Nejděsivější zkušeností, která nás může potkat a změnit celý náš život, zanechat nesmazatelné stopy nejen na těle, ale i na duši, je únos posádkou UFO, která je tvořena mimozemšťany. To alespoň prohlašuje při různých příležitostech mnoho takto postižených lidí, kteří se domnívají, že byli uneseni a na palubách kosmických lodí podrobeni hrozivým testům podobným lékařské prohlídce, ovšem mnohem bolestivější než-li je ta, na kterou jsme zvyklí od našich pozemských lékařů.

Všechny únosy mají společné rysy: Z ničeho nic si začnete vzpomínat na jakousi podivnou událost, která se vám před lety přihodila. Navštívíte vhodného psychoterapeuta, který vás uvede do hypnotického stavu. Během několik následujících návštěv v jeho ordinaci si vybavíte mnohé detaily z událostí, které se vám kdysi přihodily. Obvykle při noční jízdě osamělou silnicí či klidně během krásné noci v teple vašeho domova náhle procitnete a spatříte podivná světla. Motor automobilu se zastaví a s ním se zastavíte i vy. Potom je zahlédnete. Jsou vysocí asi metr dvacet s našedlou barvou kůže, velkou hruškovitou hlavou a velkýma černýma očima tvaru mandle. Nemají žádné vlasy, místo nosu, uší a úst pouze úzkou štěrbinku. Vcelku hubený krček, takže se mnoho lidí divý, jak může takový slabý krk udržet tak velkou hlavu. Mají neúměrně dlouhé čtyři prsty bez možnosti postavit palec proti ostatním. Dvě nohy, dvě ruce - nikdy více.

Poté co je zahlédnete zjistíte, že jste byli oněmi bytostmi paralyzováni. Pokud jste doma, pak ostatní členové vaši rodiny o ničem neví, tvrdě spí a nic je neprobudí. Po paprsku světla následně vyplujete spolu s bytostmi skrze zavřená okna do lodi vznášející se nad vaším domem, osvětlené uvnitř nazelenalým světlem. Nyní začne nejvíce traumatizující část celého únosu: testy. Ty zahrnují dlouhé jehly, sondy a odebírání vzorků ze všech možných (i nemožných) částí vašeho těla. Pak tyto testy skončí, jste navráceni domů či do auta a na nic si nevzpomínáte. V případě, že někam cestujete, ztratíte nějakou půl či třičtvrtě hodinku oproti obvykle potřebného času, kterou si nedovede nijak vysvětlit. Stejně tak nenaleznete ani vysvětlení několika malých, rychle se hojících jizev. Pokud unesenému teče častěji krev z nosu či uší, pak lze předpokládat, že mu mimozemšťané nezanechali jen zapomenutý příběh ukrytý v hloubce jeho mysli, nýbrž i tělu cizí těleso, implantát.

Podobný popis nalezneme téměř u všech obětí únosu a dalo by se tudíž říci, že je univerzální. Je však na těchto příbězích alespoň špetka pravdy?

Hypnoterapeuti zabývající se těmito unesenými, jsou bezvýhradně přesvědčeni, že příběhy jejich pacientů jsou skutečné a jejich únosy opakované. Jedním z nich je člověk dvojího života Budd Hopkins. Na jedné straně jako sochař a malíř a na druhé straně jako člověk, provázející druhé po cestě mnohdy potlačených vzpomínek. Mezi další patří například dr. John E. Mack, profesor psychiatrie na lékařské fakultě Harvardovy univerzity a držitel Pulitzerovy ceny či dr. David Michael Jacobs z Temple University.

A co jizvy? No ty si přece mohl každý způsobit sám. Téma tělesných implantátů je stejně tak nejisté, jako mnoho věcí v této oblasti. Je pouze na vás, zda budete věřit lidem jako je Derrel Sims. Ten například, dříve za spolupráce dr. Rogera Leira, údajně vyoperoval z těl několika dobrovolníků podivné předměty. Jak pokračuje jeho vyšetřování, zjistíte kliknutím na odkaz UFO implant investigation by Sims - Leir team - http://www.firstevidence.org.

Nejznámější obětí únosů je americký spisovatel Whitley Strieber. Ten se dokonce podrobil zkoušce na detektoru lži. Podle odborníků vyhodnocujících údaje z tohoto přístroje si Strieber nic nevymyslel a vše co řekl byla pravda. Stejně jako mnoho unesených i on je tedy nejspíše čestný člověk. Zda podlehl nervovému zhroucení, depresím, duševní chorobě či zda jsou jeho zážitky skutečné se dá jen těžko odhadnout.

Tak jako všude i zde uvádím druhou stránku věci. Hypnóza totiž skutečně není ve všech případech příliš spolehlivá. Například jeden psychoterapeut z Missouri navodil své pacientce vzpomínky, podle kterých byla ve věku sedmi až čtrnácti let opakovaně zneužita vlastním otcem a které vzala za své. Když se toto podezření dostalo na veřejnost, musel její otec rezignovat na funkci anglikánského duchovního, přestože se později ukázalo, že nic z toho nebyla pravda.

Rozvrácení rodiny, psychické trauma všech její členů - nic z toho zajisté nespraví vysouzený jeden milion dolarů. Podobných případů je v poslední době mnoho a obvykle vysouzené částky také nejsou nijak zanedbatelné a mnohdy přesahují 2 miliony amerických dolarů.

Falešné vzpomínky mohou vzniknout, když se při otázkách kladených psychiatrem dostanou lidé do úzkých či neznají odpověď na otázku vůbec. Tehdy si buď z vlastního popudu, nebo s cizím přispěním mohou vypomáhat představami možného průběhu událostí. Tyto falešné vzpomínky se následně zakotví v paměti tím hlouběji, čím častěji se na ně psychiatr táže a tím více jsou také pro pacienta reálné.

Únosy bych nepřičítal na vrub mimozemšťanům, nýbrž lidské představivosti vynucené hypnózou či duševním chorobám. To že lidé věci popisují stejně by se dalo vysvětlit tím, že viděli, četli nebo prostě byli vystaveni stejným informacím (viděli stejné filmy, četli stejné knihy, atd.), které si nyní nedovedou vědomě vybavit.