Jako každá správná záhada i tato začala během jedné noční bouřky v létě 1947. 2. července byl tehdy rančer William „Mac” Brazel na ranči Foster se svým synem, když zaslechl zahřmění z druhé strany, než-li znělo dunění hromu. Tu noc tomu nevěnoval žádnou zvláštní pozornost. Dalšího dne se vydal hledat dostatečně vlahé louky pro své ovce. Na svém ranči však nalezl něco, co zřejmě nebylo plně vysvětleno ani padesát let po celé události: pole poseté drobnými úlomky, připomínajícími kov. Ve skutečnosti se mu však nezdály býti podobné žádnému jemu známému druhu materiálu. 6. července se proto vydal s několika úlomky, podobajícími se magnetofonové pásce či tenké fólii do nejbližšího města, ve kterém úřadoval šerif.

Na mapě Severní Ameriky je vyznačeno místo nehody.

Přestože je místu nehody nejblíže obec Corona, paradoxně je v dnešní době s celým případem spojováno pouze město Roswell, kde tehdy sídlil šerif George Wilcox a kam také Mac Brazel dorazil. Když Brazel šerifa seznámil se svým příběhem, přenechal mu i fragmenty, které s sebou přivezl. Ten ihned kontaktoval místní leteckou základnu Roswell Army Air Field. Vyslán byl za ním bezpečnostní důstojník základny, major Jesse A. Marcel, který si trosky prohlédl a podal o nich hlášení svému nadřízenému, Williamu Blanchardovi. Blanchard vydal Marcelovi příkaz, aby navštívil ranč. Ještě téhož dne, se také vydal na cestu a po klidně strávené noci na sedmý červenec, v malé boudě nedaleko ranče, pokračoval na ono „památné místo”, aby zajistil co nejvíce trosek. Oblast byla v tu chvíli neprodyšně uzavřena vojenským a policejním kordónem.

Následujícího dne, 8. července, nechal plukovník Blanchard napsat a roznést poručíka Waltera Haulta tiskovou zprávu oznamující, že armáda zajistila létající talíř. Zpráva se objevila v mnoha novinových článcích po celé zemi.

Mnoho pověstí ohledně létajících disků se včera stalo realitou, když tajná služba 509. bombardovací eskadry oddílu Osmé armády, Roswell Army Air Field, měla tolik štěstí, že se jí jeden takovíto disk podařilo získat ve spolupráci s jedním místním rančerem a šerifem oblasti Chaves.

Tato zpráva vyvolala rozruch nejen u veřejnosti, nýbrž zřejmě i u samotné armády, jelikož o několik hodin později byla tato verze změněna. Generál Roger Ramey, velitel 8. armády nadřízené 509. bombardovací jednotky, vydal novou zprávu doprovázenou tiskovou konferencí v níž novináře informoval, že došlo k nedorozumění na straně armády, která pochopitelně žádný létající talíř v držení nemá a že o celý rozruch se zasloužil obyčejný meteorologický balon s měřícími přístroji. To bylo dalšího dne potvrzeno i v rozhovoru mezi samotným Brazelem a agenturou Associated Press pro kterou prohlásil, že zbytky jakéhosi zařízení našel na svém pozemku již 16. června, tedy více než dva týdny před tím, než mělo k havárii dojít. Až když se doslechl o pozorování K. Arnolda, rozhodl se, že navštíví šerifa.

Toto je základní příběh, který koluje v ufologických kruzích a s tím, že u Roswellu něco havarovalo, naprosto souhlasí i celá skeptická obec. Vše však bylo nakonec jasně vysvětleno: „meteorologický balón.”

Ufologové (jako vždy) však mají nějaké své další zaručené informace, které nyní, více jak padesát let po celé události, kdy je již nelze nezaujatým pohledem nijak zhodnotit či potvrdit, vytahují ze svých sejfů. Od roku 1947 do začátku 90. let mnoho lidí o tomto případu nehovořilo. Tehdy však nastal nový Roswellský „Big Bang”. Několik dosud žijících svědků či jejich potomků začalo vypovídat o tehdejších událostech, jak jim jejich otcové, manželé či jiní členové rodiny ukázali podivné trosky z neznámého materiálu, na kterých se v některých případech nalézaly znaky podobné písmu. Dále vypovídali o čtyřech nebo pěti humanoidních tělech, která byla nalezena a z místa nehody odvezena a o přísaze armádě, že o ničem nebudou s nikým mluvit v zájmu národní bezpečnosti. Některé příběhy se shodují a částečně doplňují, jiné si však navzájem odporují - zjistit, který z nich je pravdivý, či zdali vůbec je nějaký pravdivý je nemožné.

Pro uklidnění situace vydalo v roce 1994 USAF (vojenské letectvo USA) - http://www.af.mil/ osmisetstránkovou dokumentaci ve které doložilo, že se jednalo o přísně tajnou operaci, zaměřenou (za pomoci vysoko létajících balónů) na detekci sovětských nukleárních testů. Tím bylo vše jasně vysvětleno, všechno to utajování kolem této věci a ufologové si mohli nyní psát o čem chtěli. Přesto nepřestaly utichat hlasy svědků, hovořící o mimozemských bytostech a v roce 1995 vyšla dokonce ve známost existence záznamu údajné pitvy jednoho z nepozemšťanů. Vojenské letectvo, tak bylo donuceno vydat další zprávu, která je podle jeho představitelů již konečná.

Přesně padesát let po historickém pozorování UFO Kennethem Arnoldem, 24. června 1997, byla uvolněna vojenským letectvem dokumentace nazvaná „Roswellská zpráva: Případ uzavřen.” Mimo jiné se v ní uvádí, že to co pozorovali obyvatelé v blízkosti města Roswell v roce 1947, byly ve skutečnosti antropomorfní loutky, shazované z výškových balónů, aby se zjistilo, jak nejlépe dostat na zem piloty či astronauty, kdyby se museli v těchto výškách katapultovat. Toto vysvětlení jakýchsi těl, která byla spatřena svědky však značně pokulhává. Panáci, původně nazvaní „Crash Test Dummies”, se začali používat až v roce 1953, což potvrdili i někteří lidé z armády jako například podplukovník Raymond A. Madson, který je na fotografii vpravo. Mimo ně nestojí ani skeptik, vyvracující na počkání jakýkoliv snímek UFO, novinář Phillip J. Klass, který tuto informaci také potvrdil, přestože sám nevěří, že by tehdy u Roswellu došlo k havárii nepozemské kosmické lodě.

V dnešní době prožívá město Roswell pravou „alien” horečku. Nalézají se zde dvě muzea zaměřená na mimozemšťany, konají se zde pravidelné oslavy a konference a nedaleko údajné nehody pěti malých mimozemšťánků jim zde byl vztyčen i pomník.

Událost v Roswellu byla v roce 1994 vojenským letectvem rozumně vysvětlena tajným projektem MOGUL. Proč však poté, co další „svědci” vypovídali o mrtvých tělech mimozemšťanů vydalo vojenské letectvo novou verzi, ve které se také zmiňuje o jakýchsi tělech (testovacích loutek, které se však v Roswellu nemohly v roce 1947 nacházet, jelikož začaly být používány až od roku 1953)? A proč letectvo tuto informaci neuvedlo již v roce 1994?

Je tento člověk lhář? Posuďte sami. Philip J. Corso pracoval pro armádu, stal se členem Národní bezpečnostní rady a poté byl jmenován svým přítelem, generálem Arthurem Trudeauem, do funkce velitele Divize pro zahraniční technologie výzkumné a vývojové sekce americké armády. Jeho konečnou vojenskou hodností je plukovník a před odchodem do důchodu v roce 1965, byl vyznamenán devatenácti řády a vyznamenáními za své zásluhy. Při příležitosti oslav padesátého výročí nehody u Roswellu, vyšla jeho kniha nazvaná The Day After Roswell (Den po Roswellu), ve které píše o mnohých, až příliš fantastických záležitostech.

Vrak mimozemské lodě z Roswellu byl zajištěn skupinou kolem generála Twininga. Ta nebyla závislá ani na vládě, ani na prezidentovi a výsledky svého výzkumu si nechávala jen a jen pro sebe. Mrtvé bytosti, nalezené uvnitř vraku, byly ve skutečnosti jakýmisi roboty, kteří byly používáni pro dlouhodobé cesty vesmírem. Jejich ruce zapadaly do prohlubní v řídícím panelu lodi, kterou tímto ovládaly. Přestože samotný pohonný systém lodi zůstal pro vědce hádankou, jednotlivé díly lodi byly rozdány výzkumným laboratořím různých firem pod záminkou, že se jedná o ukořistěné sovětské vynálezy. Poštěstilo se například firmám IBM, Bell Labs či Hughes Aircraft. Ty posléze, na základě vyhodnocení práce těchto přístrojů, vyvinuli věci jako tranzistor, mikročipy, optická vlákna, přístroje pro noční vidění a všechny možné další technické vymoženosti poloviny dvacátého století. Nechci zde odhalit vše co se ukrývá v jeho knize, jelikož se domnívám, že tyto údaje bohatě postačují k posouzení jeho věrohodnosti.

záběr z filmu pitvy mimozemšťana

Ray Santilli získal v roce 1984 od jistého muže film, zachycující údajnou pitvu nepozemšťana spolu se zajištěním částí vraku UFO z Roswellu z července 1947. Tím člověkem byl kameraman celé pitvy, se kterým bylo natočeno interview, kde je mu vidět do tváře (možná se také jedná jenom o figurínu). V létě 1995, pak Santilli film představil světu a uvedl ho do distribuce (měl by být k sehnání i u nás, ale ta cena? - náklady na výrobu v Hollywoodských interiérech jsou zřejmě vysoké). Později se však ukázalo, že jde o padělek.