Věřit, znamená být přesvědčen o existenci něčeho, co nutně nemusí existovat. V případě UFO je tomu jinak. UFO existují a k podpoře tohoto faktu nepotřebujeme poslouchat historky z televize, rádia či knih, tedy od lidí, kteří si tímto způsobem vydělávají na živobytí a celou věc svými informacemi obvykle pouze komplikují, což vysvětlím dále.

Pro začátek si je však nutno udělat pořádek ve věci základní. Zkratka UFO, která pochází z anglických slov Unidentified Flying Object, znamená neidentifikovaný létající objekt. Pod významem tohoto spojení se tedy skrývá mnoho věcí. Od letících hejn ptáků či hus, létajících balonů všech druhů, planet či hvězd až po letadla známých i teprve vyvíjených typů a mnoha dalších předmětů, jejichž původ však pozorovatel nedokázal určit - tím se z nich stávají UFO. Vážnou chybou je, že si většina lidí automaticky vybaví ve spojení s pojmem UFO něco mimozemského - nutno však podotknou, že většina důvěryhodných svědků žádné bytosti (a už vůbec ne zelené či šedivé mimozemšťany) neviděla.

Z výsledků průzkumů veřejného mínění vyplývá, že vládě a dalším státním institucím důvěřuje nějakých 50 až 60 procent obyvatelstva. Každý občan ji musí platit daně a každý občan má právo dát svůj platný volební hlas straně, která ve svých předvolebních slibech nejlépe představuje jeho zájmy. Nahlédneme-li do dokumentů, které byly úředně (oficiálně) uvolněny a současně předtím vytvořeny státními či přímo vládními institucemi mnoha států po celém světě, pak shledáme, že se vlády otázkou UFO sami zabývaly. Několik tajných akt o UFO uvolnili USA, Německo, Rusko, Španělsko a Francie. A pokud někdo nevěří ani vládě, pak podle oficiálních dokumentů pozorovali UFO i američtí prezidenti!

A jak je možné, že se dříve tajné složky dostanou na veřejnost? Odpověď je jednoduchá. Například ve Spojených státech existuje zákon nazvaný The Freedom of Information Act (FOIA - Zákon o svobodě informací), který vešel v platnost v roce 1977 a podle kterého si každý občan USA může zažádat u jakéhokoliv státního úřadu o utajované informace, neohrozí-li jejich zveřejnění národní bezpečnost. Je vcelku logické, že i tajné agentury, které jsou financovány z kapes daňových poplatníků, musí občanům, svým chlebodárcům, ukázat výsledky své práce. Odkazy na stránky uvolněných dokumentů lze nalézt na konci tohoto textu.

Představa různých mimozemských příšerek je podporována zejména televizními filmy. Co si budeme namlouvat. Stejně jako v šedesátých letech kralovaly na filmové a televizní scéně westernové filmy, následované kupříkladu katastrofickými snímky, tak dnes jsou na diváckém jídelníčku samí mimozemšťané.

Filmy či seriály jsou však pouze výmyslem autorů, zaměřené na co největší úspěch a s tím související astronomický zisk. Často jako základ poslouží skutečné názvy, jména a události, které však autoři doplní notnou dávkou vlastní fantazie, akcí a záběry po jejiž zhlédnutí hrůzou vstávají vlasy na hlavě. Nic z toho však nesouvisí se skutečným jádrem příběhu a to, jak se mi zdá, si ne všichni diváci plně uvědomují. Když pak tato fakta znovu někde zaslechnou domnívají se, že jde pouze o nesmysl spojený s filmem. Podobné je to i s knihami.

Autor ve vidině nárůstu svého bankovního účtu sesbírá od nedůvěryhodných osob ty nejbizardnější historky a neoficiální, většinou nebo spíše vždy podvržené dokumenty (jako např. Majestic-12) s hlavičkami státních úřadů a s razítkem „top secret” (pro neangličtináře: „přísně tajné”), to vše následně sepíše a vydá. Koupí-li si neznalec takto napsanou knihu ve snaze dozvědět se něco bližšího o podstatě tohoto fenoménu a svou přirozenou inteligencí rozpozná její nesmyslnost, se pak k tomuto tématu již nikdy nevrátí vzhledem k tomu, že celý jev je čirým výmyslem ziskuchtivých autorů vydělávajících na čtenářově naivitě a hlouposti. Níže uvedené dokumenty nebyly vymyšleny žádným ziskuchtivým autorem knih, autorem sci-fi a ani žádným jiným takto nekompetentním člověkem. Nedokazují existenci mimozemských návštěv na Zemi, ale dokazují existenci UFO. Jejich pravost nikdy nebyla a ani nemůže být nikým zpochybněna.