Prolog - Letní starosti

          Byl krásný letní den, sluníčko příjemně hřálo a já jsem se těšil z dalšího prázdninového dne plného pohody a lenošení. Bylo mi dvacet let a většina lidí kolem mě si asi v duchu říkala, jak je to mládí bezstarostné. Ale nebylo. Měl jsem se sebou velké problémy. Každý kluk v mém věku chodil s nějakým děvčetem, ale já jsem nic takového dosud nepoznal. Mohly za to mé podivné sexuální fantazie. Bylo krásné představovat si romantickou noc s křehkou dívkou, kterou miluji, ale bohužel se mi vždy do této představy pletly řekněme značně neromantické věci. Ta dívka v mém snu totiž byla křehká jen do chvíle, než mělo dojít k nějakému hodně intimnímu kontaktu. To se pak z té křehké dívky stala ďáblice, které činilo potěšení mě svazovat a různě mučit. Až teprve potom jsem byl schopen dosáhnout úplného uspokojení. Nedokázal jsem si představit, že bych se v reálném životě s nějakou dívkou sblížil a pak jí řekl, že před naším milováním potřebuji cítit bolest a bezmocnost. Prostě jsem nevěřil, že na světě existuje žena, která by byla mým protipólem.
          Prázdninové dny byly tedy navenek plné pohody a lenošení, ale uvnitř jsem cítil silnou touhu. Napadaly mě myšlenky, že bych nějaké ženě zaplatil za mé týrání, ale nějak se mi do toho nechtělo. Ten krásný letní den jsem cítil zvláště silně, že mi něco chybí. Dopoledne jsem nebyl schopen vylézt ze své postele a stále jsem měl plnou hlavu myšlenek o ženách, které s rozkoší mučí mé nahé tělo. Odpoledne jsem se rozhodl, že mi tohle polehávání nedělá dobře a podnikl jsem dlouhý výlet. Mířil jsem na zříceninu hradu, která je asi dvacet kilometrů od mého domova a doufal jsem, že mě tahle dlouhá procházka přivede na jiné myšlenky.
          Je neuvěřitelné, co s člověkem udělají prázdniny. Ujít dvacet kilometrů mi nikdy nedělalo velké problémy, ale po prvních ušlých kilometrech mého odpoledního výletu mi bylo jasné, že polehávání v posteli není zrovna nejlepší trénink dálkových pochodů. Na zříceninu jsem došel asi tak kolem šesté hodiny odpolední. Tma rozhodně ještě nebyla, bylo přeci léto, ale musel jsem se také nějak dostat zpátky domů. V okolí byly jenom samé hluboké a opuštěné lesy, takže jediným možným dopravním prostředkem byly mé nohy. Lehl jsem si na chvíli mezi kamenné zdi zříceného středověkého hradu, ale v duchu jsem si zakazoval usnout, protože se za chvíli budu muset vydat na cestu zpět. Ale bylo léto, sluníčko hřálo, měl jsem za sebou dvacet kilometrů a kolem bylo krásné ticho ... prostě jsem nedokázal odolat a usnul jsem. Ve snu jsem se dostal do středověku a tam jsem byl zajatcem krásné majitelky tohoto hradu, která mě buď nechávala ležet nahého a spoutaného v hladomorně, nebo si se mnou hrála v její dokonale vybavené mučírně. Když jsem se zase probudil, sluníčko zapadalo a já jsem si okamžitě uvědomil, že v noci jsou hluboké a opuštěné lesy ještě hlubší a ještě opuštěnější a člověk se v nich cítí ještě více osamělejší. Zkrátka jsem dostal strach a rychle jsem se vydal na zpáteční cestu domů.


Kapitola I. - Seznámení

          Nevím jak vy, ale já se v noci v lese bojím. A ten strach ještě umocňuje vědomí, že široko daleko jsem nejspíš jedinou lidskou bytostí. Cesta mi proto sice ubíhala rychle, protože mě strach hnal kupředu, ale zároveň mě ten strach zbavoval schopnosti klidně myslet, takže se vůbec nemůžete divit, že jsem zabloudil. Prostě jsem ztratil známou cestu a navíc mi vypověděla službu moje kapesní svítilna. Nedalo se dělat nic jiného, než sednout si mezi stromy a ve tmě čekat na příchod ranního světla.
          Seděl jsem už několik minut a pomalu jsem se začal zabývat myšlenkou, že si lehnu na nějaké měkčí místo a pokusím se usnout. Pak jsem ale najednou spatřil světlo. Najednou se prostě mezi stromy objevilo světlo, ale možná jsem si ho jenom předtím nevšiml. A zdroj toho světla nemohl být daleko. Proto jsem se okamžitě rozhodl, že se pokusím zjistit, odkud světlo přichází. Mohla to být třeba nějaká samota, kde by mi ochotní lidé poskytli na noc ubytování. Možná, že má představa ochotných lidí byla trochu naivní, ale byl jsem v té tmě opravdu zoufalý a tak jsem byl ochoten podniknout cokoliv.
          A tak jsem v noci v hlubokých a opuštěných lesích došel ke zvláštnímu domu. Byl obrovský a vypadal téměř jako nějaký zámek. Nikdy předtím jsem netušil, že něco takového stojí v těchto lesích. Kamenná zeď oddělovala dům a jeho zahradu od okolního světa a já jsem poměrně rychle našel vstupní bránu. Byla zavřená a nezbývalo mi nic jiného, než se pokusit vyšplhat na zeď a dostat se do zahrady. To se mi také skutečně povedlo a já jsem pomalu došel až ke kamennému schodišti, které vedlo ke vchodu do domu. V domě svítilo podle všeho pouze jediné okno, ale i to stačilo k mému uklidnění, že je někdo doma a otevře mi a poskytne mi ve svém domě nocleh. Zabouchal jsem na vrata a s napětím jsem čekal, kdo mi otevře.
          Přede mnou se objevil starý muž s dobráckou tváří. Napětí ze mne spadlo a on mě okamžitě pozval dovnitř. Vysvětlil jsem mu mojí situaci a on mě nechal čekat v hale a zmizel kdesi v domě. Já jsem si zatím prohlížel vybavení toho domu a skutečně jsem začal nabývat dojmu, že je to vlastně takový malý zámek. Bylo tu brnění, obrazy, koberce na zdech, velký lustr a další věci, které zpravidla k zámkům patří. Také mi pomalu došlo, že ten starý muž může být sluhou majitele tohoto sídla, i když na něco takového už dnes nejsme moc zvyklí.
          Muž se znovu objevil a řekl mi, že majitelka sídla mě vítá a očekává ve svém pokoji. Vedl mě nejprve po schodech a posléze nějakou chodbou, až jsme se objevili před zavřenými dveřmi. Řekl mi, abych neváhal vstoupit a zmizel. Zaklepal jsem tedy a pak jsem uslyšel ženský hlas, který mě zval dovnitř.
          A tak jsem poprvé spatřil ženu, která se později stala hlavní postavou všech mých sexuálních fantazií. Byla krásná. Krásný obličej, krásná štíhlá postava. Rozhodně byla o hodně starší než já, ale od prvého okamžiku mě neskutečně přitahovala. Měla dlouhé tmavé vlasy a tmavé oči, které mě upřeně sledovaly, na sobě měla krásné večerní šaty a já jsem nebyl schopen jediného slova. Z té ženy vyzařovala neuvěřitelná křehkost a síla zároveň. Věřte mi nebo ne, ale málem jsem před ní klekl na kolena a řekl jí něco v tom smyslu, že budu navždy jejím otrokem. Vyzvala mě, abych se posadil ke stolku a sama si sedla proti mně. Usmívala se, chovala se velmi uvolněně, žensky, ale já jsem z jejího vnitřku cítil ohromnou sílu, které jsem nebyl schopen odolat. A ani jsem nechtěl, protože přesně takovou ženu jsem si představoval ve svých fantaziích.
          Neptejte se mě, o čem jsem si s ní povídal. Já to totiž nevím. Mluvila téměř pouze jenom ona, já jsem odpovídal něco ve smyslu ano nebo ne. Pak jsme vstali a ona mě doprovodila k nějakému pokoji, který mi měl být k dispozici pro dnešní noc. Ukázala mi, kde je koupelna a záchod, nechala mi přinést ovoce a pití a s úsměvem mi naznačila, že se u mě ještě před spaním zastaví. Když odešla, najednou jsem zase cítil volnost, vykoupal jsem se, vykonal jsem všechny své tělesné potřeby a lehl jsem si nahý do postele. Přikryl jsem se, ale tak nějak podvědomě jsem tušil, že té ženě budu za chvíli patřit. Bude si s mým nahým tělem a i s nahou duší dělat to, co se jí zlíbí a mně se tak splní největší přání mého dosavadního života. Vím, je to pro vás neuvěřitelné, ale já jsem to tenkrát skutečně tušil. Z té ženy to opravdu vyzařovalo a ona nějakým způsobem zjistila, že já jsem přesně ten typ člověka, který jí bude s radostí ležet u nohou a nechá si od ní líbit cokoliv.


Kapitola II. - Hra začíná

          Objevila se ve dveřích. A já jsem opět ztratil kontrolu nad situací. Znovu jsem byl ohromen její krásou a znovu jsem k ní cítil silnou přitažlivost. Vlasy měla rozpuštěné, oči uhrančivé, usmívala se a já jsem se zvedl, abych si jí pořádně prohlédl. Měla na sobě až k zemi dlouhé černé šaty. Ty jí nezakrývaly ruce, ramena a horní část těla, ale jinak počínaje ňadry bylo tělo černými šaty dokonale kryto. Šaty držely na dvou úzkých proužcích obepínajících nahá ramena. Od ňader k pasu šaty přiléhaly k ženinu štíhlému tělu a od pasu dolů se rozšířily v sukni, která spadala až na zem. Ale k mé velké radosti bylo možné občas zahlédnout špičky bosých chodidel, takže jsem mohl spatřit prsty s červeně nalakovanými nehty. Mojí pozornost ale držely jen chvíli, protože jsem si uvědomil, co žena drží v ruce. Byl to kožený obojek s kovovými cvočky po obvodu a s jedním malým kroužkem, ke kterému byl připevněn dlouhý řetěz, který držela žena stočený v ruce spolu s obojkem. Představa, komu ten obojek za chvíli nasadí, mě nadobro zbavila rozumu. Byl jsem tak vzrušen, že jsem nebyl schopen sebemenšího pohybu. Čekal jsem jenom, až se žena přiblíží k mé posteli, kožený obojek obepne můj krk a já se tak stanu otrokem, který bude s rozkoší plnit přání své vládkyně.
          Žena přišla až k posteli, strhla ze mě přikrývku a já jsem se před ní objevil úplně nahý. Nemohl jsem před ní nic skrývat. Patřil jsem jí a ona mi to dala najevo tím, že mi nasadila obojek. Pak mě pohladila po hrudi, ale já jsem věděl, že kromě něhy mě bude čekat také bolest a ponížení. A přesně to jsem chtěl. Já budu mít rozkoš z bolesti a ona zase bude mít rozkoš z toho, že někomu tu bolest působí. Bude to ale hra, kterou budou oba její aktéři hrát dobrovolně. Oba to násilí chtějí, protože je to neskonale vzrušuje. A tak naše hra na paní a jejího otroka mohla začít.
          "Teď chci, abys mě oslovoval madam Evo. Jsem tvoje paní a vím, že tě tahle hra bude vzrušovat. Stejně tak mě, protože já sním o tom, že budu mít mladého otroka, který bude mojí hračkou, se kterou si budu moci dělat vše, co mě napadne. Chci, abys bez odmlouvání plnil všechny mé rozkazy. Také musíš snášet všechnu bolest, kterou ti budu působit. Nepros o slitování, protože ti to nepomůže. Jako odměnu dostaneš má bosá chodidla, ale ta si vždy budeš muset zasloužit. Pokud souhlasíš s naší hrou, postav se na všechny čtyři a já si tě jako svého psa odvedu do místnosti v podzemí tohoto domu, kde pocítíš bolest a rozkoš zároveň," řekla madam a já jsem splnil první její rozkaz - postavil jsem se na všechny čtyři a vydali jsme se na cestu do sklepení.
          Byl to nádherný pocit. Absolutně ponížený a podřízený jsem lezl za svojí vládkyní, obojek jsem měl utažený kolem krku, má paní držela v ruce řetěz a já jsem byl bez sebe radostí, když jsem občas zahlédl pod dlouhými šaty bosá chodidla. Těšil jsem se, až se jich budu moci dotknout svým jazykem a při této představě jsem cítil, jak můj penis roste do větších rozměrů. Při tom jsem si uvědomil, že má paní určitě nenechá na pokoji ani tuhle nejintimnější část mého těla. Vlastně to celé bylo hrozně bláznivé. Ještě před pár hodinami jsem byl sám se svými masochistickými fantaziemi, které jsem nikomu neodhalil a nyní jsem skutečným otrokem skutečné ženy se sadistickými fantaziemi, takže k sobě krásně patříme a děláme přesně to, co se nám skutečně líbí, co nás skutečně vzrušuje.


Kapitola III. - Sklepení

          Madam Eva zabouchla dveře a byli jsme tak sami v malé místnosti ve sklepení tohohle domu. Měl jsem otlačená kolena, jak jsem celou cestu sem lezl po čtyřech, ale kupodivu byly podlahy všude v domě čisté a i zde ve sklepení bylo nezvykle čisto. Místnost byla malou mučírnou. Zdi byly kamenné, podlaha byla pokryta kamennými dlaždicemi, které ale byly dokonale hladké. Nad dveřmi slabě svítila lampa. Na stropě byla upevněna tyč, přes níž byl přehozen provaz. Jeden konec provazu volně visel s připevněnými koženými pouty na ruce a druhý konec provazu byl omotán kolem dřevěného kola s klikou, které bylo připevněné na protější zdi. Význam tohoto zařízení byl zřejmý - zajatcovi byly spoutány ruce koženými pouty a mučitelka pak pomocí kliky natáhla provaz tak, aby se zajatec cítil jako na skřipci. Na podlaze přímo pod tyčí s provazem a pouty byly připevněny tři železné kroužky. I jejich význam mi hned došel. Ten prostřední sloužil k tomu, aby k němu byly přivázány zajatcovi k sobě spoutané nohy. Pokud mučitelka z nějakého důvodu chtěla, aby byly zajatcovi nohy rozkročené, použila k tomuto účelu zbývající dva krajní kroužky. Také jsem si všimnul, že stejná trojice kroužků je k zemi připevněna asi tak dva metry od první trojice. Zajatec tak mohl být připoután také k zemi a to různým způsobem - břichem dolů, mohl ležet na zádech, jeho končetiny mohly být roztaženy nebo spoutány k sobě.
          Zhluboka jsem dýchal a snažil jsem si představovat, co vše se tady za chvíli bude odehrávat. Na stěnách visely biče, provazy a dřevěné plácačky. Protože kromě zmíněného zařízení a kroužků v místnosti nic jiného nebylo, bylo mi jasné, kde budu připoután a posléze zřejmě dostanu výprask na některé části mého těla. Ale to všechno byly pouze mé domněnky. Madam Eva vůbec nespěchala a nechávala mi čas, abych si vše pořádně prohlédl. Určitě se v duchu bavila mými rozpaky. Sundala mi obojek a pověsila ho na zeď. Zůstala u zdi stát, usmívala se na mě a vůbec na první pohled nebudila dojem ženy, které dělá potěšení mučit mužské pohlaví. Ale já jsem věděl své.
          A pak to začalo. Teď už to byla skutečná ďáblice. Přísně mi poručila vstát a stoupnout si pod tyč. Kožená pouta mi připevnila na ruce, pak vzala ze zdi nějaký provaz a pevně mi jím k sobě spoutala nohy. Dalším provazem mi spoutala palce na mých bosých chodidlech a volný konec tohoto provazu připevnila k prostřednímu kroužku na podlaze. Pak přešla ke zdi a pomalu začala točit klikou. Ruce se mi zvedaly a na zádech jsem cítil příjemné mrazení. Jeho příčinou bylo vědomí toho, že teď budu absolutně bezmocný před svojí mučitelkou. Paty se mi pomalu začaly odlepovat od země a za chvíli už jsem doslova visel ze stropu na provaze. Byl to ohromně příjemný a bolestivý pocit. Ruce natažené a špičky bosých chodidel směřovaly k zemi, jak je natahoval provaz vedoucí od palců ke kroužku na podlaze. Když mě madam Eva natahovala, myslel jsem, že ten tah mé palce úplně utrhne.
          Madam si prohlížela svého zajatce. Chodila kolem mě a zkoumala každou část mého nahého těla. Asi si také tipovala, kde jsou má nejcitlivější místa, která bude za chvíli mučit. Pak mě začala překvapivě laskat. Líbala mě na břiše, olizovala mi pupík. Hladila mi vnitřní stranu stehen a bylo to velmi příjemné. Mé pocity se sotva dají popsat obyčejnými slovy. Dlaní kroužila po mé hrudi a pak mi hladila bradavky. Něžně mě šimrala na bocích a potom si začala hrát s mým zadkem. Hladila mi ho a dokonce i líbala. Úplně jsem zapomněl na to, že chci bolest a ne něhu a vychutnával jsem si ten příjemný pocit z laskání.
          Madam nechala na pokoji můj zadek a sehnula se k mým bosým chodidlům. A já jsem věděl, že teď přijde na řadu konečně týrání. Nebude to bolest, ale lechtání je někdy určitě hodně nesnesitelné. Zvláště, když se lechtá na citlivých místech. A k těm bosá chodidla určitě patří. Nikdy předtím jsem neměl možnost poznat, jak je lechtání bosých chodidel trýznivé. A řeknu vám, že bych to již nikdy nechtěl zažít.
          Mučícím nástrojem se staly dlouhé a ostré nehty mé vládkyně. Dotkly se mých bosých chodidel a já jsem sebou začal prudce škubat. Nehty jezdily od paty přes klenbu až k prstům a zase zpátky. Snažil jsem se nějak schovat svá chodidla, škubal jsem jimi, snažil jsem se je pokrčit, ale způsob mého spoutání mi to nedovoloval. Palce byly k zemi pevně připoutány a tak jsem dosáhl pouze toho, že mi provaz rozdrásal kůži. Bylo to nesnesitelné. Strašně moc jsem chtěl, aby mě má paní přestala lechtat, ale věděl jsem, že žádné prosby nepomohou. Myslel jsem, že se musím každou chvíli zbláznit. Kůže na bosých chodidlech byla strašlivě citlivá a já jsem prostě nemohl snést, že je neustále drážděna ostrými nehty. Teď jsem konečně pochopil, co je to bezmocnost. Pravá bezmocnost. A madam Eva stále pokračovala v lechtání a já už byl polomrtví z tohohle děsivě rafinovaného způsobu mučení. Kdyby mě má paní vyslýchala, přiznal bych se jí úplně ke všemu, jenom aby mě už konečně přestala lechtat. Snažil jsem se soustředit svou mysl tak, abych nevnímal doteky na svých bosých chodidlech, ale pochopitelně to bylo k ničemu. Nervy pracovaly dobře. A tak to pokračovalo minutu, dvě, tři, ... a čas ubíhal děsivě pomalu.
          Cítil jsem, jak slábnu a přestávám vnímat okolí. Ano, skutečně nakonec došlo k tomu, že jsem z toho nesnesitelného lechtání začal upadat do mdlob. A tak jsem ani nepostřehl, že lechtání ustalo a madam Eva vzala do ruky dřevěnou plácačku. To jsem si uvědomil až v momentě, kdy jsem na levém boku ucítil pronikavou bolest. Probral jsem se a pomalu jsem si začal zvykat na novou situaci. Madam Eva mě dřevěnou plácačkou, která předtím visela na stěně, mlátila přes levý bok. Rány padaly rychle a při každé jsem pocítil ostrou bolest. Opět tu byl ten pocit bezmocnosti, protože jsem ty bolestivé rány nemohl nijak zastavit. Nemohl jsem se bránit, pouze jsem po každém dopadu a hrozivé bolesti mohl čekat na další dopad plácačky na můj bok a na další hrozivou bolest. Chvíli se to dalo snést bez výkřiků bolesti, ale když těch ran bylo už asi padesát, začal jsem hlasitě dávat najevo, jak se při ranách cítím. Prostě jsem řval bolestí. Sledoval jsem levý bok, který pomalu rudnul, až se na něm objevila zřetelná skvrna, která byla v kontrastu s okolní světlou kůží.
          "Madam, moje paní, prosím, prosím o slitování," říkal jsem něco v tom smyslu plačtivým hlasem.
          A madam se hlasitě smála a naopak po mých prosbách ještě rány zesílily. Už jsem sebou neškubal, protože jsem byl poučen, že je to prostě zbytečné. Nemohu dělat nic jiného, než trpět a bezmocně tomu přihlížet. Alespoň bolest na boku zastínila na chvíli bolest z toho, jak jsem visel na provaze ze stropu neschopen dotknout se špičkami chodidel podlahy. Není příjemné mít pocit, že se vám každou chvíli vykloubí ramena.
          Mučení levého boku ustalo a madam si prohlížela své dílo. Fascinovaně hleděla na zarudlou kůži na boku. Začala mě tam hladit, ale já jsem vnímal pouze bolest. Vypadalo to, že má mučitelka se konečně dokázala slitovat, ale to byl hrozný omyl. Přestala mě hladit na levém boku a naopak mě začala hladit na boku pravém. A mně to v té chvíli došlo. Ona zamýšlí přesunout týraní na místo, které dosud netrpělo. Tedy na pravý bok.
          "Prosím, udělám cokoliv, jen už konečně přestaňte," prosil jsem, ale marně.
          "Jsi zlobivý chlapec a takové já nemám ráda," řekla a k mému překvapení mě bolestivě škrábla na hrudi.
          Ale neměl jsem čas věnovat tomu pozornost. Protože plácačka začala dopadat na pravý bok. Jedna rána, druhá rána, třetí rána, ... a tak to pokračovalo dál a dál.
          "Jsi malý zlobivý chlapec a potřebuješ, aby ti někdo ukázal, že zlobit se nevyplácí," komentovala Eva mé trýznění.
          "Nesmíš svojí paní prosit o slitování, naopak musíš žádat další a další rány a děkovat za ně, abys jí udělal radost," pokračovala dále.
          Teď jsem nekřičel, ale brečel jsem a uvědomoval jsem si své naprosté ponížení. Byl jsem nyní před madam Evou opravdu malým zlobivým chlapcem, který je trestán a brečí a brečí. Zároveň s pocitem bolesti, bezmocnosti a ponížení jsem cítil, že jsem vlastně pomalu přiváděn k naprostému uspokojení. Vždyť jsem to celé vlastně chtěl, ve skutečnosti bych byl nerad, kdyby mě madam přestala mučit. Vůbec se nedotýkala mého penisu, ale já jsem tak nějak věděl, že to nepotřebuji, protože tou stimulací byly tři uvedené pocity - pocit bolesti, pocit bezmoci a pocit ponížení. S každou ránou se z penisu řinula lepkavá tekutina a to byl dokonalý důkaz toho, že tohle všechno já prostě potřebuji. Stejně jako madam Eva potřebuje ke svému uspokojení vidět můj ztýraný bok a slyšet mé bolestivé výkřiky.
          Prohlížel jsem si střídavě rudé skvrny na pravém i levém boku a zároveň s tím jsem sledoval mojí vládkyni, která mi na chvíli osvobodila spoutané nohy, aby mi nejprve jednu a poté i druhou přivázala ke krajním kroužkům na podlaze. Visel jsem tak nyní s rozkročenými nohami. A plácačka mohla řádit dál. Tentokrát na vnitřní straně stehen. Ruka madam Evy kmitala a plácačka střídavě dopadala na kůži vnitřní strany levého a pravého stehna. Byl to zvláštní pocit. Také jsem cítil bolest, ale blízkost nejintimnější části mého těla, tedy mého penisu, tomuto mučení dodala něco neskonale vzrušujícího. Těžko to popsat. Prostě můj penis narostl do největšího možného rozměru, ačkoliv se ho plácačka nijak nedotýkala. Byla to dokonalá erekce. Zavřel jsem oči a vychutnával jsem tento nádherný pocit. Přestal jsem vnímat realitu a moje mysl se dostala někam mimo tento svět.


Kapitola IV. - Mučení ve sklepení pokračuje

          Ležel jsem břichem na hladkých dlaždicích. Ruce a nohy jsem měl roztažené a pevně provazem připoutané ke kroužkům na podlaze. Podlaha kupodivu nebyla studená, ale rozhodně nebyl příjemný pocit na ní ležet, protože dlaždice byly dost tvrdé. Madam Eva mě po připoutání k podlaze nechala v místnosti o samotě a někam odešla. Už jsem takto ležel několik minut. Ruce a chodidla jsem přestával cítit, protože provaz byl opravdu důkladně utažený. Také jsem měl problémy s mým penisem, který střídavě nabýval a pozbýval velikosti a dovedete si představit, jak to bylo v téhle pozici na zemi břichem dolů nepříjemné.
          Ležel jsem a přemýšlel jsem o tom všem, co se mi dosud přihodilo. Byl to ten nejkrásnější sen, který se mi mohl zdát, ale to všechno bylo moc reálné na to, abych uvěřil, že to je jenom sen. Příčina mých sadomasochistických sexuálních fantazií byla pro mě vždy naprosto nepochopitelná, ale teď mi to bylo úplně jedno, teď se fantazie stávaly realitou a to jediné mě zajímalo. Nechtěl jsem, aby mi plané přemýšlení zkazilo tenhle nádherný prožitek.
          A pak madam přišla. Z podlahy jsem viděl jenom dolní část jejích šatů a krásná bosá chodidla. Byl jsem šťasten, že madam Eva nechala celou dobu svá chodidla obnažená. Madam se zastavila kousek ode mne a já jsem dýchal na její prstíky s červeně nalakovanými nehty. Tak rád bych prstíky bosých chodidel své paní začal olizovat, byly tak blízko, ale bohužel špička mého jazyka na ně nedosáhla.
          Madam se mi ztratila z dohledu a za chvíli jsem cítil její bosé chodidlo na svých zádech. Nejdříve mi masírovala krk a ramena. Přestal jsem mít kontrolu nad svým přirozením. Bosé chodidlo přešlo od krku a ramen k celé ploše zad. Madam s ním kroužila po mých zádech a já jsem sténal rozkoší. Pak chodidlo začalo dráždit můj zadek. Po celém těle jsem cítil neskutečně krásný pocit, takové příjemné mrazení, ale slovy se to nedá popsat. Pak chodidlo pokračovalo po stehnu a lýtku jedné mé nohy až k mému chodidlu a to samé posléze na mé druhé noze.
          "Děkuji má nádherná paní," vypadlo ze mne.
          "Neděkuj, protože každá rozkoš bude vyvážena bolestí," řekla má paní a já jsem po chvíli na svém těle ucítil nikoliv dotyk bosého chodidla, ale dotyk nějakého biče, který madam Eva sundala ze stěny. Také mě s ním zpočátku hladila, ale to bylo jen ticho před bouří.
          Bičování začalo. Nevím, jestli jste někdy zažili pocit okamžité ostré bolesti, která zaplaví celé vaše vědomí. To jsem přesně prožíval vždy, když se bič dotkl kůže mých zad. Bolest pomalu odeznívala, ale já jsem věděl, že brzy přijde nová rána a s ní nový prožitek bolesti. Madam nechávala mezi každou ránou určitý čas, který ale nikdy nebyl stejný, takže jsem nevěděl, kdy mám další ránu očekávat. Bezmocný jsem tedy čekal a při každé další bolesti se moje tělo křečovitě kroutilo v poutech, provazy se mi zařezávaly do masa a já jsem řval bolestí jako šílený. Prosil jsem madam, ať přestane s bičováním, ať si vymyslí jiný způsob mučení, ať mě prostě nechá na pokoji. Tahle bolest se vůbec nedala srovnat s tím, když madam mučila mé boky a stehna. Vůbec pochybuji, že existuje ještě nějaká větší bolest než ta, kterou jsem prožíval při tomto bičování. K mým pocitům bolesti, bezmoci a ponížení se přidal ještě strach - strach z každé další rány, která byla snad ještě bolestivější než ta minulá. A rány nekončily, naopak ještě madam kromě mých zad začala mučit i můj zadek, stehna, lýtka a bič se občas dotkl i kůže mých bosých chodidel.
          Bolest, bolest, bolest. Nic jiného jsem necítil a už jsem byl z toho šílený. Pomalu jsem začínal omdlévat. Vzdáleně jsem si uvědomoval, že madam Eva přestala s bičováním, uvolnila provazy, otočila mě na záda a opět mé roztažené nohy a ruce připoutala ke kroužkům na podlaze. Vědomí se mi vracelo a já jsem sledoval tvář mé paní. Bylo z ní možno poznat, jak je madam neskonale vzrušena mým utrpením. Vlastně mohu říci, že byla téměř šílená vzrušením. Odhodila své šaty, byla teď úplně nahá a to, co potom udělala, mohu nazvat mým znásilněním. Ale tím nejpříjemnějším znásilněním, jaké kdo na této planetě zažil. Ležel jsem bezmocný na zádech a mohl jsem jenom sledovat, jak si na mě madam Eva sedá a zasouvá můj ztopořený úd do svého těla. Pak začala konat rychlé pohyby a při nich mi drásala kůži na hrudi dlouhými nehty na prstech svých rukou. Stále potřebovala vidět, jak trpím. Ale bolest teď byla úplně zastíněna rozkoší. V tuto chvíli jsem byl naopak schopen prosit madam Evu, aby ještě více zarývala nehty do mé hrudi. Rozkoš mě zcela ovládla a byl jsem dokonale šťasten.


Kapitola V. - Sladká odměna na rozloučenou

          Ráno jsem se probudil a bylo mi jasné, že bude opět krásný letní den. Ještě jsem byl zcela pod vlivem nočního zážitku. Nemyslel jsem na nic jiného než na madam Evu. Byla tak neskutečně přitažlivá. A to krásné znásilnění ! Po něm mě má paní osvobodila z provazů a na obojku odvedla nahoru do mého pokoje, kde jsem se složil na postel, hned jsem usnul vyčerpáním a spal jsem až do rána.
          Opustil jsem svůj pokoj a šel jsem do koupelny. Pořádně jsem se osprchoval vlažnou vodou a pak jsem si prohlížel v zrcadle stopy po mučení na svém těle. Když jsem se zase vrátil do pokoje, ležel na posteli vzkaz. Psala ho madam Eva a přikazovala mi, abych okamžitě nahý přišel do jakési místnosti na konci chodby a bez vyzvání vstoupil dovnitř. Vyšel jsem tedy na chodbu a rychlými kroky jsem se přiblížil oné místnosti. Otevřel jsem dveře a vstoupil jsem dovnitř.
          Místnost byla malá a vévodilo jí krásné veliké černé kožené křeslo. Před ním stála taktéž černá kožená stolička. Madam Eva stála u okna a po mém příchodu mi bez jediného slova nasadila obojek a já jsem se bez vyzvání postavil na všechny čtyři. Na řetěze mě pak přivedla ke křeslu. Měla na sobě stejné šaty jako v noci při mém mučení a její chodidla byla stále bosá. Usadila se pohodlně v křesle a bosé nožky položila na stoličku. Trošku povolila natažený řetěz, ale stále mi krk svíral obojek. Byl jsem teď přímo před jejími chodidly, dýchal jsem na ně a mé tělo opět zachvátilo příjemné mrazení. Věděl jsem totiž, že teď přijde odměna za vše, co jsem dosud od své paní musel snášet.
          "Byl jsi v noci mým otrokem a jsi jím i teď. Vlastně jsi jím navždy. I kdybychom se již nikdy neviděli, chci, abys mě měl vždy ve svých zvrhlých představách. Nikdy si nesmíš představovat jinou vládkyni než mě. To ti přikazuji. A nyní ode mne přijmi sladkou odměnu," řekla madam Eva a ukázala na svá nádherná bosá chodidla.
          Nemusela mě dvakrát pobízet. Jenom jsem se na chvíli zamyslel nad tím, proč masochistu tak strašně moc vzrušují bosá chodidla jeho paní. Je v tom určitě zase to dokonalé ponížení. Při laskání bosých chodidel musí otrok buď klečet nebo ležet na zemi, zatímco jeho vládkyně pohodlně sedí a dává tak najevo svojí absolutní nadřazenost. Otrok nesmí s laskáním chodidel začít ani přestat, dokud mu to jeho paní nepřikáže, takže je zase jeho konání řízeno vládkyní. Laskání musí otrok provádět jemně, něžně, protože jeho vládkyně musí prožívat pouze příjemné pocity. Bosá chodidla vládkyně jsou pro otroka něčím posvátným, něčím, o co musí dobře pečovat.
          Začal jsem levým chodidlem. Nejprve jsem se jazykem dotkl spodní strany palce. Bylo to v tu chvíli v mém životě poprvé, co jsem se jakkoliv dotkl bosého chodidla někoho druhého a okamžitě jsem věděl, že to je přesně to, co chci. Olizoval jsem paleček a pak jsem ho celého strčil do úst a opatrně jsem ho ocucával. Byl to tak nádherné ! Pak jsem vzal druhý prstík v pořadí, třetí, čtvrtý a nakonec přišel na řadu malíček. Ten jsem zvláště jemně olízal a ocucal a byl jsem za to pochválen madam Evou. Pak jsem se přesunul k pravému chodidlu a zase jsem začal lízat a ocucávat palec. Soustředil jsem se pouze na chodidla své vládkyně, má mysl byla dokonale čistá, na nic jiného než na bosá chodidla jsem nemyslel.
          Prstíky pravého chodidla byly důkladně olízány a ocucány a já jsem se vrátil k levému chodidlu. Teď jsem olizoval jemnou a citlivou kůži pod prstíky a směřoval jsem směrem ke klenbě. Tady mě má paní upozornila, abych se jen zlehka dotýkal jazykem pokožky, protože je v těch místech zvláště citlivá. Byl jsem proto velmi opatrný a pak jsem se zaměřil na patu. Lízal jsem jí několik minut. Neměl jsem dost, ale má paní mi přikázala, abych se zase zaměřil na její pravé chodidlo. Tak jsem zase laskal jemnou kůži pod prstíky, jel jsem přes klenbu k patě a tu jsem opět dokonale olízal.
          "Teď přestaň," poručila má paní a nechala mě chvíli klečet a bavila se tím, jak trpím, protože jsem chtěl strašně moc pokračovat, chtěl jsem se zase dotýkat jazykem bosých chodidel.
          Naštěstí madam Eva opět přikázala laskat chodidla a já jsem se teď zaměřil na kotníky a jejich okolí. Dalo práci olízat každý milimetr kůže bosého chodidla v těchto místech a trvalo mi to hodně dlouho. Když byly kotníčky a jejich okolí na levém i pravém chodidle dostatečně zlaskány, začal jsem olizovat nárty a při tom jsem se těšil, že se zase dostanu zpět k prstíkům.
          Opatrně jsem vložil všech pět prstů levého chodidla do úst. Oběma rukama jsem jemně chodidlo přidržoval a snažil jsem se co nejněžněji ocucávat prstíky. Položil jsem chodidlo zpět na stoličku a k ústům jsem přiložil prstíky pravého bosého chodidla madam Evy. Opět jsem všechny prstíky najednou něžně ocucával. Madam Eva byla spokojena a povzbuzovala mě, abych pokračoval.
          Muselo to dále trvat snad hodinu. Znovu a znovu jsem zlaskal celá chodidla a znovu a znovu jsem se vracel k prstíkům. Rozhodně jsem toho stále ještě neměl dost, ale madam Eva mě překvapila náhlým rozkazem.
          "Teď přestaň s laskáním mých bosých chodidel a ukaž mi, jak si hraješ sám se sebou," řekla a hodila přede mne malý kapesníček.
          Nedocházelo mi, co svých rozkazem myslela. Klečel jsem před ní, ona mě držela na obojku a já jsem očima prosil, aby mi to řekla ještě jednou a srozumitelněji. Ona ale nic neříkala a po chvíli se špičkou svého bosého chodidla dotkla mých varlat. Chvíli jsem ještě nechápal, ale pak mi to došlo. Má paní chce, abych před ní onanoval. A kapesníček je tu proto, aby mé sperma dopadlo na něj a neznečistilo tak místnost ani madam Evu. Jak ponižující, ale vzrušující zároveň. Do jedné ruky jsem vzal kapesníček a druhou rukou jsem začal plnit rozkaz madam Evy. A ona mě při tom povzbuzovala tím, že se prstíky jejích bosých chodidel opakovaně dotýkaly mých varlat.
          Před tímto zážitkem jsem onanoval od dětství téměř každý den. Někdy jsem se před tím různě mučil, většinou bitím bosých chodidel. Také jsem byl často při sebeukájení svázaný a bylo to velmi příjemné. Nikdy jsem při tom ale neprožíval takovou rozkoš jako nyní, kdy jsem klečel tváří v tvář své nádherné vládkyně, která měla v ruce řetěz spojený s obojkem na mém krku a jejíž bosé chodidlo mě tak rafinovaně dráždilo.
          "Teď znám každé tvoje tajemství," řekla lehce posměšným hlasem po mém vyvrcholení.
          "Ano, madam Evo," zmohl jsem se na odpověď.
          "Byla jsem s tebou spokojena. Podařilo se mi ze zlobivého chlapce udělat poslušného a oddaného otroka, který se bude plazit u mých nohou vždy, když mu to přikáži. Teď musíš odejít, ale pokud budeš chtít, můžeš se kdykoliv vrátit. Víš, co tě bude čekat. Bolest, bezmocnost a ponížení. Ale to je pro tebe rozkoš. Takže se nebojím, že je to naše poslední setkání," pokračovala dále a pak vstala a odvedla mě na obojku do mého pokoje.


Epilog - Rozloučení

          Madam Eva stála u vchodu do svého domu. Vlastně zámku, ale to je přeci jedno. Pro mě to od této chvíle bude dům splněných přání. Sklonil jsem se k bosým chodidlům madam Evy a na rozloučenou jsem je políbil.
          "Vrať se a to brzy," zněl její poslední rozkaz.
          Pomalu jsem se blížil ke vstupní bráně a věděl jsem, že se vrátím. Jsou věci, které člověk nemůže kontrolovat rozumem. A já potřebuji bolest, bezmocnost a ponížení. Proto potřebuji někoho takového, jako je madam Eva. A proto se zase vrátím.