funkci jako soukromé osoby, přičemž je brán ohled na
spravedlivé zeměpisné rozdělení a na zastoupení hlavních právních
systémů.
3. Členové výboru jsou voleni tajným hlasováním ze seznamu
osob navržených státy, které jsou smluvní stranou úmluvy. Každý
stát, který je smluvní stranou úmluvy, může ze svých občanů
jmenovat jednu osobu.
4. První volby do výboru se konají nejpozději do šesti měsíců
ode dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti, a poté každé dva roky.
Nejméně čtyři měsíce přede dnem konání každých voleb generální
tajemník Spojených národů dopisem vyzve státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, aby do dvou měsíců předložily své návrhy.
Generální tajemník pak připraví seznam všech takto navržených osob
v abecedním pořádku s udáním států, které tyto osoby navrhly, a
předloží je státům, které jsou smluvní stranou úmluvy.
5. Volby se konají na zasedáních států, které jsou smluvní
stranou úmluvy, svolaných generálním tajemníkem do sídla Spojených
národů. Na těchto zasedáních, na kterých dvě třetiny států, které
jsou smluvní stranou úmluvy, tvoří kvorum, jsou do výboru zvoleny
ty osoby, které obdrží největší počet hlasů a absolutní většinu
hlasů přítomných a hlasujících zástupců států, které jsou smluvní
stranou úmluvy.
6. Členové výboru jsou voleni na období čtyř let.
Vystupujícího člena lze volit znovu, je-li navržen. Funkční období
pěti členů výboru zvolených v prvních volbách uplyne koncem
druhého roku; neprodleně po prvních volbách předseda vylosuje na
zasedání jména těchto pěti členů.
7. Jestliže člen výboru zemře nebo odstoupí nebo oznámí, že
z jakéhokoli důvodu nemůže dále plnit své povinnosti ve výboru,
stát, který je smluvní stranou úmluvy a který jej navrhl za
kandidáta, jmenuje jiného svého občana, který se souhlasem výboru
vykonává funkci po zbytek funkčního období.
8. Výbor vypracuje vlastní jednací řád.
9. Výbor zvolí své funkcionáře na období dvou let.
10. Zasedání výboru se normálně konají v sídle Spojených
národů anebo v jiném vyhovujícím místě určeném výborem. Výbor se
pravidelně schází jednou ročně. Dobu trvání zasedání výboru určují
a v případě potřeby kontrolují státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, na svém zasedání, s výhradou schválení Valným
shromážděním.
11. Generální tajemník Spojených národů poskytne personál a
zařízení potřebné k účinnému plnění funkcí výboru podle této
úmluvy.
12. Se souhlasem Valného shromáždění obdrží členové výboru
utvořeného podle této úmluvy odměnu z prostředků Spojených národů
za podmínek, o nichž rozhodne Valné shromáždění.
Čl.44
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují
předkládat prostřednictvím generálního tajemníka Spojených národů
zprávy o opatřeních přijatých k uvedení práv uznaných v této
úmluvě v život a o pokroku, jehož bylo při užívání těchto práv
dosaženo:
a) do dvou let ode dne, kdy se staly smluvní stranou úmluvy;
b) poté každý pět let.
2. Ve zprávách podle tohoto článku se poukáže na případné
skutečnosti a obtíže, které se týkají stupně plnění závazků podle
této úmluvy. Zprávy rovněž obsahují informace dostatečné k tomu,
aby byl zabezpečen úplný přehled výboru o provádění úmluvy v
dotyčné zemi.
3. Stát, který je smluvní stranou úmluvy, který předložil
výboru komplexní úvodní zprávu, nemusí v následujících zprávách
předložených na základě odstavce 1 písm. b) opakovat základní
informace poskytnuté dříve.
4. Výbor může od států, které jsou smluvní stranou úmluvy,
požadovat další informace významné pro provádění úmluvy.
5. Výbor prostřednictvím Hospodářské a sociální rady
předkládá Valnému shromáždění Spojených národů každé dva roky
zprávu o své činnosti.
6. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, své zprávy
zpřístupňují široké veřejnosti ve vlastní zemi.
Čl.45
Pro zajištění účinného provádění úmluvy a podněcování
mezinárodní spolupráce v oblasti upravené touto úmluvou:
a) Odborné organizace, UNICEF a jiné orgány Spojených národů mají
právo být přítomny jednání o provádění těch ustanovení této
úmluvy, která spadají do oblasti jejich činnosti. Výbor může
vyzvat odborné organizace, UNICEF a jiné příslušné orgány podle
své úvahy, aby podaly názory odborníků na provádění úmluvy v
oblastech spadajících do jejich činnosti.
b) Výbor podle své úvahy postupuje odborným organizacím, UNICEF a
jiným příslušným orgánům zprávy došlé do států, které jsou
smluvní stranou úmluvy, obsahující požadavek nebo ukazující na
potřebu technické rady nebo pomoci, případně doplněné o
poznámky nebo návrhy výboru týkající se těchto požadavků nebo
oznámení.
c) Výbor může doporučit Valnému shromáždění, aby požádalo
generálního tajemníka, aby z pověření Valného shromáždění
provedl šetření týkající se specifických otázek, které mají
vztah k právům dítěte.
d) Výbor může činit návrhy a všeobecná doporučení založená na
informacích získaných na základě článků 44 a 45 této úmluvy.
Tyto návrhy a všeobecná doporučení se postupují dotčenému
státu, který je smluvní stranou úmluvy, a sdělují Valnému
shromáždění zároveň s případnými připomínkami států, které jsou
smluvní stranou úmluvy.
ČÁST III
Čl.46
Tato úmluva je otevřena k podpisu všem státům.
Čl.47
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny se
ukládají u generálního tajemníka Spojených národů.
Čl.48
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny se
ukládají u generálního tajemníka Spojených národů.
Čl.49
1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátý den po dnu uložení
dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního
tajemníka Spojených národů.
2. Pro každý stát, který úmluvu ratifikoval nebo k ní
přistoupil po uložení dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o
přístupu, vstoupí úmluva v platnost třicátý den po uložení jeho
ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
Čl.50
1. Kterýkoli stát, který je smluvní stranou úmluvy, může
navrhnout změnu úmluvy a předložit ji generálnímu tajemníkovi
Spojených národů. Generální tajemník poté seznámí s pozměňovacím
návrhem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se žádostí, aby
mu sdělily, zda jsou pro svolání konference států, které jsou
smluvní stranou úmluvy, která by návrh posoudila a rozhodla o něm.
Generální tajemník svolá tuto konferenci pod záštitou Organizace
spojených národů, vysloví-li se alespoň třetina států pro její
uspořádání. Každý pozměňovací návrh přijatý většinou států, které
jsou smluvní stranou úmluvy, přítomných a hlasujících na
konferenci bude předložen Valnému shromáždění Organizace spojených
národů ke schválení.
2. Změna odsouhlasená na základě odstavce 1 tohoto článku
vstoupí v platnost, bude-li schválena Valným shromážděním
Spojených národů, a přijata dvoutřetinovou většinou států, které
jsou smluvní stranou úmluvy.
3. Vstoupí-li změna v platnost, stává se závaznou pro státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, které ji přijaly. Ostatní
státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou nadále vázány jen
ustanoveními této úmluvy a kterýmikoli dřívějšími změnami, jež
přijaly.
Čl.51
1. Generální tajemník Spojených národů přijímá a rozesílá
všem státům text výhrad, které státy učinily při ratifikaci nebo
přístupu k úmluvě.
2. Výhrada, neslučitelná s předmětem a účelem této úmluvy, se
nepřipouští.
3. Výhrady mohou být kdykoli odvolány oznámením zaslaným
generálnímu tajemníkovi Spojených národů, který o tom informuje
všechny státy. Takové oznámení je účinné dnem, ve kterém bylo
doručeno generálnímu tajemníkovi.
Čl.52
Stát, který je smluvní stranou úmluvy, může tuto úmluvu
vypovědět písemným oznámením generálnímu tajemníkovi Spojených
národů. Vypovězení se stane účinným jeden rok po dni, ve kterém
bylo doručeno generálnímu tajemníkovi.
Čl.53
Tato úmluva bude uložena u generálního tajemníka Spojených
národů.
Čl.54
U generálního tajemníka Spojených národů bude uložen původní
text této úmluvy, jehož anglické, arabské, čínské, francouzské,
ruské a španělské znění má stejnou platnost.
Na důkaz toho níže podepsaní zmocněnci, kteří jsou k tomu
řádně pověřeni svými vládami, podepsali tuto úmluvu.
Dáno v New Yorku dne 20. listopadu 1989.
